LADISLAV JAKL

6. úno, 2020

„Současný systém upravit nelze. Jen zrušit...

A k vytlačování nepohodlných názorů bude docházet dál mimo jiné i proto, že existence státních médií je z principu špatná,“ prohlásil v rozhovoru Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause a zároveň člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za SPD. Podle něj dnes nejde tolik o změnu zákona či o zrušení, ale o to, jak tyto instituce utržené z řetězu přimět, aby peníze všech neposílaly cizopasníkům a nevysílaly propagandu. Kritiky v křeslech mediálních rad uvítá s nadšením – zájmové síly prý mají strach, že by mohly přijít o hračku. A tak je to dobře.

Čím to je, že se sešel rekordní počet přihlášek do Rady České televize a do mediálních rad?

Zaprvé tím, že stále více lidem se zajídá, jak za jejich peníze tyto instituce – Český rozhlas a Česká televize – místo služby veřejnosti šíří jednostrannou probruselskou, ekofašistickou a promigrační propagandu a ze svého rozpočtu krmí napojené zájmové skupiny. A zadruhé, ty zájmové síly, které si hlavně Českou televizi před dvaceti lety přivlastnily, žijí z ní a užívají ji jako nástroj zájmů svých loutkovodičů, mají stále větší strach, že by o svou hračku mohly přijít. A je to dobře. Aspoň budou obě instituce a jejich praktiky více na očích, když se o nich teď víc mluví.

Které z přihlášených byste rád viděl v křeslech rad? Koho byste doporučil?

Většinu z nich vůbec neznám. A pokud bych někoho veřejně doporučil, to pak aby dotyčný začal chodit s ochrankou, to bych mu přece neudělal. Ale systémově bych tam chtěl vidět lidi, kteří by v radě zastávali zájmy poplatníků, zájmy diváků. Ne zájmy lidí, kteří na těchto institucích dnes parazitují nebo je zneužívají pro vlastní politické cíle. 

Rozběhla se diskuse k tomu či onomu kandidátovi. Jak vnímáte, že se do rad hlásí lidé, kteří jsou k veřejnoprávním médiím kritičtí? Je v radách potřeba více takových hlasů?

No jéje. Zatím každou radu si vedení hlavně České televize omotalo kolem prstu. Takové rady neplní svůj účel, svěřené instituce nekontrolují, ale naopak kryjí. Státní média si tak dělají, co chtějí. Za peníze diváků s nimi manipulují, nebo se jim smějí do očí. Každý hlas, který se v té radě nenechá koupit nebo ovlivnit, je potřebný jako sůl. Tak jim ty jejich rady trochu osolme.

Jednou z velmi diskutovaných kandidátek je ekonomka Hana Lipovská. Ona patří například mezi ty, kdo zpochybňují smysluplnost existence veřejnoprávních médií. K výtkám patří i to, že spolupracuje s Institutem Václava Klause. Co říkáte na podobnou kritiku?

Ano, slečna Lipovská je jedním z kvalitních externích autorů, jejichž velmi erudované texty v Institutu Václava Klause rádi publikujeme. Chápu, že to vadí lidem, kteří by si přáli Radu České televize jednobarevnou, bez oponentury. Ale tato rada má být složena co nejpestřeji, aby zrcadlila rozložení názorů a zájmů ve veřejnosti. Nemůže sloužit jen jedné skupině jako dosud. To by si ji tato skupina musela sama platit hezky ze svého.

A je členství v nějaké organizaci dnes diskreditací?

Diskreditací je v mých očích členství v různých profesních organizacích, v nichž se sdružují lidé, pro něž je Česká televize nebo Český rozhlas významným živitelem. U nich jde přece o typický konflikt zájmů. Naopak, oni přece nesmějí rozhodovat o tocích peněz pro své kamarády! Přesto se tito lidé pod rouškou odbornosti do obou rad derou. Tam ale nelze volit lidi, kteří vědí hlavně to, jak rozfofrovat peníze veřejnosti. Tam mají jít naopak lidé, kteří budou rozpočty a obsah vysílání kontrolovat, ne chodit se svými kolegy z oboru na kafe.    

„Nerozumím smyslu existence veřejnoprávních médií. Zárukou nestrannosti či svobody slova nejsou – rozhlas přece existoval i během německé okupace, televize vesele sloužila komunistickému režimu,“ řekla Lipovská pro ParlamentníListy.cz. Co si o výroku myslíte?

Je to výrok správný. Ale dokud tato média existují, je třeba dohlédnout na to, aby nadělala co nejméně škody a naopak aby za peníze nedobrovolných poplatníků dělala alespoň něco užitečného pro všechny. Slečna Lipovská je vynikající ekonomkou. Je u ní naděje, že se podívá pod prsty těm, co s miliardovými rozpočty dosud zacházejí, jako by to byly jejich peníze. Asi proto se jí tak bojí.

V jednom z předešlých rozhovorů jste mi řekl: „Nepotřebujeme státem zřízené noviny, časopisy ani knižní nakladatelství. Tak proč máme mít erární televizi a rádio? Ohrožení svobody médií a svobody slova mají dnes jinou tvář. Všimněte si, jak málo se dnes mluví o pluralitě, která jediná je přitom zárukou svobod politických včetně svobody slova. Mluví se spíše o škodlivých obsazích. Bojuje se už zase se samizdaty a štvavými vysílačkami. To je neklamným znamením, že násilný proces monopolizace mediálního prostoru už začal a probíhá vylučováním nepohodlných postojů z veřejné debaty.“ Zatím to však nevypadá, že by ke zrušení došlo. Jak tedy současný systém upravit tak, aby k věcem, o nichž mluvíte, nedocházelo?

Současný systém upravit nelze. Jen zrušit. A k vytlačování nepohodlných názorů bude docházet dál mimo jiné i proto, že existence státních médií je z principu špatná. Jenže teď není řeč o zákonu, který by to měl změnit – nejlépe jejich zrušením, řeč je dnes o tom, jak tyto instituce utržené ze řetězu přimět k tomu, aby za peníze všech nevysílaly propagandu a tyto peníze neposílaly cizopasníkům. A tomu, komu se nelíbí přirovnání s řetězem, vzkazuji: chcete, aby i ostatní veřejné instituce byly také bez dohledu veřejnosti? Aby si dělaly za vaše peníze, cokoli se jim zamane? Kdo platí, ten poroučí. Dokud platí veřejnost, musí mít kontrolní mechanismy. Řetězem myslím právě kontrolu.

„Už jednou jsme před Českou televizí demonstrovali, bude-li třeba, vrátíme se,“ napsala herečka Aňa Geislerová jako reakci na komentář na serveru Aktuálně.cz, který hájil Českou televizi. Domníváte se, že je podobná demonstrace potřeba?

Určitě ano. Dodnes nemohu zapomenout na její pěvecký výkon na jedné takové demonstraci. Chtělo by to nové číslo. Zajímavé také je, za koho ta herečka mluví, když používá první osobu čísla množného. Za ty, co skrze rozpočet České televize žijí z povinných poplatků? Pak doufám, že ústředním heslem takových demonstrantů za tu jejich televizi bude: Občané, navalte nám své prachy a sklapněte. To by bylo od nich férové, protože o nic jiného jim nejde.

Neprůhledné financování, návaznost na soukromé firmy, téměř vyčerpaná rezerva České televize… a neschválené výroční zprávy. Jak hodnotíte zjištěné skutečnosti? Jsou podle vašeho pohledu důkazem pro vaše slova?

Víte, já bych proti existenci státních médií protestoval, i kdyby fungovaly bez těchto excesů. V některých oblastech prostě stát nemá co dělat. Jenže škodlivé fungování státních médií je zakódováno už v samotné jejich existenci. Potvrzuje tak starou pravdu, že i špatné věci jsou schopny vývoje, vyvíjejí se však vždy v ještě horší. Noví členové rad by snad tuto degeneraci mohli trochu přibrzdit.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 6.2.2020

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10848#more-10848

22. led, 2020

Někteří lidé mají potíže se svou identitou...

Není to nic nového. Různá zařízení jsou odedávna plna lidí, přesvědčených, že jsou někým jiným, než sami sebou.

Myslí si, že jsou třeba letištěm, Napoleonem, poníkem nebo Supermanem z komiksu.

Takovým lidem se nemáme smát. Nežije se jim snadno. Tolik věří své představě, jsou s ní tak srostlí, a najednou přijde zraňující pohled do zrcadla, neopatrný soud druhého člověka nebo jakákoli běžná lidská potřeba. Tito lidé potřebují zvláštní ohledy, které jediné jsou schopny zmírnit jejich rozpolcenost. Někde pomůže odborná psychiatrická léčba, někde ani to ne, jinde pomůže vlídné slovo, empatie, pochopení a mezích možností tolerance.

Jsou ale zastánci jiného „řešení“. Třeba že člověku, který žije v bludu, že je hejtmanem Žižkou, je třeba vypíchnout oko, aby se mu žilo snadněji a nebyl neustále konfrontován rozporem mezi svou představou a párem svých zdravých očí.

Jen si to představte. Jeden člověk je přesvědčen, že je ve skutečnosti želvou a že v lidském těle žije jen omylem. Hned se vyrojí zástup pokrokových aktivistů (i v řadách lékařů) a ti přijdou s řešením: dotyčnému nevratně napevno přioperují na záda i na prsa krunýř ze želvoviny. Současně mu denně poskytují infuzi, po které se mu časem pokryje pokožka želví kůží. Dokonce i brečet jako želva ho naučí.

