LADISLAV JAKL

12. čvn, 2019

Ladislav Jakl, který byl před dvěma týdny napaden v pražském metru, důrazně odmítá novou verzi události, s níž přišel jeden z údajných útočníků. Ten tvrdí, že Jakl udeřil jako první. „Aktivně vyhledal spřátelené redakce, aby mu pomohly jeho útok zpochybnit.“ 

Devětadvacetiletý student Daniel R., jak jeho totožnost částečně popsaly týdeník Respekt a Deník N, tvrdí, že incident, ke kterému došlo před dvěma týdny v pražském metru, se udál zcela jinak, než bylo dosud popisováno. 

Student matfyzu uvádí, že Ladislav Jakl dal „jednoznačně ránu první“. V poslední době prý nespí, má kruhy pod očima a bojí se, že by ho mohli napadnout radikálové jako odplatu za Jakla. Pozoruhodné na tom je, jak by na něho mohli „radikálové“ přijít, pokud by se sám nepřihlásil do médií. Nicméně prý i ze strachu se novinářům sám přihlásil.

Bývalý tajemník prezidenta Klause a nynější člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz tvrzení údajného studenta jasně odmítá. 

„On aktivně vyhledal spřátelené redakce, aby mu pomohly jeho útok zpochybnit. A tak redaktor Deníku N u mne sonduje, jestli bych nebyl ochoten změnit výpověď,“ konstatoval Ladislav Jakl pro ParlamentníListy.cz.

Na doplňující dotaz redakce, zda bude trvat na tom, co již dříve uvedl o průběhu napadení, reagoval rovněž: „Jistěže.“

Pak ještě doplnil, že web časopisu Respekt, který svědectví datového analytika zaznamenal, ve svém článku zcela prokazatelně lhal. Tvrdil  totiž, že Jakl již viděl kamerové záznamy ze stanice metra. „Policie už Ladislavu Jaklovi ukázala záznam z kamer z metra, ale mezi lidmi na peroně nedokázal člověka, jehož vykreslil jako útočníka, identifikovat,“ zní klíčová věta v článku podepsaném redaktorkou Ivanou Svobodovou. Jakl to odmítá, žádné záznamy mu prý policisté doposud neukazovali.

K útoku, po němž Ladislav Jakl podstoupil důkladná vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, došlo předminulou sobotu ve vagonu pražského metra. Jakl poté uvedl, že několik nocí bolestí nespal a musel užívat léky na spaní i léky tlumící bolest. 

O necelý týden později došlo k dalšímu incidentu, tentokrát ve Zlíně. Během snídaně v hotelu měl Jakla neznámý muž udeřit pěstí do zad a začít mu sprostě nadávat.

S tímhle kriplem já nepojedu…

Student, pracující též jako datový analytik, popsal incident tak, že Jakl přistoupil do metra,  kde on seděl s přítelkyní. To prý komentoval slovy „s tímhle kriplem já nepojedu“. Důvodem podle jeho slov neměla být politika (ačkoliv redaktorku Respektu ujistil, že s Jaklem nesouhlasí), ale to, že Jakla kdysi  potkal v hospodě a měl z něj dojem, že se chová arogantně. Respektu dodal i svědectví známých barmanů, že Jakl „opravuje obsluze okázale výslovnost názvů piv a vůbec platí za nepříjemného hosta“.

Následující události popsal takto: „Přítelkyně mě chytla za ruku a začali jsme vybíhat z metra, že ještě stihneme přestoupit do jiného vozu, než se na stanici zavřou dveře. Jakl se mě ještě stihl zeptat ‚To bylo na mě?‘ Řekl jsem, že ano, a zopakoval jsem nahlas, že je kripl. A vtom jsem od něj dostal pěstí. Nepraštil jsem já jeho, praštil on mě.“

Protože dostal ránu, nestihl již prý vystoupit a souprava se rozjela. Jakl byl podle jeho verze nadále agresivní, on sám se prý jen bránil. „Držel jsem ho za ramena, aby mě nemohl zase praštit. Když mě nemohl bít, dal mi hlavičku, byla to dost velká rána,“ popisuje. Připouští však, že po této velké ráně naopak on praštil Jakla do ramene a do tváře. Pak je prý od sebe odtrhl jiný cestující.

Až v tu chvíli prý řekl věty „to je Jakl z SPD“ a „to je Jakl od Klause“, aby ostatní cestující věděli, co je útočník zač.

Jakl: Začal mě mlátit do hlavy a do ramene

Ladislav Jakl události od počátku popisoval takto: „Seděl jsem na sedadle a najednou kdosi nade mnou zvolal: Ty seš Jakl, ten lídr SPD. A začal mě mlátit do hlavy a ramene. Pak mě strhl na zem a na zastávce hned utekl.“

Článek Respektu o tom, jak Daniel R. opustil metro, mlčí. Informuje až o tom, že muž se „první červnový pátek“ (7.6., třináct dní po incidentu) sám přihlásil policii a následně s ním hovořili novináři z Respektu a Deníku N.

Ladislav Jakl původně věc nechtěl řešit, na veřejnost se dostala až druhý den. Jakl totiž získal podezření na vnitřní poranění břišní dutiny a tak vyhledal lékařskou pohotovost (byla neděle, takže běžné ordinace nebyly v provozu). Ošetřující lékař pak informoval policii.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 12.6.2019

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10376#more-10376


 

 

3. čvn, 2019

Děkuji vám všem za spousty projevů účasti a podpory poté, co jsem byl fyzicky napaden svými politickými odpůrci...

Oceňuji, že útok odsoudili i ti, co se mnou obvykle vůbec nesouhlasí, i když v některých případech je poznat, že tak činí prostě proto, aby se dělali lepšími, v jiných jim není blbé přilepit k formálnímu odsudku násilí nějaké další hnusné otření se o mou osobu. Ve velké většině případů ale věřím, že to byly reakce upřímné, a to i od těch, od kterých by to leckdo nečekal. Já sám jsem věc ani nedával médiím, ani nehlásil policii, ale někdo z mých přátel to jistě v dobrém úmyslu holt dal dál. Třeba to bude k něčemu dobré. Osobně věřím, že díky svědkům se podaří pachatele usvědčit, a přeji jim pak pěknou ostudu. A doufám, že se třeba někdo napříště zastaví, než napíše někam po internetu útočné a výhrůžné sprostoty na člověka, kterého třeba ani nezná a k odsudku mu stačí mediální školení. Své přátele i kritiky ubezpečuji, že si ústa zavřít nenechám a budu dál hlásat věci, které považuji za správné. A své přátele prosím o jedno: ať je ani nenapadne, že by si iniciátoři násilí zasloužili oplatit stejnou mincí. Fakt se na takové myšlenky vykašleme.

Díky.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 3.6.2019
 
Zdroj:
 
 
 
23. kvě, 2019

Lidi se mě ptají, koho mají volit...

Nebudu nikomu radit v tak osobní věci, ale vyslovím názor, podle čeho by se podle mne měl volič nyní rozhodovat.

Nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou významné, ne že ne. Platí sice, že nejde o žádný parlament v pravém slova smyslu a že jeho pravomoci jsou spíše symbolické. Prostřednictvím těchto voleb ale může zaznít silný hlas veřejnosti v jednotlivých členských zemích Evropské unie, silný názor na současnou fázi evropské integrace a na konkrétní kroky konkrétních představitelů EU.

Jsou to volby značné odlišné od voleb do Poslanecké sněmovny. Proto i přístup voličů k těmto volbám má být odlišný. Nebudeme v nich hlasovat ani o daních, ani o podobě hospodářské a sociální politiky, ani o podobě výkonné moci. Zato budou příležitostí vyjádřit svůj názor na bruselskou unifikaci a centralizaci, na omezování suverenity členských zemí a na postupné odstavování veřejnosti od rozhodování kdesi mimo naši zemi.

Využijme tuto příležitost a svůj názor na selhání integračního procesu nechme zaznít co nejhlasitěji.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 23.5.2019


 

21. kvě, 2019

Prezident Václav Klaus byl hostem pořadu Interview Plus na stanici Český rozhlas plus a měl to být rozhovor o nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Hned druhá otázka moderátorova ale směřovala k tématu dvojí kvality potravin...

Teď se nechci nijak dotknout erudice dotyčného moderátora, protože zvolit si za výkop k rozhovoru o momentálním stavu evropské integrace takovou okrajovou technicistní marginálii je jen další ukázkou toho, jak společenská debata o nejvážnějších věcech svobody, demokracie a suverenity dnes vypadá obecně.

V podobném duchu se totiž nesou nejen předvolební kampaně většiny jednotlivých kandidujících stran, ale i mediální ozvěna voleb a společenská diskuse mezi lidmi. Evropská unie se před očima proměnila v nedemokratickou byrokratickou diktaturu a nic nenasvědčuje tomu, že by v tomto duchu neměla pokračovat. Nic jí v tom totiž nebrání. Zásadní téma samotného smyslu a obsahu budování evropského superstátu totiž evidentně skoro nikoho nepálí, a tak zažíváme útěk k náhradním subtématům, které mají jen vyplnit zoufalé prázdno. Zdá se, že s tím ani příští dny, týdny a měsíce nic zásadního neudělají. To ale neznamená, že bychom se nad eurovolbami neměli zamyslet vážněji.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 21.5.2019

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10137#more-10137


 

 

24. dub, 2019

Co je to mzda? Je to cena práce. Jakákoli cena na trhu vzniká vztahem nabídky a poptávky a je výsledkem dobrovolného kontraktu kupujícího a prodávajícího...

Socialisté už víc než 150 let šíří mýtus, že v tomto kontraktu je jedna strana (zaměstnavatel) zvýhodněna, a proto je nevýhodu zaměstnance nutno kompenzovat státní mocí, popřípadě nátlakovým cenovým kartelem na trhu práce (odbory). S tím zvýhodněním to tak ale není. Zrovna naše horká aktuální současnost názorně ukazuje, jak si užívají převahu právě potenciální zaměstnanci, protože poptávka po jejich „zboží“ nyní značně převyšuje nabídku, zvláště v některých profesích.

Ti, kdo nepochopili princip mzdy coby ceny, opakovaně přicházejí s termíny, jako je „spravedlivá“ mzda, „důstojná“ mzda nebo „zaručená“ mzda. A tak jsme tyto dny svědky kampaně jakési „platformy pro důstojnou mzdu“, jejíž „výzkumníci“ prý dospěli k závěru, že důstojná mzda by měla činit nějakých třicet tisíc měsíčně. To nám společně tvrdí aktivisté z neziskovek, odborů a některých vládních institucí. A opět se začíná ohřívat i téma minimální mzdy. 

Sotva začala platit rekordně zvýšená minimální mzda (o 1150 korun z 12 200 na 13 350), už protlačují odbory a horlivá zástupkyně levicových extremistů ve vládě Maláčová další skokové zvýšení, a to na 15 tisíc korun, tedy o celých 1650.

Prosazení valorizace minimální mzdy do zákoníku práce prozatím neprošlo, ale i tyto skoky jsou samy o sobě ničivé, a to nejen v důsledcích pro jednotlivé firmy, ale i pro celou ekonomiku a nakonec - ale nejcitelněji - právě pro ty, kvůli kterým se prý sama minimální mzda zavedla a stále se zvyšuje: pro nejnižší příjmové skupiny. Pro zaměstnavatele totiž bude čím dál složitější je vůbec přijmout a platit. Je to stejné, jako kdybyste nějaké firmě (údajně v jejím zájmu) přikázali, že musí zdražit své výrobky, a pak byste se divili, že o zdražené produkty nebude zájem a firma zkrachuje. U minimální mzdy nutíte zaměstnance (především jejich sociálně nejzranitelnější část), aby zvýšili cenu své práce, čímž se stávají na trhu práce hůře uplatnitelní.    

Minimální mzda se v našem právním řádu objevila roku 1991 novelou zákoníku práce, který zmocnil vládu vydávat výši minimální mzdy nařízením (historicky první částka byla 2000 Kč měsíčně). Obdobná úprava se zachovala i po přijetí nového zákoníku práce v roce 2006 a trvá až dodnes. O její existenci i o občasném nerozumném skokovém navýšení je veřejnost celkem běžně informována. Daleko méně je ale informována o institutu „zaručené mzdy,“ která se od minimální mzdy odvíjí. Lichý je tedy argument zastánců skokového navyšování minimální mzdy, že se týká jen malého počtu zaměstnanců. Zapomínají totiž do svých statistik započítat i ty, kdo pobírají zaručenou mzdu.

Předchůdcem zaručené mzdy byly tzv. minimální mzdové tarify, které se zavedly zákonem o mzdě ze začátku roku 1992, přesněji jeho prováděcím předpisem (nařízením vlády – prvním bylo třeba číslo 43/1992 Sb.). Přitom nejnižší tarifní stupeň odpovídal minimální mzdě. Tarifních stupňů bylo tehdy celkem 12. Nyní platný zákoník práce, zákon 262/2006 Sb., zrušil i zákon o mzdě s jeho institutem minimálních mzdových tarifů a zavedl namísto toho pojem nejnižších úrovní zaručené mzdy, k jejichž určení zase zmocnil vládu. Toho si ale veřejnost už skoro nevšimla.

První prováděcí nařízení vlády č. 567/2006 Sb. s účinnosti od 1. ledna 2007 rozčlenilo práci do osmi skupin podle složitosti, namáhavosti a odpovědnosti a ke každé přiřadilo zaručenou úroveň mzdy. Nejnižší úroveň splývá s minimální mzdou, nejvyšší je v zásadě dvojnásobkem minimální mzdy. Do minimální ani do zaručené mzdy se nepočítají přesčasy a další příplatky (třeba za práci v neděli). Aktuálně platným nařízením vlády je od letošního ledna stanovena minimální měsíční mzda na 13350 Kč. A nejvyšší, osmá úroveň zaručené mzdy tedy 26 700 Kč. Po navýšení minimální mzdy na 15 tisíc by osmá úroveň zaručené mzdy činila už třicet tisíc. A všech sedm stupňů nad minimální mzdou už zahrnuje daleko více zaměstnanců, než nám odboráři přiznávají. Ničí se tím pružnost pracovního trhu, ekonomika se stává zranitelnější v případě recese (která je možná za dveřmi) a mladí a nezkušení uchazeči o zaměstnání jsou vytlačování z trhu práce. 

Základem svobody i prosperity je smluvní svoboda. Institut zaručené mzdy činí z velké skupiny lidí svého druhu státní zaměstnance, které si podnikový sektor jakoby jen půjčuje. Minimální i zaručenou mzdu je nutno zrušit. Jsou asociální.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 24.4.2019

Zdroj:

http://institutvk.cz/clanky/1321.html