4. čvn, 2018

JIŽNÍ CHALÍFÁT EU: ŠPANĚLSKO: Novinky z království

Opět píšeme o Španělsku, kde se znova dějí věci, a to jak v souvislosti s centrální vládou,
která si usurpuje práva obcí a provincií, tak v souvislosti se separatistickou republikou Katalánskem. Tam se totiž nyní událi hned dvě významné věci. Prvním je pád Mariana Rajoye, cuckservativního premiéra Španělska a nástup vůdce socialistů Pedro Sáncheze do čela země, a druhým je obnovení vlády v Katalánsku a s tím i obnovení snah o osvobození Katalánska...

Nejprve k Sánchezovi a Rajoyovi. Éra Rajoye skončila nyní v důsledku korupčního
skandálu. Šlo o zpronevěru, daňové úniky a korupci ve výši 120 miliónů eur (3 miliardy Kč), která předstihla všechny předchozí skandály. Do tohoto „Gurtelova skandálu“, byly zapojeny špičky cuckservativní Lidové strany Španělska, včetně Rajoye. Luis Bárcenas, blízký spojenec a
spolupracovníka Mariana Rajoye byl již odsouzen k 33 letům vězení a pokutě ve výši 44 miliónů eur. Bárcenasova manželka dostala patnáct let, spojenci a mecenáši lidovců Correa a Pablo Crespo dostali 51, respektive 37 let vězení.

V důsledku tohoto skandálu vypuklo 1. června hlasování o nedůvěře premiéru Rajoyovi.
Podle španělské ústavy nedůvěra premiérovi neznamená pád celé vlády, jako je tomu v případě České republiky, a tak španělská vláda setrvala, byť v jejím čele nyní stojí socialisté, ale Rajoy zmizel na propadliště dějin. Stal se, ještě větším bankrotářem, než byl cuckservativec Aznar, který z teroristického útoku al-Kajdy v Madridu příliš rychle obvinil baskické separatisty z ETA, a tím skončila jeho kariéra. Rajoyova kariéra skončila, když 1. června 180 poslanců socialistů, radikálně levicové Podemos a šesti regionalistických stran zastoupených v parlamentu přehlasovalo 175 poslanců Lidové strany, strany Občané, Navarské lidové unie a Asturského fóra. Šlo o čtvrté hlasování o nedůvěře od návratu demokracie, druhé za působení Rajoye a vůbec první, které bylo úspěšné. Španělsko stejně pravděpodobně čekají předčasné volby. Podle průzkumů se lidovci propadli z 33% na 17%, socani jsou na svém, radikální levice oslabila o pár procent, na přední příčky se z 13% na 26% vyhoupl liberálně demokratický humus nazývaný strana „Občané“, zbytek je rozdělen mezi regionalistické strany.

Nyní k novému premiérovi, Pedru Sánchezovi. Je to politik, kterému se, kdysi podařil
husarský kousek. Po patových volbách v letech 2015 a 2016 Sánchez jako vůdce socialistů blokoval vznik cuckservativní vlády, odmítla Rajoye podpořit, nebo jen tolerovat. Na konci září 2016, proto byl Sánchez sesazen ambiciózní andaluskou provinční vůdkyní Susanou Díazovou.Ta jako nová vůdkyně strany umožnila vznik Rajoyovi vlády a následně kandidovala ve vnitrostranických volbách proti Sánchezovi. K překvapení všech byla Díazová poražena a Sánchez se vrátil do čela Socialistické dělnické strany Španělska.

Sánchez jako ateista se stal prvním premiérem Španělska, který odmítl složit přísahu s Biblí
a krucifixem, jak tomu dosud bylo. Zároveň, jedním z prvních oznámení novopečeného premiéra se stalo, že je ochoten k dialogu s katalánským separatistickým hnutím, včetně potenciální možnosti federalizace Španělska. Plánuje taky předčasné volby, takže jeho vláda bude spíše překlenovací, nicméně v jiných ohledech je to tragédie. Sánchez je feminista a navíc v současné době hospodářské krize Španělska chce umocňovat sociální stát, včetně zvyšování dávek v nezaměstnanosti.

Kousek od Madridu, v Barceloně, místní úřady a orgány opět získali právo sestavit místní
vládu, potom, co byla Katalánská republika sedm měsíců přímo okupována španělskými orgány, které převzali absolutní moc nad Katalánskem. Katalánští separatisté museli ustoupit v tom, že z nově jmenované vlády odvolali pronásledované politiky, ale prakticky obratem nový katalánský premiér Quim Torra, se dal slyšet, že ve snahách o ustanovení Katalánské republiky se nepoleví, a že bude dál podporovat stíhané politiky.

Quim Torra je radikální nacionalistický představitel Katalánska, kterému s Madridem došla
trpělivost podobným způsobem, jakým zbytku naší republiky dochází trpělivost s Prahou a pražskou vládou a o Madridu a Španělech se vyjadřuje, ještě hůř, než Nepražáci o Pražácích. „Španěláci umí jen drancovat,“ a „Španěláci jsou jako energie – transformují se, ale nikdy nezmizí,“ napsal Quim Torra, původním povoláním právník a editor. Torru vybral sesazený separatistický vůdce Puigdemont. Ten v něm vidí svého následovník, protože Torra je mimo jiné i viceprezidentem separatistického společenství Omnium Cultural. Evropští socialisté, stejně jako liberálové a demokraté, odsuzují Torru jako „rasistu“ a „xenofoba“, protože se nepodřizuje Madridu a podporuje národní sebeuvědomění katalánského lidu.

Pro katalánské separatisty je pád Rajoye velkým triumfem a morální zadostiučiněním, stejně
jako důkazem toho, že zatímco oni dlouhodobě měli stabilní vlády, Madrid sám sobě nedokáže
vládnout, natož, aby vládl celé zemi, kterou pustoší na daních. Nyní je míč na Sánchezově hřišti a uvidí se, zda dodrží své sliby o dialogu se separatisty.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 4.6.2018