LADISLAV JAKL

29. čvn, 2020

Dva dezinformační weby, které si hrají na arbitra pravdy, peskují ty druhé a jiný názor než svůj označují za fake news...

Sami ale fake news pilně šíří. Ondřej Neumann a Pavel Šafr, jejich provozovatelé, pravdu nehledají. Domnívají se, že ji vlastní. A jsou tak moc postiženi nenávistí, že jim je v jejich hrdinném boji s nenáviděnými každá lež dobrá. Říkají si patrně: to je takový lump, že nás to opravňuje použít proti němu cokoli. Pomluvu, výmysl, neověřený drb. Nemají argument, nezmůžou se na něj. A tak se snaží člověka s odlišným postojem očernit, pomluvit, zdiskreditovat.  A mají i své kladné hrdiny. Takové, kterým projde vše. Takové, jejichž výroky se neověřují, protože jsou to přece spojenci v boji za správnou věc. Mezi jejich hrdiny patří šiřitel konspiračních teorií a dezinformátor Zdeněk Šarapatka.

Člen Rady České televize Šarapatka mě před rokem falešně nařkl, že prý jsem coby „Babišův kůň“ – myšleno na Babišův pokyn – „klekl“ na pořad Reportéři kvůli nějaké reportáži o hradním kancléři Mynářovi, a to formou hlasování o nějakém postihu. Pomíjím kuriózní výrok, že jsem Babišův „kůň“, což může o mně pronést jen jedinec úsudku velmi mdlého. Poškozuje mě ale zejména to, že ze mě Šarapatka dělá člověka, který se ve výkonu své práce radního řídí vnějšími politickými pokyny (což mi zákon zakazuje, takže mě Šarapatka zcela bez důkazů obviňuje z porušení zákona). Šarapatkův konspirativní výplod pohotově zveřejnil Šafr na svém Foru 24. Jak by ne. Musel vědět, že dělat ze mne Babišova koně je konina, ale v boji za tu správnou věc se nelze ohlížet na pravdu či rozum. A tak si Šafr ani neověřil jednu dost podstatnou věc. Šarapatkův článek vydal loni 29. března. To jsem ale v Radě pro vysílání na nikom klečet nemohl. Nebyl jsem v tu dobu jejím členem. Jmenován jsem byl až 1. dubna, jmenování jsem si převzal o tři dny později a prvního zasedání jsem se nemohl zúčastnit dříve než 9. dubna. Jenže proč by si něco takového Šafr ověřoval, i když to bylo velmi snadné?

Tak co s tím, pánové? Poradím vám: pan Šarapatka napíše omluvu ve znění: „Omlouvám se Ladislavu Jaklovi za nařčení, že v roli „Babišova koně“ „klekl na Reportéry ČT“ svým hlasováním o sankci. Nemám žádné poznatky, že by pan Jakl při výkonu funkce člena Rady pro vysílání jakkoli vystupoval ve prospěch premiéra Andreje Babiše nebo jakékoli politické strany či hnutí. Omlouvám se také za to, že jsem mu přisoudil účast na dotyčném hlasování, které však proběhlo v době, kdy pan Ladislav Jakl členem Rady pro vysílání nebyl“. Forum 24 tuto omluvu zveřejní a dotyčný omluvný článek podpoří na sociálních sítích reklamou za 15 tisíc korun.

Že Forum 24 skočí po každém textu, který by mohl podpořit pomlouvače Šarapatku a poškodit některého neoblíbence, svědčí i případ z novější doby. Ondřej Neumann ze serveru Hlídací pes, který si hraje na dohlížitele nad tím, aby se nešířily falešné či neověřené zprávy, uveřejnil velikou lež. V článku, který má hájit Šarapatku argumentem, že i jiní lidé přece také šíří na internetu nepřijatelné výroky, uvedl tuto pasáž, týkající se mě: „Tak izraelský ministr zdravotnictví šel proti mainstreamu a nekorektně řekl, že COVID-19 je Boží trest za homosexualitu. Pak sám onemocněl. 1) Neřekl to. 2) I když to neřekl, tak s ním souhlasím.“ Tweet, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl, 10. dubna 2020. Komentář Rekonstrukce státu: Podněcování k nenávisti vůči skupině osob na základě sexuální orientace.

