ROZHOVORY

20. čvc, 2018

Rozhovor prezidenta republiky pro ČTK...

Pane prezidente, jestli můžu začít otázkou ohledně setkání pánů prezidentů Trumpa a Putina. Jak hodnotíte průběh schůzky a vidíte v něm také vítězství ruského prezidenta, jak se objevovaly komentáře jak v Americe, tak v jiných zemích?

Víte někteří političtí komentátoři, nebudu jmenovat, se zalykají vzteky nad tím, že toto setkání dopadlo dobře. Protože tito komentátoři žijí z konfliktů, bahní se v konfliktech, a jakmile je jednání, které může zlepšit vzájemné vztahy mezi těmito dvěma zeměmi, tak jsou z toho nešťastní. Takže abych odpověděl na Vaši otázku, hodnotím to pozitivně a doufám, že tato spolupráce bude pokračovat.

Když už hovoříme o panu Trumpovi, on se v poslední době také dostal do střetu nejen s evropskými spojenci ohledně cel, hospodářství, hovoří se v tomto smyslu až o obchodní válce. Nemůže případná eskalace dalších odvetných kroků nějak nenávratně poškodit vztahy USA se spojenci?

Dalších jakých kroků?

Když budou další odvetná opatření ohledně cel.

Ach tak. Podívejte se. Já jsem vychován v elementárních učebnicích ekonomie, které se ještě v této fázi, protože jsou elementární, nerozdělují na levicovou ekonomii, jako je například Samuelson, a pravicovou ekonomii, jako je například Friedman. A elementární učebnice ekonomie varují před jakýmkoli protekcionismem, jakoukoli celní, tedy obchodní válkou. A historicky prokazují, že vždycky, i když to možná byl krátkodobý zisk, to byla nakonec dlouhodobá ztráta. A vychován těmito učebnicemi si říkám, že jakákoli obchodní válka, ne jenom mezi Amerikou a Evropskou unií, ale i mezi Amerikou a Čínou, Amerikou a Ruskem, je válka, která je takzvaná lose-lose strategy, to znamená přináší neúspěch a ztrátu všem stranám.

Chápete kroky amerického prezidenta jako nějakou jeho novou doktrínu? Myslíte si, že ji bude uplatňovat dlouhodobě, nebo že by z těchto kroků mohl nějakým způsobem ustoupit?

Nechápu to jako novou doktrínu, nezapomeňte, že už před časem se vyjádřil, že by se Rusko mělo vrátit do G8, takže je to do jisté míry kontinuita a doufám, že bude pokračovat.

Kdo si myslíte, že za tu obchodní válku nese větší vinu? Je to na straně Ameriky nebo amerického prezidenta, anebo spíše Evropy či Číny?

Víte, když je obchodní válka a takzvané eskalační schéma, tak je pošetilé říci, kdo za to ve svém agregátu nese větší vinu. Ale lze seriózně říci, kdo to začal. A bohužel se obávám, i když jsem před chvílí chválil amerického prezidenta, že v tomto případě ta iniciace vzešla ze strany Spojených států.

Na pana amerického prezidenta bychom se chtěli zeptat ještě v souvislosti se summitem NATO, kde jste byl, krátce jste se tam potkali. Pan Trump tam několikrát vyzval evropské spojence, aby platili více peněz nebo aby vydávali více peněz na obranu. Vidíte jako reálné, aby Česká republika už od ledna vydávala dvě procenta z HDP na svoji obranu?

Tak rychle to nejde, ale bude tam náběhová křivka, kterou všechny parlamentní subjekty, pokud vím, schválily, a která stanoví pozvolný růst výdajů na obranu. Víte, on je statistický paradox, pane redaktore, protože výrazně roste hrubý národní produkt a výdaje na obranu se počítají jako podíl z tohoto hrubého domácího produktu, tak právě díky tomuto růstu se nám může zdát, že výdaje na obranu rostou procenticky a pouze procenticky pomaleji. Já bych dodal, že je pořád lépe, aby rostly pomaleji, ale setrvale. A plýtvání, které by spočívalo v tom, že za každou cenu musíme utratit peníze, které ne vždy potřebujeme, vzpomeňte si na minulost, repase tanků T-72, bitevníky L-159 a tak dále a tak dále. To všechno byly přinejmenším pochybné investice. Takže snažme se, abychom investovali hodně, ale abychom investovali rozumně.

My v alianci slibujeme, že těch dvou procent dosáhneme do roku 2024, budete mít teď v sobotu jednání o rozpočtu. Vlastně i z návrhů střednědobého výhledu se nezdá úplně realistické, že by ta dvě procenta se mohla dosáhnout.

Já jsem na summitu NATO říkal Donaldu Trumpovi a dalším, že když jsem byl ministerským předsedou, tak po celé čtyři roky podíl výdajů na obranu na hrubém národním produktu byl dvě procenta, nikoho to nevzrušovalo, všichni to považují za samozřejmost. Jinými slovy tím dokazuji, že to dosáhnout lze a teď jde jenom o to, aby ty výdaje byly racionální. Já to trošku přeženu, ale říkal jsem to na velitelském shromáždění armády, opovažte se mně přijít s návrhem na vytvoření kavalérie a kupovat koně. Rozumíme si, jo? Mimochodem, to se sice nestalo, ale dostal jsem zase návrh na vybudování nové tankové brigády, což je něco trochu podobného, zatímco já, jak možná víte, propaguji drony jako moderní formu, která má tu výhodu, že nemá žádné vlastní ztráty.

Ještě poslední doplňující otázka k panu Trumpovi. On zároveň na tom summitu vyzval, aby časem se vydávala čtyři procenta. Je toto možné?

Víte, co je to Mečiarova laťka? Vy jste mladí, takže si to nepamatujete. Vladimír Mečiar, bývalý slovenský premiér, vždycky vystupňoval své požadavky a pak od nich postupně sestupoval. A nakonec dosáhl zhruba to, co chtěl. Protože ty původní požadavky nikdy nemyslel vážně. Domnívám se, že ani ta čtyři procenta nejsou míněna vážně.

My bychom teď přešli k domácí politice, k vládě. Ta během vlastně přesně tří týdnů od jmenování přišla už o dva ministry. Její začátek by se dal tedy označit z personálního hlediska za poměrně turbulentní. Byly podle Vás rezignace ministrů Malé a Krčála kvůli podezření z plagiátorství na místě?

S
amozřejmě, že ano. Protože plagiátorství je krádež svého druhu. Krádež duševního vlastnictví jiné osoby. A jakýkoli ministr, který ne je obviněn z krádeže, to bych rozlišoval, ale kterému je prokázána krádež, by měl ne jenom odstoupit, on by vůbec neměl aspirovat na tuto funkci a měl by mít dostatek sebekritiky, aby do toho vůbec nešel. Nehledě na to, že tím by si ušetřil mohutnou ostudu.

Menšinová vláda se potýkala s určitými koaličními spory ještě předtím, než se podepsala koaliční smlouva. Jak podle Vás bude do konce svého funkčního období stabilní? Nebudou pro ni hrozbou třeba každoroční volební kampaně, protože v každém z příštích let nějaké volby budou, nebo vidíte tam jinou hrozbu?

Žádná koaliční vláda není úplně stabilní, ale na druhé straně se domnívám, že všechny tři strany, ne jenom dvě, které se nějakým způsobem na této vládě podílejí, budou mít zájem, aby její úspěchy byly alespoň částečně přiřčeny jim. A aby tak do těch volebních kampaní, o kterých mluvíte, mohly jít s tím: toto jsme dokázaly. Kdyby byly v opozici, no tak v takovém případě nedokáží nic.

Pan předseda sociální demokracie dnes oznámil, že už Vám byl odeslán návrh na demisi pana Krčála.

To neřekl pan předseda sociální demokracie, ale pan předseda vlády. Protože ten mně předává návrhy na demise.

A už jste měl možnost se s ní seznámit? Přijmete tu demisi?

Tak já jsem to dostal dneska ráno, pane redaktore. Ano, počítám s tím, že tuto demisi přijmu. Příští týden si pozvu paní Maláčovou. Promiňte mi ten bonmot, ale pevně doufám, že to není manželka Zdeňka Bakaly, konec bonmotu. A předpokládám, že zřejmě ještě v průběhu příštího týdne ji jmenuji.

Tu demisi, myslíte si, že ji přijmete ještě dnes?

Ano, demisi nemusím přijímat za účasti člověka, který rezignuje. Takže rozhodl jsem se tuto demisi přijmout dnes.

Zmínil jste už paní Maláčovou, měl jste už možnost se s ní někdy dříve z nějakého důvodu seznámit?

Ne. Přečetl jsem si některé údaje o jejím životopisu. Samozřejmě oceňuji, že absolvovala dvě prestižní vysoké školy. Tady bych položil důraz na to slovo prestižní. A těším se, až se s ní seznámím.

Jak jsme už o tom hovořili, je to tři týdny od jmenování vlády a nadále ještě zůstává nedořešená otázka ministerstva zahraničí.

Jak to? Pro mě je tato otázka naprosto uzavřená. Já jsem jmenoval zaprvé premiéra, zadruhé vládu, včetně ministra zahraničí. To, že někdy tady i u nás i v zahraničí jeden člověk řídí dva resorty, není zase tak nic neobvyklého. Takže já jsem svoji práci odvedl. A pokud dojde k tomu, že opět některý ministr, čímž nemyslím pana Hamáčka, zjistí, že jeho diplomová práce byla z části opsána, tak budu postupovat úplně stejně jako v případě pana Krčála.

Ale přece jenom i pan Hamáček, když nastupoval na Ministerstvo zahraničí, tak o tom hovořil jako o krátkodobém řešení, protože dlouhodobě podle něj ta situace udržitelná není. Přece jenom jedná se o dva silové resorty. Jak dlouho myslíte, že z Vašeho pohledu by ta situace mohla být udržitelná?

Já bych tohle s plnou důvěrou ponechal na panu předsedovi Hamáčkovi a nechci mu do toho mluvit.

A kdybyste mu třeba měl nabídnout svoji představu řešení, kdo by měl ustoupit, jestli pan Poche, pan Hamáček, nebo jestli Vy jste ochotný případně nějaký krok zpět udělat také.

Ještě jednou pro méně chápavé redaktory. V současné době je vláda kompletní. Teď vynechme paní Maláčovou, to bude kompletní za týden. A je kompletní včetně ministra zahraničí. A já nepochybuji o tom, že pan Hamáček se svými zkušenostmi může být velmi dobrým ministrem zahraničí.

Přesto pokud Vám nabídnou jednání. Nebo pokud pan Hamáček či pan premiér přijdou s tím, že chtějí o tom ještě jednat, jste o tom připraven jednat?

Já nevidím důvod, proč bych teď o tom jednal. Jestliže by pan Hamáček rezignoval, pak to je důvod k jednání, nepochybně ano, ale on nerezignoval a doufám, že v dohledně době ani rezignovat nebude.

Na podzim pojedete na tři zahraniční cesty, pokud jsou mé informace správné.

Nejméně tři. 

Začnete tedy Německem, poté pojedete do Izraele a do Číny. Ohledně Izraele, chtěl jsem se zeptat, jaká témata byste tam chtěl řešit? Vy často mluvíte o přesunu ambasády do Jeruzaléma. Domníváte se, že ta situace je teď taková, že by mohlo k tomu dojít v nějaké nejbližší době?

Jak jistě dobře víte coby informovaní novináři, i pan premiér podepsal petici žádající přesun naší ambasády do Jeruzaléma. To zaprvé. Zadruhé nejedu tam samozřejmě jenom kvůli této záležitosti, ale mimo jiné proto, abych v duchu ekonomické diplomacie usiloval o rozšíření naší spolupráce s Izraelem. Protože Vy jistě víte, že Izrael není žádná malá bezvýznamná zemička někde na Středním východě, ale že je to technologická velmoc. A pokud to nevíte, tak Vám to říkám. A to je jeden z důvodů, proč tam jedu.

Je možné, že byste se při té cestě setkal třeba i s představiteli palestinské samosprávy?

Nevidím pro to důvod. Já jedu navštívit Izrael, což je státní útvar a nejedu navštívit palestinskou samosprávu.

Ještě předtím máte v itineráři návštěvu Číny, kde byste měl navštívit mezinárodní veletrh o dovozu. Mluvilo se o tom, že byste se mohl potkat s čínským prezidentem.

Je to pravděpodobné, ano.

Zatím nebylo pevně stanoveno jestli...

Nevím, ale to záleží na protokolu, jak to zařídí.

Byly by ještě další věci, které byste chtěl během té čínské cesty...

