PI-NEWS.CZ

20. dub, 2018

Představitelé senátu, samozvané pojistky „demokracie“, se nechávají slyšet, že žádná
velká změna ústavy není možná, že přímá demokracie je špatná, že je nutná „stabilita“, a že zastupitelská pseudodemokracie je posvátná kráva, která se nesmí bourat zaváděním vlády lidu nad státem...

Zhruba v tomhle duchu se vyjádřil jeden z nejhorších a nejzbankrotovanějších českých politiků, někdejší rádoby-odborář a socan Milan Štěch. Ten se rozhodně postavil proti snahám o reformaci a modernizaci české ústavy, kterou se snaží držet ve vyjetých kolejích zkorumpované a upadající zastupitelské demokracie. Štěch, už jako odborový vůdce, hájil zájmy všech, jen ne zaměstnanců a dělníků.

On totiž moc dobře ví, že vzhledem ke své minulosti, k tomu, co dělal a nedělal jako napřed člen KSČ, pak OF, následně jako odborář a socan, by se skrze přímou demokracii nikdy nedostal k moci, a případně i k vytouženému korýtku. Tohle korýtko mu zajistily partajní sekretariáty, které zneužívají zastupitelské demokracie k oddělení lidu od možnosti zvolit si vlastní a skutečné reprezentanty. Štěch nikdy nikoho nereprezentoval, byl dosazen stranickými vůdci, nikoliv občany, kterým, pokud byli voliči sociální demokracie, nezbývalo nic jiného, než volit partajní kandidátku.

Toto vyjádření je jen důkazem toho, že senát jako takový musí zaniknout, a že každý vlastenec, který kandiduje do senátu, musí v případě svého vítězství usilovat o rozbití této nereprezentativní instituce, která obírá náš národ o moc, nemluvě o drzých prohlášeních Štěcha, kdy povyšuje senát nad poslaneckou sněmovnu, která aspoň částečně reprezentuje vůli lidí. Senát se musí přetransformovat do komory, kde budou zástupci krajů, měst a obcí.

Je čas, aby politická kariéra Štěcha a spol. brzy skončila, aby dnešní senátní elita, byla pokud
možno jednou z posledních před zrušením senátu a rozsáhlou reformou ústavy, kterou navrhuje 7Republika.cz na svých stránkách.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 20.4.2018


 

8. dub, 2018

Právě proběhnuvší sjezd České strany sociálně demokratické přinesl poměrně významná překvapení. Došlo k menšímu obrození starosocialistického křídla uvnitř sociální demokracie na úkor neomarxistů a dienstbierovců...

Těm se sice podařilo prosadit islamofilního Hamáčka na pozici stranického vůdce, ale mužem číslo dvě je Zimola. To už se ví delší dobu. Nyní ovšem k Zimolovi se připojila na pozice místopředsedů celá řada konzervativních a vlasteneckých socialistů, včetně nejvýznamnějšího a nejhlasitějšího konzervativce Jaroslava Foldyny.

Podívejme se tedy, na některé zvolené.

Jaroslav Foldyna patří mezi nejvýraznější starosocialisty. Jako potomek Srbů z matčiny strany je velkým kritikem NATO, ale i multikulturalismu, islamizace a liberalismu, patří k pravoslavné církvi a ctí tradiční hodnoty. Během „Prague Pride“, kterých se účastní liberální socani, on se účastní Pochodů za rodinu. Odmítá všemožné nesmyslné kvóty a patří k socialistům z chudých oblastí, které ještě nezasáhl kosmopolitismu neomarxismu.

Dalším zvoleným je Jana Fialová, která současnou situaci v ČSSD označila k potápějícímu parníku, na kterém se stále tancuje. Fialová, je stejně jako Foldyna, kritičkou kvót pro ženy a zdůrazňuje, že schopné ženy se dokáží sami prosadit. Ona je toho perfektním příkladem. Stejně tak odmítá plošnou inkluzi a další zvěrské experimenty bývalé socanské ministryně školství Valachové. Varovala před chaosem a nedostatkem financí, kvůli inkluzím.

Zbylí dva jsou Roman Onderka a Martin Netolický. Roman Onderka patřil k dlouholetým kritikům Sobotky, účastnil se lánského převratu, který měl zachránit ČSSD a Českou republiku před Sobotkou, a jinak patří ke konzervativnějším technokratům. Vyčíst se mu dá jen postoj k referendům a lpění na zastupitelské demokracii.

Netolický je malé želízko neomarxistů v ohni, protože před presidentskými volbami zradil Miloše Zemana a následně absurdně a nesmyslně vyhlašoval, že lidé chtějí změnu v podobě Jiřího Drahoše. V roce 2012, když se mu to hodilo, aby se stal pardubickým hejtmanem, ovšem šel do koalice se Zemanovci. Kam vítr, tam plášť.

O úplné obrodě ČSSD se vůbec hovořit nedá, ale návrat Foldyny a prosazení proti-inkluzní a proti-kvótové konzervativní Fialové ukazuje, že balance moci se vychýlila směrem od liberálních socanů.

Přesto v čele ČSSD stále stojí islamistický předseda Jan Hamáček, který chce zničit svou stranu. Zároveň je nutné říci, že Zimola, Foldyna a Fialová mohou představovat hrozbu pro SPD. Mohou získat část voličů SPD, kteří v nich uvidí prozatím falešnou naději na obrození ČSSD, protože s Hamáčkem v čele to není zatím možné a naprosté "roznerovství" SPD při vyjednáváních o vládě a svém prosazení tomu může jen nahrát. Buď se SPD dá dohromady, nebo zažije v nadcházejících komunálních volbách tragickou porážku a socani s dalšími stranami posílí. Třeba jen málo, ale posílí.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 8.4.2018


 

5. dub, 2018

Tato čapkovská říkanka je vskutku nadčasová. Trvá už od První republiky, nicméně dávno
jsou pryč doby, kdy socani kradli jen peníze, zakázky a dělali podobné čachry, které se jim nakonec nevyplatili...

Nyní se dostáváme do situace, kdy tato pidistrana chce krást politické pozice, konkrétně ve vedení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. ČSSD si jako jednu z podmínek koaliční spolupráce s Andrejem Babišem dala, že Babiš a spol. zbaví SPD pozic v třech sněmovních komisích. Konkrétně chce ukrást pozice předsedy bezpečnostního výboru, předsedy komise pro kontrolu úřadu nad kybernetickou bezpečností a předsedy komise pro kontrolu Nejvyššího bezpečnostního úřadu. Slyšíte správně, pidipartaj se 7% hlasů si diktuje dost drzé podmínky.

Je důležité prosadit do pozice vedení těchto komisí právě SPD a to z tří důvodů. Zaprvé,
ČSSD musí konečně pochopit, kde je její místo, na smetišti dějin. Zadruhé, odpovídá to vůli voličů, kteří dali SPD mnohem více hlasů, než ČSSD a zatřetí, víme s celkem velkou dávkou jistoty, že SPD totálně znemožní a rozvrátí výše zmíněné komise, a jakákoliv škoda na současném parlamentním systému je pozitivem pro občany této země.

A proč vlastně ČSSD usiluje o tato koryta? Proč chce krást tyto, již rozdané pozice? Není to
kvůli boji proti extrémismu. Je to, protože je na pokraji svých sil. Poslední sjezd ČSSD zvolil do čela strany nejhoršího proislámského sluníčkáře, ČSSD má miliardový dluh, zastavený Lihový dům a navíc celkem jistě očekává výprask v nadcházejících podzimních volbách. Získat tyto pozice pro ní bude…nikoliv záchrana, ale oddálení jejího pádu, aby její funkcionáři měli dost času rozkrást zbytek strany a vytřít podlahu s řadovými členy a místními organizacemi.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 5.4.2018


 

19. bře, 2018

Málokterá zhovadilost mě tak nadzvedla ze židle jako prasárna, kterou se nyní chystá učinit ministryně financí Schillerová, loutka Andreje Babiše, v otázce superhrubé mzdy a zaměstnaneckých daní. Andrej Babiš a jeho loutka se rozhodla, že po vzoru předcházejících vlád, bude štvát jednu vrstvu společnosti proti druhé...

Socanské vlády štvaly zaměstnance proti zaměstnavatelům, pseudopravicové vlády zaměstnavatele proti zaměstnancům a Babiš, ten z pozice oligarchy do toho jde naplno a štve zaměstnance proti podnikatelům, podnikatele proti zaměstnancům, všechny proti všem a nyní se chystá vrazit klín mezi obce a zaměstnance, čímž trumfnul i předcházející vlády.

Obce a vesnice, jejímiž obyvateli jsou právě i ti zaměstnanci, kteří mají mít údajně nižší daně, mají podle daňového balíčku Schillerové přijít v nadcházejícím roce o 5,3 miliardy Kč. V průměru 800 tisíc Kč na obci, ale to je zprůměrované. Vláda předcházející rok navýšila rozpočet obcím o 8,2 miliardy, ze kterých se právě oněch 5,3 miliardy chystá nyní ukrást. To navýšení bylo jen malou záplatou za dlouhodobou nespravedlnost, které se dopouští stát a centrální vláda na obcích a městech. Kraje navíc přijdou o 1,8 miliardy Kč.

Současné zlodějské vedení ministerstva financí dokonce otevřeně a nepokrytě vyhlašuje, že nehodlá nijak kompenzovat tuto zločinnou krádež. Tímhle způsobem si ministerstvo financí dělá z obcí dojné krávy pro své daňové a finanční experimenty, opětovně ukazuje svaly a snaží se hromadit, co nejvíce zdrojů v rukou centrální vlády v Praze. V současné době se podle rozpočtového určení daní, což je sám o sobě zlodějský systém, pohybují daňové výnosy obcí mezi 21,4-23,58%.

7. Republika žádá podle svých návrhů v krátkodobém horizontu zvýšení daňových výnosů na 30%, včetně kompletního převedení daní z hazardu a trafik do rukou obcí a snížení daňových odvodů obcí, tak aby obcím a nejnižším celkům zůstalo, co největší množství financí na vlastní investice, podnikání, efektivní správu, ekonomickou autonomii a v dlouhodobém horizontu chceme zrušení rozpočtového určení daní. Rovněž žádáme v nejzazší době zrušení výjimky z rozpočtového určení daní, kterou disponuje Praha, Brno, Plzeň a Ostrava, a která nadhodnocuje jejich příjmy oproti ostatním obcím.

Jak vidíte, návrhy Babiš-Schillerové jdou proti našim představám, jejichž cílem je daňová autonomie a soběstačnost obcí a tím efektivnější a zdravější společnost. Opět je to pokračující vedení třídního boje ze strany oligarchů proti ostatním skupinám obyvatel prostřednictvím taktiky rozděl a panuj. Zaměstnanci budou profitovat z rozhodnutí báťušky Babiše a postaví se proti obcím, kterých jsou sami součástí. Tím se bude shromažďovat masivní podpora do rukou centrální vlády a státu, což považujeme za nepřijatelné.

V tomto ohledu výjimečně souhlasíme s postoji a reakcí hnutí STAN, které kritizuje rozhodnutí Babiš-Schillerové.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 19.3.2018


 

14. bře, 2018
„Jedná se o intelektuální počin 21. století,“ říká Martin Konvička k nové knize Prolomení hradeb od sociologa Petra Hampla. Oba dva stojí na pódiu v salónku olomouckého hotelu Flóra a konečně křtí knihu, kterou rozhodně nebylo snadné vydat. 
 
„Jsem méně a méně populární, takže jsem se setkával s neochotou nakladatelů - svých názorových odpůrců,“ vysvětluje Hampl. „Odpůrci totiž pouze nadávají, ale nikdo si tu knihu nechce přečíst a vést diskusi. Přitom já bych tu diskusi hrozně ráda vedla,“ pokračuje Eva Hrindová ze spolku Naštvané matky, pod jehož hlavičkou nakonec kniha vyšla a který dnešní akci zároveň se spolkem 7. republika organizoval.
 
Kniha Prolomení hradeb se snaží být komplexní odpovědí na to, proč se dnešní společnost rozkládá. „Mně ta kniha zkrátka chyběla. Kdyby už existovala, tak bych si ji koupil. Když čtu texty od Václava Klause nebo Lukáše Lhoťana o civilizačním úpadku a šíření kulturního neomarxismu napadají mě otázky jako: Proč si elity zvolily zrovna neomarxismus a ne nějakou méně škodlivou ideologii? Kdo je financuje, jak fungují?“ popisuje Hampl. A tak přečetl kvanta knih a tři měsíce po večerech psal. Kniha založená na patnácti tezích má být srozumitelná a zároveň vhodná pro otevření relevantní vědecké debaty.
 
„V dobách mírových každý brání sám sebe a své úzké okolí. Ale v dobách ohrožení se musí každý obětovat pro lidstvo,“ čte Hampl úryvek, „války rozhodují hlavy a srdce. Ne počet nábojů.“ A připomněl, že za války všichni Židé zemřeli právě proto, že se snažil přežít každý z nich.
 
A podle Konvičky přitom může válka začít kdykoliv. Zítra nebo třeba za deset let: „V srpnu 39 situace taky vypadala dobře. To, co se děje teď, není nic jiného než kolíkování hřiště před válkou v Evropě. Polsko to ví, Maďarsko to ví, každý dement, který se podívá na mapu, to ví.“
 
Pořiďte si holubník
Velkým tématem následné diskuse byly sociální sítě. Hampl, Konvička, Hrindová a další diskutující aktivista Martin Zapletal totiž mají všichni bohaté zkušenosti se zablokováním svých profilů. „Já jsem měl za poslední rok Facebookovou svobodu tak šest plných dní. Naletěli jsme technologiím. Zmizí Facebook, zmizí člověk, je to sociální likvidace. Pořiďte si holubník, bude se hodit! Budeme muset začít používat holuby,“ vtipkuje Konvička.
 
„Musíme vytvořit ostrůvky disentu. Nevytěsňovat špatné věci, co se dějí. Utvrzovat se ve vlastenectví, v principu svobodné diskuse, normálního vztahu mužů a žen. A z ostrůvků disentu šířit  tyto myšlenky mezi společnost,“ pokračuje už vážněji Hampl. Mechanismy nákazy jsou dle něho horší a horší. Na západě, kde nebyl komunismus, sice začaly působit dříve, ale my jsme tu hned po revoluci měli Havla.
 
A teď už sice Havla nemáme, ale máme veřejnoprávní televizi, připomněla Hrindová. Následně však rozředila atmosféru úsměvnou historkou ze slovanských slavností: „Prodávali tam klobásy a koliby a byla tam děvčata v krojích. A muži je obtěžovali - ale v dobrém – zkrátka jim sahali pod sukně. A já to pozorovala s takovou radostí, že se tohle ještě děje, že je to mezi mladými lidmi ještě pořád normální. A navíc tam hráli lidovky.“
 
Publikum o přibližně padesáti letech se nepřestávalo smát, ani když se po Hrindové chopil slova Konvička, aby glosoval současnou politickou situaci: „Babiš je sice velký hráč v byznysu, ale podle mě toho vyjukanýho Spejbla nehraje. To je jak kdyby se stal prezidentem ve Francii v roce 41 a myslel si, že bude pít Beaujolais, jíst slávky, válce bude za tři dny konec, on ty blbečky ještě víc obere a zavře se s blondýnou na Čapím hnízdě.“ Jenže Babiš teď musí řešit i státnické věci, na jeho touhy nehledě. „Hraje se o to, kdo bude čerpat,“ dodal Konvička.
 
Někdo využil oprávněné nespokojenosti
Do Olomouce zamířil rovnou ze Slovenska i aktivista Žarko Jovanovič, který se s přítomnými podělil o své pojmy z masových demonstrací v Bratislavě. „Témata, která se tam řeší, tedy korupce a klientelismus, se řeší oprávněně. Je ale otázka, jak to bude pokračovat,“ zahájil svůj výstup. Slovensko pak trápí v daleko větší míře než nás i ekonomická emigrace občanů za lepší prací a platy na západ.
 
Demonstrací se podle něho účastnilo třicet až padesát tisíc lidí a ti tam pravděpodobně přišli spontánně. Ale demonstrace byly profesionálně zorganizované a něco musely stát. „Někomu se podařilo využít oprávněné nespokojenosti společnosti,“ myslí si Hrindová.
 
Jeden Slovák dokonce přijel až na debatu do Olomouce. Spolu s jablkovicí s brusinkami – což vážnou atmosféru opět zpříjemnilo. 
 
Nicméně, neusínejme na jablkovicích. „Politici se nejvíce bojí toho, že lidé přijdou k volbám, čímž se sníží jejich šance na zvolení. To je ta cesta. Tudy musíme jít. Volby jsou ta cesta,“ apelovala na voliče v závěru Hrindová.
 

Autor: Petra Janderová, Praha, ČR, 14.3.2018