A Šafrovo Forum 24 i tento drb okamžitě převzalo. Tím mě nařkla ze spáchání trestného činu nejen jakási obskurní bojůvka s názvem Rekonstrukce státu, ale i Neumann a Šafr. Faktem totiž je, že jsem nikdy nic takového nenapsal a že ani nemám a nikdy jsem nepoužíval žádný twitter. Je mi jedno, jestli si Neumann zdroj vymyslel, vyrekonstruoval či zda si jen neověřil, že dotyčný twitterový zdroj je podvržený. Důležité je, že on sám tímto aktivně šíří lež, která je způsobilá mě vážně poškodit. Jeho dezinformaci už také přejímají další média, hrající si na bojovníky s dezinformacemi.

Tak co s tím, pánové? Poradím vám.  Ondřej Neumann na stránkách Hlídací pes zveřejní tuto omluvu: „0mlouvám se Ladislavu Jaklovi, kterého jsem falešně nařkl ze spáchání trestného činu podněcování nenávisti vůči skupině osob na základě sexuální orientace. Své nařčení jsem vystavěl na podvrženém výroku, jehož pravost jsem si nijak neověřil“. Následně omluvu ochotně přetiskne i Šafr na Foru 24 a oba pánové tyto texty podpoří reklamou za 15 tisíc korun. Po Rekonstrukci státu nic nechci, nic o ní nevím, pro ni jsou takovéhle praktiky patrně atributem.

Myslíte, že se oněch omluv dočkám? Tak leda msty. Tihle lidé zvláštního ražení dovedou být nepříčetní, když jsou přistiženi při činu, který sami trvale podsouvají terčům své nenávisti.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 29.6.2020

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11017


 PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

23. čvn, 2020
České pivovarnictví prožívá nelehké časy. A mikropivovarnictví dvojnásob. No, možná by bylo namístě napsat desetinásob.

 

Velké pivovary stejně 60 – 70 procent své produkce stejně stáčejí do lahví a distribuují v obchodní síti, takže u nich výpadek poptávky po zavření hospod činil jen několik desítek procent. U mikro je to ale úplně jinak. Některé nelahvují vůbec, některé jen omezený počet limitovaných várek a některé si část produkce jezdí nalahvovat jinam. Ale významná část i takto nalahvované produkce bývá určena pro prodej přímo v jejich pivovarech, protože do obchodní sítě se obvykle nedostanou. A tam bylo zavřeno.

Mikropivovary tak naprostou většinu produkce stáčejí do sudů, a ty obvykle buď vyčepují ve své pivovarské restauraci, nebo v multitapových ochutnávkových pivních barech. Některým z nich trochu pomohl prodej „přes okénko“, jiné ale ztratily odbyt zcela, pivo se jim zkazilo a nové várky zastavily. Existují různé odhady, že covidovou krizi třetina malých pivovarů nepřežije, tuto obavu ale nesdílím, byť vysvětlení mám k přátelům pivovarníkům poněkud kruté. Dlouhodobě může počet mikropivovarů o odhadovaných 150 – 200 poklesnout jedině v případě zásadní změny chování spotřebitelů po uvolnění restrikcí. Pokud se spotřebitelské zvyky zhruba, není k významnému poklesu počtu pivovarů důvod. Přesnější by bylo tedy říci, že krach a zánik nehrozí pivovarům, ale některým jejich majitelům (to je ta avízovaná krutost). A jejich pivovarů se holt ujme někdo jiný, protože poptávka po jejich produkci tu bude.

Pokud k tomuhle procesu dojde, nastane na pivovarnickém trhu velký pohyb, přesahující svými rozměry dobu největšího boomu mikropivovarů před několika lety. A bude ho nejspíše provázet velká vlna nových tzv. létajících pivovarů. Co to je?

Američané a Angličané tomu říkají „Cikánské pivovary“, čímž prostě myslí pivovary „bezdomovce“ (ne pro bezdomovce). Trend létajících pivovarů se zrodil k uspokojení takových pivních fanoušků, kterým domovarnictví už bylo málo, ale na vlastní pivovar se ještě necítili. A tak si sestavili své originální receptury a pivo si šli vyrobit k nějakému existujícímu pivovaru. Je celá škála možností této spolupráce. Od jedné krajnosti (tady máš klíče od pivovaru a pak si to odvez a prodej – finální produkci nebo dokonce meziprodukt) po druhou krajnost (pošli recepturu, dodáme ti tvé pivo). Většinou jde o něco mezi tím, o jistou kooperaci.

