JIŽNÍ EU CHALÍFÁT

Přes všechny obstrukce a ignoraci vůli lidu ze strany italského presidenta, přes všechny výhružky Evropské unie a jejich nohsledů, přes všechny problémy se sestavováním vlády, italská vláda národního obrození, či jak si říká, Vláda změny, konečně nastoupila a představila i svoje cíle a svůj program, který již začala bezezbytku naplňovat...

Nejprve k samotnému složení nové vlády Giuseppe Conteho a hlasování o důvěře. Má 20 členů, kteří stojí v čele 22 úřadů. Liga Mattea Salviniho má ministerstva vnitra, financí, školství, evropských záležitostí, zemědělství, regionálních záležitostí a autonomie, veřejné administrativy, ministerstvo pro rodiny a hendikepované a pozici tajemníka rady ministrů. Hnutí pěti hvězd drží obranu, spravedlnost, práci a sociální věci, zdravotnictví, infrastrukturu, kulturu, životní prostředí, přímou demokracii a ministerstvo pro jižní Itálii.

V hlasování o důvěře vyslovila poslanecká sněmovna důvěru vládě. Celkem pro vládu
hlasovalo 350 poslanců Ligy, Hnutí pěti hvězd, jeden poslanec Forza Italia a Asociace Italů
v zahraničí. Proti bylo 236 poslanců socanské Demokratické strany, zbankrotovaného Silvia
Berlusconiho (přestože Liga kandidovala v jeho koalici, postavil se proti ní), ultralevicové Svobody a rovnosti, dále Středolevá koalice čtyři pidistraniček, liberálové z NcL a eurohujeři z hnutí „Více Evropy“.

Senát vyslovil podporu nové vládě 171 senátory Ligy, Hnutí pěti hvězd, Asociace Italů
v zahraničí a nezávislých proti 117 senátorům Berlusconiho, socanské Demokratické strany Itálie, Svobody a rovnosti, Italské socialistické strany, AUT a hnutí „Více Evropy“.
Část AUT, lokalistických stran, ultrapravicová skupina Italští bratři a Jihoamerická unie
italských emigrantů, se zdrželi hlasování.

Daně a ekonomika
Nová vláda se rozhodla pro výrazné změny v daňovém systému, které mají zvrátit dosavadní
levicovou ekonomickou politiku, která vedla Itálii k bankrotu a nadvládě německých bankéřů. Vláda změny chce zjednodušit italský daňový systém zavedením rovné daně pro podniky a jednotlivce, stejně jako zrušením daní pro nejchudší rodiny a zmenšit daňovou progresi. Zrušit ji nelze, protože politika daňové progrese je přímo zakomponovaná v italské ústavě, ale pokud se Vláda změny rozhodne pro úplnou změnu, a to i změnu ústavní, může se objevit i zrušení daňové progrese. Vláda se chce taky zaměřit na boj s daňovými úniky, které velice těžce sužují Itálii, podobně jako Řecko a další státy jižního pásu Evropské unie. Ale nemůžeme jen chválit. Poměrně katastrofální snahou je snaha Hnutí pěti hvězd o zavedení tzv. nepodmíněného základního příjmu. Já sám jsem býval zastáncem této politiky, zejména v souvislosti s robotizací a automatizací práce, která může připravit stovky miliónů lidí o jejich místa,
ale na druhou stranu je to politika, která může znehodnotit samotnou práci jako sociální institut a hlavně je to politika nevhodná pro země v takovém finančním stavu, v jakém je Itálie. Hnutí pěti hvězd chce zavést placení 780 eur měsíčně. I kdyby se to vztahovalo jen na dospělou a práceschopnou populaci, půjde o obludných 240 miliard eur ročně, což je čtvrtina italských příjmů v době, kdy Itálie má 40 miliard eur deficit a zadlužení ve výši 133%. Takhle ne, Hnutí pěti hvězd!

Přímá demokracie
Naprostým průlomem je politika přímé demokracie. Nová italská vláda patří mezi jednu
z mála vlád, která začíná reálně pracovat na implementaci přímé demokracie do společenských
struktur. Z toho důvodu došlo k reformě ministerstva parlamentních vztahů na ministerstvo
parlamentních vztahů a přímé demokracie a do jeho čela byl dosazen dlouholetý stoupenec přímé demokracie, Riccardo Fraccaro z Hnutí pěti hvězd. Reformy zavádějící přímou demokracii budou spočívat v zjednodušení petičního zákona, zjednodušení systému občanských iniciativ, snížení stávající 50% kvora nutného pro uznání platnosti referenda a řadu dalších kroků.

Migrační politika
Nový ministr vnitra a vicepremiér Matteo Salvini začal hned z počátku svého mandátu
uplatňovat protiimigrační politiku, když zakázal migrantské transportní lodi Aquarius, která je placena nátlakovými lobbistickými skupinami jako jsou Lékaři bez hranic a SOS Středomoří, vplout do italských přístavů. Byla napěchovaná nelegálními migranty. Tím dal Matteo Salvini jasně na vědomí celému světu, že italská nacionalistická vláda neustoupí po parlamentním vítězství ze svých pozic a neskloní se před levicovými liberály. Salvini jasně řekl, že jako ministr a zároveň jako otec, kterému jde o budoucnost a blaho jeho dětí, bude striktně dodržovat tvrdou protiimigrační politiku, aby uchránil italskou kulturu a společnost před cizí invazí. Řím zažil mnohokrát, jaké to je, když jsou barbaři před branami.

Vodní zdroje
Italská Vláda změny ve shodě s výsledky referenda 2011 deklarovala, že bude usilovat o
plnohodnotné ustanovení vody jako veřejného bohatství. Má dojít k systematické rekonstrukci vodní infrastruktury, likvidaci starých vodovodních potrubí, regulaci privatizací vodních zdrojů a zlepšení vodní infrastruktury ve všech okresech a municipalitách.

Veřejné zdravotnictví
V oblasti zdravotnictví chce Vláda změny cílit především na kvalitativní reformy spojené se
zlepšením zdravotní péče, rozvojem nemocnic, zajištěním nízké finanční účasti pacientů, stejně jako chce zlepšit domácí péči, bojovat proti korupci a plýtvání veřejnými zdroji a reformovat procedury nutné k akreditaci soukromých klinik.

Vzdělávání
Vláda chce kompletně předělat reformu „Dobrá škola“ bývalého socialistického premiéra
Mattea Renziho, kterou představitelé současné vlády dlouhodobě kritizují.

Platy politiků
Vláda ve svém programovém prohlášení oznámila, že dojde ke škrtům v platech a odměnách
politiků. Rovněž budou prověřovány všechny starobní penze politiků, které přesahují 5,000 euro (zhruba 120,000 Kč).

Zemědělská politika
Protože Itálie, zejména jih země, je stále relativně zemědělskou oblastí, chce nová vláda
výrazně tlačit na reformu Společné zemědělské politiky Evropské unie s cílem zlepšit ochranu
domácích zemědělců, životního prostředí i vodních zdrojů a garantovat bezpečnost potravin. Vláda se chce zaměřit na propagaci značky „Made in Italy“ a posílit zahraniční obchodní vazby s evropskými zeměmi, které pomohou s odbytem zemědělských výrobků.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 23.6.2018

Opět píšeme o Španělsku, kde se znova dějí věci, a to jak v souvislosti s centrální vládou,
která si usurpuje práva obcí a provincií, tak v souvislosti se separatistickou republikou Katalánskem. Tam se totiž nyní událi hned dvě významné věci. Prvním je pád Mariana Rajoye, cuckservativního premiéra Španělska a nástup vůdce socialistů Pedro Sáncheze do čela země, a druhým je obnovení vlády v Katalánsku a s tím i obnovení snah o osvobození Katalánska...

Nejprve k Sánchezovi a Rajoyovi. Éra Rajoye skončila nyní v důsledku korupčního
skandálu. Šlo o zpronevěru, daňové úniky a korupci ve výši 120 miliónů eur (3 miliardy Kč), která předstihla všechny předchozí skandály. Do tohoto „Gurtelova skandálu“, byly zapojeny špičky cuckservativní Lidové strany Španělska, včetně Rajoye. Luis Bárcenas, blízký spojenec a
spolupracovníka Mariana Rajoye byl již odsouzen k 33 letům vězení a pokutě ve výši 44 miliónů eur. Bárcenasova manželka dostala patnáct let, spojenci a mecenáši lidovců Correa a Pablo Crespo dostali 51, respektive 37 let vězení.

V důsledku tohoto skandálu vypuklo 1. června hlasování o nedůvěře premiéru Rajoyovi.
Podle španělské ústavy nedůvěra premiérovi neznamená pád celé vlády, jako je tomu v případě České republiky, a tak španělská vláda setrvala, byť v jejím čele nyní stojí socialisté, ale Rajoy zmizel na propadliště dějin. Stal se, ještě větším bankrotářem, než byl cuckservativec Aznar, který z teroristického útoku al-Kajdy v Madridu příliš rychle obvinil baskické separatisty z ETA, a tím skončila jeho kariéra. Rajoyova kariéra skončila, když 1. června 180 poslanců socialistů, radikálně levicové Podemos a šesti regionalistických stran zastoupených v parlamentu přehlasovalo 175 poslanců Lidové strany, strany Občané, Navarské lidové unie a Asturského fóra. Šlo o čtvrté hlasování o nedůvěře od návratu demokracie, druhé za působení Rajoye a vůbec první, které bylo úspěšné. Španělsko stejně pravděpodobně čekají předčasné volby. Podle průzkumů se lidovci propadli z 33% na 17%, socani jsou na svém, radikální levice oslabila o pár procent, na přední příčky se z 13% na 26% vyhoupl liberálně demokratický humus nazývaný strana „Občané“, zbytek je rozdělen mezi regionalistické strany.

Nyní k novému premiérovi, Pedru Sánchezovi. Je to politik, kterému se, kdysi podařil
husarský kousek. Po patových volbách v letech 2015 a 2016 Sánchez jako vůdce socialistů blokoval vznik cuckservativní vlády, odmítla Rajoye podpořit, nebo jen tolerovat. Na konci září 2016, proto byl Sánchez sesazen ambiciózní andaluskou provinční vůdkyní Susanou Díazovou.Ta jako nová vůdkyně strany umožnila vznik Rajoyovi vlády a následně kandidovala ve vnitrostranických volbách proti Sánchezovi. K překvapení všech byla Díazová poražena a Sánchez se vrátil do čela Socialistické dělnické strany Španělska.

Sánchez jako ateista se stal prvním premiérem Španělska, který odmítl složit přísahu s Biblí
a krucifixem, jak tomu dosud bylo. Zároveň, jedním z prvních oznámení novopečeného premiéra se stalo, že je ochoten k dialogu s katalánským separatistickým hnutím, včetně potenciální možnosti federalizace Španělska. Plánuje taky předčasné volby, takže jeho vláda bude spíše překlenovací, nicméně v jiných ohledech je to tragédie. Sánchez je feminista a navíc v současné době hospodářské krize Španělska chce umocňovat sociální stát, včetně zvyšování dávek v nezaměstnanosti.

Kousek od Madridu, v Barceloně, místní úřady a orgány opět získali právo sestavit místní
vládu, potom, co byla Katalánská republika sedm měsíců přímo okupována španělskými orgány, které převzali absolutní moc nad Katalánskem. Katalánští separatisté museli ustoupit v tom, že z nově jmenované vlády odvolali pronásledované politiky, ale prakticky obratem nový katalánský premiér Quim Torra, se dal slyšet, že ve snahách o ustanovení Katalánské republiky se nepoleví, a že bude dál podporovat stíhané politiky.

Quim Torra je radikální nacionalistický představitel Katalánska, kterému s Madridem došla
trpělivost podobným způsobem, jakým zbytku naší republiky dochází trpělivost s Prahou a pražskou vládou a o Madridu a Španělech se vyjadřuje, ještě hůř, než Nepražáci o Pražácích. „Španěláci umí jen drancovat,“ a „Španěláci jsou jako energie – transformují se, ale nikdy nezmizí,“ napsal Quim Torra, původním povoláním právník a editor. Torru vybral sesazený separatistický vůdce Puigdemont. Ten v něm vidí svého následovník, protože Torra je mimo jiné i viceprezidentem separatistického společenství Omnium Cultural. Evropští socialisté, stejně jako liberálové a demokraté, odsuzují Torru jako „rasistu“ a „xenofoba“, protože se nepodřizuje Madridu a podporuje národní sebeuvědomění katalánského lidu.

Pro katalánské separatisty je pád Rajoye velkým triumfem a morální zadostiučiněním, stejně
jako důkazem toho, že zatímco oni dlouhodobě měli stabilní vlády, Madrid sám sobě nedokáže
vládnout, natož, aby vládl celé zemi, kterou pustoší na daních. Nyní je míč na Sánchezově hřišti a uvidí se, zda dodrží své sliby o dialogu se separatisty.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 4.6.2018

Toto heslo pravděpodobně nezná italský president Sergio Mattarella, který se rozhodl
nerespektovat vůli lidu v podobě sestavení euroskeptické a populistické vlády a zablokoval nyní jmenování protiněmeckého a protiunijního ministra financí Paola Savonu...

Ten byl nominován Ligou severu. To se ovšem Mattarellovi nelíbilo, a tak jako skutečným levicový liberál zablokoval jeho nominaci, načež designovaný premiér Giuseppe Conte za Hnutí pěti hvězd, oznámil, že nebude pokračovat v sestavování vlády, a že vyzývá k předčasným volbám. Tuto alternativu podpořila i Liga severu, zatímco Mattarella chce jmenovat novým designovaným premiérem nikým nevoleného Carla Cottarelliho.

Jistě, můžete proti nám namítnout hned dvě věci. Zaprvé, že jsme zastánci prezidentského
systému, a za druhé, že tato situace je podobná situaci okolo Jiřího Rusnoka a Miloše Zemana, jenže je zde jeden obrovský rozdíl. Konec Kalouskovi vlády přišel v důsledku korupce, v druhé polovině funkčního období a v době, kdy byl nenáviděný většinou republiky, stejně jako jeho zkorumpovaný režim. Italský lid, ale dal před ani ne dvěma měsíci mandát Hnutí pěti hvězd a Lize severu, aby vládla. V takovém případě tedy nemá ani president právo postavit se proti hlasu lidu.

Miloš Zeman svá rozhodnutí v otázce jmenování, či nejmenování ministrů, dělá v zájmu
našeho národa a státu, jak dokázal svým odporem k eurohujeristovi a proimigračnímu aktivistovi Pochemu, zatímco Mattarella tak činí právě v zájmu Evropské unie a politických elit. Kromě toho ČSSD nevyhrála volby, ale utrpěla debakl.

Paradoxní je, že tahle situace může přivodit další významnou porážku eurohujerství v Itálii.
Poslední předvolební průzkumy naznačují drastický vzestup volebních preferencí Ligy severu. Ta se vyhoupla z 17% na 25%. Všechny ostatní partaje balancují na stávajícím zisku. Další vláda tak může být, ještě euroskeptičtější, než by si Mattarella přál.

Kdo chce kam…

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 28.5.2018

Samozřejmě, pro tuto ženu nejsou muslimské invaze a jejich masakry na evropském území vůbec problémem. Naopak skutečnost, že se někdo postaví proti muslimům, je viditelně nesnesitelná, neboť tato vlajka symbolizuje odpor Korsičanů vůči muslimským Maurům...

Samira:

"Teprve dnes jsem se s hrůzou dozvěděla, že na Korsické vlajce je Moorova hlava. Jinými slovy, vykastrovaný Arab! Jak může francouzské území mít tak hrozný symbol?

Neodpovídám záplavě urážek, které za to dostávám. Vězte, že dnes ráno jsme začali s pomocí naší asociace chystat petici, která by zakazovala vlajku, která je urážlivá, rasistická a násilná. Budu vás informovat. Zastavte urážky muslimů díky. "

Autor: www.suavelos.eu, Francie, Korsika, TGM, Praha, ČR, 8.5.2018

Zdroj:

https://www.suavelos.eu/une-musulmane-veut-interdire-le-drapeau-corse-quelle-juge-insultant-raciste-et-violent/

Nedá se jinými slovy popsat výsledek italských voleb, než jako vítězství národa a národního státu nad unijním kosmopolitismem, neziskovkami a dekadencí! Je to rána pro Evropskou unii a její nadnárodní elity, které už nedávno přišli o Rakousko a nyní přicházejí o další tradiční stát, Itálii. Tam totiž zvítězil nacionalismus a patriotismus, který porazil levicové kosmopolity! Dokonce ani já sám jsem neočekával tak skvělé výsledky, které se dostaly našim italským bratřím z Ligy severu!

Podle předběžných výsledků dopadly volby následovně. Pravicová koalice ve složení Liga severu, Italští bratři, Itálie vpřed! a „S Itálií“ získala přes 12 miliónů hlasů a 37%. Na druhém místě se umístilo liberální, ale euroskeptické Hnutí pěti hvězd, které kandidovalo samostatně a naprosto rekordně získalo 32% a 10,7 miliónů hlasů. Levicová koalice zažila zdrcující porážku, když získala ušmudlaných 22% a 7,5 miliónu hlasů, z čehož navíc plných 18% získala Demokratická strana Itálie, tedy spíše šlo o jednostrannou, než skutečnou koalici. Levicový progresivisté ze strany „Svobodní a rovní“ získali 3,4% hlasů.

Souběžně s parlamentními volbami se konaly i regionální volby v Laziu a Lombardii, ale jejich výsledky zatím nejsou známé a parlamentní volby je dost zastínily. Laziu se očekává vítězství levice, kdežto Lombardie je baštou národní a regionalistické pravice, kde vítězí Liga severu. Kdo jsou vítězové a poražení těchto voleb? Vítězové jsou v zásadě tři. Hnutí pěti hvězd, Matteo Silvani a jeho Liga severu, která aspiruje na vedoucí pozici v budoucí vládě a Itálie. Poraženými jsou Evropská unie, italská levice v čele s již odstoupivším Matteem Renzim, ale i vůdce Pravicové koalice, Silvio Berlusconi, jehož strana Itálie vpřed!, ztratila značnou část voličů ve prospěch Ligy severu a Italských bratří.

Italští bratři, nacionalistické hnutí, navíc zdvojnásobilo své volební výsledky. Liga severu, ta zažila podobný triumfální vzestup jako SPD v České republice, když posílila z 4% na 17%. Podle předběžných odhadů by Liga severu mohla po rozdělení mandátů posílit z 19 poslanců na 73 poslanců z 630. Přestože se umístila jako třetí strana, tím, že byla první v Pravicové koalici, tak existuje šance, že by se mladý a talentovaný Silvani mohl stát budoucím premiérem Itálie. Ten navíc dostal podporu i od bývalého strategického poradce Bílého domu a představitele amerického altrightu, Steve Bannona a je to podpora, kterou si Silvani rozhodně zasluhuje.

Je tedy vidět, že už nejen ti primitivní a nevzdělaní Východoevropané jsou „rasisté“ a „xenofobové“, ale že se to šíří napříč všemi zeměmi. Naštěstí. Nutno říci, že italský volební a parlamentní systém je extrémně složitý. Dvě komory, které jsou naprosto stejně silné a vyrovnané s řadou decentralizovaných prvků. Komentátoři se proto shodují na dvou věcech, že italské volby byly triumfem nacionalistů a populistů, před kterým by se Brusel měl mít na pozoru, a že Itálii čekají nejspíše dlouhá vyjednávání o budoucí vládě.

Proč vlastně zvítězili italští nacionalisté a populisté nad těmi skvostnými a úžasnými
eurohujeristy? Důvodů je hned několik. Neschopnost Mattea Renziho, nezvládnutá imigrační krize, která ruinuje italská města a italský venkov, kriminalita, ale i ekonomická krize, ze které se Itálie už deset let nedokáže vyhrabat, zejména díky ničivému vlivu eura na italskou ekonomiku.

Hnutí pěti hvězd se nyní může vybarvit jako patriotické hnutí, které chápe, že už je nutné změnit kurz Itálie, nebo se může stát přívěškem eurohujeristů, to zatím nevíme, ale co víme je, že Italové zvolili změnu oproti předchozímu úpadku a strádání v područí Evropské unie. Ať žije italský národ a Liga severu!

PS: Volby ukázaly i strašlivý úpadek Ukrajiny, která řadu let po Majdanu má jen jediný exportní artikl a to praštěné aktivistky z Femenu, které narušovaly i italské volby.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 6.3.2018