RUSKO NEWS

3. led, 2018

Jo, už to jsou skoro dvě dekády, kdy je v Rusku u moci "car" Vladimír Vladimirovič Putin. Je to přes osmnáct let, a vzhledem k tomu, že již v březnu proběhnou presidentské volby v Rusku, se sluší a patří říct si něco o současném ruském vládci Vladimíru Putinovi z různých stran.

Navíc je to osobnost, která je milována nebo nenáviděna. Pro polovinu lidí je to tyran, despota, aparátčík KGB, ruský gosudar a imperátor, vazal oligarchů a hlavně je zlý na lidskoprávníky, pro druhou polovinu je to téměř polobůh, osvoboditel, spasitel, skvostný konzervativec, obhájce tradic, práva a pořádku, ale jaká je skutečně jeho vláda? Co dokázal? Co si o něm myslet?

Krátce k jeho životu. Vladimír Putin se narodil v roce 1952 v Leningradu jako syn Vladimíra Spiridonoviče a Marie Ivanovny. Vystudoval právo na Petrohradské státní univerzitě, kde se taky stal členem Komunistické strany Sovětského svazu a žákem Anatolije Sobčaka, vyučujícího podnikové právo. Právě Sobčak se později významně zapsal do života a působení Vladimíra Putina.

Po vystudování školy vstoupil do KGB a pracoval v kontrarozvědném oddělení. Poslední
štaci mezi lety 1985 -1990 měl v německých Drážďanech, kde pracoval jako překladatel KGB. Od roku 1991 pracoval v oddělení Mezinárodních vztahů na Petrohradské státní univerzitě, kde se opět sešel s Anatolijem Sobčakem, tou dobou již prvním demokraticky zvoleným starostou Petrohradu. Během puče stalinistického křídla KSSS Putin, tehdy podplukovník KGB, na protest rezignoval a podpořil Gorbačova a Jelcina proti Janájevovi a ostatním stalinistům.

Do roku 96 působil v Petrohradě, kde taky vstoupil do strany Náš domov – Rusko, dnes Jednotné Rusko. Během zdejšího působení byl Putin vyzvednut právě Sobčakem a stali se dobrými přáteli. Roku 97 Sobčak, kvůli vyšetřování z korupce uprchl z Ruska a o dva roky později Vladimír Putin prosadil zrušení Sobčakova vyšetřování. Díky Anatoliji Sobčakovi získal mnoho spojenců a přátel, které potřeboval k zahájení své ambiciózní kariéry.

V červenci 1998 byl Jelcinem jmenován šéfem FSB, nástupkyně KGB. O rok později, 16. srpna 1999 se stal premiérem Ruska, a to v době, kdy se Rusko vzpamatovávalo z porážek v čečenských válkách, hospodářského úpadku, bankrotu bankovního sektoru, nepokojů a násilností, alkoholismu Borise Jelcina a řady dalších velkých problémů, s mnohamiliónovou armádou nezaměstnaných a dalšími milióny chudých propadajících drogám, alkoholu a tabáku.

Hroutící se troska Jelcin odcházel do pozadí, zatímco Putin deset dní po svém nástupu do pozice premiéra zahájil útok proti čečenským separatistům. Stalo se tak v reakci na teroristickou invazi Šamila Basájeva do Dagestánu. Na přelomu let 1999 a 2000, tedy přesně v době, kdy se Putin stal presidentem, padl Grozný a s ním i separatistická republika Ičkerie. Tento úspěch zajistil Putinovi rozhodující vítězství v presidentských volbách, kdy uspěl s 53% hlasů hned v prvním kole.

V první řadě je nutné se podívat na ekonomiku. Mnoho levičáků obdivuje Putina, přestože Putin je tvrdě pravicovým politikem, který v Rusku prováděl, ještě brutálnější ekonomické reformy, než nechvalně proslavený Jelcin. Putinovi se, ale tvrdý ekonomický liberalismus, který hraničil, až s libertariánstvím, podařilo vyrovnat masivním reinvestováním zisků z ropy do školství, zdravotnictví a sociálních služeb. Jinak během Putinova vládnutí pokračovala rozsáhlá vlna privatizací, liberalizace pracovního trhu, prudkého snižování daní korporacím a podnikatelům (13% rovná daň) atp. Dnes je v Rusku nižší zdanění, než ve většině evropských zemí. HDP Ruska začal prudce růst, snížila se nezaměstnanost, chudoba klesla o polovinu, rozvinula se infrastruktura a finanční stav Ruska dosáhl „bezprecedentní úspěchů“ (MMF). Rusko má dluh jen 10% HDP, oproti např. 34% ČR. Za tím stojí, nejen Putin, ale i jeho, někdejší ministr financí Alexej Kudrin, který byl v této pozici od Putinova zvolení, až do roku 2011. Putin, ale neudělala zdaleka vše správně. Nedokázal reinvestovat zisky z ropy do rozvoje neropného sektoru, snížit závislost Ruska na exportu energetických zdrojů a diverzifikovat zahraniční obchodní partnery.

Putinova sociální politika, posílení role Ruska, konsolidace chaotických poměrů a reformy zastavili demografickou genocidu ruského národa, masovou emigraci, omezili počet sebevražd a množství alkoholismu.

V zahraniční politice se Putin soustřeďoval primárně na nejbližší sousedy a hlavně na Čečensko, kde porazil islámské teroristické bojovníky Šamila Basájeva a dosadil k moci islámského muftího Achmeta Kadyrova a potom jeho syna Ramzana. Do Čečenska investoval Putin miliardy dolarů na jeho rekonstrukci, rozvoj a revitalizaci. Výsledkem je, že dnes má v Čečensku nejvyšší podporu a s přehledem získává 95-99% hlasů. V tomtéž Čečensku, ale umožnil zavedení práva šaria, zřízení koncentračních táborů pro homosexuály, umožnil Ramzanu Kadyrovovi a jeho stoupencům vyvolat desetitisícové průvody oslavující vyvraždění Charlie Hebdo a řadu dalších prasáren, kvůli kterým nelze Putina vnímat jako relevantního ochránce Evropy a evropské civilizace proti islámu. Nezapomínejme, že právě za jeho vlády byla postavena největší mešita Evropy v Moskvě, na jejímž otevření uvítal palestinského předáka Abbáse a tureckého diktátora Erdogana.

Dnes se Putin soustředí na rozvoj vztahů s Erdoganem a expanzi do východoevropských satelitů Ruska v Pobaltí, Bělorusku a na Ukrajině. Tato jeho expanzivní politika je přímou reakcí na rozpínavost Evropské unie do prostoru Pobaltí a Ukrajiny, nicméně je to vyhánění čerta ďáblem. Pod Putinovým vedením došlo k masivním reformám ruských ozbrojených sil, a především navýšení rozpočtu po ukrutných škrtech páchaných Jelcinovým režimem. Ruská armáda byla přezbrojena, reorganizována, transformována do efektivní mobilní bojeschopné síly a dnes vede bojové operace v Sýrii a na Ukrajině.

Ruská oligarchie se za Putina rozštěpila. Do Putinova nástupu šlo o volné společenství konkurujících si vlivných byznysmenů, kteří zbohatli na zlodějských privatizacích, národním majetku a surovinových zdrojích, po Putinově nástupu se toto společenství rozpadlo a část oligarchů se postavila proti Putinovi (Chodorkovský, Berezovský…) a část podporuje Putina (Abramovič – Putinův někdejší gubernátor a blízký přítel, Mordašov – Putinův spojenec, miliardář a člen Bilderbergu). Jedna klika je podporována Američany a Evropskou unií, druhá je důležitou oporou Putinova režimu.

S těmito oligarchy nepřímo souvisí i vznik čtyř mocenských skupin, které obepínají Putina. První jsou „silovici“, představitelé bezpečnostních sil, státní správy, rozvědky a armády, jejichž upřímným zájmem je využívat svých pozic k posílení Ruska. Další jsou „liberálové“, v tomto smyslu ekonomičtí liberálové složení z technokratů, prognostiků a finančníků, kteří konsolidovali ruské hospodářství. Třetí skupinou jsou „zbytky“, jak se nazývají pozůstatky Jelcinovi rodiny a jeho nejbližších spolupracovníků, kteří stále operují okolo Putina. A poslední jsou „Čečenci“, souhrnné označení pro Kadyrova a další mocné muslimské stoupence Vladimíra Putina.

Putin je přesně takový, jaký si přeje být. Nový Petr Veliký. Převzal zemi, která byla v naprostých troskách, bídě a na pokraji anarchie a občanské války a obrodil ji zpět do pozice světové velmoci s imperiálními ambicemi, silnou armádou a disciplinovaným režimem. S tím souvisí další věc, Putin je carista. Obdivuje carskou éru a během jeho vlády došlo k rehabilitaci Romanovců a pozvání přežívajících zástupců této dynastie zpět do Ruska, stejně jako k užšímu propojení ruského státu s pravoslavnou svatou církví.

Na druhou stranu Rusko zažilo i ekonomickou krizi, kterou prohloubil propad cen ropy a
všeobjímající korupce uvnitř Ruska, která se od dob Jelcina příliš nezměnila. Asi to není tak hrozný extrém jako za Jelcina, ale že by to byla, nějaká sláva, to rozhodně taky ne.

Putin byl presidentem v letech 2000, až 2008. Pak odstoupil a dosadil na své místo loutku Medveděva, který se stal extrémně nepopulárním, schytával to ze všech stran a hned po prvním volebním období opět nastoupil Putin v roce 2012. Nyní se blíží jeho čtvrté funkční období, až bude v březnu znovuzvolen presidentem. Putin si zatím nevychovává žádného nástupce. S Medveděvem už se nedá počítat, ten je rád, že je premiér, natož aby byl zase presidentem.

Z řad Putinovi suity není nikdo, kdo by byl stejně schopný jako on a zároveň podstatně mladší, než on. Až Putinovi skončí další funkční období, bude mu 72 let a musel by čekat další období jako premiér, aby mohl kandidovat na presidenta. Uvidíme zda si, někoho během svého nynějšího období vychová. Mistr potřebuje svého učedníka, aby ho nakonec ten učedník překonal a v případě Ruska dosáhl, ještě větších úspěchů, než Putin.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 3.1.2018


 

16. pro, 2017

V Moskvě se konala tisková konference současného ruského presidenta Vladimíra Putina. Konference je přímou reakcí na Putinovo oznámení o tom, že bude znovu kandidovat v nadcházejících presidentských volbách. Svolání této konference bylo očekávané. Svou kandidaturu president Putin oznámil 6. prosince.

Tisková konference, kterou uspořádal (14.12.2017), byla v zásadě sumarizací posledních let a zejména událostí, které dopadli na Rusko. President Putin hovořil o ekonomických sankcích v důsledku ruského dobrodružství na Ukrajině, a o tom, jak tyto sankce zasáhli Rusko a vyvolali šok, ze kterého se ovšem už Rusko vzpamatovalo.

President Putin se, ale zároveň odmítl bavit o svém předvolebním programu. Jeho kritici tvrdí, že žádný nemá, že nemá žádnou vizi, a že nedokázal dobýt Donbas, ani vybudovat Eurasijský svaz. On sám, ale útočil na opozici, která je roztříštěná a taky nemá žádný program, krom lezení do zadku Evropské unii (umělecká licence autora článku).

Putin se pouze velice obecně vyjádřil, že jeho program má jít na vnitřní rozvoj infrastruktury, zdravotnictví a vzdělávání. Přišli otázky i na inflaci, která postihovala Rusko v důsledku sankcí. Putin se důsledně zastával protiinflační politiky ruské centrální banky a nutnosti posílit ruskou měnu.

Většina konference byla tvořena připravenými dotazy místních novinářů, kdy mezi odpověďmi Putin mimo jiné pochválil i presidenta Donalda Trumpa. Putin kromě jiného pochválil ekonomické úspěchy a hospodářský růst Ameriky za Trumpa, za což mu Trump v následném telefonickém rozhovoru poděkoval. „Během krátké doby bylo dosaženo významných úspěchů… podívejte se, jak rostou trhy. To dokazuje důvěru investorů v americkou ekonomiku. Ukazuje to, že věří tomu, co president Trump dělá v této oblasti,“ prohlásil Putin.

Tahle chvála a telefonát přišli v době vrcholící demokratické „putinmánie“ a „špionmánie“, která pronásleduje presidenta Trumpa napříč administrativou a politickými strukturami Spojených států amerických.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 16.12.2017

zdroj:

https://www.rt.com/news/413051-putin-2017-press-conference/