5. srp, 2019

LADISLAV JAKL: Jak si z Aktuálně přispěchali taky praštit

Dvakrát mladší muž mě nejméně desetkrát, patnáctkát uhodil. Devět dnů jsem bolestí nespal. Mnoho týdnů jsem se bez bolesti nemohl hnout. Ale našli se novináři, kteří zatoužili si taky bouchnout...

Myslím, že takové novináře ani nenapadne, jak se žije člověku, který je terčem fyzického útoku pro své postoje a ještě o sobě musí číst hnusy. Po pachatelích se nikdo neptá, to nikoho nezajímá. Atrakcí je jen škodolibá radost z újmy na tom, kdo si to přece zaslouží.

Před těma dvěma měsíci jsem neběhal po redakcích ani policejních služebnách. Jen jsem se svěřil svým blízkým a přátelům. A někdo z nich se svěřil médiím a policistům. Do této chvíle jsem jen odpovídal na jejich dotazy. Sám od sebe jsem se dosud nevyjádřil. To činím až teď, i když vlastně také v reakci na média.

Média zajímá jen to, že mě můžou dát do souvislosti s nějakým násilím. A není jim divné šířit obhajobu jednoho z útočníků, aniž ho konfrontují jakýmkoli dotazem. O mně je možné si zjistit cokoli, co jsem kdy řekl, napsal. O útočnících žádnou životní historii nikdo nepotřebuje. Nikoho nezajímá, co jsou zač, jaké jsou jejich motivy a názory. A tahle asymetrie médiím nepřipadá divná.

Policie v obou případech vedla nějaká šetření. S nějakým závěrem. Prý. Já totiž o tom nic nevím, až dosud jsem nedostal žádné vyrozumění. Místo toho obě policejní pracoviště i dotyčný komunální úřad čile komunikují s médii. Coby poškozený mám hledat výsledky šetření v novinách, asi. Už nevěřím v nějaký spravedlivý konec. I když: on žádný konec nebude. Doba zostřené pravdy a lásky teprve nastává.

Jak její odlesk reflektují média, ukazují následující řádky. Jsou ilustrací, jak vypadá dnešní angažovaná žurnalistika.

Pokračování textu zde:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10509#more-10509

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 5.8.2019