PI-NEWS.CZ

20. srp, 2019

Autor: TGM, Praha, ČR, 20.8.2019

17. srp, 2019
Jaroslav Foldyna se po předcházejících dnech, a událostech těchto dní, stal posledním starosocialistou v České straně sociálně demokratické...
 
Posledním, komu tam záleží na zájmech naší země, našich lidí, našich samoživitelů, nezaměstnaných, těžce pracujících, a ne na zájmech všemožných kreatur, které jsou plozeny v úřadech OSN, na půdě různých pseudoakademií a v myslích pokřivených zoufalců, kteří bývali v lepších dobách, na okraji společnosti.
 
Minulý týden se konala akce Prague Pride, jíž se účastnili zástupci aktivistů vyzývajících k zapalování policistů, Pirátská strana, nadnárodní soukromé korporace, různé zájmové a nátlakové skupiny, a to jak nechvalně proslulého pochodu Prahou, tak navazujících celotýdenních akcí a workshopů. Prague Pride nemělo v ČR nikdy opodstatnění. ČR byla vždy liberální a tolerantní země. Pride může mít opodstatně v Saúdské Arábii, Afghánistánu, Pákistánu, či Bahrajnu, Jihoafrické republice, či Ugandě, ale v ČR určitě ne.
 
V reakci na Prague Pride vznikla kritika poukazující na to, že heterosexuální láska je upozaďována, a proti tomu aktivisté namítají, ať si normální lidé udělají vlastní akci. No a tak si ji normální lidé udělali, a bylo to zase špatně. Šlo o akci „za ochranu tradiční rodiny“, který pořádal uznávaný sociolog a úspěšný publicista Petr Hampl, s pomocí Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže.
 
10. srpna se na zámku v Příčově konalo setkání konzervativních aktivistů a vlastenců, ale i akademiků, chartistů, bývalých ministrů, publicistů a společensky známých osobností. Na rozdíl od kádrujících liberálních demokratů, kteří dovolují využívat požitky „liberální demokracie“, jen některým, Příčově se sešli lidé napříč politickým spektrem, včetně pár skupinek aktivistů, kteří byli proti konání akce.
 
Uznávám. Objevilo se tam i pár zoufalců a politických mrtvol, které se pokusily po letech nečinnosti, zase zviditelnit. Já osobně s jejich přítomností a účastí nesouhlasím, ale nejsem liberální demokrat, abych lidem zakazoval něčeho se účastnit, či je za to perzekuoval, vyhazoval z práce, zastrašoval, blokoval je.
 
A nyní, co se tedy stalo. Jedna z těchto existencí vyprovokovala reakci liberálů, masmédií a sociálních demokratů. Proč právě sociálních demokratů? Protože akce se účastnil poslední socialista ve straně, Jaroslav Foldyna, který se už několikrát důrazně ohradil proti akcím typu Prague Pride, a proto se rozhodl, že nebude pokrytec a aktivně se zúčastní protiakce.
 
K Jaroslavu Foldynovi. Narodil se do českosrbské rodiny, na rozdíl od většiny dnešních mladosocialistů, Foldyna pracoval. Dokonce rukama. Vyučil se lodním mechanikem a stal se kapitánem vnitrozemské plavby. V rámci dalšího vzdělávání získal maturitní zkoušku veřejnoprávní ochrany a byl studentem pravoslavné teologie Prešovské univerzity. Na začátku devadesátých let pracoval taky jako celník a u městské v Děčíně. Dlouholetý zastupitel města Děčín, v roce 2008 vyhrál hejtmanské volby (získal největší počet hlasů, deset tisíc), ale kvůli vnitrostranickým rozporům se nestal hejtmanem. Situace podobná se Zemanem. Referendum vybere Zemana, tak tam strčíme Sokola. Od téhož roku se angažuje v boji za územní celistvost srbského státu. V roce 2013 lídr ČSSD v Ústeckém kraji a úspěšně zvolen. Bojuje za prolomení těžebních limitů, aby horníkům zůstala práce, a kritizuje vojenské mise a intervence, které přinášejí destabilizaci různých regionů.
 
Zároveň, Jaroslav Foldyna dlouhodobě varuje před tím, že se ČSSD ubírá do vod liberálního voličstva, do rybníků, které už jsou vylovené, a že se poklonkuje Bruselu a dalším mocnostem, že není suverénní stranou, ale že je slabou, a mezi obyčejnými lidmi nenáviděnou. Ale není se čemu divit. Voliči jí akorát oplácí stejnou nenávist, kterou ČSSD chová vůči obyčejným lidem.
 
První udeřil proti Foldynovi Petříček. „Všechny Foldynovy kroky z poslední doby jen ukazují, že není ani sociálním, ani demokratem a s naším programem a hodnotami se otevřeně rozchází…“ ta věta je hnus nad hnus. Můžeme říci, že se rozchází s programem a hodnotami ČSSD, což je ovšem chyba a tristní selhání sociální demokracie. Můžeme říci, že není demokratem, pokud se demokratem rozumí stoupenec, kádrování, zastrašování, pokud budeme demokrata brát v orwellovském smyslu. Nicméně, tvrdit, že severočeský socialista Foldyna není sociální, to je hnus nad hnus. Celou svou politickou kariéru je aktivní mezi obyčejnými lidmi, zná jejich problémy, jejich obtížné, dokáže se vcítit do společnosti a jejích problémů.
 
Udeřila i ministryně Maláčová. Prý by měl Foldyna pracovat. Nevím, zda Jaroslav Foldyna pracuje, či nepracuje, ale vidím, jak pracujete Vy! Tak, že jste nejstarší, a kdysi nejmocnější politickou stranu poslali do sraček, jaké snad ani nemají obdoby ! To se nepovedlo ani Nečasovi s ODS. Za chvíli skončíte v opozici a budete se dál restartovat jako nefunkční počítač.
 
No, ale boxer Jaroslav Foldyna přešel do protiútoku. Poukázal na žalostné výsledky voleb v posledních letech, poukázal na odpor, který mají lidi vůči socanským ministrům (kromě Staňka, kterého si socani sami sestřelili s radostí svému masochismu vlastní), vyzval vedení ČSSD k sebereflexi a rezignaci, a kritizoval Petříčka za jeho poklonkování bruselským papalášům.
 
Socani propukli v další vlnu vzteku, když si uvědomili, že Jaroslav Foldyna je jejich poslancem, a tudíž stále má nějakou váhu, a o tom, že může využívat své politické i boxerské váhy, již dal vědět v rozhovoru pro IDnes, kde sdělil, že by podpořil rekonstruovanou vládu Andreje Babiše bez účasti ČSSD.
 
To vybuchly saze Hamáčkovi! Buď bude Jaroslav Foldyna respektovat rozhodnutí strany a státu, nebo nebude sociální demokrat! Tečka!
 
Upřímně řečeno, Jaroslav Foldyna by měl skutečně odejít z ČSSD, nebo se nechat Hamáčkem vyhodit, protože v České straně sociálně demokratické není místo pro sociální demokraty. Z ČSSD je už dnes druhá TOP 0,9, tak co by tam měl dělat?
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 17.8.2019
17. čvc, 2019

V běžném povolání neřešíte, kdo přijde po vás, když dáváte výpověď. Sklidíte věci ze šuplíků, pár osobních souborů smažete a jste připraveni jít. Zbývá vzít z nástěnky pár fotek a rozloučit se s kolegy. Neřešíte, jak si s vaší prací váš následník poradí...

Takhle to chodí, když jste obyčejný zaměstnanec. Jako vedoucí už musíte počítat s tím, že možná nedostanete možnost projít zásuvky, natož smazat data. U některých firem vás čeká jen krabice od banánů na vrátnici. Co s vaší prací udělá váš nástupce, vám ale nakonec může být jedno. Nikdo se to totiž nedozví.

Jiná situace je, jste-li politik. Pokud jste totiž nešli na ruku určitým lidem, vaše odcházení je součástí velkého hledání špíny. Tím spíš, jestliže jste v rámci své práce sáhli na někoho, kdo byl tzv. nedotknutelný.

Tehdy už neřešíte, co jste nechali po zásuvkách, ale jak zabezpečit, aby věci, které jste s rizikem a proti velkému odporu prosadili, se zase hned nevrátily do starých kolejí. Jednoduché "zavření dveří" se tím pádem mění na strategickou hru "co bude dál". Přestane vám být lhostejné, kdo přijde po vás. Chcete vědět, jaký názor bude mít na provedené změny, jestli je nezruší, nedá opět moc ničemům a můžete-li to jakkoli ovlivnit, děláte to. Přinejmenším tak, že nedáte nohy na stůl, neseberete svou krabici od banánů a nepověsíte klíče na zeď, jak by si hodně lidí přálo a dokonce vás k tomu přes média opakovaně vyzývají...

Do politiky a na vysoký úřad se totiž chodí s tím, že tam chce člověk něčeho dosáhnout. Něco prosadit. Změnit věci, které doposud nikdo změnit nedokázal (jako třeba spor kolem otáčivého hlediště v Českém Krumlově či kolem Slovanské epopeje - naivní, možná, ale všechny velké cíle jsou trochu naivní). Nebo zařídit, co zatím zařízeno nebylo - třeba ochránit památky, které by mohly v rámci ekonomiky snadno zmizet ze světa, aby je nepotkal osud Transgasu, ale naopak byly zachráněny jako obchodní dům Kotva, prosadit nový památkový zákon atd.

Ne vše samozřejmě uhrajete, s něčím nehnete, něco jen tak postrčíte, na něco vám nezbyde čas ani síla. Ale něco přeci jen ano. A když třeba změníte poměr mezi investicemi do nemovitých památek (protože patří všem a budou tu ještě pro vnuky našich vnuků) a dotacemi do živé kultury (která je černou dírou, u níž se ani kritici neshodnou, jestli je to ještě umění nebo jen vypočítavá provokace)... nebo nedej bože odhalíte, že si někdo přisvojoval peníze na úkor svých podřízených, jezdil si na statisícové dovolené a kryl to smlouvami sama se sebou... a rozhodnete o jeho odvolání... začne vám jít hodně o to, aby se právě tyhle věci nezměnily a nezametly pod koberec.

Jako politik máte svou hrdost. Nemusíte ji nikde vykládat, můžete být pro druhé klidně neviditelný politik. Důležité je, co po vás zůstane. Jsou tací, po kterých nezůstane nic než žvanění, silná a prázdná slova; a je jim to jedno. Jsou tam jen pro to vzrušení z boje, pro vysoký plat a moc, kterou mohou využívat. A pak tací, kteří se něco pokouší prosadit. Trvají na tom, že jsou zodpovědní svým voličům a ideálům, kvůli kterým do politiky šli. 

Když se rozhlédnete českou politikou, tak se to moc nenosí. Ale přeci jen tu pár takových myslím je - a třeba říci, že napříč politickými stranami; a často spíš mimo ně. Když se člověk podívá, jak se mění voličské preference a komu dávají lidé v posledních letech svůj hlas, je znát, že to není úplně donkichotské počínání. Pořád je jich tu dost, kteří si myslí, že by tak měl politik přemýšlet a jednat.

A proto ani odcházení z rezortu kultury není jen o tom, pověsit klíče, zhasnout a jít - jak by si spousta znepokojených kulturních elit přála. Rok své práce, ať si pro veřejnost nepříliš viditelný (kdo se také stará o to, jestli má zámek novou střechu nebo muzeum fasádu či nový bezpečnostní systém!), proto ani já nedegraduju tím, že seberu krabici od banánů a lhostejně budu sledovat, co se bude dít dál.

Proto mi není jedno, koho pan prezident na mé místo jmenuje. Komu budu klíče a všechny auditní zprávy předávat, aby nešly do šuplete, tak jako se to dělo u mých předchůdců (auditní zprávy, upozorňující na neekonomické kroky ředitelů, jsou přinejmenším z roku 2014!). 

Mou touhou proto je, aby se po mně dostal do Nosticova paláce člověk, který je přímý, nekličkuje a nenaznačuje, že je ochoten vrátit vše do starých kolejí vzájemných dohod. Člověk, který by ideálně měl mít důvěru nejenom strany, ale i odborníků. Někdo, o kom bychom si mohli být jisti, že by se nepokoušel věci zametat pod koberec.

Nevím, zda ČSSD bude chtít z vlády odejít nebo zůstat. Pokud ale bude chtít zůstat, bylo by nejenom pro rezort nejlepší, kdyby do křesla ministra kultury po mně dosedla osobnost, která bude v započatém protikorupčním tažení pokračovat a bude zárukou toho, co jsme jako strana ve volbách slíbili lidem - že budeme myslet na ty dole a nebudeme podlézat těm nahoře.

Autor: Odcházející ministr kultury Antonín Staněk, Praha, ČR, 17.7.2019

Zdroj:
 

7. čvc, 2019

Pražská koalice hrůzy...

Už je to tři čtvrtě roku, co vznikla pražská koalice hrůzy. V minulých dobách  jsem se domníval, že nemůže existovat nic horšího, než pražské koalice ODS a TOP09, či působení socanů na Pražském magistrátu. Zmýlil jsem se. Korunu všem útrapám a degeneraci, kterou hlavní město Praha zažívá, nyní nasazuje koalice České pirátské strany, Praha sobě a Spojené síly pro Prahu. V podstatě to nejhorší ultralevicové sluníčkářství, které není mírněné ani pseudo-konzervativismem ODS, která ve volbách zvítězila, ale byla obejita touto černofialovou koalicí.
 
Navzdory tomu všemu, co je ODS zač, navzdory všem korupčním skandálům, prasárnám na magistrátu, které jí obklopovaly a průšvihům, které se řeší, ODS, a dokonce později i ANO, byli kompetentnější k řízení města. Kradli, ale město udržovali v relativním chodu a fungování. Současné vedení dělá všemožné šílené experimenty a začíná provádět kroky, které už taky smrdí korupcí, a které jsou uvedeny níže. Proto se ohlédněme nyní za zhruba devíti měsíci jejich otřesného působení.
 
Korupcí na magistrát?
Hned na úvod je dobré zmínit krátké pozadí toho, jak se Piráti a jejich stoupenci dostali do čela pražského magistrátu. Není to jen o tom, zda někdo vyhraje volby, zda je druhý, jako v případě Pirátů, ale důležité je i to, jak vyhraje. Na takovou výhru, na volební kampaň, na to potřebujete peníze, a kde je získat, když máte málo stoupenců, z nichž navíc většina je levicově orientovaná, a tak bere jen z cizích kapes, a nikoliv z těch svých? No seženete si sponzora! V případě Pirátů to JCDecaux, která je podpořila přímo i nepřímo. JCDecaux poskytla Pirátům inzerci za 100,000 Kč, která ale měla stát 400,000 Kč. To bylo v případě jedné zakázky. V druhé zakázce, která Pirátům pomáhala během předvolebního boje, šlo o slevu ve výši 60%. Tomáš Tenzer, manažer JCDecaux čelící obvinění z korupce a manipulace s veřejnými zakázkami, bývalý spolupracovník místostarosty Prahy 1 Michala Valenty za ODS, nakonec přesedlal k pirátům a kandidoval za ně v komunálních volbách.
 
Koalice proti vládě
Hned z kraje svého působení se nová rada hlavního města Prahy v čele s Hřibem rozhodla, že začne budovat dvojvládí a stát ve státě. Začala se přetahovat s premiérem Andrejem Babišem v otázce nové úřednické a vládní čtvrti. Ta měla vzniknout na Letňanech a umožnit rozvoj této oblasti a zefektivnění státní správy a posílení ministerstev a vlády. Kdyby to byla vláda pirátská, asi by nebyl žádný problém, ale protože je to vláda zlého ANO, tak proti tomu Hřib a spol. mobilizují všemi směry a všechny své síly. Vzhledem k postavení městské rady dokázal Hřib porazit Českou republiku.
 
Koalice proti pandám a vpřed na Peking !
A protože porazil Českou republiku, dospěl k závěru, že by měl zkusit i něco většího. Třeba porazit Čínu, a tak po vzoru radikálně levicových formací západní Evropy a v jednotné sluníčkářské frontě, současná městská rada Prahy se rozhodla vytáhnout do úporného, nesmlouvavého a hrdinského boje proti strašlivým pandám. V době kriminality na Smíchově a Žižkově, v době pochybných zakázek a korupce, pan primátor Hřib dosáhl triumfálního vítězství nad čínskými přisluhovači v podobě turistických maskotů pand v centru města. Hrdinná městská rada pana Hřiba, ale nejen zatočila s těmito zákeřnými čínskými agenty, ale chystá se rovnou do války s Čínou. Vyvěšuje tibetské vlajky, mění smlouvy, aby Praha přestávala uznávat územní celistvost Číny, a snaží se vtírat do přízně Tchaj-wanu. Čína za to bude Prahu trestat omezením ekonomické, politické a kulturní spolupráce, ale hlavně, že si Hřib přihřeje svou polívčičku mezi městskými liberály. Piráti a Praha zřejmě nedobyli Peking… ale zdá se, že pražská rada se rozhodla stát novým ministerstvem zahraničních věcí a dávat dohromady svou „pražskou republiku“, o které tolik zhrzených liberálů sní.
 
Koalice proti matrjoškám, aneb vpřed na Moskvu !
Abychom nemluvili, jen o Hřibovi. Do svého válečného tažení, tentokrát proti Rusku, zdá se, vyrazil i Jan Chabr z TOP09, který se rozhodl nebýt pozadu za primátorem. A zatímco primátor zakázal maskoty v ulicích Prahy, Chabr chce zakázat prodej matrjošek v ulicích Prahy. Prý nám dělají ostudu. Mě osobně jsou matrjošky vcelku ukradené, jsou takovým turistickým koloritem Prahy ze strany obchodníků, kteří si spletli Prahu s Moskvou, ale spíše mě fascinuje ten horentní zápal do boje proti všemu ruskému ze strany současné liberální koalice. Kromě toho táhnou i do boje proti směnárnám, ale jak dlouho jim tohle vydrží…
 
Čistky proti zaměstnancům !
V dubnu 2019 rozjela Pirátská strana kampaň proti vlivu a dozoru zaměstnanců v pražských městských podnicích. Přesněji řečeno v Pražské plynárenské. Představitelé Pirátů navrhli vyhodit zástupce odborových organizací a nahradit je politickými nominanty, anebo jejich místa úplně zrušit. Tehdy narazili Piráti na odpor Středulových odborů a odpor veřejnosti, takže ustoupili, ale bylo patrné, že šlo o politizaci Pražské plynárenské, a možná i o snahu získat kontrolu nad tímto podnikem. Tím se Piráti radostně zpronevěřili svým dosavadním heslům o profesionalitě a odporu k politikaření a trafikám. Hřib se hájil tím, že pozice zaměstnanců v radě není ošetřena zákonem, jenže je to tradice, pane primátore, a je to součást udržení určité sociální rovnováhy.
 
Socialistické zdanění bydlení
Hřibova rada se rozhodla, podle pirátské a radikálně levicové ideologie, že bude zdaňovat nevyužívané byty. Tak to dopadá, když půlka Vaší partaje byla, kdysi ve squatu. Dlouhou dobu to vypadalo, že Hřib a spol. prosadí, či budou usilovat o prosazení daně za byty, které se nepoužívají, což je naprosto absurdní a nechutné. Když se proti tomu zvedl odpor v řadách koalice i široké veřejnosti, Hřib kličkoval, jako kdyby nebyl hřib, ale spíše zajíc a nakonec od této myšlenky ustoupil, nicméně tím odhalil ideologické kořeny Pirátské strany.
 
Libeňská netransparentnost
Zhruba ve stejné době se rozjela jiná kauza týkající se netransparentnosti a to kauza v otázce rekonstrukce Libeňského mostu. Pražská rada, dle kritiky Alexandry Udženije z ODS, navlékla celé jednání tak, aby pro budoucí policejní vyšetřování bylo obtížné, či nemožné, zjistit, jak kdo hlasoval v této otázce. Pravděpodobně jde o zoufalou pojistku stávající rady magistrátu hlavního města Prahy proti budoucím katastrofám a průšvihům, které se budou táhnout s touto rekonstrukcí. Může jít o zpronevěry, ale třeba i celkové selhání projektu a vládnoucí elity se z toho opět vykroutí.
 
Geologická netransparentnost
Velice podobná situace nastala v otázce rozvoje sítě metra v Praze. Jako přes kopírák se zopakovala netransparentnost ze strany pražského zastupitelstva a Hřibovy rady, když se jednalo a hlasovalo o zahájení geologického průzkumu v otázce stavby a rozvoje budoucí linky metra D. Hřib umožnil neveřejné jednání a hlasování, tedy, opět bude nemožné zjistit, kdo, a jak hlasoval, až bude policie vyšetřovat mnohamiliardové úniky na nikdy nedokončené lince metra D, ze které se může stát nová Blanka, či OpenCard.
 
Metro nemetro
A abychom neodbíhali k jinému tématu, zůstaňme, ještě chvilku u metra. Tentokrát u metra C. „Céčko“ totiž v pondělí zkolabovalo pod náporem Pražanů, v důsledku výluk a pod náporem neschopnosti magistrátního vedení být připraveno na masivní využití těchto služeb v době extrémního horka. To v kombinaci s výlukami, které na metru probíhali, vedlo ke kolapsu. Burcuji proti klimatickým změnám, ale sami na ně nejsou připravení, nedokázali připravit autobusy, ani tramvaje jako náhradní dopravu pro desetitisíce Pražanů na nejfrekventovanější lince metra, i když věděli, že probíhají výluky, i když věděli, že lidé budou nyní používat především metro. Jak se tak zdá, brzy začnou Pražané, pokud nejsou masochisté, s láskou vzpomínat na Béma, OpenCard a spol., ta sice moc nefungovala, ale metro jezdilo, a když nejezdilo, byla připravena náhradní doprava.
 
Klimapanikářství
Hřibovití se bojí sucha a vyhlašují boj proti klimatickým změnám, přesněji řečeno to, aby se Praha připojila ke klimateistickému hnutí. Bez ohledu na ekonomické ztráty a zběsilou ambicióznost, primátor Hřib vyhlásil, že do roku 2030 Praha sníží emise CO2 o 45% a do roku 2050 na nulu. Možná, když Prahu administrativně rozdělí, vystěhují většinu obyvatel a zničí všechny automobily, tak se jim to povede. Jinak jde jen o další neproveditelný slib, který nejvíce ublíží obyčejnému pracujícímu člověku, elit se nedotkne a planetě nepomůže.
 
Parašutisti? Nepřišla pozvánka…
Dalším příkladem neschopnosti, kterou neprokazovalo, ani žádné předchozí vedení Prahy, a která je téměř donebevolající a urážející, byla nepřítomnost primátora Hřiba na pietním aktu za padlé parašutisty 18. června 2019. Poprvé za dvacet let, nedorazil primátor Prahy na pietní akci v Resslově ulici, k uctění památky parašutistů z operace Anthropoid, která vedla k likvidaci jednoho z nejvýše postavených nacistických zločinců a zrůd, Reinharda Heydricha. „Kdybys býval mlčel, mohl bys být považován za chytrého“, říká se. V tomto případě by to asi moc nepomohlo, ale výmluva, kterou hodil primátor Hřib v případě své neúčasti na pietě, to teda byla perla. „Nepřišla pozvánka!“, a bez pozvánky se na pietní akci přece nesmí! Nevěděl jsem, zda si dělá srandu, nebo ne, ale stalo se. Na místo dorazil, až večer po akci, to abychom byli spravedliví, ale stejně je to hanba pro současnou pražskou koalici… tím spíše, že pozvánka jim byla zaslána, aspoň, jak tvrdí Vojenský historický ústav, který zaštiťuje a organizuje tyto pietní akce. Ale Hřib se rozhodl perlit dál, a ještě to začal svádět na to, že dříve tuto akci pořádal zlý a ošklivý Svaz bojovníků za svobodu, a proto protokol nepátral po zmizení pozvánky. Problém je, že Svaz bojovníků za svobodu tuto akci nikdy nepořádal, ani se na ní nepodílel, pouze se účastnil samotné piety. Být na Hřibově místě, tak nemoralizuji, a jsem rudej, až na p*deli. A nakonec se dozvíme, že je to vlastně kampaň proti Hřibovi ze strany ODS, kteří jeho vlastní nekompetentností chtějí zakrýt to, že pokáceli pár stromků.
 
Tenzer, čistky, dvojitá netransparentnost, kolapsy dopravy… jak vidíte, ti, kteří měli plné huby transparentnosti, kompetentnosti a boje proti korupci, se nyní ukazují v tom nejhorším světle. Tedy korupční skandály a relativní kompetentnost v otázce řízení města bylo nahrazeno korupčními skandály a naprostou nekompetentností v řízení města.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR,  7.7.2019
 
3. čvc, 2019

Těžký život českého zásadového umělce...

Autor: Erik Best, Praha, ČR, 3.7.2019
 
Zdroj: