JIŽNÍ EU CHALÍFÁT

30. dub, 2019
Španělsko, o kterém jsme Vám nedávno přinesli článek týkající se výročí pádu Madridu a vlády Francesca Franca, právě zažilo parlamentní volby. Volby s několika významnými výsledky, první parlamentní volby od separatistických vzpour Katalánců, první parlamentní volby od rozkolu uvnitř socialistické strany, od znesvěcení ostatků generála Franca...
 
Nejprve, španělské volby překvapivě zažily vysokou účast. Nejvyšší účast od roku 1998. Nyní přišlo k volbám 75,8% lidí, a tím o skoro 10% víc, než při posledních parlamentních volbách. Největší skok účasti byl v Katalánsku, které nejspíše vysokou
účast a podporu svých zástupců ve volbách, vzalo jako součást protestu proti španělské vládě.
 
Vysoká volební účast tak dává legitimitu nejen volbám jako takovým, ale i vzestupu radikálně vlastenecké strany Vox. Vyvrací tak dokola omílaný argument, že radikální patrioté vyhrávají jen při nízké volební účasti. Než se podíváme na stranu Vox, podíváme se na výsledky.
 
Pedro Sánchez a jeho Socialistická dělnická strana Španělska zažili dramatický vzestup po řadě let úpadku. Postaral se o to zejména nekompromisní přístup Sáncheze vůči bývalému premiéru Rajoyovi. PSOE získala 123 poslanců a 28,7% hlasů, nejvíc od roku 2008, kdy byla na absolutním vrcholu. Liberálně pravicový lidovci naproti tomu zažili katastrofu, jaká se nedá srovnávat, ani s volbami roku 2004. Získali rekordně nejnižší výsledek za celou svoji existenci. Jen 66 poslanců a 16% hlasů. Pokud budeme počítat i jejich předchůdkyni, Lidovou alianci, Lidovci mají nejhorší výsledek od roku 1979. Třetí se umístila liberálně levicová a centristická strana „Občané“, která na úkor lidovců získala 57 poslanců a téměř zdvojnásobila počet poslanců oproti předchozímu období. Pořádnou ťafku dostalo uskupení „Unidas Podemos“, radikálně levicová aliance, ve kterou mnozí vkládali své naděje. Propadla se ze 71 poslanců na 49 poslanců, a ztratila třetinu voličů. Skokanem, a již zmíněnou nadějí pro Španělsko a jeho lid, se stala strana Vox („Hlas“), která získala 10,3% hlasů a 24 poslanců. Ještě průzkumy z října a listopadu loňského roku jí připisovali zisk 1-2%. Nyní tato formace výrazně předčila obavy svých nepřátel. Další výrazný skok zažila „Republikánská levice Katalánska“, pod kterou, a pod jejímž vězněným vůdcem, se sjednotili katalánští separatisté a strana posílila z 9 poslanců na 15 poslanců, se ziskem více než milión hlasů.
 
Zatímco v případě poslanců získali socialisté třetinu míst, v případě senátorů se jim podařilo dobýt jasnou většinu. I tam lidovci a radikální levice drasticky propadli. Občané a katalánští separatisté mírně posílili a Vox získala jednoho senátora.
 
Vox, strana, které gratulujeme ke vstupu do parlamentu, je tou stranou naděje. Proč? Co je to vůbec za stranu? Kde se tu vzala? Vox vznikal roku 2013 jako pravicová reakce na liberalizaci a úpadek Lidové strany Španělska. Shromáždila ve svých řadách španělské vlastence, odpůrce islámu, zastánce evropských národů a Státu Izraele, euroskeptiky a radikální konzervativce. Vox se staví proti baskickému i katalánskému separatismu jako ohrožení jednoty a suverenity Španělska. Aktivně vystupuje proti sociálnímu liberalismu, relativismu, proti propotratové politice, odmítá manželství stejnopohlavních párů, ekonomicky je blíže k neoliberalismu, ale nikdo není dokonalý.
 
