NIKARAGUA

13. pro, 2017

Návrat sandínistů, další bolehlav neomarxistů! Letos je to deset let od doby, kdy se k moci ve středoamerické zemičce Nikaragui opět vrátila radikálně levicová skupina Sandinovská fronta národního osvobození pod vedením věrného služebníka, někdejšího sovětského impéria Daniela Ortegy. Pro pochopení, co jsou zač, a jaké je jejich pokrytectví, se podíváme na celou historii.

Sandinismus vzešel z myšlenek a národně osvobozeneckého boje Augusta Césara Sandína, který vedl nikaragujský boj proti americké nadvládě a okupaci. Sandina byl zavražděn na příkaz generála nikaragujské Národní gardy Anastasia Somozy Garcii. Ten se v roce 1937 chopil moci a nastolil dynastickou vládu rodu Somozovců opírajících se o Nacionalistickou liberální stranu. S přestávkami vládl Anastasio Somoza, až do roku 1956. Anastasio Somoza ovšem nezažil vznik levicového povstaleckého hnutí FSLN. S tím se musel začít vypořádávat, až jeho první dědic Luis Somoza. V roce 1963 vypuklo povstání FSLN sponzorované kubánským a sovětským režimem. Roku 1967 umírá Luis Somoza a ve stejném roce nastupuje jeho mladší bratr Anastasio Somoza DeBayle. Ten umožnil sandinistům zvítězit díky své korupční politice, represím a tomu, že zpronevěřil mezinárodní humanitární pomoc určenou pro Nikaragujce po katastrofálním zemětřesení v roce 1972. Somozova vláda končí v červenci 1979, když sandinisté i za podpory katolické církve a hnutí bezzemků dobývají hlavní město Nikarague Managuu a Somoza prchá ze země.

Od roku 1979 do roku 1990 probíhá první vláda sandinovců, která se nese v duchu pozemkových reforem, vzdělávacích kampaní, feministických tažení, legalizace potratů a rozvodů, kvót na zastoupení žen, teroru a pronásledování opozice a římskokatolické církve, závislosti na Rusech a Kubě, agresi proti okolním zemím a vyzbrojování teroristů. Nemluvě o tom, že sandinovci rozpoutali antisemitské nepokoje, pronásledovali Židy a ničili majetek Židů. Na tom by nebylo nic nelevicového, kdyby následně sandinovci nerozpoutali teror i proti etnickým menšinám a Indiánům. 800 indiánských zajatců bylo popraveno a dalších 15 tisíc Indiánů deportováno, jejich vesnice zničeny a jejich půda konfiskována státem. Bolehlav neomarxistických progresivistů!

Proti teroru a šíleným reformám došlo k povstání nikaragujských kontrarevolucionářů, kteří si říkali velice jednoduše Contras. Hnutí se skládala ze stoupenců svrženého režimu, rolnických milicí chránících majetek pronásledovaných sedláků a rolníků, rozčarovaných sandinistů, liberálních opozičníků, nacionalistických skupin a Indiánů. Contras nakonec politicky zvítězili a v roce 1990 byli sandinovci poraženi v demokratických volbách. Tím odcházejí do opozice, ve které setrvali, až do voleb v roce 2006.

Tehdy FSLN vyvolala další marxistický bolehlav. Aby získala podporu římskokatolické církve, kterou pronásledovala a ničila její majetek během své první vlády, FSLN a Daniel Ortega hlasovali pro úplný zákaz potratů a to ve všech případech, včetně případů ohrožení života matky, či znásilnění. Provedení potratu je v Nikaragui trestáno šesti lety vězení natvrdo.

Jeden z prvních kroků Ortegy opět v pozici presidenta bylo paktování s Iránem a Mahmúdem Ahmadinežádem. Ortega prohlásil, že nikaragujská a iránská revoluce jsou dvojčata a bojují proti imperialismu. Ortega se přihlásil ke spolku loutkových států Venezuely nazývanému ALBA a označil toto společenství za „nejpokročilejší, nejkřesťanštější a nejspravedlivější projekt“. Finanční krizi v USA označil za trest boží.

Ortegova rodina se taky pěkně napakovala během tohoto presidentství. Dnes vlastní 3 z 9 televizí a jejich dozoru podléhá i čtvrtá televize (Kanál 6). Ortega a jeho rodina postupně získávají moc nad celým aparátem a země se utápí v ničivé korupci. A ve volných časech znásilňoval svou nevlastní dceru Zoilaméricu Narváez a v roce 2005 sexuálně obtěžoval patnáctiletou Junieth Floresovou, která je od doby, kdy tuto událost prozradila, pod neustálým sledováním nikaragujské policie a její rodině bylo vyhrožováno.

V roce 2011 byl Ortega znovuzvolen presidentem, přestože podle původní ústavy neměl mít
právo opět kandidovat. Ortega to obešel a znova kandidoval. Vyhrál s 61% a pokračoval ve své
politice. Na mezinárodní scéně balancoval všemožně, když podpořil Rusko, Jižní Osetii, stejně jako Kaddáfího v Libyi a Assada v Sýrii. Naproti tomu odmítl politiku „Jedné Číny“ a nadále uznává Tchaj-wan jako nezávislý stát. V ekologické politice se projevuje jako typický levičák – odmítá hospodářské projekty, které by pomohly jeho zemi, včetně těžby zlata. Nepodepsal Pařížskou dohodu o klimatických změnách, stejně jako Donald Trump, ale z úplně jiného důvodu. Podle Ortegy není dostatečně přísná. Podle Ortegy dostatečně neplundruje země prvního světa a dostatečně nejde na ruku zemím třetího světa.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 13.12.2017