Různé jsou také formální náležitosti. Pevný pivovar jede i hostující produkci na svůj vlastní celní sklad, zadavateli pivo dodají jako každému zákazníkovi, a ten si produkci prodá pod svým jménem. Nebo si zadavatel odveze produkci v tanku, někde u sebe si ji stočí a zaregistruje. Pozor ale na onu mezifázi: stačí špatně vyplněná nebo chybějící daňová dokumentace, a posádka vozidla může být cestou velice překvapena, když jí celníci zabaví nejen produkci a vyměří pokutu, ale seberou i auto. Takže raději pozor.

Jsou u nás zkušení a originální sládci, kteří „létají“ už celé roky a nějak necítí potřebu se usadit. Nebo ji cítí, ale dosud situaci nevyhodnotili jako vhodnou k usazení. Jejich značky jsou v pivovarské komunitě uznávané a pivo je poptávané u zavedených ochutnávkových pivnic. Mezi nimi vyniká například Chroust, Falkon, Two Tales, Potmehúd, Crazy Clown, Zemský pivovar, Černý potoka, Dragonfly, Hangár.

Hodně z takových pivovarů po dvou třech letech zaniká, ale některé se nakonec usadí. Některé se nejdříve „polousídlí“ tím, že založí svou pivovarskou hospodu, kde své pivo prodávají. Pak teprve vybudují stálý pivovar. Jiní si po letech létaní vybudují pivovar a hospodu (nebo hospody) až později. Mezi takovými, kdo už přestali kočovat, patří především Nomád, který se usadil v Děčíně, Létající Čestmír přišel o svůj přídomek „létající“, když zakořenil v Brandýse, Přátelský pivovar dobudoval své pevné sídlo v Malešově. Povodně kočoval i pivovar Trilobit, než se usadil v Libni a zřídil své hospody v Košířích a ve Vršovicích.

Lze čekat, že právě mezi létajícími pivovary nastane nyní doba rojení a situace mezi nimi bude nějakou dobu nepřehlednou. Krátkodobě počet mikropivovarů asi opravdu o několik desítek poklesne, ale pak se začne trh uzdravovat. A prvními vlaštovkami bude právě nová vlna kočovných pivovarů.

Dobré bary, které sázejí na kvalitní a originální výběr piv, by měli nastalou situaci pozorně sledovat. Nevsázet v této situaci jen na jistotu, ale hledat i mezi novými příští hvězdy pivovarského nebe. Zákazníci ocení jejich vizionářství a začínající pivovary si jistě budou pamatovat, kdo jim v těžkých chvílích zrodu projevil důvěru.

Psáno pro Barlife

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 23.6.2020

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10986#more-10986


 

 

25. kvě, 2020

„Svobody rychle a nenávratně ubývá...

A reálně hrozí, že svoboda, jak ji známe, chystaný masivní útok na své základy nepřežije. Neházejme flintu do žita, nedejme svou kůži lacino, ale moc nadějí si nedělám,“ říká muzikant, spisovatel a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl. V rozhovoru varoval před rozdáváním financí a mezi kritikou o pomoci mu prý chybějí hlasy, ať stát raději nikomu nebere. Podle něj je čistě na vládní libovůli, kdo o peníze přijde a kdo je dostane. Úspěšní jsou pak podle Jakla ti, kteří si dovedou nejhlasitěji a nejorganizovaněji o finance říci.

„Po letech přestávala svoboda být tím, po čem lidé nejvíc touží. Začali toužit po výhodách, po přerozdělování, po jistotách, po omezování těch druhých. A mezi politiky se vždy najdou takoví, kdo takové volání s radostí vyslyší,“ řekl jste mi na sklonku minulého roku. Jak tuto svoji větu vnímáte v souvislosti s pandemií novým koronavirem?

No, to jste mě skoro překvapila. Ani mě nenapadlo, jak brzo se některé špatné předpovědi vyplňují. Šum, který panuje kolem covidové krize, je zjevně velice vhodnou zástěrkou pro zásadní politické, ekonomické, společenské a další zásahy do života, které budou platit roky nebo možná i desítky let poté, co aktuální rozruch opadne. Nápady už raší. Ve vládě, u ministryně Maláčové (Jana, ministryně práce a sociálních věcí, pozn. red.) v úřadu, v Parlamentu, v politických stranách, ale i v nátlakových skupinách a ideologických seskupeních.

Typickým příkladem je extremistický dokument skupiny radikálních levičáků kolem Vladimíra Špidly, který vlastně vyzývá ke svržení polistopadového režimu. Už teď žijeme v době stále se urychlujícího posunu směrem ke krajnímu pokrokářství, omezování individuálních svobod a regulaci trhu. Lidem kolem Špidly je tento vývoj k násilnému kolektivismu málo. Zdá se jim příliš pomalý, málo radikální a příliš evoluční. Jejich výzva volá po skutečné revoluci. Obsahuje útoky na vlastnictví, na demokratický politický systém. Požadavky, které obsahuje, nejsou splnitelné bez kontroly majetku, bez faktického zestátnění soukromých aktivit, bez úplného mocenského převratu. Bez nastolení diktatury. A takových iniciativ bude přibývat.

Kde tedy podle vás hrozí největší nebezpečí omezování svobody?
 
Nebudu mluvit o těch aktuálních, spojených s protiepidemickými opatřeními. Mnohé z nich budou mít dlouhotrvající následky – hlavně ekonomické –, ale v řádu týdnů či měsíců jejich účinnost skončí. Rojí se ale návrhy nevratných a trvalých změn do právního řádu. Některé prosákly už do aktuálních legislativních plánů, jiné, mnohem radikálnější, vedou zatím jen mediální dělostřeleckou přípravu. Slyšíme zásadní návrhy na změny daní, na kontrolu majetku, na faktické zestátňování, na nové mechanismy ohromného přerozdělování. Vládám mnoha zemí se nyní otevírají fantastické možnosti, o jakých se jim nesnilo. Vezměte si jako příklad rozpočet. Je to hlavní zákon země. Každé země. Odehrává se kolem něj podstatná část politického boje. A o co se ten boj obvykle vede? Ve skutečnosti jen o jednotky procent z celkové částky rozpočtu. Celková výše státního rozpočtu činí necelé dva biliony korun, každoročně se ale bojuje jen o několik procent z toho: zda půjde nějaká miliarda či dvacet miliard sem nebo tam. Vše ostatní je pevně vázáno, jsou to takzvané mandatorní výdaje, určené zákonem, a tedy povinné, pak je hodně kvazimandatorních, vlastně nárokových, které jsou také víceméně pevné. Na politiku toho moc nezbývá.

Nyní ale vlády dostaly novou hračku, jakou dostávají leda v dobách války: mohou si hrát ne s procenty, ale s mnoha desítkami procent rozpočtu, ne s miliardami či desítkami miliard, ale se stovkami miliard, nebo dokonce s celým bilionem. To vše pod záminkou boje s následky covidové epidemie. Tak ohromné zásahy do peněženek lidí nikdo nepamatuje. Ale podobně je to v jiných oborech, nejen u rozpočtu. Nehrozí nám jen drobné zásahy do života, ale obří a dlouhodobé změny. Společnost se tak může proměnit k horšímu trvale, a ne pouze v parametrech, ale kvalitativně, úplně od základu. Sociální inženýři o takové chvíli snili. A vyrážejí do útoku. Část veřejnosti, která je nespokojena tu s tím, tu s oním, podpoří najednou i mamutí změny, protože uvěří, že každá změna je dobrá. Nikoli, každá revoluční změna bude jen k horšímu.   

Spolupracoval jste s Václavem Klausem a dalšími autory na vydání knihy s názvem Karanténa: Přežije naše svoboda éru pandemie? Přežije ji tedy? A jaká je nejlepší cesta podle vás?

Víte, já jsem skeptik a byl jsem v tomto ohledu už před covidovou krizí. Myslím, že svobody rychle a nenávratně ubývá. A reálně hrozí, že svoboda, jak ji známe, chystaný masivní útok na své základy nepřežije. Neházejme flintu do žita, nedejme svou kůži lacino, ale moc nadějí si nedělám. Jestliže jsem skeptický, co se týče svobody v rámci společnosti, o to více vidím důležitost toho, abychom se starali o přežití svobodného myšlení i chování kolem sebe, ve své bezprostřední blízkosti.

Silné kritice čelí Maďarsko. Tamní premiér utáhl šrouby, co se týká svobody novinářů i dalších věcí. Co si o tom myslíte?

Co si o tom myslím? Že kdo chce Orbána bít, hůl si vždy najde. 

K aktuálním tématům. Pomáhá vláda českým podnikatelům a živnostníkům dostatečně zvládnout současnou krizi?

To jste od civilizačního problému skočila rovnou do problematiky těchto dní, ale v pořádku. Musíme žít i problémy dneška, ne pouze zítřka, to máte pravdu. Trochu se mi dělají osypky z obratu „vláda pomáhá“. Já nechci, aby vláda komukoli pomáhala. Vláda muže maximálně nepřekážet. Odstranit omezení, regulace, překážky v podnikání. To ovšem neudělá. Co tedy dělá? Rozdává peníze. Vláda žádné své peníze ale nemá. Může je jedině jedněm karanténou a restrikcemi postiženým sebrat, a dát pak jiným postiženým. Komu peníze potichu sebere a komu je hlasitě dá, je čistě na její libovůli. Úspěch tak slaví ti, kteří si dovedou nejhlasitěji a nejorganizovaněji o cizí peníze říct. A holeni jsou ti, již se neumějí ozvat, čili většina lidí, kteří platí daně.

Ničí mě, jak je vláda kritizována, že měla pomoci více těm nebo tamtěm. Chybějí mi hlasy, ať raději nikomu nebere. Takové neslyším. Někdy před dvaceti lety jsem napsal článek Státe nedávej, abys nemusel brát. Nenapadlo mě, že po dvaceti letech bude ještě aktuálnější. Vláda svými přesuny peněz uškodí nejen poplatníkům, střadatelům a těm, kdo se nevejdou do žádné škatulky s nároky, ale uškodí i celému procesu pokrizového oživení, protože tím pokřivuje logický a přirozený pohyb prostředků mezi lidmi tam, kde je největší potřeba formulovaná skutečnou poptávkou. Stát vytvářením své poptávky uměle odebírá peníze z míst, kde by byly efektivněji zhodnoceny, do míst, kde někdo pouze efektivně lobboval. 

Za co byste vládu pochválil, a za co naopak pokáral?

Nechci hodnotit jednotlivé kroky vlády, jen řeknu, že pochvalu zaslouží všude tam, kde tlaku zájmových skupin odolá, a pokárat tam, kde se snaží blýsknout se rozhazováním peněz vytažených z kapes ostatním. Jestliže vláda někoho chrání, jinému tím vždy škodí. Pomůže nájemníkům, uškodí tím majitelům. Pomůže dlužníkům, je to na úkor střadatelů a věřitelů. Chvalme vládu ne za to, komu pomůže, ale za to, když v této těžké době občany neobere a nezadluží je.

Lidé i odborníci se, dá se říci, rozdělili na dva tábory. Jedni vítají rychlejší uvolňování opatření, aby ekonomika mohla zase začít fungovat. Druzí naopak trvají na opatrnosti, protože se obávají druhé vlny nákazy. Která z cest je vám bližší a proč?

Čísla máme taková, že si určitě můžeme dovolit mnohem rychlejší uvolňování restrikcí. Nebudu se plést do opatření v resortu zdravotnictví, tam asi omezení musejí platit déle. Těžké je to také ve školství, kde by asi neprošlo zahájit školní rok prvního srpna a trochu dohnat zmeškané hodiny. Všude jinde ale restrikce odbourávejme, klidně za bedlivého sledování čísel o epidemii. Jediným místem, kde bych byl s odbouráváním opatrný, jsou hranice. Čísla v mnoha zemích jsou proti nám řádově horší, není třeba si taková dovážet k nám. 

Aktuálně se v Čechách řeší také policejní ochrana tří pražských politiků kvůli jejich politickým krokům týkajícím se Ruska. Respekt navíc vydal článek o ruském agentovi s ricinem, což by – pokud by se informace potvrdila – ukazovalo na díru ve zpravodajských službách českých, ale i ruských. Hrozí podle vás českým politikům (Hřib, Kolář a Novotný) skutečné nebezpečí?

Ano, hrozí. Hrozí jim ztráta posledních zbytků rozumu a soudnosti.

O pravosti informací kolem Rusa s ricinem se velmi pochybuje. Za jak reálnou ji považujete?

Jediným zdrojem je časopis, kterému nevěřím ani název.

Provokují zmínění politici Rusko? Nebo je vše věcí suverénního státu, do které nemá Ruská federace co mluvit?

Myslím, že existuje zadání jednostranně vyhecovat naše nepřátelství s některými zeměmi. My na tom nemáme žádný svůj zájem. Jsou to nějaké cizí hry.

„Zaráží mě, že se příliš nezabýváme tím, kolik nenávisti to vzbudilo u našich občanů. Otevřené volání řady lidí po smrti za odstranění Koněva je děsivým obrazem části české společnosti,“ uvedl také generál Šándor v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Je v naší společnosti skutečně něco špatně?

Mám dojem, že pan generál kousek od Koněva bydlí, tak věc asi vnímá osobně, já jsem si ale žádných takových projevů nevšiml. Asi čtu jen mírumilovné zdroje. Ale i v nich lze najít volání po tom, aby důchodci odešli na věčný odpočinek nebo aby umřel náš prezident.

Jak se k celé kauze „ricin“ stavět v době, kdy se u nás klade zvláštní důraz na rozpoznávání fake news a na ověřování informací z důvěryhodných zdrojů? 

Jsou fámy dvojího druhu. Jednak ty hodné, a jednak ty ošklivé. Těm ošklivým se říká dezinformace, těm hodným svoboda slova.

Česká televize podávala prakticky nepřetržité zpravodajství kolem koronaviru, spustila nové programy pro děti i seniory a tak dále. Ukázala veřejnoprávní televize svoji užitečnost?

Tyto programy může vysílat kdekterá soukromá televize za stokrát menší částku, než kolik stojí roční provoz České televize. Stačí zadat veřejnou zakázku.

Ředitel České televize Petr Dvořák se zmínil, že by zvýšil koncesionářské poplatky. Je to potřeba a proč?

Myslím, že Česká televize by měla naopak pár miliard poplatníkům vrátit. Musela toho hodně ušetřit za neodvysílané sportovní programy či reportáže o akcích, které se neuskutečnily.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 25.5.2020

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10908#more-10908


 

 

18. kvě, 2020

A jak je možné tomu čelit?

Divím se, že se politický život smrskl na debatu o aktuálních karanténních opatřeních (které mě štvou jako každého jiného) a o snaze vlády za peníze všech pomáhat vybraným. Musím říci, že jednotlivá antiepidemická opatření vlády mě téměř nezajímají.

A to včetně režimu odbourávání restrikcí. Ano, některá opatření bych dělal jinak, to ale asi kdekdo. Soudím však, že „tam“ nesedí lidi ani chytřejší, ani blbější, než jsou různí vnější kritici nebo jakýkoli jiný kolektiv. Mají ale zodpovědnost a musí nějak v běhu věcí rozhodovat. Vůbec se tím nevyčerpávejme. My přece vidíme dál, za aktuální exekutivní život. My vidíme dál, protože věc nahlížíme ideově. A v pokřiku po krocích vlády, která rozhoduje zhruba stejně dobře či stejně špatně jako každá jiná, nám nezaniká to podstatné: že zažíváme přípravu k největší změně uspořádání světa, vládnutí, vztahu soukromého a veřejného, osobnostních a občanských práv za celé naše životy, a to na dlouhé generace a skoro po celém světě. V této chvíli se trénovat na jednotlivostech naší obyčejné (ani horší, ani lepší) vlády je malicherné a pod úrovní velkých mužů.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 18.5.2020

Odpověď  L. J. na anketní otázku dubnového Newsletteru IVK

Zdroj:

https://www.ladislavjakl.cz/?p=10900#more-10900