30. říj, 2019

LADISLAV JAKL: Když se někdo pasuje za mluvčího přírody

Okamžitě označí všechny své kritiky za ničitele světa...

Pán Jakl, sme na prahu 30. výročia Nežnej revolúcie. Keď sa pozriete späť do obdobia revolučného a tesne po ňom, čo sa Vám vybaví ako prvé?

Jsem účastníkem oné památné demonstrace ze 17. listopadu 1989, takže je to součástí mých vzpomínek, mého života, mých dojmů. A dny potom? Hektické, po nocích množení letáků, organizování různých akcí, v jednom víru událostí. Byly to dny a týdny, kdy jsem se cítil velmi šťastný, jakkoli jsem si nedělal iluze, že snad nepřijdou zase dny všední i trpké.

Ako sa postupne stane z hudobníka, novinára respektíve poslanca Českej národnej rady poradca prezidenta?

Moje spolupráce s Václavem Klausem začala bezprostředně po události nazvané Sarajevský atentát. Do té doby jsme se znali jen okrajově, díky mé poslanecké a poté novinářské roli. Ale den po jeho tehdejší rezignaci na funkci premiéra jsem zavolal do jeho sekretariátu a nechal mu vzkaz, že v době mediální hysterie, vybičované proti němu, stojím za ním, a pokud by něco potřeboval, ať se ozve. Ozval se hned druhý den, pozval mě k sobě a nabídl mi spolupráci. Zprvu zdarma, poté jako jeho asistent poslance, poté – když byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny – jsem se stal ředitelem jeho Odborného útvaru (což bylo oddělení analytiků a oddělené tiskové). O čtyři roky později jsem opět pár měsíců byl v roli jeho poslaneckého asistenta, a když se poté stal prezidentem, byl jsem mezi prvními, které si vzal sebou na Hrad. Tam jsem byl 10 let jeho tajemníkem, zprvu také ředitelem sekretariátu a poté ředitelem Politického odboru. Nyní pracuji v jeho Institutu.

Václav Klaus je spojený s Vašim životom už „nejaký ten pátek“. Určite sa tá spolupráca nedá stručne zhodnotiť, tak aspoň skúste prezradiť, čo na ňom obdivujete, čo naopak by mohol zmeniť a ktorú jeho vrodenú vlastnosť by ste chceli mať.

Obdivuji především jeho pracovitost a erudovanost. Měnit zralého muže už nemá cenu. A jeho vrozenou vlastnost? Vystačím si se svými, ta jeho pracovitost je spíše získaná, tu asi vrozenou nemá.

V rozhovore s Filipom Šebestom ste povedali, že vás prekvapilo, ako často ste uvažovali konzervatívne už v čase, keď ste bol považovaný za liberála. Nebolo v tom čase revolučno/porevolučnom veľa konzervatívne zmýšľajúcich ľudí liberálmi, pretože boli na strane liberalizácie ekonomiky? Bol to vtedy skôr boj v ekonomickej oblasti, ktorý sa – úpravou základných pravidiel – presunul do oblasti spoločenskej?

Já si myslím, že to nijak není a ani nebylo v rozporu. Staří liberálové v ekonomickém smyslu, počínaje Adamem Smithem, byli přece z dnešního pohledu čistí křesťanští konzervativci. Důraz na ekonomické a občanské svobody je přece pouze jednou z aplikací názoru, že lidskou mocí se nemá silou zasahovat do přirozených spontánních dějů. Někdy před 25 lety jsem v polemice s jedním liberalizujícím katolickým paterem, který dnes už otevřeně šíří pokrokářství, napsal, že neviditelná ruka trhu i ruka boží vůle vyrůstají obě z jednoho těla a nemůže být tedy mezi nimi rozpor.

Pokračování textu zde:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=10704#more-10704

Pro Konzervativny web se ptal Peter Bercik

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 30.10.2019