PETR BYSTROŇ (AfD)

2. kvě, 2020

Interpelace německého poslance Bundestagu Petra Bystroně (AfD), německému ministru zahraničí Heiko Maasovi (SPD), kvůli migrační politice Německa & EU...

Původní verze v němčině zde:

https://www.youtube.com/watch?v=gxod4SBiuTk&t=3s

Autor: Petr Bystroň, Berlín, Německo, 2.5.2020

Zdroj:

www.petrbystron.de
www.petrbystron.cz

27. bře, 2020

Podle opravených údajů Evropské komise je mezi přistěhovalci na řeckých ostrovech hlášeno výrazně méně dětí než dříve...

Podle dpa je 1 500 ze 42 000 migrantů nezletilých, nikoli 5 500, jak dříve nesprávně oznámila Evropská komise.

Petr Bystroň, předseda AfD ve Výboru pro zahraniční věci, uvedl:

"Opravená čísla potvrzují, že jsme byli týdny emocionálně vydíráni s nepravdivými informacemi." S údajně vysokým počtem mladých lidí měl  být na německou veřejnost vybudován morální tlak, aby byli nelegální migranti přijali poté, co turecký prezident Erdogan otevřel zámky hranic v únoru tohoto roku.

Němečtí občané, kteří si již dlouho uvědomovali, jakou nebezpečnou hru hraje Erdogan na naší vnější hranici, měli být vystaveni morálnímu tlaku údajnými „nezletilými válečnými uprchlíky“, aby se zachoval obchodní model pašeráctví. Pouze ty organizace, které zajišťují péči o tyto migranty v Německu, těží z nelegálního pašování dalších migrantů do Německa - placených z našich daní.

Pokračující přijímání ze strany spolkové vlády neustále porušuje článek 16a základního zákona, schengenský a dublinský předpis a zákon o pobytu a azylu. - Čistě verbální - ministerské nařízení Thomase de Maiziere z roku 2015, podle kterého má být každý přijat do Německa, musí ministr vnitra Seehofer okamžitě zrušit a musí být obnovena účinná ochrana hranic. 

Autor: Petr Bystroň, Berlín, Německo, 27.3.2020

Zdroj:

https://www.afdbundestag.de/bystron-viel-weniger-kinder-unter-migranten-in-griechenland-als-gemeldet


 

 

22. bře, 2020
Jak daleko se německá politika za vlády Angely Merkelové posunula doleva, dokumentují dva aktuální skandály z průběhu posledních dní...
 

Prvním z nich je kongres strany Die Linke, který proběhl 1.3.2020 v Hesenském Kasselu. Na programu tohoto „strategického semináře“ stála „sociálně –ekologická změna systému“. Jak by tato „změna systému“ měla probíhat, zahájila jedna funkcionářka ve veřejné a na video natáčené diskuzi slovy: „po revoluci, když postřílíme jedno procento bohatých“... Šéf strany Bernd Riexinger sedící v bezprostřední blízkosti na pódiu jen unaveně dodal: „nemusíme je postřílet, stačí, když je necháme dělat nějakou společnosti prospěšnou práci“.

Nástupci komunistické SED diskutují na svém „strategickém semináři“ za přítomnosti a pilné spoluúčasti svých stranických špiček „změnu systému“ v Německu, kterou chtějí zcela samozřejmě provézt „po revoluci“. Zastřelení cirka 850 000 podnikatelů a příslušníků inteligence přitom není částí této diskutované strategie, ale všemi akceptovaná samozřejmost, která tvoří v rámci předtím proběhnuvší revoluce základ oné diskutované změny systému.

Tihle lidé to opravdu myslí vážně s tou revolucí, změnou systému i tou likvidací třídních nepřátel.

Už samotná skutečnost, že v roce 2020 může nějaká strana vytrubovat taková zvěrstva do éteru bez toho, že by to mělo jakékoliv bezpečtnostní konsekvence, je skandál. Přece jenom die Linke není strana recesistů Die Partei, kterou založila skupinka redaktorů satirického časopisu Titanic, a kteří si ze všeho dělají srandu. U Die Linke se jedná o následovkyni východoněmecké komunistické strany SED, která nastrkala po dobu své diktatury statisíce občanů do pracovních táborů, kde prováděli „společnosti prospěšnou práci“, jak to formuloval Riexinger. Die Linke má ve svých řadách stovky, ne-li tisíce bývalých soudruhů SED, kteří až do roku 1989 neměli nejmenší problém s tím, nechat střílet na vlastní občany, kteří chtěli ze socialismu emigrovat na západ. Tihle lidé sami sebe vidí v tradici Stalinova Sovětského Svazu, Maovy komunistické Číny a Honeckerovy DDR. Tihle lidé to opravdu myslí vážně s tou revolucí, změnou systému i tou likvidací třídních nepřátel.

Kdyby něco podobného formulovala strana na pravé straně politického spektra (nedej Bože AfD), celá mediální a politická scéna by propadla hysterii. Ministr vnitra by požadoval okamžité sledování kontrarozvědkou, členové SPD a Zelených zase zákaz strany, Die LINKE by viděla nácky a fašisty při nástupu k moci a média, obvzlášť veřejnoprávní televize, by jely od rána do večera zvláštní vysílání k hrozbám pravicového extremismu.

Ale v tomto případě? Ticho po pěšině. Kritika zazněla pouze ojediněle: Paul Ziemiak, generální tajemník CDU narozený v Polsku, a možná i proto více vnímavý vůči problematice hrůzovlády komunismu, nazval jednaní levice na Twitteru "strašlivé a neakceptovatelné". Bulvarní deník BILD o celé kauze informoval a dokonce v něm mohl redaktor Ralf Schuller uveřejnit krátký (20ti řádkový) komentář, ve kterém označil šéfa Die LINKE za "neakceptovatelného". Jinak ticho po pěšině. Investigativní reportáž ve veřejnoprávní televizi? Žádná. Kritický komentář v hlavních zprávách? Už vůbec ne. Výkřik rozhořčení a odporu takzvané civilní společnosti? Nula.

Odstoupení Riexingera požadoval pouze Markus Blume z bavorské regionální katolické strany CSU. Nevíte, kdo je Markus Blume? Nejste sami. Převážná většina Němců taky ne. To je ten nenápadný ambiciózní muž s brýlemi, který stojí vždy v pozadí za šéfem CSU Söderem, když tento hlásá něco důležitého do hledáčků kamer médií. Naposledy k vidění před měsícem – to Söder rozhořčeně horlil proti volbě ministerského předsedy v sousedním Durýnsku. Zcela demokratickou volbu poslance liberální FDP Thomase Kemmericha ministerským předsedou Durýnska Söder při své filipice označil za "neakceptovatelnou“, jen proto, že byl zvolen i hlasy AfD. Kancléřka Merkelová celou věc viděla stejně dramaticky. Dokonce až z Jižní Afriky, kde tehdy byla na oficiální návštěvě, rezolutně požadovala, že celá volba se musí „zrušit“.

Přitom v durýnském zemském parlamentu proběhla pouze zcela normální demokratická volba: zeleno-rudo-červená koalice z komunistů, socialistů a zelených, která vládla posledních pět let, ztratila ve volbách většinu. Komunisté na čele s bývalým ministerským předsedou Bodo Rammelowem sice volby vyhráli, ale nebyli schopni dát dohromady vládu, která by se v parlamentě mohla opřít o většinu. Tu mají liberálně-konzervativní strany FDP, CDU a AfD, které zvolily ministerským předsedou liberála Kemmericha. Ten Söderem kritizovaný „průlom“ zpočíval v tom, že byl poprvé v historii zvolen šéf zemské vlády hlasy AfD, kterou ale kancléřka Merkelová dala do klatby a všem zemským organizacím CDU zakázala s AfD jakoukoliv spolupráci.

'Ukaz' Merkelové vede k silným pnutím v CDU

Tento ukaz Merkelové vede již několik měsíců k silným pnutím uvnitř CDU. Nejsilněji se to projevuje v zemích bývalé NDR, kde je AfD v mnoha zemských parlamentech druhou nejsilnější stranou. V Sasku má AfD se svými 38 křesly více poslanců než SPD, Zelení a komunisté dohromady. CDU, která má 45 poslanců, by s ní mohla pohodlně vládnout, mnoho konzervativců to i otevřeně požaduje. Jenže direktiva z Berlína zní jinak. A tak byl po saských volbách v minulém roce už skandál i to, když redaktorka veřejnoprávní televize MDR při prezentaci sečtených hlasů prohlásila, že volební výsledek umožňuje „občanskou koalici CDU a AfD“. Oheň byl na střeše, Berlínem zakázaná spolupráce se nesmí diskutovat ani v teoretické rovině. A tak se spustil mediálně-politický shitstorm, který skončil, až když se televizní stanice oficiálně omluvila za tento nehorázný výrok své redaktorky.

Po volbě Kemmericha v Durýnsku se nespustil pouze shitstorm, ale rovnou hysterická smršť: členové SPD, Zelených a komunistů demonstrovali hned v několika městech, veřejnoprávní televize vysílala zvláštní zpravodajství, Antifa ohrožovala děti a manželku Kemmericha a provedla několik útoků na kanceláře FDP a CDU. Šéf lieberálů Christian Lindner se veřejně omluvil v Bundestagu, šéfka CDU Annegret Kramp-Karrenbauer musela dokonce kvůli svému „selhání“ odstoupit, pověřenec vlády pro východní Německo Christian Hirte byl odvolán jen proto, že Kemmerichovi na Twittru pogratuloval ke zvolení. Výsledkem této smršti bylo odstoupení Kemmericha a opakování volby. Ministerským předsedou byl zvolen komunista Bodo Ramelow.

V této společenské atmosféře je pro špičky CDU/CSU volba liberálního poslance ministerským předsedou „neakceptovatelným průlomem“ (Söder) a musí se „zrušit“ (Merkelová). Současně pro CDU ale není problém nechat zvolit červeno-rudo-zelenou koalici, která nemá v parlamentu většinu a je vedena komunisty, kteří v podvečer voleb diskutovali o tom, jak po vítězné revoluci zastřelí statisíce občanů.

Přijde Vám to absurdní? To je realita v Německu po patnácti letech vlády Angely Merkelové.

Text byl poprvé zveřejněn v sobotním vydání tištěné MF DNES dne 08.03.2020

Autor: Petr Bystroň, Mnichov, Bavorsko, Německo, 22.3.2020
 

Zdroj: 

https://petrbystron.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=746861


 

 

15. bře, 2020

Dnes se konají komunální volby v Bavorsku...

Místní volby se konají v Bavorsku 15. března 2020 - ve všech 2056 obcích a městech a také v 71 okresech. Volební místnosti jsou otevřeny od 8:00 do 18:00.

Lidé budou volit i přes problémy s koronavirem. Nové mají zvolit 50 členů městské rady a přímou volbou také starostu v Řezně. Mandát trvá 6 let. Poprvé letos kandiduje i AfD, protože před 6 lety ještě neexistovala. V kampani podporoval místní AfD i poslanec Bundestagu za AfD Petr Bystroň.

Facebook Petra Bystroně:

"Plakát v Řezně s kandidáty městské rady Erhardem Bruckerem, Nikolaimem Sitschowem a Thomasem Straubem. Velká skupina, která si zaslouží být zvolena do městské rady"!

Autor: TGM, Praha, ČR, 15.3.2020

Zdroj:

https://www.sueddeutsche.de/bayern/kommunalwahl-2020-bayern-wahlrecht-stimmzettel-ueberblick-1.4644473


 

 

3. led, 2020

S odstupem tří týdnů po britských volbách je možné analyzovat situaci – vítězství Borise Johnsona je triumfem demokracie nad nevolenými globalistickými elitami...

Britové dali jasně najevo, že si nenechají říkat, co je pro ně dobré a co ne, a už vůbec, koho mají či nemají volit. A vykročili po stopách svých předků. 
 

Boris Johnson vyhrál volby ve Velké Británii s drtivou převahou navzdory masivní mediální kampani proti němu. Jeho volební vítězství se stalo triumfem demokracie nad globalistickými elitami, které se tři roky snažily zmařit výsledky demokratického referenda o brexitu z roku 2016. Johnsonovo vítězství je triumfem demokracie nad nevolenými globalistickými elitami.

Tři týdny po volbách je možné s patřičným odstupem jasně analyzovat situaci: Johnsonovým vítězstvím vyvrcholily tři roky trvající boje Britů o svou státní suverenitu. Již v roce se sice 2016 v referendu svobodně rozhodli opustit Evropskou unii, ale jejich touha po brexitu byla torpédována nadnárodními elitami, které tuto vůli lidu nejen ignorovaly, ale navíc se všemi prostředky snažily brexitu zabránit.

Zpochybňování referenda

Relativizování výsledků referenda o brexitu začalo 23. června 2016, hned poté, co se 17,4 milionu Britů rozhodlo opustit EU navzdory předchozímu urputnému nátlaku všech velkých politických stran a médií. Establishment místo aby akceptoval prohru, začal okamžitě zpochybňovat výsledek referenda. 

Novinářka deníku The Guardian Carole Cadwalladrová vypustila do světa absurdní konspirační teorii, podle které Steve Bannon, Nigel Farage a Arron Banks s pomocí firmy Cambridge Analytica (a snad dokonce Vladimíra Putina, Donalda Trumpa a Darth Vadera) vymyli britskému voličstvu mozky facebookovou reklamou.

Že by většina Angličanů svobodně ukázala prostředníček jedinečnému projektu Spojených států evropských pod vedením natolik šarmantních pánů a dam, jako jsou Jean-Claude Juncker, Guy Verhofstadt, Martin Schulz, Donald Tusk či Angela Merkelová, nebylo možné připustit. Místo toho zvěstovala média věrná protibrexitové linii fámu, že to jen staří, nevzdělaní, vesničtí burani, snad dokonce rasisté a xenofobové odmítli bruselský superstát.

Dehonestující kampaň

Za tohoto tlaku médií prodlužovala Johnsonova předchůdkyně v křesle britského ministerského předsedy Theresa Mayová jednání s EU – po celé tři roky nebyla schopná s ní vyjednat přijatelnou dohodu. To ale Angličany ještě víc namíchlo. Ve volbách do Evropského parlamentu naházelo téměř 32 procent z nich hlasy Nigelovi Faragovi a jeho nově založené straně pro brexit, čímž ho korunovali vítězem voleb.

Konzervativci pochopili signál lidu a poslali Mayovou do propadliště dějin a zvolili novým premiérem zastánce brexitu Borise Johnsona. Ten bodoval od začátku rezolutním sloganem „Get Brexit done!“ Díky tomu ovšem stáhl palbu všech odpůrců brexitu přímo na sebe – dva týdny před volbami proti němu odstartovala na titulních stránkách novin rozsáhlá dehonestující kampaň. Horliví odborníci na negativní volební kampaně pročesávali každý tweet a slovo, které Johnson napsal.

Skandalizovali i ty nejabsurdnější věci, snažili se z něho udělat rasistu, sexistu, homofoba a xenofoba. Náhle se na něho objevila v médiích zveličená obvinění: před 20 lety prý měl spolupracovnicím „hmatat na stehna“, nebo prý – chraň Bůh – přijímat dary na volební kampaň od odpůrců brexitu a zvýhodňovat své podporovatele. A jako starosta Londýna měl údajně vztah s americkou podnikatelkou, jejíž firma dostala od města granty ve výši 13 tisíc eur.

Navzdory očerňování

Johnson stál sice v centru palby odpůrců brexitu, ale boje byly vedeny i na jiných frontách. Britská volební komise prohledávala na základě mlhavých obvinění hlavní sídlo Faragovy strany pro brexit. „Neznámí hackeři“ ukradli textové zprávy sponzora probrexitové kampaně Leave EU Arrona Bankse a zveřejnili je na internetu.

Navzdory očerňování a nekalé kampani internetového giganta Google, veřejnoprávní BBC a prakticky všech velkých mediálních společností Johnson nakonec volby vyhrál. Britové dali jasně najevo, že si nenechají říkat, co je pro ně dobré a co ne, a už vůbec, koho mají či nemají volit. A vykročili po stopách svých předků, kteří už v roce 1215 svou Magnou Chartou jako první v Evropě omezili moc králů, nevolených elit a jejich dvorních úředníků.

Anglický básník John Milton napsal v roce 1649: „Máme jako svobodný národ právo sesadit vládu či odvolat panovníka. Bez tohoto přirozeného a nezbytného práva nemůže být jakkoli hrdý národ svobodný, a nemůže být ničím více, nežli otroky a vazaly.“ V tomto smyslu byla Johnsonova volba jasným signálem: Otroky a vazaly Berlína a Bruselu – nikdy více!

Autor: Petr Bystroň, Berlin, Německo, 3.1.2020

Zdroj: 

http://ceskapozice.lidovky.cz/forum/velka-britanie-nikdy-vice-otroky-a-vazaly-berlina-a-bruselu.A191231_230349_pozice-forum_lube?