USA

21. bře, 2020
Po Super Tuesday, přinášíme další aktuality k presidentským primárkám ve Spojených státech amerických, protože od té doby, se udála řada dalších voleb v rámci primárek...
 
Začněme s republikány, protože tam to bude opět rychlovka.
 
V „mini“ Tuesday, které se odehrálo 10. Března 2020 v Idaho, Michiganu, Mississippi, Missouri a Washingtonu a v následujících primárkách na Guamu, Severních Mariánách, v Illinois a na Floridě, Donald Trump získal všechny delegáty, celkem 449 delegátů. Dohromady má 1454 delegátů a tím zajištěnou presidentskou nominaci na kongresu republikánů (potřeboval získat 1276).
 
A teď k demokratům, kde stále pokračuje, ještě pořád vyrovnaný souboj mezi clintonovsko-obamovským Bidenem a ultralevicovým Sandersem. Všichni ostatní kandidáti už to vzdali, a tak proti sobě stojí Joe Biden s 1180 delegáty a Bernie Sanders s 885 delegáty. Biden, který na začátku primárek zažil několik naprosto trapných a ničivých porážek, se oklepal a získal 19 států. Sanders 8 států.
 
Zahraniční demokraté, jako minule, s naprostým přehledem podpořili Bernie Sanderse, který získal 70% dle předběžných výsledků, ale mezi zahraničními demokraty je málo delegátů. V Idaho zvítězil Biden, byť jen těsně, když získal 11 delegátů, zatímco Sanders 9 delegátů. V Michiganu už byl úspěšnější se 72 delegáty proti 52 Sandersovým. Totální vítězství slavil v Mississippi, podle očekávání, kde získal 34 delegátů proti pouhým 2 Sandersovým. O něco lepší výsledek měl Sanders v Missouri, ale i tam Biden získal 44 delegátů a Sanders jen 24. Sanders vyhrál v Severní Dakotě, kde získal 8 delegátů proti 6 Bidenovým. Ve Washingtonu, navzdory průzkumům, těsně zvítězil Biden, když získal 43 delegátů proti 41 Sandersovým. Sanders vyhrál na Mariánách, kde získal 4 delegáty proti 2 Bidenovým. Biden získal i Arizonu s 37 delegáty proti 27 Sandersovým. Důležité vítězství slavil Biden na Floridě, kde obdržel 151 delegátů proti 52 Sandersovým. Nakonec v Illinois získal Biden 93 delegátů a Sanders 60 delegátů.
 
Ještě zbývá řada primárek. Na konci března Portoriko, v dubnu důležitý Wisconsin, Connecticut, Pensylvánie, ale především New York s 274 vázanými delegáty. Poslední důležitější primárky budou v Indianě, Georgii, New Jersey a Ohiu. Kandidát musí získat 1991 delegátů a k tomu se blíží Biden. Proti Sandersovi se šikuje většina bývalých kandidátů, a překvapivě, i ultralevicová Tulsi Gabbard, která jako poslední z kandidátů opustila primárky.
 
Netroufnu si odhadnout, kdo primárky nakonec vyhraje, troufnu si, jen říci, jaký to teoreticky může mít vliv na voličskou základnu. Vliv, který se navzájem vyruší. Pokud vyhraje Biden, část cuckservativních republikánů ho příjme jako menší zlo oproti Donaldu Trumpovi a přeběhne. Na druhou stranu, radikálně levicoví voliči Bernie Sanderse budou mít problém podpořit Bidena, a někteří z nich raději nepůjdou k volbám, nebo budou hlasovat, nějakým protestním způsobem. Pokud bude vybrán Sanders, žádný republikán nepřeběhne, ale oproti tomu, radikálně levicové i umírněné demokratické voličstvo ho podpoří.
 
Není tedy žádný „optimální“ kandidát proti Donaldu Trumpovi, který nejspíše znovu vyhraje presidentské volby a bude pokračovat ve své politice.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 21.3.2020
7. bře, 2020

Americké primárky. Zvraty a nerozhodnost...

Přinášíme Vám další článek na téma současných primárek, zejména těch demokratických, ze Spojených států amerických. Tento týden se totiž konalo tzv. Super-úterý, volební den, kdy se v rámci Spojených států amerických při primárkách hlasuje v největším počtu států. Letos to bylo 14 států najednou.
 
K republikánským primárkám jen pro forma. K 7. březnu má Donald Trump 1023 delegátů a zvítězil ve všech 19 státech, ve kterých dosud byl (včetně těch před Super-úterým). Celkem má 93,3% hlasů v primárkách. A to je vše k těm republikánským.
 
V demokratických jsou zajímavější věci. Hvězda liberálních médií, centristicko-levicový homosexuální kandidát s nevyslovitelným jménem Pete Buttigieg, k překvapení mnohých po velkých úspěších v Iowě a New Hampshiru, opustil volební klání. Mnoho lidí mu stále dalo svůj hlas, v Kalifornii obdržel dokonce přes 211 tisíc hlasů a 6%, ale to už byl pryč. Společně s ním odešel neznámý Tom Steyer a o něco známější levicová politička Amy Klobuchar, označovaná za vycházející hvězdu demokratů. Klobuchar i Buttigieg vyjádřili podporu Joe Bidenovi.
 
Joe Biden nyní patří mezi překvapení, když dokázal zmobilizovat afroamerické voliče a obrátit sérii trapných neúspěchů. V Iowě i New Hampshire dopadl příšerně, ale v Nevadě otočil a v Jižní Karolíně drtivě porazil Bernie Sanderse. Během Super-úterý zvítězil v 10 ze 14 států, kde se volilo. Sanders získal pro něho důležitou Kalifornii, zvítězil v Kolorádu, Utahu a Vermontu.
 
Zoufalci voleb se stali hned dva kandidáti. Miliardář Bloomberg, který po arogantním přehlížení prvních států „triumfálně dobyl“ jen nezačleněné území USA Samou a Elizabeth Warrenová, která skončila ve svém domovském státě, Massachusetts, až na třetím místě. 4. Března Bloomberg ohlásil konec presidentské kampaně a hned 5. března ho následovala Warrenová.
 
Zpět k Sandersovi a Bidenovi, kteří se nyní profilují jako hlavní budoucí vyzyvatelé Donalda J. Trumpa. Souboj mezi nimi je naprosto nerozhodný, a to i po sice důležitém, ale nikoliv výrazném vítězství Sanderse v Kalifornii. Biden má nyní, po Super-úterý, 677 delegátů a v absolutních číslech získal 4,92 miliónu hlasů, tedy 35,5%. Sanders má 604 delegátů, něco málo přes 4 milióny hlasů a 29%.
 
Poslední výsledky této etapy budou známé 10. března, kdy dojde k primárkám v 6 dalších státech, ale taky budou uveřejněny výsledky demokratů v cizině. Ti v roce 2016 s jasnou většinou podpořili Bernie Sanderse a tehdy mu zajistili 9 delegátů ze zahraničí.
 
Předpovědi pro Idaho nejsou nyní známé, ale minule tam Sanders zvítězil. V Michiganu se očekává těsný zápas, zatímco v Mississippi svázané s afroamerickým voličstvem je očekáváno jasné vítězství Bidena. Biden vede i v Missouri, ale Sanders s přehledem ve Washingtonu. Ani v Severní Dakotě neproběhli průzkumy, ale v roce 2016 tam Sanders drtivě porazil Clintonovou o skoro 40%.
 
Dál Vás budeme průběžně informovat.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 7.3.2020
19. úno, 2020

Ve Spojených státech amerických opět začíná velký volební rok...

Senátní a sněmovní volby, které jsou však nyní druhořadé. Těmi prvořadými volbami je volba presidenta Spojených států amerických po čtyřech letech vlády, změn a nastavení národního a konzervativního kurzu za vlády presidenta Donalda J. Trumpa. I o čtyřech letech této vlády napíšeme text, který ukáže velké úspěchy, ale i slabiny, významný pokrok, ale i chyby současné administrativy, protože nikdo není dokonalý. Tento text je však o amerických primárkách, a o jednom z presidentských kandidátů, který již před čtyřmi lety zažil, díky své vlastní straně, bolestivou a morální porážku. 
 
O Bernie Sandersovi a jeho radikálně levicovém křídlu uvnitř Demokratické strany USA
 
Bernie Sanders je dlouholetý politický veterán v USA. Od roku 1991 do roku 2007 byl kongresmanem za Vermont a od roku 2007, až do současnosti je senátorem za stejný stát. Narodil se roku 1941 v newyorském Brooklynu a už od mládí byl aktivní v politice. Působil v levicových a antirasistických organizacích (CORE, SNCC a Liga mladých lidových socialistů). V letech 1970, až 1977 byl členem Unie svobody, levicové libertariánské a progresivistické organizace napojené na Socialistickou stranu Spojených států amerických. Od roku 1981 byl nestraníkem za Vermontskou progresivní stranu, levicový odštěpek od místních demokratů. Jako nezávislý kandidát čtyřikrát vyhrál volby na starostu Burlingtonu, kde se angažoval proti místním developerům a byl v roce 1987 zařazen mezi nejpopulárnější starosty USA. O rok později kandidoval do kongresu, ale byl poražen republikánem Smithem. V roce 1990 porazil Smitha v nových volbách a s 56% hlasů se stal nezávislým kongresmanem, byť nominovaným za demokraty. Zažíval dlouhou sérií vítězství, a to i v době, kdy nebyl nominován demokraty. S podobným přehledem vyhrával i senátorské volby. Dlouhá linie vítězství skončila s americkými demokratickými primárkami v roce 2016, kdy systém tzv. superdelegátů (straničtí delegáti, kteří hlasují o kandidátech, ale nejsou vázáni rozhodnutím primárek) v podstatě odstřelil šance Bernie Sanders. Vzhledem k tomu, že rok 2016 byl rokem velkého vzdoru a hněvu napříč Republikánskou i Demokratickou stranou, demokraté tak naštěstí prošustrovali velkou šanci na vítězství, protože část voličů samotného Sanderse, těch, kteří byli nejvíce protestně naklonění proti stávajícímu systému, dokonce přešla k Donaldu Trumpovi. 
 
Bernie Sanders je ve své politice klimatickým aktivistou, který v roce 1999 podporoval bombardování Jugoslávie a vraždění srbských civilistů pod záminkou zabránění genocidě, bojuje proti jaderné energii jako alternativě k nejhorším fosilním zdrojům, angažuje se v pro-potratovém a LGBT aktivismu, ale i v boji proti držení zbraní občany. 
 
Nyní se dostáváme k současnosti
 
Nespokojenost a politická korupce okolo superdelegátů vedla k reformám uvnitř Demokratické strany (Republikánská strana nemá systém superdelegátů). Nyní je část superdelegátů vázána na rozhodnutí primárek a řadové voličstvo má větší váhu v primárkách. Zároveň došlo k reorganizaci fungování voleb v rámci Demokratické strany, což způsobilo menší politický debakl během iowských primárek. Ale podíváme se i na republikánské primárky. Primárky. Republikány vezmeme rychle a zgruntu. Jak to, když chce úspěšný kandidát za stávající vládnoucí stranu pokračovat, obvykle se proti němu nenavrhuje reálný protikandidát, anebo jen nějaký obskurní. Již před Iowou, kansaští a havajští republikáni deklarovali podporu Trumpovi. U iowských republikánů Trump zvítězil s 97% nad Billem Weldem, který získal 1,3%. V New Hampshire získal Trump „jen“ 85%, i protože voliči demokratů měli neuvěřitelné nutkání připsat na kandidátské listiny republikánů Bernie Sanders, Amy Klobuchar a další demokratické kandidáty, což je legálně možné a používá se to jako součást politického boje. Bill Weld obdržel 9,1%. 
 
Demokraté
 
U demokratů je situace mnohem pikantnější a zajímavější. 3. Února proběhly primárky v Iowě, a hned došlo k několika událostem, které zaskočili mnohé. Zaprvé, naprosté selhání sčítacího systému hlasů. Ještě 6. února nebyly známy všechny výsledky, zatímco republikáni, i přes vpisování falešných kandidátů, měli výsledky velice rychle. Celá situace se navíc propírala v médiích, demokrati se obviňovali ze spiknutí a předseda iowské demokratické strany rezignoval na svou funkci, aby završil celou situaci. Další nečekanou událostí, která potvrdila svůj trend v New Hampshire, je totální propad masmédii favorizovaného Joe Bidena, bývalého vicepresidenta Baracka Obamy. V Iowě získal 13,7% hlasů, umístil se na čtvrtém místě a obdržel jen šest ze 41 vázaných delegátů. V New Hampshire dopadl, ještě daleko hůř. Páté místo, 8% hlasů a žádný delegát. V Iowě zvítězil do té doby naprosto neznámý Pete Buttigieg, který se rázem stal miláčkem médií, jakožto LGBT politik, který má manžela, je pro-imigračně, liberálně a klimaticky orientovaný. Jediné, co mu u radikální levice, a některých demokratů kazí reputaci, je jeho důraz na rozpočtovou vyrovnanost a dlouhodobá podpora Izraele (byť je proti premiéru Netanjahuovi). Buttigieg zvítězil v Iowě na delegáty, když získal 13 delegátů, ale na hlasy a procenta prohrál se Sandersem, který získal o skoro jeden a půl procenta hlasů a dva a půl tisíce hlasů více. V New Hampshire se umístil na druhém místě za Sandersem, ale se stejným počtem delegátů. Oba získali devět delegátů. Další volby demokratů jsou 22. února v Nevadě a 29. února v Jižní Karolíně. Pak, až přijde tzv. Superúterý 3. března, kdy se již rozhodne o dominantním kandidátovi demokratů, a kdy se bude volit ve 14 státech USA, včetně nejlidnatějších, Kalifornie a Texasu. 
 
Republikáni budou hlasovat ve 13 státech, protože virginští republikáni, již deklarovali podporu Trumpovi. Je dost pravděpodobné, že Buttigieg a Sanders ovládnou demokraty. Demokraté jsou však natolik ideově, organizačně a politicky roztříštění od jejich kolapsu v roce 2016, a jejich nevalných úspěchů v senátních a kongresových volbách, že ani jasná podpora jednoho, či druhého kandidáta, kteří se navíc v řadě témat liší, jim nejspíše nezajistí Bílý dům.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 19.2.2020
4. bře, 2019

Konzervativní summit v Americe – peklo pro sluníčka!

Ve Spojených státech amerických se konal každoroční tradiční summit domácích konzervativců s přítomností zahraničních hostí. Summit pořádaní organizací CPAC. Conservative Political Action Conference. Ta se konala od 27. února do 2. března, ale než se jí budeme zabývat, tak krátce k její vlastní historii. Konference byla založena na přelomu let 1973 a 1974 Americkou konzervativní unií a Mladými Američany za svobodu, tehdy jen jako malé shromáždění konzervativně pravicových aktivistů, voličů a politiků. Od té doby na konferencích CPAC hovořili i presidenti USA, včetně Ronalda Reagana a Donalda J. Trumpa, přičemž účast na konferencích už přesahuje 10 tisíc lidí.

Tento rok probíhala konference v National Harbor, v Marylandu. Mezi účastníky byla řada černošských, hispánských a zahraničních hostů, kteří na této akci vystupovali. Kromě jiných Candace Owens, jedna z největších černošských kritiček hnutí Black Lives Matter a kampaně MeToo. Ze zahraničí dorazil Nigel Farage a italská konzervativní politička Giorgia Meloni, vůdkyně strany Bratři Itálie, kteří v posledních volbách získali 32 poslanců a 18 senátorů a s přehledem zvítězili v abruzských regionálních volbách. Vypíchneme tedy projevy, některých z nich, a začneme Candace, která leží v žaludku mnohým představitelům levice.

Candace ve svém projevu hovořila o tom, jak si dříve myslela, že levice bojuje za práva menšin a za postavení žen. Konzervativní se stala, když pochopila, že na levici není žádné místo pro diskusi, a že zpochybnění názorů vede k vyloučení a zničení oponenta, jako se to stalo jí samotné. V projevu se zastala presidenta Trumpa a pokrytectví toho, že býval, kdysi vyzdvihován jako příklad „American Dream“, ale když se rozhodl kandidovat na presidenta, udělala z něho levice rasistu, nacistu, xenofoba, homofoba atd. kritizovala to, jak levice zneužívá černochy pro prosazování své agendy, a zároveň paradoxně zabíjí černochy prostřednictvím prosazování a podpory interrupc í , jak se snaží levice vštípit černošské populaci v USA posedlost otrokářskou minulostí, která je dávno pryč, místo, aby se zabývali svým potenciálem pro budoucnost. Candace připomněla i základy židokřesťanské americké kultury a obrany této kultury. Nakonec zmínila své úsilí o boji proti kulturní válce, kterou vede levice, a to prostřednictvím jejích aktivit na youtubových kanálech, kde aktivně vystupuje.

Giorgia Meloni z Itálie (strana Bratři Itálie) byla uvedena ke své řeči tím, že CPAC se musí zabývat nejen americkou politikou, ale i zahraničními otázkami a událostmi. Právě proto byla pozvána i Giorgia Meloni, jako zástupkyně italského parlamentu. Giorgia Meloni hovořila o v současnosti probíhající bitvě proti nedemokratickým praktikám, které sílí v Evropské unii. Zmínila změnu v přístupu mnoha zemí, které dříve chtěli udělat cokoliv, aby se dostali do Evropské unie, ale nyní spousta lidí uvažuje o odchodu z Evropské unie, jako v případě Velké Británie. Giorgia Meloni jasně deklarovala, že krize Evropské unie je krize demokracie a krize suverenity lidu. Nebála se říct, že evrop ský demokratický systém je založen na tom, co levice nenávidí, na národních státech, kde si lidé volí své zástupce, ale varovala před tím, že ekonomické, finanční a legislativní pravomoci jsou v národních státech oslabovány a více předávány do rukou evropské byrokracie. Občané dnes volí instituce, které nemají žádnou rozhodovací pravomoc, zatímco nemají žádné právo hovořit do fungování institucí, které tu pravomoc mají. Giorgia odsoudila falešný koncept „Spojených států evropských“ jako pomýlený, a nemající nic společného s velkým národem Spojených států amerických místo „Spojených států evropských“ má být spojená Evropa národních států jako velké konfederace svobodných a suverénních zemí. A místo Evropské unie, Unii evropských národů.

Jako poslední uvádíme nejvýznamnějších a nejvlivnějšího ze všech řečníků, samotného presidenta Donalda J. Trumpa. Projev Donalda Trumpa měl celé dvě hodiny, a proto zmíníme jen pár části. Donald J.Trump jasně odsoudil tzv. „Green New Deal“, program amerických demokratů zaměřený na zničení amerického průmyslu a dopravy skrze zelenou politiku, zaměřený na oslabení nízkopříjmových skupin, které si nemohou dovolit luxusní elektrická auta, a poškodí to tak fungování země. Jasně se opřel do účelově zřízené vyšetřovací komise vedené speciálním poradcem Robertem Muellerem, která se stala odkladištěm pro nejradi ká lnější demokraty a odpůrce Donalda Trumpa. Nejvýznamnější a nejradikálnější část projevu, která může mít velký pozitivní dopad na americké školství ve směru, který byste moc nečekali. Nejde o žádné navyšování platů učitelů, žádné reformy osnov, žádné změny v přijímání žáků nebo zavádění toalet pro 50. Pohlaví. Jde o to, aby americké školy přestaly být cílem šílenců a vrahů a Donald Trump předložil jasný, jednoduchý a efektivní plán. Ozbrojení a připravení učitelů a školského personálu na takovou situaci.

Pochopitelně hovořil i o jiných tématech jako byla otázka imigrace, kde kritizoval ilegální imigraci, ale hovořil i o tom, že USA vítají legálně přicházející imigranty. A taky kritizoval Kongres USA, ve kterém dnes sedí řada lidí nenávidějících Spojené státy americké. Obhajoval jako pravověrný pravicový konzervativec, svobodu slova, zejména na univerzitních kampusech, kde je v současné době potlačována levicovými skupinami. Oznámil, že vydá prezidentský dekret, který bude řešit dodržování svobody slova na univerzitách. Pokud to nebudou respektovat přijdou o federální finance. Všechna tato důležitá témata v současné době rezonují ve Spojených státech amerických, a proto je Donald Trump nemohl ignorovat.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 4.2.2019


 

8. lis, 2018

USA zažilo nyní velké volby. Tzv. midterm volby, které se konají uprostřed funkčního období presidentů, jsou jen dalším důkazem toho, jak překonaný je klasický parlamentarismu a liberální demokracie. Šlo o volby kongresmanů a senátorů, doplněné o volby guvernérů amerických států...

V Senátu USA republikáni zvítězili, respektive si udrželi většinu. Mají 51 míst ze 100, demokraté mají 44, 2 místa nezávislí a zbytek, ještě není rozhodnut. Tady republikáni dokonce posílili o 2 senátory. Odlišná situace je v Kongresu Spojených států amerických. Demokraté získali 221 kongresmanů, zatímco republikáni 196 kongresmanů. Zbytek se, ještě rozděluje. Podle všeho republikáni ztratili 27 kongresmanů. Je to sice ztráta, ale určitě ne tak veliká, jakou by si masmédia, liberálové, cuckservativci a islamisté předs tavovali . Při prvních „midterm“ volbách v prvním období Baracka Obamy ztratili demokraté 63 kongresmanů a 6 senátorů. Při druhých midterm volbách v roce 2014 dalších 13 kongresmanů a 9 senátorů.

Midterm volby jsou volbami, ve kterých se mobilizují voliči té, či oné americké strany, která je zrovna v opozici, aby potopili vládnoucího presidenta tím, že mu zablokují cestu k prosazování zákonů skrze získání většiny uvnitř Kongresu USA. Jinak řečeno, je to bič na efektivní administrativu a solidní vládu. Přežitek parlamentarismu.

Přestože se o volbách dost informuje, většina zpráv je neutrálních, či není moc emočně zabarvená, jak bývají v souvislosti s Trumpem. Arogantní novináři si uvědomují, že jejich elitářská partaj byla poražena. Jediné z čeho snad novináři mají orgasmus, je, že do Kongresu byly poprvé zvoleny muslimky a Indiánky. Nic proti Indiánům, ti si ta místa v Kongresu určitě zasloužili mnohem dříve, ale expanze islámu do Kongresu USA je jen dalším důkazem toho, jak USA slábnou, a jak nebezpečným útvarem může být Kongres USA.

Aby toho nebylo málo, američtí novináři prudili, jak jen to šlo, aby zkazili tento relativní úspěch presidenta Trumpa. Útočili na něho na tiskové konferenci, kde novinář CNN Jim Acosta surově odstrčil mladou ženu, která mu chtěla zabránit v dalších provokacích a bezpředmětných útocích na presidenta Trumpa. U nás tohle známe snad jen z ČT a jejích kruhů, ale v Americe jde o dost rozšířené praktiky a provokace ze strany novinářů.

Už jen dvě věci na závěr. Socanský ministr zahraničí Petříček už jásal nad tím, že dojde k vyrovnání, některých kroků Trumpovi administrativy ze strany Kongresu. Je tedy jasné, že Petříček není o moc lepší, než Poche… a nakonec další důležitá zpráva v souvislosti s americkými volbami. Jeff Sessions, dosavadní ministr spravedlnosti USA, rezignoval v souvislosti s obludně přemrštěnou kauzou „ruského vměšování“ do amerických voleb.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 8.11.2018