LADISLAV JAKL

13. srp, 2018

SPD mi slíbila podporu v kampani, tato strana nejdůsledněji artikuluje své postoje vůči největším problémům dneška – utahování šroubů bruselské byrokracie a organizované migraci. Program SPD mě nezajímá, zajímá mě jen odpor k migraci a evropské integraci. Migrace je řízena orgány EU, je to otevřená politika o prospěšnosti masové migrace, pod záminkou boje proti pašerákům se jim pomáhá, říká Ladislav Jakl, který kandiduje do Senátu za SPD. Dodává, že migranti a Evropská unie nám berou naše české hřiště a svoboda je podle něj důležitější než demokracie...

Video zde:

https://video.aktualne.cz/dvtv/jakl-zasadni-je-odpor-k-migraci-program-spd-me-jinak-vubec-n/r~318ec0c8964a11e89271ac1f6b220ee8/?redirected=1534120844

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 13.8.2018


 

 

23. čvc, 2018

Používání slova „uprchlík“ jako krycího termínu pro elitami řízené novodobé stěhování národů je největší propagandistickou lží dnešní doby. Slouží k citovému vydírání a k nálepkování těch, kterým se tato gigantická operace nelíbí, coby lidí zlých a bezcitných...

O žádné uprchlíky tady přece nikdy nešlo. Nikdy nešlo o ženy, děti a starce, kteří se s ranečkem běží ukrýt do nejbližší bezpečné vesnice, kde přečkají to nejhorší a vrátí se co nejdříve do svých domovů, které mezitím zpět vybojují zůstavší bojeschopní mužové. Od začátku šlo o šílený sociálně inženýrský plán, jehož cílem bylo zásadně a nevratně změnit demografické, kulturní, náboženské, politické a sociální poměry v naší civilizaci. Důkazem je v pátek předběžně schválený Globální pakt OSN o migraci. Jeho cílem je „podpora bezpečné, řízené a legální migrace a snížení počtu případů pašování lidí“. A holá pravda je na světle.

Nejdříve malá odbočka o tom „pašování lidí“. Co to je ono „pašování?“ To jsou případy, kdy soukromé subjekty vyhledají zejména mezi Afričany či Araby ty - většinou mladé - muže, k nimž se dostala informace, že v Evropě se jim dostane bezpracného blahobytu, přepraví tyhle zájemce „ilegálně“ na schengenské území a vyinkasují za tuto službu nějaké peníze od oněch přepravených. A jak že se to dělá správně? To jsou ty případy, kdy státní, mezivládní či oficiální „neziskové“ organizace udělají přesně totéž a vyinkasují za tuto službu peníze od daňových poplatníků.

Nejdůležitější jsou ale klíčová slova Globálního paktu „podpora“, „řízená“ a „legální“.  Zde je maska dobročinnosti vůči údajným nebohým uprchlíkům definitivně odhozena a elity natvrdo přiznávají, že hodlají otevřeně samy provádět, řídit a podporovat masové přesuny ilegálních přistěhovalců a jejich příchod pak zlegalizovat. Nejde tedy o žádné nouzové řešení spontánně vzniklé „uprchlické krize“, jde o cílevědomý plán, jak pomocí uměle vyvolané a řízeně prováděné masové migrace vytvořit novou společnost, nového člověka.

To už tu jednou bylo. Kdy? Když se nacisté prostřednictvím eugeniky snažili o vytvoření nové, té správné rasy. Dnešní bruselské a světové elity provádějí totéž. Že to je příliš příkré srovnání? Nic se přece neopakuje stejně. Nežijeme v první polovině 20. století. Proto lze oprávněně říci, že mocensky podporovaná a řízená masová migrace je eugenikou 21. století. Eugenikou 2.0. Kdo proti ní protestuje, není zlý a bezcitný, jen odmítá novodobé pokusy na lidech a národech.

Pokud si toto veřejnost v jednotlivých zemích neuvědomí, bude Globální pakt na ministerské schůzce letos v prosinci v marocké Marrákeši oficiálně hladce přijat. Je úplně jedno, kdo tou dobou bude naším ministrem zahraničí. Ale není jedno, jestli tam tenhle eugenický pakt podepíše.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 23.7.2018

Zdroj:
 
20. čvc, 2018
Debata s Ladislavem Jaklem, Igorem Lukešem v pořadu Události komentáře na ČT 24. Sluníčka zjevně chystají zákaz dlouhých vlasů, když Igor Lukeš argumentoval tím, že svému oponentovi (Ladislav Jakl) vytkl to, že má tzv. "koňský ohon na hlavě"...Reakce Jakla? Hezky hodil hlavou a vlasy zavlály ve vysílání ČST...
 
video zde:
 
 

Autor: ČT 24, Igor Lukeš, Ladislav Jakl, Praha, ČR, 20.7.2018


 

12. čvc, 2018
Šéfredaktor jednoho internetového deníku označil za „vrchol stupidity“ někdejší provolání ODS ve volební kampani v roce 1998 nazvané „Mobilisace“ a následnou Opoziční smlouvu uzavřenou údajně s tím, proti komu se mobilizovalo...
 
Já za vrchol stupidity označuji spoléhání se na krátkou paměť a na efekt nekonečného letitého mediálního vymývání mozků. Do strhání tehdejší kampaně i následné Opoziční smlouvy vložili mediální vymývači mozků za ta léta tolik energie, že se do boje s jejich dnes už zakořeněnými mýty nikdo ani nechce spouštět. Není to populární, lepší se zdá mediální frontě podkuřovat a marný boj nevést. Říkat, že dvě a dvě jsou čtyři, ale není marné nikdy. Budu to tedy říkat.
 
ODS nemobilizovala speciálně proti ČSSD, byť to bylo takto napsáno a řečeno už tolikrát, že pravou skutečnost si nepamatují ani mnozí představitelé ODS. To zaprvé. A za druhé, mnohde po světě existují menšinové vlády, které jsou u moci jen díky jistému smluvnímu uspořádání se silami, se kterými se včera v kampani střetávalo.
 
Pamatuje si ještě někdo text oné démonizované mobilizace? Tady je: „Mobilisace. Spoluobčané! Volám všechny, kteří chtějí žít svobodně! Volám všechny, kterým není lhostejný osud naší země! Volám všechny odpovědné ženy a muže! Rozhoduje se dnes! Zítra bude pozdě! Volte ODS!“ Co na tom textu kdo vidí špatného? Někomu se líbil a někomu ne. Jde o míru dramatičnosti. Pro někoho odpovídala naléhavosti okamžiku, pro něčí vkus byla nepřiměřená. Tak je to s každým sloganem.
 
Byl to ale jistě slogan pravdivý, snažil se zmobilizovat (česky rozhýbat) stoupence ODS, aby šli k volbám. Nikde ani slovo, proti komu se mobilizuje. Oblíbené tvrzení, že ODS mobilizovala proti levici či ČSSD, je stokrát opakovanou nepravdou. Šiřitelé této nepravdy si občas pomáhají o tři měsíce starším heslem Doleva nebo s Klausem. Toto heslo ale nemělo s mobilizačním zvoláním žádnou souvislost. Bylo jedním ze čtrnácti, které ODS tehdy v kampani použila. Jiným bylo třeba Kdo si věří, volí Klause nebo Hlavu vzhůru. Pak by mohli kritikové se stejným oprávněním tvrdit, že ODS mobilizovala proti nevěřícím (si) nebo lidem s hlavou sklopenou.
 
ODS se v kampani vymezovala vůči všem svým konkurentům. Dělá to tak každý. Levicové strany byly pochopitelně hlavním programovým oponentem. Strany středové pak oponentem systémovým, protože se o několik měsíců dříve podílely na pádu své vlády a snažily se bez voleb pomocí úřednické vlády získat větší podíl na moci, než jaký plynul z jejich voličské podpory.
 
A když už jsme mluvili o heslu Doleva nebo s Klausem (které se těžko může rovnat mobilizaci proti levici), pak také nevím, co na něm je špatného. Vzpomíná si někdo na dobu, ve které kampaň roku 1998 probíhala? U moci byla Tošovského vláda podporovaná i hlasy sociální demokracie, US a lidovců. Vpravo stála ODS jediná a heslo na tento fakt jen poprávu upozorňovalo.
 
Stejně tak není pravdou, že ODS pomohla Opoziční smlouvou sociálním demokratům k moci. Nevím, proč je to třeba pořád psát. K moci pomohli ČSSD voliči, protože díky nim sociální demokraté volby vyhráli. Proto vládli. Opoziční smlouva byla jen stvrzením, že ODS volební vítězství svého konkurenta uznala místo toho, aby se pokoušela o další a další předčasné volby. Kdo jiný než vítěz voleb má být u moci?
 
Ano, někdy se poražení spojí, ale je to snad více fér, než když vítěze uznají? Navíc k takovému spojení musejí být splněny dvě podmínky. Jednak spojenectví poražených musí dávat jasnou většinu (což v roce 1998 splněno nebylo), jednak ti spojující se musejí k sobě cítit elementární důvěru. Copak je normální, aby strana, kterou koaliční kolegové hodili přes palubu, aby mohli vládnout bez ní, a přivodili tím pád vlády a předčasné volby, se po těchto předčasných volbách dala s opět s právě těmito partnery do dobrodružného těsného přečíslování vítěze voleb? ODS to dokonce zkusila. Ale po svých zkušenostech si kladla podmínku: zastoupení ve vládě bude kopírovat výsledek voleb. Jenže na to bývalí partneři nepřistoupili, proto přece celý převrat v roce 1997 nedělali.
 
Proto místo krkolomností udělala ODS to normálnější, uznala vítěze voleb a za toto uznání si jako protihodnotu nechala poskytnout některé kontrolní páky. Jako to dělá každá strana na světě, která nechá žít menšinovou vládu. A že šlo o jev nikoli výjimečný, dokazuje i naše nedávná historie. Opoziční smlouva tu existovala již o dva roky dříve.
 
Již v roce 1996 přece vznikla menšinová vláda, když hlavní její oponent (tehdy ČSSD) také odešel při hlasování o důvěře z jednacího sálu. Již v tomto roce 1996 dostal oponent jako protiváhu své tolerance významné kontrolní funkce včetně šéfa dolní komory parlamentu. Tedy vše zrcadlově stejné. Proč potom toto uspořádání v roce 1996 nikdo tak zuřivě nenapadal tak, jako o dva roky později? Inu proto, že v roce 1996 byla smlouva upečena u Václava Havla, neměla otevřenou písemnou formu a dostala do vlády správné kluky a holky z malých stran (KDU-ČSL a ODA), oblíbené v médiích.
 
Mýtem je, že ODS ke spolupráci s ČSSD sáhla, zatímco třeba US to v duchu předvolební rétoriky principiálně odmítla. Nikoli. V ODS nikdo ani na vteřinu neuvažoval o koalici s ČSSD a také se o tom v ODS nikdy nehlasovalo. Tzv. principiální postoj US byl naopak důsledkem těsného výsledku hlasování o koalici s ČSSD, které v klubu US dopadlo v neprospěch této koalice o pouhé dva hlasy.
 
Heslo Doleva nebo s Klausem nebylo popřeno Opoziční smlouvou a voliči to také jako popření nepochopili. Je zajímavé, že nejvíce o „zradě“ voličů ODS křičeli ti, co by ODS nikdy nevolili. Voliči ODS tehdy evidentně nepotřebovali, aby za jejich zájmy bojoval někdo jiný. Heslo se naopak potvrdilo denní praxí v parlamentu po celé čtyři roky. Byli to někdejší koaliční partneři ODS, kteří neustále pomáhali vládě schvalovat jeden levicový zákon za druhým. Nechtěli s Klausem, museli doleva.
 
Tímto výkladem se ale už dnes nikdo nezabývá. Do krve vešly stokrát opakované interpretace a mýty. A z nich čerpal i onen šéfredaktor.
 
Jestli jste dočetli až sem, pak vám prozradím, že až na kosmetické aktualizace celý tento můj článek už jednou vyšel. Bylo to 30. 4. roku 2002 v Hospodářských novinách. Šiřitelům stupidních mýtů dávám k dispozici dalších šest a půl roku. Jen račte.
 
(Nakonec jsem jim dal deset let. Tato druhá verze článku vyšla 22. 9. 2008.)
 
Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 12.7.2018
 
publikováno na serveru Neviditelnypes.cz dne 10. července 2018.
 
Zdroj:
 
26. čvn, 2018
Dál už si to nepamatuju, ale takhle o Hanspaulce na začátku 80. let zpívala dejvická kapela Drevokocúr, a v tom posměchu nebylo možné přeslechnout i velký kus závisti a možná i úcty...
 

Stojí nad městem v svý nehynoucí slávě/ dvěstědvaaosmdesát/ to je ta vejška z který shlíží dolů na svět/ jó čím jsme starší tím víc ji mám rád / reggae jak Kingstontownu černější než káva / není to ryba a není to rak / sbor jižních veteránů se sekyrkou mává / hudebně zábavnej brak / nemaj tu rádi vetřelecký tváře / takový vyhazujou z Houtyše ven / hlavy až v oblacích a kolem svatozáře / z dálky to vypadá hůř než zlej sen /

Ano, v té době byla Hanspaulka pojmem, a nejenom v muzice. Prostě to tu žilo, svobodně a posvém. Když ve dvacátých letech na místech někdejších vinic, zahrad a usedlostí Hanspaulka coby vilová čtvrť vznikala, sestehovala se sem hlavně vyšší střední třída: lékaři, právníci, učitelé. Několik unikátních vil si tu nechali postavit i skutečně zámožní Pražané.

O třicet let později se také sem dovalila vlna poválečné plebejizace, na volné plácky mezi vilami se vtěstnalo několik paneláčků a bytovek. Sociální struktura se tak značně rozrůznila. Což dětem v padesátých a šedesátých letech moc nevadilo, honily se spolu po parcích a Šáreckým údolím syn advokáta se synkem zámečníka z Kolbenky.

Jenže přeci jen nějaký ten doktorský synek měl západní kontakty a tedy doma ta správná elpíčka, synek od pana profesora k dispozici garáž pro zkušebnu a dcerka od řezníka zas trochu kapitálu na nástroje a aparaturu. A už to jelo.

V každé páté vile do toho mydlili hlava nehlava, rodily se talenty a jedna kapela za druhou. Nesočili tu na sebe, muzikanti se přelévali z jedné kapely do druhé, každý přispěl nějakou svou inspirací a hlavně to pak všichni zapili v hospodě Houtyš.

Ta už dávno neexistuje, stejně jako mnohá z oněch kapel. Kdekterý bouřlivák se vybouřil, usadil se s rodinkou, nechal flámů a s kravatou chodí ráno co ráno do zaměstnání. Ale někde v rohu má opřenou kytaru, na polici staré desky a v baru pár dobrých lahví. Někde tam vespod to zůstane navždy. Protože Hanspaulka, ta změnila každého.

A co zůstalo? Vedle někdejšího Houtyše dnešní restaurace Na Hanspaulce se skvělou kuchyní. Kus od ní bar U hřebíka, kde se pyšní pěknými kousky z mikropivovarů, hostinec Na staré faře, kde nabízejí skvělý ležák z Břevnovského pivovaru a vzpomínku na zdejší zahradní muzikantská párty, hned naproti po letech ožívá Hendlův dvůr, v němž se třeba svého obnovení dočká i někdejší slavná bigbítová hospoda U Matěje, která zažila něco bezva koncertů, o nichž by mohl vyprávět třeba kytarista Ríša, co leží na hřbitově hned za budovou Hendlova dvora. Na samé hraně nad Šáreckým údolím se stále hravá v klubu Raf, kde se tvůrčím způsobem pěkně vyřádil šikovný výtvarník.

A co ještě zůstalo? Yo Yo band už ne v původní sestavě, ale přeci jen žije svůj karibský sen, různé sestavy kolem Ivana Hlase hrajou dál jeho chytlavé písně, i ten Ondřej Hejma si ve chvilkách mezi vystupováním v roli estrádního umělce zahraje pojižansku Žlutého psa, bluesové lesní ovoce dodnes rozdávají Petar Introvič a Martin Kraus, a v mnoha dobrých českých kapelách dodnes bojují veteráni starých dobrých hanspaulských časů.

Ať už svůj horský výšlap vezmete ze základního tábora někde v Zelené ulici, z Kulaťáku nebo od Hadovky, vždycky s každým metrem směrem nahoru budete blíž nejen k oblakům, ale i k tomu zvláštnímu fluidu, ze kterého se zrodila hanspaulská muzikantská generace. Ale stejně jako si nesáhnete na ona oblaka, i to fluidum vám bude pořád unikat, pokud jste si coby děcko nehráli na schovku právě ve zdejším labyrintu uliček kolem hanspaulských vil a domečků.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 26.6.2018

Psáno pro publikaci IVK Hanspaulka

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=8730#more-8730