LADISLAV JAKL

27. zář, 2019

První semifinále soutěže o nejlepší ležák nabídlo vcelku vyrovnané pole předložených vzorků, s výjimkou obou konců tabulky...

Zatímco na čele dominoval přerovský Zubr s velice slušným ziskem 29 bodů (průměr 3,625), na chvostu zůstal trčet Bernard s hanebnými 44body (5,5). Právě humpolecký ležák vzbudil po ohlášení výsledků bouřlivé diskuse, neboť zatímco šest porotců ho naprosto strhalo, zbylí dva členové poroty s ním byli naopak spokojeni a řadili ho do horních pater tabulky.

Po odtajnění a vyhlášení konečného pořadí byla na pokyn kapitána stolu přinesena kontrolní láhev a znovu degustována. A vida! Všichni porotci zůstali pevně na své straně zákopu, čímž se potvrdilo rčení, že není na světě pivovar ten, aby se zavděčil pivopíčům všem…

Ale vraťme se k průběhu samotné degustace. Ostatní vzorky v kolekci již tolik emocí nevzbudily a tak se porotcům většinou dařilo zachovávat předepsanou poker face s výjimkou bouřliváka Maxe, jemuž jeho horká argentinská krev nedovolovala jen tak lehce přejít ústrky, kterými ho  – dle jeho mínění – předložené vzorky iritovaly.

Došlo to dokonce tak daleko, že v jednu chvíli musel být napomenut kapitánem stolu slovy: „Nevyváděj tak, doma v pampě bys to chlastal, ani bys okem nemrknul!“

Na to milý Max kontroval slovy: “ To je pravda, u nás v Argentině je Braník považován za craftové pivo!!! “ a maloval dál šestky sedmičky a osmičky jen to svištělo.

Výsledková listina pak přináší několik zajímavostí, které stojí za povšimnutí. První místo přerovského Zubra, který tak rázně vykročil za obhajobou loňského vítězství.

V této souvislosti bychom také rádi upozornili na probíhající obchodní válku mezi PMS a řetězcem Albert. Skupina PMS, mající ve svém portfoliu kromě Zubra také Litovel a hanušovickou Holbu (mimochodem další letošní semifinalisté PPE!),  odmítla přistoupit na nevyhovující obchodní podmínky a její piva tak v Albertech nenajdeme. Trochu komplikace pro nákupčího PPE, nicméně PMS držíme palce, dle našeho názoru prodávat český ležák leckdy i pod deset korun za láhev je z hlediska dnešních cen až nemravné a někde se to prostě projevit musí.

Na druhém místě překvapila Chotěboř, po nevyrovnaných výkonech z poslední doby tentokrát svěží a pitelná, uvidíme zda udrží formu do dalších bojů.

Třetí místo rovněž překvapení, benešovský Ferdinand se poprvé probil až do finále.

Na čtvrtém nenápadný dělník piva Pardál, skromně číhající na svoji šanci.

A poslední postupující Gambrinus jen o prsa korejské ženy porazil svého slavnějšího bráchu z Plzně. O lahvové verzi PU byly již popsány tuny papíru, ani nyní se nevyvarovala obvyklých chyb, i když ne v takové míře jako v některých minulých degustacích.

Drobné senzorické vady vykazovaly i další nepostupující tituly, Černá Hora, Klášter a Platan.

Druhé semifinále proběhne v První Pivní Tramwayi dne 17.9. od 19h a jako vždy bude veřejně přístupné.

Závěrem poděkování úžasným pivonoškám, všech 10 x 8 vzorků stihly tentokrát nanosit v úžasném čase 6:32!

Též Béďovi a Lidušce za opakované dodávky vzorků z moravskoslezské oblasti.

Petr Hrkal, PPE

Výsledky 1.semifinále 2019:

1. Zubr  29 b
2. Chotěboř premium 31 b
3.  Ferdinand Benešov 34 b
4. Pardál Echt 35 b
5.  Gambrinus 12° 36 b
6.-7. Pilsner Urquell 37 b
6.-7. Černá hora Páter 37 b
8.  Platan Protivín 38 b
9.  Klášter Premium 39 b
10.  Bernard sv. ležák 12° 44 b

 

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 27.9.2019

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10602#more-10602


 

3. zář, 2019

S Ladislavem Jaklem jsme si povídali nejen o jeho nové knize textů, rozhovorů a komentářů Z Hanspaulky o svobodě, kterou právě vydává Institut Václava Klause. Ale i o tom, jak se změnil politický střet a o co v něm jde nebo proč se dnes cítí být konzervativnější než před třiceti lety...

O čem je Vaše nová kniha, je asi jasné ze samotného názvu – o svobodě. Co v ní ale čtenáři budou hledat marně, co v ní nenaleznou?

Nenajdou v ní mé soukromí, nenajdou v ní mé pivo, nenajdou v ní mou muziku. Ale bez toho, čím žiju ve svém soukromí, bez svého piva a bez své muziky bych se určitě díval na svět jinak a určitě bych i jinak psal.

Jsou toto pro Vás atributy svobody? Nebo co si pod pojmem svoboda představuje Ladislav Jakl? A změnilo se nějak toto vnímání v průběhu let od roku 1989?

To jsou spíš atributy mé osobní spokojenosti a pohody. Svoboda pro mne znamená totéž, co pro kohokoli jiného. Možnost jít za svou vlastní spokojeností a pohodou. A protože jsme každý jiný, přináší každému spokojenost a pohodu něco jiného. A k tomu potřebujeme svobodu jít svou vlastní cestou za svým vlastním štěstím, aniž by nás někdo násilím nutil jít po cizí cestě a aniž by nám někdo násilím vnucoval svou představu o našem štěstí. V tom se nic nezměnilo od stvoření světa.

Tak ještě jinak. Řekl byste, že nám dnes někdo vnucuje tyto své představy o našem štěstí více, než tomu bylo například v době Vašeho poslancování před 30 lety? Z Vaší knihy to na mne působí tak, že ano. Čím to je?

Na začátku 90. let jsem i já propadl pocitu, že teď už bude svobody jen přibývat. Měl jsem radost z každého odhození dalšího a dalšího břemene regulací a zákazů. Vůbec by mě nenapadlo, že za pětadvacet let bude vše naruby a že každý den budou omezení a zákazy naopak přibývat. A už vůbec mě nenapadlo, že se touhle dobou budu bát i o svobodu slova.

Vidíte někde nebo v něčem naopak naději? Třeba v nějakém segmentu našich společností, když budu mluvit šířeji o Západu jako celku, protože se to asi netýká jen nás…

Bude to znít jako slovíčkaření, ale naději paradoxně vidím právě v tom utahování šroubů posledních let. Dokud měli kolektivisté pocit neochvějné převahy, nechali nás povídat, co jsme chtěli, ve stylu: ať si plácají, my máme moc. Ale to, že začali boj proti svobodě slova ve stylu umlčování samizdatů a štvavých vysílaček, je důkazem, že stoupenci svobody jim nahánějí reálnou hrůzu. Jen je nechme, ať se bojí.

Vy jste ve veřejné diskusi často radikální a provokativní. Trump, Farage, Johnson, Salvini také nejsou žádnými vychovateli z nedělní školy a prolamují krustu dusivé politické atmosféry poměrně úspěšně. Být jen „drsný“ ale asi nestačí, ne?

Mým cílem není být provokativní. To by bylo moc prvoplánové. Provokativní se leckomu zdají mé názory, protože z nich nijak neslevuji a protože se ve své ostré podobě zdají být často vybočující z dohodnutého klidně plynoucího diskursu. Lidé jsou často zvyklí na velmi úzké spektrum svých oblíbených názorů a cokoli odlišného vnímají jako skřípání nehtů o rezavý plech.

Je ještě něco co Vás při přípravě knihy, řekněme, překvapilo? Nějaká tendence, kterou jste si dříve tak neuvědomoval a vyjevila se až v takto koncentrované podobě Vašich textů z posledních let?

Určitě nejsem sám, kdo je bláznivými pokrokářskými vylomeninami překvapován každý den. I texty v této knize prozrazují, jak se témata mění. Už nám nejde jen o ekonomické svobody, už nám jde o kulturní a civilizační přežití. O naší budoucnosti rozhodne to, zda dáme přednost dobru, nebo svobodě. Já jsem pro svobodu a o cizí dobra nestojím.

Asi byste tedy souhlasil s tvrzením, že se politický střet dosti redefinoval. V řadě klasických liberálů, mezi něž Vás počítám, to probudilo dříve netušené konzervativní reflexy. Cítíte se být dnes konzervativnější než na počátku 90. let?

To cítím, i když zpětně odhaluju, že mé někdejší postoje byly už tehdy o dost konzervativnější, než jsem si sám tehdy myslel. Ale i tak, hlavně poránu, na sobě jistý posun vnímám. Je to dílem stárnutím, dílem pocitem akutního a sílícího ohrožení. Šílenství pokrokářů tak zběsile akceleruje, že nám nezbývá, než se také radikalizovat. Jinak budeme pro ně jen materiálem ke zvrhlým sociálně-inženýrským experimentům.

A dá se tomu vyhnout, nebo si tím budeme muset projít? Jistým způsobem se dá říct, že znovu.

Vyhnout? Na to je pozdě. Za chvíli mi bude šedesát. Nevím, čeho se v tomto smyslu ještě dožiju. Horších časů zcela určitě. V těch už jednou nohou jsme. Ale jestli zažiju zas lepší éru, to nevím. Někdo z čtenářů mé knihy však určitě.

Autor: Filip Šebesta, Newsletter IVK, léto 2019, Praha, ČR, 3.9.2019

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10572#more-10572

 

 


 

22. srp, 2019
Svoboda je v ohrožení a lidé si to neuvědomí, dokud ji zcela neztratí...
 
Důrazné varování před novými formami totalitního myšlení a praktik zazněly ve čtvrtek odpoledne v zahradě hanspaulského zámečku, kde sídlí Institut Václava Klause. Exprezidentův letitý spolupracovník Ladislav Jakl zde představoval svou novou knihu.
 
„Vítejte na zahradní slavnosti,“ utahovali si hostitelé Institutu Václava Klause ve čtvrtek v narážce na mediální prezentaci víkendového „Vlasteneckého setkání“ v Příčovech, které bylo výrazně kritizováno. Organizátoři kritizované akce totiž v žádosti o dotaci použili termín zahradní slavnost. 
 
Ale zpět na pražskou Hanspaulku. V sídle exprezidenta Václava Klause se ve čtvrtek uskutečnila sešlost těch nejvěrnějších, aby společně pustili do světa novou knihu Ladislava Jakla, letitého Klausova blízkého spolupracovníka a dnes i člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
 
Kniha Z Hanspaulky o svobodě dává dohromady Jaklovy texty z posledních let, včetně například jeho rozhovorů pro ParlamentníListy.cz. 
 
Akce se kromě autora zúčastnil bývalý prezident Václav Klaus, který se hned v úvodu pochválil, že zřejmě jako jediný tu knihu stihl celou přečíst a udělat si v ní poznámky a mít řadu věcí pověstně podtrhanou. 
„Jsem asi jediný, kdo je strašně pilný a proto, když knížka v pátek vznikla, už ji mám přečtenou. Jestli se chcete podívat, uvidíte tady, že je pečlivě podtrhaná. To je věc, kterou ani ředitel Weigl neudělal v žádném případě,“ vtipkoval exprezident Klaus na úvod setkání.
 
„S jistou autoritou člověka, který to přes víkend přečetl, chci říct důležitou věc. Trošku jsem Láďu Jakla v poslední době pošťuchoval, aby nepsal jen krátké texty, ale psal i zásadnější věci. Nejen takové jednostránkové blogy a komentáře. A po přečtení této knížky musím říct, že jsem se mýlil. Je vidět, že lze jasné politické konzistentní a společenskovědní postoje vyjádřit i pomocí krátkých textíků. Tato kniha to jasně demonstruje.
 
Prohlašuji, že názory vyjádřené v knize, to je sukus názorů IVK na dění dnešní doby a je dobře, že tato knížka vznikla. Chci poděkovat jako občasný kritik toho, že se flákáte a píšete dvoustránkové články místo dvacetistránkových,” dodal Klaus.
 
Ladislav Jakl coby autor upozornil i na obálku knihy, na jejíž titulní straně je koňský ohon. Jakl totiž celá léta nosí dlouhé vlasy stažené do culíku. To před časem vedlo k osobnímu útoku na jeho osobu ze strany česko-amerického profesora Lukeše. Ten v televizní debatě místo argumentace na Jaklova slova uvedl, že jeho jedinou kvalifikací je koňský ohon, co má na hlavě.
 
