17. lis, 2019

7REPUBLIKA.CZ: Mýty: 17. Listopad 1939 & Václav Sedláček

Současná masmédia prezentují názory vládnoucích vrstev, jejich pohled na dějiny, ať už takový, kterému věří, či takový, kterému chtějí věřit, nebo ho prostě jen zneužívají. To se týká i událostí 17. listopadu 1939 a českého odporu proti německé okupaci, událostí těch dní, a obětí, konkrétně osoby Václava Sedláčka...
 
Základním mýtem současné historie, který je šířen napříč veřejností, veřejnoprávními a mediálními sdělovacími prostředky a napříč školní výukou je, že hlavním motorem událostí roku 1939 byla intelektuální elita. V důsledku toho se minimalizuje role, některých obětí, jako byl například učeň Václav Sedláček. Ten byl stejně jako Jan Opletal těžce zraněn během demonstrací 28. října 1939, ale na rozdíl od Jana Opletala, zemřel už týž den a nedostalo se mu takové slávy. Události let 1939 a 1989 byly důsledkem mnoha jednotlivců, skupin a organizací i dějinných změn.
 
Mýty: 17. Listopad 1939 & Václav Sedláček, publikujeme v souvislosti s rokem 1989, jehož třicáté výročí se v současné době slaví napříč liberálně demokratickým zřízením. Realita, která je zahalena tímto mýtem, začíná již 28. října 1939, během oslav vzniku Československé republiky, které se změnily v demonstrace a shromáždění proti okupaci. Šlo o celospolečenskou reakci všech česky-mluvících vrstev s různou intenzitou v různých skupinách. Reakci proti cizí okupaci. A šlo především o reakci pravicovou a nacionalistickou, jak jsme již zmínili v článku „Dějiny podle altright: 17. listopad – svátek padlých národovců“ na stránkách Nová buržoazie.
 
Realita
 
Tváří tvář událostem posledních měsíců a let, kdy vidíme oklešťování lidské svobody ze strany masmédií, ze strany kulturního aparátu a kulturní a intelektuální fronty, dospíváme k závěru, že v roce 1989 se v zásadě nestalo nic. Nic, co by přineslo skutečnou svobodu a jen
jedna nesvoboda byla nahrazena nesvobodou jinou. Vraťme se tedy k roku 1939, který byl událostmi spojenými s popravou českých nacionalistických a vlasteneckých studentů. Studenti nebyli hnacím motorem českého odporu proti cizí okupaci, byli jeho nedílnou, někde kriticky důležitou, jinde druhořadou, ale nepopiratelnou součástí.
 
Dnes je tato situace, ta dějinná událost vydávána za boj demokracie a demokratických studentů proti totalitě. Svůj podíl na tom má paradoxně i minulý režim, pod jehož záštitou, respektive záštitou Československého svazu mládeže, proběhla i demonstrace 17. listopadu 1989. V roce 1939, ale šlo o národní a lidový odpor, který se rozšířil napříč všemi vrstvami společnosti.
 
Didaktika
 
Podstatou liberálního mýtu, mýtu liberálních elit, který je nám předkládán každoročně, téměř ve formě, někdejších prvomájových pochodů a oslav Říjnové revoluce (která vlastně taky proběhla v listopadu…), je vyzvednout na rozhodující pozice určitou vrstvu lidí, která se dokázala nejvíce přizpůsobit vývoji v roce 1989, uchopit politickou a ekonomickou moc, zneužít ji ve svůj prospěch a srazit zbytek účastníků stávek, demonstrací a odporu vůči minulému režimu, do prachu.
 
Strategickým a dlouhodobým cílem této propagandy bylo stanovit mýtus, který by umožnil vládnoucím elitám zneužívat nejslabší, z hlediska morálky nejohebnější a z hlediska vlastní vůle nejkřehčí a nejmanipulovatelnější – tedy studenty a mládež. Studenti nevedli
nepokoje a odpor v roce 1939, ale na této proto-propagandě zneužívané svazáky, byli využiti v roce 1989 a jako dědičnou genetickou informaci tuto propagandu předávají dál a snaží se udržet mýtus.
 
Dnes jsou tito lidé uctívanými kultovními vůdci s různými funkcemi a pozicemi, napříč úřady a státním aparátem, a to včetně ombudsmanů, senátorů, ale šlo i o bývalé ministry a co je horší, jde o lidi, kteří vychovávají a připravují, ještě horší generaci. Takovou, která se 16. listopadu shromáždila, aby svrhla legitimní vládu a nastolila vládu vyvolenou „studenty z 89“ a jejich pohrobky.
 
A není to jen Václav Sedláček, komu je věnován tento článek. Úcta náleží i jeho bratru, Karlu Sedláčkovi, který tak zahynul jako český patriot v boji proti cizí okupační mocnosti.
 
Autor: 7.Republika.cz, Praha, ČR, 17.11.2019