LADISLAV JAKL

10. led, 2020

Uplynulý rok ještě zrychlilo tempo, kterým se náš svět zbavuje rozumu, říká k hodnocení roku 2019 Ladislav Jakl...

1. ledna 2020 – 09:01
 
Jaký byl uplynulý rok z vašeho pohledu pane Jakle?
 
„Uplynulý rok ještě zrychlilo tempo, kterým se náš svět zbavuje rozumu. Racionální debata o našem životním prostředí byla nahrazena hysterickou propagandou, kde emoce jsou vším a argument ničím. Cílem je vyvolat dojem, že žijeme ve válce. A ve válce jde obvykle demokracie i svobodný trh stranou a nahrazuje je státem vnucená mašinérie. Proto také další útok směřuje na poslední bezpečné ostrůvky, jimiž jsou naše vlastní identita, rodina, pospolitost a národní tradice. Obráni o svou identitu se staneme všichni jen bezpohlavními a bezduchými kolečky řízené společnosti,“ upozorňuje Ladislav Jakl.
 
A rok 2020…
 

„Přeji si, aby si co nejvíc lidí vzalo do roku dvou dvacítek za své heslo: Pryč s pokrokem!,“ vyzývá Ladislav Jakl, hudebník, publicista a v současnosti také člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 10.1.2020

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10770#more-10770


 

25. pro, 2019

Novinář a hudebník Ladislav Jakl oslavil šedesátiny...

Bývalý tajemník Václava Klause se stále politicky angažuje. V loňských senátních volbách například neúspěšně kandidoval v Praze 2 za SPD Tomia Okamury. Letos ho poslanci zvolili členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Ladislav Jakl se narodil 17. prosince 1959 v Chebu. Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, do konce 80. let střídal zaměstnání, pracoval například jako závozník nebo ve vedení kulturního střediska na pražském Jižním Městě.

Od června 1990 do září 1991 byl poslancem České národní rady za Občanské fórum. V roce 1992 byl vedoucím úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, poté až do roku 1997 pracoval v Lidových novinách jako redaktor a později šéf zpravodajství.

Po roce 1997 se stal poradcem předsedy ODS Václava Klause a v období 1998 až 2002, kdy byl Václav Klaus předsedou Poslanecké sněmovny, byl vedoucím jeho poradců. Po zvolení Klause prezidentem vedl od března 2003 do prosince 2005 jeho sekretariát, od ledna 2006 do konce Klasova funkčního období pak byl ředitelem politického odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Jakl je i frontmanem hudební skupiny Folimanka Blues, která však letos v březnu přerušila činnost. Je také milovníkem různých pivních stylů.

Letos v květnu byl dvakrát fyzicky napaden. Poprvé v pražském metru, podle policie se ale jednalo o vzájemnou potyčku. Druhý útok se stal ve Zlíně při snídani v hotelu. „Dostal jsem zezadu ránu do zad za doprovodu urážek,“ popsal Jakl. Policie to vyhodnotila jako možný přestupek.

Autor: Idnes.cz, Praha, ČR, 25.12.2019

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10759#more-10759


 

6. lis, 2019
Zamlada jsme přemýšleli, jak běžné denní popití nějak ozvláštnit. Přece nebudeme pít jen tak bez příčiny. A tak jsme si dali práci a na každý den našli v kalendáři nějakou záminku...
 
Jednou to byl státní svátek Burundi, jindy Den rumunských chovatelů drůbeže. A najednou to pití mělo smysl. Ještě dvě rundy na Burundi! Ale dnes nám témata nabízí samo pití. A pochopitelně i pivo. Tak proč neudělat tematické svátky piva? Zákazníkům to třeba otevře nové obzory, ale hlavně se pro ně ochutnávání stane zábavou, která má jaksi vyšší ideové krytí.
 
Pár takových možných témat vám teď nabídnu. Co takhle udělat dny s názvem: Obilí, to není jen ječmen! A na čep, popřípadě do lednice dát piva vyrobená s použitím jiných sladů (nebo nesladovaného zrna) než ječných. Nabízí se toho spousty. Piva pšeničná (třeba od náchodského Primátora, Velena z Černé Hory nebo Herolda z Březnice), dále piva žitná (rozhodně Režnou Báru z pivovaru Chomout, Tlustý netopýr z Antoše nebo No Idols! od Clocka) a také ovesné stouty (například Kláru z Pacova, ovesný stout z pivovaru Kamenice nebo tentýž styl z pivovaru Sibeeria). Hostům k tomu můžeme nabídnout neječné přísady v misce k zobání.
 
Anebo si můžeme udělat sváteční dny odvozené od nějaké lokality. Třeba teď hodně frčí pivní styl na základě kvašení typu New England. Jsou to příjemně nakyslá piva s mléčným zákalem, pocházející z amerického severovýchodu. Nová Anglie se říká pruhu států od New Yorku na sever až k Mainu na kanadské hranici. Tam mají svůj domov některé výtečné pivovary, ale styl NE se v posledních letech zabydlel i u nás. A tak si můžeme dát třeba Hop Factor z plzeňského pivovar Beer Factory, z pivovaru Máša kousek NEIPA, London Fog ze Zíchovce, Sakra od Zhůřáka, New England IPA z pražského Cobolisu nebo stejný styl z pivovaru Mordýř. A na bar můžeme dát třeba mapu Nové Anglie a nějaké ty pohlednice z Bostonu a okolí.
 
Nebo si jako téma zvolíme hořkost a příslušné tematické dny můžeme třeba nazvat Dny s hubou nakřivo. Hořkost se u piv udává v jednotkách IBU (jeden miligram izoalfa hořkých kyselin na litr piva) a i v domácí produkci se najdou hodně drsné kousky. Pro porovnání: plzeňský Prazdroj má nějakých 37 IBU, hořké ejly mívají nad 50, piva typu IPA nad 60 nebo také o hodně víc. A aby ta huba šla nakřivo pořádně, zařadíme do téhle přehlídky piva od stovky IBU nahoru. Rovnýma 100 IBU úsměv zkřiví pivo s výřečným názvem Jak jsme popustili uzdu své bezmezné představivosti z pivovaru Lucky Bastard nebo Man Boob Enhancer Brutal IPA od Zhůřáka, 111 IBU má kousek Veterans of Future Wars z Radničního pivovaru v Jihlavě, pivo se slovní hříčkou v názvu Falk:On #4 z pivovaru Falkon zkroutí jazyk dávkou 115 IBU. Už pořádných 120 IBU mají v sobě Triple IPA z pivovaru Nomád, který se nedávno pevně usadil v Děčíně, Frozen Waste z plzeňského Ravenu či Dno pytle Černobyl z pivovaru Chotoviny. Vše pak přebíjí a přepíjí IPA 24 Pohutukawa z frýdlantského Albrechtu.
 
A pokud se zákazníkům zalíbí honba za vysokými čísly, můžeme připravit barový festiválek ultra silných piv. Mohl by se jmenovat třeba Ukrutně silný týden. A tam by se mohla objevit třeba jedenadvacítka Tripel od Lucky Bastarda, Pivovar Falkon produkuje Triple Idiota, což je třiadvacítečka, v Pivovaru U Bulovky dělají parádní Sládkovu pětadvacítku, pětadvacítka je i Ale Helper z pivovaru Kytín nebo triple Elephant z Beskydského pivovárku, Královská Zlatá labuť ze Zvíkova či Černé Cucu vyrobené ve spolupráci pivovarů Chroust a Zíchovec mají sílu šestadvacítky, v dřevěném sudu stařené BarleyWine Barrel Aged od Matušky je dokonce osmadvacítka a pivovar Loď, upoutaný na Dvořákově nábřeží u Šefánikova mostu, nabízí čtyřiatřicítku, která se nemůže jmenovat jinak než Titanic.
 
A podobných přehlídek si pro svůj podnik můžete vymyslet ještě mnoho. Třeba Ostrý týden, nabízející piva okořeněná chilli nebo jalapeńos, nebo Piva pěti kontinentů (to vám dodá Pivní Mozaika nebo BadFlash), popřípadě pokud máte koho za barem obléci do dirndlu, rozhodně zkuste Bavorské dny.
 
Tyhle drobné přehlídky mohou být nejen zdrojem zábavy pro vaše návštěvníky, ale také bezvadnou příležitostí znovu a znovu upozornit na svůj podnik nějakou tou tematickou kampaní.
 
Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 6.11.2019
 
Psáno pro Barlife
 
Zdroj:
 
 
 
30. říj, 2019

Okamžitě označí všechny své kritiky za ničitele světa...

Pán Jakl, sme na prahu 30. výročia Nežnej revolúcie. Keď sa pozriete späť do obdobia revolučného a tesne po ňom, čo sa Vám vybaví ako prvé?

Jsem účastníkem oné památné demonstrace ze 17. listopadu 1989, takže je to součástí mých vzpomínek, mého života, mých dojmů. A dny potom? Hektické, po nocích množení letáků, organizování různých akcí, v jednom víru událostí. Byly to dny a týdny, kdy jsem se cítil velmi šťastný, jakkoli jsem si nedělal iluze, že snad nepřijdou zase dny všední i trpké.

Ako sa postupne stane z hudobníka, novinára respektíve poslanca Českej národnej rady poradca prezidenta?

Moje spolupráce s Václavem Klausem začala bezprostředně po události nazvané Sarajevský atentát. Do té doby jsme se znali jen okrajově, díky mé poslanecké a poté novinářské roli. Ale den po jeho tehdejší rezignaci na funkci premiéra jsem zavolal do jeho sekretariátu a nechal mu vzkaz, že v době mediální hysterie, vybičované proti němu, stojím za ním, a pokud by něco potřeboval, ať se ozve. Ozval se hned druhý den, pozval mě k sobě a nabídl mi spolupráci. Zprvu zdarma, poté jako jeho asistent poslance, poté – když byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny – jsem se stal ředitelem jeho Odborného útvaru (což bylo oddělení analytiků a oddělené tiskové). O čtyři roky později jsem opět pár měsíců byl v roli jeho poslaneckého asistenta, a když se poté stal prezidentem, byl jsem mezi prvními, které si vzal sebou na Hrad. Tam jsem byl 10 let jeho tajemníkem, zprvu také ředitelem sekretariátu a poté ředitelem Politického odboru. Nyní pracuji v jeho Institutu.

Václav Klaus je spojený s Vašim životom už „nejaký ten pátek“. Určite sa tá spolupráca nedá stručne zhodnotiť, tak aspoň skúste prezradiť, čo na ňom obdivujete, čo naopak by mohol zmeniť a ktorú jeho vrodenú vlastnosť by ste chceli mať.

Obdivuji především jeho pracovitost a erudovanost. Měnit zralého muže už nemá cenu. A jeho vrozenou vlastnost? Vystačím si se svými, ta jeho pracovitost je spíše získaná, tu asi vrozenou nemá.

V rozhovore s Filipom Šebestom ste povedali, že vás prekvapilo, ako často ste uvažovali konzervatívne už v čase, keď ste bol považovaný za liberála. Nebolo v tom čase revolučno/porevolučnom veľa konzervatívne zmýšľajúcich ľudí liberálmi, pretože boli na strane liberalizácie ekonomiky? Bol to vtedy skôr boj v ekonomickej oblasti, ktorý sa – úpravou základných pravidiel – presunul do oblasti spoločenskej?

Já si myslím, že to nijak není a ani nebylo v rozporu. Staří liberálové v ekonomickém smyslu, počínaje Adamem Smithem, byli přece z dnešního pohledu čistí křesťanští konzervativci. Důraz na ekonomické a občanské svobody je přece pouze jednou z aplikací názoru, že lidskou mocí se nemá silou zasahovat do přirozených spontánních dějů. Někdy před 25 lety jsem v polemice s jedním liberalizujícím katolickým paterem, který dnes už otevřeně šíří pokrokářství, napsal, že neviditelná ruka trhu i ruka boží vůle vyrůstají obě z jednoho těla a nemůže být tedy mezi nimi rozpor.

Pokračování textu zde:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10704#more-10704

Pro Konzervativny web se ptal Peter Bercik

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 30.10.2019


 

21. říj, 2019
Připadlo to zrovna na dnešek. Život se mi rozdělil vejpůl. Přesně jednu jeho půlku jsem prožil do 17. listopadu 1989 a přesně půlku po tomhle historickém datu...
 

Jasněže vím, že přímo onoho 17. listopadu k žádnému faktickému zlomu v životě obyvatel Československa nedošlo. Oné památné demonstrace jsem se sice osobně zúčastnil a při návratu domů manželce hlásil, že jsem právě zažil asi hlavní událost roku. Vůbec mě ale nenapadlo, že to byla nejen akce roku, ale spíše posledních čtyřiceti let. Však jsem šel druhý den do práce jako jakýkoli jiný den a nic nenasvědčovalo tomu, že už žiju „první den poté“.

To až běh dalších hodin a dní a především falešná zpráva o mrtvém studentovi Šmídovi přinesly do vývoje událostí ten zásadní obrat. Přetlak se vyvalil. A za sebe můžu říct, že následující týdny přinesly mně osobně asi nejšťastnější chvíle života.

Nechtěl jsem ale dnes mluvit o oněch třicet let starých událostech. Spíše právě o tom rozpůlení života, což je ryze individuální pocit. První, co člověka napadne, je ty půlky srovnat. No, to půjde těžko. Do té první patří dětství, máma, táta, tři bratři, škola, kamarádi. S tím se těžko něco srovnává. Až pak přišel underground, konfrontace s realitou, ale také bujné mládí. S tím už se taky srovnávat nemůžu.

Já děkuju za obě půlky svého života. V té první jsem si užil mládí, dětství, objevování světa včetně jeho nespravedlností a nesvobod. V té druhé jsem si užil euforie mladé svobody, tisíců změn kolem sebe a při všem svém konzervativním mrzoutství změn většinou radostných.

Nabízí se otázka, co přinese „třetí půlka“. On to přinesl už závěr té druhé. Svobody zase začalo ubývat. O tom jsem ale napsal už hodně textů a další asi ještě napíšu. Dnes mi jde o něco jiného. Zrovna nadcházející éra totiž podle mne přináší ještě jinou věc, než jen sílící etatizaci a omezování života jednotlivců. Přináší sílící napětí mezi lidmi. Více nenávisti ve jménu boje proti nenávisti. Méně tolerance ve jménu boje proti netoleranci. Houstne to.

Nejsem ještě úplný kmet (i když na to hlavně poránu často vypadám), ale přeci jen na základě nějaké té životní zkušenosti cítím, že je to ve vzduchu. To napětí mezi lidmi přeroste v něco, u čeho bych už možná ani nechtěl být. Ani jako divák.

Ale třeba se mýlím, stejně jako jsem se mýlil večer 16. listopadu 1989 před nuselskou hospodou U českého lva, když jsem v rámci plánování srazu na zítřejší „svazáckou“ demonstraci pravil, že převrat určitě přijde (nečekal jsem, že začne už zítra), a že se pak neobejde bez velkého násilí, neboť naštvanost lidí je veliká. Jsem rád, že jsem se tehdy mýlil. Jenže tentokrát to není naštvanost na konkrétní systém či konkrétní papaláše (to jistě také, ale to není společné všem), ale naštvanosti lidí na lidi. A někde se ten přetlak vyvalí.

A jestli je teď chvíle na přípitek, připíjím na svou omylnost.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 21.10.2019

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10627#more-10627