JIŽNÍ EU CHALÍFÁT

12. lis, 2019

ŠPANĚLSKO: Volební vzestup vlastenecké strany VOX

Španělsko – triumf vlastenectví a civilizace, porážka liberalismu!

Zdá se, že Španělsko je další země, která se pohledem našich novinářských a intelektuálních pseudoelit, přibližuje podobně jako Itálie, k „zaprděnému čecháčkovství“ a „čecháčské malosti“. Určitě tak by to liberální levice a liberální pseudopravice titulovala, a nejspíše si to v duchu myslí, protože většina z nich nemá odvahu ozvat se v případě západní země. Populární je jen kopat do vlastních, ale abych moc neodbíhal.

Ve Španělsku právě proběhly volby. Čtvrté za čtyři roky. Po posledních volbách se socialistům nepodařilo sestavit vládu, a tak vypsali předčasné volby. Španělsko v těchto volbách zažilo určité zemětřesení, které ovšem, pravděpodobně, nepřinese sestavení stabilní vlády.

Takže k výsledkům

První místo, podle předpokladů, obhájila Španělská socialistická dělnická strana Pedra Sáncheze, současného premiéra, byť ztratila tři poslance a má 160 poslanců. Výrazné posílení, pravděpodobně na úkor liberální strany „Občané“, zažila výrazné posílení o 22 poslanců. Dříve cuckservativní strana zažila pod novým předsedou Pablo Casadem, určitý posun, ale tomu se budeme věnovat níže. Třetí místo dobyla strana „Vox“ (Hlas), která získala 3,640,063 hlasů, 15.1% a 52 poslanců, čímž posílila o 28 poslanců. Extrémní levice Pabla Iglesiase „Unidas Podemos“ ztratila 1.5%, ale díky volební aritmetice přišla hned o 7 poslanců a skončila s 35 poslanci. Páté místo získali katalánští separatisté a republikáni, 13 poslanců a 3.6%. Oproti minulým volbám si pohoršili o 2 poslance, ale ostatní separatistické strany posílily o 3. Šesté místo obsadila, ještě nedávno oslavovaná liberálně demokratická strana „Ciudadanos“ Alberta Rivery. Ta se stala absolutním poraženým těchto voleb. Propadla se z 57 poslanců na 10 poslanců a oslabila z přibližně 15% na 6%.

V senátní části voleb byla situace výrazně jiná, opět, díky odlišnému volebnímu systému. Socialisté ztratili 31 poslanců, lidovci posílili o 30 poslanců, republikánští separatisté zůstali na svém, baskičtí nacionalisté taky, „Ciudadanos“ ztratila dva senátory a skončila na osmi. Konfederální levice získala 6 senátorů, další katalánští separatisté 5 senátorů a strana „Vox“ posílila o jediného senátora na 3 senátory.

Nyní se podívejme na Casadovi lidovce a na „Vox“. Díky Casadovi a díky straně „Vox“ lze říci, že ve Španělsku opět vítězí vyspělá civilizace. Pablo Casado po letech zoufalé stagnace pod vedením cuckservativního Mariana Rajoya, který útočil na Maďarsko, kvůli imigrační politice, a který podporoval otevřenou imigraci do Španělska, začal přetvářet Lidovou stranu Španělska k lepšímu. Rajoy, který po islámských teroristických útocích v Barceloně, se během „smutečních pochodů“ veřejně prezentoval s představiteli islámské komunity a byl zapleten do různých skandálů odstoupil a Pablo Casado nastoupil.

Casado je otevřený zastánce Viktora Orbána a nařídil europoslancům za španělské lidovce, aby se zdrželi při hlasování o útocích proti maďarskému lidu a jeho obraně hranic. V reakci na ochranu katalánských separatistů znovu připomněl variantu zrušení Schengenské zóny, postavil se proti genderistické ideologii, neziskové organizace obvinil z pašeráctví lidí a Sánchezovu vládu ze sluníčkářství. Postavil se proti potratům a eutanázii a je přirovnáván k Matteo Salvinimu. Hispánskou kulturu přirovnal svou velikostí na úroveň římské kultury a nebojí se hlásit ke španělskému vlastenectví. Je monarchista, který chce definitivně uzavřít levicové pitvání v historii Španělska.

Vlastenecká strana VOX

Další, kým se tento článek zabývá, je zmíněná strana „Vox“. Kdysi marginální strana, poslední z posledních na úplném chvostu, zažila během čtyř let vzestup z 58,114 hlasů na 3,640,063 hlasů. Ve třech regionech (Andalusie, Madrid a Murica) už nepřímo participují na místních vládách jako tichá podpora.

Strana vznikla v prosinci 2013 z členů Lidové strany, kteří už nechtěli dál snášet cuckservativismus Rajoye a deklarovali podporu nacionalismu, centralismu, národnímu a sociálnímu konzervativismu a neoliberalismu. Staví se proti islámu a proti divoké imigraci. Veřejně se deklarovali jako antifeministická strana usilující o zrušení feministicko-socialistických zákonů. Strana se postavila proti Georgi Sorosovi a inspiruje se u Ronalda Reagana, Jorga Haidera a Mariny Le Pen. Zároveň veřejně podpořila Stát Izrael a nechala ze svého středu vyloučit neonacisty, kteří si mysleli, že zneužijí tuto stranu pro svou vlastní agendu. Stranický předák Santiago Abascal deklaroval stranu jako „antifašistickou, antinacistickou a antikomunistickou“, stranu usilující o ochranu organické podstaty španělského státu v boji proti antišpanělským skupinám.

Strana posílila v těchto volbách díky dvěma faktorům. Katalánský separatismus byl jedním z nich. Strana se tvrdě staví proti katalánskému separatismu a za jednotné Španělsko. Díky tomu dokázala mobilizovat a získat nacionalisty z různých stran, dokonce i pár nacionalistů z Ciudadanos, a čeští levicoví intelektuálové a novináři se snaží katalánský separatismus prezentovat jako hlavní nosné téma Vox, a nezmiňují to, že druhým faktorem jejich vítězství je odpor španělského lidu k nelegální imigraci. Ostatně největších vítězství Vox dosáhla ve španělské africké enklávě Ceuta, kde získala v dubnových volbách (výsledky za listopad nejsou zatím přesně známé) 23% hlasů. V Ceutě získali taky svého nového senátora a zvítězili tam. Právě tato oblast je nejvíce postižena ilegální imigrací a zažívala nejhorší doby za cuckservativců i socialistů.

Co bude dál ?

Na závěr, ještě k volbám a jejich výsledkům. Pro španělské socialisty je možná pouze vláda s tolerancí lidovců, či velká koalice s lidovci. Ani jedno není pravděpodobné. Ale ani žádná jiná formace se nedá dát dohromady. Je tedy velice pravděpodobné, že se za pár měsíců budou opět opakovat předčasné volby, což jen ukazuje na nestabilitu a neefektivnost liberální parlamentní demokracie v praktické politice. Ekonomika navíc zpomaluje, a jen za poslední měsíc přišlo o práci 100,000 Španělů.

Doufejme, že obrozená národní pravice Lidové strany a „Vox“ obnoví hrdost a slávu španělského lidu.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 12.11.2019

Video zde:

https://www.youtube.com/watch?v=t9Ubj3xnqnI

Zdroj:

https://www.facebook.com/vox.espana/

30. dub, 2019

ŠPANĚLSKO: Volby - VOX naděje na obzoru!

Španělsko, o kterém jsme Vám nedávno přinesli článek týkající se výročí pádu Madridu a vlády Francesca Franca, právě zažilo parlamentní volby. Volby s několika významnými výsledky, první parlamentní volby od separatistických vzpour Katalánců, první parlamentní volby od rozkolu uvnitř socialistické strany, od znesvěcení ostatků generála Franca...

Nejprve, španělské volby překvapivě zažily vysokou účast. Nejvyšší účast od roku 1998. Nyní přišlo k volbám 75,8% lidí, a tím o skoro 10% víc, než při posledních parlamentních volbách. Největší skok účasti byl v Katalánsku, které nejspíše vysokou

účast a podporu svých zástupců ve volbách, vzalo jako součást protestu proti španělské vládě.

Vysoká volební účast tak dává legitimitu nejen volbám jako takovým, ale i vzestupu radikálně vlastenecké strany Vox. Vyvrací tak dokola omílaný argument, že radikální patrioté vyhrávají jen při nízké volební účasti. Než se podíváme na stranu Vox, podíváme se na výsledky.

Pedro Sánchez a jeho Socialistická dělnická strana Španělska zažili dramatický vzestup po řadě let úpadku. Postaral se o to zejména nekompromisní přístup Sáncheze vůči bývalému premiéru Rajoyovi. PSOE získala 123 poslanců a 28,7% hlasů, nejvíc od roku 2008, kdy byla na absolutním vrcholu. Liberálně pravicový lidovci naproti tomu zažili katastrofu, jaká se nedá srovnávat, ani s volbami roku 2004. Získali rekordně nejnižší výsledek za celou svoji existenci. Jen 66 poslanců a 16% hlasů. Pokud budeme počítat i jejich předchůdkyni, Lidovou alianci, Lidovci mají nejhorší výsledek od roku 1979. Třetí se umístila liberálně levicová a centristická strana „Občané“, která na úkor lidovců získala 57 poslanců a téměř zdvojnásobila počet poslanců oproti předchozímu období. Pořádnou ťafku dostalo uskupení „Unidas Podemos“, radikálně levicová aliance, ve kterou mnozí vkládali své naděje. Propadla se ze 71 poslanců na 49 poslanců, a ztratila třetinu voličů. Skokanem, a již zmíněnou nadějí pro Španělsko a jeho lid, se stala strana Vox („Hlas“), která získala 10,3% hlasů a 24 poslanců. Ještě průzkumy z října a listopadu loňského roku jí připisovali zisk 1-2%. Nyní tato formace výrazně předčila obavy svých nepřátel. Další výrazný skok zažila „Republikánská levice Katalánska“, pod kterou, a pod jejímž vězněným vůdcem, se sjednotili katalánští separatisté a strana posílila z 9 poslanců na 15 poslanců, se ziskem více než milión hlasů.

Zatímco v případě poslanců získali socialisté třetinu míst, v případě senátorů se jim podařilo dobýt jasnou většinu. I tam lidovci a radikální levice drasticky propadli. Občané a katalánští separatisté mírně posílili a Vox získala jednoho senátora.

Vox, strana, které gratulujeme ke vstupu do parlamentu, je tou stranou naděje. Proč? Co je to vůbec za stranu? Kde se tu vzala? Vox vznikal roku 2013 jako pravicová reakce na liberalizaci a úpadek Lidové strany Španělska. Shromáždila ve svých řadách španělské vlastence, odpůrce islámu, zastánce evropských národů a Státu Izraele, euroskeptiky a radikální konzervativce. Vox se staví proti baskickému i katalánskému separatismu jako ohrožení jednoty a suverenity Španělska. Aktivně vystupuje proti sociálnímu liberalismu, relativismu, proti propotratové politice, odmítá manželství stejnopohlavních párů, ekonomicky je blíže k neoliberalismu, ale nikdo není dokonalý.

Nicméně se stává partnerem italské Ligy, razí euroskeptické názory a ideu znovuzrození a organického původu národa a státu. Pod vedením Santiaga Abascala vyskočila ze 45 tisíc hlasů v roce 2016 na 2,654,000 hlasů nyní, v těchto volbách. Signalizace, že mohou

uspět, přišla už ve volbách do andaluského regionálního parlamentu, kde získali 12 ze 109 poslanců a skoro 400 tisíc hlasů. Další zkouška ohněm čeká Vox už v nejbližších týdnech, v podobě voleb do Evropského parlamentu. Účastnila se jich již v roce 2014, ale

tehdy získala jen 1,57%, nyní jí průzkumy přisuzují šanci dosáhnout 11% a tím celkem 7 španělských europoslanců. Vox uspěla zejména díky vysoké nezaměstnanosti, ekonomickému úpadku Španělska, vnitřním rozporům a žalostně špatné ochraně hranic proti imigraci.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 30.4.2019

Zdroj:

https://www.facebook.com/SantiagoAbascalConde/

www.santiagoabascal.es

https://www.facebook.com/vox.espana/

http://www.novaburzoazie.com/437423597/6747199/posting/d%C4%9Bjiny-okem-altright-jak-padl-madrid-jak-vl%C3%A1dl-franco

8. bře, 2019

ŠPANĚLSKO: Jak feministky slaví MDŽ 2019

Autor: Pavel Vopálka, Santiago de Compostela, Španělsko, 8.3.2019

3. říj, 2018

SVOBODNÁ ITÁLIE: Nadvláda srdceryvných podvodníků končí!

Věci se v Itálii konečně dávají do pohybu. Vláda Ligy & Hnutí pěti hvězd plní své sliby,
omezuje imigraci, posiluje obranu země a nyní se rozhodla zatočit i s pátou kolonou v Itálii samotné a tou jsou proimigrační politici...

A začalo se s nejhorším z nejhorších, starostou města Riace, ultralevicovým a extrémně liberálním politikem Domenicem Lucanou, který je podezřelý z podvodů v souvislosti s migranty, z organizování falešných svateb, které měli migrantům zajistit pobyt v Itálii a z rozkrádání peněz týkajících se pomoci v otázce migrantské krize.

Lucano jako starosta přivlekl do svého městečka Riace, které má 1,800 obyvatel na 450
migrantů. 1 migrant na 4 obyvatele. Italská finanční policie uvrhla Lucana do domácího vězení a nyní je vyšetřován. Prokurátor oznámil, že díky odposlechům byla odhalena minimálně jedna fingovaná svatba, ale nejspíše jich bude mnohem více. Jeden z nigerijských migrantů prohlásil, že Lucano rozhlašoval, že vzít si italského občana, respektive občanku, je jediná cesta pro migranty, jak zůstat v Itálii. Dále je viněn z falešných tendrů týkajících se sběru odpadu, který měl zajistit práci migrantům.

Levicoví liberálové už vyřvávají, že se Itálie mění z liberální demokracie na neliberální
autokracii, ale co jiného Itálii zbývá, když liberální demokracie ničí italský národ, stát a lid. Zatčení Domenica Lucana je příkladem všem vlasteneckým politikům, kteří odmítají nadále rozvracení svých zemí pátou kolonou, korupčníky a sluníčkářskými demagogy, a je varováním těm, kteří by dál chtěli s*át na hlavu svým lidem.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 3.10.2018

23. čvn, 2018

ITÁLIE: Italská Vláda změny a její cíle!

Přes všechny obstrukce a ignoraci vůli lidu ze strany italského presidenta, přes všechny výhružky Evropské unie a jejich nohsledů, přes všechny problémy se sestavováním vlády, italská vláda národního obrození, či jak si říká, Vláda změny, konečně nastoupila a představila i svoje cíle a svůj program, který již začala bezezbytku naplňovat...

Nejprve k samotnému složení nové vlády Giuseppe Conteho a hlasování o důvěře. Má 20 členů, kteří stojí v čele 22 úřadů. Liga Mattea Salviniho má ministerstva vnitra, financí, školství, evropských záležitostí, zemědělství, regionálních záležitostí a autonomie, veřejné administrativy, ministerstvo pro rodiny a hendikepované a pozici tajemníka rady ministrů. Hnutí pěti hvězd drží obranu, spravedlnost, práci a sociální věci, zdravotnictví, infrastrukturu, kulturu, životní prostředí, přímou demokracii a ministerstvo pro jižní Itálii.

V hlasování o důvěře vyslovila poslanecká sněmovna důvěru vládě. Celkem pro vládu
hlasovalo 350 poslanců Ligy, Hnutí pěti hvězd, jeden poslanec Forza Italia a Asociace Italů
v zahraničí. Proti bylo 236 poslanců socanské Demokratické strany, zbankrotovaného Silvia
Berlusconiho (přestože Liga kandidovala v jeho koalici, postavil se proti ní), ultralevicové Svobody a rovnosti, dále Středolevá koalice čtyři pidistraniček, liberálové z NcL a eurohujeři z hnutí „Více Evropy“.

Senát vyslovil podporu nové vládě 171 senátory Ligy, Hnutí pěti hvězd, Asociace Italů
v zahraničí a nezávislých proti 117 senátorům Berlusconiho, socanské Demokratické strany Itálie, Svobody a rovnosti, Italské socialistické strany, AUT a hnutí „Více Evropy“.
Část AUT, lokalistických stran, ultrapravicová skupina Italští bratři a Jihoamerická unie
italských emigrantů, se zdrželi hlasování.

Daně a ekonomika
Nová vláda se rozhodla pro výrazné změny v daňovém systému, které mají zvrátit dosavadní
levicovou ekonomickou politiku, která vedla Itálii k bankrotu a nadvládě německých bankéřů. Vláda změny chce zjednodušit italský daňový systém zavedením rovné daně pro podniky a jednotlivce, stejně jako zrušením daní pro nejchudší rodiny a zmenšit daňovou progresi. Zrušit ji nelze, protože politika daňové progrese je přímo zakomponovaná v italské ústavě, ale pokud se Vláda změny rozhodne pro úplnou změnu, a to i změnu ústavní, může se objevit i zrušení daňové progrese. Vláda se chce taky zaměřit na boj s daňovými úniky, které velice těžce sužují Itálii, podobně jako Řecko a další státy jižního pásu Evropské unie. Ale nemůžeme jen chválit. Poměrně katastrofální snahou je snaha Hnutí pěti hvězd o zavedení tzv. nepodmíněného základního příjmu. Já sám jsem býval zastáncem této politiky, zejména v souvislosti s robotizací a automatizací práce, která může připravit stovky miliónů lidí o jejich místa,
ale na druhou stranu je to politika, která může znehodnotit samotnou práci jako sociální institut a hlavně je to politika nevhodná pro země v takovém finančním stavu, v jakém je Itálie. Hnutí pěti hvězd chce zavést placení 780 eur měsíčně. I kdyby se to vztahovalo jen na dospělou a práceschopnou populaci, půjde o obludných 240 miliard eur ročně, což je čtvrtina italských příjmů v době, kdy Itálie má 40 miliard eur deficit a zadlužení ve výši 133%. Takhle ne, Hnutí pěti hvězd!

Přímá demokracie
Naprostým průlomem je politika přímé demokracie. Nová italská vláda patří mezi jednu
z mála vlád, která začíná reálně pracovat na implementaci přímé demokracie do společenských
struktur. Z toho důvodu došlo k reformě ministerstva parlamentních vztahů na ministerstvo
parlamentních vztahů a přímé demokracie a do jeho čela byl dosazen dlouholetý stoupenec přímé demokracie, Riccardo Fraccaro z Hnutí pěti hvězd. Reformy zavádějící přímou demokracii budou spočívat v zjednodušení petičního zákona, zjednodušení systému občanských iniciativ, snížení stávající 50% kvora nutného pro uznání platnosti referenda a řadu dalších kroků.

Migrační politika
Nový ministr vnitra a vicepremiér Matteo Salvini začal hned z počátku svého mandátu
uplatňovat protiimigrační politiku, když zakázal migrantské transportní lodi Aquarius, která je placena nátlakovými lobbistickými skupinami jako jsou Lékaři bez hranic a SOS Středomoří, vplout do italských přístavů. Byla napěchovaná nelegálními migranty. Tím dal Matteo Salvini jasně na vědomí celému světu, že italská nacionalistická vláda neustoupí po parlamentním vítězství ze svých pozic a neskloní se před levicovými liberály. Salvini jasně řekl, že jako ministr a zároveň jako otec, kterému jde o budoucnost a blaho jeho dětí, bude striktně dodržovat tvrdou protiimigrační politiku, aby uchránil italskou kulturu a společnost před cizí invazí. Řím zažil mnohokrát, jaké to je, když jsou barbaři před branami.

Vodní zdroje
Italská Vláda změny ve shodě s výsledky referenda 2011 deklarovala, že bude usilovat o
plnohodnotné ustanovení vody jako veřejného bohatství. Má dojít k systematické rekonstrukci vodní infrastruktury, likvidaci starých vodovodních potrubí, regulaci privatizací vodních zdrojů a zlepšení vodní infrastruktury ve všech okresech a municipalitách.

Veřejné zdravotnictví
V oblasti zdravotnictví chce Vláda změny cílit především na kvalitativní reformy spojené se
zlepšením zdravotní péče, rozvojem nemocnic, zajištěním nízké finanční účasti pacientů, stejně jako chce zlepšit domácí péči, bojovat proti korupci a plýtvání veřejnými zdroji a reformovat procedury nutné k akreditaci soukromých klinik.

Vzdělávání
Vláda chce kompletně předělat reformu „Dobrá škola“ bývalého socialistického premiéra
Mattea Renziho, kterou představitelé současné vlády dlouhodobě kritizují.

Platy politiků
Vláda ve svém programovém prohlášení oznámila, že dojde ke škrtům v platech a odměnách
politiků. Rovněž budou prověřovány všechny starobní penze politiků, které přesahují 5,000 euro (zhruba 120,000 Kč).

Zemědělská politika
Protože Itálie, zejména jih země, je stále relativně zemědělskou oblastí, chce nová vláda
výrazně tlačit na reformu Společné zemědělské politiky Evropské unie s cílem zlepšit ochranu
domácích zemědělců, životního prostředí i vodních zdrojů a garantovat bezpečnost potravin. Vláda se chce zaměřit na propagaci značky „Made in Italy“ a posílit zahraniční obchodní vazby s evropskými zeměmi, které pomohou s odbytem zemědělských výrobků.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 23.6.2018