Tam samozřejmě je projekt nové hedvábné stezky. Já to teď trochu redukuji, ale ono je to v první řadě, i když ne jenom vysokorychlostní železnice, která má spojit Čínu s Evropou přes střední Asii a přes Rusko. Z toho vyplývá, že je tady celá řada příležitostí například pro naše stavební firmy, železniční firmy, pro různé subdodavatele a podobně. To je zase ekonomická diplomacie. A prezident Si celkem logicky předpokládá, že kolem této tratě budou vyrůstat nové závody, dokonce nová města a i tady je příležitost, jak se uplatnit.

Bude to, pokud se nemýlím, Vaše čtvrtá cesta do Číny. Vy často vyzdvihujete spolupráci ekonomickou s Čínou, naopak kritici často poukazují, že ta očekávání, která původně byla, nebyla naplněna, jak to teď zpětně po těch několika návštěvách vidíte?

Samozřejmě, že firma CEFC měla ve své zemi problémy, na druhé straně jsem velmi rád, že ji nahradila firma CITIC, která je podstatně větší, takže rizika, která byla spojena s firmou CEFC už, jak doufám, neexistují.

Ještě se musím pozeptat na Vašeho poradce. Dostal jste nějaké nové informace, které by Vás vedly k rozhodnutí, jestli si ho ponecháte jako poradce a nebo jestli nějak...

Jak víte zastávám presumpci neviny, to znamená, kdyby tento poradce byl odsouzen, pak samozřejmě přestane být mým poradcem. Ale zatím nemám informaci, že by k takovému odsouzení došlo.

Česká diplomacie plánuje zřejmě už v nejbližší době výměny některých důležitých velvyslanců. Chtěli jsme se Vás zeptat, jestli jste už například nepodepsal pověřovací listiny některých nových velvyslanců, hovoří se o Francii, Německu, případně Slovensku?  

Tak v každém případě je slušnost, kterou ne vždy respektuji, ale tentokrát ji respektovat budu, že o velvyslancích se mluví až tehdy, když dostanou agrément z protilehlé strany. Nicméně ano, některé velvyslance jsem už podepsal a nemám s tím žádné problémy.

Můžete zmínit alespoň ty země, nebo i toto se vztahuje na...

Ale když Vám řeknu ty země, tak to bude už téměř totéž, jako kdybych Vám řekl ty velvyslance.

Ohledně jmenovacích otázek. V září končí předseda Nejvyššího správního soudu pan Baxa. Vy už jste měl několik jednání se špičkami českých soudů. Víte už, koho na jeho místo budete jmenovat?

Téměř určitě ano. Radil jsem se o tom s mnoha lidmi, mimo jiné se svojí členkou expertního týmu Marií Benešovou, která je, jak víte, bývalou ministryní spravedlnosti a bývalou nejvyšší státní zástupkyní, takže člověk nad jiné povolaný. Samozřejmě to jméno Vám neřeknu, protože jsem se s tím kandidátem ještě ani nesetkal a nevím, jestli moji nabídku přijme. Ale pokud ano, tak to samozřejmě včas oznámím.

Můžete jenom naznačit, jestli to je člověk, který je v současné době už členem Nejvyššího správního soudu?

Pane redaktore, já občas kritizuji novináře za jejich totální neinformovanost a nedělám to rád. Takže budu pouze suše konstatovat, že předsedou Nejvyššího správního soudu se nemůže stát nikdo jiný než člen kolegia Nejvyššího správního soudu. Zapište si to za uši.

Vím to pane prezidente. Ale objevila se totiž možnost, že by přišel člověk na Nejvyšší správní soud, který by se až následně stal jeho předsedou. Toto vylučujete?

Mně to připadá jako velmi divoká konstrukce.

V říjnu se chystají, nebo i celý rok probíhají velké oslavy vzniku Československa. Chtěli jsme se zeptat, jestli plánujete při této příležitosti například rozšířit seznam vyznamenaných osob?

Rozšířit v jakém slova smyslu?

Že by byl jejich vyšší počet.

Tak ono je jich mezi 30 až 40 a na to pódium do Vladislavského sálu se ani víc lidí nevejde. Takže ne, neplánuji a samozřejmě řadu osob, které by si to zasloužily v souvislosti s tímto výročím, jsem vyznamenal již v minulosti. Chtěl bych připomenout představitele Obce legionářské, Obce sokolské, řadu veteránů a tak dále a tak dále.

Na oslavy by měl také přijet slovenský prezident Kiska. Chystáte se u té výjimečné příležitosti zvát i nějaké další státníky na Pražský hrad?

Já si myslím, že ani ne. S Andrejem Kiskou pojedeme vlakem z Hodonína do Topoľčianek, což je cesta na památku T. G. Masaryka. Jistě víte, že v Hodoníně se narodil a v Topoľčiankách měl svoje letní sídlo.

Jsou nějaká témata, která během té cesty budete chtít otevřít s panem prezidentem? Budete tam mít podle informací, co říkal pan Jindrák, tak by mohlo dojít i na jednání mezi čtyřma očima.

Ale tak já jsem s Andrejem Kiskou jednal mezi čtyřma očima poměrně nedávno, a to dokonce dvakrát. Zaprvé, když jsem teď byl v Tatrách, a zadruhé, když jsem předtím v prosinci byl v Bratislavě. Jistě, že si budeme přátelsky povídat o situaci, která existuje jak na Slovensku, tak v české zemi, ale jsem velice rád, že Vám mohu říci, že mezi námi neexistují žádné otevřené sporné problémy a samozřejmě je to tak dobře.

Ještě ohledně zahraničních věcí bych se chtěl zeptat na otázku migrace. Co říkáte na ten poslední vývoj. Zaprvé v Německu, kde jistý čas to vypadalo, že by mohly být obnoveny kontroly na hranicích kvůli sporu paní kancléřky Merkelové a pana ministra vnitra Seehofera, a v té souvislosti i vývoj v Itálii, která požádala například o to, abychom pomohli s přijetím některých uprchlíků, kteří byli na lodi.

Tak zaprvé, Itálii lze pochopit v tom smyslu, že je přetížena uprchlíky. Ale řešením není rozptýlit tyto uprchlíky do dalších zemí, ale vrátit je, pokud nedostanou azyl, do zemí původu a těmto zemím původu pomoci. Ať už se jedná o takzvané hotspoty a nebo o pomoc při infrastrukturních investicích, dopravních, elektrizačních, vodovodních a tak dále a tak dále. Když jsem na Valném shromáždění OSN minulý rok, no vlastně předminulý rok, uváděl, že ta migrace je současně brain drain z hlediska těch zaostalejších zemí, protože oslabuje tyto země a odsuzuje je k budoucí zaostalosti. Když mladí zdraví muži utečou do Německa, a já teď ponechám stranou jejich pracovní způsobilost, tak samozřejmě oslabí svoji vlastní zemi.

A ohledně Německa. Neobáváte se, pokud by byly zavedeny kontroly, že by to spustilo lavinový efekt, a v podstatě by skončil Schengen?

Já se obávám, že jakákoli kontrola na hranicích by měla být pouze dočasná, což mimochodem pravidla Schengenu umožňují, ale kdyby byla trvalá, svědčilo by to o selhání nás politiků.

S evropskou problematikou také souvisí poslední vývoj ve Velké Británii. Tam rezignovali kvůli sporům uvnitř vlády ministr pro brexit i ministr zahraničí Boris Johnson. Jak Vy vnímáte tu situaci ve vyjednáváních o brexitu už poměrně krátce předtím než by měla Británie odejít z unie?

Tak jak dobře víte, tak je to spor mezi takzvaným tvrdým a měkkým brexitem. Jednou rukou se tleskat nedá, to znamená, že záleží na tom, jak se dohodnou Evropská unie a britská vláda, nicméně sám jako český prezident bych si pochopitelně přál, aby mezi Británií a Evropskou unií existoval sice kanál La Manche, ale neexistovala nějaká výrazná bariéra, která by zhoršovala vzájemnou komunikaci.

Zkusil byste být prognostikem v této otázce, jak myslíte, že by mohla teď jednání mezi Británií a unií dopadnout?

Já sám, chcete-li můj odhad, věřím takzvanému měkkému brexitu. To znamená brexitu, který nevytvoří nějaké zásadní překážky u těch čtyřech svobodách, ať je to výměna osob, kapitálu, zboží nebo informací.

Čekají Vás další čtyři roky, ještě více než čtyři roky ve funkci, máte nějakou svoji vizi, co byste chtěl během těch čtyř let, až skončíte, udělat, abyste si řekl, tohoto jsem dosáhl. A co by to mělo být?

Víte v Čapkově Krakatitu je jedna krásná a závěrečná věta, která zní: Chtěl jsi dělat velké věci a budeš dělat věci malé a tak je to dobře. Tím chci říci, aniž bych to pokládal za malé, že já považuji, tak jako v minulých pěti letech, za jednu z nejdůležitějších náplní funkce prezidenta republiky setkávání se s občany. Dělal jsem to rád a těším se, že to budu dělat i nadále. Pokud jde o moji vizi, já už jsem v inauguračním projevu řekl, že moje vize je vize aktivního občanství a že ji budu prosazovat i nadále, o tom nepochybujte. Kromě toho jsem byl, a to jsem teď řekl v projevu ve Sněmovně, velmi potěšen, když se ukázalo, že takzvaná studie proveditelnosti kanálu Dunaj - Odra - Labe dopadla pozitivně a autoři ji doporučili k realizaci. To byl také sen, a dokonce velký sen. Jak už jsem říkal ve svém projevu ve Sněmovně, byl to sen Karla IV., Františka Josefa I., Jana Antonína Bati, a já jako čtvrtý jsem převzal tuto štafetu.

Pan ministr dopravy se vyjádřil, řekněme, skepticky k tomu, aby mohl být celý ten projekt realizován.

Tak počkejme si nejdříve na tu první fázi, což bude zřejmě Dunaj - Odra, to zaprvé, u té labské větve jsou vyšší náklady, protože je tam převýšení, výrazné převýšení. Zadruhé i ta první fáze má své podetapy, konkrétně asi třicetikilometrový úsek Kožle - Ostrava by se mohl budovat prakticky okamžitě. Chtěl bych velmi ocenit iniciativu polské strany na tomto projektu, protože to samozřejmě usnadňuje i jeho začlenění do mezinárodních struktur.

Autor: Miloš Zeman, prezident republiky, ČTK, TGM, Praha, ČR, 20.7.2018

Zdroj:

https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/rozhovor-prezidenta-republiky-pro-ctk-14193


 

 

9. čvc, 2018

Rozhovor šéfa hradní diplomacie Rudolfa Jindráka pro BLESK.cz

Zatím hlava státu sedí na Hradě či v Lánech a na velké výlety to moc nevypadá. Podle šéfa hradní diplomacie Rudolfa Jindráka (54) se ale na podzim vše změní. A prezident Miloš Zeman (73) se v airbusu zase rozletí po světě. Jaké cesty ho čekají, řekl Jindrák Blesku. 

Vypadá to, že prezident bude ve druhém volebním období cestovat méně. Čím to? 

"Platí obecné priority, které jsou dané v diplomaciích. Třeba, že první návštěvní kolečko je po sousedech. Tím se dává najevo významnost těch navštívených destinací. Ale pan prezident je ve druhém volebním období. Znamená to, že nemusí být spěch jako v prvním volebním období, kdy většinou ti státníci toho partnera neznají a je zájem se představit, ukázat. My to chceme dokončit letos. Začali jsme Slovenskem, pokračovali do Polska, tou třetí zemí bude Německo. Poněkud pracně ladíme termín, ale půjde o podzim. Pak budeme pokračovat do Rakouska a Maďarska, kam samozřejmě máme pozvání." 

Během německé návštěvy se plánuje i setkání s německou kancléřkou Angelou Merkel? 

"Ano, je to standardní." 

Před setkáním s kancléřkou se dopředu ladí témata, která mají být probírána, je to tak? 

"Bývá to zvykem, když probíhají návštěvy. Já považuji návštěvu Německa už jen kvůli tomu, že jsem tam dlouho sloužil (Jindrák byl 8 let českým velvyslancem v Německu – pozn. red.), za velmi důležitou. I v současné situaci, kdy je Evropa ve stavu, v jakém je." 

Spíš se ptám proto, jestli nepanuje obava, že diskuze mezi prezidentem a kancléřkou bude poněkud živelnější. 

"Ne, to ne. Samozřejmě, že jsou věci, které jsou citlivé, to je otázka migrace teď aktuálně. Na druhou stranu asi sama sledujete vývoj v Německu a vidíte, že i v této otázce tam dochází k velkým změnám oproti tomu přístupu třeba v roce 2015 (Němci zavádějí záchytná centra na hranici s Rakouskem a budou nelegální migranty vyhošťovat – pozn. red.)." 

A co ta emoce mezi nimi? 

"Emoce je zajímavá. Nechci být žádný merklolog, ale opravdu jsem asi měl nejvíce příležitostí z lidí v republice se s paní kancléřkou osobně setkat. Ona tu pozitivní emoci vůči Česku má, strávila tu několik měsíců v osmdesátých letech." 

A vůči Miloši Zemanovi? 

"Ona rozlišuje lidi na úspěšné a neúspěšné politiky. Miloš Zeman je úspěšný politik, který vyhrál volby jak parlamentní, tak prezidentské, a to dokonce dvakrát. Ona uznává z tohoto důvodu i Viktora Orbána. Co ještě hraje roli: politická spřízněnost. Jenže Merkel jsou bližší pravicoví politici a Miloš Zeman není pravicový politik. Jsem sám zvědavý, jaké to bude, a pamatuji si, jak to vypadalo loni na summitu NATO, kdy Miloš Zeman seděl u stolu na večeři a paní kancléřka k němu přišla, hezky se s ním zdravila a mluvila na něho česky." 

Pan prezident byl na významnější cestě naposledy loni v listopadu, a to v Rusku. Co bude ta dominantní cesta letos? 

"Zaměřili jsme se na druhou polovinu letošního roku i kvůli nestabilní situaci ve vládě. Kromě toho Německa bychom rádi navštívili Čínu začátkem listopadu. Proběhne tam veletrh a největším zájmem je, aby se náš pan prezident sešel s čínským prezidentem." 

Pokud se nepletu, je to čtvrtá návštěva Číny, i čínský prezident byl tady. Dovedu si představit, že každá obchodní delegace, která se tam chtěla podívat, už tam byla přinejmenším dvakrát. Má to vůbec ještě význam? 

"Určitě má. Jednak kvůli udržení jisté pravidelnosti setkávaní na vysoké úrovni. I západní politici se snaží jednou za rok do té Číny letět, a to jsme zpátky třeba u té kancléřky Merkel. Zadruhé a zcela otevřeně tady byl nějaký problém, respektive to tak bylo interpretováno v česko-čínských vztazích…" 

Narážíte na finanční skupinu CEFC Europe, po které tu zůstaly nesplacené pohledávky, ty musela vyřešit firma vlastněná čínským státem, jejíž hlavní představitel Jie Ťien-ming zmizel a dodnes po něm není stopy? 

"Já si myslím, že toto by měl být ten moment, kdy celou kauzu uzavřeme a oba prezidenti si potvrdí, že vzájemné vztahy jsou velmi dobré. Že nejsou narušeny." 

A co když to někdo bude interpetovat tak, že s sebou prezident bere jako vějičku celou delegaci jen proto, aby se s čínským prezidentem pobavil o zmíněné finanční skupině? 

"To tak v žádném případě není. Důležitou součástí diplomacie jsou vztahy a vztahy mezi státníky jsou dle mého soudu prioritou. A jestli čínský prezident ví, kde leží Česká republika, a zná českého prezidenta jménem, tak by nebylo zodpovědné to nějak dál nepodporovat. Navíc prezident pojede na veletrh v Šanghaji a to jejich Expo bude poprvé importní. Tedy budou tam padat nabídky zahraničním firmám, aby se uplatnily na čínském trhu. Zatím ty aktivity byly spíše obrácené." 

V řádu jaké sumy by se pak tato spolupráce mezi čínskými a českými firmami mohla pohybovat? 

"Čísla, která nemají racionální základ do detailu, bych se bál říkat." 

Narážíte na objem čínských investic v Česku avizovaný v minulosti, který se nenaplnil? 

"Investice jsou zaprvé běh na dlouhou trať, zadruhé i čínské firmy leccos naslibují, a pak mají jiné priority." 

Jak do hloubky budou Si Ťin-pching a Miloš Zeman řešit situaci kolem CEFC a zmizelého poradce prezidenta Jie Ťien-minga? 

"Pan prezident se musí rozhodnout, ale ze zkušenosti si myslím, že o tom nepadne ani slovo. Že to je vyřízená věc v tom smyslu, že do té firmy vstoupil čínský stát společností CITIC. A navíc aby čínský prezident s českým projednával nějaké položky účetní, to se, myslím, ani nehodí." 

Druhá významná cesta je do Izraele. Kdy má proběhnout? 

"Jednáme intenzivně s izraelskou stranou, ale zřejmě půjde o poslední týden v listopadu či první týden v prosinci." 

Proč je pro pana prezidenta důležitý Izrael? 

"On to několikrát vysvětloval. On obdivuje Izraelce, kteří dokázali vybudovat stát na poušti, a dnes jde o nejdemokratičtější zemi v tom regionu. A jestli jde o nějaký hlubší vztah, to je na osobní rozhovor s prezidentem." 

Předpokládám, že tam z jeho úst padnou nějaká silná slova o přesunu české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. 

"Pan prezident asi potvrdí to, co už řekl. Ale ten postup, který je v současné době naplánován, je logický, a je to tak i v pořádku. Už k otevření honorárního konzulátu v Jeruzalémě došlo před měsícem. Pan prezident by tam měl otevřít český dům. Zbytek je otázka dalších jednání. Pan prezident ví, že jsme součástí Evropské unie a jsou tam nějaké společné pozice. Nejsme Spojené státy, nejsme ani Guatemala." 

Prezident v září vynechá návštěvu OSN, proč? 

"Byl tam čtyřikrát, nebo pětkrát dokonce, a to téma, které každý rok zdůrazňoval, tedy boj proti terorismu a větší aktivity OSN, považujeme za řečené. Navíc ten letošní rok je v Česku výroční, takže se bude věnovat spíše těm domácím věcem." 

Co zdraví pana prezidenta? Jak ho zejména problémy s nohama omezují? Loni jsme se bavili o tom, že je třeba mapovat terén, po němž se pohybuje pěšky, aby nebylo nějaké překvapení. 

"Ano, na každou cestu i nyní pojede dopředu tým, který prohlédne různé trasy, spočítá schody a podobně. Není žádné tajemství, že má pan prezident problém s chůzí, ale zase to není nic neuvěřitelně neobvyklého. Řeknu to takhle: odehrává-li se schůzka ve třetím patře a není k dispozici výtah, musíme hledat nějaké řešení, aby to bylo zvládnutelné." 

Jste kariérní diplomat. Jsou chvíle během vaší práce na Hradě, kdy si říkáte: do čeho jsem se to dostal? Například ve chvíli, kdy docházelo k otevřenému konfliktu mezi vládou a prezidentem republiky ohledně interpretace kauzy novičok. 

"Já jsem neměl problém ani s loajalitou, ani s tím, že bych měl jiný pohled na nějaké ty věci. Trochu znám informace, které se do tisku říci nemohou, znám souvislosti i časovou osu, na které to všechno probíhalo. Nemám problém si toto odůvodnit a myslím si, že pan prezident postupoval správně, že ta informace se někde objevila, a mě doma učili, že lhát se nemá." 

A nějaké jiné momenty, kdy jste měl pochybnosti? 

"Každý člověk má, zejména v práci, která má nějaký význam a nějaké obtížnější momenty, chvíle, kdy si říká, ježíšmarjá, asi jsem něco udělal blbě, a podobně. Ty momenty pochybování o sobě tu jsou. Na druhou stranu, já dělám tuto práci celý život, snažím se ji dělat co nejlépe; tady asi za jiných podmínek než na Ministerstvu zahraničních věcí. Myslím si, že ty možnosti tady jsou, a navíc ta síla toho prezidenta v zahraniční politice, ale to se týkalo i pana Havla i pana Klause, je na evropské poměry dost silná. Jsou prezidenti, kteří opravdu jen kladou věnce, ale ten prezident tady opravdu nějak formuje zahraniční politiku, byť za ni zodpovídá vláda. I z mého pohledu je proto ta moje pozice naplněním, že člověk může prosazovat nějaké věci, které považuje za správné. Možná víc než náměstek na Ministerstvu zahraničních věcí." 

Mimochodem, jak dlouho se my novináři budeme ještě ptát na schůzku prezidenta Zemana a amerického prezidenta Donalda Trumpa? 

"Pro každou administrativu je návštěva nejvyššího činitele v Bílém domu prioritou. Pořád to zůstává někde vysoko na programu. Prezidenti Trump a Zeman se pozdraví, předpokládám, na summitu NATO v Bruselu (11. a 12. července – pozn. red.)."

Autor: Rudolf Jindrák, ředitel Odboru zahraničního KPR, redaktorka Vera Renovica, Blesk.cz, TGM, Praha, ČR, 9.7.2018

Zdroj:

https://www.hrad.cz/cs/pro-media/clanky-a-ohlasy/zeman-poleti-do-ciny-i-za-merkel-.minule-s-nim-mluvila-cesky-14179


 

 

 

29. čvn, 2018

Rozhovor prezidenta ČR Miloše Zemana, v pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov...

Prezident ČR Miloš Zeman:

„Pod Babišovou taktovkou lze jen těžko hádat.“ o nové vládě a jejím fungování...

„Je celkem zajímavé zjistit, jak si dokáže člověk vydělat deset milionů za rok.“ o působení Miroslava Pocheho na magistrátu hlavního města Praha...

"Byl předběžný seznam, kde nebyl uveden žádný ministr zahraničí, a druhý, v podstatě dopis pana premiéra Babiše, kde mně navrhoval dva ministry zahraničí, nejprve Miroslava Pocheho a v případě, že když ho nepřijmu, tak navrhoval pana Jana Hamáčka." o kauze jmen v seznamu ministrů...

„Já myslím, že vláda tu důvěru dostane.“ o hlasování o důvěře vládě 11.7.2018 v poslanecké sněmovně parlamentu ČR...

„Pomáhejme uprchlíkům v zemích jejich původu. Zralí muži, kteří opouštějí země původu z důvodu ekonomické migrace, odsuzují tak tyto země podle k zániku.“ o ilegální migraci z Afriky do Evropy...

Autor: prezident ČR Miloš Zeman, TGM, Praha, ČR, 29.6.2018

Zdroj:

https://www.barrandov.tv/video/129875-tyden-s-prezidentem-28-6-2018


 

22. čvn, 2018

Rozhovor prezidenta ČR Miloše Zemana, pro Parlamentní Listy.cz & pro pořad Týden s prezidentem na TV Barrandov + Rozhovor prezidenta republiky pro Mladou frontu Dnes...

ROZHOVOR S PREZIDENTEM Německá kancléřka by si měla prostudovat materiály o poválečném uspořádání Evropy. V reakci na její výroky o odsunu Němců to řekl ParlamentnímListům.cz prezident Miloš Zeman. Na podzim při své cestě do Berlína bude chtít s Merkelovou o jejích výrocích mluvit. Italský zákaz přijímání lodí s migranty je podle prezidenta správné rozhodnutí a ostatním lídrům v EU chybí fantazie k tomu, aby lodě posílali zpět do Afriky. Česko by podle Zemana mělo stáhnout svou přihlášku do Rady OSN pro lidská práva, a to v reakci na odchod USA z této instituce pro její protiizraelské postoje.

Pane prezidente, velký rozruch způsobilo prohlášení kancléřky Merkelové, která odsoudila odsun sudetských Němců. Vy jste vyjádřil hluboký nesouhlas. Jak se díváte na to, že Merkelová takto citlivé téma vůbec otevírá?

Zdá se, že díky konfliktům s panem Seehoferem a možná i jiným konfliktům má paní kancléřka poněkud méně stabilní pozici, než měla v minulosti, a že se to snaží kompenzovat ne zcela uváženými výroky. Především bych doporučoval, aby si přečetla knihu Karla Jasperse Die Schuldfrage neboli Otázka viny, aby si přečetla Postupimskou dohodu a aby si uvědomila, že k odsunu došlo nikoli pouze u sudetských Němců, ale v Polsku, Maďarsku, Slovensku, kde byli karpatští Němci, a což se málo ví, dokonce i v Holandsku, holandští Němci byli také odsunuti.

Není přesně z těchto důvodů výběr tématu značně nešťastný i s dopadem na vztahy s Českou republikou? Zmínil jste Postupimskou dohodu, tedy by tyto výroky Merkelové někteří mohli označit jako zpochybnění poválečného uspořádání.

Samozřejmě že ano. Myslím si, že je to krajně nešťastné, a až navštívím na podzim Německo, předpokládám, že o tom budu s paní kancléřkou mluvit.

Novinář Pavel Šafr napsal, že „vyhnání našich německých spoluobčanů bylo hnusným zločinem, který přispěl k nástupu komunistů“, a bez toho by prý nebylo února 1948. Co na to říkáte?

