NIKARAGUA

3. kvě, 2018

Před pár dny jsme Vás informovali o vypuknutí nepokojů a násilností v Nikaraguy proti sandistické vládě, která se chystala zavést asociální reformy a ožebračit důchodce a rolníky. Nyní se, ale ukazuje, že celé nepokoje a násilnosti mají další stránku, která dosud nebyla vidět, a která nás nutí ustoupit od podpory, jinak legitimního revolučního hnutí proti sandinistům...

Tou stránkou je fakt, že nová nikaragujská revoluce už byla ukradena cizími elitami. Do
revolučního hnutí se vecpaly feministky, LGBT hnutí, ultralevicový heretičtí „teologové osvobození“ a nátlakové politické neziskovky. Zároveň se ukazuje sprostá bezpáteřnost římskokatolické církve. Jakkoliv můžeme se sandinisty nesouhlasit, a to včetně bodů, ve kterých vyšli vstříc římskokatolické církvi (absolutní plošný zákaz potratů a antikoncepce), tak římskokatolická církev se nyní k sandinistům obrátila zády, přestože to byli právě oni, kdo prosadili vše, co chtěla pro posílení vlivu a pozice konzervativního křesťanství. Dnes se zaprodaní katoličtí preláti pod vedením Františka mucinkují s feministkami a LGBT hnutím.

Dostáváme se tak do situace, kdy marxistický režim sandinovců je víc konzervativní a
tradiční, než zkorumpovaná františkánská římskokatolická církev. Nepodporujeme sandinovce, ale rovněž vyzýváme k záchraně nové nikaragujské revoluce. Nikaragujští rolníci a chudina musí ze středu svého hnutí vyhnat feministky, LGBT hnutí a další příživníky, kteří se pasou na jejich utrpení pod sandinovským režimem, a kteří využívají nových revolučních událostí, jen k prosazení vlastní agendy, která bude v ostrém rozporu s konzervativním charakterem středoamerického státu.

Autor: Herakleios Stalker, Prahat, ČR, 3.5.2018


 

25. dub, 2018

V Nikaragui už řadu let vládne sandinovská, vláda. Marxistická strana Sandinovská národně osvobozenecká fronta byla u moci v osmdesátých letech a nyní je opět u moci
od roku 2006...

Vláda se nyní rozhodla provést asociální deformy, které povedou k oslabení soukromého sektoru, ale především k oslabení, již tak nízké koupěschopnosti obyvatelstva. 

Nová sociální reforma počítá se 5% snížením starobních důchodů, zvýšením daní z příjmu a
vyššími odvody. To, společně s neschopností vlády účinně zasáhnout proti lesním požárům, vyvolalo nepokoje a násilnosti v nikaragujských ulicích. Tyto nepokoje probíhají už od 16. dubna a na síle nabraly po vyhlášení sociální reformy. Sandinistický president Ortega nechal povolat do ulic armádu a obsadil šest velkých nikaragujských měst vládními jednotkami.

21. dubna, marxistický president Ortega oznámil, že bude jednat s představiteli podnikatelů
o možné revizi sociální reformy. Odbory a zaměstnanci k jednání přizváni nebyli. President odsoudil demonstranty jako zmanipulované gangy a zájmovými skupinami. Podnikatelé se zachovali, oproti vládě, velice prozíravě a s nadhledem, když oznámili, že budou s vládou jednat, jen v případě, že policie přestane násilně zasahovat proti demonstrantům, uvěznění protestující budou propuštěni a bude zajištěna svoboda slova.

22. dubna oslavili Nikaragujci své první velké vítězství, kdy Daniel Ortega oznámil, že
nedojde k zavedení sociální reformy. Přesto tlak veřejnosti nepolevuje a nadále probíhají rozsáhlé demonstrace a střety s policií, dokud nebudou všichni uvěznění propuštěni, a dokud policie neukončí násilí na bezbranném obyvatelstvu. Během těchto nepokojů už zemřelo 26 lidí a stovky byly zraněny.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 25.4.2018


 

13. pro, 2017

Návrat sandínistů, další bolehlav neomarxistů! Letos je to deset let od doby, kdy se k moci ve středoamerické zemičce Nikaragui opět vrátila radikálně levicová skupina Sandinovská fronta národního osvobození pod vedením věrného služebníka, někdejšího sovětského impéria Daniela Ortegy. Pro pochopení, co jsou zač, a jaké je jejich pokrytectví, se podíváme na celou historii.

Sandinismus vzešel z myšlenek a národně osvobozeneckého boje Augusta Césara Sandína, který vedl nikaragujský boj proti americké nadvládě a okupaci. Sandina byl zavražděn na příkaz generála nikaragujské Národní gardy Anastasia Somozy Garcii. Ten se v roce 1937 chopil moci a nastolil dynastickou vládu rodu Somozovců opírajících se o Nacionalistickou liberální stranu. S přestávkami vládl Anastasio Somoza, až do roku 1956. Anastasio Somoza ovšem nezažil vznik levicového povstaleckého hnutí FSLN. S tím se musel začít vypořádávat, až jeho první dědic Luis Somoza. V roce 1963 vypuklo povstání FSLN sponzorované kubánským a sovětským režimem. Roku 1967 umírá Luis Somoza a ve stejném roce nastupuje jeho mladší bratr Anastasio Somoza DeBayle. Ten umožnil sandinistům zvítězit díky své korupční politice, represím a tomu, že zpronevěřil mezinárodní humanitární pomoc určenou pro Nikaragujce po katastrofálním zemětřesení v roce 1972. Somozova vláda končí v červenci 1979, když sandinisté i za podpory katolické církve a hnutí bezzemků dobývají hlavní město Nikarague Managuu a Somoza prchá ze země.

Od roku 1979 do roku 1990 probíhá první vláda sandinovců, která se nese v duchu pozemkových reforem, vzdělávacích kampaní, feministických tažení, legalizace potratů a rozvodů, kvót na zastoupení žen, teroru a pronásledování opozice a římskokatolické církve, závislosti na Rusech a Kubě, agresi proti okolním zemím a vyzbrojování teroristů. Nemluvě o tom, že sandinovci rozpoutali antisemitské nepokoje, pronásledovali Židy a ničili majetek Židů. Na tom by nebylo nic nelevicového, kdyby následně sandinovci nerozpoutali teror i proti etnickým menšinám a Indiánům. 800 indiánských zajatců bylo popraveno a dalších 15 tisíc Indiánů deportováno, jejich vesnice zničeny a jejich půda konfiskována státem. Bolehlav neomarxistických progresivistů!

Proti teroru a šíleným reformám došlo k povstání nikaragujských kontrarevolucionářů, kteří si říkali velice jednoduše Contras. Hnutí se skládala ze stoupenců svrženého režimu, rolnických milicí chránících majetek pronásledovaných sedláků a rolníků, rozčarovaných sandinistů, liberálních opozičníků, nacionalistických skupin a Indiánů. Contras nakonec politicky zvítězili a v roce 1990 byli sandinovci poraženi v demokratických volbách. Tím odcházejí do opozice, ve které setrvali, až do voleb v roce 2006.

Tehdy FSLN vyvolala další marxistický bolehlav. Aby získala podporu římskokatolické církve, kterou pronásledovala a ničila její majetek během své první vlády, FSLN a Daniel Ortega hlasovali pro úplný zákaz potratů a to ve všech případech, včetně případů ohrožení života matky, či znásilnění. Provedení potratu je v Nikaragui trestáno šesti lety vězení natvrdo.

Jeden z prvních kroků Ortegy opět v pozici presidenta bylo paktování s Iránem a Mahmúdem Ahmadinežádem. Ortega prohlásil, že nikaragujská a iránská revoluce jsou dvojčata a bojují proti imperialismu. Ortega se přihlásil ke spolku loutkových států Venezuely nazývanému ALBA a označil toto společenství za „nejpokročilejší, nejkřesťanštější a nejspravedlivější projekt“. Finanční krizi v USA označil za trest boží.

Ortegova rodina se taky pěkně napakovala během tohoto presidentství. Dnes vlastní 3 z 9 televizí a jejich dozoru podléhá i čtvrtá televize (Kanál 6). Ortega a jeho rodina postupně získávají moc nad celým aparátem a země se utápí v ničivé korupci. A ve volných časech znásilňoval svou nevlastní dceru Zoilaméricu Narváez a v roce 2005 sexuálně obtěžoval patnáctiletou Junieth Floresovou, která je od doby, kdy tuto událost prozradila, pod neustálým sledováním nikaragujské policie a její rodině bylo vyhrožováno.

V roce 2011 byl Ortega znovuzvolen presidentem, přestože podle původní ústavy neměl mít
právo opět kandidovat. Ortega to obešel a znova kandidoval. Vyhrál s 61% a pokračoval ve své
politice. Na mezinárodní scéně balancoval všemožně, když podpořil Rusko, Jižní Osetii, stejně jako Kaddáfího v Libyi a Assada v Sýrii. Naproti tomu odmítl politiku „Jedné Číny“ a nadále uznává Tchaj-wan jako nezávislý stát. V ekologické politice se projevuje jako typický levičák – odmítá hospodářské projekty, které by pomohly jeho zemi, včetně těžby zlata. Nepodepsal Pařížskou dohodu o klimatických změnách, stejně jako Donald Trump, ale z úplně jiného důvodu. Podle Ortegy není dostatečně přísná. Podle Ortegy dostatečně neplundruje země prvního světa a dostatečně nejde na ruku zemím třetího světa.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 13.12.2017