IZRAEL NEWS

22. zář, 2019
Již před několika měsíci jsme Vás informovali o dubnových volbách v Izraeli. Bohužel pro Izrael, se nepodařilo zajistit pokračování vlády Benjamina „Bibi“ Netanjahua... 
 
Izraelské liberální elity, si podobně jako ty naše, snaží najít, jakoukoliv hůl na bití psa, a v současnosti je to obvinění z korupce vůči premiérovi. Zatímco náš premiér se zbavil trestního stíhání a potažmo smetl mocný argument naší pravdoláskařské opozice, ten izraelský prozatím ne, což vedlo k patu, jeho nezvolení do funkce a opakování voleb, tentokrát 17. září.
 
Do izraelského parlamentu Knesset se dostalo devět politických uskupení. Po šesti letech přišla konzervativně vlastenecká strana Likud o prvenství a oslabila o sedm poslanců. Na první místo se dostala strana „Modrá a bílá“ bývalého náčelníka generálního štábu Benny Gance. Obdržela 33 poslanců a oproti dubnu o dva poslance oslabila. Liberálně levicová a rovnostářská partaj, jejíž jediné kladné body jsou v otázce politiky k palestinským Arabům, ale i ta je umírněnější, než u Likudu, který byl právě druhý s 31 poslanci. Třetí místo dobylo islamisticko-komunistické uskupení „Jednotná kandidátka“ s 13 poslanci. Posílili o tři poslance, nejspíše díky nejednotě a nestabilitě Izraele, který se snaží systematicky zničit, ale taky díky sjednocení do společné strany, protože tato kandidátka je tvořena komunisty z Hadaše, arabisty z Taalu a Baladu a islamisty ze Sjednocené arabské kandidátky.
 
Čtvrté místo obsadila ultraortodoxní strana Šas, Sefardští strážci Tóry z nichž mnozí opovrhují Izraelem, protože byl vytvořen člověkem, a nikoliv bohem, a kteří odmítají, aby ortodoxní a ultraortodoxní židé/Židé sloužili v izraelských ozbrojených silách, kvůli čemuž padla poslední vláda. Posílili o jednoho poslance na 9 poslanců. Páté místo obsadil izraelský patriot a obránce Izraele, Avidor Lieberman se svou stranou „Izrael je náš domov“. Lieberman je mostem v rusko-izraelských vztazích, snaží se omezit dopady ultraortodoxních židů/Židů na obranyschopnost země a posílit vlasteneckou linii národa. Lieberman získal osm poslanců. Stejný počet poslanců získala strana „Sjednocený judaismus Tóry“, další ortodoxní židovské uskupení. Mírně modernější a sekulárnější uskupení ve srovnání s Šas, ale stále, ještě uskupení hájící v první řadě náboženské a nikoliv národní zájmy. Sedmé místo má aliance „Pravice“ v čele s ambiciózní izraelskou nacionalistkou, možná novou Goldou Meirovou, někdejší ministryní spravedlnosti Ajelet Šaked. Jako ministryně spravedlnosti bojovala proti svévoli soudcokracie, aktivně podporovala izraelský patriotismus a sionismus, stejně jako nezávislost Kurdistánu a rozvoj tržního hospodářství v Izraeli. Navíc podporuje zájmy izraelských osadníků, kteří se snaží získat zpět celé území Izraele. „Pravice“ získala sedm poslanců, ale hned po volbách se rozpustila na Novou pravici Šakedové a Unii pravicových stran Rafi Peretze. Zadlužující hard-core socialisté ze Strany práce Izraele zůstali na svých 6 poslancích. Poslední skončila s pěti poslanci levicově-liberální Demokratické unie.
 
Výsledkem těchto výsledků je nový pat. Pravděpodobně. Benjamin Netanjahu vyzval k ustanovení „vlády národní jednoty“, aby se předešlo konání dalších předčasných voleb. Benny Ganc, jako liberál útočící na Netanjahua, kvůli údajné korupci, to odmítl. 18. Září vyslal Netanjahu své zástupce k Šasu, Sjednocenému judaismu Tóry a Pravici k zahájení jednání. Lieberman obvinil Netanjahua, že vláda národní jednoty je úskok, protože nelze dosáhnout v Izraeli národní jednoty s ortodoxními stranami jako je Šas a SJT. Prozatím není jasné, jak se strany vysloví. Pokud by šlo o obyčejné dělení na levici a pravici, levice by měla 55 poslanců a pravice 63 poslanců, ale tak jednoduché to není. Arabští poslanci bojkotují rozhodování o izraelské politice, a tak levice přichází o minimálně 13 poslanců. U pravice zase dělají potíže ortodoxní strany, a berou jí sedmnáct poslanců. Benny Ganc žádá zabrání opakování voleb „za každou cenu“, ale je to pokrytectví, protože odmítá spolupracovat s Netanjahuem, který naopak nevyloučil konání nových předčasných voleb.
 
Vše je nyní na presidentu Rivlinovi, který sehraje svou úlohu při vybírání prvního uchazeče o premiérské místo. Doufejme, že izraelský patriotismus převládne, a Bibi bude pokračovat, nejlépe v tandemu s Liebermanem a Šakedovou, i když jsou mezi nimi názorové rozdíly a neshody v praxi.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 22.9.2019
12. dub, 2019

Očekávané předčasné izraelské parlamentní volby skončily, a skončily velice nečekaně,
ale hlavně nepříjemně pro všechny odpůrce a nepřátele Benjamina Netanjahua, dosud jednoho z nejúspěšnějších a nejschopnějších premiérů Státu Izraele...

K předčasným volbám došlo v důsledku „korupční“ pseudokauzy, která byla velice šťavnatým námětem izraelských levicových médií a v důsledku neshod nad zákony týkajících se ultraortodoxních Židů a jejich služby v armádě a dalších složkách. Ministr obrany Avidor Lieberman se postavil proti návrhu ultraortodoxních židovských stran, aby studium tóry bylo považováno za součást civilní služby, a tedy za výjimku z povinné vojenské služby.

Na těchto volbách je dobře vidět i úloha předvolebních průzkumů, jejich slabost a
nepřesnost.

Vítězem voleb je strana Likud (Konsolidace) Benjamina Netanjahu. Poslední
předvolební průzkum přisuzoval pravicově konzervativní straně Likud 27-28 poslanců. Strana
nakonec získala 36 poslanců a dokonce se umístila první, ač první místo bylo dlouho
přisuzováno liberálně levicové „Modrobílé“ alianci, která měla dostat 30-36 poslanců. Získala
35, takže jen v horním limitu se trefili. S obrovským odstupem a posílením jen o jednoho
poslance, skončila třetí strana Shas, která získala 8 poslanců a měla podle průzkumů získat jen
5 poslanců. Tato strana reprezentuje zájmy ultraortodoxních Židů. Čtvrté místo má podobně
zaměřená strana Sjednocená tóra judaismu s 7 poslanci. Páté místo získala koalice
ultralevicového Demokratického hnutí za mír a rovnost Hadash a Arabské obrozenecké hnutí
Ta´al. Toto seskupení získalo dohromady 6 poslanců a zůstalo na stejném. Největším
poraženým těchto voleb je sociálnědemokratická Strana práce Izraele, kdysi (počítaje její
předchůdkyně) jedna z nejsilnějších a nejúspěšnějších izraelských stran. Nyní spadla z 19 na 6
poslanců. Podobný trend, který zažívají sociální demokracie napříč světem. Většina jejích
voličů nejspíše přešla k Modrobílým. Yisraeil Beiteinu, „Izrael je náš domov“, sekulárního a
radikálně konzervativního zastánce zájmů ruských Židů Avidora Liebermana, oslabil o
jednoho poslance a skončil s 5 poslanci. Sjednocená pravice zastupující zájmy izraelských
osadníků přišla o tři poslance a skončila se stejným počtem jako Liebermanovo uskupení.
Proarabská socialistická strana Meretz (Razance) ztratila jednoho poslance a skončila s 4
poslanci. Se stejným počtem poslanců, ale ztrátou hned 6, skončila těsně za ní nemastná
neslaná liberální strana Kulanu (Všichni z nás). Poslední strana, která se dostala do Knesetu,
byť ztratila 3 poslance a má nyní jen 4, je Sjednocená arabská kandidátka v koalici s radikálně
levicovou Národní demokratickou aliancí. SAK je hnutí označující se za „antisionistické“,
které se při několika příležitostech spojilo s extrémními islamistickými frakcemi (např.
Islámským hnutím v Izraeli).

Sestavit vládu bude velice obtížné, když vezmeme v potaz, že ta minulá se zhroutila,
kvůli neshodám v otázce postavení ultraortodoxních Židů. Izraelská vláda potřebuje 61
poslanců, aby mohla mít většinu. Vůdce Modrobílých Benny Gantz už se dal slyšet, že
Benjamin Netanjahu bude pravděpodobně pokračovat ve své premiérské kariéře. Pokud bude
stávající koalice pokračovat, může po současných volbách mít Benjamin Netanjahu 65-66
poslanců, oproti předchozím 61 poslancům. Pochopitelně, to by byla nejideálnější formace,
když bude stávající koalice pokračovat.

Zadaří-li se, Benjamin Netanjahu bude nejúspěšnějším premiérem v dějinách Izraele,
a zdaleka ne jen v otázce politických, ekonomických a bezpečnostních kroků, ale i v tom, že
bude nejdéle sloužícím premiérem Izraele.

V nejbližších dnech uveřejníme i článek o samotném premiéru Netanjahu, o jeho
postojích, úspěších a neúspěších, i o jeho kladném vztahu k České republice.

Autor: Herakleitos Stalker, Praha, ČR, 12.4.2019


 

1. lis, 2018
Izraelské ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, ve kterém označuje George Sorose za hrozbu...
 
V současné době totiž pokračuje boj se Sorosem v Maďarsku i prostřednictvím nových billboardů, které kritizuje Sorosova organizace Human Rights Watch. Kosmopolita Soros, mimo jiné sponzor „Evropských hodnot“ v ČR, útočí na zvolené vlády Izraele a snaží se rozložit Stát Izrael, který je jedinou suverénní demokracií Blízkého východu. Dělá to i prostřednictvím sponzorování tzv. „Palestinců“ a různých humanitárních organizací.
 
Pro střední a východní Evropu, a pro všechny, kteří se staví proti Sorosovi je proto nutné pochopit, že Izrael, jen protože je židovský stát, není státem Sorosovým. Naopak, je baštou, kterou Soros nedobyl, a která stojí na naší straně proti jeho ničivému vlivu, jak to dokazují nepřetržitým spojenectvím s Maďarskem v boji proti Sorosovi. 
 
Tím se dostáváme k dalšímu zásadnímu bodu, že Izrael je tradičním a silným spojencem Visegrádské čtyřky v řadě otázek, projektů a principů, a boj proti Sorosovi je dalším důležitým článkem našeho mezinárodního partnerství, které musíme podporovat.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 1.11.2018
21. čvc, 2018

Stát Izrael je židovský stát, zušlechtěný židovským národem, kde židovská identita přežívala tisíce let pod útiskem Egypťanů, Babylonců, Římanů, Arabů, Osmanů a Britů, pod útoky muslimů. Nyní si tento národní stát zocelený tisíciletími trpných zkušeností, řekl, že už dál nebude ustupovat mezinárodní islamofašistické lobby EU i páté koloně arabských šovinistů a antisemitských neomarxistických Židů uvnitř samotného Izraele...

Knesset, parlament Izraele, odhlasoval nový zákon definující Stát Izrael jako výlučně
židovský stát. Arabština, dosud tolerovaná jako druhý oficiální jazyk, je nyní prohlášena za jazyk se speciálním statusem a už není rovna hebrejštině. Nový zákon taky prohlašuje rozšiřování židovských osad a posílení vnitřní kolonizace území Izraele, tedy i Araby usurpovaného Západního břehu Jordánu, za národní zájem židovského lidu. Zákon též deklaroval Jeruzalém za hlavní město Izraele. Ze zákona byla bohužel vypuštěna pasáž nadřazující židovský národ a židovskou identitu nad demokracii.

Tento zákon byl možný jen díky tomu, že Donald Trump měl dostatek odvahy k tomu, aby
ukončil nekonečné odkládání přesunu amerického velvyslanectví do Izraele. Takřka čtvrtstoletí USA a svět ustupovali palestinským Arabům, ale ti nikdy neprojevili elementární touhu po míru. Cvičí své děti k oslavě Hitlera, k zabíjení Židů a vychovávají novou válečnou generaci, není tedy nutné je považovat za partnery pro mír, nýbrž za potenciální nepřátele.

Než začnou proarabští aktivisté vřískat, měli by se podívat na skutečné postavení Arabů
uvnitř Izraele. 26 tisíc arabských studentů působí na izraelských akademických institucích, počet mešit dál roste a od roku 1949 se muslimská populace v Izraeli zdesetinásobila. Pokud chce, někde arabský homosexuál svobodně žít, může jen v Izraeli, protože Tel Aviv je Mekka palestinských gayů, jak bylo napsáno, kdysi v jednom článku.

Tolik k lžím o genocidě a útlaku ze strany Izraele. Kromě toho je nutné si uvědomit, že Stát
Izrael nesoudí lidi podle náboženství, či etnicity, ale podle loajality a zásluh. To jen dokazuje výsadní postavení, které mají tzv. drúzové, početně nepatrná náboženská menšina, která ovšem už od roku 1948 věrně slouží Státu Izrael a je za svou věrnost odměněna vyšším počtem poslanců. Pokud by Arabové žijící v Izraeli projevili jen základní loajalitu vůči Státu Izrael, bylo by jejich postavení také mnohem lepší, ale celá jejich existence a jejich životy jsou zasvěceny pro ně posvátnému úkolu zničení židovského státu.

Kritici, včetně českých veřejnoprávních médií jedoucích ve stylu al-Jazeere a propagandy
Hamásu, křičí, že jde o apartheid. Apartheid je dnes v Jižní Africe, ale rozhodně ne v Izraeli.
Veřejnoprávní média dávají prostor téměř výhradně nepřátelům Izraele a jejich „argumentům“. Proti Státu Izrael se tak opět formuje jednotná ideologická fronta, ale my nesmíme polevit v naší obraně Státu Izraele, protože ten je první obrannou linií Evropy vůči islámu.

Izrael se přijetím tohoto zákona postavil do linie států, kde menšiny nediktují většinám, jak
mají žít, jak se mají chovat, co mají uznávat, ale kde jsou menšiny odměňovány za loajalitu vůči národu a státu. Postavil se tak do řady zdravých a silných národních států.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 21.7.2018


 

26. čvn, 2018

Expanze a agresivita Osmanské říše proti sousedním státům vede k vytvoření nevšední
bezpečnostní koalice, byť jde o zatím neformalizované společenství. Je to společenství sestávající se ze států přímo ohrožených ambicemi a postupem Osmanů. Konkrétně koalice Řecka, Izraele, Egypta a Kypru...

Všechny čtyři státy jsou případně první na ráně agresivního rozmachu Osmanské říše. Egypt byl přítomen vojenským cvičením jen jako sekundární partner, ale i on si uvědomuje rizika, která představuje sultán Erdogan I.

Společné vojenské cvičení Řecka, Kypru a Izraele bylo déle připravované a završilo
trilaterální setkání izraelského ministra obrany Avidora Liebermana, kyperského ministra obrany Savvase Angelidese a řeckého ministra obrany Panose Kammenose na kyperské Larnace. Konference se účastnili i zástupci řeckých, kyperských a izraelských zbrojních podniků, jejichž ekonomická činnost je klíčová pro všeobecný a všestranný rozvoj ozbrojených sil jmenovaných států.

Na setkání izraelský ministr obrany kritizoval ilegální imigraci pocházející z rozpadlých a
nebezpečných států (Libye, Sýrie) a vyzval ke společnému postupu při boji s regionálními hrozbami. Jako jednu z těchto hrozeb je uváděna turecká expanze do východních oblastí Středozemního moře, kde Izraelci a Kypřané společně objevili významná ložiska zemního plynu. Kyperská vláda jasně řekla, že veškeré bohatství z těchto ložisek bude spravedlivě děleno na Kypru, ale až po sjednocení Kypru. Kypr je totiž rozdělen od turecké imperialistické agrese v roce 1974, kdy byla více než třetina Kypru obsazena Turky a prohlášena za nelegitimní, loutkový a zločinecký režim tzv. Severokyperské turecké republiky. Tento „stát“ je ekonomicky zcela závislý na Turecku a je jablkem svárů mezi Řeckem, Kyprem a Tureckem.

Izrael má s Turky dlouhodobé problémy v tom, že podporují palestinské Araby, financují
palarabské teroristické hnutí a pašovali zbraně a munice na území Gazy. Navíc vedou válku proti Kurdům, kteří jsou taktickými spojenci Izraele na Blízkém východě.

Egypt, který se připojil k vojenskému cvičení jako druhotný partner, má podobné důvody
jako Izrael. V čele Osmanské říše stojí sultán sympatizující s Muslimským bratrstvem, které přivedlo Egypt na pokraj hladu a občanské války a muselo být svrženo. Turecko nadále podporuje palestinské Araby, kterých už mají Egypťané plné zuby a Egypťané doufají ve stabilizaci blízkovýchodního regionu, protože jsou závislí na příjmech z turismu a stabilním ekonomickém prostředí.

Tato spolupráce představuje velice silný pozitivní signál, že jiné státy už nadále nebudou
tolerovat expanzivní agresi Osmanské říše, nebo se jí budou snažit přinejmenším zbrzdit. Problém je, že Osmanská říše je nadále členem NATO, rozežírá Severoatlantickou alianci zevnitř a je druhou nejsilnější armádou NATO.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 26.6.2018