Pavel Šafr je obětí vyhnání, a já ho tedy naprosto chápu. Byl postupně vyhnán z Českého deníku, z Reflexu, z Mladé fronty, z Blesku a možná jsem ještě nějaké periodikum zapomněl. Takže Pavel Šafr je obětí vyhnání, neboť jako neschopný novinář byl vyhozen z jakéhokoli periodika, v němž se ocitl.

Merkelová ta slova pronesla v době, kdy Německem otřásá skandál kvůli přijímání migrantů, kdy tamní úřady za úplatu nelegálně udělovaly azyl a kancléřka o tom mohla vědět. Německo, ale i další státy EU za otevřenou náruč vůči migrantům kritizoval Donald Trump. Podle jeho názoru by se v USA měli ilegální migranti zatýkat a nechce, aby jeho země dopadla jako Evropa. Bylo by pro EU špatně, kdyby to celé Merkelová neustála?

Kdyby to neustála paní kancléřka, tak na její místo nastoupí někdo jiný, což se v demokratické společnosti odehrává zcela běžně. Základní chyba paní kancléřky byla, že otevřela dveře migraci. Kdyby je otevřela jen do Německa, je to vnitřní věc Německa. Ale ona je otevřela do Evropy, a to je něco, na co neměla právo.

Když byla řeč o migraci, co říkáte na změnu italské vlády, kdy ministr vnitra Salvini nechal zavřít přístavy a země dál nepřijímá lodě s migranty. Považujete to za správné rozhodnutí?

Velmi správné rozhodnutí.

Nakonec je přijali ve španělské Valencii, jinak by prý hrozila katastrofa. Bylo jiné řešení, než je přijmout, a zachránit tak jejich život?

Ta loď se mohla klidně vrátit do Libye a nic by se nestalo.

Jak si vysvětlujete, že toto většinu evropských lídrů nenapadne?

Nemají dostatek fantazie.

Maďarský parlament teď schválil zákon označovaný jako Stop Soros, podle něhož má být podpora migrace trestná. Nejvíc se to dotkne neziskovek. Co na ten záměr říkáte?

Naprosto s ním souhlasím. Myslím si, že pan Soros se snaží organizovat takzvané barevné revoluce a takzvané Majdany a do toho mu nic není.

Měli bychom takový zákon přijmout i u nás? Budeme mít protimigrační vládu, tak by to nemusel být problém…

Pokud v té protimigrační vládě nebude zastánce migrantů, pak je takový zákon celkem zbytečný.

USA opouštějí Radu OSN pro lidská práva, důvodem je zaujatost této organizace proti Izraeli. Podle některých představitelů USA jde dokonce o nekonečné nepřátelství. Je odchod USA z této organizace správným krokem?

Dokonce se domnívám, že ani Česká republika by se neměla ucházet o členství v této Radě pro lidská práva, a to mimo jiné z toho důvodu, že jí předsedá Saúdská Arábie, což při vší úctě k Saúdské Arábii není úplný vzor lidských práv.

Česko do Rady OSN pro lidská práva kandiduje na členství, má se o tom hlasovat na podzim při Valném hromáždění v New Yorku. Budete se snažit tomu zabránit?

S novým ministrem zahraničí mohu o této otázce mluvit a mohu se ho zeptat, zda by nezvážil stažení této žádosti.

Teď už domácí politika. V pátek by se měl rozseknout spor kolem nové vlády. Přijmete Miroslava Pocheho a poté Jana Hamáčka. Vzhledem k předchozím vyjádřením předpokládám, že se pan Poche dozví, že ministrem nikdy nebude.

Počkejte si den. Vydám tiskové prohlášení a vydám ho zítra navečer.

Ptám se i proto, že prohlášení proti jeho členství ve vládě bylo z vaší strany a ze strany vašeho mluvčího možná až několik desítek, a přesto někteří novináři a politici stále říkají, že vás na setkání přesvědčí.

Jsem ochoten ho vyslechnout a pak vydám to tiskové prohlášení.

Máte už od premiéra kompletní seznam kandidátů na ministry?

Mám ho, ale myslím, že by ho měl zveřejnit on sám, a nikoli já.

Jak byste zhodnotil dosavadní pomalu končící vládu? Přece jen vládne už více než půl roku.

Je to normální technická manažerská vláda, která řeší problémy, jež naše země potřebuje vyřešit. Nemám proti ní zásadní námitky.

Mluví se o tom, že pokračování v budoucí vládě nemají jisté třeba ministr průmyslu nebo ministryně obrany. Jak jste s jejich prací spokojen?

Předpokládám, že pan premiér Babiš, kterého jsem nedávno jmenoval, jména navrhovaných ministrů, než je jmenuji, zveřejní.

A jak jste s prací uvedených dvou ministrů spokojen?

Nedávno jsem měl diskusi s panem ministrem Hünerem a bavili jsme se o energetické koncepci a myslím, že je to odborník na energetiku, a já nejsem ten, kdo by měl důvod ho nějak výrazně kritizovat. Mimochodem, zvláštní zjev české žurnalistiky, který se jmenuje Václav Moravec, klamal své diváky čtvrt hodiny tím, že ministrem průmyslu bude František Koníček, aniž to kdy byla pravda.

Pokud jde o ministryni obrany, v médiích se uvádělo, že byla v plánu vaše schůzka s ministryní Šlechtovou. Uskutečnila se už?

S paní ministryní Šlechtovou zatím v plánu žádná schůzka není. Nevylučuji, že se uvidíme na zasedání summitu NATO.

Četl jsem spekulace na vašich „oblíbených“ Aktuálně.cz a LN, že váš vztah s paní Šlechtovou už není tak vřelý jako dřív. Je na tom něco?

Bylo mně trochu líto, že v kauze novičok paní ministryně Šlechtová zastávala spíše stanovisko ředitele BIS pana Koudelky než stanovisko Vojenského zpravodajství, ale její názory jsem respektoval.

Nakolik pravděpodobné je, že ČSSD společnou vládu odpíská, když v ní nebude mít Pocheho?

To je otázka na pana předsedu Hamáčka.

A vadilo by vám, kdyby tato koalice nakonec nevznikla?

Samozřejmě že ano, protože jsem do tohoto projektu něco investoval. Byl jsem na sjezdu sociální demokracie a přesvědčoval, aby spolupracovali s hnutím ANO. Vyzval jsem sociální demokraty, aby v referendu hlasovali pro tuto spolupráci, ale pokud by se dopustili té chyby, že kvůli jednomu člověku by tento projekt odpískali, pokrčil bych rameny a řekl, že existují i jiné varianty.

Přece jenom bych mohl dodat, že Jakub Michálek, místopředseda Pirátů, nedávno na Seznamu prohlásil, že pan Poche neměl být nikdy navržen, protože je součástí korupční struktury na pražském magistrátu. I to je věc, k níž by sociální demokracie měla přihlížet.

Jste už rozhodnut podpořit novou vládu ve Sněmovně před hlasováním o důvěře?

Velmi pravděpodobně ano. Požádali mě o to tři předsedové stran, tedy Andrej Babiš, Jan Hamáček a Vojtěch Filip. Pokládám za zdvořilé a vhodné jim vyhovět.

Autor: Parlamentnilisty.cz, prezident ČR, Miloš Zeman, Praha, ČR, 22.6.2018

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Milos-Zeman-pro-PL-S-Merkelovou-o-Sudetacich-budu-mluvit-Spravne-Matteo-Salvini-Neschopny-Pavel-Safr-odevsad-ho-vyhodili-Stop-Soros-souhlasim-Vaclav-Moravec-zjev-540992


 

Rozhovor prezidenta ČR Miloše Zemana, v pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov...

Prezident ČR Miloš Zeman:
 
„Politika se nedělá spodním prádlem, ale dialogem.“ o spálení červených trenek...
 
 „Dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla.“ o odchodu ministra spravedlnosti Pelikána z politiky a o tom, že nesplnil úkol, který si předsevzal (zákon o státním zastupitelství)
 
„Je velmi pravděpodobné, že vláda bude až začátkem července.“ o sestavování menšinové vlády ANO & ČSSD s podporou KSČM
 
Autor: prezident ČR Miloš Zeman, TGM, Praha, ČR, 22.6.2018

Zdroj:

https://www.barrandov.tv/video/129399-tyden-s-prezidentem-21-6-2018


ZEMAN NEWS: Předčasné volby by mohly být třeba v říjnu

Rozhovor prezidenta republiky pro Mladou frontu Dnes...

V pátek máte schůzku se středobodem aktuální vládní šlamastyky, kandidátem na ministra zahraničí za ČSSD Miroslavem Pochem. Sociální demokraté v čele s Janem Hamáčkem či Jaroslavem Foldynou si od té schůzky slibují, že si tam vše vysvětlíte a Vy následně ustoupíte. Existuje vůbec něco, čím by Vás mohl Poche přesvědčit? 

I když si rozhodně nemyslím, že moje schůzka s panem Pochem je jakýmsi středobodem – to ani náhodou – tak musím férově říct, že dokud s ním nebudu mluvit, pak nevidím důvod, abych tuto schůzku předem hodnotil. 

Tomu rozumím, nicméně o panu Pochem jste mluvil během Vaší třídenní návštěvy Ústeckého kraje dvakrát, respektive třikrát, když počítám i zmínku v Podbořanech, že se těšíte na dovolenou do Nového Veselí, kde na člunu vypustíte Pocheho z hlavy. V ostatních dvou případech jste kategoricky tvrdil, že ho do vlády nejmenujete. Asi tedy není moc šancí, že by Vás něčím obměkčil, ne? 

Víte, zaprvé jste sám řekl, že jsem pana Pocheho jednou zmínil v legraci v souvislosti se svým člunem. Na druhé straně musím přiznat, že přišla nová informace. Jakub Michálek, místopředseda Pirátů, nedávno na Seznamu.cz prohlásil, že – cituji  „Pan Poche neměl být nikdy navržen, protože je součástí korupčního prostředí pražského magistrátu. “ konec citátu. Já bych byl rád, aby pan Michálek toto tvrzení případně i doložil, ale působí na mě solidním dojmem a myslím si, že sociální demokracie by se nad tímto výrokem pana Michálka měla sama zamyslet. 

Určitě lze polemizovat o důvěryhodnosti Michálkova tvrzení, nicméně Vy jste Pochemu vyčítal na mítincích i další věci. Vstřícné názory vůči migrantům a také, že není přítelem Izraele. Sociální demokraté říkají, že to není pravda… No, tak si přečtěte jeho dopis straníkům, kde o vztahu k Izraeli mluví a konkrétně kritizuje politiku Benjamina Netanjahua. Pokud ten dopis znáte, tak o čem se máme bavit? 

Nicméně Poche je v ČSSD poměrně silným zákulisním hráčem. Pomohl Janu Hamáčkovi ke zvolení předsedou, pak prostřednictvím svých spojenců v předsednictvu strany pomáhal prosadit obnovení jednání s hnutím ANO a roli prý sehrál i ve vnitrostranickém referendu, aby prošlo. Tím pádem tedy hrozí, že pokud nedosáhne svého, připojí se se svými spojenci proti vládní účasti a shodí ji. Není to příliš velké riziko? To je trochu divoká spekulace, ale já bych si s Vámi jako bývalý osm let sloužící předseda ČSSD dovolil trochu polemizovat. Zaprvé, jestliže někdo někomu pomůže k nějaké funkci, tak to ještě není kvalifikace pro ministra. Díkybohu. Zadruhé, když si spočtete hlasy při volbě předsedy na sjezdu, tak zjistíte, že v prvním kole zvítězil Jiří Zimola náskokem dvaceti hlasů. Ve druhém kole zvítězil Jan Hamáček díky tomu, že dostal hlasy Milana Chovance. Nikoli tedy pana Miroslava Pocheho. Já si Jana Hamáčka vážím a velmi bych si nepřál, aby se zde vytvořila situace, že jím bude někdo manipulovat, jako s Topolánkem manipuloval Dalík nebo jako se Sobotkou manipuloval Radek Pokorný. 

Socialisté dnes mluví o různých plánech B. Jedním z nich by prý mohlo být, že by Poche zamířil na jiné ministerstvo. On sám – prý v legraci – zmínil resort zemědělství. To by pro Vás bylo akceptovatelné? 

Myslím, že pokud pan Poche usiluje o jakékoli ministerstvo, tak tím jen dokazuje, že na žádné ministerstvo nemá nárok. Je to analogie výroku, který jsem často citoval z uniknuvších e–mailů Bohuslava Sobotky: Slávku, je mi šedesát let, chtěl bych být politický náměstek na jakémkoli ministerstvu. Už tím, že chce jakékoli ministerstvo, dokazuje, že nemá nárok na žádné. 

Dalším plánem prý může být, že funkce ministra zahraničí zůstane dočasně neobsazená a resort by zatím řídil Jan Hamáček. 

Proti tomu bych vůbec nebyl. 

Přitom by socialisté chtěli přesvědčit Andreje Babiše, aby na Vás podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu a pan Poche na ministerstvo mohl časem nastoupit. Babiš tvrdí, že nic takového neudělá, přesto, obával byste se takového sporu? 

Samozřejmě že kdyby k němu došlo, tak by to na pět let zhatilo naši spolupráci s Andrejem Babišem, to je nepochybné. Nicméně věřím ujištění Andreje Babiše, že nic takového nechystá. Chtěl bych jen pro pořádek připomenout, že jediný kompetenční spor, kterým mi kdy bylo vyhrožováno, byl spor, jímž mi vyhrožoval Bohuslav Sobotka. A to kvůli tomu, že jsem odmítal odvolat Andreje Babiše z funkce ministra financí. 

Pokud vytrváte, budete první prezident v polistopadové historii, který by něco takového udělal. Sám si můžete vzpomenout, jak jste s Václavem Havlem válčil třeba o jmenování Jana Kavana ministrem zahraničí. Také jste to tehdy uválčil, byť to trvalo asi tři měsíce… 

Ale ne. Dokonce jednou došlo k tomu, a tady bych naopak chtěl Bohuslava Sobotku pochválit, že mi přinesl návrh na jmenování Tomáše Prouzy ministrem průmyslu. Já jsem tento návrh odmítl, protože podle mého názoru pan Prouza průmyslu vůbec nerozumí. A pan Sobotka na tomto návrhu netrval, dočasně se stal ministrem průmyslu sám. Za poměrně krátkou dobu mi přinesl návrh na nového ministra Jiřího Havlíčka, kterého jsem akceptoval. Takže jak vidíte, oceňuji tento přístup pana premiéra Sobotky a myslím si, že věc se vyřešila. 

Aha, to se veřejně vůbec nevědělo. Na druhé straně se nejen v ČSSD říká, že pokud Hamáček ustoupí tlaku, ke kterému se kvůli Pochemu přidali i Andrej Babiš a komunisti, bude vnímán jako slabý předseda. Socialisté namítají: Přece nám nemůže koaliční partner a komunisti kádrovat lidi, a pokud by to náš předseda dopustil, mohl by to být jeho konec. Myslíte, že na tom něco je? 

Ne, naprosto ne. Před chvílí jsem Vám citoval příklad Bohuslava Sobotky a myslím, že v tomto konkrétním případě jednal velmi rozumně. Zadruhé, jestliže mají komunisté pocit, že je pro ně pan Poche nepřijatelný, tak samozřejmě nekádrují sociálnědemokratické ministry. Klidně mohou počkat, a když by tato vláda včetně pana Pocheho předstoupila před Sněmovnu, tak by mohli hlasovat proti ní. Co by se stalo? Vláda by nedostala důvěru. Tak co je lepší? Kdyby pan Poche ve vládě nebyl a ta důvěru dostala, anebo aby tam byl, ale vláda nezískala důvěru? Vždyť smysl této hry je v tom, abychom měli vládu s důvěrou. 

Socialisté však zatím tvrdí: Pokud tam nebude Poche, nedáme kabinetu důvěru my… 

V tom případě bude třetí pokus. Ten podle ústavy vyhlašuje předseda Sněmovny. A když nevyjde ani třetí pokus, tak má prezident republiky možnost, nikoli povinnost, vyhlásit předčasné volby. 

To je mimochodem jedna z možností, o které Babiš uvažoval v době, kdy mu část jeho vlastních poslanců a předsednictvo smetly možnou dohodu s SPD Tomia Okamury. Pakliže by se tento scénář naplnil, měl by podle Vás Babiš opět zkusit zmobilizovat vlastní poslance a dohodnout se s SPD, anebo se pokusit o dohodu na předčasných volbách? Piráti a ODS se tvářili, že by tomu byli přístupni, pokud by se konaly příští rok spolu s eurovolbami. Co byste preferoval? 

No, v takovém případě by se možná stihly i předčasné volby spolu s komunálními, které jsou 5. a 6. října. Samozřejmě je to možné kombinovat i s eurovolbami. Ale zatím je to teoretická úvaha, jednání nezkrachovala. Důvěřujme, že kvůli jednomu člověku sociální demokracie nezahodí to, co se investovalo, včetně mé práce, do fungující vlády. 

Varianta s SPD už podle Vás nepřipadá v úvahu? 

Já si myslím, že člověk má mít dostatek fantazie, aby udržoval co nejširší spektrum variant. 

Co by podle Vás pro ČSSD znamenalo, pokud by z vlády vypadla? 

Už jsem citoval jednoho prvorepublikového sociálního demokrata Rudolfa Bechyněho, že suchá je skýva opozice. Myslím, že by to sociální demokracii výrazně poškodilo.

Autor: MF DNES, Prezident ČR Miloš Zeman, Praha, ČR, 22.6.2018

Zdroj:

https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/rozhovor-prezidenta-republiky-pro-mladou-frontu-dnes-3-14154


 

16. čvn, 2018

Rozhovor prezidenta ČR Miloše Zemana, v pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov...

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který stejně jako minule natáčíme dnes na Pražském hradě. Dobrý den i Vám, pane prezidente. 

Dobrý den. 

Pane prezidente, je zhruba jedenáct hodin, čtvrt na dvanáct. Za pár hodin se bude konat Vámi ohlášený tiskový brífink a čeští novináři šílí. Ty spekulace se rojí, od těhotenství Vaší dcery Kateřiny, po Vaši abdikaci nebo nalezení Peroutkova článku a další a další a další teorie. Pane prezidente, musím se Vás zeptat, co se tam bude dít? Upozorňuji, že náš pořad budeme vysílat až ve čtvrt na devět večer, to znamená, bude dávno po brífinku. 

Já Vás mám rád, pane Soukupe, a stejně tak mám rád i tým televize Barrandov, ale musíte mi slíbit, že to do odpoledne nikomu neřeknete. Slibujete, vy všichni? 

Za sebe slibuji, tým tady, kameramani, zvukaři… 

Všichni kývají. 

…kývají.

Výborně. 

Budu je držet v uzavřené místnosti. 

Ale to nemusíte. Já jim věřím. Nuže asi před rokem jsem měl přednášku na opavské univerzitě a řekl jsem studentům, že politická diskuse se má dělat na základě výměny věcných argumentů a nikoli pomocí spodního prádla. Už asi víte, kam přibližně směřuji.

Tuším, červené spodní... 

A protože za námi jsou jak parlamentní, tak prezidentské volby, tak už by měli skončit šílenci, kteří pobíhají po ulicích s červenými trenýrkami, a měli by být nahrazeni lidmi, kteří přemýšlejí a diskutují. A abych přispěl k tomuto obratu, rozhodl jsem se dnes odpoledne na zahradě Pražského hradu spálit červené trenýrky, které visely díky akci Ztohoven nějakou dobu na střeše Pražského hradu a které jsme zcela legálně získali. Mimochodem je to něco mezi happeningem a autodafé, to už na Pražském hradě poměrně dlouho nebylo. A je to výzva, aby lidi přestali bláznit, přestali argumentovat tím spodním prádlem a věnovali se něčemu užitečnějšímu. 

Tak čekal bych všechno možné, happening tohoto typu bych tedy nečekal, ale usmívám se, přijde mi to sympatické. Ale obecná otázka k tomu, pokud to říkáte. Ta akce Ztohoven byla vyjádřením nesouhlasu s Vaší politikou, s tím, že jste českým prezidentem a tak dále. To všichni víme tu historii. A oni tedy překonali zábrany, které jaksi Vaše ochrana stanovila, poškodili, pokud vím, podle rozhodnutí soudu střechu Pražského hradu a tam to tedy vyvěsili. Odsouzeni, pokud vím, byli především za to, že poškodili majetek Pražského hradu. Kdyby těch Ztohoven takto jaksi s těmi trenýrkami protestovali na veřejném prostranství, třeba na Hradčanském náměstí, vadilo by Vám to? 

Podívejte se, to, co mně na této věci nejvíc vadí, je zničení prezidentské standarty. Ztohoven nevynikají vysokou inteligencí, ale i tak by měli vědět, že prezidentská standarta není osobní vlajka nebo prapor jakéhokoli konkrétního prezidenta, že je to jeden ze šesti státních symbolů. No a my proto doporučíme po skončení happeningu novinářům, aby se šli v nedaleké budově Pražského hradu podívat na výstavu Symboly české státnosti, aby se vzdělanost novinářů nepatrně zvýšila. 

Já jsem se ptal zejména na to, víte, mně se samozřejmě zničení prezidentské standarty, ničení majetku Pražského hradu a znevážení tedy jednoho ze státních symbolů samozřejmě nelíbilo. V tom se naprosto shodujeme. Na druhou stranu chci bránit právo protestovat, byť proti Vám, ale způsobem, který je přijatelný a neodporuje zákonu. Na to jsem se ptal a ten Váš happening, mně to je sympatické. 

Kdyby někdo vyloupal drahokamy ze Svatováclavské koruny, tak by asi dostal poněkud tvrdší trest než v tomto případě, ale přitom ten trestný čin je svoji povahou totožný. 

Samozřejmě, jsou to symboly státnosti, které jaksi jsou nadčasové. Daleko přesahují čas vymezený konkrétnímu prezidentovi k tomu, aby úřad spravoval. V tom se shodujeme. 

Já si vzpomínám, že před pěti lety jeden rozhlasový moderátor zkoušel kandidáty ze symbolů české státnosti. Ono jich je šest. Tak já jsem říkal, že znám pět, a divil jsem se, který je ten šestý. Tak Vám prozradím, že jsou to státní barvy. Já jsem namítal, že státní barvy jsou na vlajce a vlajku jsem uvedl. 

Vlajka a trikolora jsou dva, ano. 

Takže by to bylo dvakrát, ale ne. Koneckonců odhadnout z šesti pět symbolů zase není tak špatný výsledek. 

Máme na to dokonce speciální zákon, který to stanovuje. Myslím, že je to ústavní zákon dokonce. No, pane prezidente, děkuji Vám za tu informaci. V době, kdy budeme vysílat, a náš štáb, tedy ano, na Vaši přímluvu nebude držen v zavřené místnosti, ale od nás žádná informace neunikne, v době, kdy to vysíláme, už veřejnost i novináři předpokládám, novináři budou rozčíleni a veřejnost, doufám, se bude bavit.

Novináři budou rozčíleni, protože zaprvé, nikdo na to nepřišel, i když těch scénářů je hodně, což svědčí o jejich malé fantazii. No a zadruhé, někteří budou zklamáni, že neoznámím, že jsem umřel, nebo že jsem těžce nemocný, nebo že rezignuji. 

No, mně je to sympatické, uvidíme na reakce, uvidíme na reakce, tak.

Pane prezidente, pojďme k vážnějším věcem, nebo k vážnějším. Záleží na tom, jak je pojmeme. Já jsem si na začátek připravil takovou otázku. Letos to bude sto let od vzniku Československé republiky. Padesát let od událostí pražského jara, osmdesát let od podpisu Mnichovské dohody a sedmdesát roků od, jaksi v uvozovkách, Vítězného února. Pokud byste si mezi těmito osmičkovými událostmi, případně nějaké jiné, měl vybrat nejdůležitější, která je pro český národ nejsymboličtější nebo nejvýznamnější, která by to byla? 

Tak nesporně je to rok 1918, protože nezávislost jakéhokoli státu a tím pádem i svoboda jeho národa je jenom jedna. A i když je ohrožena dalšími osmičkovými výročími, tak přežívá v paměti lidí a občas se obnovuje. Já jsem byl, pane Soukupe, poněkud kritizován, že jsem toto datum nezmínil ve svém inauguračním projevu. Tak jsem se usmál, protože 8. března 1918 německá vojska pochodovala Francií. Po uzavření Brestlitevského míru to byla opět válka na jednu frontu a téměř nikdo nečekal, že se ta fronta zhroutí, a že to Německo prohraje. Takže opravdu máme to oslavovat v době, kdy je to aktuální, což je říjen 1918 a tedy stoleté výročí 2018. 

Zásadní událost české státnosti. Víte, co v průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění uvedli Češi, co považují za nejdůležitější událost našich dějin? Sametovou revoluci v roce 1989. To je mínění většiny Čechů podle toho průzkumu CVVM. Mimo jiné v téhle souvislosti, pane prezidente, poslouchal jste včerejší projev slovenského prezidenta Andreje Kisky? 

Ne. 

Ve slovenském parlamentu. Já jsem ho poslouchal, já nemůžu být obviňován z toho, že jsem nějakým zvláštním podporovatelem světa Andreje Kisky. Ale zaujala mě tam jedna věta. On řekl doslova toto: „Gauneři prosperující z kontaktů na veřejnou moc jsou produktem světa, který vrcholní političtí představitelé léta nechali růst a roztahovat se po Slovensku. Světa, z něhož profitovali a opírali o něj vlastní moc. Až se vymknul kontrole a nyní je drží v hrsti.“

Nepřijde Vám to moudré? 

Ale ano, já si myslím, že je to velmi reálný popis situace, který se bohužel netýká jenom Slovenska. 

To jsem se chtěl zeptat, jestli ho můžeme vztáhnout i k nám? 

Snad bych jenom doplnil to, že politici někdy tyto gaunery ne jenom tolerují, ale sami si je vytvářejí, což je pokud možno ještě horší. 

Ještě horší situace je, pokud tito gauneři si vytváří politiky. 

Politiky. 

Víte, já se vracím k naší debatě, velmi obecné debatě, o vlivu těch různých mocných průmyslových a finančních skupin a vlivu na stát, jeho rozhodování, ekonomické rozhodování v přirozených monopolech. Hovořili jsme tady o tom několikrát. Tak jsem tu citaci Andreje Kisky chtěl zmínit, byť s mnoha částmi jeho projevu ne úplně souhlasím. Zdá se mi velmi politizující, ale tohle bylo zajímavé. 

Pane Soukupe, někdy by stálo za zpracování, a já bych tomu ani tak neříkal gauneři a politici, i když to není daleko, ale spíš politik a jeho podržtaška, což je jedna možná interpretace, ale druhá interpretace je politik a jeho loutkovodič. My bychom asi našli několik příkladů, Topolánek, Dalík, že.

Což byly spíše podržtašky. Touto terminologií, ty Dalíkové a podobně. 

Já si dovedu představit i některé loutkovodiče, ale protože nechci riskovat další žaloby, zatím, zdůrazňuji zatím, jejich jména neuvedu. Ostatně já si myslím, že je každý, kdo se zajímá o politiku, zná sám. 

Pane prezidente, Češi hodnotili ve stejném výzkum CVVM i nejvýznamnější osobnosti našich novodobých dějin a uvedli, že za nejvýznamnější osobnosti považují Tomáše Gariggua Masaryka, Jana Palacha a Václava Havla. To byla první trojice. Koho si ceníte nejvíce Vy? 

Nebyl zmíněn Karel IV., třebaže v nějaké soutěži uspěl a byl označen za Největšího Čecha. 

Myslím, že ten výzkum se týkal ale jenom té novodobé historie. 

Co je ta novodobá historie, historie je jenom jedna a je kontinuální, tak kdybych chtěl být puntičkář, tak řeknu, že Karel IV. byl napůl Francouz, ale prosím, v zásadě je to pořád pravda. A na druhém místě bych dal skutečně Tomáše Masaryka. 

A tři nejhorší osobnosti, kterých si lidé váží nejméně, tak uvedli Klementa Gottwalda, Gustáva Husáka a Vasila Biľaka. Z Vašeho pohledu? 

Zase vedle, ale já nechci lidem vnucovat svoji vůli. My se někdy vyhýbáme nepříjemným situacím a zapomínáme na naše dějiny. Takže z mého hlediska je nejodpornější bytostí naprosto jednoznačně Emanuel Moravec. 

Emanuel Moravec a protektorátní vláda, chápu.

Pane prezidente, pojďme dál, abychom témat stihli co nejvíce. Respektive znali Vaše odpovědi na různá témata, která přenáší poslední dny. Dnes má narozeniny, sedmdesáté druhé narozeniny Donald Trump, americký prezident. No, většinou se přeje takovéto, hlavně zůstaň, jaký jsi. Co byste Vy popřál v uvozovkách Donaldu Trumpovi, nebo jeho krátké hodnocení? 

Tak především, aby se nenechal otrávit svými kritiky. Každý prezident, nikoho nevyjímaje, má kritiky, mezi nimiž je i celá řada neúspěšných kandidátů na prezidenta. Zadruhé, chtěl bych mu popřát trochu větší stabilitu rozhodování. No a třetí prosba nebo přání, protože přece jenom výrazně nesouhlasím s jeho protekcionistickou politikou, tedy se zaváděním cel vůči Evropské unii, ale také vůči Kanadě a Mexiku, a už jsem to říkal i americkému velvyslanci, tak bych mu popřál, aby tento ne zcela rozumný nápad opustil, a aby se stal zastáncem volného tedy svobodného obchodu. 

No přestřelky a vyhrožování mezi Evropskou unií a Spojenými státy ohledně cel jaksi v minulých letech už byly, ale teď se to zdá tedy opravdu už rozhodnuté a ta obchodní válka skutečně začne.

Mimo jiné jak hodnotíte to všemi médii celého světa komentované setkání severokorejského vůdce Kima a Donalda Trumpa v Singapuru? Kdo vyhrál z Vašeho pohledu? 

Zatím nikdo, zatím je to remíza, ale ona teprve ta hra začala, nikoli skončila. Podívejte se, já bych byl při tom hodnocení opatrnější, než obvykle jsem. A sice z toho důvodu, že i když lidé spolu mají mluvit, a je dobře, že se tito dva lidé setkali, tak je nepochybné, že Severní Korea je, já bych dokonce řekl teroristický režim, ale chcete-li to nazvat jinak, tedy diktatura. A diktatury, jak obecně známo, neplní své závazky a uzavřené dohody. Vždyť i ten Hitler nedodržel Mnichovskou dohodu a takhle bychom mohli pokračovat. Čili ta moje opatrnost vyplývá právě z této analogie a z toho, že nakonec se to může ukázat býti mediální bublinou, za kterou už další kroky nebudou následovat. 

Víte, mně přišlo trošku zvláštní, protože na tom se naprosto shodujeme, Severní Korea je zlý režim, který své obyvatele doslova týrá. Je to diktátorský režim. Možná nejhorší režim diktátora, který na planetě je. A jeho vůdce vyhrožuje otevřeně jadernými zbraněmi, zkouší různě rakety, ať už úspěšně nebo neúspěšně. To je prostě teroristický postup a nyní se stal světovou celebritou. Americký prezident mu ukazuje svoje auto, jeho interiér a objímá se s ním. No, no. 


Víte, já jsem cynik, to už jste možná poznal, pane Soukupe. Takže například to, že Kim mluví o denuklearizaci Korejského poloostrova, může být způsobeno jednou příčinou, a sice že mu spadnul ten polygon, kde ty jaderné zbraně testoval. Ten polygon, jak známo, byl v hoře, v té hoře byly chodby a ty chodby byly posledním výbuchem zavaleny, takže on už polygon nemá. 

Takže se snažil prodat, no. Pane prezidente, jen krátce, mě zaujalo včerejší vládní rozhodnutí, které rozhodlo, že sníží DPH na pivo, na točené pivo na deset procent. No, je tam takové kouzlo nechtěného asi, ještě na řezané květiny. Takže vláda se rozhodla snížit DPH na pivo a řezané květiny. Na potraviny je patnáct procent. Je ještě něco typičtějšího pro Čechy? Že budeme mít nižší DPH na pivo, a abychom si manželky udobřili, na řezané květiny.


Ano, to mě taky napadlo, máme úplně stejné myšlenky, protože, když jsem tohle slyšel, tak jsem si říkal, když pan Opička, nebo jak bych ho nazval,…

Si dá o dvě piva víc. 

…vypije deset piv, tak aby udobřil ženu, tak koupí řezané květiny. Nemyslím si, že je to zrovna rozumné ekonomické rozhodnutí. Rozhodně také nemá dopad a s cynismem mně vlastním Vám řeknu něco jiného. Podle mého názoru spotřebitelé to nepocítí, protože se to promítne pouze do ziskové marže, ať už květinářů nebo hostinských. 

Nebo hospodských a trošku jim jaksi asi vláda kompenzuje to EET a zvýšené náklady na správu tedy jejich podniku. 

Já už jsem tady, pane Soukupe, jednou vzpomínal na období, kdy jsem byl premiérem a snížil jsem DPH na stravování. Takové ty běžné gulášové polévky a podobně. Radoval jsem se, že prostě běžní štamgasti něco ušetří. Když jsme si udělali průzkum, ukázalo se, že neušetřili ani haléř. Všechno skončilo v té ziskové marži. 

Podobná situace byla s léky a tak lze očekávat, že to dopadne úplně stejně a na ty konečné spotřebitele to nedopadne. No, ale doufám, že tedy pan Opička bude nosit ty květiny, i když nebudou levnější.

Pane prezidente, dnes se za Vámi chystá premiér Andrej Babiš a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Samozřejmě novináři spekulují o tom, že budou s Vámi jednat především o tom plánovaném rozdělení ČEZ. Pro diváky, jedna z variant je, že ČEZ se rozdělí a v jedné části, kterou by zcela vlastnil stát, bude jaderná divize, uhelná, těžební a ta obchodní a takové ty servisní činnosti, obnovitelné zdroje a různé služby související s energetikou by byly tedy v té části, kde by stát ztratil postupně majoritu, no. Já vím, vychází to z nějaké německé zkušenosti, kde to tam takhle proběhlo. Váš názor na případné rozdělení ČEZ? 

Ten názor je negativní, ale já bych začal, proč se vlastně scházíme. Podívejte se, předsedové vlastně už tří politických stran mě vyzvali, abych vystoupil na schůzi Poslanecké sněmovny, až se tam bude schvalovat, nebo neschvalovat důvěra vládě. No a já bych se chtěl ve svém vystoupení zaměřit především na programové prohlášení vlády, a tam vidím dva páteřní programy dlouhodobého investičního programu, a to je energetika a to je doprava. Ve věci dopravy mám celkem jasno. To jsme teď probírali s panem ministrem Ťokem a tam je celý seznam dopravních investic. Ale nevidím žádný seznam energetických investic. My pořád jenom mluvíme o potřebě rozšíření Dukovan nebo Temelína, ale nic pro to dosud neděláme. Občas sepíšeme nějakou koncepci, ale koncepcí se elektřina vyrábět nedá. 

Nebo vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost a tak dále a tak dále.

Například, další zbytečný úřad, že. Ale abych teď odpověděl na Vaši otázku, já nikomu nevnucuji svůj názor, je to primárně na rozhodnutí jak premiéra, tak ministra průmyslu a obchodu, se kterým se mimochodem, jak se zdá, v této věci shoduji. Ale jsem proti rozdělení ČEZ. A Danovi Benešovi i dalším jsem na diskuzi v Lánech, kde tvrdě pracujeme, uváděl jako argument podnik, který má ve svém sortimentu několik výrobků, a teď se rozhodne, že si zachrání kůži tím, že pro každý z těchto výrobků zřídí samostatný podnik. Rozumíte mi? Tím se ztrácí to, čemu se učeně říká synergie a synergické efekty. Takže mně připadá až směšné, že budu mít zvláštní podnik pro obnovitelné zdroje, zvláštní pro distribuci, zvláštní pro jádro, zvláštní pro uhlí. Vždyť proboha tohle všechno se nějakým způsobem doplňuje a výhodou ČEZ je právě to, že je to jednotný podnik. 

Oni to právě odůvodňují tím, že ty obří investice do obnovy nebo do stavby jaderných elektráren, ať už je to kterákoliv z nich, s sebou ponesou takové náklady, že případně minoritní akcionáři tím mohli být poškozeni. A pokud tedy stát by vlastnil celou tu část zabývající se jadernou energetikou, pak by tedy ti akcionáři poškozeni být neměli. No, ale mě to přivádí na jinou myšlenku, a to jsou strategické infrastrukturní podniky, které jaksi veřejné, ať už stát nebo samosprávy, ať už krajské nebo obecní, vlastní a prodávají se a dějí se s nimi věci. Praha teď vykupuje podíly ve vodárenské společnosti takřka za dvě miliardy korun. V severních Čechách se děje to samé. Města a obce se snaží vykoupit vodárenské a rozvodné společnosti, které předtím prodaly. A oproti tomu třeba Plzeň nebo Praha 4 chtějí prodat své teplárny do soukromých rukou. Nestálo by za to uvažovat o zákonu, který by nějakým způsobem reguloval převod těchto strategických infrastrukturních podniků ať už komukoliv? 

Já jsem kdysi uváděl, že ve Francii, ale to už je stará vesta, bylo tehdy v rukou komunálu asi čtyřicet procent ekonomických subjektů. Čtyřicet procent, pane Soukupe, možná teď už se to změnilo. To je tak deset, možná patnáct let stará informace. Ale celkem to komunální vlastnictví je ve všech zemích světa důležité. A já bych byl pro to, aby se lidé, tedy místní zastupitelstva, nezbavovaly majetku, který jim byl svěřen, a který teď někdy trapně a za daleko vyšší cenu vykupují zpátky. 

Ale zase vedle toho zase některé chtějí prodat. Mluvil jsem o těch teplárnách. 

Ti, kdo to chtějí prodat, jenom dokumentují vlastní blbost, kterou napravují jiní tím zpětným odkupem. 

Ale za naše peníze potom. 

Bohužel, ale když třeba mluvíte o plzeňské teplárně, pane bože, vždyť by to měla být slepice, která snáší zlatá vejce pro Plzeň. Spalování komunálního odpadu je byznys, který je jak ekonomicky, tak ale i ekologicky příznivý. No a bohužel, protože naši zelení jsou většinou fanatici, tak právě plzeňská teplárna je příkladem něčeho, co teď jede jenom na zkušební provoz, protože se pořád díky soudům, i díky soudům a žalobám zelených, odkládá její plný provoz. 

A ona je ta transakce poměrně komplikovaná, ale v zásadě jde o to, že město ztratí kontrolu nad tou teplárnou, i když tedy jaksi právně nebo byznysově ta transakce s ní je poměrně komplikovaná.

No, pane prezidente, včera mě zaujala jedna zpráva. Soudkyně Helena Králová, která soudí případ těch poslaneckých trafik a výměny tedy funkcí ve státní správě za hlasování, odmítla připustit v soudním řízení již po několikáté odposlechy, které byly pořízeny, a řekla docela zajímavou větu. Není možné legálně nasadit odposlechy a teprve z těch odposlechů zjišťovat, jestli se náhodou nestala nějaká trestná činnost. Mně to přišlo docela rozumné. 

Mně ne. Já jsem si vzpomněl na jednoho amerického generála ve třicátých letech, to ještě nebyla druhá světová válka, kterému nabídli, že mohou dešifrovat japonskou korespondenci. A tento americký generál, pane Soukupe, odpověděl, gentlemani nečtou cizí dopis, konec citátů. Proč to říkám, protože Vy apriori, když je někdo, například Al Capone, podezřelý z trestné činnosti obecně, tak nikdo konkrétně neví, v čem ten trestný čin spočívá. A od toho jsou právě odposlechy, takže otevírejte klidně Japoncům jejich korespondenci, protože možná, že by pak nepřišel Pearl Harbor.


Já vím, ale víte, někoho začít odposlouchávat a odposlouchávat ho tak dlouho, až se prokecne pro něco. To vlastně každý jsme tak jako trochu sprostým podezřelým už.

Já si myslím vzhledem k tomu, že přece jenom povolení k odposlechu musí dát soudce na základě nějakého konkrétního tvrzení, tak že to nebude tak masivní. No a nebudu opakovat to zašlé, ale pravdivé tvrzení, že ten kdo se ničeho zlého nedopustil, se nemusí odposlechu bát. Kdyby někdo odposlouchával mě, dožije se opět několika vulgarismů adresovaných zejména novinářům, ale nebude to trestný čin. 

Chápu Vaše stanovisko. No, ten princip té trestné činnosti, které se tehdejší ti poslanci měli dopustit, je, že hlasovali pro vládní návrh tehdy myslím daňových změn a za to jim byly slíbeny nějaké funkce. Jaký je rozdíl mezi jejich jednáním a třeba jednáním komunistů, kteří chtějí výměnou za podporu vlády, tedy hlasování o důvěře vládě, vliv na ministerstvech nebo ve státních podnicích? A teď nechci na nikoho útočit. Teď se obecně ptám. 

Je otázka politických dohod, a jestliže někdo má poslance a chce ty poslance umístit do dozorčích nebo správních rad, no tak sice nad tím zakroutím hlavou, protože bych tam raději viděl odborníky, ale v zásadě proti tomu protestovat nemohu.

Tady to, o čem mluvíte, byl jiný případ. Říkalo se tomu indemnita, ale to není podstatné. Ti poslanci se vzdali svého mandátu právě proto, aby dostali nějaký kšeft, a to už je něco jiného. 

Dobře, s tím souvisí možná jedna věc. Vládou prošel, jaksi schválila návrh toho nominačního zákona. To znamená nominační zákon, zákon, podle kterého by tedy schvaloval nějaký výbor, vládní výbor, nominanty právě do dozorčích rad a státních podniků a tak dále. Došlo tam ke střetu, kdy jaksi hnutí ANO, které vede vládu a předkládá ten návrh, říká, že to rozhodnutí toho jaksi vládního výboru pro ty nominace nebude zcela závazné. Piráti zase tvrdí, že by závazné být mělo. Princip toho zákona je zamezit těm trafikám, na které jsme byli zvyklí. 

V původní verzi, která dokonce možná vstoupila v život, toho nominačního principu bylo, že v tom nominačním výboru seděli tři, slovy tři lidé. To mně připadá strašně málo. Takže to je první námitka. Námitka možné podjatosti. A druhá námitka je obecná, vládne vláda. Kdyby nominační výbor určoval, kdo bude zastávat tu kterou funkci, tak přebírá funkci vlády. 

Takže souhlasíte s tím návrhem tak, jak to hnutí ANO teď udělalo? 

Ať je to poradní sbor, každá rada je dobrá, ale ať to není něco, co nahrazuje vládu. 

Mně přišla legrační věc. Teď mně to přijde trošku úsměvné, hned vysvětlím proč. Ta věc se jmenuje udělování státních vyznamenání. Samozřejmě legrační není. Co je legrační, je to, co ji většinou předchází. Senátní podvýbor pro udělování státních vyznamenání jaksi stanovil dvacet sedm nominantů, které Vám předloží k posouzení. Je mezi nimi třeba tenistka Helena Suková nebo Vladimír Remek nebo sestra protikomunistických odbojářů Zdena Mašínová. No, ta se hned nechala slyšet, že by to od Vás stejně nevzala, kdyby to. Ona je to taková, takový folklor. Já dám ještě jeden příklad. Bývalý novinář pan Klíma, který měl jaksi na Primě naposledy nějaký svůj pořad a postupně prošel všemi televizemi, chtěl odejít z té televize do jiné televize a snažil se tedy vyvolat dojem, že ta televize Prima mu sahá do nezávislosti. Když mu to nevyšlo, tak se zviditelňoval tím, že kdybyste mu náhodou byl býval chtěl, pane prezidente, dát vyznamenání, tak v takovém případě, že kdybyste byl býval chtěl mu ho dát, tak on by v takovém případě to určitě nevzal. A byl tři dny slavný. Co tomu říkáte, tomuhle kolečku stále těch, tomu defilé, kteří říkají, že to od Vás nevezmou? 

Tak především, nikdo jim to nenabízí. To je první věta. Zadruhé, když budu reagovat na ty dva konkrétní příklady. Já opravdu nevidím důvod vyznamenávat někoho jenom proto, že je něčí sestra. Můžeme diskutovat o bratrech Mašínech, ale o jejich příbuzných bychom v této souvislosti diskutovat neměli. A pokud jde o pana Klímu, já jsem si svého času v deníku Blesk přečetl dopis pana Klímy Jiřímu Kajínkovi už po propuštění Jiřího Kajínka z vězení, kde se mu nabízí jako takový reklamní agent, se kterým se budou dělat o peníze, když pan Kajínek bude vystupovat na různých besedách. Tenhle dopis mně připadal jako dosti parazitní, mám-li to označit ještě slušným výrazem. Vyžírka už je výraz trochu tvrdší. Takže já bych panu Klímovi z tohoto konkrétního důvodu žádné vyznamenání stejně nedal. 

Víte, mně přijde prostě legrační zviditelňování se na tom, že kdyby mi náhodou prezident republiky, náhodou, chtěl dát vyznamenání, tak já bych ho nepřijal a pražská kavárna zatleská. No, tak to je celé. Jinak samozřejmě to, komu udělíte nakonec vyznamenání, je prostě Vaše rozhodnutí.
 

Ale já budu samozřejmě přihlížet, zdůrazňuji přihlížet, i k návrhům jak Sněmovny, tak Senátu. To jsem ostatně dělal i v minulosti.

Dobře. Pane prezidente, my jsme se trochu neshodli na sociální situaci. Pojďme k dalšímu tématu, sociální situaci českých rodin a českých lidí. Vy jste říkal, že v zásadě velké sociální příčiny nějakých bouří nebo velký nedostatek nevidíte. Já jsem tady argumentoval nějakými čísly. Já jsem si našel další výzkum agentury Median, který říká, že zhruba dvaceti procentům mladých lidí mezi osmnácti a třiceti roky hrozí chudoba. Což by v přepočtu mohlo být tři sta tisíc lidí. Oni nevidí svoji budoucnost, hrozí jim příjmová chudoba. Samozřejmě se jedná o velkou ekonomickou zátěž, ale z mého pohledu i morální, pokud mladí lidé nevidí budoucnost. Co myslíte? 

Je to hezký, je to dojemný. Téměř bych si utřel slzy, ale vyjdu-li z faktu, že dnes může opravdu pracovat každý, kdo pracovat chce, tak jediné, co bych poradil těmto zdravým, trpícím, mladým, bezperspektivním lidem, aby konečně začali pracovat a něco si vydělali, pak založili rodinu, pořídili si byt a žili normálním způsobem jako každý jiný. 

O tom se budeme bavit. Oni většinou pracují, ale pracují za minimální mzdy. 

Za minimální mzdy, pane Soukupe, pracují dvě procenta ekonomicky aktivní populace. To není tak moc. 

No, já Vám ještě budu dál argumentovat. Ta čísla Eurostatu, která říkají, že u nás jaksi nízké příjmy a sociální strádání jaksi ohrožuje nebo jím trpí pouze třináct procent obyvatelstva, zatímco průměr Evropské unie je dvacet tři, a to má dokládat, že se máme lépe než v Evropské unii, tak má jeden nedostatek. Oni, ten Eurostat tam nezahrnoval lidi, kteří jsou postiženi exekucí, a kterých je takřka devět set tisíc. A jaksi exekucí včetně rodinných příslušníků. To znamená vlastně odebráním majetku a veškerých příjmů je ohroženo takřka dvacet procent obyvatelstva. Stále Vám to přijde tak optimistické ve srovnání s tou Evropskou unií? 


Já nemám nic proti tomu, když se k tomu vracíte počtvrté nebo popáté, a trpělivě Vám zopakuji svůj názor. Ale pokusím se to vyjádřit trochu jinými slovy, abych diváky televize Barrandov nenudil. Tak tedy, něco jiného je dluh, který má charakter investice, ať už u podnikatele, který si pořídil nové stroje do dílny a vzal si na to úvěr, nebo u domácnosti, která si vzala hypotéku. A něco jiného je takzvaná plýtvavá spotřeba, například, že podnikatel jezdí na dovolenou se svoji nelegální milenkou na Seychely a nechá ženu doma. Anebo něco podobného u těch domácností. A teď v normálních případech se u té investice, ať už je to hypotéka nebo stroje, vůbec nemusíte dostat do exekuční pasti. Do té jste se dostal sám vlastní neobratností, neschopností a rozhazovačností. 

No pokud by svět, pane prezidente, fungoval tak, jak říkáte, že začnu pracovat, něco si ušetřím, vezmu si hypotéku, pořídím si byt, budu mít kde bydlet, pořídím si ženu, která bude taky pracovat, dítě. Svět je zalitým sluncem a bude to ideální, ale já, prostě my se neshodujeme v tom, že takhle to nefunguje. 

Ale osmdesát procent populace, jak sám uvádíte, protože mluvíte jenom o dvaceti procentech těch trpících, tak osmdesát procent dospělé populace tohle umí a žijí ve světě, kde občas prší. Není to zalito sluncem, ale umí, starají se o sebe. 

Ano, já jenom říkám, že někteří to nedokáží, a ten počet je větší a větší. 

Někteří to nechtějí dokázat. 

Ano, nepochybuji, že někteří nechtějí. Já jenom říkám, že ne všichni, kteří to nedokáží, nechtějí. A jejich řada je čím dál tím větší. A dám Vám takový příklad. Rozhodnutí České národní banky z minulých dnů, které jaksi zpřísnilo poskytování hypoték, a tady už trochu narážím, že ta konstrukce, začnu vydělávat, najdu si dobrou práci, pořídím si hypotéku, budu mít kde bydlet a všechno bude bezvadný, trochu pokulhává. Protože ta Česká národní banka samozřejmě v reakci na poměrně prudké zvedání cen nemovitostí zpřísnila poskytování hypoték, protože prostě, a mimo jiné před půl rokem jsme hovořili o hrozící hypoteční bublině a Česká národní banka nám těmito kroky v podstatě přiznala, že hrozí. Oni velmi zásadně zpřísnili poskytování hypoték. V zásadě jde o to, že nemůžete mít celkový dluh větší než devítinásobek ročního příjmu a splátka nesmí činit víc než čtyřicet pět procent, více než čtyřicet pět procent vašeho měsíčního příjmu. Když tedy vezmu medián mzdy, těch zhruba dvacet šest tisíc korun. Vynásobím to tedy těmi devíti lety, dvanácti měsíci a tak dále, dojdu na částku dvě celé sedm milionu korun, za což si v Praze nepořídím už ani garsonku, nic. 