„Pošlete tu knihu Lukešovi do USA,“ řekl během akce jeden z hostů akce na Hanspaulce. Šéf Institutu Václava Klause Jiří Weigl k tomu poznamenal, že krom koňského ohonu na obálce s tím je i část koňského pozadí. „Zjevně ta část těla vyjadřuje dnešní dobu a situaci, ve které se společnost nachází,“ řekl nadneseně.

Autor Ladislav Jakl vysvětlil, proč v názvu knihy použil termín svoboda. „Kniha se jmenuje Z Hanspaulky o svobodě. Proč o svobodě? Vše, co poslední léta dělám, se tak či tak svobody týká. O svobodě se poslední dobou mluví málo a když už, tak možná ve frázích. Jinak se mluví o různých dobrech, prospěšnostech. Je to tím, že lidé po svobodě netouží, pokud jim nějak strašlivě nechybí. V základním dilematu, jestli je víc dobro nebo svoboda, lidé utíkají k různému dobru a svobodu tím ztrácejí,“ je přesvědčen.

„Lidé si určitý typ nesvobody objednávají sami. Když se někomu něco nelíbí, řekne si, že by bylo dobré to trošku zregulovat. A v tom je past, do které padají lidé kolem nás. Jestli má tato knížka něčemu přispět, pak tomu, abychom se té pasti vyhnuli. Nepřipusťme, aby nám někdo distribuoval dobro podle svých představ výměnou za naši svobodu,“ dodal Ladislav Jakl.

Přípitek na počest vydání knihy neproběhl se sektem, jak bývá u takových příležitostí zvykem. Jakl je pověstný milovník piva, takže zrzavý nápoj nemohl chybět ani zde. „Umíte si někdo představit mě se skleničkou sektu? Muselo to být pivo,” poznamenal k tomu sám autor.

Akce se v zahradě hanspaulského zámečku zúčastnili třeba hudebník a novinář Ondřej Hejma, ekonom Dušan Tříska, poslanec ODS Jan Skopeček, publicista Michal Semín či právník a expert na unijní právo Tomáš Břicháček. Nechyběl ani protokolář Jindřich Forejt, který krom dalších projektů stále pro Institut Václava Klause pracuje.

Autor: Parlamentnilisty.cz, Ladislav Jakl, Praha, ČR, 22.8.2019

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10559

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Ladislav-Jakl-krtil-knihu-Padaly-narazky-na-hru-od-Havla-i-vtipy-na-konsky-ohon-a-profesora-Lukese-z-Bostonu-592667


 

18. srp, 2019

Za poslední roky se s podnebím na Zemi nic zvláštního nestalo. Přitom hlasitost hysterického alarmismu se zvýšila několikanásobně. O čem to svědčí?

Jen o tom, že alarmisté si najali kvalitnější a dražší mediální agentury. Ty dobře znají svou práci a tak nejlépe vědí, že racionálními argumenty nelze cílů alarmistů dosáhnout. Je nutno vsadit na jednu kartu. Na kartu emocí, citového vydírání, vnucování pocitu viny. K tomu postačí kýčovité ikony, přestřelené výkřiky, burcování bez seriózně doložitelné příčiny.

A co je tím cílem? Někteří alarmisté už to říkají nahlas: zavedení válečného stavu, zavedení válečné správy ekonomiky a „dočasné“ upozadění demokracie, protože na ni ve chvíli největšího ohrožení přece není čas. Militantní kolektivisté vždy snili o tom, jak nás oberou o zbytky svobody. Nyní přišli na to, jak to udělají. Ve válce se všichni musejí uskrovnit, musejí dodržovat tuhou disciplínu a zapomenout na své individuální zájmy. A tak tihle zelení revolucionáři vyhlásili válku s podnebím.  Když jde o přežití lidstva (a o nic menšího), kdo by se ptal po demokracii, po svobodě či po volném trhu. O podnebí nejde. Jde o nás.

Nastává nová doba. Jak jí budeme říkat? V době postdemokratické už žijeme. Přichází doba postracionální.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 18.8.2019

Zdroj:
 
17. srp, 2019

Stížnost na Vrchní státní zastupitelství...