Nicméně se stává partnerem italské Ligy, razí euroskeptické názory a ideu znovuzrození a organického původu národa a státu. Pod vedením Santiaga Abascala vyskočila ze 45 tisíc hlasů v roce 2016 na 2,654,000 hlasů nyní, v těchto volbách. Signalizace, že mohou
uspět, přišla už ve volbách do andaluského regionálního parlamentu, kde získali 12 ze 109 poslanců a skoro 400 tisíc hlasů. Další zkouška ohněm čeká Vox už v nejbližších týdnech, v podobě voleb do Evropského parlamentu. Účastnila se jich již v roce 2014, ale
tehdy získala jen 1,57%, nyní jí průzkumy přisuzují šanci dosáhnout 11% a tím celkem 7 španělských europoslanců. Vox uspěla zejména díky vysoké nezaměstnanosti, ekonomickému úpadku Španělska, vnitřním rozporům a žalostně špatné ochraně hranic proti imigraci.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 30.4.2019
 
Zdroj:
 
 
 
 

 

8. bře, 2019

Autor: Pavel Vopálka, Santiago de Compostela, Španělsko, 8.3.2019

3. říj, 2018

Věci se v Itálii konečně dávají do pohybu. Vláda Ligy & Hnutí pěti hvězd plní své sliby,
omezuje imigraci, posiluje obranu země a nyní se rozhodla zatočit i s pátou kolonou v Itálii samotné a tou jsou proimigrační politici...

A začalo se s nejhorším z nejhorších, starostou města Riace, ultralevicovým a extrémně liberálním politikem Domenicem Lucanou, který je podezřelý z podvodů v souvislosti s migranty, z organizování falešných svateb, které měli migrantům zajistit pobyt v Itálii a z rozkrádání peněz týkajících se pomoci v otázce migrantské krize.

Lucano jako starosta přivlekl do svého městečka Riace, které má 1,800 obyvatel na 450
migrantů. 1 migrant na 4 obyvatele. Italská finanční policie uvrhla Lucana do domácího vězení a nyní je vyšetřován. Prokurátor oznámil, že díky odposlechům byla odhalena minimálně jedna fingovaná svatba, ale nejspíše jich bude mnohem více. Jeden z nigerijských migrantů prohlásil, že Lucano rozhlašoval, že vzít si italského občana, respektive občanku, je jediná cesta pro migranty, jak zůstat v Itálii. Dále je viněn z falešných tendrů týkajících se sběru odpadu, který měl zajistit práci migrantům.

Levicoví liberálové už vyřvávají, že se Itálie mění z liberální demokracie na neliberální
autokracii, ale co jiného Itálii zbývá, když liberální demokracie ničí italský národ, stát a lid. Zatčení Domenica Lucana je příkladem všem vlasteneckým politikům, kteří odmítají nadále rozvracení svých zemí pátou kolonou, korupčníky a sluníčkářskými demagogy, a je varováním těm, kteří by dál chtěli s*át na hlavu svým lidem.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 3.10.2018


 

 

23. čvn, 2018

Přes všechny obstrukce a ignoraci vůli lidu ze strany italského presidenta, přes všechny výhružky Evropské unie a jejich nohsledů, přes všechny problémy se sestavováním vlády, italská vláda národního obrození, či jak si říká, Vláda změny, konečně nastoupila a představila i svoje cíle a svůj program, který již začala bezezbytku naplňovat...

Nejprve k samotnému složení nové vlády Giuseppe Conteho a hlasování o důvěře. Má 20 členů, kteří stojí v čele 22 úřadů. Liga Mattea Salviniho má ministerstva vnitra, financí, školství, evropských záležitostí, zemědělství, regionálních záležitostí a autonomie, veřejné administrativy, ministerstvo pro rodiny a hendikepované a pozici tajemníka rady ministrů. Hnutí pěti hvězd drží obranu, spravedlnost, práci a sociální věci, zdravotnictví, infrastrukturu, kulturu, životní prostředí, přímou demokracii a ministerstvo pro jižní Itálii.

V hlasování o důvěře vyslovila poslanecká sněmovna důvěru vládě. Celkem pro vládu
hlasovalo 350 poslanců Ligy, Hnutí pěti hvězd, jeden poslanec Forza Italia a Asociace Italů
v zahraničí. Proti bylo 236 poslanců socanské Demokratické strany, zbankrotovaného Silvia
Berlusconiho (přestože Liga kandidovala v jeho koalici, postavil se proti ní), ultralevicové Svobody a rovnosti, dále Středolevá koalice čtyři pidistraniček, liberálové z NcL a eurohujeři z hnutí „Více Evropy“.

Senát vyslovil podporu nové vládě 171 senátory Ligy, Hnutí pěti hvězd, Asociace Italů
v zahraničí a nezávislých proti 117 senátorům Berlusconiho, socanské Demokratické strany Itálie, Svobody a rovnosti, Italské socialistické strany, AUT a hnutí „Více Evropy“.
Část AUT, lokalistických stran, ultrapravicová skupina Italští bratři a Jihoamerická unie
italských emigrantů, se zdrželi hlasování.

Daně a ekonomika
Nová vláda se rozhodla pro výrazné změny v daňovém systému, které mají zvrátit dosavadní
levicovou ekonomickou politiku, která vedla Itálii k bankrotu a nadvládě německých bankéřů. Vláda změny chce zjednodušit italský daňový systém zavedením rovné daně pro podniky a jednotlivce, stejně jako zrušením daní pro nejchudší rodiny a zmenšit daňovou progresi. Zrušit ji nelze, protože politika daňové progrese je přímo zakomponovaná v italské ústavě, ale pokud se Vláda změny rozhodne pro úplnou změnu, a to i změnu ústavní, může se objevit i zrušení daňové progrese. Vláda se chce taky zaměřit na boj s daňovými úniky, které velice těžce sužují Itálii, podobně jako Řecko a další státy jižního pásu Evropské unie. Ale nemůžeme jen chválit. Poměrně katastrofální snahou je snaha Hnutí pěti hvězd o zavedení tzv. nepodmíněného základního příjmu. Já sám jsem býval zastáncem této politiky, zejména v souvislosti s robotizací a automatizací práce, která může připravit stovky miliónů lidí o jejich místa,
ale na druhou stranu je to politika, která může znehodnotit samotnou práci jako sociální institut a hlavně je to politika nevhodná pro země v takovém finančním stavu, v jakém je Itálie. Hnutí pěti hvězd chce zavést placení 780 eur měsíčně. I kdyby se to vztahovalo jen na dospělou a práceschopnou populaci, půjde o obludných 240 miliard eur ročně, což je čtvrtina italských příjmů v době, kdy Itálie má 40 miliard eur deficit a zadlužení ve výši 133%. Takhle ne, Hnutí pěti hvězd!

Přímá demokracie
Naprostým průlomem je politika přímé demokracie. Nová italská vláda patří mezi jednu
z mála vlád, která začíná reálně pracovat na implementaci přímé demokracie do společenských
struktur. Z toho důvodu došlo k reformě ministerstva parlamentních vztahů na ministerstvo
parlamentních vztahů a přímé demokracie a do jeho čela byl dosazen dlouholetý stoupenec přímé demokracie, Riccardo Fraccaro z Hnutí pěti hvězd. Reformy zavádějící přímou demokracii budou spočívat v zjednodušení petičního zákona, zjednodušení systému občanských iniciativ, snížení stávající 50% kvora nutného pro uznání platnosti referenda a řadu dalších kroků.

Migrační politika
Nový ministr vnitra a vicepremiér Matteo Salvini začal hned z počátku svého mandátu
uplatňovat protiimigrační politiku, když zakázal migrantské transportní lodi Aquarius, která je placena nátlakovými lobbistickými skupinami jako jsou Lékaři bez hranic a SOS Středomoří, vplout do italských přístavů. Byla napěchovaná nelegálními migranty. Tím dal Matteo Salvini jasně na vědomí celému světu, že italská nacionalistická vláda neustoupí po parlamentním vítězství ze svých pozic a neskloní se před levicovými liberály. Salvini jasně řekl, že jako ministr a zároveň jako otec, kterému jde o budoucnost a blaho jeho dětí, bude striktně dodržovat tvrdou protiimigrační politiku, aby uchránil italskou kulturu a společnost před cizí invazí. Řím zažil mnohokrát, jaké to je, když jsou barbaři před branami.

Vodní zdroje
Italská Vláda změny ve shodě s výsledky referenda 2011 deklarovala, že bude usilovat o
plnohodnotné ustanovení vody jako veřejného bohatství. Má dojít k systematické rekonstrukci vodní infrastruktury, likvidaci starých vodovodních potrubí, regulaci privatizací vodních zdrojů a zlepšení vodní infrastruktury ve všech okresech a municipalitách.

Veřejné zdravotnictví
V oblasti zdravotnictví chce Vláda změny cílit především na kvalitativní reformy spojené se
zlepšením zdravotní péče, rozvojem nemocnic, zajištěním nízké finanční účasti pacientů, stejně jako chce zlepšit domácí péči, bojovat proti korupci a plýtvání veřejnými zdroji a reformovat procedury nutné k akreditaci soukromých klinik.

Vzdělávání
Vláda chce kompletně předělat reformu „Dobrá škola“ bývalého socialistického premiéra
Mattea Renziho, kterou představitelé současné vlády dlouhodobě kritizují.

Platy politiků
Vláda ve svém programovém prohlášení oznámila, že dojde ke škrtům v platech a odměnách
politiků. Rovněž budou prověřovány všechny starobní penze politiků, které přesahují 5,000 euro (zhruba 120,000 Kč).

Zemědělská politika
Protože Itálie, zejména jih země, je stále relativně zemědělskou oblastí, chce nová vláda
výrazně tlačit na reformu Společné zemědělské politiky Evropské unie s cílem zlepšit ochranu
domácích zemědělců, životního prostředí i vodních zdrojů a garantovat bezpečnost potravin. Vláda se chce zaměřit na propagaci značky „Made in Italy“ a posílit zahraniční obchodní vazby s evropskými zeměmi, které pomohou s odbytem zemědělských výrobků.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 23.6.2018


 

4. čvn, 2018

Opět píšeme o Španělsku, kde se znova dějí věci, a to jak v souvislosti s centrální vládou,
která si usurpuje práva obcí a provincií, tak v souvislosti se separatistickou republikou Katalánskem. Tam se totiž nyní událi hned dvě významné věci. Prvním je pád Mariana Rajoye, cuckservativního premiéra Španělska a nástup vůdce socialistů Pedro Sáncheze do čela země, a druhým je obnovení vlády v Katalánsku a s tím i obnovení snah o osvobození Katalánska...

Nejprve k Sánchezovi a Rajoyovi. Éra Rajoye skončila nyní v důsledku korupčního
skandálu. Šlo o zpronevěru, daňové úniky a korupci ve výši 120 miliónů eur (3 miliardy Kč), která předstihla všechny předchozí skandály. Do tohoto „Gurtelova skandálu“, byly zapojeny špičky cuckservativní Lidové strany Španělska, včetně Rajoye. Luis Bárcenas, blízký spojenec a
spolupracovníka Mariana Rajoye byl již odsouzen k 33 letům vězení a pokutě ve výši 44 miliónů eur. Bárcenasova manželka dostala patnáct let, spojenci a mecenáši lidovců Correa a Pablo Crespo dostali 51, respektive 37 let vězení.

V důsledku tohoto skandálu vypuklo 1. června hlasování o nedůvěře premiéru Rajoyovi.
Podle španělské ústavy nedůvěra premiérovi neznamená pád celé vlády, jako je tomu v případě České republiky, a tak španělská vláda setrvala, byť v jejím čele nyní stojí socialisté, ale Rajoy zmizel na propadliště dějin. Stal se, ještě větším bankrotářem, než byl cuckservativec Aznar, který z teroristického útoku al-Kajdy v Madridu příliš rychle obvinil baskické separatisty z ETA, a tím skončila jeho kariéra. Rajoyova kariéra skončila, když 1. června 180 poslanců socialistů, radikálně levicové Podemos a šesti regionalistických stran zastoupených v parlamentu přehlasovalo 175 poslanců Lidové strany, strany Občané, Navarské lidové unie a Asturského fóra. Šlo o čtvrté hlasování o nedůvěře od návratu demokracie, druhé za působení Rajoye a vůbec první, které bylo úspěšné. Španělsko stejně pravděpodobně čekají předčasné volby. Podle průzkumů se lidovci propadli z 33% na 17%, socani jsou na svém, radikální levice oslabila o pár procent, na přední příčky se z 13% na 26% vyhoupl liberálně demokratický humus nazývaný strana „Občané“, zbytek je rozdělen mezi regionalistické strany.

Nyní k novému premiérovi, Pedru Sánchezovi. Je to politik, kterému se, kdysi podařil
husarský kousek. Po patových volbách v letech 2015 a 2016 Sánchez jako vůdce socialistů blokoval vznik cuckservativní vlády, odmítla Rajoye podpořit, nebo jen tolerovat. Na konci září 2016, proto byl Sánchez sesazen ambiciózní andaluskou provinční vůdkyní Susanou Díazovou.Ta jako nová vůdkyně strany umožnila vznik Rajoyovi vlády a následně kandidovala ve vnitrostranických volbách proti Sánchezovi. K překvapení všech byla Díazová poražena a Sánchez se vrátil do čela Socialistické dělnické strany Španělska.

Sánchez jako ateista se stal prvním premiérem Španělska, který odmítl složit přísahu s Biblí
a krucifixem, jak tomu dosud bylo. Zároveň, jedním z prvních oznámení novopečeného premiéra se stalo, že je ochoten k dialogu s katalánským separatistickým hnutím, včetně potenciální možnosti federalizace Španělska. Plánuje taky předčasné volby, takže jeho vláda bude spíše překlenovací, nicméně v jiných ohledech je to tragédie. Sánchez je feminista a navíc v současné době hospodářské krize Španělska chce umocňovat sociální stát, včetně zvyšování dávek v nezaměstnanosti.

Kousek od Madridu, v Barceloně, místní úřady a orgány opět získali právo sestavit místní
vládu, potom, co byla Katalánská republika sedm měsíců přímo okupována španělskými orgány, které převzali absolutní moc nad Katalánskem. Katalánští separatisté museli ustoupit v tom, že z nově jmenované vlády odvolali pronásledované politiky, ale prakticky obratem nový katalánský premiér Quim Torra, se dal slyšet, že ve snahách o ustanovení Katalánské republiky se nepoleví, a že bude dál podporovat stíhané politiky.

Quim Torra je radikální nacionalistický představitel Katalánska, kterému s Madridem došla
trpělivost podobným způsobem, jakým zbytku naší republiky dochází trpělivost s Prahou a pražskou vládou a o Madridu a Španělech se vyjadřuje, ještě hůř, než Nepražáci o Pražácích. „Španěláci umí jen drancovat,“ a „Španěláci jsou jako energie – transformují se, ale nikdy nezmizí,“ napsal Quim Torra, původním povoláním právník a editor. Torru vybral sesazený separatistický vůdce Puigdemont. Ten v něm vidí svého následovník, protože Torra je mimo jiné i viceprezidentem separatistického společenství Omnium Cultural. Evropští socialisté, stejně jako liberálové a demokraté, odsuzují Torru jako „rasistu“ a „xenofoba“, protože se nepodřizuje Madridu a podporuje národní sebeuvědomění katalánského lidu.

Pro katalánské separatisty je pád Rajoye velkým triumfem a morální zadostiučiněním, stejně
jako důkazem toho, že zatímco oni dlouhodobě měli stabilní vlády, Madrid sám sobě nedokáže
vládnout, natož, aby vládl celé zemi, kterou pustoší na daních. Nyní je míč na Sánchezově hřišti a uvidí se, zda dodrží své sliby o dialogu se separatisty.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 4.6.2018