ČESKO: Reinhard Heydrich – proti zapomínání & historické revizi

Jednoho z organizátorů největší genocidy v dějinách lidstva a jednoho z nejvlivnějších a nejmocnějších mužů Třetí říše, Reinharda Tristana Eugena Heydricha. Člověka, který vykonával konečné řešení židovské otázky a připravoval i konečné řešení české otázky, na jejímž konci bychom my, Češi, jako kulturní, politický a etnický národ, přestali existovat.

 

Není to kulaté výročí, to je pravda, ale v současné době historické revize, přepisování historie, pokřivování pravdy z politických důvodů, v době, kdy se zlehčuje utrpení způsobené nacistickým Německem, snižuje úloha Sovětského svazu při porážce nacismu a osvobození Evropy, je nutné si připomenout i nekulatá výročí, abychom nezapomněli na řezníky našeho kontinentu, na které chtějí, některé dnešní vlády a dnešní mocnosti v Evropské unii zapomenout.

Nejprve k osobě samotného zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Narodil se 7. března 1904 v dnešním Sasku-Anhaltsku, tehdejším Německém císařství. Heydrich svou politickou a vojenskou kariéru začal velice brzy. Ve věku 15 let se připojil k paravojenským jednotkám Freikorps, které v letech 1918-1923 bojovali s německými komunisty. Byl u střeleckých jednotek a účastnil se obranných akcí a obratem vstoupil do antisemitské organizace DST, jejíž členové později rozšířili řady nacistické strany. Sloužil v německém námořnictvu a v roce 1931 vstoupil do nacistické strany a do jednotek SS. Do nacistické strany ho přivedla jeho manželka Lina, která Heydricha obhajovala, až do své smrti v roce 1985. Na jaře 1934 Heydrich pomáhal s likvidací vnitřní opozice v nacistické straně a zejména likvidoval vůdce jednotek SA. Heydrich se osvědčil a stal se šéfem obávané tajné služby SD (Sicherheitsdienst) a policie SiPo (Sicherheitspolizei). Reorganizoval bezpečnostní aparát, organizoval nacistické násilnosti v Rakousku proti tehdejšímu kancléři Schuschniggovi a podílel se na anšlusu Rakouska. Heydrichova SD se podílela na plnění tzv. výnosu Noc a mlha, na jehož základě zmizeli tisíce lidí a jejich příbuzní byli psychologicky týráni zatajováním informací o jejich osudu. Heydrich byl mezi organizátory neblaze proslulé „Křišťálové noci“ 9. a 10. listopadu 1938, kdy nacistické bojůvky zavraždili 91 Židů, 30 000 poslali do koncentračních táborů a zničili množství majetku patřícího židovským rodinám. 267 synagog bylo zničeno. Stovky lidí dohnali k sebevraždě a byly předzvěstí holocaustu. Kromě toho byl velitelem obávaných Einsatzgruppen, zvláštních jednotek určených k likvidaci vězňů, k masovým popravám a pronásledování.

Klíčovou roli v holocaustu sehrál Reinhard Haydrich v lednu 1942, kdy 20. ledna 1942 uspořádal tzv. konferenci ve Wannsee na berlínském předměstí. Tam s Adolfem Eichmannem a dalšími představiteli německého bezpečnostního aparátu završili přípravy holocaustu a konečného řešení židovské otázky. Přímým důsledkem této konference bylo 6 miliónů zavražděných Židů. Ještě před zahájením svého teroru v Čechách, rozjel teror i v sousedním Polsku, kde vytvořil vlastní jednotku Gestapa určenou k etnickým čistkám Poláků a k likvidaci představitelů polské národní, kulturní a politické elity. Etnickým čistkám padlo za oběť 20 tisíc Poláků a dalších 100 000 bylo povražděno během systematické likvidace polské elity.

 

V září 1941 se Heydrichův osud propojuje s Českem. 27. Září 1941 je jmenován zastupujícím říšským protektorem, poté co byl Konstantin von Neurath poslán na „dovolenou“, protože nezvládal potlačit český domácí odboj. V této době, kdy o Češích hovořil jako o odpadu, taky stanovil, že Češi budou rozděleni do čtyř kategorií. „Vhodné krve a vhodného myšlení“ měli být germanizováni, „vhodné krve a špatného myšlení“ měli být povražděni, jakožto odbojáři a státotvorná elita, „špatné krve a vhodného myšlení“ měli být vysídleni na Ukrajinu, či Sibiř, anebo sterilizováni a „špatné krve a špatného smýšlení“, tedy čeští Židé, cikáni a další, měli být taky vyvražděni. Protektorát Čechy a Morava se měl stát montovnou Německa s levnou pracovní silou, které by se předhazoval kus žvance, a nakonec by byla naše země dosídlena Němci. Heydrich sám počítal s tím, že vyvražděno, nebo deportováno bude dvě třetiny Čechů. „Tato země je německá a Čech tady nemá koneckonců, co pohledávat,“ prohlásil.

 

Hned po příjezdu do Prahy vyhlásil stanné právo, popravil 142 vězněných představitelů odboje a československého státu a do února 1942 nechal pozavírat 5 000 lidí a 500 popravit. Česká kultura byla likvidována, české organizace byly likvidovány, česká společnost byla likvidována. V této době byl Heydrich na vrcholu a byl mužem číslo 3 v Třetí říši na úrovni Himmlera, či Goeringa. V této pozici taky rozhodoval o fungování koncentračního tábora Terezín, o deportacích Židů z Čecha a Moravy do koncentračních táborů, čímž byl zodpovědný za smrt 80 000 českých a moravských Židů. I proto československá exilová vláda rozhodla o jeho likvidaci.

 

27. května 1942, českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš v rámci operace Anthropoid, zaútočili na Reinharda Heydricha, když jel ze svého sídla v Panenských Břežanech na Pražský hrad. Na Heydrichův vůz byl hozen protitankový granát vzor 73. Exploze roztrhala kus auta a Heydrich byl těžce zraněn výbuchem a salvou střepin, které ho zasáhli. Po několika prvotních obavách, že by se Heydrich mohl z atentátu zotavit, nakonec 3. června upadl do kómatu a o den později, 4. června 1942 ve 4:30, zemřel na celkovou otravu krve v nemocnici Na Bulovce.

 

V těchto dnech jsme si tedy připomínali výročí tohoto důležitého počinu, této velké události našich dějin. Atentátu na Reinharda Heydricha. Atentát vedl ke smrti jednoho z nejhorších nacistických řezníků, kata českého národa, organizátora holocaustu a byl zásadní pro přežití československého státu, neboť teprve po atentátu velmoci přistoupili k oduznání Mnichovské zrady, které se na nás dopustili v září 1938, a na kterou se taky nesmí zapomínat.

 

V České republice si tuto památnou událost připomínal i motorkářský klub „Blaničtí rytíři“. Ti u památníku atentátu položili atrapy granátů, jak se u takové příležitosti sluší a patří, aby tak vzdali hold velkému vítězství československého národa, které je i dnes bagatelizované, či dokonce zpochybňované. 

 

Bylo to vítězství a bez něho bychom tu dnes nebyli, stejně jako bychom tu dnes nebyli bez Rudé armády a maršála Koněva.