ROZHOVORY

21. čvn, 2018
Summit G7 skončil fiaskem, když prezident Donald Trump stáhl podporu závěrečného prohlášení a odjel předčasně kvůli jednání se severokorejským Kim Čong-unem. Trump se se členy skupiny neshodl nejen v otázce amerických cel...
 
Fiaskem jak pro koho. Pro amerického prezidenta rozhodně ne. Zbytku G7 ukázal rozhodnou obhajobu amerických zájmů. Koneckonců obrana domácího ocelářského průmyslu byla jedním z Trumpových volebních slibů. Fiaskem ovšem summit G7 skončil pro zbytek účastníků, kteří znovu narazili na Trumpovu neoblomnost a znovu si uvědomili, že Trump je někdo zcela jiný než Obama nebo Clintonová.
 
Americký prezident prohlásil i to, že by se jednání mělo znovu účastnit i Rusko, které bylo vyřazeno z původní G8 kvůli okupaci a následné anexi ukrajinského Krymu. Je to správné a co očekáváte, že bude následovat?
 
Hledání cest, jak postupně otevírat dveře k návratu Ruska z nesmyslné izolace, je prozíravou politikou. Rusko by se do G8 vrátit mělo. Vím, že mnozí budou křičet, že Rusům nelze odpustit Krym, ale možná by trocha vlastní upřímnosti Západu vůči sobě neuškodila. Byl to totiž Západ, kdo zcela nesmyslnou politikou vyhrotil situaci na Ukrajině, zahnal Ukrajince do situace zbytečného a všechny poškozujícího vyhrocení vztahů se svým sousedem. Fakticky to byl Západ, kdo vytvořil všechny předpoklady k tomu, aby si Rusko Krym připoutalo. Na dlouhá léta je to neměnný stav, jehož kořeny tkví ve zcela chybné politice západní diplomacie posledního desetiletí.
 
Změní něco aktuální roztržka USA a zbytku Západu ohledně obchodu?
 
Kéž by! Kanadský premiér by si měl uvědomit, že poštěkávat na Trumpa ohledně zvýšení cel na ocel a hliník a současně uvalit 270% cla na americké mléko a mléčné produkty dovážené do Kanady prostě není možné. A paní Merkelová a spol. jsou přece všechno možné než obhájci volného trhu. To jsou přece propagátoři a tvůrci nejrůznějších regulačních bariér. Kdyby se všichni tihle aktéři chytili za nos, uvědomili si, že hlavně oni mají tuny vlastního másla na svých politických hlavách, pak by ta tzv. roztržka byla začátkem ozdravného procesu, který celý uvadající Západ potřebuje jako sůl.
 
Je tato roztržka i výsledkem určité ideové neshody mezi Trumpem a evropskými vůdci (ale je třeba k nim přiřadit i kanadského premiéra)?
 
Ano, Trump sleduje reálpolitiku a na rozdíl od svých západních politických spojenců nemá potřebu své cíle balit do pokryteckých moralistních frází. Pro Trumpa je „America First“ a sledování americké prosperity hlavním cílem. Trump se cítí odpovědný za sliby té většině svých voličů, která jej zvolila. A v tom je ten hlavní rozdíl. Kdyby si Merkelová, Macron i Trudeau počínali stejně, možná by pochopili, že většina jejich občanů má jiné starosti než bojovat proti slunečnímu záření a zamýšlet se nad tím, zda se má muž takhle po ránu cítit být více ženou a naopak.
 
V posledních měsících jsme byli svědky zostřeného napětí mezi Západem a Ruskem. Je pro nás Rusko opravdu největší hrozbou?
 
Ne, Rusko pro nás největší hrozbou není. Největší hrozbou Západu si je dnes Západ sám tím, že vládu demokratické většiny nahradil vládou nejrůznějších menšin, většinou nikým nevolených, a proto také nikomu neodpovědných.
 
Už zhruba tři roky je důležitým politickým tématem nejen v České republice migrační krize. Češi odmítli kvóty. Nyní se však chystá Dublin IV. Vy jste k němu použil ostrá slova jako vražedná směrnice, která ve svých důsledcích katastrofálně ohrožuje budoucnost naší země. V čem spočívá její nebezpečí?
 
V žádném případě není možné dopustit, aby náš stát ztratil tak zásadní kompetenci, jakou je vlastní suverénní rozhodování o tom, kdo další bude vedle našich občanů žít na českém území. Není možné, aby o sousedovi, který může v budoucnu bydlet vedle vás na chodbě, rozhodovala jakási migrační agentura v Bruselu – ne vy a vámi zvolení, a tedy i vámi odvolatelní politikové.
 
Někteří politici tvrdí, že Dublin IV je zbytečně nafouknuté, či dokonce už omšelé téma, ze kterého není třeba mít strach. Co si myslíte o tomto názoru?
 
To považuji za naivní a nezodpovědné postoje. Celou situaci je třeba bedlivě sledovat. Proces kolem nařízení Dublin IV se vyvíjí, nová italská vláda před několika dny vyzvala Rakousko a Německo ke skartaci Dublinu IV a vypracování nového návrhu. Česká diplomacie, česká vláda i domácí Parlament musí celý tento proces sledovat s nejvyšší možnou obezřetností, abychom byli připraveni včas a adekvátně formulovat náš postoj a pro jeho podporu případně hledat spojence.
 
Můžeme se proti podobným směrnicím bránit? Bylo by jediným řešením – pokud nám bude přes náš nesouhlas vnucena – odchod z EU? Jaká je jiná alternativa k našemu členství? Co by pro Českou republiku bylo podle vás ideální?
 
Pro českou politiku by bylo prospěšné, kdyby si zkonsolidovala vnitřní politické poměry a v otázkách národní bezpečnosti a zahraničněpolitických záležitostech táhla přiměřeně svorně za jeden provaz. Neroztěkaná, srozumitelná a racionálně jednotná zahraniční politika je předpokladem k úspěšnému hledání spojenců a vytváření koalic se společnými zájmy. Vše ostatní prozatím považuji za osamělé, byť i třeba dobře míněné výkřiky.
 
V České republice čekáme osm měsíců na vládu. Prezident pověřil Andreje Babiše podruhé sestavením vlády. ČSSD ve vnitrostranickém referendu potvrdila, že se vládního formátu chce účastnit. Pokud to tedy všechno vyjde, budou sociální demokraté program vlády ovlivňovat doleva. Nebylo chybou, že se s Babišem nedohodla ODS, která by naopak mohla nasměrovat vládu doprava a prosadit něco ze svého programu, což z opozice jde velmi těžko?
 
Zda vláda Babiše s ČSSD vznikne, to se teprve ukáže. A jak si v ní budou socialisté počínat, to také teprve uvidíme. Ale již dnes je patrné, že si na údajně neoblomném Babišovi vymohli socialisté lecjaké ústupky, a sám premiér nepůsobí dojmem, že by v dnešních dnech byl v bůhvíjak komfortní situaci. Tím chci naznačit, že socialisté ukázali, že premiérem Babišem lze hýbat, lze s ním posouvat a lze skrze něho protlačovat vlastní nápady a priority. Kdyby se namísto socialistů o něco podobného pokusila ODS, a já netvrdím, že vyjednávání muselo nutně dobře dopadnout, třeba mohla něco pozitivního udělat s agendou zdevastovaného českého školství nebo sociálních věcí, napravovat hrůzy Marksových, Dienstbierů a Valachových. Třeba by skrze vládní angažmá mohli lidé z ODS něco pozitivního udělat pro české živnostníky a podnikatele a třeba by na Ministerstvu zahraničí v neklidné době mohl usednout důvěryhodný politik. Věřím, že by to ODS skrze pozitivní výsledky uměla posléze i vysvětlit svým voličům. Takhle bude z parlamentního kouta pokřikovat, že se v Čechách znovu derou k moci komunisté, když jim k tomu vlastní nečinností otevřela všechny možné dveře. ODS v mých očích bohužel předvedla, že dnes má asi morální program, nemá však pro tuto zemi žádný silný politický program, pro který by byla ochotna riskovat a sjednat užitečný kompromis.
 
Při posledních volbách – ale je to dlouhodobější trend – nedopadly nejlépe tradiční strany – ať už nalevo jako ČSSD, tak středopravicové proevropské. Proč tomu tak je? Opustily svoje voliče? Drží se témat, která jsou vyčichlá?
 
Není to pouze české specifikum. Politické strany, které byly po desetiletí páteřemi národních politických systémů, postupně přestávaly plnit roli převodních pák názorů svých voličů. Přestaly své voliče obsluhovat, přestaly zprůchodňovat jejich přání. Uvnitř politických stran mizela ostrá ideová debata, programy dříve odlišných stran začaly splývat, a tak bylo vlastně jedno, koho lidé volí. Absence vnitrostranické konkurence vedla k personálnímu vymírání a tragickému nedostatku lídrů. Čím víc chyběly ideje, tím víc převládal politický byznys a kamaráčoft. O to snadněji rostla moc nadnárodních expertních byrokratů, kteří vždy milovali nepolitickou politiku, nenáviděli národní stát a politické strany byly jejich nepřáteli. Všechny tyto atributy jsou přítomné ve všech členských státech EU, proto v nich procesy politických proměn mají podobný průběh a podobnou povahu.
 
Liberálně orientovaní pozorovatelé nechápou, proč Češi, kteří se mají tak dobře, podporují „populisty“. Čím to je? A není to jen v Česku, v Itálii teď dvě takzvaně populistické strany sestavují vládu. Nejsou ti „populisté“, kteří jdou proti mainstreamovému proudu, v mnohém inspirativnější než Junckerové, Merkelové a Macronové?
 
Ano, to je přesné, liberálové proti „populistům“. Jenže háček je v tom, že ti takzvaní populisté obvykle hlásají totéž, co si dnes myslí mlčící většina občanů: že rodina je maminka a tatínek, kteří společně vychovávají své děti, že jim do životů nemají mluvit úředníci a nejpodivnější neziskové organizace, že stát je tu od toho, aby bránil bezpečí a práva svých občanů, ne garantoval jistoty často velmi zvláštních menšin. Britský novinář a komentátor David Goodhart přesně popsal, že být dnes „populistou“ znamená být člověkem „odněkud“, mít své kořeny a kotvy. Být vlastenecky loajální k místu, odkud pocházím. To liberálové nechápou. Oni jsou lidmi „odkudkoliv“. A to je zásadní spor, který dnes hýbe Západem. Má své politické nositele a výsledkem jsou aktuální politické i společenské proměny v některých zemích kolem nás.
 
Autor: Ivo Strejček, Oldřich Szaban, Praha, ČR, 21.6.2018
 
Publikováno na serveru Parlamentilisty.cz
 
Zdroj:
 
 
10. čvn, 2018

Rozhovor v pořadu Partie na TV Prima...

Václav Klaus senior:
 
„Mám nový účes, protože poté, co jsem měl milimetrové vlásky, zmeškal jsem svou holičku a nechtěl jsem být nevěrný. A když vidím pana Bartoše, tak si myslím, že zkusím nový účes, třeba dredy. Protože názory od těch lidí neslyším, tak si myslím, že je lidé volí kvůli účesům.“
 
 „Jestli je opravdu možné, aby tito dva lídři nalezli něco společného, tak by to bylo pro lidstvo jen dobře. Doufejme, že se to podaří. Doufám, že summit není důležitý jen pro Severní Koreu, ale pro nás pro všechny.“ 
 
„Také bych tuto schůzku opustil. Ani se tomu nedivím. Trump vybočuje z řady v této světové špičce politiky. A díky za to. To, kam nás tato špička zavlékala, bylo neblahé.“ o odchodu DJT ze summitu G7.
 
„Pro nás byl hrozbou Sovětský svaz. Dnešní Rusko není žádná hrozba. Nevidím, že by tady stály armády na hranicích naší země. Nemyslím si, že by nám Rusko posílalo direktivy do našeho zákonodárství, jako to dostáváme z Bruselu. Putin mě opravdu ničím neohrožuje. A ten zlomek našich populistických politiků, kteří dětinsky bojují s Ruskem, ti by se nad sebou měli zamyslet.“ 
 
„Měli bychom se poučit Orbánovým Maďarskem či Kaczyńského Polskem a nebýt tou malou ustrašenou zemičkou. Beznaděj naší politiky ale trvá. Nejsem schopen se vzrušovat nad naší nevládou. To já se nerozčiluju. To bylo jasné, kdo se podíval po skončení parlamentních voleb, tak mu bylo jasné, že budeme žít v této beznadějné situaci a že nikdo nebude mít mandát, jaký si vyrobil Orbán v Maďarsku. Jakákoliv vláda vznikne, tak je mi jasné, že ta vláda bude mít úplně jiné, diametrální názory na svět. Takže mě vůbec nevadí, že ta vláda není.“ o nové české vládě.
 
„To není nic neobvyklého.“ o vměšování se Německa do českých, ale i třebas italských záležitostí...
 
„ANO je ideově beztvará hmota a šlo o to, koho bude mít za partnera. Lepší by ale bylo, kdyby bylo hnutí tlačeno k pravu. Když jsem viděl jejich heslo Bolševická vládo, Praha není stádo, tak jsem tomu nevěřil. Myslel jsem si, že je to vtip. Je to dětinsky hloupé.“ o současné ODS...
 
„Piráty a Zelené považuji za větší zlo než dnes již vyčpělou, ideologicky zbytkovou KSČM. Pro mě to není konec světa. Jsem zděšen, že se to stane, ale máme tu větší hrozby.“ o KSČM a její podpoře nové vlády ANO & ČSSD...
 
„Je to úhybný zbabělý manévr stranických lídrů. Nechtějí si zašpinit ruce, aby řekli svůj názor. Tak zbaběle řeknou, ať si to rozhodnou členové. To je tak průhledný dětinský manévr. Tak se to prostě dělat nemá. To je totální absence jakéhokoliv politického vůdcovství.“ referendum v ČSSD o vstupu do vlády...
 
„Evropská unie a zejména její dnešní verze je zhoubnou věcí pro Evropu. Je svěrací kazajkou, která ty Evropany přiškrcuje a nepřináší nic dobrého. Nevadilo by mně, kdyby bylo referendum a lidé by v něm řekli ne.“ 
 
„Nejsem schopen tento výrok vyhodnotit. Pro mě je to překvapivý výrok. Že by to bylo pokání? Že by to bylo sypání popelu na hlavu? Byl to její chvilkový názor.“ o výroku Angely Merkelové o nových kvótách na ilegální imigranty...
 
„Je neuvěřitelné, jakou tento člověk získává moc. Ale cokoliv řekne, je špatně.“ o Georgi Sorosovi...
 
Autor: Václav Klaus, Prima TV, TGM, Praha, ČR, 10.6.2018
 
Zdroj:
 
5. čvn, 2018

Rozhovor pro Lidovky & Právo...

Václav Klaus nikdy neměl zavedené pojmy v lásce a­ úspěšně je odrážel. Není prý euroskeptik, je eurorealista. Občanská společnost je ve skutečnosti „havlismus“. A naše planeta není zelená, ale modrá, jak zní i název jedné z­ exprezidentových knih. V rozhovoru pro LN Klaus navrhuje, aby se nové definice dostalo i dalšímu pojmu – populismu...

LN: Minulý týden v Praze vystoupil Steve Bannon, bývalý stratég Bílého domu a hlavní poradce Donalda Trumpa. Říkal, že se do Evropy jezdí učit od populistických stran, co zabírá na voliče. Není to nebezpečný výrok? Vy jste přece byl součástí establishmentu, o němž tyto strany říkají, že je mrtvý a chtějí ho nahradit.

A co by se asi tak učil od nepopulistických lídrů západní Evropy? Od těch Macronů, Merkelových, Junckerů a Rajoyů. To by musel být blázen. Tenhle liberální establishment přece Bannon poslouchá dnes a denně doma. Zajímavé věci o světě a Evropě říkají právě tito takzvaně populističtí lídři.

Já doma i v cizině bojuji proti nálepce populistická strana. Místo analýzy a rozboru ji všemožní lidé používají k totální diskreditaci každého, kdo je v nesouladu s­ tím, co hlásá dominantní doktrína té které země.

To, že já jsem svou povahou spíš akademik, který místo řečnění na náměstí sedne a napíše nějaký pádný esej, na věci nic nemění.

Kdybych se chtěl něco dozvědět o Nizozemsku, pojedu za Geertem Wildersem, když budu chtít něco zajímavého o Itálii, vybral bych si Mattea Salviniho.

LN: S Wildersem jste se ale setkal, ne?

Ano, seděl v Institutu Václava Klause tady u stolu. Na vysvětlenou – mám blíž k Wildersovým názorům na EU než na migraci. Nepochopil jsem, proč atakuje muslimy a ne islamismus, a také jsem mu to řekl. Na Wilderse se navíc nabaluje celá ideologie a­ s­ tou už já nesouhlasím.

LN: A nevadí vám, že lidé jako Wilders jdou proti tradičním politickým stranám, které jste vy dlouhá léta reprezentoval?

Já jsem hlavní bojovník proti evropskému establishmentu, v tomto případě jsem s nimi na jedné lodi. Používám jiné argumenty, které jsou establishmentu bližší a srozumitelnější. Určitě nemluvím jako Okamura. Což neznamená, že s mnoha názory Okamury nesouhlasím.

LN: Zmínil jste Salviniho a Itálii, to je ale přece jiný případ. Je to nárazníkový stát, který čelí migraci. Tam shoda s Evropou nepanuje.

Itálie se nevzpamatovala od devadesátých let minulého století, kdy se podařilo totálně rozbít tamní systém a politické strany. Od té doby Itálie nebyla schopna založit strandardní politické strany. Z mého pohledu je to chyba a­ neštěstí, ale na druhou stranu italská realita.

Mě na dnešní Itálii šokuje něco jiného, co má podle mě evropskou dimenzi. Rozumím tomu, že prezident republiky polemizuje s tím či oním člověkem, který má být ministrem. U nás to prezident Zeman nesměle dělá také.

Do italské vlády ale mířil Paolo Savona, mně známý ekonometr, jehož model jsem kdysi dávno u nás aplikoval. Se Savonou jsem se několikrát potkal, byl ministrem v jedné z předchozích vlád. Je to jednaosmdesátiletý respektovaný muž, který o euru píše vážné statě.

Že ho někdo v Německu nebo Bruselu označí za euroskeptika a řekne, že Savona ve vládě být nemůže, a italský prezident ho opravdu odmítne schválit, je pro mě naprosto zoufalá výpověď o Evropské unii. Kdyby to byl nějaký přidrzlý mladíček, prosím, to bych nekomentoval. Ale Savona jako hrozba pro EU? To je děsivá výpověď o dnešním světě.

Zdroj:

https://www.lidovky.cz/rozumim-si-s-populisty-rika-vaclav-klaus-pry-neni-euroskeptik-ale-eurorealista-gda-/noviny.aspx?c=A180601_195100_lide_krku

https://www.klaus.cz/clanky/4276


 

Právo: Bývalý prezident Václav Klaus v rozhovoru pro deník Právo kritizuje současnou politickou scénu, schvalování dohody Dublin IV a Evropskou unii jako celek.

Mluvíme spolu v čase výročí měnové reformy, která v 50. letech připravila lidi o peníze. Je ta připomínka něčím aktuální?

Já jsem den měnové reformy zažil, bylo mi dvanáct let. Reforma se vyhlásila, myslím, tehdy v sobotu, v době, kdy už byly zavřené obchody, aby lidé nestihli nic koupit. Otevřená byla jen cukrárna blízko našeho domu.  Utvořila se tam strašná fronta. Lidé ze zoufalství, že přijdou o peníze, kupovali vše, co bylo, a co nesnědli, to rozdávali, aby si alespoň naposled užili svých vlastních peněz. Lidé se většinou umějí poučit z velké události, ale nejsou schopni dohlédnout, jak se malými krůčky k takové situaci dochází, podceňují či nedocení drobné signály, že se chystá něco nedobrého.

Vy někde drobné kroky vedoucí nedobrým směrem vidíte?

Jedním hlasem ve svých projevech a textech na tyto krůčky, které vedou k dalekosáhlým a zásadním událostem, upozorňuji. Tyto drobné kroky byly typické pro komunistickou éru, ale jsou typické i pro éru Evropské unie. To jsou ta různá nařízení, regulace, omezení. Podobnost dnešní doby s dobou minulou vidím velmi silně. Abych předešel laciné kritice, porovnávám dnešní měkký socialismus Evropské unie s pozdním komunismem. Nikoli s gulagy a komunismem 50. let.

Kritici současné politické scény tvrdí, že ohrožení demokracie představuje premiér v demisi Andrej Babiš a jeho politika.

Skutečné ohrožení demokracie je naprostá vyčpělost jiných stran, než je ANO. Naši demokracii ohrozil totální propad dvou dlouhá léta dominantních stran nalevo a napravo, tedy ČSSD a ODS. Jejich výpadek ohrozil demokracii a produktem tohoto výpadku je ANO. Doufám, že si to lídři politických stran uvědomí.

Udělali jsme si v našem institutu takový přehled součtu hlasů ČSSD a ODS. Ve volbách 2006 to bylo 70 procent, v roce 2010 už jen 40 procent, r. 2013 necelých 30 procent a v roce 2017 měly obě strany kolem 18 procent hlasů voličů.

Zmizení těchto politických stran je ohrožení. Nezmizely kouzlem, genialitou, silou či šarmem pana Babiše, zmizely svou vlastní beznadějí. Proč se tak stalo, je na širší debatu, hrála tam roli řada vnitřních faktů, spousta vnějších faktorů, které bych spojoval s atakem na politiky a politické strany. Že tam byly osobní chyby, je rovněž evidentní.

Kdyby vláda získala důvěru, bude to bod obratu?

Všude v zahraničí dostávám otázku, kdy už vznikne vláda. Nevím, a je mi to jedno. Vláda v rozložení politických sil, jaké máme, bude totiž horší než současná vláda-nevláda. Přeji si proto maximální prodlužování období faktického nevládnutí. Jedině se obávám momentu, že mimo nás vznikne nějaký vážný problém, který by vyžadoval rozhodnutí nejen formální mocí nadané vlády, nýbrž vlády naplněné nějakým obsahem. Může se stát, že nám toto velké téma v EU rychle připraví.

Tím tématem bude schvalování dohody známé pod názvem Dublin IV neboli vyjmutí azylového řízení z jednotlivých členských států.

Na rozhodnutí, jak s tím naložíme, nepotřebujeme nevládu, ale silnou vládu se schopností bouchnout do stolu a se všemi důsledky říci ne.

I v souvislosti s hnutím ANO se na české politické scéně skloňuje slovo populismus.

Populismus je nálepka, etiketa, která se dá použít kdykoli. Když budu parafrázovat větu bývalého německého kancléře Ludwiga Erharda, populismus je etiketa, která se dá nalepit na láhev s jakýmkoli obsahem. Její hlavní význam je apriorní odsouzení, kaňka, nálepka na jakéhokoli člověka, který se vzpírá dominantnímu uspořádání věcí, v daném případě modelu Evropské unie a její antidemokracie. Je to zlá nadávka. Protestuji proti jejímu využívání. U nás je to laciná nadávka umožňující odsoudit člověka bez jakýchkoli argumentů.

Říkáte, že v Česku chybějí politické osobnosti s jasnými postoji. Co je podle vás příčinou?

Náš domácí svět byl Václavem Havlem založen na disidentském konceptu nepřetržitého zápasu s politiky a politickým systémem. Oni chtěli nepolitickou politiku, proto potřebovali nepolitiky. Je to jejich vina za situaci, ve které se nacházíme – politiku zrušit a umožnit vládnutí nezvolených elit, nejrůznějších nevládních, odborných organizací, které by nepodléhaly demokratické kontrole. To nám dala do vínku tato disidentská skupina, dodnes neseme následky. Já jsem se snažil s tím pohledem utkávat.

To je domácí aspekt. Podobný proces existoval i v západním světě. Produktem je pokrokářská, tzv. liberální demokracie, která zneužívá slova demokracie, aby zakryla svou nedemokratickou podstatu. Tento systém tzv. liberální demokracie nepotřebuje skutečné politiky, ten potřebuje vyvolenou elitu, která bude o nás všech rozhodovat. Prototypem je Evropská unie. Tedy, u nás se střetávají dva vlivy.

Na druhou stranu ale lidé volili Andreje Babiše, ve Velké Británii brexit, za oceánem Donalda Trumpa.

Ano, lidé si tuto situaci začínají stále více uvědomovat. Je nesporný fakt, že to cítí lidé v řadě zemí. Posiluje to strany, kterým bruselské elity říkají pohrdlivě populisté. Signály změn existují, ale Rubikon se ještě nepřekročil, nedosáhlo se úrovně, kdy by mohlo dojít k nějaké kvalitativní změně. Ukazuje se, že musí být ještě hůře, aby se něco stalo.

Zdroj:

https://www.novinky.cz/domaci/473856-klaus-vlada-musi-umet-v-eu-rikat-ne.html

http://institutvk.cz/clanky/1137.html


 

Autor: Lidovky, Právo, TGM, Praha, ČR, 5.6.2018

Zdroj:

http://institutvk.cz/