UKRAJINA

22. dub, 2019

Komediant na Ukrajině zvítězil, zatímco čokoládový oligarcha odchází zpět do své továrny na čokoládu...

Podle posledních výsledků zvítězil v druhém kole ukrajinských presidentských voleb komik a herec Volodymyr Zelenskyj a čokomagnát Petro Porošenko odchází pryč. Předběžné výsledky ukazují na zdrcující vítězství Zelenského, který možná získal, až 75% hlasů proti Porošenkovým 25%. Zelenský zvítězil, protože se za ním sjednotila veškerá opozice proti Porošenkovi, včetně bývalé premiérky Tymošenkové.

Z ideového hlediska nejde o změnu. Ukrajinci byli prostě znechucení výsledky „revoluce“ a Majdanu, který byl ztělesněn prvním „demokratickým“ presidentem Porošenkem, ale šlo především o kritiku práce, než o kritiku směřování Ukrajiny. Porošenko přivedl Ukrajinu na pokraj bídy, hladomoru a s dalšími majdanisty jí uvrhl do občanské války. I proto byl zvolen Volodymyr Zelenskyj, odpůrce Porošenka, alternativa k zbankrotované a zdiskreditované Tymošenkové, politiky, o kterém donedávna nikdo netušil, že je politik, a který dokázal porazit zavedené kádry.

Volodymyr Zelenskyj se narodil v roce 1978 v Krivoj Rogu na Ukrajině do technické rodiny. Otec byl akademik se zaměřením na kybernetiku a počítačové technologie, matka inženýrka. Zelenskyj vystudoval právo na Kyjevské národní ekonomické universitě, ale jako právník nikdy nepůsobil. V komediální branži začal už v sedmnácti letech, kdy vstoupil do týmu satirické televize KVN. První „věhlas“ v branži si získal v ukrajinské obdobě „StarDance“, vystupoval v různých filmech a později byl i hlavním producentem televizního kanálu Inter.

Politicky se začal angažovat po Majdanu. Nejprve se dostal do střetu s majdanistickým ministerstvem kultury, když kritizoval zákaz vystupování ruských umělců na ukrajinské půdě. V roce 2018 kulturní kádrovací komise zakázaly film, ve kterém Zelenskyj vystupoval, pouštět na Ukrajině. Pokud jde o Donbas a občanskou válku, Zelenskyj a jeho produkční společnost Kvartal 95 darovala 1 milión hřiven na podporu ukrajinské armády. Tehdy proti němu pro změnu zaútočila ruská úderka, když ruští politici a umělci vyzvali k bojkotování a zákazu Zelenského tvorby v Rusku.

Průlom v otázce politiky začal v roce 2015, kdy Zelenskyj začal produkovat seriál „Služebník lidu“, ve kterém sám hrál fiktivního ukrajinského presidenta, který vyhrál presidentské volby díky virálnímu videu a bojuje proti korupci. Podle tohoto seriálu pak pojmenoval svou protikorupční, proevropskou, ale i populistickou stranu Služebník lidu, za kterou kandidoval do presidentských voleb. Strana, potažmo její vůdce Zelenskyj, podporují přímou demokracii, legalizaci prostituce, hazardu, rozšíření potratového práva a legalizaci léčebného konopí, ale vystupují proti právu na držení zbraní.

Kromě toho podporuje začlenění Ukrajiny do NATO a EU, ale vstup do obou organizací musí být podmíněn referendem. Má ambici, aby se Ukrajina stala členem NATO kolem roku 2024. Dále chce snížit daně, vyhlásit daňovou amnestii, zavést rovnou daň, zavést systém lidových referend, zreformovat volební zákon i možnost odvolatelnosti politiků a zvýšit příjmy vojáků na úroveň standardu NATO. V otázce východní Ukrajiny je Zelenskyj velice realistickým politikem a odmítá jednat s vůdci loutkových „lidových republik“, chce jednat o celé záležitosti výhradně s Putinem. Podobně se vyjádřil o anexi Krymu. Krym je pro Ukrajinu ztracen, dokud bude Putin u moci, a veškeré snahy o jeho znovuzískání způsobí jen více škody, než užitku. Zároveň nevyloučil možnost referenda v otázce postavení Luhanska a Doněcku. Stran věci nepříliš šťastného tématu ukrajinského masového vraha a teroristy Stěpana Bandery, se o něm Zelensky vyjádřil jako o „obránci svobody na Ukrajině“.

Jen pro zajímavost a doplnění, 12. dubna přijal Emmanuel Macron Zelenského v Elysejském paláci. Zajímalo by mě, zda kvůli tomu byl stejný vzteklý poprask, jako, když Zeman přijal Šefčoviče v Praze, i když ještě nebyl zvolen.

Jak je patrné, lze od Zelenského očekávat, některé kvalitativní změny v otázce boje proti korupci, snad i v otázce přímé demokracie a realistické zahraniční politiky, ale jinak je to pokračování stávajícího ideologického trendu na Ukrajině.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 22.4.2019


 

24. bře, 2018

Po Su Tij, která před nedávnem projevila obrovskou politickou odvahu, když se postavila
proti mezinárodnímu globalistickému establishmentu a rozhodla se bránit svou zem proti islámskému terorismu, se nyní zhroutila i další modla pravdoláskařství a havlismu. Modla mnohem mladší a čerstvější...

Tou je bývalá zajatkyně v Putinově Rusku a pozdější poslankyně ukrajinského parlamentu za liberální proevropskou stranu „Otčina“ Nadija Viktorivna Savčenková. Nadija Savčenková se proslavila na mezinárodní scéně, když jako bojová pilotka ukrajinské armády byla zajata ruskými jednotkami, v Rusku byla souzena a držela hladovku na protest proti ruské okupaci východní Ukrajiny a podpoře proruských separatistů. Savčenková byla v ruském zajetí rok a půl, než ji Rusové vyměnili za dvojici zajatých důstojníků GRU v květnu 2016. Savčenková se vrátila a hned se zhostila úlohy poslankyně ukrajinského parlamentu.

13. ledna se Nadija Savčenková sešla s Kalouskem, Ženíškem a dalšími českými liberály. Od
Kalouska dokonce dostala dýku. Tehdy ČR navštívila na pozvání lidovce Pavla Svobody a setkala se i s havlistickými novináři a Danielem Hermanem. Savčenkovou oslavoval pochopitelně i Jaromír Štětina, který vyzýval k jejímu osvobození. Slavná banda Evropské hodnoty už předtím vydala prohlášení 270 snaživců za propuštění Savčenkové. Jakub Janda, Fedor Gál, Luboš Dobrovský, Halík, či Telička, ti všichni podepsali výzvu za propuštění Savčenkové a ta jim všem nyní uštědřila obrovskou a potupnou facku, kterou si dávno zasloužili.

První trhliny Savčenkové jako havlistické ikony nastaly už v prosinci 2016. Tehdy navštívila
separatistické republiky a setkala se s Alexandrem Zacharčenkem, vůdcem Doněcké lidové republiky a Denisem Pušilinem, vůdcem Luhanské lidové republiky. S těmi v Minsku vyjednala výměnu zajatců. O tři dny později byla vyloučena ze strany „Otčina“ plynárenské princezny Julie Tymošenkové. Aby toho nebylo málo, prohlásila, že by se Ukrajina měla smířit se ztrátou Krymu, výměnou za stažení Ruska z Donbasu. 27. prosince 2016 založila Občanskou platformu Ukrajinské lidové revoluce a v červenci 2017 „Sociální a politickou platformu Nadiji Savčenkové“, načež oznámila svůj úmysl kandidovat v presidentských volbách 2019.

V průběhu následujících měsíců zaujala neutrální postoje vůči NATO, euroskeptickou
kritiku Evropské unie, podpořila minské mírové dohody, stejně jako uznání ruštiny regionálním
jazykem a k nebývalému zděšení liberálních havlistů se přihlásila k odkazu Augusta Pinocheta a
Margaret Thatcherové, když navíc deklarovala, že Ukrajina by se měla stát diktaturou. Poměrně nešťastné, ovšem i pro havlisty nepříjemné, byly její antisemitské výroky o tom, že je Ukrajina pod kontrolou Židů. Další nepříjemnost způsobilo Nadino prohlášení, že ukrajinská revoluce z roku 2014 byla zinscenovaná a vyprovokovaná, že lidé, kteří jsou dnes zákonodárci, byli zapletení do postřílení demonstrantů během Majdanu. Toto prohlásila v polovině března a bylo jasné, že už dál nemůže působit v demokratickém ukrajinském parlamentu, že se jí musí vedoucí zkorumpované elity Ukrajiny pěkně demokraticky zbavit.

15. března Jurij Lucenko, generální prokurátor Ukrajiny, obvinil Savčenkovou z přípravy
teroristického útoku na budovu parlamentu. Lucenko prohlásil, že vyšetřovací výbor má nezvratné důkazy o chystaném granátovém a minometném útoku na budovu parlamentu, který měla Savčenková řídit s cílem obnovit vládu Viktora Janukovyče a proruských sil. 22. března byla Savčenková zbavena poslanecké imunity a přímo na jednání parlamentu zatčena ukrajinskou rozvědkou. Savčenkovou vydalo 291 poslanců současného ukrajinského establišmentu. Proti vydání se postavilo pouze 6 poslanců proruského Opozičního bloku. Nadia se pak všem vysmála, když se odmítla nechat odvézt do cely předběžného zadržení a místo toho tam obklopena svými stoupenci dokráčela po svých.

Takhle padají modly… čím víc jich padne, tím lépe. Doufejme, že se Nadija nestane
politickým vězněm havlistického establishmentu Ukrajiny.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 24.3.2018