24. čvn, 2020

TOMÁŠ DOLEŽAL & JIŘÍ KOBZA: Nebýt odstranění Heydricha

Nebýt Heydrichovy popravy, bylo by dnes Česko možná o třetinu menší...
 
Na naše národní hrdiny s úctou vzpomínáme – a děkujeme! Proti hrstce statečných parašutistů byli Němci v kostele sv. Cyrila a Metoděje nuceni nasadit neuvěřitelných 800 vojáků. Šlo o Ersatz-Bataillon SS Deutschland a SS-Wachbataillon Prag.
 
Odboj a odpor vůči genocidní okupaci českých zemí Německem během druhé světové války, domácí i ten zahraniční, musí zůstat v naší národní kronice zapsán zlatým pamětním písmem, musí být chován v úctě a ochraňován. Jeho ať je v nezfalšované podobě předáván mladším, nastupujícím – a také ještě nenarozeným – generacím. Také osudy a výkony československých parašutistů, kteří bojovali za druhé světové války proti nacismu a kteří byli po absolvování speciálního paradesantního výcviku vysazení na území tehdejšího Protektorátu, tvoří jednu z nejčestnějších kapitol tohoto odboje a moderních českých dějin vůbec.

To nebyl atentát!

Kromě našich vojáků cvičených a bojujících ve Velké Británii šlo taktéž o parašutisty vycvičené v tehdejším Sovětském svazu, kteří byli nasazováni do týlu nepřítele ve východní Evropě, zejména na Slovensku. Nejznámější a nejvýznamnější parašutistickou akcí během druhé světové války byla samozřejmě Operace Anthropoid. Šlo o naprosto ojedinělou a výjimečnou záležitost, a to i v celoevropském kontextu boje proti německému nacismu. Tato akce, na jejímž konci byl zlikvidován Reinhard Heydrich, třetí nejvlivnější muž Hitlerovy říše, který plánovitě připravoval a realizoval projekt likvidace českého národa, nebyla – jak je často označována – žádným atentátem. Takový termín má do jisté míry pejorativní až zločinný nádech a zavání příchutí terorismu. Šlo o bojovou akci vojáků řádné československé armády. Ta byla hrdinským činem dalekosáhlého významu, který vrátil Československo na pomyslnou politickou mapu Evropy a plnohodnotně ji zařadil do – později vítězné – protihitlerovské koalice. Od Mnichovské dohody totiž západní mocnosti odstoupily až po likvidaci Heydricha. Nebýt tedy tohoto činu parašutistů, mohly být dost možná Čechy a Morava po válce menší o třetinu svého současného území. Uvádí to například historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.

Riskovali vyvraždění svých rodin

Zároveň nesmíme zapomínat na to, že celá akce by se nikdy nemohla uskutečnit, nebýt domácích (československých) odbojářů. Už od prvních okamžiků výsadku skupiny Anthropoid ji tito odbojáři ukrývali a zásobovali jídlem. Starali se také o zajištění operačního materiálu, zbraní, o veškerou logistiku a také (možná hlavně) prováděli nesmírně důležitý sběr informací. Bez pomoci stovek těchto hrdinů, jejichž jména většinou nejsou dodnes veřejně známá, by naši vojáci Heydricha nikdy „nedostali“. Tato obětavá pomoc stovek českých vlastenců byla o to cennější, když si uvědomíme, že všichni bez výjimky věděli, že svou činností riskují nejen vlastní smrt, ale i vyvraždění svých rodin. Šlo o příklad absolutní a nezištné pomoci na samé hranici lidských možností. Historici vše dnes hodnotí takřka jednohlasně a jednoznačně: jen a pouze zásluhou stovek domácích spolupracovníků a podporovatelů Anthropoidu byl nakonec odstraněn jeden z nejvýkonnějších a nejnebezpečnějších mužů třetí říše.

37 výsadkových operací

Českoslovenští váleční parašutisté ale nebyli jen Kubiš s Gabčíkem a jejich nejbližší spolubojovníci, tedy skupiny Anthropoid, Silver A, Silver B, Out Distance, Bioscop a Tin, nýbrž i další skupiny v rámci 37 výsadkových operací (s nasazením 121 parašutistů) připravených a řízených londýnským zpravodajským odborem legendárního plukovníka Františka Moravce. Mezi jinými šlo o výsadky Carbon, Potash, Bioscop, Embassy, Wolfram, Tungsten, Clay anebo Platinum-Pewter. V rámci Sovětského svazu a východní fronty se pak jednalo například o diverzní, partyzánské a zpravodajské skupiny Smrt fašismu, Národní mstitel nebo Doktor Miroslav Tyrš.

Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme. Slyšíte? Nikdy!

Dne 18. června si všechny tyto hrdiny každoročně připomínáme. Proč právě v tento den, který je mimochodem i významným dnem České republiky? Protože jde právě a přesně o ono datum, kde se v roce 1942 v kostele sv. Cyrila a Metoděje odehrál tvrdý a památný závěrečný boj mezi německými příslušníky SS a gestapa a sedmi československými parašutisty. Tento boj měl dvě roviny, chceme-li, dvě pomyslné fronty: Za prvé šlo o obranu empory a kůru kostela třemi z těchto parašutistů, Opálkou, Kubišem a Bublíkem. Ta trvala asi dvě hodiny. Za druhé se pak jednalo o německé dobývání krypty bráněné zbylými čtyřmi parašutisty – Gabčíkem, Valčíkem, Hrubým a Švarcem. Celý boj trval sedm hodin a stál život všechny parašutisty. Šest jich spáchalo sebevraždu, jeden z nich, Jan Kubiš, Heydrichův „exekutor“, zemřel na následky utrpěných zranění. Němci byli nuceni do akce nasadit cca neuvěřitelných 800 vojáků. Šlo o Ersatz-Bataillon SS Deutschland a SS-Wachbataillon Prag. Měli enormní zájem zajmout parašutisty živé. Proto přivedli do kostela i zrádce a udavače Čurdu, který do krypty opakovaně volal: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo.“ Odpovědí mu byla palba a jasná odpověď: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme. Slyšíte? Nikdy!“

Když se nestydatě přepisuje historie…

Již několik let autoři tohoto textu pořádají, společně s kolegy z Českého svazu bojovníků za svobodu v čele s doktorkou Ilonou Müllerovou, pro středoškolské studenty akci, která zahrnuje shlédnutí Sequensova legendárního filmu Atentát, návštěvu někdejší mučírny a vězení Gestapa v Petschkově paláci, návštěvu Ruzyňské jízdárny. Vrcholem je samozřejmě návštěva pravoslavného cyrilometodějského kostela a krypty v Resslově ulici se sugestivním, a přitom vysoce odborným výkladem historiků. Z desítek ohlasů je patrné, že se pro většinu studentů jedná o naprosto zásadní životní zážitek, který jim dodnes zůtává v paměti. Připomeňme si tedy i nyní, v době, kdy se nestydatě přepisuje historie, zejména ve vztahu k druhé světové válce, a kdy se plíživě rehabilituje nacismus, ono závěrečné zvolání našich parašutistů: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme!“S úctou na Vás vzpomínáme – a děkujeme!

Autor: Tomáš Doležal & Jiří Kobza, Praha, ČR, 24.6.2020
 
Zdroj: