IZRAEL NEWS

21. čvc, 2018

Stát Izrael je židovský stát, zušlechtěný židovským národem, kde židovská identita přežívala tisíce let pod útiskem Egypťanů, Babylonců, Římanů, Arabů, Osmanů a Britů, pod útoky muslimů. Nyní si tento národní stát zocelený tisíciletími trpných zkušeností, řekl, že už dál nebude ustupovat mezinárodní islamofašistické lobby EU i páté koloně arabských šovinistů a antisemitských neomarxistických Židů uvnitř samotného Izraele...

Knesset, parlament Izraele, odhlasoval nový zákon definující Stát Izrael jako výlučně
židovský stát. Arabština, dosud tolerovaná jako druhý oficiální jazyk, je nyní prohlášena za jazyk se speciálním statusem a už není rovna hebrejštině. Nový zákon taky prohlašuje rozšiřování židovských osad a posílení vnitřní kolonizace území Izraele, tedy i Araby usurpovaného Západního břehu Jordánu, za národní zájem židovského lidu. Zákon též deklaroval Jeruzalém za hlavní město Izraele. Ze zákona byla bohužel vypuštěna pasáž nadřazující židovský národ a židovskou identitu nad demokracii.

Tento zákon byl možný jen díky tomu, že Donald Trump měl dostatek odvahy k tomu, aby
ukončil nekonečné odkládání přesunu amerického velvyslanectví do Izraele. Takřka čtvrtstoletí USA a svět ustupovali palestinským Arabům, ale ti nikdy neprojevili elementární touhu po míru. Cvičí své děti k oslavě Hitlera, k zabíjení Židů a vychovávají novou válečnou generaci, není tedy nutné je považovat za partnery pro mír, nýbrž za potenciální nepřátele.

Než začnou proarabští aktivisté vřískat, měli by se podívat na skutečné postavení Arabů
uvnitř Izraele. 26 tisíc arabských studentů působí na izraelských akademických institucích, počet mešit dál roste a od roku 1949 se muslimská populace v Izraeli zdesetinásobila. Pokud chce, někde arabský homosexuál svobodně žít, může jen v Izraeli, protože Tel Aviv je Mekka palestinských gayů, jak bylo napsáno, kdysi v jednom článku.

Tolik k lžím o genocidě a útlaku ze strany Izraele. Kromě toho je nutné si uvědomit, že Stát
Izrael nesoudí lidi podle náboženství, či etnicity, ale podle loajality a zásluh. To jen dokazuje výsadní postavení, které mají tzv. drúzové, početně nepatrná náboženská menšina, která ovšem už od roku 1948 věrně slouží Státu Izrael a je za svou věrnost odměněna vyšším počtem poslanců. Pokud by Arabové žijící v Izraeli projevili jen základní loajalitu vůči Státu Izrael, bylo by jejich postavení také mnohem lepší, ale celá jejich existence a jejich životy jsou zasvěceny pro ně posvátnému úkolu zničení židovského státu.

Kritici, včetně českých veřejnoprávních médií jedoucích ve stylu al-Jazeere a propagandy
Hamásu, křičí, že jde o apartheid. Apartheid je dnes v Jižní Africe, ale rozhodně ne v Izraeli.
Veřejnoprávní média dávají prostor téměř výhradně nepřátelům Izraele a jejich „argumentům“. Proti Státu Izrael se tak opět formuje jednotná ideologická fronta, ale my nesmíme polevit v naší obraně Státu Izraele, protože ten je první obrannou linií Evropy vůči islámu.

Izrael se přijetím tohoto zákona postavil do linie států, kde menšiny nediktují většinám, jak
mají žít, jak se mají chovat, co mají uznávat, ale kde jsou menšiny odměňovány za loajalitu vůči národu a státu. Postavil se tak do řady zdravých a silných národních států.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 21.7.2018


 

26. čvn, 2018

Expanze a agresivita Osmanské říše proti sousedním státům vede k vytvoření nevšední
bezpečnostní koalice, byť jde o zatím neformalizované společenství. Je to společenství sestávající se ze států přímo ohrožených ambicemi a postupem Osmanů. Konkrétně koalice Řecka, Izraele, Egypta a Kypru...

Všechny čtyři státy jsou případně první na ráně agresivního rozmachu Osmanské říše. Egypt byl přítomen vojenským cvičením jen jako sekundární partner, ale i on si uvědomuje rizika, která představuje sultán Erdogan I.

Společné vojenské cvičení Řecka, Kypru a Izraele bylo déle připravované a završilo
trilaterální setkání izraelského ministra obrany Avidora Liebermana, kyperského ministra obrany Savvase Angelidese a řeckého ministra obrany Panose Kammenose na kyperské Larnace. Konference se účastnili i zástupci řeckých, kyperských a izraelských zbrojních podniků, jejichž ekonomická činnost je klíčová pro všeobecný a všestranný rozvoj ozbrojených sil jmenovaných států.

Na setkání izraelský ministr obrany kritizoval ilegální imigraci pocházející z rozpadlých a
nebezpečných států (Libye, Sýrie) a vyzval ke společnému postupu při boji s regionálními hrozbami. Jako jednu z těchto hrozeb je uváděna turecká expanze do východních oblastí Středozemního moře, kde Izraelci a Kypřané společně objevili významná ložiska zemního plynu. Kyperská vláda jasně řekla, že veškeré bohatství z těchto ložisek bude spravedlivě děleno na Kypru, ale až po sjednocení Kypru. Kypr je totiž rozdělen od turecké imperialistické agrese v roce 1974, kdy byla více než třetina Kypru obsazena Turky a prohlášena za nelegitimní, loutkový a zločinecký režim tzv. Severokyperské turecké republiky. Tento „stát“ je ekonomicky zcela závislý na Turecku a je jablkem svárů mezi Řeckem, Kyprem a Tureckem.

Izrael má s Turky dlouhodobé problémy v tom, že podporují palestinské Araby, financují
palarabské teroristické hnutí a pašovali zbraně a munice na území Gazy. Navíc vedou válku proti Kurdům, kteří jsou taktickými spojenci Izraele na Blízkém východě.

Egypt, který se připojil k vojenskému cvičení jako druhotný partner, má podobné důvody
jako Izrael. V čele Osmanské říše stojí sultán sympatizující s Muslimským bratrstvem, které přivedlo Egypt na pokraj hladu a občanské války a muselo být svrženo. Turecko nadále podporuje palestinské Araby, kterých už mají Egypťané plné zuby a Egypťané doufají ve stabilizaci blízkovýchodního regionu, protože jsou závislí na příjmech z turismu a stabilním ekonomickém prostředí.

Tato spolupráce představuje velice silný pozitivní signál, že jiné státy už nadále nebudou
tolerovat expanzivní agresi Osmanské říše, nebo se jí budou snažit přinejmenším zbrzdit. Problém je, že Osmanská říše je nadále členem NATO, rozežírá Severoatlantickou alianci zevnitř a je druhou nejsilnější armádou NATO.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 26.6.2018


 

30. kvě, 2018

Po mnoha letech, a po dvou měsících od vyhlášení tohoto záměru, Česká republika konečně otevřela svůj honorární konzulát v Jeruzalémě, hlavním městě Státu Izrael...

Došlo tak k důležitému posunu v posílení postavení a suverenity izraelského státu vůči sousedním arabským agresorům, stejně jako v pokračování a následování masarykovské tradice Československa, které bylo přítelem židovského národa už od dob, kdy Masaryk navštěvoval kibbuci a jiné židovské osady navrátivšího se židovského národa.

Velvyslanectví sice, ještě nebylo otevřeno, ale je to další důležitý krok, kterým civilizovaný svět dává znamení arabským státům, a zejména tzv. Palestincům, signál, že už nám dochází trpělivost s jejich nečinností a nepřetržitými násilnostmi a útoky vůči izraelskému lidu.

Prvním honorárním konzulem ČR v Jeruzalémě se stane izraelský podnikatel českého původu Dan Propper. Jeho rodina utekla před nacisty z Československa a on se narodil v Tel Avivu, v tom místě, které před sto lety vypadalo tak, jako dnes vypadá Pásmo Gazy. Propper se zasazuje ze své podnikatelské pozice především o rozvoj byznysu a ekonomických vztahů mezi Státem Izrael a Českou republikou. Svou osobností chce zajistit spolupráci mezi izraelským a českým podnikatelským sektorem.

Na vznik honorárního konzulátu v Jeruzalémě bude navazovat otevření pobočky Českého centra v Jeruzalémě, kterého se pravděpodobně na konci roku, při státní návštěvě, zúčastní osobně president Miloš Zeman. Dosud je České centrum jen v Tel Avivu a ČR má konzuláty Ejlatu a honorární generální konzulát v Haifě. Velvyslanectví stále sídlí v Tel Avivu, ale je nejspíše otázkou času, kdy se přesune, a to i navzdory kritice neonacistů, ultralevičáků a propalestinských aktivistů. Stát Izrael je vděčný vůči svým loajálním spojencům, a tak věříme, že z této spolupráce a vstřícných kroků vzejdou potřebné investice, zejména z vyspělého izraelského technologického průmyslu. V tomto ohledu přejeme hodně úspěchů Danu Propperovi.

Konečně česká vláda udělala něco pořádného, i když je pravda, že impuls k tomu musel dát president Donald Trump.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 30.5.2018


 

16. kvě, 2018

14. květen 2018 se zapsal do historie lidstva dvěma událostmi. Konala se ceremonie na
uvítání budoucího velvyslanectví Spojených států amerických v Jeruzalémě, která definitivně ztvrdila přesun tohoto velvyslanectví do hlavního města Izraele...

Druhá událost byl útok palestinských džihádistů na izraelské hranice. Izraelským bezpečnostním složkám se podařilo v krátké době zabít nejméně 55 teroristů a ozbrojenců útočících zápalnými lahvemi, kamením, praky, katapulty, trhavinami a zapálenými pneumatikami na izraelské hraniční přechody.

Než někdo začne odsuzovat Izrael za jeho boj s terorismem, měl by si uvědomit, že kdyby
tohle palestinští teroristé udělali na hranici s Egyptem, z Gazy by nezůstal kámen na kameni, a
„Palestinci“ by ještě s láskou vzpomínali na Izraelce.

Spojené státy americké v čele s Donaldem Trumpem a Stát Izrael v čele s Benjaminem
Netanjahu, poskytl nyní, v těchto dnech všem arabským státům jedinečnou možnost k restartování vztahů a navázání přátelství se Státem Izrael. První to pochopili Jordánci, kteří už před lety navázali styky a spolupráci se Státem Izrael, která se jim dodnes vyplácí, i tím, že Izrael poskytuje Jordánsku moderní technologie a výhodné obchodní dohody. Vztahy s Egyptem se začali normalizovat za al- Sisiho vlády, ale stále, ještě jsou napjaté. Dokonce i saúdskoarabský princ, jakkoliv mohou být jeho motivy pochybné, už vyzval palestinské Araby, aby začali být vstřícní vůči mírovým snahám, nebo přestanou být bráni vážně.

Zároveň je důležité zmínit, že spojenci Izraele v Evropě nemlčí a stojí po boku židovského
státu. Česká republika, Maďarsko a Rumunsko zablokovali antisemitskou rezoluci Evropské unie, která kritizovala přesun amerického velvyslanectví do Jeruzaléma. EU se k tomu už nesčetněkrát vyjádřila, stojíce na straně neomarxistických a neonacistických antisemitů, ale přesto opět provokuje. Fakt, že Maďarsko podpořilo blokaci této rezoluce jen dokazuje, že zprávy o maďarském antisemitismu jsou lživé a vyprodukované sorosovskou propagandou.

Gratulujeme Státu Izrael k jeho historickému úspěchu, který snad brzy podpoří i další státy, a
přejeme hodně štěstí a odvahy izraelským hraničním divizím, zejména 143. teritoriální divizi „Ohnivá liška“. Vyzýváme palestinské Araby k ukončení násilností a vraždění, které způsobili smrt 55 - 60 lidí. Přestože to byli teroristé a vzbouřenci, jejich život mohl být plodnější, úspěšnější a lepší, kdyby je Hamás nenahnal na jatka.

Autor: 7Republika.cz, Praha, ČR, 16.5.2018


 

6. kvě, 2018

Vůdce palarabského režimu na východním břehu Jordánu, Mahmúd Abbás, se nechal slyšet, že viníkem holocaustu jsou Židé...

Prohlásil, že společenská role Židů, lichva a bankéřství, vedli k holocaustu v Evropě, k masovému vyvraždění Židů. Nutno říci, že toto jeho prohlášení už narazilo, i u některých liberálů jako jsou New York Times, či někteří bývalí činitelé Obamovi administrativy. I jinak antisemitská Evropská unie odsoudila toto prohlášení. NYT napsalo, že to jsou snad jeho poslední slova jako vůdce palestinského režimu. Nějaké ubohé, sprosté a vylhané prohlášení palarabského předáka by mě za jiných okolností nechalo klidným (ostatně Abbás už dříve zpochybňoval holocaust), kdyby to nebyli právě palarabští vůdci, kteří měli svůj významný podíl na vykonání největší genocidy v dějinách, holocaustu.

Mluvím nyní o jedné z největších a nejodpornějších islámských zrůd 20. století, velkém
jeruzalémském muftím Mohammedu Aminu al-Hussajnovi. Amin al-Hussajn byl jeruzalémským
muftím v letech 1922, až 1937 (fakticky do r. 1948), ale jeho nejvýznamnější role se ukázala za Druhé světové války. Od nástupu Hitlera k moci aktivně šířil nacismus v islámském světě. V roce 1941 se Amin al-Hussajn sešel s Adolfem Hitlerem, Joachimem von Ribbentropem a Heinrichem Himmlerem. Při této příležitosti prohlásil, že „Arabové jsou přirození přátelé Němců, protože mají společného nepřítele v Angličanech, Židech a komunistech“.

Byl to právě Mohammed Amin al-Hussajn, kdo přispěl svým dílem do rozpoutání
šestimiliónové genocidy evropského židovstva. Nacisté měli s evropskými Židy více plánů. Kromě vyhlazení, či masové deportace na Madagaskar, se počítalo i s variantou vysídlení Židů do Palestiny.
Za tímto účelem jednal Hitler s al-Hussajnem. To zopakoval v roce 1943, když už bylo nacisty
vyvražděno tři milióny Židů a Hussajn o tom byl osobně spraven Himmlerem. V červnu 1943, na
návrh maďarského ministerstva zahraničí, které chtělo zachránit Židy jejich vysídlením do Palestiny, al-Hussajn kategoricky odmítl tuto možnost, se slovy, že je lepší, aby Maďarsko poslalo Židy do koncentračních táborů. Odmítl umožnit vysídlení 4,000 židovských dětí z Bulharska, Rumunska a Maďarska do Palestiny, přestože věděl, jak dopadnou. V listopadu 1943 al-Hussajn píše „Je povinností všech mohamedánů, a zejména Arabů, vyhnat Židy z arabských a mohamedánských zemí. Německo bojuje proti našemu společnému nepříteli, který utiskuje Araby a mohamedány v mnoha zemích. Je velice jasné, že je nutné pro Židy najít definitivní řešení jejich hrozby, které ukončí existenci metly, kterou Židé představují ve světě!“ Jeruzalémský muftí byl navíc štědře placen nacisty. Za to, že vyzýval k vyhlazení Židů, že nechal formovat Palestinskou legii SS, že podporoval teroristické útoky proti Židům a Britům, dostávala od Němců, převedeno na dnešní peníze, sumu 12 miliónů dolarů.

Mohammed Amin al-Hussajn, ale nebyl ojedinělým extrémistou. Nacismus se dramaticky
šířil napříč arabským světem. Mnoho jeho příznivců se později dostalo do významných funkcí, včetně egyptského prezidenta Násira, který podporoval nacisty za Druhé světové války. A sám al-Hussajn vycházel při šíření konečného řešení židovské otázky z islámu. Abú Huraira, nejcitovanější a nejautoritativnější tvůrce sunnitských hádisů a Mohammedův společník, prohlásil, že „Soudný den přijde, až Arabové rozdrtí Židy. A toho dne, každý strom, za kterým se bude Žid schovávat, prohlásí:

„Za mnou je Žid! Zabij ho!“ Toto staré islámské provolání nechával al-Hussajn rozšiřovat mezi
bosenskými muslimy, jejichž jednotky měli na svědomí vyvraždění 90% bosenského židovstva.

Al-Hussajnova kariéra skončila po Druhé světové válce. Jordánský král Abdulláh, pod jehož
správu spadal jeruzalémský muftí, nechal al-Hussajna sesadit. Řadu let se nesměl vrátit do Jeruzaléma, ale tento zákaz byl odvolán Abdulláhovým vnukem Hussajnem, otcem současného jordánského krále. Roku 1974 al-Hussajn umírá v libanonském exilu. Židovská vláda, která sedm let předtím osvobodila Jeruzalém od Jordánců, neumožnila pohřební tohoto válečného zločince v Jeruzalémě. Posmrtně byl al-Hussajn ztrestán libanonskými křesťanskými milicemi, které zničily jeho hrob, a vydrancovali jeho vilu.

Jak vidíte, Abbás není ničím jiným, než pokračovatelem al-Hussajna, stejně jako jeho
následovníky jsou Fatah, Hamás a dalších podobné skupiny, které dnes vyvěšují nacistické vlajky v Gaze a na hranicích s Izraelem.

Proto boj proti palestinskému režimu je bojem proti fašismu a nacismu. Proto je nutné vyzvat
radikálně levicové antifašisty, aby se postavili do společného boje proti palestinskému fašismu a nacismu, který přispěl k holocaustu! Pokud jsou skutečnými antifašisty, postaví se proti Abbásovi, proti Hamásu a proti dalším podobným skupinám.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 6.5.2018