ŽARKO JOVANOVIČ

12. lis, 2019

V pořadu 168 na ČT1 jsem se dozvěděl, že kladně hodnotí listopad 89 jen 1/3 lidí nad 40 let...

Vyznělo z toho, že jsou to staří bolševici nehodní dnešního skvělého systému. Osobně mám jiný názor. Jsou to lidé, kteří mohou hodnotit, protože zažili různé režimy před i po revoluci a někteří i jejich odlišná období.

Osobně si myslím, že tehdejší totalitní soudruzi udělali jen jednu zásadní chybu, málo se věnovali konzumu a málo žili "dneškem". Naopak hodně žili minulostí a budoucností. V letech, která jsem zažil já, se už navíc "opravdový" soudruh hledal těžko. V miliónové armádě "soudruhů" jich 95 prc bylo jen formalisté a prospěcháři, kteří se naučili za odměnu v podobě teplého místa něco říkat a nějak se tvářit, ale dávno si mysleli úplně něco jiného a často se tak i reálně chovali.
Třešničkou na dortu je fakt, že 17. listopad začal zcela oficiální akcí Socialistického svazu mládeže na Vyšehradě a ne jak si dnes mnozí myslí na Albertově při akci, kterou svolal Václav Havel.

Tehdy jsme my Čechoslováci vcelku pasivně koukali na to, co se děje kolem. Mnozí už měli hrůzu z "perestojky", která začala v SSSR. O událostech v Polsku, kde revoluci vedl agent komunistické státní bezpečnosti Walesa, ani nemluvím.

Ještě ve dnech, kdy Němci masívně prchali na Západ a padala Berlínská zeď, většina u nás jen koukala, co lítá kolem.
Troufám si tvrdit, že v listopadu 1989 téměř nikdo nechtěl to, co máme dnes. Jen málokdo si uvědomoval k čemu jeho tehdejší aktivita povede. Od mnohého, co je dnes zcela běžné, se tehdy dokonce oficiální vůdci "revoluce" zcela distancovali a říkali: "Ne, tohle nebo tamto nebude nebo to nechceme.".
Co jsem tedy vlastně možná naivně chtěli?

Chtěli jsme nezávislost a suverenitu.
Opravdu ji máme? Nebo se dnes ptáme na to, co můžeme dělat v Bruselu, kterému to musí posvětit Západ a Rusko?
Chtěli jsme si žít ekonomicky lépe, to určitě nastalo pokud mluvíme o dnešku, nicméně nežijeme podobně jako totalitní komunisté let 50. tak trochu na úkor minulosti, oni tehdy zestátňovali, my zase dokud bylo co, tak jsme privatizovali. Máme svobodu podnikání. Nicméně už dnes je tato svoboda fakticky jen pro někoho, protože bud můžete být bezvýznamně malí, což bylo obvykle možné i v mnoha socialistických státech tehdy nebo musíte být miliardáři. Podniky střední velikosti byly a jsou nemilosrdně decimovány. Náš v minulosti slavný export je dnes "slavně" realizován buď přímo podniky v cizích rukách nebo jsme v roli subdodavatelů, kde smetanu slíznou zahraniční partneři.

Naše diplomatická, vojenská či ekonomická nezávislost již dnes neexistuje a den ode dne se situace horší.
Chtěli jsme, aby nám nevládli "nomenklaturní kádry" tedy blbci jejich jedinou odborností je, že umí opakovat ta správná klišé
a jak je to dnes? Není situace v mnohém podobná?

Někteří brali listopad 89 jako boj se socialismem a komunismem, věřím, že ani oni nejsou spokojeni. Po zakolísání v devadesátých letech socialistické myšlenky často vítězí dál, dokonce, řekl bych, čím dál tím častěji.

Chtěli jsme svobodu pohybu, máme ji a mají ji a měli i jiní, se kterými se srovnávat nechceme. Ve svém důsledku absolutní svoboda pohybu vede ke koncentraci bohatství i obyvatelstva jen v některých regionech a v rukách několika málo procent obyvatelstva. Dochází k migraci, kterou někdo považuje za přirozenou a někdo za uměle vyvolanou. Stále více lidí je závislých na veřejných rozpočtech, stále méně lidí vlastní většinu zdrojů. Stále více lidí žije ve městech nebo na Západě, chytré mozky i šikovné ruce odchází jinam, my je zase krademe jiným a na někoho se ve smyslu "svobodného pohybu" prostě nedostane a tak jsou regiony, které skomírají a jsou závislé na cizí pomoci. V těchto regionech zůstávají vetšinou jen staří a nemocní nebo děti, a pak jsou naopak regiony, které bezmezně z této svobody těží.

Nadnárodní kapitál drtí národní i regionální konkurenci, mnohdy o konkurenci či konkurence schopnosti, po které jsme tak volali, už nemůže být ani řeč. Desítky značek či podniků často vlastní jeden subjekt, v některých oborech už je situace tak daleko, že podniky musí být rozdělovány, aby zůstalo alespoň zdání konkurence. Socialistický moloch "koncernový podnik" byl nahrazen nadnárodním monopolem.

Rozhodně nejsme ještě tak daleko jako tehdy, ale tehdejší situaci směřujeme mílovými kroky. Pokud nechceme říkat, že dobře už bylo a chceme, aby platilo, že je a i bude líp, musíme rychle mnohé změnit.

My, co jsme tehdy v posledních letech "komunismu" změny skutečně chtěli, se nesmíme nechat překřičet těmi, co se na listopad 89 odvolávají, ale chtějí něco úplně jiného než většina z nás tehdy i dnes.
 
Autor: Žarko Raptor Jovanovič, Praha, ČR, 12.11.2019
 
Zdroj:
 
 
 
31. čvc, 2019

Která ve snaze relativizovat kriminatitu afrických migrantů a neúspěšnost jejich integrace, označila migranta z Kosova manipulativně za migranta se srbskými kořeny...

Stalo se tak v dnešních reportážích o nepochopitelném brutálním činu "úspěšně integrovaného Eritrejce". Ten ve Frankfutu srazil pod vlak matku i s jejím dítětem a další ženu se srazit pokusil. Do této reportáže naroubovala ČT další informaci o události z nádraží ve Voerde, kde podobný čin spáchal "Kosovec" Bajram Jackson, ČT však záměrně v repotáži tohoto muže označila za migranta se srbskými kořeny, aby ukázala, že podobně hrůzné činy páchají i migranti ze Srbska.
 
13. čvc, 2019

Nemohu než přinést svoji trošku do mlýna...

1) Tito s předválečnou "královskou" Jugoslávií ani jejím odkazem neměl nic společného, právě naopak proti jejímu odkazu a zastáncům tvrdě bojoval a fyzicky je likvidoval, jejich krev má jednoznačně na rukou, není co řešit.

2) Tito jednoznačně přispěl k porážce nacistů a fašistů na území ex Jugoslávie, do čela antifašistické hnutí se ale postavil jak lstí tak soupeřením s "královskou" částí odboje. Nezvítězil sám, ale celé vítězství si připsal a ostatní jeho protagonisty zlikvidoval. 
Udělal vše, aby byl nekomunistický odboj zapomenut.Postupoval podobně jako Gaulle ve Francii ale v opačném gardu. Ten zas nikdy neuznal "komunistický" odboj v okupované Francii ač představoval obrovskou sílu. 
 
3) Tito byl internacionalista a komunista, největšími jeho nepřáteli byli nacionalisté. Titova Jugoslávie byla v mnohém podobná dnešní a plánované EU. Tito uznává jako jediné náboženské vyznání komunismus, především pravoslavné křestany tvrdě potíral. Víra v Boha pro něj představovala nebezpečného soupeře v hlavách lidí. Bohem v Jugoslávii měl být Tito a jediným národem měl být "jugoslávský".
Nutno říci, že tvrdě zatočil i se "Stalinisty", kteří byli buď vyhnáni nebo popraven a jediným správným komunistou musel být také on, ne soudruh Stalin. 

4) Tito jednoznačně vládl metodou rozděl a panuj, byl to on, kdo vyčlenil ze Srbska Kosovo a Metohiu i Vojvodinu, aby Srbsko oslabil a snáze se podvolilo jeho přání ve federativní Jugoslávii. 

5) Tito ač byl "lidový" komunista, žil jako "král", potrpěl si na naprostý luxus "ropného šejka" všude kolem sebe, měl luxusní "královskou" jachtu s padesátičlennou posádkou neustále připravenou k vyplutí, luxusní "daču" na jaderském ostrově, soukromou rezidenci, kde mu denně napouštěli bazén čerstvou mořskou vodou a podobně.

5) Titova Jugoslávie byla sen. Sen, který umožňovalo poválečné nadšení lidí a mezinárodní situace. Sen se rozplynul s novou generací, která už válku ani bídu nezažila. Sen se rozplynul se změnou poválečného uspořádání světa, kde už nešlo lavírovat mezi Východem a Západem a také, kde už neexistoval bohatý "ropný" nezávislý "třetí" svět "infikovaný" myšlenkou internacionálního komunismu. Minimálně v posledním desetiletí Titova Jugoslávie rychle ztrácela svoji ekonomickou sílu a pro udržení životní úrovně a pocitu úspěchu musela masivně čerpat zahraniční půjčky a fakticky tak omezilo svobodu svého rozhodování a dostávala se pod diktát svých věřitelů.

6) Jugoslávie byla plně závislá na kultu Tita, byl to jeden s faktorů proč se rozpadla. Další Tito se nenašel, soupeřili mezi sebou 3-4 pohrobci a ti se nakonec více méně dohodli, že každý bude mít své, menší ale národní království a to zas vyhovovalo těm, kteří věděli, že mohou využít ke svým cílům, jejich nevraživosti.
 
Autor: Žarko Raptor Jovanovič, Praha, ČR, 13.7.2019
9. čvc, 2019

Došel k tomu Hitler, nevěřili mu, došel k tomu Husák, nevěřili mu, tak teď konečně snad zahřmí a Fialovi dají za pravdu...

Demokracie totiž dle "demokratů" drží u moci taková individua jako je prezident Zeman a premiér Babiš. Jeden má trvale podporu občanů kolem 50% a nemusí se tedy nikoho z politiků ptát a s nikým vyjednávat, to je vůbec neodpustitelné a pro stranické politiky samé urážlivé. Druhý má zase trvale přes 30%, zkusilo se snad už všechno a nic, furt se drží chvilku o něco víc, chvilku o něco méně, ale vynechat nelze. Nelze ho ani odstavit a ignorovat.

Takže "demokratický" závěr je jasný, voliči jsou hloupí a lehce manipulovatelní, nám osvíceným nevěří. Parlamentní demokracie je v krizi, účast občanů na "politice" je třeba redukovat na nejmenší možnou míru. Důchodce z volebního systému vyřadit vůbec, střední generaci pořádně zapřáhnout ať nezlobí, mladé nenechat zestárnout, všechny změny podniknout rychle, aby to ani neprokoukli, no a když prokouknou nevadí, poštveme proti nim jejich děti, všechna práva budou mít hned, povinnosti co nejpozději a volit budou co nejdříve, třeba od 12 let.

No a pak bude mít "demokratický" blok, v čele s Fialou, klid na vládnutí. 
 
Autor: Žarko Raptor Jovanovič, Praha, ČR, 9.7.2019
2. čvc, 2019

Režisérka Tereza Nvotová (1988) sepsala otevřený dopis kritizující sponzoring festivalu od zbrojovky, která dodávala zbraně diktaturám...

K dopisu se připojili další filmaři a herci."Jsme přesvědčeni, že lidská práva by měla vždy stát nad byznysem," uvádí mimo jiné.

Sotva jsme se trochu otřepali z dědictví V. Havla a jeho likvidace zbrojního průmyslu, který byl vždy významnou a úspěšnou položkou našeho exportu, máme tu další.

Můžeme se jen zamyslet jestli jsou to jen užiteční idioté nebo je přímo platí konkurence našich firem, která ráda prodá místo nás.

Jednoho takového humanistu, žijícího z dotací a uprchlické krize, jsem včera poslouchal v rádiu. Úplně v klidu tvrdil, že za Kadáfího se do Libye migranti vracet mohli, protože to byla v zásadě klidná země a ropná velmoc. Musel jsem se smát, protože před pár lety by tvrdil, že Kadáfí je zlý diktátor, který jí děti zaživa a s takovým obchodovat nelze a Libyi je třeba zasypat bombami v zásadě z čistě "humanitárních" důvodů.
 
Autor: Žarko Raptor Jovanovič, Praha, ČR, 2.7.2019
 
Zdroj: