LADISLAV JAKL

29. led, 2021

Korespondenční volba pro krajany žijící v zahraničí? 

To je čisté zlo. Osudy naší republiky a životy nás, co zde žijeme, by měli spoluurčovat jen ti, kdo s námi sdílejí naše životy, kdo sdílejí poměry u nás v dobrém i ve zlém. 

Voleb ať se účastní jen ti, kdo tu pracují, dýchají s námi společenskou atmosféru, platí daně či se potýkají s fungováním státu a jeho orgánů, ti, na které každodenně dopadá kvalita našeho školství, policie, infrastruktury, sociálního systému, kdo prožívají naši míru svobody i nesvobody, kdo na vlastní kůži cítí všechna omezení či naopak možnosti života v naší domovině. 

Ne, že nám zavaří odněkud zdálky tací, co budou hlasovat leda podle svých sympatií, ale dopady volebních výsledků na ně pak už nedolehnou. Ne, ne, ne.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 29.1.2021

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11684#more-11684


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

20. led, 2021

Do sídla demokratické instituce vtrhne dav a znemožní zvoleným zástupcům lidu, aby řádně zasedli a ustanovili pro příští čtyři roky prvního občana... 

Platí na to rčení: kdo seje vítr, sklízí bouři? A co na to média? Odsuzují vpád davu? Tleskají mu?

Česko není Amerikou. Tady máme všechno menší a méně dramatické. Přesto jsme v některých věcech více než o deset let před Amerikou. I ten vpád ulice na půdu demokratické instituce jsme už tu měli. I když ne na půdě parlamentu, ale „jen„ pražského zastupitelstva. 

Vzpomínáte? V roce 2010 vyhrála pražské komunální volby TOP 09, za kterou kandidoval na místo primátora někdejší guvernér České národní banky Zdeněk Tůma. TOP 09 ale nesehnala pro vládnutí koaličního partnera, zatímco další strany v pořadí – ODS a ČSSD – se domluvily na koalici s tím, že primátorem bude kandidát ODS, někdejší prezident České lékařské komory Bohuslav Svoboda.

S tím se ale fanoušci TOP 09 nesmířili a rozhodli se, že ustavující schůzi pražského zastupitelstva silou zablokují. Sešli se ve velkém houfu, a pod vedením někdejšího prezidenta republiky Václava Havla vtrhli do zasedací síně, pískali, skandovali, pokřikovali, a tím hlasování o nové radě města a o primátorovi pro onu chvíli zmařili.

Zajímavým byl tehdy právě postoj Havlův. Jednak tím Havel jednou provždy vyřešil otázku, zda je vhodné, aby se bývalí prezidenti účastnili demonstrací, jednak požadoval vlastně úplně přesný opak toho, čeho se domáhal po poslaneckých volbách o 12 let dříve. V roce 1998 mu vadilo (a to natolik, že zvažoval ústavní žalobu, od které pak moudře ustoupil), že vládu sestavila vítězná ČSSD, a požadoval, aby se spojili poražení a vlády se místo vítěze ujali sami. V roce 2010 zas naopak brojil proti tomu, aby se dohodli poražení, a požadoval, aby nechali vládnout vítěze (tedy si vlastně vynucoval jakousi pražskou opoziční smlouvu). 

Tehdy Havel a všichni jemu blízcí moralizátoři (i v médiích) považovali za zcela legitimní demonstrací narušit schůzi zvolených zastupitelů, protože tito zastupitelé měli v úmyslu hlasovat jinak, než si moralizátoři a dav přál ( https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kdo-seje-vitr-sklizi-bouri-chvali-havel-protest-na-magistratu-proti-velke-koalici.A101130_120522_domaci_kop ). Havel vtrhnutí davu na zasedání voleného orgánu glosoval větou „kdo seje vítr, sklízí bouři.“

Tehdy byl virvál v demokratické instituci mnohými jemu blízkými považován za projev živoucí občanské společnosti.

Inu, Česko není Amerikou, a rok 2010 není rokem 2021.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 20.1.2021

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11682#more-11682


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

12. led, 2021

Před Vánoci jsem napsal článek o očkování...

Jeho hlavním sdělením bylo, že vakcinace proti SARS CoV-2 podle mého názoru nebude jednorázovou akcí, po které bude navždy pokoj od kovidu i od restrikcí a karantén, ale dlouhým, nejspíš několikaletým procesem, během něhož rozhodně nebudeme smět žít normálním životem. 

Coby argument jsem použil konstatování prostého a nezpochybnitelného faktu, že všechna dosud existující séra jsou nová, nevyzkoušená, nikdo nezná případné vedlejší účinky a také nikdo nezná dobu účinnosti, a to prostě proto, jelikož je brzo a nemáme a ani nemůžeme mít žádné zkušenosti s dlouhodobým účinkem vakcín. Možná bude nutno obyvatelstvo očkovat opakovaně, možná bude nutno vakcinaci ještě doladit, možná do věci zasáhnou případné mutace, které si vyžádají vývoj nových generací vakcín. Dosud přesvědčivě a autoritativně nezazněla ani tak principiální informace jako to, jestli očkovaný člověk bude, nebo nebude infekčním.

Proč jsem něco takového psal? Protože úvaha o tom, že očkovací operace může být dlouhodobým společenským fenoménem, dosud nezazněla. Už od léta slýcháme implicitní, ale mnohdy i explicitní predikce, naděje či očekávání, že brzy přijde vakcína, tu si napícháme, a vše bude jako dřív. Možná ano, říkám si. Kéž by, přeju si. Ale co když ne? 

Proč mi stojí za to vznášet obdobné otázky a pochybnosti? Protože přemýšlení o délce očkovací éry je zásadně nutné pro dnešní rozhodování každého z nás. Jinak se budeme chovat za situace, kdy uvěříme, že spása už je za dveřmi, teď jen chvíli zatneme zuby a záhy budeme vysvobozeni, a jinak za situace, kdy můžeme předpokládat, že se spásou to nebude tak horké, a že je tedy nutno nikoli jen sedět se zatnutými zuby, ale přizpůsobit své chování, rozhodování a plánování tomu, že nenormální situace bude po nějakou chvíli normou.

Je snadné některé věci odložit o pár týdnů. Je těžké, ale možné zakonzervovat některé aktivity, vztahy, podnikání či osobní projekty i na několik měsíců. Udělat toto vše na několik let ale nelze, s vidinou několikaletých restrikcí už je nutno přijmout některá opatření a v mezích možností prostě fungovat hned, byť v nějakém náhradním režimu. Firmy, rodiny i jednotlivci.

Je to jako s kamínkem v botě. Tlačí, bolí, ale komu by se chtělo rozšněrovávat pohorky, zouvat se, vytřepávat, když cíl cesty je prý už za rohem. Ale za rohem nám pak řeknou, že až za tím druhým rohem. Tak se zase nezujeme. A pak se těšíme na další nejbližší roh, zatímco bota je plná krve. Kdybychom od začátku připouštěli možnost, že cesta ještě asi chvíli potrvá, dáme si tu práci se šněrováním a kamínku se zbavíme včas. Už tomu rozumíte, pane Neffe?

Ano, Ondřeji Neffovi stálo za to, aby se na Neviditelném psu o tento můj jediný článek dokonce už třikrát otřel. Volí silná a hrubá slova, ale nemyslím, že mu došlo, o čem vlastně píši. Už titulkem první své polemiky (Dobře, že nadešla doba očkovací) mi vlastně dává zapravdu, když také mluví o „době“ nikoli o akci, nebo operaci, jak se dosud očkovací manévry běžně označují. Neff považuje za „absurditu“, že se o vakcinaci – o které myslí, mluví a píše v naší zemi skoro každý – vyjadřuje „odborník ve věci pivovarů a piva“. Milý pane Neffe, a když budu publikovat fejetony nikoli o pivu, ale třeba o chovu pejsků nebo o fotbale, to už o vakcinaci budu smět psát?

