10. bře, 2018

PI-NEWS.CZ: První pětiletka Zemana

Tak máme za sebou pět let působení pana prezidenta Miloše Zemana ve funkci hlavy státu, kterou dle našeho mínění odváděl velice dobře. Přesto stojí za to se na těchto pět let v úřadu podívat a krátce zrekapitulovat i život Miloše Zemana, odvážného kritika minulého režimu, polistopadového premiéra, který nuznou stranu změnil v dvoumiliónovou voličskou baštu a následně krátké období důchodce z Vysočiny.

Miloš Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně do rodiny učitelky a poštovního úředníka. V Kolíně taky studoval střední ekonomickou školu, kterou téměř nemohl dostudovat, protože už tehdy napsal komunistickému režimu nelibí referát oslavující Karla Čapka a jeho dílo „Hovory s T. G. Masarykem“. Zpočátku mu proto nebylo umožněno studovat na vysoké škole, ale nakonec začal v roce 1965 dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze. Krátce pracoval v účtárně kolínské tatrovky. Na VŠE vystudoval hospodářské plánování.

V roce 1968 vstoupil během Pražského jara do KSČ, ale v roce 1970 byl vyloučen pro nesouhlas se sovětskou invazí do Československa. Do roku 1989 byl zaměstnaný v Agrodatu, kde se zabýval plánováním zemědělských systémů. Od ledna 1984 byl Miloš Zeman v hledáčku StB jako prověřovaná osoba, přesnější informace nejsou známé, protože dokumenty byly zničeny v roce 1989.

17. listopadu 1989 se účastnil demonstrací v Praze a tou dobou taky vstoupil do Občanského fóra, kde začala jeho skutečná politická kariéra. Během sametových událostí se objevil na Letenské pláni, kde přednesl krátký projev, tvrdě kritizující poměry v Československu a přirovnávající Československo k některým africkým státům.

Hned v lednu 1990 usedl jako bezpartajní poslanec za Občanské fórum ve Federálním shromáždění. Po rozpadu OF přešel do Občanského hnutí a od ledna 1992 byl členem poslaneckého klubu „Klub sociálně demokratické orientace“. V červnových volbách byl zvolen za jihočeský kraj jako poslanec ČSSD. Jen čirou náhodou se stal členem ČSSD, když ho sociální demokraté oslovili pouhých pár hodin před tím, než se o to pokusili zástupci Liberálně sociální unie (Strana zelených, Národní socialisté a Moravané). V roce 1993 se stal Miloš Zeman předsedou ČSSD, strany, která ve volbách do národní rady v roce 1992 obdržela 6,5% hlasů.

Silná a autoritativní osobnost Miloše Zemana, společně s jeho jasnou politickou orientací a vizí, pomohla přetvořit rozdrobenou a slabou stranu v giganta, který získal v roce 1996 už 26,4% hlasů, tedy o dvacet procent víc. Během předvolební kampaně Zeman objížděl zemi se svým autobusem Zemákem.

Zemanově vládě se věnovat nebudeme, ale podívejme se na jeho první prezidentskou volbu v roce 2003. Tehdy byl kandidátem České strany sociálně demokratické, jako její předseda a dosluhující premiér. Kandidátem se stal díky vnitrostranickému referendu, kdy ho jeho spolustraníci a řadový socialisté vybrali prezidentským kandidátem. Už tehdy, ale politická elita vedená Špidlou, ukázala, jak opovrhuje názory lidí a v prezidentské volbě konající se v roce 2003. Sociální demokracie nepodpořila Zemana. Ten získal v tajné volbě mnohem méně hlasů, než měl získat. Ty tak nejspíše šli buď Václavu Klausovi, v lepším případě, nebo v horším případě kandidátce Čtyřkoalice, Jaroslavě Moserové. Špidla, který se stal prvním z hrobníků sociální demokracie, dokonale předvedl, co je zač, když nominoval pro třetí kolo prezidentské volby Jana Sokola, eurohujeristického havlistu nejhoršího kalibru, ultrahumanistického liberála, který by tuhle zemi dovedl do naprostých s*aček. Vzdor pravicové orientaci nakonec KSČM umožnila zvolení Václava Klause a záchranu ČR před zkázou, do které byla vedena Špidlou a případně i Sokolem.

Zeman, který je mistrem odplaty se nakonec zrádcům pomstil, ale o tom, až později. Po neúspěšné volbě odchází Miloš Zeman na Vysočinu, kde setrvá do roku 2010, kdy se připojí ke Straně práv občanů – Zemanovci a stane se jejím předsedou. Strana ve volbách 2010 neuspěje a pouze oslabí sociální demokracii. Zeman se stává čestným předsedou a nakonec s SPO, kvůli jejím zoufalým výsledkům výrazně omezuje vztahy. Až v roce 2012 se opět dal dohromady s SPO pro potřebu prezidentské kampaně, protože se rozhodl kandidovat v prvních přímých volbách na prezidenta.

Zeman vyhrál těsně první kolo volby a postoupil do druhého kola se Schwarzenbergem. Socanský chudáček Dienstbier skončil, až na čtvrtém místě a favorizovaný Fischer na třetím místě. Před druhým kolem se jasně ukázalo, kdo bude hájit české národní zájmy, když Schwarzenberg celkem nepokrytě obhajoval sudetské Němce a odsuzoval po právu zasloužený odsun zrádců a nepřátel našeho národa, kteří se spřáhli s Hitlerem.

Druhé kolo Zeman vyhrál s 54,8% hlasů a stal se prvním přímo zvoleným presidentem České republiky. Tím začala nová a lepší etapa naší historie. Nyní se podívejme chronologicky na jednotlivé roky Zemanova presidentství.

2013.

Asi jediným skutečně slabým výkonem, který president Zeman předvedl, byl jeho symbolický eurofederalismus, když nechal vyvěsit vlajku EU na Pražském hradě u příležitosti ratifikace neblaze proslulé Lisabonské smlouvy.

President Zeman v tomto sice nenásledoval kroky Václava Klause, ale jasně deklaroval, že tak jako Václav Klaus, ani on neumožní otevření velvyslanectví „Kosova“ v České republice.

V květnu 2013 odmítl jmenovat havlistu a katolickou buznu Putnu profesorem, na kterýžto titul rozhodně Putna neměl nárok, aspoň pokud bychom vycházeli z respektu, který by profesor měl mít.

V červnu 2013 padla vláda Miroslava Kalouska a Miloš Zeman, ctící svou levicovou orientaci, stejně jako si uvědomující, že byl zvolen, i proto, aby omezil působení neoliberální kalouskovské sociální genocidy, která probíhala na chudých a pracujících v ČR, rozhodl se naplno využít svých presidentských pravomocí a jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem úřednické vlády. Už toto rozhodnutí bylo velice dobrým signálem, že se Miloš Zeman bude snažit o reformaci českého vládního systému z parlamentního kretenismu na vládu silných osobností a silného presidenta. Po pádu Kalouskovské garnitury se Zeman pokusil zabránit nástupu Sobotky svou spoluprací se Zimolou, Chovancem a Haškem, ale Sobotka tehdy získal velkou podporu masmédií a České televize, takže bohužel neuspěl.

Od prosince 2013 ukončil zvyk novoročních projevů a vrátil se k masarykovské tradici vánočních projevů, kterýžto první učinil 26. prosince 2013.

Ve stejném měsíci taky Miloš Zeman jmenoval na pozici mluvčího Jiřího Ovčáčka, schopného, výrazného a talentovaného novináře, který se tvrdě bere za presidenta v dost nevděčné úloze. Tento rok taky získal anticenu Ropák roku za podporu strategicky důležitého dlouhodobého programu kanálu Odra-Dunaj-Labe, což je velké vyznamenání.

2014.

Od ledna 2014 se Miloš Zeman pokoušel prosadit na pozici ombudsmana Stanislava Křečka, ale neuspěl. Uspěla Anna Šabatová, kterou zvolila Sobotkova garnitura, a její ničivé dopady na českou společnost už moc dobře známe.

V únoru 2014 Zeman odsoudil krymské referendum jako protiústavní, ale zároveň
prohlásil, že je projevem nespokojenosti obyvatel na Krymu. Během dubna vyzval
k intervenci NATO v ukrajinské krizi.

V květnu Zeman odsoudil teroristické útoky v bruselském židovském muzeu jako
dílo islámské ideologie a tím pochopitelně rozzuřil Saúdskou Arábii, která si nechala
předvolat českého velvyslance.

Během Hovorů z Lán v listopadu 2014 Zeman zkritizoval to, že Kalousek zkurvil
služební zákon a hovořil o kundách z Pussy Riot.

17. listopadu 2014 zorganizovala americká ambasáda, Soros a jeho fanatické gardy
první pokus o majdan v ČR a nahnali několik tisíc vzteklých křiklounů do ulic, ale akorát se
znemožnili a neuspěli. Při tom navíc demonstranti stříleli do vlastních řad, když zasáhli
vajíčkem svého miláčka Joachima Gaucka.

V roce 2014 navíc odsoudil zločinné počínání ekologů a zelených fanatiků.

2015.

Leden 2015 se nesl v duchu začátku tzv. kauzy Peroutka týkající se Peroutkova článku „Hitler je gentleman“. Jako první na článek však upozornil už v roce 2002 Pavel Dostál, Zemanův ministr kultury, v České televizi. Článek se nakonec nepodařilo dohledat, nicméně soudy dali výjimečně morální satisfakci presidentu Zemanovi, když zpětně odsoudili společenské selhání předválečných elit sympatizujících s antisemitismem a nacistickým Německem. Ve stejném měsíci Miloš Zeman odsoudil experiment nazývaný inkluze, protože bude mít špatný dopady na zdravé i postižené žáky.

8. února se postavil za rodinu Michalákových a přirovnal norské sociální úřady k nacistickému programu Lebensborn. V březnu se Miloš Zeman zúčastnil konference Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti, kde zopakoval svůj rozhodný postoj podpory Izraele.

V dubnu označil Romana Šuchevyče a Stěpana Banderu za masové vrahy Poláků a Židů. Šlo o vůdce neblaze proslulé zločinecké Ukrajinské povstalecké armády, která je dnes, některými západními elitáři adorována.

Zeman se účastnil květnové přehlídky u příležitosti 70. výročí konce Druhé světové války v Moskvě a sklidil tak další vlnu kritiky od liberálních šmejdů. Zejména pak obamovským protektorem Andrew Schapirem, který si tak uzavřel dveře na Hrad, kde ani nemá co pohledávat. Naštěstí už není velvyslancem USA.

V této době Zeman odmítl jmenovat další tři profesory, zejména z morálních důvodů a tím pokračoval ve svém boji proti akademickým elitám, které jsou jednou z páteří současného režimu.

V červnu varoval před přijímáním migrantů z Afriky a Arábie jako před otevíráním cesty Islámskému státu do Evropy, což už se při příležitosti, několika teroristických útoků potvrdilo. Ve stejném měsíci odsoudil dokument televize Rossija 1 o sovětské invazi do Československa jako novinářskou lež.

2. srpna 2015 Miloš Zeman označil Zdeňka Bakalu za lidskou hyenu a zmínil, že se vyjednávalo o možnosti předat byty OKD islámským imigrantům.

31. srpna 2015 Miloš Zeman oprávněně a s odvahou přirovnal migrační krizi k tsunami, za což byl kritizován neblaze proslulou nátlakovkou Human Rights Watch.

3. září se účastnil přehlídky v Pekingu, rovněž u příležitosti 70 let od konce Druhé světové války.

17. listopadu 2015 projevil Miloš Zeman obrovskou politickou odvahu, když na Albertově vystoupil po boku Martina Konvičky a odsoudil společně s ním islámskou imigraci a islamizaci českého prostoru. Na konci roku 2015 pochválil hospodářský růst ČR a taky hospodářskou politiku vlády.

2016.

V lednu se Miloš Zeman zastal vlády Bohuslava Sobotky, když poukázal na to, že je
vhodné ji vyměnit jen demokratickým hlasováním a nedemokratickým by byl Kalašnikov.
Toto jeho prohlášení bylo překrouceno a Miroslava Němcová, stejně jako člen Rady ČT
Šarapatka, bývalý sociální demokrat, si na tom rozhodli získat, nějaké politické bodíky
pomocí hysterických výkřiků a nesmyslných trestních oznámení.

Ve stejném měsíci upozornil na to, že migrační krize je spoluorganizována
Muslimským bratrstvem.

Během února dosáhla Zemanova popularita 70% podle vyjádření CVVM.

3. března Senát ČR napadl přímo zvoleného presidenta republiky hysterickým provoláním, ve kterém kritizoval Zemanovu účast na akci Bloku proti islámu, jeho otevřené a odvážné vyjadřování a všechny ty schopnosti, které jim samotným schází.

Během útoků EU na Polsko se Miloš Zeman setkal s Andrzejem Dudou a jednoznačně se postavil na stranu polské státnosti a proti agresi EU vůči polské svrchovanosti a suverenitě.

28. března se Miloš Zeman účastnil třídenní návštěvy v Pekingu, kde došlo k podepsání ekonomických a obchodních dohod v hodnotě 300 miliard Kč. U příležitosti návštěvy bývalého agenta CIA Dalajlámy v Praze se Zeman postavil na stranu korektních a prospěšných vztahů s Čínskou lidovou republikou, odsoudil tibetský separatismus a podepsal Prohlášení čtyř ústavních představitelů kritizujících dalajlámismus a útoky na Čínu.

V říjnu 2016 došlo ke kauze Brady, kterou si vymyslel Daniel Herman k diskreditaci presidenta Zemana. Jiří Brady, strýc Daniela Hermana, údajně měl být vyznamenán, ale toto vyznamenání mělo být stáhnuto, kvůli Hermanovu setkání s Dalajlámou. Herman dodnes neprokázal svá slova.

Během amerických presidentských voleb se Miloš Zeman stal jedním z velmi mála státníků v Evropě, kteří vyjádřili podporu Donaldu Trumpovi. Nutno podotknout, že Donald Trump, ač ho podporujeme, se vůči Miloši Zemanovi zachoval přezíravě a neprojevil moc vděku, když ho ani nepozval do Bílého domu. Je nutné občas zkritizovat i Trumpa.

2017.

9. března 2017 president Zeman oznámil dlouho očekávanou zprávu, že bude znova kandidovat na presidenta České republiky.

4. května 2017 se Miloš Zeman konečně, po 14 letech čekání a trýznění, pomstil za zradu socanů z první presidentské volby v roce 2003. Ze zrádců zůstali tou dobou v sociální demokracii už jen dva – Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek. Sobotka po roztržkách a střetech s Andrejem Babišem se rozhodl podat demisi nedemisi a zamířil na Pražský hrad, kde se v přímém přenosu ztrapnil, když se na poslední chvíli rozhodl couvnout od demise a Miloš Zeman se mu za to patřičně vysmál. Přednesl svůj projev a nechal tam toho ubožáka na pospas své neschopnosti. Tím Sobotkova kariéra skončila. Zeman pak navíc navrhl Lubomíra Zaorálka do pozice premiéra, což byla taky forma odplaty, protože v tu chvíli, stát se premiérem, by byla politická sebevražda.

Během května 2017 navštívil Miloš Zeman Čínu, kde se účastnil summitu týkajícího se tzv. Hedvábné stezky a dle většiny účastníků, včetně ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové, Miloš Zeman přednesl státnický a vizionářský projev, který jako tradičně říkal z patra, na rozdíl od mnoha jiných politiků.

Začátkem srpna se podařilo, k nelibosti kavárny, sesbírat potřebný počet hlasů pod petici za novou kandidaturu presidenta.

V listopadu 2017 navštívil Rusko, kde obdržel čestný doktorát z Uralské federální univerzity. Ve stejném měsíci předložil na ministerstvo vnitra podpisy 103,817 svých spoluobčanů žádajících jeho opětovnou kandidaturu.

V prosinci navštívil sněm Svobody a přímé demokracie Tomia Okamury, kde měl svou řeč a byl vřele přivítán.

2018.

V lednu 2018 pak byl, vzdor ničivé přesile ČT, politického establishmentu, Sorose a jeho neziskovek, vzdor hysterické kampani, hrozbám, výhružkám a dokonce útokům ze strany sprostých ukrajinských feministek, znovuzvolen presidentem ČR.

Na závěr bych rád poděkoval presidentu Zemanovi za jeho neochvějné úsilí, odvahu a sebeobětování ve prospěch naší země, za to, že se odmítá poklonkovat parlamentu, že navštěvuje své spoluobčany v krajích, že zaujímá jasná stanoviska, že je spojencem Státu Izraele, že je politicky odvážný, a že nectí ten ušmudlaný cár papíru, kterému se říká Ústava.

To ostatně dokázal i při nynější druhé inauguraci, když při skládání slibu nepoložil ruku na Ústavu a vyslal tak pozitivní signál veškeré české veřejnosti, že i v druhém presidentském období bude usilovat o transformaci České republiky z parlamentního systému na presidentskou republiku.

Hodně štěstí, pane presidente a přejeme Vám pevné zdraví!

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 10.3.2018