Jenže pak se cosi zvrtne a dotyčný se začne cítit spíše jako žirafa. A v želvím těle mu je cize. I zde se objeví řešení. Najde se dostatečně dlouhý kus odpadní trubky a ta se mu voperuje místo krku. Ostatně na strakonickém Podskalí vypadá tamní socha Dorotky trochu tak, jako kdyby na ní podobnou operaci už někdo zkoušel.

Ani želví žirafa to ale nemá snadné. Každou chvíli zavadí hlavou o trolej nebo o futra. Není divu, že dotyčný se po čase začne cítit jako třeba pohovka, která nemusí nikam chodit. Žádný problém, tým zkušených chirurgů a endokrinologů je v pohotovosti.

No, raději zavčasu hlásím: až se zase jednou začnu cítit jako vůl, ruce pryč od těch kleští! Třeba to přejde.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 22.1.2020

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10774


 

 

10. led, 2020

Uplynulý rok ještě zrychlilo tempo, kterým se náš svět zbavuje rozumu, říká k hodnocení roku 2019 Ladislav Jakl...

1. ledna 2020 – 09:01
 
Jaký byl uplynulý rok z vašeho pohledu pane Jakle?
 
„Uplynulý rok ještě zrychlilo tempo, kterým se náš svět zbavuje rozumu. Racionální debata o našem životním prostředí byla nahrazena hysterickou propagandou, kde emoce jsou vším a argument ničím. Cílem je vyvolat dojem, že žijeme ve válce. A ve válce jde obvykle demokracie i svobodný trh stranou a nahrazuje je státem vnucená mašinérie. Proto také další útok směřuje na poslední bezpečné ostrůvky, jimiž jsou naše vlastní identita, rodina, pospolitost a národní tradice. Obráni o svou identitu se staneme všichni jen bezpohlavními a bezduchými kolečky řízené společnosti,“ upozorňuje Ladislav Jakl.
 
A rok 2020…
 

„Přeji si, aby si co nejvíc lidí vzalo do roku dvou dvacítek za své heslo: Pryč s pokrokem!,“ vyzývá Ladislav Jakl, hudebník, publicista a v současnosti také člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 10.1.2020

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10770#more-10770


 

25. pro, 2019

Novinář a hudebník Ladislav Jakl oslavil šedesátiny...

Bývalý tajemník Václava Klause se stále politicky angažuje. V loňských senátních volbách například neúspěšně kandidoval v Praze 2 za SPD Tomia Okamury. Letos ho poslanci zvolili členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Ladislav Jakl se narodil 17. prosince 1959 v Chebu. Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, do konce 80. let střídal zaměstnání, pracoval například jako závozník nebo ve vedení kulturního střediska na pražském Jižním Městě.

Od června 1990 do září 1991 byl poslancem České národní rady za Občanské fórum. V roce 1992 byl vedoucím úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, poté až do roku 1997 pracoval v Lidových novinách jako redaktor a později šéf zpravodajství.

Po roce 1997 se stal poradcem předsedy ODS Václava Klause a v období 1998 až 2002, kdy byl Václav Klaus předsedou Poslanecké sněmovny, byl vedoucím jeho poradců. Po zvolení Klause prezidentem vedl od března 2003 do prosince 2005 jeho sekretariát, od ledna 2006 do konce Klasova funkčního období pak byl ředitelem politického odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Jakl je i frontmanem hudební skupiny Folimanka Blues, která však letos v březnu přerušila činnost. Je také milovníkem různých pivních stylů.

Letos v květnu byl dvakrát fyzicky napaden. Poprvé v pražském metru, podle policie se ale jednalo o vzájemnou potyčku. Druhý útok se stal ve Zlíně při snídani v hotelu. „Dostal jsem zezadu ránu do zad za doprovodu urážek,“ popsal Jakl. Policie to vyhodnotila jako možný přestupek.

Autor: Idnes.cz, Praha, ČR, 25.12.2019

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10759#more-10759


 

6. lis, 2019
Zamlada jsme přemýšleli, jak běžné denní popití nějak ozvláštnit. Přece nebudeme pít jen tak bez příčiny. A tak jsme si dali práci a na každý den našli v kalendáři nějakou záminku...
 
Jednou to byl státní svátek Burundi, jindy Den rumunských chovatelů drůbeže. A najednou to pití mělo smysl. Ještě dvě rundy na Burundi! Ale dnes nám témata nabízí samo pití. A pochopitelně i pivo. Tak proč neudělat tematické svátky piva? Zákazníkům to třeba otevře nové obzory, ale hlavně se pro ně ochutnávání stane zábavou, která má jaksi vyšší ideové krytí.
 
