6. pro, 2019

ZEMAN NEWS: "Mám radost, že Milan Kundera má České občanství"

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“...

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, je dvacet hodin deset minut, takže začíná Týden s prezidentem jako každý čtvrtek. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Dnes natáčíme v Lánech po Vašem návratu z Londýna. Je to vždycky tady takové příjemnější, no je to tady nádherné, takže já jsem vždycky rád za to, když můžeme natáčet tady.

A máme tam obraz Kamila Lhotáka.

Já doufám, že kamera bude ho moci zabrat, ale…

Nevím, jestli se to kameře podaří, ale možná, že ano.

Pane prezidente, pojďme zase projet ty rychlé aktuality, než se dostaneme k hlavnímu tématu, které se samozřejmě jmenuje Andrej Babiš. V tomto týdnu nebo minulý týden dostal Milan Kundera po čtyřiceti letech české občanství. Máte z toho radost?

Samozřejmě, že ano, je to největší český spisovatel. Je mi trochu líto, že odmítl, aby jeho díla byla překládána do češtiny. Doufám, že po udělení českého občanství svůj názor změní.

Taky doufám. Jeho se dotkl v devadesátých letech tlak novinářů a spekulace a pro naši škodu se jaksi trochu vůči nám uzavřel. Doufejme, že se to změní. Já jsem se díval na jeho, nebo já jeho dílo poměrně znám a napadly mě dvě takové jeho myšlenky. Ta jedna je myšlenka nesamozřejmosti národa, kdy on říká, že stát, který si není jistý svojí, nebo národ svojí minulostí, který musí neustále znovu interpretovat události a tak dále, se většinou zaštiťuje kulturou a podobnými věcmi. Myslíte si, že jsme samozřejmý národ, nebo nesamozřejmý národ?


Já bych podotkl, že totéž platí i o lidech. Někteří lidé jsou si sami sebou jisti, a teď bych to rozdělil do dvou skupin. Na ty, kdo jsou si jisti sami sebou právem a neprávem, a samozřejmě, že to platí i o národech. Podívejte se, nás válcovali z jedné strany Němci, z druhé strany Rusové, takže pochopte, že tento pocit tady dlouho přežíval. Ale já jsem velice rád, že postupně mizí.

O tom psal právě Milan Kundera. A ještě jedna taková věc, on ji nazval mravní manicheismus a tím označoval zoufalou snahu všechny problémy převést na prostý souboj dobra a zla, pravdy a lži a takovéto zjednodušování. A to mi přijde zase od něj takové nadčasové, mluvím samozřejmě o současné rozdělené politické a vůbec společnosti a neustálému nacházení dobra a zla a prohlubování příkopu.

Naproti tomu máte princip tolerance, který vyhlásila před třiceti lety sametová revoluce, a ten princip vlastně říká, že máme naslouchat i svým oponentům a přemýšlet, jestli alespoň v něčem nemají pravdu.

Mimo jiné jeho žák, žák Milana Kundery Václav Bělohradský řekl něco v tom smyslu, že v roce 89 jsme zbourali vnější hranice, ale podařilo se nám je vystavět si ve svých myslích nebo tak nějak to říkal.

Ano.

Dobře, tak pojďme od filozofických témat a Milana Kundery k těm aktualitám.

Víte, co mě zaujalo? Šéf vojenské rozvědky Jan Beroun řekl, že mu chybí jako šéfovi vojenské rozvědky nějaký koordinátor tajných služeb. Je pravda, že máme tři tajné služby, Bezpečnostní informační službu pro ty vnitřní záležitosti, Vojenskou zpravodajskou službu a ten Úřad pro zahraniční styky a informace, který se tedy zabývá zahraničím. Nemá pravdu?


Tak předeslal bych, že vojenské služby byly kdysi dvě, a jedna z nich byla právem zrušena. Pokud jde o ten názor, že by to mělo být koordinováno, tak to naprosto sdílím.
 
Pokračování textu zde: