LADISLAV JAKL

17. dub, 2018

Tradiční grafy z průběhu lítých bojů První Pivní Extraligy. Lze na nich vysledovat nasazování jednotlivých titulů do základních kol, postup do semifinálových kol a finálové výsledky. To celé od roku 2010 až do roku 2017.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 17.4.2018

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=8418


 

 

 
12. dub, 2018

Některých zvířat je ažaž. Třeba divokých prasat. Těch by se mělo střílet třikrát víc, než myslivci stíhají. Ale pak jsou zvířata tuze vzácná, ba skoro vyhynulá. A ta si zaslouží naši ochranu, protože bez nich bude svět chudší...

Francouzský herec Jean Paul Belmondo oslavil o víkendu pěkné jubileum: je mu 85 let. Že bych byl jeho nějaký extra fanoušek, to asi ne, ale každý uzná, že to byl herec velmi zábavný. Třeba jeho role tajného agenta ve filmu Muž z Acapulca patří mezi to nejveselejší, co lehčí evropská kinematografie nabízí. „Ta krysa má zuby napuštěné prudkým jedem.“ „Že má zuby napuštěné prudkým jedem? To je blbost, to by přece chcípla.“ „Co váš prst, Bobe?“ „Zhnisal!“ To a mnoho dalších jsou dnes úplně legendární zlidovělé průpovídky. Tedy hlášky, abychom šli s dobou.

Před pár dny dávali v televizi (asi u příležitosti toho životního jubilea) film Zvíře. Stihl jsem jen závěr, ale i ten stačil. Belmondo v něm hraje chlapáckého kaskadéra, přezdívaného Zvíře. A zároveň hraje filmovou hvězdu, která se kaskadérem nechává zaskakovat v nebezpečných scénách.

Filmová hvězda je homosexuál. A ve filmu nese všechny běžné atributy (dnes se tomu říká „nežádoucí stereotypy“), které si lidé s homosexuály spojují: snobství, zženštilost, bázlivost, alibismus, marnivost, štítění se žen. Hotový protiklad přímočarého obětavého kaskadéra. Diváci se smáli tomu načančanému hezounkovi, co slízal všechnu smetanu, a fandili nedoceněnému riskujícímu hrdinovi.

Díval jsem se na to dnešníma očima a žasl jsem. Jak se za jednu generaci vše změnilo! Kdysi to byla normální legrace. Dnes by takový film nenatočil nikdo ani náhodou a brzo bude doba, kdy Zvíře najde své místo někde v novodobém trezoru. Taková zvířata je totiž podle dnešní vládnoucí politické korektnosti nutno vyhubit.

Slyším vás, jak říkáte, že to vůči homosexuálům nespravedlivé, že znáte některé s úplně jinými než ve filmu karikovanými vlastnostmi. No jistě. Tak už to u stylizace bývá. Pracuje se základní představou, která se zrodila ze zkušenosti.

Co filmů si utahuje z tlouštíků, plešatých, u ostřejších komedií i třeba ze slepých. Páchají z toho hromadné sebevraždy? No, pokud budou svým okolím ujišťováni, že jsou ti nejlepší z nás, pak by asi z podobného filmu byli otřeseni. Ale než takový humor potlačovat, není lepší, když tu s námi zůstane? Nebo se budeme smát jen povoleným srandičkám na vyčleněná témata?

Belmondovo Zvíře potřebujeme. Nenechme ho vyhubit. Kdoví, kdo by přišel na řadu pak.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 12.4.2018

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=8339


 

 

4. dub, 2018
Prý nás nikdo netahá na východ. Prý je člověk, který prosazuje naši orientaci na východ, cosi jako yetti: všichni o něm mluví, ale nikdo ho neviděl. Není to pravda. Takoví lidé opravdu existují. A dokonce mají moc. Vládnou času...

O čem tu mluvím? Správně. Jako každý rok. O posouvání času. Východním směrem. Už samo pojmenování „letní čas“ v sobě zahrnuje lež. Neplatí totiž jen v létě, ale po více než polovinu roku, letos už od počátku jara. Ještě větší lží je ale iluze, kterou toto pojmenování vyvolává. Iluze, že časy mohou být libovolné, některý z nich si vybereme a nějak ho pojmenujeme. Kvůli této lži dokonce někteří lidé propadli klamu, že existuje cosi jako „zimní čas“. Ano, experimenty s posouvání času na opačnou stranu sice historie zná, ale nic takového nikde neplatilo významnou dobu. Čas, podle kterého se řídíme zbytek roku, kdy nevládne „letní čas“, není žádným „zimním časem“, ale naším normálním, přirozeným, středoevropským časem. A ten „letní čas“ je ve skutečnosti časem cizím, patřícím na východ.

Redakce iDNES před časem zařadila anketu, zda si lidé přejí zachování jednoho celoročního času a zda to popřípadě má být čas letní, nebo zimní. Na takovou anketu já odpovědět nemohu. O žádném zimním čase není řeč. Existuje náš, správný středoevropský čas, který je dán naší zeměpisnou polohou. Platí přesně na našem území, protože právě Českem (například Jindřichovým Hradcem) prochází 15. poledník východní délky, který tento čas určuje. Když je nad ním Slunce nejvýše, je poledne středoevropského času. V jiných pásmech mají Slunce v nadhlavníku dřív, jinde zas později. Proto mají jiný čas. Také bychom mohli tomu středoevropskému času směle říkat čas český. Mnoho zemí, kde platí, ho má jen proto, že k němu mají nejblíž, my máme štěstí, že ho máme přímo doma. A zhovadile každý rok na sedm měsíců přecházíme na nějaký cizí. Přitom máme svůj, a hezčí.

To, čemu my říkáme letní čas, je ve skutečnosti čas východoevropský, platí správně třeba na Ukrajině, v Bělorusku nebo v Turecku. Takže my každý rok na víc než půl roku přecházíme na cizácký, který správně patří úplně jinam: do Petrohradu, Kyjeva, Kišiněva, Oděsy, Istanbulu nebo do Káhiry. Že mu u nás říkáme letní čas, je eufemistická lež. A říkat kvůli tomu našemu vlastnímu normálnímu středoevropskému času čas „zimní“, to je už úplná hloupost.

Ne každé území má čas přesně odpovídající své poloze. To ani nejde, to by měla každá vesnice o pár minut jinak. Jako praktické se jeví rozdělení povrchu Země do čtyřiadvaceti pásem. Někde to tak nepoužívají. Třeba v Indii mají pro celou svou velkou zemi čas o 4.5 hodiny posunutý oproti nám. Takže Východní Bengálsko má už skoro podvečer, když v rádiu hlásí poledne. A někde u pouští Balúčistánu mají v tu chvíli teprve fyzicky dopoledne. Praktické je to možná pro státní aparát, pro lidi určitě ne.

Generál Franco chtěl být „in“, a tak posunul čas ve své zemi na středoevropský (náš a třeba německý), i když je západ Španělska oproti němu posunut dokonce skoro o dvě hodiny. A mají to tam dnes jako velké téma, protože lidem se žití podle cizího času právem zdá jako hloupost.

Kolem „letního“ času se prý vedou spory mezi jeho zastánci a odpůrci. Ale tak to není. Na jedné straně tohoto sporu jsou totiž ti, kdo nikomu nic přikazovat nechtějí, a na druhé ti, kdo nutí celou veřejnost, aby změnila svůj denní režim podle jejich přání.

Náš normální čas není třeba nikomu nařizovat. Řídí se podle Slunce a odpovídá naší zeměpisné poloze. Zatímco tzv. letní čas je vnucenou změnou, při které všichni povinně přecházejí na čas, který patří úplně jinam. Stoupenci „letního“ času říkají, že jim posun vyhovuje. Nene. Jim vyhovuje cosi jiného. Jim vyhovuje to, že se jim my ostatní povinně podřídíme. My, odpůrci pravidelného zavádění cizího času, nikomu nebráníme žít si posunutě. Jenže žít si posunutě stoupencům letního času nestačí, svou změnu si užijí jen tehdy, když i my všichni ostatní (pracovní doba, jízdní řády, programy koncertů nebo televizních pořadů) přejdeme na jimi posunutý režim. Spor tedy hoří mezi vnucovači a přáteli volnosti. Ostatně jako snad ve všech společenských sporech.

Milovníci sociálního inženýrství nám říkají, že díky „letnímu“ času je prý večer déle světlo. Opravdu? Ale kdepak. Světlo je úplně stejně dlouho s tzv. letním časem i bez něj, to nelze nedá zařídit vyhlášením změny času. Delší večer nezařídíme tím, že tomu okamžiku, kterému jsme do minulého týdne říkali osm večer, budeme najednou říkat devět večer. Tím se delší den neudělá, jen tomu budeme jinak říkat. Peníze se nerozmnoží tím, že pětistovkám začneme říkat tisícikoruny.

Milovníci sociálního inženýrství vám řeknou, že bude delší večer, protože jim dřív skončí práce. Ale co jim brání končit dřív i bez vnucené změny času pro všechny ostatní? Mohu dělat pekaře nebo popeláře nebo si třeba jinak domluvit směny. Že to nejde, protože by se jim ostatní nepřizpůsobili? Tak se nás holt nebudou ptát a donutí nás všechny k posunu pracovní doby nařízením vlády o letním čase?

„Letní“ čas je formou hrubého násilí. Je to jeden z projevů nátlaku, kterým si násilníci zařídí nedobrovolnou změnu chování nás ostatních tak, aby vyhovovala zrovna jim. Že si na ni někteří z nás už skoro zvykli, to hloupost změny nijak neumenšuje. Ekonomický přínos letního času je nulový nebo záporný, negativní zdravotní důsledky potvrzuje stále více studií.

Zeměkoule se při své pouti vesmírem nezajímá, jak jacísi tvorečkové na jejím povrhu počítají svůj kalendář, kdy si vymyslí přestupný den či podobnou legraci. Třeba rovnodennost přichází podle kosmických pravidel se svou nadlidskou pravidelností, ale lidská nepravidelnost jí přisoudí občas jedno datum, občas jiné, občas v letopočtu Pána Forda, nebo bůhvíkolikátého thermidoru, či jaké počítání si který z človíčků vymyslí. Země se nebude přizpůsobovat ani Caesarovi, ani papeži Řehořovi, ani Konventu, ani Evropské unii, ani vládě České republiky. Lidské instituce ať mluví do lidských věcí, kosmický řád ale ať nechají na pokoji.

Ale nedělají to. Chtějí rozhodovat o tom, kolik je hodin. Země se točí dle vyšších zákonů a do toho nám nějaká zpupná vláda vydá nařízení, že hodin není tolik, ale tolik. Ta troufalost! Vlády se pletou do spousty věcí, do kterých jim nic není, ale co je moc, to je moc. Sahají na kosmický systém. Aristotele, vstávej! Atlasi, drž pevněji!

Zase si lupiči času přišli pro jednu hodinu našeho života. Nedají s tím pokoj a nedají. Tak já taky nedám. Proto tuhle filipiku píšu každý rok už víc než 20 let.

Prý nám na podzim tu hodinu vrátí. To jo. Sedm měsíců na ní budou rajtovat a pak ji jednoho podzimního rána umolousanou, znectěnou a ohmatanou milostivě dostaneme zpět. Už s tím provždy skoncujme.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 4.4.2018

zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=8319


 

 

27. bře, 2018

ROZHOVOR „Takže většina lidí si platí propagandu proti svým zájmům. Dokud budou státní média existovat, nelze zabránit tomu, aby si je neuchvátila úzká skupina. Proto takové média nemají vůbec existovat. Státní noviny také nemáme a nikdo po nich nestůně. Připadá mi ale komické, když o svobodě slova řvou lidé, kteří mají téměř monopol na celý komunikační prostor a kteří vedou kampaň proti těm několika ostrůvkům svobody slova na internetu, které u nás jsou,“ říká bývalý tajemník prezidenta Klause Ladislav Jakl.

Tolik napjaté vztahy mezi Ruskem a Západem dostávají další vážné trhliny. Velká Británie i další klíčové země Evropské unie obviňují Rusko, že stojí za útokem na bývalého špiona Sergeje Skripala a jeho dceru v anglickém Salisbury, který zásadním způsobem zhoršil vztahy mezi oběma zeměmi. Mayová prosadila v britském parlamentu vyhoštění 23 ruských diplomatů a další sankce. V reakci na vyjádření ruské diplomacie, že smrtící jed mohl pocházet i z Česka, i ČR vyhostí pracovníky ruské ambasády…

Tyhle diplomatické tance mají svá pravidla a ve světě diplomacie jim každý rozumí. Dělají se zpravidla pro domácí veřejnost a s očekáváním, že soupeř to pochopí. Pokud by vše probíhalo tímto způsobem, vše se postupně urovná a uhraje do ztracena. Pokud má ale někdo zájem šponovat napětí výš a výš, je to už krajně nebezpečné. Rozdílnost zájmů u velkých mocností je přirozená a byla tu vždy. Zásadou ale musí být vždy a za všech okolností spolu pořád mluvit, komunikovat, vysvětlovat si. Před očima veřejnosti či mimo ně. Ale když se přestane komunikovat, posílí to extrémisty na obou stranách a svět se stane nebezpečným místem.

Ukrajinská poslankyně Nadija Savčenková, která se v ČR sešla s Karlem Schwarzenbergem a Miroslavem Kalouskem (který ji věnoval dýku) údajně měla plánovat státní převrat a zamýšlela vraždit poslance Vrchní rady. V parlamentu ji z toho obvinil ukrajinský generální prokurátor Jurij Lucenko. Podle prokuratury chtěla použít granáty, střílet z minometů a z automatických zbraní „dobít přeživší“. Savčenková obvinění odmítla. Podle ní jde o válku tajných služeb. Co si o tom myslíte?

Sledovat nějak moc podrobně ukrajinské vnitropolitické dění, to už chce trochu masochismu. Postačí se dívat z povzdálí, protože každá událost vlastně jen potvrdí, že od násilného státního převratu před čtyřma lety se Ukrajina potácí v nestabilitě a chaosu. Dokud si bude jedna omezená skupina myslet, že jí musí patřit celá zem a všechna moc, nebude tam klid, protože ti ostatní to nepřijmou. Klid může nastat jen nějakým kompromisem, na který tam ale není nikdo připraven.

Anekdota s Kalouskem a Savčenkovu – stejně jako dříve s Nulandovou a Jaceňukem – ale dokládá absolutní naivitu západních politiků, kteří si myslí, že když se jim někdo vlísává do přízně, bude to ten pravý, na koho je třeba vsadit. On se ale vždy vlísává jen proto, že očekává zahraniční podporu v boji se svými domácími konkurenty. O ideje mu nejde. Proto vždy dojde k překvapenému zklamání. Možná něco podobného zažíváme i u nás. Možná i u nás si Brusel vybral své miláčky podle toho, kdo nejvíc křičí eurohujerské fráze. A i v tomto případě to bude sázka na špatné koně. 

Studenti nedávno protestovali ve výstražných stávkách po celé republice za dodržování ústavních zvyklostí. V reflexu Václav Klaus ml. odmítl, aby se politika míchala do škol. Miroslav Kalousek pak prohlásil, že se mu dělá z Klause nevolno a vmetl mu, že jeho otec byl členem první polistopadové vlády, která vznikla na základě studentských protestů. Bojují studenti za svobodu jako v roce 1989?

Víte, moc bych si tu roli studentů teď ani v listopadu 1989 neidealizoval. Já byl na té demonstraci 17. listopadu také, a to už jsem dávno studentem nebyl. A ve své odrostlejší věkové skupině jsem tam rozhodně tehdy nebyl sám. Pamatuju skupinu středoškoláků na Albertově, která na náš pokřik „Svobodné volby!“ reagovala heslem „Ať žije třetí bé!“ Ano, záminkou byl den studentstva, ale oficiálním cílem byl původně hrob Karla Hynka Máchy na Vyšehradě. Že se pak táhlo do centra a zcela převládl protirežimní charakter akce, to rozhodli možná spíš ti starší v průvodu.

Když už jsem ale vzpomenul tehdejší heslo Svobodné volby, pak se musím svěřit s pocitem, jako kdyby se dnes demonstrovalo pod heslem Pryč se svobodnými volbami, tedy proti výsledkům svobodných voleb. Vágní téma „dodržování ústavních zvyklostí“ přece nikdo nemůže myslet vážně.  Ústavu nikdo neporušuje. Jen se někdo neumí smířit s tím, že v rámci Ústavy se nějaký politik rozhoduje podle svého, a ne na přání těch, co volby prohráli. A účast škol? Celé školství je od dob ministrů za Stranu zelených zamořeno. Děti nikdo pořádně neučí, jen je vychovává v duchu bruselské centralistické a ekoextrémistické ideologie. Za chvíli budou školy učit, že slova jako máma a táta jsou neslušné vulgarismy.

Nebyli tam jen středoškoláci a vysokoškoláci, jak bylo vidět na videozáznamech z náměstí Václava Havla. Zapojily i dvanáctileté děti, které se obávají toho, že nás zpět Babiš se Zemanem „vrhnou do komunismu.“ Část videa malých dětí, které se zapojily do stávky, koluje, a někteří uživatelé internetu píší, že je to „politická pedofilie.“ O čem to svědčí, že se k politice vyjadřují i malé děti a jak vidět tuto akci studentů?

Víte, lidi, kteří pracují, platí daně a řeší denní životní starosti, to nikdy nebude voličská základna probruselských krasoduchů. Zaměstnanci a živnostníci se zajímají o takové přízemní věci, jako jsou bezpečnost, platy, omezování svobody. A podle toho volí. Proto havlistické síly musí lovit v jiných vodách. Idealistická mládež, která nikdy neplatila daně, neřešila bydlení a starost o rodinu, to je skvělé publikum pro žvanění o nové Evropě.

Tisíce lidí rovněž demonstrovaly za Českou televizi. Prezident tento protest komentoval v TV Barrandov: „Víte, za co ti chudáčci demonstrovali? Za svobodu televize ne, ale za Kalouskovu televizi,“ řekl prezident, který to prý dokáže jednoduše tím, že v inauguračním projevu věnoval ČT pouze jednu větu, protože za víc nestojí a protože má zpravodajství a publicistiku vychýlenou ve prospěch TOP 09. „Lidé demonstrovali na základě pouze této jedné věty,“ uvedl. Zmínil, že nikdo ČT neohrožuje a nikdy neútočil na svobodu slova. A z čeho podle vás vyplynulo základní téma demonstrací, že je u nás ohrožena svoboda slova?

Nebudu opakovat, že prezident Zeman věnoval České televizi jediný citát, a to ze zprávy, kterou si sama Česká televize objednala u Fakulty sociálních věd a která vypovídá o tendenčnosti zpravodajství a publicistiky. Česká televize i Český rozhlas jsou státní média. Neslouží však všem občanům, ale jen úzké skupině lidí. Skupině, která má velký mediální vliv a také velkou motivaci v podobě peněz, které před státní média protékají. A je to skupina, která nejméně dvacet let tíhne k jednomu menšinovému politickému proudu: k havlismu.

Takže většina lidí si platí propagandu proti svým zájmům. Dokud budou státní média existovat, nelze zabránit tomu, aby si je neuchvátila úzká skupina. Proto takové média nemají vůbec existovat. Státní noviny také nemáme a nikdo po nich nestůně. Připadá mi ale komické, když o svobodě slova řvou lidé, kteří mají téměř monopol na celý komunikační prostor a kteří vedou kampaň proti těm několika ostrůvkům svobody slova na internetu, které u nás jsou.

Martin C. Putna řekl, vrahem Jana Kuciaka a jeho snoubenky v duchovním smyslu jsou podle něj Fico a český prezident Miloš Zeman. Oba podle něj patří před soud… Co na to říci?

Já nebudu na Putnovy šíleně přestřelené výroky reagovat snahou o to, abych je přebil svými ještě přestřelenějšími. Spokojím se jen s malým doporučením: kéž by pan Putna vždy, když se chystá na někoho sprostě zaútočit, nejdřív popřemýšlel o významu toho svého sousloví „duchovní smysl“.

Maďarský premiér Viktor Orbán řekl, že v současném dění na Slovensku spatřuje rukopis George Sorose a jeho organizací, které podle něj útočí na vlády zemí, jež se migraci brání – včetně Maďarska, Česka a Slovenska. Soros podle něj chce přeměnit Evropu v kontinent migrantů. Co si o tom myslíte? A souvisí protesty u nás s děním na Slovensku?

Na Slovensku šlo o pokus vyrobit trhlinu mezi státy Visegrádské čtyřky a dosadit tam vládu, která bude slepě poslouchat pokyny z Bruselu a Berlína a která začne horlivě na svém území masově vysazovat černochy a Araby. Doufám, že to byl pokus neúspěšný.

Andrej Babiš opět prioritně vyjednává s ČSSD. Jenže sociální demokracie si řekla o pět resortů, které jí evidentně ANO nedá, a pak je ve hře vnitrostranické referendum ČSSD. Jak vidíte vyjednávání o vládě? A co hrozba předčasných voleb, i když Babiš tvrdí, že je nechce? Jak by asi dopadly?

Nevíme kdy a za jakých okolností by se případné předčasné volby konaly, takže těžko předvídat jejich výsledek. Je ale zjevné, že nejsou v zájmu ani jedné parlamentní síly. Takže k nějaké vládě s většinovou podporou to nakonec doklopýtá. Už z výsledku voleb bylo jasné, že bude vládnout Babiš a že to nebude mít se sháněním podpory snadné. Což se projevuje. Já budu jen rád, když ANO bude korigovat nějaký koaliční partner, ale byl bych raději, kdyby to byl někdo s rozhodnějším odporem k masové imigraci, než jaký dává najevo současné vedení ČSSD. 

V Respektu vyšel s odkazem na průzkumy, které ukazují posilování hnutí ANO, článek, že téma antibabiš prostě nefunguje. Co vlastně udělal Andrej Babiš s českou veřejností? Mimochodem, přichází s tématy jako zvyšování důchodů, slevy na jízdném, objíždí republiku a říká, co všechno zaplatí a postaví. Bude tohle dál fungovat?

Babiš toho nasliboval hodně. Že pozavírá zloděje, že podpoří podnikání, že nezvýší daně a přitom zlepší sociální politiku. A že bude bránit masové imigraci. Myslím, že to vše splnit nejde. Ale nějakou dobu může tvrdit, že na tom všem pracuje.

Co by musel udělat špatně, aby ho Češi měli dost?

Slíbit v Bruselu, že Česká republika sehne hlavu a poslušně přijme proud přistěhovalců. To by mu neprošlo a nesmí projít. Pozor ale, aby tak nečinil plíživě, potichu, pozvolna a nenápadně. Je třeba mu v tom denně koukat pod prsty.

V Itálii zvítězily strany, které neskrývají odpor proti Evropské unii a proti migraci do Evropy. Jde o předěl ve vývoji EU? Otřese se „Brusel“? Bude nutné zcela přehodnotit nejen politiku migrace, nebo bude EU dále stabilní? Třeba i proto, že Merkelová bude v Německu dále pokračovat. Budou „antisystémové“, „populistické“ a „extremistické“ strany v Evropě posilovat, nebo slábnout?

Kdo není slepý, už před mnoha lety tvrdil, že jsou dva možné scénáře. Buď se bruselské elity vzpamatují a přestanou krást členským zemím zbytky samostatnosti a suverenity a nutit jim své zvrhlé plány, nebo se postupně začne zvedat odpor i v podobách, v jakých ho nikdo nebude čekat. Po těch letech už je možný scénář jen jeden. Ne, v Bruselu se nikdo nevzpamatuje. Naopak, ještě víc tam tlačí na pilu. Takže protestní síly budou mohutnět. Všude. A budou mít i takové podoby, které ohrozí fungování států v podobě, v jaké je známe. S tím ale už nikdo nic neudělá. Kdo si léta zacpával uši a nechtěl přehodnotit vůbec nic, ten se srazí s hodně tvrdou realitou. 

Čím dál více lidí nevěří Evropské unii. Ve Sněmovně vzniká iniciativa, která má jako hlavní cíl zlepšit povědomí českých občanů o Evropské unii. Plánují se do ní zapojit poslanci všech stran kromě SPD a KSČM. S návrhem vytvořit nadstranický klub, který se bude zabývat evropskou agendou, přišla místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová: „Chybí tu hlasy, které o Unii mluví pravdivě a nedemagogicky,“ objasnila svůj záměr. Proevropské strany o pozitivech EU pro Česko informují málo nebo špatně, naopak euroskeptické strany prý neustále bombardují občany neúplnými nebo zcela nesmyslnými informacemi. Připomeňme, že olomoucká univerzita v rámci osvěty, nejen, co se týká EU, bude prostřednictvím takzvané Občanské univerzity posílat studenty a dobrovolníky do regionů. Budou lidé naslouchat? Skončí v Česku díky osvětě, ať už od politiků nebo dobrovolníků trend euroskepticismu?

Evropská civilizace existuje stovky let. Zažila už mnoho podob svého uspořádání a mnoho revolučních pokusů uspořádat vše nově. Jedním z takových pokusů je evropská integrace tak, jak ji bezohledně razí Evropská unie. To přece není žádná danost, žádný nezvratný jediný možný osud. To je jeden z mnoha plánů, jak uspořádat vztahy na našem kontinentu. Tenhle plán ale selhal. EU je ekonomicky nejméně rostoucí oblast světa. Je to oblast, kde dramaticky každým dnem ubývá svobody. A je prostorem, kde se realizují ty nejbláznivější společensko-inženýrské experimenty. 

Opuštěním této slepé uličky přece Evropa neskončí. Naopak dostane novou šanci. Někdy mám pocit, že nálepku „evropský“ dostává ten, kdo chce z Evropy udělat Afriku a Arábii, zatímco kdo chce zachovat Evropu evropskou, má nálepku „protievropský“. Euroskepticismus není mentální defekt, který lze léčit experty z olomoucké univerzity. Je to postoj založený na hluboké zkušenosti. Zkušenosti s nepodařeným projektem zvaným Evropská unie.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 27.3.2018

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Propaganda-CT-Zvrhle-plany-EU-Anekdota-s-Kalouskem-Vyhosteni-Rusu-muze-byt-krajne-nebezpecne-O-svobode-slova-rvou-lide-kteri-bojuji-proti-ostruvkum-svobody-slova-varuje-Klausuv-Jakl-529708


 

 

21. bře, 2018

Diskuze Ladislava Jakla v Událostech komentářích na ČT24...

video zde:

 
Autor: Ladislav Jakl, TGM, Praha, ČR, 21.3.2018
 
Zdroj: