ROZHOVORY

23. čvn, 2019
Protivládní demonstrace, které vyvrcholí dnešním protestem na pražské Letné, mohou podle bývalého prezidenta Václava Klause změnit atmosféru v zemi a zneklidnit situaci...
 
Klaus dnes v debatě Partie TV Prima řekl, že se jedná o protesty zneuznaných lidí, kteří jsou frustrovaní, že nevyhráli volby. Frustrace a snaha se zviditelnit podle něj stojí i za tím, že se opoziční strany vyvolaly hlasování o nedůvěře vládě, které se uskuteční ve středu...

Klaus řekl, že demonstrace jsou fenomén, ale jinou věcí jsou demonstrace organizované, manipulované, na které se sváží zadarmo z Moravy "zaplacení lidé". Před 30 lety se podle něj demonstrovalo proti režimu, dnes protestuje hrstička zneuznaných lidí. "Jsou nespokojení, frustrovaní, že nevyhráli volby," konstatoval Klaus. Demonstrace mohou podle něj zneklidnit zemi, rozeštvávat a přispět k nepohodě v Česku.

Bývalý prezident řekl, že sám je daleko víc frustrovaný než většina lidí. Kritizoval vládnutí Pirátů v Praze. "Je to děs, který jsem si nikdy před 30 lety neuměl představit, že se něčeho takového dožiju," uvedl. Účast na Letné však nepovažuje za způsob, jak frustraci vyjevit. Vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) podle něj také dělá jinou politiku, než kterou by někdejší předseda vlády Klaus dělal sám.

Na adresu premiéra Babiše Klaus řekl, že nemá důvod být jeho stoupencem, protože současný premiér založil politickou kariéru na vymezování proti němu. "Hodnoťme jeho vládu, jak funguje a nefunguje. Já vidím řadu věcí pozitivních, velmi bych chtěl vidět, jak by se chovaly jiné politické strany," řekl Klaus. Chválil Babiše, že se na jednání Evropské rady postavil proti "nesmyslné doktríně" o člověkem vyvolaném globálním oteplování.

Frustrace opozice podle Klause stojí i za středečním chystaným hlasováním o nedůvěře vlády. "Už dlouho se (lídři opozice) nezviditelnili, proto vyvolají hlasování o nedůvěře a budou mít několik hodin šance, aby ČT24 vysílala jejich moudrá nebo méně moudrá plácnutí do vody," uvedl. Babišův střet zájmů, jehož evropské analýzy opozici k hlasování přiměly, je podle něj šest let známá věc.

Klaus kritizoval vládní sociální demokracii, především ministryni práce Janu Maláčovou (ČSSD). Chová se podle něj jako "fanatička", která popírá zásadu, že práce je východiskem a sociální dávky pouhou výjimkou. Šéfa diplomacie Tomáše Petříčka (ČSSD) označil za ostudu zahraniční politiky.

Autor: Prima TV, ČTK, Praha, ČR, 23.6.2019

Zdroj:

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/klaus-demonstruji-lide-frustrovani-ze-nevyhrali-volby/1770668

https://prima.iprima.cz/partie/23062019


 

21. kvě, 2019
Bývalý prezident České republiky Václav Klaus byl v pátek dne 17. května 2019 hostem pořadu Interview Plus o evropských volbách na vlnách Českého rozhlasu...
 
Odkaz na videozáznam tohoto interview naleznete na stránkách Českéhzo rozhlasu zde: 
 
 
Autor: ČRo Plus, Praha, ČR, 21.5.2019
 
Zdroj:
 
 
 
19. bře, 2019

Rozhovor pro deník Blesk.cz...

Berete si osobně, co se děje vašemu synovi, poslanci Václavu Klausovi mladšímu (49)?

„Je to můj syn a odehrává se to ve straně, kterou jsem založil. Když říká, že se zakládala u nás v kuchyni, tak má víceméně pravdu. Ale myslím, že umím přísně oddělit osobní věci od politických. Pro mě to, co se odehrálo, je politický fenomén a já ho tak hodnotím.“

Znamená to, že kdyby se něco podobného stalo komukoliv jinému v ODS, tak byste se jej zastal stejně tak hlasitě?

„V principu ano, i když ‚komukoliv jinému‘ je strašně nejasný pojem. Kdyby někdo vylučoval paní Němcovou (Miroslavu, pozn. red.), tak bych asi proti tomu nevystupoval. Že to má osobní složku, ta má kritika, to je samozřejmě jasné. I v televizi jsem jasně řekl, že v ODS se za mě nevylučovalo a názory tam vždycky byly nejrůznější.“

Exposlanec František Laudát nyní napsal, že máte krátkou paměť. Vy osobně jste prý nevylučoval, ale v ODS se rušily celé oblastní a místní organizace.

„Nemám tak geniální paměť jako pan Laudát, který byl zvláštní osůbkou ODS. Nevybavuji si, že by se rušily organizace nebo oblasti. To si myslím, že vzniklo až dlouho po mně.“

Byly však masové odchody lidí, kteří s vámi nesouhlasili. Vypadaly jako dobrovolné, ale…

„Prohlašuji zodpovědně, že žádné vylučování nebylo. Tečka! Jestli se myslí rozkol ODS v rámci sarajevského atentátu na konci roku 1997, to byl jiný fenomén. Tam se jedna skupina uraženě rozhodla z ODS odejít, ale rozhodně je nikdo nevylučoval.“

Jak si myslíte, že kauza »atentát na Klause mladšího« ODS ovlivní do eurovoleb?

„Je mnoho lidí, mně docela blízkých kamarádů, kteří už řadu let říkají: I kvůli tobě od nepaměti volím ODS, i když stále s větším sebezapřením, ale teď už teda nebudu. Já myslím, že toto je nový fenomén, který ta kauza přinesla.“

Pro televizi jste nedávno uvedl, že doufáte, že před evropskými volbami přijde subjekt, jehož názorům byste rozuměl. To vzbudilo paniku, že zakládáte stranu…

„Já myslím, že to vyloučení až tři týdny dřív. Kdyby přišlo, tak bych stihl buď sám, nebo spolu s ním nějaký takový subjekt založit (termín pro podání kandidátních listin hnutí či stran je dnes, pozn. red.). Ale za dva tři dny se to stihnout nedalo.“

Vy, euroskeptik, jste byl tak rozhněvaný, že byste se účastnil eurovoleb?

„Ano.“

Ale tak budou i další volby, ještě můžete.

„Vždyť ano, taky není konec světa.“

Takže to nepřímo potvrzujete, že se nějak vložíte do politiky.

„Ne. Nepřímo to nevylučuju.“

Je nějaký recept, něco, co byste té své bývalé straně poradil?

„Otázka je, jestli je ta dnešní ODS změnitelná, anebo ne. Člověku se taky pořád nechce vyzývat k revoluci. Někdo si pořád myslí, že by mohlo dojít k samovývoji uvnitř té strany, ale mně se zdá, že skoro ne.“

Takže žádné rady?

„Já myslím, že oni by mě ani neposlouchali.“

Vy jste ODS založil v roce 1991, o 12 let později jste z ní vystoupil. Jak se díváte na něco, co jste vytvořil, ale už je tam úplně jiné obsazení? To je jako bývalá kapela v jiném složení.

„Že je politická strana živý organismus, který se vyvíjí, stárne, obměňuje, to každý předseda musí vědět. ODS měla nějaké kmenové buňky, o kterých jsem přesvědčen, že jí dávaly její základní charakteristické rysy. Ty byly narušeny s Mirkem Topolánkem, a pak úplně vymazány dnešním předsedou Fialou.“

Co myslíte těmi buňkami? Ideologii?

„V každém případě. Ale vycházejme z těch tří písmen ODS, tedy Občanská demokratická strana. A to písmenko D v názvu, tedy demokratická, to se mi zdá naprosto klíčové. To je to hlavní slovo, jež je zvráceno v tom evropském liberálním stylu, který sem zavlekl pan Fiala. Myslím, že s panem Fialou a dalšími je to strana jiná. Tak ať se přejmenuje a ti lidé hlásají názory, které považují za správné.“

Je ještě něco jiného, co byste panu Fialovi vyčetl, krom té nedůslednosti vůči ideologii, již vy považujete za »odéesáckou«? Zase dovedl ODS z pokraje volitelnosti na druhé místo v posledních sněmovních volbách.

„On vždycky hrál na Evropu. V ODS v podstatě nikdy nebyl, to je světový rekord, aby se někdo stal předsedou strany a v té straně byl jen chvíli (Fiala je předsedou od roku 2014, do ODS vstoupil na konci roku 2013, pozn. red.). To je něco nemyslitelného, normálně se mělo vždycky za to, že musí každý člověk začít od píky a postupovat, aby se k tomu vrcholu nějak dostal. I to je velmi specifické v případě pana Fialy, který už přišel s hotovými názory a neprošel tou normální stranickou diskuzí, léty soubojů o prosazení svých názorů. Bylo to ve chvíli paniky, kdy po předsedovi Topolánkovi, který skončil podivným způsobem, skončil druhý předseda (Petr Nečas, pozn. red.) vpádem Ištvánových mužů na Úřad vlády. Při panice ODS a zoufalém hledání se někomu pan Fiala v první chvíli zdál jako nadějné řešení. Historie ukazuje, že to tak nebylo.“

Klaus mladší tvrdil, že ho kvůli jeho osudnému výroku budou považovat za antisemitu. Je antisemitský?

„Určitě ne. Syn pouze popsal bezmoc vůči Evropské unii při povinném přijímání naprosto bezcenných a degradujících zákonů. To přirovnání bylo o pasivitě dnešního českého poslance, který má sen o jakémsi svébytném státě. Příměrů, jak svázané ruce mají poslanci ve svém hlasování, můžeme zvolit padesát devět a Vašek řekl, že mu to připomíná svázané ruce židovských představitelů, kteří rafinovaností nacistických šéfů dostali za úkol, aby si sami vybrali, koho pošlou do transportu, s tím, že bylo jasné, že pokud si je nevyberou, nacisté přijedou, prvních sto lidí vezmou a odvezou je beztak. Jestli to je nejnutnější příklad, to asi ne. Já jsem mu i řekl: ‚Proč se pouštíš na tuto půdu? Usnadňuješ to některým hlupákům, kteří toho využijí proti tobě.‘ Ale nic antisemitského na tom nebylo.“,

Jak mimochodem reagoval Klaus ml. na vaši výtku?

„Nechci mluvit za něj. Jen jsem mu řekl, že ten příměr je zbytečný a je to nadbíhání si na kritiku paní Udženijí a paní Němcových a dalších výlupků v ODS. Samozřejmě to od něj byla trochu hloupost, ale že by to myslel nějak špatně, to opravdu vylučuji.“

Podobně neuvážené výroky už v minulosti »odstřelily« tehdejšího šéfa ODS Mirka Topolánka. Ty antisemitské nebo nějak problematické dle vás byly?

Odpovím obecně. Já považuju obviňování kdekoho kdekým, že to je novodobý Hitler, za hlouposti. To jsou pro mě bezcenné výroky. Ale nic takového Vašek neřekl.“

No nedávno váš syn přirovnal reformu EU z pera francouzského prezidenta Macrona k Mein Kampf (v překladu Můj boj) od Adolfa Hitlera…

„Já jsem také měl polemiku s tím šíleným manifestem pana Macrona. Macron tam říká, že jeho boj s Unií je takový nebo makový. A já jsem napsal ve svém článku »Jeho boj: chce se mi říci Mein Kampf«, protože to jsou stejná slova. Samozřejmě tím implikuju něco s Hitlerem spojeného. Přiznám se vám, že jsem velmi váhal, zda to vyškrtnout, ale nakonec jsem se rozhodl to tam nechat, protože Macron mi pije krev tak, že si myslím, že toto bylo potřebné říci.“

Tak jak se v tom vyznat? Mají politici takové příměry klidně používat? Anebo radši ne, ať už jen z opatrnosti?

„Příměr je prostě vždycky nadsázka. Každý příměr kulhá. Člověk si vypomáhá tím příměrem. Měl by zvažovat, který je vhodný pro tu chvíli, a který ne. Ať to prostě každý dělá sám na svoji zodpovědnost.“

A když jste Václav Klaus mladší, ve straně tak trochu otloukánek, a použijete něco takového… Nenahrává to těm spekulacím, že se chtěl nechat vyhodit už dlouho?

„Rozhovor, s nímž jsem ochotně souhlasil, neměl být o mém synovi, ale o ODS, která je zásadnější téma. Mě trápí, že ta ODS zoufale dopadla se svým dnešním vedením, které je tak bezbarvé, jak snad nic ještě bezbarvého nebylo. Myslím si, že abych ho tu diskutoval, by si nepřál ani můj syn. On by se raději obhajoval sám (Klaus byl na zahraniční cestě, pozn. red.). Ale jeho vyloučení ze strany v nepřítomnosti mě motivuje po dlouhé době cokoliv říkat k ODS.“

Vera Renovica, publikováno v deníku Blesk dne 19. března 2019

Autor: Blesk.cz, Praha, ČR, 19.3.2019

Zdroj:

http://institutvk.cz/clanky/1304.html


 

 

13. úno, 2019

Rozhovor Václava Klause pro Lidové noviny. O eurovolbách, brexitu a zahraniční i hospodářské politice vlády...

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Je u nás silná osobnost nebo politické uskupení, které byste byl schopen a ochoten volit?

Začít by se mělo debatou o ­tom, jaký je smysl nebo nesmysl Evropského parlamentu. Od toho se odvíjí všechno ostatní. Evropský parlament není parlament, to víme všichni. Je to hra na parlament. Proto oběť někoho, kdo do něj chce kandidovat, je obdivuhodná. Člověk má pořád nutkání říkat, že každá příležitost se má využívat, tedy i Evropský parlament – z tohoto pohledu není úplně jedno, kdo do něj bude zvolen. Ale sám o sobě jsem k jeho významu velmi skeptický. Většinou je to odkladiště druhořadých politiků, pro které není dostatečná role doma. To je úvod mého názoru. Samozřejmě spoustu lidí uvažovalo, že založí nějaké strany, když ty dosavadní jim nevyhovují. Nevím, jestli se to nějak uskuteční.

Načal jste aktuální téma. Mezi europoslanci je trendem zakládat další a další nové strany. Naposledy s tím přišli pánové Jaromír Štětina a Pavel Telička. Není to přílišné drobení scény?

Zrovna tito dva pánové tím, že si zakládají vlastní strany, se předem odsoudili k záhubě. Takže myslím, že to je úplně bezvadný nápad. Doporučoval bych, aby si co nejvíce takových lidí zakládalo svou specifickou stranu do evropských voleb. To bych si velmi přál.

Vidíte u nás někoho, kdo z vašeho pohledu není druhořadým politikem a kandiduje nebo by měl kandidovat?

Nevím. Nevím. Nevidím. Neznám zřetelné politické seskupení, které by jednoznačně označovalo dnešní Evropskou unii za slepou uličku, za historický omyl. Taková strana se u nás neodvažuje profilovat. A protože si tohle myslím, tak u nás žádného svého koně nemám.

Neuvažoval jste o tom, že byste kandidoval vy sám?

Ale samozřejmě že jsme o tom uvažovali také. Ovšem už nemám pocit, že bych chtěl dojíždět jednou týdně do Bruselu autem a kodrcat se zase zpátky. To už se mi skoro nechce. Zejména role jednotlivých poslanců je tam tak marginalizována tím, jak mají šanci, respektive anti-šanci vůbec promluvit, vystoupit, něco říci. Jak mají vteřinová a ­nikoli seriózní vystoupení. Tak nevím, jestli tam je prostor něco vážného sdělit.

Koneckonců ty volby mají největší smysl pro doma. Nemají ani tak velký smysl pro to, jak dopadne hlasování mezi osmi stovkami stejně nedefinovaných europoslanců z dalších zemí. Je to jedna z platforem, jak promluvit o jistých tématech. V tomto případě logicky o tématech Evropské unie. To myslím, že je smyslem voleb a té kampaně.

Hovořil jste se synem Václavem o tom, že by do voleb šel on v čele nějakého uskupení?

Myslím, že syn vám na tyto otázky odpoví sám. Je v ODS, je v českém parlamentu a domnívám se, že to je parketa, na které chce něco dělat. A myslím si, že dnes a denně na rozdíl od jiných poslanců dělá.

Co by mělo být hlavním tématem evropských voleb?

Tématem by mělo být, jestli je smysluplné pokoušet se násilně unifikovat, glajchšaltovat hezký kontinent, který se jmenuje Evropa, a národní státy v něm. Jedině to je tématem těchto voleb a bohužel si myslím, že to takto vypointované nebude a voliči takto volit nepůjdou.

Dnes (čtvrtek 7.2.2019) britská premiérka Theresa Mayová jedná v ­Bruselu o prolomení patu, který nastal okolo brexitu, a o­ tzv. irské výjimce. Jak může jednání dopadnout?

Nejsem prognostik, na rozdíl od pana prezidenta. Nevím to. Británie nezvládla vyjednávání s Evropskou unií. Jestli zvládnout mohla, je věc úplně jiná. Protože Unie neměla od prvopočátku nejmenší zájem na nějakém pozitivním výsledku vyjednávání. Jejím jediným zájmem bylo vytrestat a ponížit Velkou Británii. Chraň bůh, že by chtěli dojít k nějakým závěrům, které by byly výhodné jak pro Británii, tak pro Evropskou unii. Proto to nemohlo dopadnout jinak. Což podle mého názoru neomlouvá Londýn, že v ­těch jednáních nevystupoval racionálně, připraveně, koncepčně.

Jakou jinou taktiku mohla Británie zvolit, aby uspěla?

Nechci radit na dálku, co měli dělat. To je mimo můj zájem a ambice. To bych si netroufal. Prostě měla jednoznačně říci, co si přeje. Měla mít jasný názor na výsledky a ne ustupovat v jednáních o tom či onom. Co bych si přál ohledně Velké Británie, to je úplně jiná debata. V každém případě respektuji většinové rozhodnutí Britů tento mylný konstrukt evropské integrace opustit. To měl být výsledek. Po skončení jednání měla Británie být sebevědomou, suverénní zemí. Teď myslím, že se jim to strašně zkomplikovalo.

Začíná se hovořit o posunutí druhého hlasování o brexitu na pozdější termín. Sílí proto hlasy varující před neřízeným brexitem, který by mohl nastat. Obáváte se, že může tato „divoká“ varianta ohrozit i českou ekonomiku? Například exportéři už svůj strach z jejích dopadů vyjádřili.

Exportéři se logicky bojí. Každé znejistění vztahů mezi zeměmi narušuje obchodní vztahy. Myslím, že Velká Británie mohla od začátku vyjednávat racionálně o ­jisté formě zóny volného obchodu. Mohlo to být všechno dávno jasné. Oni tento přístup nezvolili a je to totální selhání britské politiky. Protože tamní scéna je rozpolcená, stejně jako samotná Konzervativní strana, a nebyla schopna přijít s rozumnou taktikou. Proto tam zůstává řada lidí, kteří říkají, že „tvrdý brexit“ je zbytečně ostré slovo. Prostě brexit bez další dohody začíná být pro mnoho Britů východiskem.

Nedá mi, abych se nezeptal na nedávná slova Donalda Tuska, který hovořil o zvláštní sekci pekla pro architekty brexitu, kteří neměli plán, co bude po něm. Je to z jeho strany adekvátní slovník?

Myslím, že každé slovo, které pan Tusk vysloví, je nesmyslné. Proto nemůže být výjimkou ani tento výrok.

Nepodařilo se mu ale paradoxně to, o co se Evropská unie často marně snaží – totiž promluvit jednou jasně a srozumitelně?

Nevím. Pana Tuska prostě nemusím.

Malinko bych změnil téma. Jste v poslední době v kontaktu se Stevem Bannonem (někdejší hlavní stratég amerického prezidenta Donalda Trumpa), který před časem spustil iniciativu, v níž chtěl spojit různé nacionalistické subjekty napříč Evropou?

Když byste dal ve vaší otázce slovo nacionalistické do jistých uvozovek a nedal tomu negativní nádech, tak bych na ni odpověděl. Takhle nemohu. Myslím, že nazývat ambice celé řady lidí v­ Evropě nacionalismem, je pro mě naprosto nepřijatelné. Ale opakovaně říkám, že vím, že se jinak používá v angličtině slovo national, nationalism – od toho, jak my od Hitlera mluvíme o nacionalismu.

Nikdy nezapomenu na to, když jsem přijel v roce 1969 do USA na univerzitu a měl jsem tam přednášku. Popisoval jsem mimo jiné naše ambice 60. let zvolit si svou vlastní cestu. A kdosi z publika se ozval: „Ale to, co tady poslouchám, tak vy volíte nacionalismus.“ A my, kteří jsme byli zrovna obsazeni vojsky Varšavské smlouvy, tak pro mě označit to, co jsme tehdy chtěli, za nacionalismus, byla v podstatě urážka, kterou jsem nechtěl akceptovat. Ale pochopil jsem už tehdy před padesáti lety úplně jiné vyznění slova nacionální, nacionalistický v tamním světě a našem. Říkám to proto, že je hodně důležité, abychom si to uvědomili. Ale k otázce: další kontakt s Bannonem jsem neměl. Zase do té míry nejsem účastníkem takovýchto jednání. To se zeptejte pana Tomia Okamury. Ten to bude vědět daleko spíš.

Ještě k tomu Bannonovi. Několik hodin jsem s ním hovořil a­říkám, že má názory na Evropu a uspořádání světa, Trumpa a lidskou svobodu opravdu identické se mnou. Takže se od něj v žádném případě neodtahuji. Pouze nejsem v aktivní politice typu, že bych organizoval takováto setkání.

V jednu chvíli se hovořilo, že mezi politiky vytipovanými pro tuto spolupráci měl být i váš syn. Proto jsem se na to ptal.

Na to vám ostře odpovím, že to netuším. Nikdy jsem to neslyšel.

Pojďme domů. Vláda nejprve štědře rozdávala benefity, nyní začíná otáčet. Aktuálně hovoří o nutnosti ušetřit okolo padesáti miliard. Sledujete ten veletoč?

Nevím, jestli to je premiérův veletoč. Ekonomika evidentně zpomaluje. Dalo se to očekávat. Míra rychlosti toho zpomalování je samozřejmě neznámá. Názor na to se mění každý den. Všimli jste si, že se právě dělá první verze státního rozpočtu na rok 2020. Velmi hrubá. Neboli základní rozpočet na 2019 začal být sestavován loni na jaře. Na ministerstvu financí je hotový někdy v létě. Na podzim se odehrává politická bitva o rozpočet. To už je víceméně hraní si s malými čísly. Neboli odhadnout loni v létě, jak rychle bude probíhat ekonomické zpomalení Německa, Evropy a nás, je vážně obtížné. Za to nikomu nadávat nebudu.

Myslím, že byly veliké chyby, že jsme propásli možnost něco si ušetřit v době, kdy ekonomika neuvěřitelným způsobem pět let po sobě rostla. Teď se předhánět v tom, kdo je o kousek chytřejší, to je strašně laciné. Ono to totiž ani není žádné předhánění se. V dané chvíli, když je evidentní, že je pět let nepřetržitého ekonomického růstu, že nastane zpomalení, je triviální od pánů Kalousků a podobných sázet na to, že dojde k velkému ekonomickému zpomalení. To je laciná sázka. Tomu bych se nepoškleboval.

Jestli premiér Andrej Babiš dneska trochu brzdí, jestli jeho ministryně financí bude ještě důslednější, jestli se jim podaří zabrzdit šílené náměty paní ministryně Maláčové, jestli se ANO podaří prosadit svou sílu vůči svému velmi svéráznému politickému partnerovi ČSSD, který hraje vyloženě lacinou kartu dělat co největší blbosti a hlouposti a čekat na to, kdy už se Babiš vážně naštve a řekne: „Já už vás vyhodím, to není racionální chování pro naši zemi.“

Nemám žádné každodenní průzkumy. Nehraji si na to. Ale přece jen mám pocit, že k jistému zklidnění situace u nás došlo.

Myslíte v politice, nebo obecně ve společnosti?

Na politické scéně. Ale i v tom, jak se veřejnost dívá na politiku a ­věci kolem nás. Najednou není největší běs veřejnosti. Pokud ho někdo zase nerozpoutá vyhazováním květin prezidenta při státním svátku a nevyvolá mítink na Václavském náměstí, tak myslím, že v zemi je relativní klid. To je nepochybně něco pozitivního. Vidíme, že lidi nenaskakují na nonstop médii vytvářené a nafukované agendy, že jednou prezident dělá špatně tohle, podruhé ovlivňuje soudce, potřetí já nevím co. Jisté zklidnění vidím a tato země by to skutečně potřebovala.

Nevím, jestli ČSSD nechce hrát tu neklidnou kartu. Protože co dělá paní Maláčová... Možná ne záměrně, možná je natolik poblouzněně více než komunistická. Protože se mi zdá, že by KSČM měla problémy schvalovat její rozpočtové návrhy. Ale ji nepodceňuji, že to dělá z důvodu záměrné provokace svého koaličního partnera. U pana Petříčka už si tak nejsem jist. Myslím, že ten Pocheho maňásek je ve vládě jen proto, aby maximálně provokoval naprosto iracionálními výkony ministra zahraničí. Myslím, že se tím jenom má pořád demonstrovat slabost pozice premiéra Babiše. A zdá se, že on bude tak dlouho napínat tětivu luku... To vidím jako obrovský problém. My jsme nikdy neměli zahraniční politiku. Vždy jsme byli odmocnina politiky Evropské unie nebo přesněji Německa. Ale co dělá Petříček se svými pochvalami banderovcům a přijímáním krymských Tatarů... A co pan prezident přidává slovy, že chce pozvat nového venezuelského kvaziprezidenta, to jsou myslím naprosté hlouposti, které bychom snad jako rozumní lidé a rozumná země po sto letech existence dělat neměli.

Paní ministryně práce Maláčová a pan ministr zahraničí Petříček jsou podle vás v uvozovkách nejslabší kusy vlády?

Naopak jsou nejsilnější. Protože oni tu vládu determinují. O ostatních v podstatě skoro nic neslyšíte. Jedna osobnost v oblasti sociální a druhá v zahraniční politice dělají velice extrémní zásahy a návrhy. Myslím, že v cizině si nad panem Petříčkem musí ťukat na čelo.

Ještě bych se vrátil k vašemu předchozímu výroku o zklidnění situace ve společnosti. Je to dáno příznivou ekonomickou situací?

Lidé nepotřebují být nepřetržitě hnáni do nějakých konfliktních situací. Ekonomika přece jen dala jisté bohatství spoustě lidí. Téměř vynulováním nezaměstnanosti vytvořila situaci, která je neznámá v celé Evropě. V tomto smyslu jistý blahobyt není výzvou k zásadním soubojům.

V poslední době se hovoří o výměně některých členů Babišova kabinetu. Křeslo se prý opět kývá třeba pod ministrem dopravy Danem Ťokem. Sledujete víc jeho práci?

Tyto věci jsou pod mou rozlišovací úroveň. Že dálnice D1 je skandál nejen Ťokův, je naprosto jasné. Je pozoruhodné, jak se najednou přišlo na to, že by se tam mohly bariéry rozšířit a jak to najednou jezdí daleko snadněji. To je důkaz neschopnosti těchto lidí. Ale souhlasím s tím, že není úlohou ministra dopravy, aby měřil, kolik centimetrů se ještě dá posunout ta či ona bariéra na dálnici. Jestli své ministerstvo zvládá, to fakt nemám žádné hlubší informace, abych to posoudil.

Rýsuje se propuštění deseti procent státních zaměstnanců. Je to správná cesta, jak ušetřit a zároveň omezit byrokracii?

O tom, že jsme přehlušeni nekonečnou byrokracií, není sebemenších pochyb. Je z čeho krájet. A myslím, že řada státních institucí by ani nemrkla, kdyby desetina lidí musela odejít. Ale jinak dobře vím, že tak jak jsou nesmyslně nastaveny parametry naší legislativy, která nonstop bují a žádá více a více úředníků, aby na legislativu dohlíželi, tak mám strach, že spousta vládců státních úřadů dokáže, že oni prostě musejí mít ten a ten počet zaměstnanců, protože mají ty a ty úkoly dané našimi zákony. Začít je potřeba jinde. U té legislativy a tam, kde se mohou škrtnout různé instituce.

Premiér razí myšlenku zcela nové vládní čtvrti v Letňanech. Je potřebná?

Pro mě je to naprostá hloupost. Vůbec ani nemám důvod se k tomu nějak silněji vyjadřovat.

Ani z konzervativního pohledu, že tady máme nějakou tradici institucí, Strakovy akademie, jichž bychom se vzdali?

No jasně. Považuji to za takový nesmysl, že jsem zásadně proti. Navíc tedy kdybychom to chtěli úplně obrátit, tak bych řekl, že by se teprve ukázalo, v kolika budovách je státní aparát v Praze rozlezlý. Kolik by tady vzniklo budov k využití aktivistickým, zeleným, genderovým iniciativám typu žižkovská Klinika. Takže kdyby náhodou Babiš chtěl tohle vystěhovat, tak tady v Praze vyvolá sto Klinik a bude to bezvadný příspěvek k pohodě a klidu hlavního města. To by se centrum Prahy stalo Klinikou.

Autor: Lidové Noviny, Václav Klaus, Praha, ČR, TGM, 13.2.2019

(Tomáš Tománek, Lidové noviny, 11. února 2019)

Zdroj:

http://institutvk.cz/clanky/1282.html


 

19. led, 2019

Rozhovor v deníku MF Dnes...

Po vašem téměř hodinovém novoročním rozhovoru pro TV Prima bylo hlavní zprávou, že nevylučujete kandidaturu na prezidenta, anebo do ní tlačíte svého syna Václava. Opravdu to tak je? 

Zaprvé, ten rozhovor na Primě považuji za významný a velmi obsažný. Tak na to také reaguje obrovská spousta lidí. Trval padesát dva minut a v padesáté minutě položila moderátorka otázku kandidatury na Hrad, což se stalo hlavním tématem médií. O tom ten rozhovor ale opravdu nebyl. Nemám pro vás v této souvislosti novou zprávu, tématem své prezidentské kandidatury se nezabývám jako hlavním tématem svého života. Nepovažuji ji za pravděpodobnou, i když vždy dodám slovíčka, že v politice platí: Nikdy neříkej nikdy. Stop. 

Tak že by kandidoval váš syn? 

Velmi si vážím politických a ideových názorů a postojů svého syna. Ale myšlenka, že by Klaus tlačil svého syna, se mi zdá „an overstatement“ (přehnané – pozn. red.). Nic takového jsem nedělal ani v tom rozhovoru na Primě. 

Zdálo se, že jste tam o své možné prezidentské kandidatuře spíš žertoval. S tím, že máte občanský průkaz platný až do roku 2052, tak proč ne. Bylo to ale opravdu jen žertování, nebo myšlenku, že byste se ucházel o funkci prezidenta, nevylučujete? 

Mám hrůzu, že chceme dělat vážný rozhovor, a zase sklouzáváte k téhle povrchní debatě. Je to ztráta času a čtverečních centimetrů vašeho drahocenného deníku. 

Ale i když jste na Primě přímo neřekl, že kandidovat chcete, dostalo se to do všech titulků… 

No, to uznejte, že je dobrý výsledek. 

Před námi jsou ale volby do europarlamentu. Jak popisují Hospodářské noviny v článku s půvabným titulkem Unie jde blíž k lidem, budou „referendem mezi možným posilováním nacionalismu“ a „liberálním evropanstvím“. Evropský parlament prý založil dvě webové stránky, aby lidé přišli k volbám. Jsou i dle vás tak důležité? 

To, že Evropská unie vytvořila webové stránky, tak to myslím, že toho moc neudělala. Naštěstí. Za daleko podstatnější příspěvek k předvolební atmosféře považuji včerejší zprávu, podle které soudruzi z Evropské komise navrhují, abychom už konečně v daňových otázkách přešli na většinový hlasovací systém. Že to okamžitě nevyvolalo nekonečnou reakci každého demokrata v Evropě i u nás, že to není hlavním tématem dnešních médií, to se mi zdá téměř fascinující. Umožnit, aby o tom, jaká má být výše daní v České republice, rozhodovali europoslanci či eurokomisaři v Bruselu, to je přece tak zásadní zásah do všeho, že doufám, že si to všichni voliči v evropských volbách dobře uvědomí. 

Možná to přebilo dění ve Velké Británii, kde premiérce Therese Mayové shodili dohodu o odchodu země z EU. Co jste tomu říkal a co to bude znamenat? 

Ten výsledek byl očekávaný, i když dle mého názoru nerozumný. Všechny debaty o brexitu byly poznamenány jedním zásadním nedorozuměním. Ve smyslu, že vyjednávají dva rovnocenní partneři, kteří mají zájem o blaho lidu svých zemí a o racionální vyřešení problému. To byl fatálně chybný předpoklad. V teorii her se používají hezké výroky, že jeden typ her jsou takzvané kooperativní hry a druhý nekooperativní. Myslím, že většina komentátorů i část Britů předpokládala, že jde o kooperativní hru, že obě strany mají zájem na dobrém výsledku. Fatální omyl. Byla to z definice nekooperativní hra, kdy jedna strana má zájem maximálně ponížit stranu druhou. Evropská unie a Komise měly zájem maximálně ponížit Velkou Británii, neměly vůbec žádný zájem na dobrém výsledku. Má to i druhou stránku: Británie nebyla schopna racionálně vyjednávat. Ale Evropská unie nechtěla vyjednávat. Ta chtěla Velkou Británii a všechny další potenciální zájemce o odchod z EU maximálně ponížit a vytrestat. 

Jaký to může mít další průběh? Část Britů už mluví o možnosti druhého referenda. 

Opravdu nevím. Jakákoli úvaha je věštění z věštecké koule, kterou nemám. Vím, že je Velká Británie fatálně rozpolcena. Je mnoho důvodů si myslet, že to Britové odpískají. Na druhé straně si mnozí z nás mysleli, že nemohou tak dobře zvolit v referendu o brexitu, takže možná budeme překvapeni i teď. 

V Česku před pěti lety přišlo k eurovolbám jen 18 procent lidí. Jak důležité budou nyní? 

Výchozí teze je jasná: čím více se do Evropského parlamentu dostane poslanců, kteří mají kritický pohled na dnešní strukturu, politiku a chování EU, tím lépe. Samozřejmě budu fandit všem, kteří budou v kampani vystupovat eurokriticky. Myslím ale, že u nás bohužel nevzniká důsledná proti EU strana. ODS to není. V žádném případě to není ANO ani ČSSD. Opět budu mít problém někoho v evropských volbách volit. Každopádně kampaň u nás nebude významná z hlediska výsledku. Je vlastně jedno, jestli ANO či Okamurova SPD bude mít o europoslance více a TOP 09 méně. Jde jen o to, zda kampaň umožní veřejné nastolení některých zásadních otázek ohledně naší budoucnosti ve stále více se integrující Evropě. 

V uplynulých měsících se pracovalo na novém uskupení, v němž by kandidátku do eurovoleb vedl váš syn Václav a podíleli se na ní i Strana svobodných občanů a Realisté. Nakonec z toho sešlo. Měl jste o tvorbě takové kandidátky informace a nemrzí vás, že do toho nakonec Václav Klaus mladší nešel? 

Neměl jsem o tom žádné informace a nevím, jestli to není spekulace. Se svým synem jsem o této věci neprohodil jediné slovo. Komentuji jeho různé politické výroky a jeho pravidelné pondělní komentáře pro Novinky.cz. Teď jsem mu poslal esemesku, v níž jsem mu chválil mimořádně úspěšný pondělní komentář o šílené žižkovské Klinice. To mě zajímá. Protože co se děje kolem té Kliniky, ty výroky, které zaznívají bez trestu – nemyslím tím zavření do vězení, ale tvrdou kritiku – to je neuvěřitelné. Zaznívají výroky o fetišizaci vlastnictví, o demokratizaci vlastnictví. Proč nikdo neřekne, že jsou to výroky, které bychom si po pádu komunismu vůbec nedovedli představit. Nemyslím, že by se v prvních letech po roce 1989 představitelé KSČM odvážili vyslovit, že by byli pro demokratizaci vlastnictví a že odmítají fetišizaci vlastnictví. To si tehdy nedovolil nikdo. To je totální popření ducha a principů naší radikální politické, ekonomické a ideové transformace po listopadu 1989. Toho se velmi bojím. 

Čím to, že se kolem Kliniky – partou squaterů obsazené budovy Správy železniční dopravní cesty – tak našlapovalo a neudělalo se zákonné rychlé a razantní řešení? 

Žijeme v politicky korektním světě, ve světě neuvěřitelné moci standardních médií i sociálních sítí. Politik ví, že když pošle policii, aby vyklidila Kliniku, bude za to karikován, zesměšňován, napadán. Jakmile policie něco udělá, bude označena za brutální a nedemokratickou. Bude to přirovnáváno k lednu 1989, kdy byl Palachův týden, a tak dále. Politici jsou neodvážní a zkrátka se toho bojí. U nás možná víc než kdekoli jinde na světě. Protože přece jen francouzská policie zasáhne, naše nikoli. Je to neodvaha politiků. Mimochodem, Kliniku považuji za neskonale důležitější než Evropské volby. 

Nicméně ke Klinice už jste svůj postoj řekl, takže se vraťme k eurovolbám. Kolem Vánoc se objevily spekulace, že byste nakonec do Evropského parlamentu mohl vést kandidátku vy sám. Nelákalo by vás to? 

Někdy v roce 2002 jsem přemítal, zda mohu vydržet sedět v českém parlamentu, a říkal si, že snad by byla varianta zkusit ten evropský. Naštěstí jsem byl zvolen prezidentem republiky a k vážnému rozhodování o těchto věcech nemuselo dojít. Dnes považuji Evropský parlament za antiparlament. A vím, že role jakéhokoli jednotlivce tam není ani marginální, ale nulová. To není parlament, tam se nediskutuje, tam poslanci nemohou vystupovat s vážnými projevy. To jsou všechno nomenklaturou evropského politického systému zorganizované a připravené debaty, kde mluví jenom vyvolení. Myslím, že být v Evropském parlamentu je ztráta času. My potřebujeme vybudovat silný domácí parlament, který by řekl Evropské unii NE. Navíc představa, že bych dojížděl každý týden 800 nebo kolik kilometrů do Bruselu, mi připadá neúnosná. 

Z dob, kdy jste býval prezidentem, si nepamatuji jedinou vaši přestřelku s ředitelem některé z bezpečnostních služeb. Jak vnímáte spory Miloše Zemana se šéfem BIS Michalem Koudelkou či s ředitelem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušanem Navrátilem? 

Zaprvé jsem v podobných situacích nevolil navenek takový ostrý tón, jaký používá dnešní prezident. Nicméně z těch několika vět, které proběhly veřejně v médiích, mám pocit, že má na práci všech našich bezpečnostních služeb – ať už se jmenují jakkoli – prakticky shodný názor jako já. Já je považuji za bezcenné. Jejich materiály jsem nikdy nečetl, protože jsem nechtěl ztrácet čas bezcennými zprávami, které většinou neobsahovaly vůbec nic zajímavého, vůbec nic přínosného. Většinou byly jen papouškováním názorů z médií, a to ještě v horší verzi. Takže na rozdíl od pana Špidly a dalších politiků jsem se zprávami těchto služeb nikdy nezabýval. 

Takže souhlasíte se Zemanem, že jsou to „čučkaři“? 

Čučkaři není moje slovo. Miloš Zeman někde v médiích řekl, že to je slovo mého syna. Stejně jako lepšolidi. Ale já to od syna nikdy neslyšel. Nicméně nevěřím zprávám těchto služeb, stejně jako nevěřím zprávám podobných amerických či britských služeb. Prostě to není můj svět. Nikdy jsem do něj nechtěl zapadnout, vždy jsem měl pocit, že politika se má hrát nahlas a před veřejností. A všechny teorie zákulisních her jsou pro mě nepřijatelné. Třicet let mě přesvědčilo, že mám pravdu. 

Ředitel NÚKIB Navrátil oznámil, že bezpečnostní hrozbou může být používání hardwaru a softwaru čínské firmy Huawei. Na to se začaly nabalovat další věci… 

(skáče do řeči) Nechte mě zareagovat na ten výrok. Považuji ho za směšný a dětinský. Nic víc k tomu říci neumím. To jsou lidé, kteří si jako děti hrají na písku s různými hračkami. Já samozřejmě žádný mobil Huawei nemám a nikdy jsem ho ani neviděl, používám starou dobrou tlačítkovou Nokii, tak mně snad žádná taková věc nehrozí. Ale jelikož lidé jako já tráví denně hodiny a hodiny studiem nejrůznějších textů, jejichž pomocí si dlouhodobě utvářejí názory na svět, tak myšlenka, že by mě mohl ovlivnit tweetující hacker z Číny jednou větou, je tak dětinská, že bych ty lidi poslal na nějaké vyšetření. 

Tou hrozbou spíš bylo myšleno, že lze pomocí hardwaru a softwaru sledovat a ovlivňovat různé věci. Není to vážné? 

Teď si představte, že Čína se sto čtyřicetkrát větším počtem obyvatel, než má Česká republika, může mít zájem sledovat, co se tady děje. V jakém pohledu? Ve své nejbujnější fantazii si to nedovedu představit. Myslím, že pro Čínu je zemička jako Česko zrnko v písku. A že by tady objevovala tendence, že sílí jedna politická strana na úkor druhé nebo se připravuje nějaký geniální průnik v technologiích či kosmickém výzkumu, to je opravdu zajímavá věc tak pro školáčky, ale nikoli pro vážně uvažující lidi. Tyhlety tajné služby holt musí sem tam s něčím takovým přicházet, protože jinak by si vůbec neospravedlnily důvod své existence a miliony, které stojí daňového poplatníka v naší zemi. Takže to za vážné opravdu nepovažuji.

Autor: MF DNES, Václav Klaus, Praha, ČR, 19.1.2019

Zdroj:

http://institutvk.cz/clanky/1268.html