A co mi pan Neff vyčítá? Že jsem snesl argumenty „zpochybňující“ aktuálně aplikovanou vakcínu. No, já ji nijak nezpochybňuji (ale ani neadoruji coby zázračnou spásu), jen konstatuji všem známá fakta, především to, že nebyl čas zjistit, jak dlouho vakcína bude způsobit. Nicméně mým hříchem u Neffa je ono „zpochybňování“. Už o pár řádek níže ale vystřihne ukázkový kotrmelec a vyčítá mi naprostý opak, a to nedostatek „stínu pochybnosti“. To je věru veselé. Prý by se on bránil příkrému odsudku. Jakému, kde ho v mém textu našel? Vznáší dotaz: „Je vakcína opravdu taková ničemnost?“ A to v mém článku našel kde? Já nevím, jak se vakcíny projeví v dlouhodobém a masovém užití, pan Neff to neví také, proto bych si o žádné jejich ničemnosti, jak mi poťouchle Neff podsouvá, psát nedovolil. Neff na mě útočí, že prý něco zpochybňuji, a vzápětí mi vyčítá, že na své údajné barikádě pochybnosti mít prý nesmím. A že pochybovači na (údajně mé) barikády nepatří. Aby se v tom čtenář neztrácel: nejdřív jsem byl špatný, protože zpochybňuji, pak jsem špatný, protož prý nepochybuji, zatímco pro Neffa je lidské pochybovat. Aha, takže pochybovat se má, zpochybňovat se nemá.

To se panu Neffovi nějak vymklo. Nejdřív nepochopil, že varuji před naivní vírou, jak díky vakcíně vše rychle pomine, pak mi podsune, že prý očerňuji vakcínu coby „ničemnost“, a nakonec se zamotá v tom, jestli zpochybňuji či naopak nezpochybňuji, a zda pochybovat je dobře, nebo špatně.

Aby bylo všem čtenářům jasné, z čeho pana Neffa bolí žaludek, zašermuje několikrát jménem Václava Klause a jeho Institutu. Přitom šlo o text, o kterém nikdo z mých kolegů v IVK nevěděl, vyšel v IVK až 10 dnů po publikování na Neviditelném psu a o délce vakcinační operace jsme v IVK nikdy nemluvili. Balastu je v Neffově článku dost, ale pokud chtěl opravdu polemizovat, musel by napsat: „Jakl nemá pravdu, žádná dlouhá éra očkování nás nečeká, půjde o jednorázovou akci, po které bude pokoj, mám pro to tyto a tyto argumenty, a kdo o tom pochybuje, činí zlo.“ To bych bral. Ale to by musel Neff pochopit, že můj článek není proti vakcinaci, ale proti víře na velmi vratkých základech postavené, že cíl už je za rohem.

Klausováním a institutováním z nedostatku jiných zbraní šermuje i ve svém druhém článku, který věnoval mé „době očkovací“. Člověk by čekal, že si konečně ujasnil, jak je to s tím zpochybňováním a nezpochybňováním, on se ale rozjíždí na vyšší otáčky. Můj článek byl prý „nehorázný“. Doslova píše, že „Jakl útočí na vakcinaci…“. To si ale pan Neff vymyslel. Na vakcinaci neútočím (na restrikce ano, a to budu dělat i nadále). Nabádám snad někoho, aby se neočkoval? Požaduji zákaz vakcinace? Co to vlastně je „útok na vakcinaci“? Vždyť přece i člověk, který považuje nové vakcíny za geniální, bez vedlejších efektů a vysoce účinné, může klidně současně říkat, že vakcinace může trvat léta, protože délku její účinnosti dosud nemůžeme znát.

Neff nečte. Prostě si udělá názor, o čem asi článek je, vyvodí si, že „zapadá do propagandistické kampaně“, a pak válčí s tezemi, které v článku nejsou. Já že zpochybňuji smysl vakcinace? Ve které větě? Tím, že říkám, že se bude vakcinovat dlouho? To by stejně tak někdo mohl pochopit i jako apel na co nejrychlejší vakcinaci, ne? Prý „straším“ nedostatečným ověřením vakcíny v praxi. To je strašení? Není to náhodou konstatování faktu? Tyto vakcíny se vyvíjely v řádu týdnů, testovaly v řádu týdnů, schvalovaly v řádu týdnů. To lze vzhledem k situaci pochopit. Je ale strašením to napsat?

Neff už si stihl vyguglit a od řady diskutujících vyčíst, že při této vakcíně se obranyschopnost nezískává reakcí organismu na oslabený virus, ale že „princip této vakcíny je jiný“. A to má být argument proti mně? Naopak! Jestliže jde o úplně nový princip, tím více je neznámých kolem něj. Neff je ale na barikádě a tam se nepřipouštějí pochybnosti. Vakcinační akce bude podle něj dozajista krátká a po ní bude vše zase v pořádku. Hm. A jak to ví? Nevkrádá se mu stín pochybnosti? A jestliže vkrádá, proč se mnou polemizuje? 

Stejný motiv používá Neff ve své třetí polemice, inspirované mou „dobou očkovací“. Tady zase přitvrdí, a můj popis obecného principu očkování označuje za „dezinformaci“ (jeden neúnavný diskutér dokonce asi šedesátkrát za „lež“). To už je dnes něco jako kulturní zatykač. Víte, publicistika asi není k tomu, aby rozlišovala mezi imitací nákazy a slabou nákazou. Hlavní je, že tento argument hovoří spíše pro mne: nový, nevyzkoušení princip = neznámá doba účinnosti. Neff také trochu jihne, když píše, že „Jakl… zpívá stejnou (prý jako Aeronet) píseň … že jde o nevyzkoušenou vakcínu“. To už je fakt sci-fi. Když konstatujete prostou skutečnost, že vakcínu objektivně nebylo možné v časové tísni dostatečně vyzkoušet, a nevíte tedy, jak dlouho bude účinná, pak zpíváte s Aeronetem.

Neff zoufale chce být na té „správné straně“. Tak chvíli odsuzuje zpochybňování, pak zas odsuzuje údajnou absenci zpochybňování, kritizuje babišovský režim restrikcí a vzápětí (aby nebyl ve špatné partě) odsoudí kritiky restrikcí. Má to těžké. Není divu, že si nestačí pořádné přečíst text, proti němuž se třikrát vymezuje.

Tak pro jistotu ještě jednou: tvrdím, že není prozíravé podlehnout iluzi, že už vidíme světlo na konci tunelu a že cíl už je za rohem. Nestačí současné chvíle tak nějak přetrpět, než pominou. Nepominou. Je nutné vzít na vědomí, že podivné časy tu s námi budou žít nějakou dobu. Dobu delší než krátkou. A podle toho se chovat. Co má rychle pominout, to nestojí za to měnit. Jako ten kamínek. Co má rychle pominout, tomu není nutno se přizpůsobit, pozměnit své investování, chování, rozhodování, své životní osobní kroky. Ale pokud se jednotkou dočasnosti opět stane jeden furt, stává se ona dočasnost realitou, se kterou se musíme nějak potýkat. Nestačí zavřít oči, sevřít pěstičky a čekat, že se to rychle přežene. Ne, éra očkovací se podle mě hned tak nepřežene. A zásahy do našich životů tuto éru provázející také hned tak neskončí. Nezavírejme oči ani pěstičky, začněme se hlásit o život, něco s tím dělejme, něco se sebou dělejme. Ne v příštím životě po vakcínách, ještě v tomto životě. Vysypme ten kamínek.

 Tady bych mohl skončit, ale protože oněch reakcí na ten můj jediný článek bylo opravdu hodně (někteří autoři polemizovali opakovaně), zkusím ještě jeden polopatický příměr. Když to měl někdo na vojně za pár, strpěl stoicky kdejaký ústrk, službu či pakárnu s mávnutím: těch pár dnů to tu vydržím i s bodákem v zadku. Zatímco bažanti věděli, že do civilu je daleko, a usilovně proto hledali cestu, jak tu dlouhou dobu přežít a prožít co nejlíp.

Pane Neffe, vyndejte si ten bodák ze zadku. Nemáme to za pár. Hlasme se o život. Žijme.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 12.1.2021

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11673


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

23. pro, 2020

Žijeme ve světě zprostředkované zkušenosti? 

Skrze sklo mediálního světa a sociálních sítí? Umělé udržování pracovních míst, narušení ekonomiky, účinnost očkovací vakcíny i vliv médií a míru manipulace v koronavirové době. To vše probíral v pořadu Debatní klub na serveru YouTube muzikant, spisovatel a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl s ekonomem a spisovatelem Lukášem Kovandou.

Lukáš Kovanda doufá, že poté, co bude účinnou vakcínou proočkováno v České republice dostatečné procento populace – zhruba sedm milionů lidí –, tak se ekonomika začne vracet do normálních kolejí. A ruku v ruce s tím souvisí i společenská nálada. „Lidé přestanou pociťovat určitou tíseň, kterou nyní vnímají, a začnou se chovat běžnějším způsobem, alespoň jako před pandemií. Nevím, jaké budou dlouhodobé konsekvence, protože jsem měl donedávna pocit, že situaci přejdeme a za dva tři roky si na koronavirus nikdo nevzpomene. Nyní si nejsem tak jistý,“ řekl ekonom.

Ladislav Jakl na to reagoval s tím, že žijeme ve světě zprostředkované zkušenosti, kterou nám někdo předává v proporcích, jaké sám uzná za vhodné. Tedy skrze sklo zprostředkované mediálním světem a sociálními sítěmi. Podle něj nyní nejsme schopní poměřovat závažnost společenských, ekonomických a jiných dopadů na život lidí. „Nemyslím, že epizoda s touto nemocí bude s odstupem tak marginalizovaná jako španělská chřipka, která byla prožívaná reálně nejen pozůstalými a blízkými, ale také lidmi, kterých se to netýká. Určitě znáte efekt, kdy přijedete na venkov a zeptáte se, co považují za největší problém doby. Bude to kriminalita a zločinnost,“ uvedl Jakl. A jedním dechem dodal, že na otázku, kdy se jim samotným nějaký zločin stal, řeknou, že jim někdo ukradl kolo. Ale protože každý den koukají na televizi, mají i vnímání jinak proporčně nastavené, než kdyby se řídili pouze vlastní zkušeností.

Jakl: Jakýkoliv podobný virus jsme nevymýtili nikdy v dějinách lidstva

Optimismus Lukáše Kovandy prý Jakl nesdílí ani z jednoho procenta: „Myslím, že vakcinační akce bude trvat tak pět let, než ji vystřídá další vakcinační akce, která bude mít jinou záminku, jinou iniciaci, jiný impulz. Proč si to myslím? My jsme dennodenně zásobováni čísly pozitivně testovaných a máme pocit, že i s tím máme bojovat. Počet nakažených je irelevantní hodnota, která se většiny lidí vůbec netýká. Co se jich zásadně týká, jsou nemocní lidé, kterých je o dva řády méně. Těch závažněji nemocných ještě o další řád méně,“ řekl Ladislav Jakl. Podle jeho slov lze počítat s tím, že tento koronavirus SARS-CoV-2 v sobě podle seriózních odhadů nosí možná na 40 procent populace, a je téměř irelevantní, kolik z nich pozitivně otestují. Podotkl, že familiárně se říká korona a myslí se tím tato vlna, ale koronavirus je fenomén, který zažilo na 80 procent lidí.

„Jestliže smyslem vakcíny je tuto nemoc vymýtit, tak nebude účinná nikdy. Jakýkoliv podobný virus jsme nevymýtili nikdy v dějinách lidstva. Zůstane tady s námi, dokud se neposílí imunita člověka, aby se snížila závažnost chorob z dřívějška, kdy byla smrtící ve velkém počtu. To je jedna z cest, jakou se utlumí negativní dopad této konkrétní nákazy. Druhá věc je řada mutací, protože koronavirus není blbec, ze živých lidí žije a z mrtvých nežije. Úkol každého mikroba je naučit se žít se svým hostitelem a takové příklady existují v naší mikroflóře, kde bydlí spousta mikroorganismů, které jsou schopné zabíjet, dokonce ve velkém počtu,“ vysvětloval Jakl svůj pohled.

Zároveň dodal, že u žádné vakcíny dosud nelze říci, na jak dlouhou dobu funguje. Zda na týdny, měsíce, roky, nebo doživotně. I proto mu představa, že naočkováním sedmi milionů lidí zamáváme koronaviru na rozloučenou, přijde nereálná. „Nemáme šanci dnes vědět, kolikrát budeme muset vyvíjet další fázi vakcíny s delší účinností. My to opravdu nevíme, proto si myslím, že budeme vakcinovat roky, než dosáhneme příměří. Koronavirus nezlikvidujeme nikdy a snaha ho restrikcemi a vakcínami odstranit je naivní a nese s sebou gigantické náklady,“ podotkl Jakl.

Na umělé udržování pracovních sil lidé doplatí 

V debatě dále řekl, že v jistém smyslu existuje dlouhodobá ztráta dechu ekonomiky celého světa, z toho nejvíce Evropy a z Evropy nejvíce Evropské unie. Čísla prý klesají od šedesátých let a klesala i ekonomika německá, do čehož navíc vstoupila současná krize. Jakl tvrdí, že ekonomika má k poklesu mnoho důvodů, ale tím největším jsou regulace všemožného typu – od souboru obrovských regulací, které vyřadily ze světové konkurence celý chemický průmysl evropských zemí, až po zelené regulace. Přátelé regulací a sociální inženýři měli podle Jakla říci: teď máme jiné starosti, potřebujeme přežít dopady aktuálních restrikcí. Jenže utažené šrouby, Green deal a podobné kroky zadrátovaly ekonomiku ještě více, což vidí Jakl jako další efekt, který mu brání v optimismu do budoucna.

Kromě toho kritizoval, že vláda znemožnila lidem podnikat a snaží se to kompenzovat penězi, které uměle udržují velké množství pracovních sil. Nakonec na to však doplatí, protože přijdou o kupní sílu, která by poskytla potřebnou poptávku. Jako ještě horší variantu označil pokračování restrikcí, které nedají ekonomice možnost plánování a rozumné investiční předpoklady. Zmínil rovněž, že na regulacích někdo obrovsky vydělal, ale krize nakonec dopadne i na ně, protože jsou závislí na zákaznících. „Vidím to špatně a vakcína pro mě není velké těšítko,“ uzavřel Jakl.

Kovanda: Vliv médií a sociálních sítí otevírá prostor pro manipulaci

Lukáš Kovanda navázal vlivem médií a sociálních sítí, který je s dobou před sto lety neporovnatelný, z čehož může pramenit mediální otisk do budoucna silnější než mediální ozvěna španělské chřipky před sto lety. A to i přesto, že z hlediska počtu zemřelých vůči množství obyvatel planety byla mnohem horší. Podle ekonoma navíc vede prezentace situace k tomu, že se otevírá prostor pro manipulaci: „To, že nežijeme zkušeností přímou, ale zprostředkovanou v míře, která v historii dříve neexistovala, otevírá velké pole pro manipulaci.“ Do toho vstoupil Ladislav Jakl s připomínkou, že manipulace existuje už od dob šamanů, ale její mediální zesílení působí i na kvalitu života, náladu lidí, na životní pohodu a na jejich rozhodování, což má rovněž ekonomické dopady. Ovlivňuje to jejich spotřebitelské zvyky, zda někam chodí, nechodí, nakupují, nenakupují.

„Druhý efekt, který sousedí s politikou, je, že mezi lidmi, kteří se dívají na záležitosti zvětšovacím mediálním sklem a sklem sociálních sítí, vznikají nálady, z nichž plyne poptávka po politických krocích, čili lidé si objednávají kroky, které jim budou škodit. Je to, jako by svědek nehody s dítětem chtěl zakázat automobily,“ srovnával Jakl. Na upozornění, jaký dopad by měl zákaz aut, svědek ukáže fotku mrtvého dítěte a zeptá se: vy chcete další takové děti? „V takovém světě žijeme, proto je dnes nesnadné rozumnými argumenty zchladit atmosféru, protože jsou tu přítomny emoce v míře větší než u jiného tématu,“ domnívá se Jakl.

Stav po krizi, co se týká restrikcí a regulací, se prakticky nikdy nevrací na úroveň před krizí

A na to zase navázal Lukáš Kovanda: „Tím, že je vše o dva řády umocněno médii, je pochopitelně silnější poptávka veřejnosti, aby politik s tou hrůzou něco dělal. Stále věřím, že se část novinářů snaží o objektivní zachycení pravdy, ale negativní zprávy jsou klikanější, což souvisí s přirozeným já, protože pozitivní zpráva nás nemůže zabít,“ popsal. Prohlášení o mrazácích s mrtvolami na ulicích čtenáře vyděsí, média dosáhnou vysoké čtenosti, veřejnost je vystrašenější, vzniká politická poptávka a politici se snaží zavděčit. Nouzový stav jim umožňuje snazší rozhodování, protože mohou prosadit věci, které nemohou prosadit jinak, a ještě vypadají jako zachránci. „A nezapomeňme na prokázaný efekt západky, kdy se stav po krizi, co se týká restrikcí a regulací, prakticky nikdy nevrací na úroveň před krizí. Nakonec vzniká situace, kdy média dosáhla cíle, politici také, mají vystrašenou veřejnost, které lze snáze naordinovat regulace, restrikce, a lobbistické kruhy mohou ze situace profitovat,“ dodal ekonom.

Sám se obává i zvyšování bariér dotováním ekonomiky, která je zatížená regulacemi, nedostatkem konkurence, levnými úvěry a penězi, což z dlouhodobého hlediska vede ke zhoubě, protože není vytvářen objem hodnot, které by to ospravedlnily. Zachraňování pracovních míst podle Kovandy dlouhodobě nefunguje. Firmy totiž nekrachují, takže neuvolňují místo nástupcům, čímž se zadrhl proces kreativní destrukce, tvořivého ničení, které je motorem civilizačního vzestupu. A to je prý elementárním důvodem určitého úpadku současného ekonomického systému. Tedy kapitalismus nahrazujeme socialismem, přestane fungovat trh, a tím i rozhodování lidí prostřednictvím peněz, co má přežít a co zkrachovat. Podle Kovandy není správné nechat určovat stát, kdo přežije a kdo zkrachuje.

Co se zděděným dluhem?

Debata se dotkla i toho, jak postupovat se zděděným dluhem, zmíněnou západkou i návykem na záchranná opatření. Kovanda prohlásil, že to vrací diskusi k vakcíně. Jejím významem podle něj je také zajistit, aby nehrozilo přetížení zdravotnických zařízení, což povede k úlevě lidí v jejich ekonomickém chování.

Ladislav Jakl ještě zauvažoval, že mu například v opařeních a protiepidemickém systému PES chybí smysl a cíl, a položil otázku, jaká je přijatelná míra úmrtnosti. Mimo jiné mu nehraje ani souvislost mezi restrikcemi, uvolněním a čísly, když školáci nastoupili do školy. Pozitivně nakažených nepřibylo tak, jak se předpokládalo. Zapochyboval také, zda vysoká čísla v listopadu způsobilo uvolnění, když předchozí bylo dlouhou dobu předtím, a to následující se nestačilo projevit.

Kovanda na to reagoval upozorněním, že se situace staví do pozice peníze versus zdraví, na což podle něj neexistuje správný názor, stejně jako na vkus v hudbě. Jde o to, kdo, co a do jaké míry upřednostňuje. Stále však podle něj nejsme v situaci, kdy máme dát přednost ekonomice: „Stále existují zdravotní rizika a opatření, která z ekonomického pohledu chápu jako zničující, mají svůj smysl. Nejsou to jen nápady vlády, která chce restrikcemi prokazovat svoji moc,“ uvedl. Jakl dodal, že by nerad stavěl dilema peníze proti zdraví, a Kovanda sdělil, že by na této škále rád našel optimální cestu.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 23.12.2020

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11640


 

PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

16. pro, 2020

Společná kniha pivních konfrontací Pivař a Blondýna, kterou napsali Daniela Kovářová a Ladislav Jakl... 

Byla několikrát 4x naražena na 4 místech neodmyslitelně spojených s pivem. První narážení proběhlo v Pivní mozaice v Karlíně, kde knihu uvítala na světě první sudička – předseda Sdružení přátel piva Tomáš Erlich. Druhé narážení se konalo v belgickém pivním multitapu Kwak na Smíchově. Tentokrát byli sudičkami Marcela Titzlová a Pavel Borowiec (časopis Pivo, Bier and Ale). Potřetí autoři narazili Pivaře a Blondýnu v První pivní tramwayi na Spořilově.
 
Pivo není jen chlast, ale i pivní kultura a tradice a zaslouží si naši pozornost,“ řekl při této příležitosti Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů, který se spolu s Jirkou Bejčkem Stehlíčkem, provozovatelem První pivní tramwaye, ujali odpovědné role dalších sudiček.

Zběsilá jízda knihy po Praze skončila v kultovním podniku Magister Kelley na Folimance, kde se závěrečného narážení zhostila poslední sudička – Monika Linková (Pivovar Trilobit).

Kniha, která právě vyšla v nakladatelství Bondy, skončila své představení v poslední minutě policejní hodiny, přesně ve 20,00 hod. Zájemci si ji od včerejška mohou zakoupit například zde: 

https://www.knizniklub.cz/knihy/521430-pivar-a-blondyna.html

Komu je kniha určena? „Nejen milovníkům piva, ale i opatrným ochutnavačům a zdrženlivým pusinkám, které dosud neobjevily to své,“ říká autorka Daniela Kovářová„Ještě před rokem jsem se pivu vyhýbala, zatímco dnes je to má velká vášeň a radost.“ 

Co v knize najdete? „Popularizuju pivo už dvacet let,“ tvrdí autor Ladislav Jakl. „Ale teprve při psaní Pivaře a Blondýny jsem objevil správný klíč. Kniha kombinuje rozumnou dávku informací o výrobě piva s pivními zajímavostmi, cestami za pivem a nadšeným pohledem pivního začátečníka.“

O pivu si v knize Pivař a Blondýna povídají advokátka, spisovatelka a kdysi také ministryně Daniela Kovářová a vypelichaný rocker, publicista, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, politický analytik a prezident První pivní extraligy Ladislav Jakl.

Kontakt pro objednávky: 

https://www.knihcentrum.cz/pivar-a-blondyna

Autor: www.ladislavjakl.cz, Praha, ČR, 16.12.2020

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11624#more-11624


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!