To je čistě pražská optika, pane Soukupe. 

Ne, brněnská také. 

Ale Praha není hlavní město České republiky. To je odvážné tvrzení, protože formálně hlavním městem je, ale víte, že se říká, Praha není Česká republika, New York není Amerika, Moskva není Rusko a tak dále a tak dále. Víte, co tím chci říci, nedívejte se na ty věci pouze pražskou optikou. Podívejte se na cenovou mapu, ať už nájemních nebo vlastnických bytů po celé republice. Mimochodem i ve vzdálenějším okolí Prahy ty ceny klesají, takže to, co bych Vám namítl, protože já to rozhodnutí České národní banky plně podporuji, je, víte, jak vypukla světová finanční krize? Americkými hypotékami. Víte, co to byly americké hypotéky? Sto procent hypotéky. 

Druhá, třetí hypotéka. Stoprocentní, i na druhou, třetí nemovitost, ano. 

Takže když klesla cena nemovitosti, za kterou samozřejmě měla banka zástavu, no tak ty banky se ocitly v krizové situaci a buď jim někdo pomohl, nebo zkrachovaly. Jinými slovy je to velmi rozumné, ano, ať mně banka půjčí určitou podstatnou část na můj domeček, ale ať si taky našetřím sám. 

Dovolte mi několik poznámek. Z pohledu makroekonomického je to nepochybně rozumné. O tom nemusíme diskutovat. Mimo jiné měl jsem pravdu, pokud před půl rokem jsem říkal, že hrozí jaksi hypoteční bublina, a my jsme se v tom zcela neshodovali tehdy, ale Česká národní banka to potvrdila. Z pohledu makroekonomického jistě je to v pořádku. Problém je, co ti lidé mají dělat, protože mimo jiné bývalý guvernér České národní banky Singer řekl, že tlak na vlastnické bydlení v Česku je prostě příliš velký a že toto opatření má mimo jiné snížit tlak na vlastnické bydlení. Jinými slovy, vracíme se k tomu, o čem jsme hovořili. Mně tady chybí politika státu, výstavby sociálních bytů, nájemního bydlení, protože ty hypotéky objektivně budou hůře dostupné a alternativa nájemního bydlení tady není. O to mi jde. 

Dobře. Tak zaprvé, já jsem podporoval například startovací byty pro mladá manželství. Podporuji sociální bydlení. Za velmi přísných podmínek, aby to nebyly zase jenom nové ubytovny. Ale teď řeknu něco, co rozčílí ne jenom Vás, ale zejména Vaše diváky. Milí diváci televize Barrandov, když mám málo peněz, víte, co udělám? V celé řadě zemí světa? Vezmu si druhé zaměstnání, takzvaný second job. A je poměrně vysoké procento zejména mladých lidí, kteří mají dvě zaměstnání a tímto způsobem zvyšují svoji životní úroveň. Když to řeknu tady v České republice, pane Soukupe, tak mě bude každý považovat za řekněme nemorálního nebo ještě hůř, ale takovej mladej Američan, ten to bere, a ne jenom, i Západoevropan. Ten to bere jako něco naprosto normálního. 

Určitě ano, ale my jsme se minule bavili o malé nabídce, když jsme u té Ameriky, těch part-time job, ty jaksi omezené úvazky a tak dále a tak dále. O omezených možnostech práce pro starší lidi, starší v uvozovkách, nad padesát roků a tak. Jinými slovy, co hovoříte z obecného pohledu, je naprostá pravda. Nelze než souhlasit. Jde o to, jestli se dá zrealizovat, jestli naše podmínky a vládní politika zaměstnanosti, hospodářská politika to umožňuje. No, o tom tady debatujeme. 

V Holandsku dělá sedmdesát procent lidí na částečný úvazek, u nás sedmnáct procent. Já si myslím, že bychom se měli inspirovat tím Holandskem. Učinit částečné úvazky flexibilnější, a tím zase zvýšit životní úroveň lidí, kteří je mají. 

Pane prezidente, pojďme k poslednímu tématu, a je to samozřejmě sestavování vlády. Nemáme na něj příliš mnoho času, upřímně řečeno otázka je, jestli to téma vyžaduje příliš mnoho času. Dnes máme tedy dvě stě, já už to počítám, dvě stě třicet šest dnů, kdy vládu nemáme, ale zdá se, že tedy v pátek o půlnoci ČSSD oznámí kladný výsledek svého vnitrostranického referenda, a zdá se, že vládu mít budete. Nebo vidíte tam ještě něco, co by to mohlo zhatit? Komunisté, kteří začali tak trochu lavírovat? 

Budete první, komu řeknu, že na jeho žádost mě v neděli ve čtrnáct hodin navštíví Andrej Babiš, aby mně přinesl seznam navrhovaných ministrů své vlády. A pak se rozběhne diskuze na toto téma. A dokud ten seznam nemám, tak pokládám za předčasné se k němu vyjadřovat.

Ano. No, ten seznam přinese, předpokládám, že když jaksi to referendum dopadne, ale už se dá tak očekávat, že dopadne, aspoň tedy ty zprávy, které média přenášejí z České strany sociálně demokratické, tomu nasvědčují. Takže já se na ty jména tedy ptát nebudu. Ale my jsme tady postupně diskutovali v podstatě o všech šéfech parlamentních stran. I těch samozřejmě, těch, kteří sestavují vládu. Ať to byl pan Hamáček nebo pan Babiš, ale tak trochu jsme zapomněli hodnotit Vojtěcha Filipa, šéfa komunistů. Jak byste ho hodnotil? 

Já si myslím, že je to člověk, který skvěle zná parlamentní praxi, a myslím si, že i tu komunistickou stranu kormidluje do takových serióznějších vod, které jsou daleko od neostalinismu, což samozřejmě je pořád ještě pro některé starší komunisty pokušení. Takže myslím si, že pokud komunisté chtějí tolerovat Babišovu menšinovou vládu, tak mají samozřejmě nárok na určitou kompenzaci za tuto toleranci. Jak říká Milton Friedman, žádný oběd není zadarmo. A teď je otázka, zda jejich požadavky se promítnou do programového prohlášení vlády. Všiml jsem si, a považuji to za naprosto rozumné, že by si například přáli, aby v programovém prohlášení byla explicitní podpora tří chudších regionů, tedy Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského. Dovedu si představit, že mohou mít věcné výhrady i vůči některým navrhovaným ministrům. A teprve ve třetí řadě, že jde o ta místa ve správních a dozorčích radách. Kdyby to byla pouze ta třetí pozice, bylo by to zatraceně málo. 

Víte, já jsem Vojtěcha Filipa měl několikrát v debatách a je to velmi klidný diskutér, mimořádně vzdělaný. On má skutečně hluboké znalosti jak v té právní oblasti, je původem právník, tak zná historické souvislosti. Je mimořádně vzdělaný. To ho z mého pohledu dost odlišuje od velké části jiných diskutérů, kteří mi prošli těmi debatami. Jeho znalosti jsou hluboké a z té politické taktiky, zkušenosti by možná mohl ostatní vyučovat, tak mi to přijde. 

Já s Vámi souhlasím. Například jeho právní znalosti jsou daleko hlubší než právní znalosti některých jiných právníků, kteří sedí v Poslanecké sněmovně. Nebudu jmenovat, oni se sami chytí za nos. 

Myslíte si, že té koalici osobně Vojtěch Filip může tedy pomoci? Ne jen svými hlasy, ale tím, co zosobňuje, jak jedná, co zná? 

Já si myslím, že každý zkušený člověk může pomoci, protože tady je i nadřazený zájem nad politickými stranami, a to je zájem České republiky. To znamená, bude-li sedět v nějakém ministerském křesle amatér, co mu pomůže, že má takzvaně zdravé názory? Zdravými názory jsou dlážděny cesty do pekla. Ale potřebujeme v té vládě mít odborníky a ne vždy je tam máme. Vzpomeňte, až tragický případ a komický případ, na Karolínu Peake, osmidenní ministryni obrany. Ale kdyby tam byla osmdesát dnů nebo dokonce osm set dnů, tak by to byla tragédie pro českou armádu. 

U ní bylo především zajímavé to sebevědomí, kdy v osmi dnech vyházela půlku vedení armády a úřadu.

Ta se tam potom samozřejmě zase vrátila. 

No, samozřejmě, a pak se hrozně divila, že to vyvolalo odpor předsedy vlády a všech, kteří alespoň trochu té armádě rozuměli.

No, mám tady poslední dotaz, jediný. Miroslav Poche, kandidát na ministra zahraničních věcí. Zdá se, že sociální demokracie jaksi neustupuje z jeho kandidatury. Já nemám žádné informace, než které se mohu dočíst v novinách, neustupuje. Je to v uvozovkách takový eurohujer. Vy jste měli jaksi poměrně prudké názorové spory. Nevím, jestli tedy osobně, ale přes média určitě. Trvá na něm sociální demokracie? Může na jeho osobě to ještě zhavarovat? 

Pro mě, pane Soukupe, je jediný partner ministerský předseda. O tom, o personáliích jednotlivých ministrů, budu mluvit s ním a pouze s ním. 

Já vím.

A budu s ním mluvit na čtyři oči a bez účasti médií. 

Já vím, ale jaksi on zase nemá zcela volnost, protože koaliční partner mu tedy může dát tu podmínku, která se bude jmenovat Miroslav Poche, a pak to celé může spadnout. No, tak se na to ptám. 

Znáte tetu Kateřinu? Chtěla bych si představit toho smělce, který v případě, kdy dobře proběhne referendum, a kdy, teď spekuluji, například komunisté, prohlásí, že pro ně je nepřekročitelnou podmínkou jejich tolerance nějaký konkrétní ministr, nebudu zase jmenovat, takže by kvůli tomu se ta koalice rozpadla. Už do ní bylo zainvestováno příliš mnoho. 

A teď úplně poslední otázka, pane prezidente, Vy jste řekl, že Andrej Babiš…

To už je třetí poslední otázka. 

Já vím, ale tak ona trochu navazuje na to, co jste mi řekl, a tak se dozeptám. Vy jste mi řekl, že Andrej Babiš Vám v neděli přinese jména těch ministrů. Já samozřejmě žádná neznám, něco se v novinách objevuje, budiž, nebudeme to komentovat. Co když se tam objeví někdo, s kterým budete mít takhle zásadní problémy jako třeba s Miroslavem Pochem? 

Já si to nedovedu představit. Už jsem Vám dvakrát řekl, že není žádný osobní problém, protože já jsem v životě pana Pocheho neviděl, a že je to problém meritorní. Buď tahle vláda myslí vážně svoji antiimigrační politiku, odpor vůči migračním kvótám, ale pozor, také vůči Dublinu IV, který je před námi, anebo to nemyslí vážně, a v tom případě může mít klidně ministrem zahraničí i toho, kdo migraci podporuje. A ať se sama vláda rozhodne, jestli chce být vážně branou vládou, anebo vládou, která své sliby tak úplně vážně nebere. 

Pane prezidente, ještě mě napadá spousta otázek, ale už žádnou nepoložím. Takže to bylo vše a děkuji Vám za rozhovor.

Já děkuji rovněž a ještě se před prázdninami možná uvidíme. A dokonce, prozradíme to tajemství, pane Soukupe? Když už jsme začali prozrazováním jednoho tajemství, tak možná skončíme. Naše milovaná média, pravdivá jako vždy, zejména Lidové noviny, oznámila, že letos nepojedu na Vysočinu a nepoužiji svůj nafukovací člun za dva tisíce. Takže prozradíme divákům tajemství, že jedno z natáčení televize Barrandov, ale neřekneme kdy, bude na mé chalupě na Vysočině, a já se na to velice těším. 

Já se zase těším na rozhovor s Vámi, pane prezidente, u Vás doma v ikonickém křesle, z kterého jste dával rozhovory v dobách, kdy jste prezidentem nebyl, a já se tam zase, myslím po jedenácti letech, rád usadím a budu s Vámi hovořit. 

Co to je jedenáct let proti věčnosti. 

Děkuji Vám, pane prezidente. 

Já také.

Autor: prezident ČR Miloš Zeman, TGM, Praha, ČR, 16.6.2018
 
Zdroj: