SLOVENSKO: Nová vláda

Po pouhých dvou týdnech vyjednávání, čímž se stal nejrychleji zformovaným kabinetem ve slovenských dějinách a zároveň kabinetem s nejsilnější většinou 95 poslanců. Vláda je tvořena seskupením čtyř stran a hnutí – Obyčejní lidé, Svoboda a solidarita, Sme rodina a Za lidi.

 

Předsedou vlády se stává vůdce „Obyčejných lidí“, Igor Matovič. Podnikatel a politik, který se angažoval v opozici proti Robertu Ficovi po vraždě Kuciaka. Jeho strana se odštěpila od libertariánská pravice Svobod a solidarita Richarda Sulíka, ale později začali znovu spolupracovat. A tato spolupráce se přelila, až do zformování současné vlády.

 

Richard Sulík, od kterého se Matovič, kdysi odštěpil, a který hlasoval proti eurovalu je další podnikatel, bývalý emigrant, který úspěšně kandidoval v roce 2014 do Evropského parlamentu. Právě Sulík hrozil, že rozbije nově vznikající koalici, když jeho silně ekonomicky založená strana, neměla získat žádný ekonomický rezort. Matovič nakonec ustoupil a jmenoval Sulíka místopředsedou vlády pro ekonomiku a ministrem hospodářství. Sulík byl, již dříve poradcem ministerstva financí a přímo se podílel na vypracování slovenské daňové reformy z roku 2004, která zavedla rovnou daň. 

 

Veronika Remišová z Kiskovského hnutí Za lidi získala pozici ministryně pro regionální rozvoj a investice a rovněž pozici místopředsedkyně vlády. Bývalá členka Obyčejných lidí, která ale přešla ke Kiskovi, vystudovala magistra umění na VŠMU, Sorbonnu v Paříži a pracovala pro Evropskou komisi. Po Kiskově problémech se srdcem byla jmenována hlavní vyjednávačkou Za lidi. Věnuje se i boji proti korupci a podílela se na odhalení různých kauz, včetně finanční korupce a kriminality, do které byly zapojeny neziskové organizace a nadace. Od Matoviče odešla na protest proti jeho stylu vedení, tehdy čtyřčlenné a velice exkluzivní strany. 

 

Štefan Holý nominovaný Sme rodinou Borise Kollára bude místopředseda vlády pro legislativu a strategické plánování. Právník narozený roku 1978, který je členem předsednictva Sme rodina. 

 

Ministerstvo vnitra získali Obyčejní lidé, kteří na tuto pozici dosadili bezpečnostního manažera a bývalého vojáka působícího ve Vojenské zpravodajské službě, Romana Mikulce. Ten se proslavil vypracováním zprávy o korupci v této rozvědce a řadu let se soudil, neboť byl obviněn ze sabotáže a vyzrazení tajných informací. 

 

Finance, k nelibosti Svobody a solidarity, získali Obyčejní lidé, kteří dosadili do tohoto úřadu Eduarda Hegera, absolventa obchodní fakulty Ekonomické univerzity v Bratislavě, který je od roku 2007 podnikatelem a manažerem. V rámci Obyčejných lidí byl zároveň místopředsedou pro personálie. 

 

Zdravotnictví získal Marek Krajčí z Obyčejných lidí. Kardiolog, hudebník, skladatel a textař, bývalý místopředseda Výboru Národní rady Slovenské republiky pro zdravotnictví s 22 lety zkušeností na poli dětské kardiologie. Poslancem byl od roku 2016 a je angažovaným křesťanem. 

 

I obranu získali Obyčejní lidé, kteří se tak stávají skoro neobyčejnými. Ministrem obrany byl jmenován Jaroslav Naď, bezpečnostní analytik, bývalý diplomat při NATO a Stálém zastoupení Slovenska při Evropské unii. Poradce a analytik neziskové organizace Globsec a Slovenského institutu pro bezpečnostní politiku, jeho byl i ředitelem. Kromě toho byl projektový koordinátor v neziskovkách, ředitel kanceláře státního tajemníka a vedoucí oddělení multilaterálních vztahů pro NATO, EU a OSN. 

 

Zemědělství a rozvoj venkova získal Ján Mičovský, zástupce Obyčejných lidí. Další angažovaný protikorupční aktivista narozený v roce 1954, ale taky bývalý zaměstnanec Lesů Slovenské republiky a košického magistrátu. Od roku 2009 upozorňoval na neefektivní nakládání s majetkem Lesů, za což získal politické ocenění Bílá vrána za rok 2010. V rámci vyšetřování kauz byl obviněn z pomluvy. Od roku 2012 do roku 2016 byl poslancem a nyní se stal i ministrem. 

 

Ministrem se stal i bývalý signatář Charty 77 a protirežimní aktivista Ján Budaj, který se podílel na Sametové revoluci a činnosti Veřejnosti proti násilí, hnutí, které od roku 1990 i vedl. Ten získal pozici ministra životního prostředí. Dříve byl členem Slovenské demokratické koalice a poslancem Národní rady byl ve dvou volebních obdobích. 1998, až 2002 a 2016, až 2020. Nyní pokračuje jako ministr za Obyčejné lidi. 

 

K Obyčejným lidem patří i ministryně kultury Natália Milanová, bývalá pedagožka a později zaměstnankyně reklamní agentury. Od roku 2014 angažovaná v hnutí Obyčejní lidé. Do Národní rady se dostala v roce 2018 jako náhradnice a působila v parlamentním výboru pro kulturu a média, kde se věnovala ochraně památek, financování umění a podpoře kojení. 

 

Andrej Doležal, nezávislý nominovaný za Sme rodina, je nyní ministrem dopravy a výstavby. Bývalý webový designer, učitel, bývalý zaměstnanec TV Joj a televize Markíza i státní televize RTVS, kde byl technickým ředitelem. 

 

Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny získala Sme početná rodina Borise Kollára, která na toto místo dosadila Milana Krajniaka, svého místopředsedu a poslance Národní rady od roku 2016, který byl předsedou parlamentního výboru pro přezkoumávání rozhodování Národního bezpečnostního úřadu a členem Výboru pro obranu a bezpečnost. Vystudoval politologii, mezi lety 95- 97 byl předsedou Občanskodemokratické mládeže a později se stal členem Fondu národního majetku Slovenské republiky. Dva roky byl poradcem ministra vnitra Daniela Lipšica a mezi lety 2015-2017 vydával internetový deník Konzervativní výběr. V roce 2019 kandidoval na prezidenta, ale skončil na 7. místě s 2,77% hlasů. 

 

Ministerstvo zahraničních věcí a evropských záležitostí získala donedávna euroskeptická Svoboda a solidarita, která se, ale posunula ke cuckservativismu a euro-oportunismu. Ministrem byl jmenován Ivan Korčok, nezávislý za Svobodu a solidaritu, bývalý diplomat ve Spojených státech amerických, bývalý státní tajemník ministerstva zahraničí a jeden ze zástupců Slovenska při NATO. Nyní je v karanténě. 

 

Svoboda a solidarita získala i ministerstvo školství, vědy, výzkumu a sportu, kam nominovali Branislava Gröhlinga, liberálního politika a podnikatele, odborníka na školství při Svobodě a solidaritě. Byl i aktivista a publicista v oblasti školství a zabýval se přípravou různých vzdělávacích projektů a programů. Taky je odborník na vizáž, maskérství a kadeřnictví, aspoň podle jeho podnikatelských aktivit. 

 

Spravedlnosti získali Kiskovci, kteří dosadili ministryní Márii Kolíkovou, bývalou právničku a členku předsednictva hnutí Za lidi. V roce 2006 byla jmenována první ředitelkou Centra právní pomoci a byla sesazena ministrem spravedlnosti Harabinem v prosinci 2006. Od července 2010 byla státní tajemnicí, kde zůstala, až do března 2012 a nadále figurovala jako externí pracovnice ministerstva spravedlnosti. Již dříve se o ní hovořilo jako o možné ministryni spravedlnosti, ale to se naplnilo, až se současným kabinetem. 

 

Na první pohled tenhle kabinet vypadá, že je tvořen potenciálně schopnými a zkušenými technokraty a manažery, ale na druhou stranu, zdání může klamat a už to, že vznikla koalice složená z eurohujerských liberálů a la Kiskovci, konzervativně pravicové protiimigrační strany Sme rodina, konzervativní „populistické“ strany Obyčejní lidé a cuckservativní Svobody a solidarita nám naznačuje, že příští roky na Slovensku budou možná zajímavá jízda.