VSZ v Praze

Nám. Hrdinů 1300/11

K rukám JUDr. Bradáčové

Vážená vrchní státní zástupkyně,

 

  1. Dne 25. května jsem byl fyzicky napaden mně neznámou osobou, zranění mi sice byla ošetřena 26. 5. v nemocnici Na Františku na pohotovosti, 30. 5. u praktické lékařky na klinice Asklepion a 31. 5. na oddělení ortopedie Vojenské nemocnice ve Střešovicích, ale způsobila mi značně bolestivé i viditelné následky, přetrvávající řadu týdnů. Vyšetřování se bez mého podnětu ujalo Obvodní ředitelství policie Praha 1, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality, detašované pracoviště Praha 7, František. Dne 30. 5. jsem podal vysvětlení a následně jej ještě doplnil o reakci na výpověď dotyčného agresora, nejprve ústně do protokolu, později ještě obšírněji písemně.
  2. Několik dní po prvním útoku jsem byl v jiné lokalitě opět fyzicky napaden. V obou případech dali útočníci najevo, že mě znají z veřejného působení, v prvním případě útoku těsně předcházel výrok, napadající mě výslovně za politickou orientaci. I ve druhém případě se vyšetřování bez mé iniciativy ujal policejní orgán, v tomto případě ve Zlíně.
  3. Jak lze zjistit kontrolou spisu, dosud mi nebylo ani jedním policejním orgánem sděleno, že vyšetřování bylo ukončeno, popřípadě s jakým výsledkem. Proto například ani nevím, jestli se mé písemné vyjádření vůbec stalo součástí spisu, nebo jestli byl v době předání vyjádření spis již uzavřen. Oficiálně tedy nemám o výsledku vyšetřování až dosud žádnou informaci, přestože jsem byl předtím s oběma policejními orgány opakovaně i v telefonickém styku. Nikdo mi nevolal, nikdo mi nepsal. Zato se v obou případech vyšetřovatelé obrátili na média a sdělili jim, že vyšetřování bylo ukončeno, a také s jakým výsledkem. I po několika týdnech od zveřejnění těchto informací nemám stále žádnou oficiální informaci, na kterou bych mohl nějak reagovat. V prvním případě policie novinářům (nikoli mně) podala informace, ze kterých má veřejnost usoudit, a) že policejní orgán vyšetřování ukončil a věc b) postoupil přestupkovému orgánu s tím, že v rozporu se skutečností c) vlastně nešlo o napadení mé osoby. A přesně v tomto duchu o věci média referují, evidentně mající od policie více sdělení než já, coby účastník řízení a poškozený. Policejní mluvčí dokonce v souvislosti s mou osobou použil pro média slovo „podezřelý“, které má pouze trestně právní konotaci a navozuje dojem, že jsem měl spáchat něco protiprávního.
  4. Velmi podobné to bylo i v případě zlínského útoku, o kterém média referovala relativizujícím způsobem, jako kdybych si věc vymyslel, a to i za přispění tamního policejního orgánu, který novinářům sděloval, že o věci nic neví, přestože tou dobou mi již tamní policisté telefonovali. Žádná další oprava, že věc se vyšetřuje, vydána nebyla. Ani zde jsem poté nedostal žádnou zprávu o ukončení vyšetřování. Pouze z médií se mi po několika týdnech doneslo, že dotyčný útočník byl prý odhalen a vede se vůči němu přestupkové řízení. Tato informace byla policií zcela marginalizována a v médiích se téměř neobjevila, zůstala tam původní verze, sám útok zpochybňující. Totožnost útočníka policie stále chrání. Mou nikoli. Ani zde jsem žádnou informaci o ukončení vyšetřování dodnes neobdržel.
  5. Vzhledem k veřejné funkci, do které jsem byl zvolen Poslaneckou sněmovnou, považuji medializovaná vyjádření policejních orgánů za a) nápomoc při znevážení mojí důvěryhodnosti, popř. pomluvě, b) porušení zákonem stanovených procesních pravidel. O porušení práva na ochranu informací osobního charakteru ani nemluvě.

Vzhledem k uvedenému Vás zdvořile žádám o prověření zákonnosti a korektnosti dosavadního procesního postupu výše označených orgánů Policie ČR. Zároveň prosím o informaci o Vašem postupu ve věci.

Děkuji.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 16.8.2019

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10515&fbclid=IwAR2qSoOYHyUl0Xc9O6oTMGPskR1tvJttiUuEbthS6kJk_WiJZWFWB4zbP1I