19. úno, 2020

USA: Bernie Sanders & americké primárky

Ve Spojených státech amerických opět začíná velký volební rok...

Senátní a sněmovní volby, které jsou však nyní druhořadé. Těmi prvořadými volbami je volba presidenta Spojených států amerických po čtyřech letech vlády, změn a nastavení národního a konzervativního kurzu za vlády presidenta Donalda J. Trumpa. I o čtyřech letech této vlády napíšeme text, který ukáže velké úspěchy, ale i slabiny, významný pokrok, ale i chyby současné administrativy, protože nikdo není dokonalý. Tento text je však o amerických primárkách, a o jednom z presidentských kandidátů, který již před čtyřmi lety zažil, díky své vlastní straně, bolestivou a morální porážku. 
 
O Bernie Sandersovi a jeho radikálně levicovém křídlu uvnitř Demokratické strany USA
 
Bernie Sanders je dlouholetý politický veterán v USA. Od roku 1991 do roku 2007 byl kongresmanem za Vermont a od roku 2007, až do současnosti je senátorem za stejný stát. Narodil se roku 1941 v newyorském Brooklynu a už od mládí byl aktivní v politice. Působil v levicových a antirasistických organizacích (CORE, SNCC a Liga mladých lidových socialistů). V letech 1970, až 1977 byl členem Unie svobody, levicové libertariánské a progresivistické organizace napojené na Socialistickou stranu Spojených států amerických. Od roku 1981 byl nestraníkem za Vermontskou progresivní stranu, levicový odštěpek od místních demokratů. Jako nezávislý kandidát čtyřikrát vyhrál volby na starostu Burlingtonu, kde se angažoval proti místním developerům a byl v roce 1987 zařazen mezi nejpopulárnější starosty USA. O rok později kandidoval do kongresu, ale byl poražen republikánem Smithem. V roce 1990 porazil Smitha v nových volbách a s 56% hlasů se stal nezávislým kongresmanem, byť nominovaným za demokraty. Zažíval dlouhou sérií vítězství, a to i v době, kdy nebyl nominován demokraty. S podobným přehledem vyhrával i senátorské volby. Dlouhá linie vítězství skončila s americkými demokratickými primárkami v roce 2016, kdy systém tzv. superdelegátů (straničtí delegáti, kteří hlasují o kandidátech, ale nejsou vázáni rozhodnutím primárek) v podstatě odstřelil šance Bernie Sanders. Vzhledem k tomu, že rok 2016 byl rokem velkého vzdoru a hněvu napříč Republikánskou i Demokratickou stranou, demokraté tak naštěstí prošustrovali velkou šanci na vítězství, protože část voličů samotného Sanderse, těch, kteří byli nejvíce protestně naklonění proti stávajícímu systému, dokonce přešla k Donaldu Trumpovi. 
 
Bernie Sanders je ve své politice klimatickým aktivistou, který v roce 1999 podporoval bombardování Jugoslávie a vraždění srbských civilistů pod záminkou zabránění genocidě, bojuje proti jaderné energii jako alternativě k nejhorším fosilním zdrojům, angažuje se v pro-potratovém a LGBT aktivismu, ale i v boji proti držení zbraní občany. 
 
Nyní se dostáváme k současnosti
 
Nespokojenost a politická korupce okolo superdelegátů vedla k reformám uvnitř Demokratické strany (Republikánská strana nemá systém superdelegátů). Nyní je část superdelegátů vázána na rozhodnutí primárek a řadové voličstvo má větší váhu v primárkách. Zároveň došlo k reorganizaci fungování voleb v rámci Demokratické strany, což způsobilo menší politický debakl během iowských primárek. Ale podíváme se i na republikánské primárky. Primárky. Republikány vezmeme rychle a zgruntu. Jak to, když chce úspěšný kandidát za stávající vládnoucí stranu pokračovat, obvykle se proti němu nenavrhuje reálný protikandidát, anebo jen nějaký obskurní. Již před Iowou, kansaští a havajští republikáni deklarovali podporu Trumpovi. U iowských republikánů Trump zvítězil s 97% nad Billem Weldem, který získal 1,3%. V New Hampshire získal Trump „jen“ 85%, i protože voliči demokratů měli neuvěřitelné nutkání připsat na kandidátské listiny republikánů Bernie Sanders, Amy Klobuchar a další demokratické kandidáty, což je legálně možné a používá se to jako součást politického boje. Bill Weld obdržel 9,1%. 
 
Demokraté
 
U demokratů je situace mnohem pikantnější a zajímavější. 3. Února proběhly primárky v Iowě, a hned došlo k několika událostem, které zaskočili mnohé. Zaprvé, naprosté selhání sčítacího systému hlasů. Ještě 6. února nebyly známy všechny výsledky, zatímco republikáni, i přes vpisování falešných kandidátů, měli výsledky velice rychle. Celá situace se navíc propírala v médiích, demokrati se obviňovali ze spiknutí a předseda iowské demokratické strany rezignoval na svou funkci, aby završil celou situaci. Další nečekanou událostí, která potvrdila svůj trend v New Hampshire, je totální propad masmédii favorizovaného Joe Bidena, bývalého vicepresidenta Baracka Obamy. V Iowě získal 13,7% hlasů, umístil se na čtvrtém místě a obdržel jen šest ze 41 vázaných delegátů. V New Hampshire dopadl, ještě daleko hůř. Páté místo, 8% hlasů a žádný delegát. V Iowě zvítězil do té doby naprosto neznámý Pete Buttigieg, který se rázem stal miláčkem médií, jakožto LGBT politik, který má manžela, je pro-imigračně, liberálně a klimaticky orientovaný. Jediné, co mu u radikální levice, a některých demokratů kazí reputaci, je jeho důraz na rozpočtovou vyrovnanost a dlouhodobá podpora Izraele (byť je proti premiéru Netanjahuovi). Buttigieg zvítězil v Iowě na delegáty, když získal 13 delegátů, ale na hlasy a procenta prohrál se Sandersem, který získal o skoro jeden a půl procenta hlasů a dva a půl tisíce hlasů více. V New Hampshire se umístil na druhém místě za Sandersem, ale se stejným počtem delegátů. Oba získali devět delegátů. Další volby demokratů jsou 22. února v Nevadě a 29. února v Jižní Karolíně. Pak, až přijde tzv. Superúterý 3. března, kdy se již rozhodne o dominantním kandidátovi demokratů, a kdy se bude volit ve 14 státech USA, včetně nejlidnatějších, Kalifornie a Texasu. 
 
Republikáni budou hlasovat ve 13 státech, protože virginští republikáni, již deklarovali podporu Trumpovi. Je dost pravděpodobné, že Buttigieg a Sanders ovládnou demokraty. Demokraté jsou však natolik ideově, organizačně a politicky roztříštění od jejich kolapsu v roce 2016, a jejich nevalných úspěchů v senátních a kongresových volbách, že ani jasná podpora jednoho, či druhého kandidáta, kteří se navíc v řadě témat liší, jim nejspíše nezajistí Bílý dům.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 19.2.2020