Pár takových možných témat vám teď nabídnu. Co takhle udělat dny s názvem: Obilí, to není jen ječmen! A na čep, popřípadě do lednice dát piva vyrobená s použitím jiných sladů (nebo nesladovaného zrna) než ječných. Nabízí se toho spousty. Piva pšeničná (třeba od náchodského Primátora, Velena z Černé Hory nebo Herolda z Březnice), dále piva žitná (rozhodně Režnou Báru z pivovaru Chomout, Tlustý netopýr z Antoše nebo No Idols! od Clocka) a také ovesné stouty (například Kláru z Pacova, ovesný stout z pivovaru Kamenice nebo tentýž styl z pivovaru Sibeeria). Hostům k tomu můžeme nabídnout neječné přísady v misce k zobání.
 
Anebo si můžeme udělat sváteční dny odvozené od nějaké lokality. Třeba teď hodně frčí pivní styl na základě kvašení typu New England. Jsou to příjemně nakyslá piva s mléčným zákalem, pocházející z amerického severovýchodu. Nová Anglie se říká pruhu států od New Yorku na sever až k Mainu na kanadské hranici. Tam mají svůj domov některé výtečné pivovary, ale styl NE se v posledních letech zabydlel i u nás. A tak si můžeme dát třeba Hop Factor z plzeňského pivovar Beer Factory, z pivovaru Máša kousek NEIPA, London Fog ze Zíchovce, Sakra od Zhůřáka, New England IPA z pražského Cobolisu nebo stejný styl z pivovaru Mordýř. A na bar můžeme dát třeba mapu Nové Anglie a nějaké ty pohlednice z Bostonu a okolí.
 
Nebo si jako téma zvolíme hořkost a příslušné tematické dny můžeme třeba nazvat Dny s hubou nakřivo. Hořkost se u piv udává v jednotkách IBU (jeden miligram izoalfa hořkých kyselin na litr piva) a i v domácí produkci se najdou hodně drsné kousky. Pro porovnání: plzeňský Prazdroj má nějakých 37 IBU, hořké ejly mívají nad 50, piva typu IPA nad 60 nebo také o hodně víc. A aby ta huba šla nakřivo pořádně, zařadíme do téhle přehlídky piva od stovky IBU nahoru. Rovnýma 100 IBU úsměv zkřiví pivo s výřečným názvem Jak jsme popustili uzdu své bezmezné představivosti z pivovaru Lucky Bastard nebo Man Boob Enhancer Brutal IPA od Zhůřáka, 111 IBU má kousek Veterans of Future Wars z Radničního pivovaru v Jihlavě, pivo se slovní hříčkou v názvu Falk:On #4 z pivovaru Falkon zkroutí jazyk dávkou 115 IBU. Už pořádných 120 IBU mají v sobě Triple IPA z pivovaru Nomád, který se nedávno pevně usadil v Děčíně, Frozen Waste z plzeňského Ravenu či Dno pytle Černobyl z pivovaru Chotoviny. Vše pak přebíjí a přepíjí IPA 24 Pohutukawa z frýdlantského Albrechtu.
 
A pokud se zákazníkům zalíbí honba za vysokými čísly, můžeme připravit barový festiválek ultra silných piv. Mohl by se jmenovat třeba Ukrutně silný týden. A tam by se mohla objevit třeba jedenadvacítka Tripel od Lucky Bastarda, Pivovar Falkon produkuje Triple Idiota, což je třiadvacítečka, v Pivovaru U Bulovky dělají parádní Sládkovu pětadvacítku, pětadvacítka je i Ale Helper z pivovaru Kytín nebo triple Elephant z Beskydského pivovárku, Královská Zlatá labuť ze Zvíkova či Černé Cucu vyrobené ve spolupráci pivovarů Chroust a Zíchovec mají sílu šestadvacítky, v dřevěném sudu stařené BarleyWine Barrel Aged od Matušky je dokonce osmadvacítka a pivovar Loď, upoutaný na Dvořákově nábřeží u Šefánikova mostu, nabízí čtyřiatřicítku, která se nemůže jmenovat jinak než Titanic.
 
A podobných přehlídek si pro svůj podnik můžete vymyslet ještě mnoho. Třeba Ostrý týden, nabízející piva okořeněná chilli nebo jalapeńos, nebo Piva pěti kontinentů (to vám dodá Pivní Mozaika nebo BadFlash), popřípadě pokud máte koho za barem obléci do dirndlu, rozhodně zkuste Bavorské dny.
 
Tyhle drobné přehlídky mohou být nejen zdrojem zábavy pro vaše návštěvníky, ale také bezvadnou příležitostí znovu a znovu upozornit na svůj podnik nějakou tou tematickou kampaní.
 
Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 6.11.2019
 
Psáno pro Barlife
 
Zdroj: