ROZHOVORY

28. čvn, 2019

Rozhovor pro MF Dnes

Stále pokládáte 280 tisíc lidí za hrstičku, jak jste řekl v neděli na Primě krátce před akcí na Letné?

Hrstička to v žádném případě není, je to jedna z největších demonstrací, které se v historii naší země vůbec konaly. Když jsem mluvil o hrstičce, šlo mi spíš o ty organizátory, kteří to uvádějí v život. Nediskutoval jsem o každém pětiletém dítku, které nese tatínkem či maminkou namalovaný transparent: Pryč s Babišem!

Kromě toho jste také prohlásil, že jsou to demonstrace manipulované, organizované, že jsou na ně lidé sváženi zadarmo a ještě je jim za to zaplaceno. Fakt si myslíte, že demonstranty někdo platil? Kdo?

Nevím, jestli to někdo platil. Já jsem před příjezdem k rozhovoru na TV Prima dostal z několika zdrojů – a nemám žádný důvod ty lidi jmenovat – informaci, že mimopražským demonstrantům měla být nabízena doprava zdarma a někteří za to měli být i placeni. Nezakládá-li se tato informace na pravdě, pak se za její užití v televizním rozhovoru omlouvám. Víc k tomu neřeknu ani slovo. Podstatné je říct něco k podstatě sporu současné české společnosti. Toto by pro mě nebyl zajímavý rozhovor, to bych ukončil, to by pro mě nemělo smysl.

No, dobře. Co si tedy myslíte o samotných protestech na Letné?

Tak já se zkusím nadechnout a vzít to vážně. Jsem člověk, který je zastáncem standardní politiky, standardní demokracie, na tom jsme po roce 1989 zakládali tento stát. Proti ústavou dané možnosti demonstrovat nic nenamítám, ale myslím, že tudy cesta nevede. Demonstrace mohou být impulzem, poukázáním na něco mimořádného, co se děje. Ale věci se musí řešit jiným způsobem. V tomto smyslu nemohu být principiálně zastáncem demonstrací jako způsobu řešení společenských problémů naší země.

To je o vás sice známo, na druhé straně si ale mnozí vaše slova na Primě vysvětlovali jako podporu Andreje Babiše. Člověka, který tvrdí, že posledním impulzem k založení jeho hnutí jste byl vy. Není to paradoxní?

Zaprvé bych chtěl úplně jasně říci, že nemám motiv hájit ani Andreje Babiše, ani demonstranty. Nezajímá mě postavit se na jakoukoli stranu. Zajímá mě, nakolik ty věci přispívají či nepřispívají k budoucímu fungování České republiky. Považuji takovouto aktivní organizovanou demonstraci za riskantní podnik, který se v historii lidstvu už mnohokrát vymstil. A já se bojím, že se vymstí i teď. Považuji to za něco, čemu jsme říkali třetí cesta v politice. Proti třetím cestám jsem se vždy vymezoval. Nemají totiž jasný politický názor, jen obecně stojí proti establishmentu. Když zpětně poslouchám, co vše se tam z tribuny říkalo, tak nevěřím vlastním uším. I někteří novinoví komentátoři už dnes objevují neuvěřitelně zoufalý kýč této demonstrace. Hlásání názorů zleva zprava, často protichůdných, tu zoufalou zmatenost leckdy šílených myšlenek. Tudy cesta do budoucna nevede. Nemyslím, že se má vláda bourat z ulice, v systému parlamentní demokracie se má bourat výsledky voleb. Všimněte si, že dnes i organizátoři říkají, že jsou si vědomi, že kdyby zformulovali nějaké názory, tak je půlka lidí okamžitě opustí a bude proti.

Co jste říkal povzdychnutí premiéra Babiše, že čím víc do lidí pumpují peněz, tím větší je nespokojenost. Neznělo vám to jak od Jakeše?

Nevím, proč to srovnáváte zrovna s Jakešem, Jakeš snad nikdy nic podobného netvrdil. Už jsem řekl, že nejsem žádnou stranou sporu. Mně se zdá, že se obě strany mýlí ve své podstatě a zavádějí naši zemi na špatnou cestu.

Rozhovor děláme v úterý, tedy den před hlasováním o nedůvěře vládě. Jelikož ČSSD deklarovala, že vládu podrží stejně jako KSČM, zdá se být hlasování bezpředmětné. Nicméně nechybí vám ze strany iniciátorů plán B, kdyby kabinet padl? Šéf ODS Petr Fiala v Právu říkal, že prý mají i plány C a D. Jsou to prý vláda ANO s jiným premiérem, kabinet na jiném půdorysu nebo předčasné volby. Co na to říkáte?

No, tak plány A, B, C, D nebo Z mají smysl pouze tehdy, mají-li šanci být realizovány. Jinak je to jen wishful thinking, přání otcem myšlenky. Že by pan Fiala možná preferoval některou z těchto variant? No, tak na to by musel mít na druhé straně spoluhráče, který je ochoten se na této variantě podílet. Pokud nám neprozradí, kdo tím spoluhráčem je, jde o pro mě nezajímavou věc. Jestli je jedním z toho ANO bez Andreje Babiše, tak by to vyžadovalo, aby s tím ANO souhlasilo. Jestli ne, je to jen krásné slůvko, které člověk říká jako únik a zbavení se zodpovědnosti přemýšlet o nějaké skutečné variantě. ODS v čele s Petrem Fialou přece měla šanci do sestavování vlády promluvit. Měla šanci výrazně oslabit postavení Andreje Babiše ve vládě, mohla sestavit jiný kabinet. Neudělala to, takže teď říkat, že by to mělo být bez Babiše… Všichni přece minutu po skončení voleb věděli, jaké má šéf ANO problémy se svými střety zájmů. To není nic nového, všechno bylo známé od chvíle, kdy vstoupil do vlády. Že se teď někdo rozhoupává kvůli Evropské unii po šesti letech, to je spíš úsměvné a podezřelé.

Mělo podle vás tedy hlasování o nedůvěře vůbec nějaký smysl? Opoziční strany o tom hovoří jako o morálním gestu, souhlasíte?

Když slyším nějakého politika, jak mluví o morálce, tak začnu vždycky vrtět hlavou. Hlasování o nedůvěře vládě je téměř vždy pokus dostat pár politiků na televizní obrazovku v přímém přenosu a říkat tam silácké řeči. OK, ale že by to mělo změnit uspořádání vlády, to bych moc nepředpokládal.

Ministři za ČSSD tento týden odmítli zvednout ruce pro návrh státního rozpočtu, chtějí o 11 miliard vyšší schodek. Byl to podle vás jen vydírací akt, anebo šlo o jakousi přípravu na odchod z vlády?

Do hlav sociálním demokratům nevidím. Dělají jeden kotrmelec za druhým, tak jsou možná schopni i takového kotrmelce. Nevím.

Socialisty štve, že jim prezident Miloš Zeman odmítá odvolat ministra kultury Antonína Staňka a jmenovat Michala Šmardu. Je jeho otálení v pořádku?

Jsem smutný z toho, že v těchto debatách mizí podstata, proč se stalo něco s ministrem Staňkem. Já ho vůbec neznám a nemám sebemenší důvod ho nějak obhajovat. Nicméně sleduji, že příčinou bylo vystoupení aktivistických pokrokářských umělců, kteří hájí Jiřího Fajta (bývalého šéfa Národní galerie Praha), kterého ministr kultury obvinil z finančních machinací a odvolal. To byla přece zápalka, která škrtla a zapálila tento oheň. Že má jakýkoli ministr právo odvolat podřízeného, o tom nemůže být sporu. Kdyby se do toho nepustili aktivisté ze světa kultury, tak by tento problém vůbec nebyl a pan Staněk klidně seděl ve svém úřadu. Že byla ČSSD povzbuzena tím, že by jí za něco mohli zatleskat pokrokářští zástupci naší kultury, a řekla: ministře Staňku, jdi ty a ne Fajt, k tomu nemám co rozumného říct.

Odvolání Staňka chce od prezidenta jak šéf ČSSD Hamáček, tak premiér Babiš. Umíte si představit, že byste chtěl jako premiér odvolat ministra, on to odmítl a Václav Havel by vám řekl, že to neudělá? To byste se vzteknul, ne?

Řada ministrů se zdráhala, když byla odvolávána. Samozřejmě že to desateronásobně platí v koaliční vládě, kde často předseda vlády více soucítí s tím ministrem, než s ním soucítí předseda jeho strany. To jsme tu měli opakovaně. Ale nechci to víc hodnotit, to si musí pánové ve vládě vyřešit mezi sebou a s prezidentem Zemanem. Ten v první reakci doporučoval, aby se dříve, než k tomu kroku dojde, zjistilo, zda na obviněních Jiřího Fajta něco bylo, nebo nebylo. A že by rád vyčkal, až k té věci dostane nějakou další informaci. To je reakce, které rozumím a sdílím ji.

Váš syn Václav nedávno představil nové hnutí Trikolóra. Nemrzí vás, že vás z toho trochu odsunul? Řekl, že se jako garant zahraniční politiky budete potkávat s Orbánem a Faragem, což beztak děláte. Není to málo?

To dělám i bez Trikolóry. Ale nechci to víc komentovat. Je to strana mého syna a nemůže to být strana dvou Klausů. Úvaha o tom, jestli bych něco řekl jinak, je úplně bezcenná. Se svým tatínkem jste se asi také lišili v názorech na některé věci. To mě opravdu netrápí. Zajímá mě, jak se z této prvotní myšlenky, nástřelu, z přípravných výborů podaří vytvořit standardní politickou stranu nebo hnutí. To je běh na dlouhou trať. Prvotně musí definovat samo sebe a zformovat svůj konkrétnější politický program.

Nedávno jste se dva týdny plavil kolem britských ostrovů na přednáškovém turné. Vaše zápisky z něj vzbudily poprask. Především pasáž o tom, že vás „zlobí“, že velké mezinárodní firmy včetně majitele lodi provozují „multikulturalismus v praxi“, což jste dokládal tím, že mezi číšníky a číšnicemi „dominují Filipínci, Indové, Malajci“, ale obsluhovala vás i Slovenka, Ruska či Srbka. Napsal jste, že v tom vidíte „záměr kosmopolitů – hranice mezi národy a státy co nejvíce zlikvidovat“. To jako vážně?

U těch velkých firem to vidím jako chladný kalkul. Nejde o náhodu, to není výběr nejlepší servírky do restaurace. Jde o určitý kalkul, aby se zavděčili někomu, kdo prosazuje multikulturalismus. To mě zlobí. Jestli byla servírka z Moldávie příjemnější než servírka z Filipín, s tím přece nemá nic společného. Mně jde o ten chladný kalkul těch lidí cílevědomě rušit národní identitu. To přece každý člověk vidí. Lidé se na mě mohou zlobit za to, že bojuji za uchování národní identity. To ať se zlobí. Ale ne za tuto větu. Myslím, že chování multinacionálních firem je jedna z cest, kterou se toho úspěšně dociluje.

Opravdu nejde jen o důsledek volného pracovního trhu a věc nabídky a poptávky, což jsou hodnoty, za které jste vždy bojoval?

Že ten či onen šéf té či oné mezinárodní firmy hledá nikoli blbce, ale pilného pracovníka, o tom nediskutuji. Ale kalkul těchto firem zavděčit se multikulturální ideologii, kterou považuji za naprostou zhoubu světa, tam je naprosto evidentní. Mé vystoupení není v žádném případě vystoupení proti jiným kulturám. Všimněte si, že když kritizuji masovou migraci, nekritizuji žádné arabské přistěhovalce. Kritizuji Angelu Merkelovou a Jeana-Claudea Junckera za to, co dělají. Nemám slovíčko proti tomu, že ve světě existují různé kultury a vytvářejí úžasnou pestrost světa, to je obohacující. Ale něco jiného je ideologie multikulturalismu, která chce, aby tato pestrost světa bylavnesena dovnitř jednotlivých zemí. Nestačí jim, aby se lidé jinak chovali, oblékali, jedli a vzývali jiné náboženství třeba v Libyi než v Bulharsku nebo Portugalsku. Tady se objevuje pokus multikulturalismus násilně vnést do jednotlivých zemí. Mnohost kultur je obrovská pozitivní stránka současného světa. Ale primárně jde o monokulturnost uvnitř jednotlivých národních států a lidi z jiných kultur pouze přisypat jako šafránu.

Autor: Petr Kolář, MF Dnes, ČR, 28.6.2019

Zdroj:

http://institutvk.cz/clanky/1365.html


 

23. čvn, 2019
Protivládní demonstrace, které vyvrcholí dnešním protestem na pražské Letné, mohou podle bývalého prezidenta Václava Klause změnit atmosféru v zemi a zneklidnit situaci...
 
Klaus dnes v debatě Partie TV Prima řekl, že se jedná o protesty zneuznaných lidí, kteří jsou frustrovaní, že nevyhráli volby. Frustrace a snaha se zviditelnit podle něj stojí i za tím, že se opoziční strany vyvolaly hlasování o nedůvěře vládě, které se uskuteční ve středu...

Klaus řekl, že demonstrace jsou fenomén, ale jinou věcí jsou demonstrace organizované, manipulované, na které se sváží zadarmo z Moravy "zaplacení lidé". Před 30 lety se podle něj demonstrovalo proti režimu, dnes protestuje hrstička zneuznaných lidí. "Jsou nespokojení, frustrovaní, že nevyhráli volby," konstatoval Klaus. Demonstrace mohou podle něj zneklidnit zemi, rozeštvávat a přispět k nepohodě v Česku.

Bývalý prezident řekl, že sám je daleko víc frustrovaný než většina lidí. Kritizoval vládnutí Pirátů v Praze. "Je to děs, který jsem si nikdy před 30 lety neuměl představit, že se něčeho takového dožiju," uvedl. Účast na Letné však nepovažuje za způsob, jak frustraci vyjevit. Vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) podle něj také dělá jinou politiku, než kterou by někdejší předseda vlády Klaus dělal sám.

Na adresu premiéra Babiše Klaus řekl, že nemá důvod být jeho stoupencem, protože současný premiér založil politickou kariéru na vymezování proti němu. "Hodnoťme jeho vládu, jak funguje a nefunguje. Já vidím řadu věcí pozitivních, velmi bych chtěl vidět, jak by se chovaly jiné politické strany," řekl Klaus. Chválil Babiše, že se na jednání Evropské rady postavil proti "nesmyslné doktríně" o člověkem vyvolaném globálním oteplování.

Frustrace opozice podle Klause stojí i za středečním chystaným hlasováním o nedůvěře vlády. "Už dlouho se (lídři opozice) nezviditelnili, proto vyvolají hlasování o nedůvěře a budou mít několik hodin šance, aby ČT24 vysílala jejich moudrá nebo méně moudrá plácnutí do vody," uvedl. Babišův střet zájmů, jehož evropské analýzy opozici k hlasování přiměly, je podle něj šest let známá věc.

Klaus kritizoval vládní sociální demokracii, především ministryni práce Janu Maláčovou (ČSSD). Chová se podle něj jako "fanatička", která popírá zásadu, že práce je východiskem a sociální dávky pouhou výjimkou. Šéfa diplomacie Tomáše Petříčka (ČSSD) označil za ostudu zahraniční politiky.

Autor: Prima TV, ČTK, Praha, ČR, 23.6.2019

Zdroj:

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/klaus-demonstruji-lide-frustrovani-ze-nevyhrali-volby/1770668

https://prima.iprima.cz/partie/23062019


 

21. kvě, 2019
Bývalý prezident České republiky Václav Klaus byl v pátek dne 17. května 2019 hostem pořadu Interview Plus o evropských volbách na vlnách Českého rozhlasu...
 
Odkaz na videozáznam tohoto interview naleznete na stránkách Českéhzo rozhlasu zde: 
 
 
Autor: ČRo Plus, Praha, ČR, 21.5.2019
 
Zdroj:
 
 
 
19. bře, 2019

Rozhovor pro deník Blesk.cz...

Berete si osobně, co se děje vašemu synovi, poslanci Václavu Klausovi mladšímu (49)?

„Je to můj syn a odehrává se to ve straně, kterou jsem založil. Když říká, že se zakládala u nás v kuchyni, tak má víceméně pravdu. Ale myslím, že umím přísně oddělit osobní věci od politických. Pro mě to, co se odehrálo, je politický fenomén a já ho tak hodnotím.“

Znamená to, že kdyby se něco podobného stalo komukoliv jinému v ODS, tak byste se jej zastal stejně tak hlasitě?

„V principu ano, i když ‚komukoliv jinému‘ je strašně nejasný pojem. Kdyby někdo vylučoval paní Němcovou (Miroslavu, pozn. red.), tak bych asi proti tomu nevystupoval. Že to má osobní složku, ta má kritika, to je samozřejmě jasné. I v televizi jsem jasně řekl, že v ODS se za mě nevylučovalo a názory tam vždycky byly nejrůznější.“

Exposlanec František Laudát nyní napsal, že máte krátkou paměť. Vy osobně jste prý nevylučoval, ale v ODS se rušily celé oblastní a místní organizace.

„Nemám tak geniální paměť jako pan Laudát, který byl zvláštní osůbkou ODS. Nevybavuji si, že by se rušily organizace nebo oblasti. To si myslím, že vzniklo až dlouho po mně.“

Byly však masové odchody lidí, kteří s vámi nesouhlasili. Vypadaly jako dobrovolné, ale…

„Prohlašuji zodpovědně, že žádné vylučování nebylo. Tečka! Jestli se myslí rozkol ODS v rámci sarajevského atentátu na konci roku 1997, to byl jiný fenomén. Tam se jedna skupina uraženě rozhodla z ODS odejít, ale rozhodně je nikdo nevylučoval.“

Jak si myslíte, že kauza »atentát na Klause mladšího« ODS ovlivní do eurovoleb?

„Je mnoho lidí, mně docela blízkých kamarádů, kteří už řadu let říkají: I kvůli tobě od nepaměti volím ODS, i když stále s větším sebezapřením, ale teď už teda nebudu. Já myslím, že toto je nový fenomén, který ta kauza přinesla.“

Pro televizi jste nedávno uvedl, že doufáte, že před evropskými volbami přijde subjekt, jehož názorům byste rozuměl. To vzbudilo paniku, že zakládáte stranu…

„Já myslím, že to vyloučení až tři týdny dřív. Kdyby přišlo, tak bych stihl buď sám, nebo spolu s ním nějaký takový subjekt založit (termín pro podání kandidátních listin hnutí či stran je dnes, pozn. red.). Ale za dva tři dny se to stihnout nedalo.“

Vy, euroskeptik, jste byl tak rozhněvaný, že byste se účastnil eurovoleb?

„Ano.“

Ale tak budou i další volby, ještě můžete.

„Vždyť ano, taky není konec světa.“

Takže to nepřímo potvrzujete, že se nějak vložíte do politiky.

„Ne. Nepřímo to nevylučuju.“

Je nějaký recept, něco, co byste té své bývalé straně poradil?

„Otázka je, jestli je ta dnešní ODS změnitelná, anebo ne. Člověku se taky pořád nechce vyzývat k revoluci. Někdo si pořád myslí, že by mohlo dojít k samovývoji uvnitř té strany, ale mně se zdá, že skoro ne.“

Takže žádné rady?

„Já myslím, že oni by mě ani neposlouchali.“

Vy jste ODS založil v roce 1991, o 12 let později jste z ní vystoupil. Jak se díváte na něco, co jste vytvořil, ale už je tam úplně jiné obsazení? To je jako bývalá kapela v jiném složení.

„Že je politická strana živý organismus, který se vyvíjí, stárne, obměňuje, to každý předseda musí vědět. ODS měla nějaké kmenové buňky, o kterých jsem přesvědčen, že jí dávaly její základní charakteristické rysy. Ty byly narušeny s Mirkem Topolánkem, a pak úplně vymazány dnešním předsedou Fialou.“

Co myslíte těmi buňkami? Ideologii?

„V každém případě. Ale vycházejme z těch tří písmen ODS, tedy Občanská demokratická strana. A to písmenko D v názvu, tedy demokratická, to se mi zdá naprosto klíčové. To je to hlavní slovo, jež je zvráceno v tom evropském liberálním stylu, který sem zavlekl pan Fiala. Myslím, že s panem Fialou a dalšími je to strana jiná. Tak ať se přejmenuje a ti lidé hlásají názory, které považují za správné.“

Je ještě něco jiného, co byste panu Fialovi vyčetl, krom té nedůslednosti vůči ideologii, již vy považujete za »odéesáckou«? Zase dovedl ODS z pokraje volitelnosti na druhé místo v posledních sněmovních volbách.

„On vždycky hrál na Evropu. V ODS v podstatě nikdy nebyl, to je světový rekord, aby se někdo stal předsedou strany a v té straně byl jen chvíli (Fiala je předsedou od roku 2014, do ODS vstoupil na konci roku 2013, pozn. red.). To je něco nemyslitelného, normálně se mělo vždycky za to, že musí každý člověk začít od píky a postupovat, aby se k tomu vrcholu nějak dostal. I to je velmi specifické v případě pana Fialy, který už přišel s hotovými názory a neprošel tou normální stranickou diskuzí, léty soubojů o prosazení svých názorů. Bylo to ve chvíli paniky, kdy po předsedovi Topolánkovi, který skončil podivným způsobem, skončil druhý předseda (Petr Nečas, pozn. red.) vpádem Ištvánových mužů na Úřad vlády. Při panice ODS a zoufalém hledání se někomu pan Fiala v první chvíli zdál jako nadějné řešení. Historie ukazuje, že to tak nebylo.“

Klaus mladší tvrdil, že ho kvůli jeho osudnému výroku budou považovat za antisemitu. Je antisemitský?

„Určitě ne. Syn pouze popsal bezmoc vůči Evropské unii při povinném přijímání naprosto bezcenných a degradujících zákonů. To přirovnání bylo o pasivitě dnešního českého poslance, který má sen o jakémsi svébytném státě. Příměrů, jak svázané ruce mají poslanci ve svém hlasování, můžeme zvolit padesát devět a Vašek řekl, že mu to připomíná svázané ruce židovských představitelů, kteří rafinovaností nacistických šéfů dostali za úkol, aby si sami vybrali, koho pošlou do transportu, s tím, že bylo jasné, že pokud si je nevyberou, nacisté přijedou, prvních sto lidí vezmou a odvezou je beztak. Jestli to je nejnutnější příklad, to asi ne. Já jsem mu i řekl: ‚Proč se pouštíš na tuto půdu? Usnadňuješ to některým hlupákům, kteří toho využijí proti tobě.‘ Ale nic antisemitského na tom nebylo.“,

Jak mimochodem reagoval Klaus ml. na vaši výtku?

„Nechci mluvit za něj. Jen jsem mu řekl, že ten příměr je zbytečný a je to nadbíhání si na kritiku paní Udženijí a paní Němcových a dalších výlupků v ODS. Samozřejmě to od něj byla trochu hloupost, ale že by to myslel nějak špatně, to opravdu vylučuji.“

Podobně neuvážené výroky už v minulosti »odstřelily« tehdejšího šéfa ODS Mirka Topolánka. Ty antisemitské nebo nějak problematické dle vás byly?

Odpovím obecně. Já považuju obviňování kdekoho kdekým, že to je novodobý Hitler, za hlouposti. To jsou pro mě bezcenné výroky. Ale nic takového Vašek neřekl.“

No nedávno váš syn přirovnal reformu EU z pera francouzského prezidenta Macrona k Mein Kampf (v překladu Můj boj) od Adolfa Hitlera…

„Já jsem také měl polemiku s tím šíleným manifestem pana Macrona. Macron tam říká, že jeho boj s Unií je takový nebo makový. A já jsem napsal ve svém článku »Jeho boj: chce se mi říci Mein Kampf«, protože to jsou stejná slova. Samozřejmě tím implikuju něco s Hitlerem spojeného. Přiznám se vám, že jsem velmi váhal, zda to vyškrtnout, ale nakonec jsem se rozhodl to tam nechat, protože Macron mi pije krev tak, že si myslím, že toto bylo potřebné říci.“

Tak jak se v tom vyznat? Mají politici takové příměry klidně používat? Anebo radši ne, ať už jen z opatrnosti?

„Příměr je prostě vždycky nadsázka. Každý příměr kulhá. Člověk si vypomáhá tím příměrem. Měl by zvažovat, který je vhodný pro tu chvíli, a který ne. Ať to prostě každý dělá sám na svoji zodpovědnost.“

A když jste Václav Klaus mladší, ve straně tak trochu otloukánek, a použijete něco takového… Nenahrává to těm spekulacím, že se chtěl nechat vyhodit už dlouho?

„Rozhovor, s nímž jsem ochotně souhlasil, neměl být o mém synovi, ale o ODS, která je zásadnější téma. Mě trápí, že ta ODS zoufale dopadla se svým dnešním vedením, které je tak bezbarvé, jak snad nic ještě bezbarvého nebylo. Myslím si, že abych ho tu diskutoval, by si nepřál ani můj syn. On by se raději obhajoval sám (Klaus byl na zahraniční cestě, pozn. red.). Ale jeho vyloučení ze strany v nepřítomnosti mě motivuje po dlouhé době cokoliv říkat k ODS.“

Vera Renovica, publikováno v deníku Blesk dne 19. března 2019

Autor: Blesk.cz, Praha, ČR, 19.3.2019

Zdroj:

http://institutvk.cz/clanky/1304.html


 

 

13. úno, 2019

Rozhovor Václava Klause pro Lidové noviny. O eurovolbách, brexitu a zahraniční i hospodářské politice vlády...

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Je u nás silná osobnost nebo politické uskupení, které byste byl schopen a ochoten volit?

Začít by se mělo debatou o ­tom, jaký je smysl nebo nesmysl Evropského parlamentu. Od toho se odvíjí všechno ostatní. Evropský parlament není parlament, to víme všichni. Je to hra na parlament. Proto oběť někoho, kdo do něj chce kandidovat, je obdivuhodná. Člověk má pořád nutkání říkat, že každá příležitost se má využívat, tedy i Evropský parlament – z tohoto pohledu není úplně jedno, kdo do něj bude zvolen. Ale sám o sobě jsem k jeho významu velmi skeptický. Většinou je to odkladiště druhořadých politiků, pro které není dostatečná role doma. To je úvod mého názoru. Samozřejmě spoustu lidí uvažovalo, že založí nějaké strany, když ty dosavadní jim nevyhovují. Nevím, jestli se to nějak uskuteční.

Načal jste aktuální téma. Mezi europoslanci je trendem zakládat další a další nové strany. Naposledy s tím přišli pánové Jaromír Štětina a Pavel Telička. Není to přílišné drobení scény?

Zrovna tito dva pánové tím, že si zakládají vlastní strany, se předem odsoudili k záhubě. Takže myslím, že to je úplně bezvadný nápad. Doporučoval bych, aby si co nejvíce takových lidí zakládalo svou specifickou stranu do evropských voleb. To bych si velmi přál.

Vidíte u nás někoho, kdo z vašeho pohledu není druhořadým politikem a kandiduje nebo by měl kandidovat?

Nevím. Nevím. Nevidím. Neznám zřetelné politické seskupení, které by jednoznačně označovalo dnešní Evropskou unii za slepou uličku, za historický omyl. Taková strana se u nás neodvažuje profilovat. A protože si tohle myslím, tak u nás žádného svého koně nemám.

Neuvažoval jste o tom, že byste kandidoval vy sám?

Ale samozřejmě že jsme o tom uvažovali také. Ovšem už nemám pocit, že bych chtěl dojíždět jednou týdně do Bruselu autem a kodrcat se zase zpátky. To už se mi skoro nechce. Zejména role jednotlivých poslanců je tam tak marginalizována tím, jak mají šanci, respektive anti-šanci vůbec promluvit, vystoupit, něco říci. Jak mají vteřinová a ­nikoli seriózní vystoupení. Tak nevím, jestli tam je prostor něco vážného sdělit.

Koneckonců ty volby mají největší smysl pro doma. Nemají ani tak velký smysl pro to, jak dopadne hlasování mezi osmi stovkami stejně nedefinovaných europoslanců z dalších zemí. Je to jedna z platforem, jak promluvit o jistých tématech. V tomto případě logicky o tématech Evropské unie. To myslím, že je smyslem voleb a té kampaně.

Hovořil jste se synem Václavem o tom, že by do voleb šel on v čele nějakého uskupení?

Myslím, že syn vám na tyto otázky odpoví sám. Je v ODS, je v českém parlamentu a domnívám se, že to je parketa, na které chce něco dělat. A myslím si, že dnes a denně na rozdíl od jiných poslanců dělá.

Co by mělo být hlavním tématem evropských voleb?

Tématem by mělo být, jestli je smysluplné pokoušet se násilně unifikovat, glajchšaltovat hezký kontinent, který se jmenuje Evropa, a národní státy v něm. Jedině to je tématem těchto voleb a bohužel si myslím, že to takto vypointované nebude a voliči takto volit nepůjdou.

Dnes (čtvrtek 7.2.2019) britská premiérka Theresa Mayová jedná v ­Bruselu o prolomení patu, který nastal okolo brexitu, a o­ tzv. irské výjimce. Jak může jednání dopadnout?

Nejsem prognostik, na rozdíl od pana prezidenta. Nevím to. Británie nezvládla vyjednávání s Evropskou unií. Jestli zvládnout mohla, je věc úplně jiná. Protože Unie neměla od prvopočátku nejmenší zájem na nějakém pozitivním výsledku vyjednávání. Jejím jediným zájmem bylo vytrestat a ponížit Velkou Británii. Chraň bůh, že by chtěli dojít k nějakým závěrům, které by byly výhodné jak pro Británii, tak pro Evropskou unii. Proto to nemohlo dopadnout jinak. Což podle mého názoru neomlouvá Londýn, že v ­těch jednáních nevystupoval racionálně, připraveně, koncepčně.

Jakou jinou taktiku mohla Británie zvolit, aby uspěla?

Nechci radit na dálku, co měli dělat. To je mimo můj zájem a ambice. To bych si netroufal. Prostě měla jednoznačně říci, co si přeje. Měla mít jasný názor na výsledky a ne ustupovat v jednáních o tom či onom. Co bych si přál ohledně Velké Británie, to je úplně jiná debata. V každém případě respektuji většinové rozhodnutí Britů tento mylný konstrukt evropské integrace opustit. To měl být výsledek. Po skončení jednání měla Británie být sebevědomou, suverénní zemí. Teď myslím, že se jim to strašně zkomplikovalo.

Začíná se hovořit o posunutí druhého hlasování o brexitu na pozdější termín. Sílí proto hlasy varující před neřízeným brexitem, který by mohl nastat. Obáváte se, že může tato „divoká“ varianta ohrozit i českou ekonomiku? Například exportéři už svůj strach z jejích dopadů vyjádřili.

Exportéři se logicky bojí. Každé znejistění vztahů mezi zeměmi narušuje obchodní vztahy. Myslím, že Velká Británie mohla od začátku vyjednávat racionálně o ­jisté formě zóny volného obchodu. Mohlo to být všechno dávno jasné. Oni tento přístup nezvolili a je to totální selhání britské politiky. Protože tamní scéna je rozpolcená, stejně jako samotná Konzervativní strana, a nebyla schopna přijít s rozumnou taktikou. Proto tam zůstává řada lidí, kteří říkají, že „tvrdý brexit“ je zbytečně ostré slovo. Prostě brexit bez další dohody začíná být pro mnoho Britů východiskem.

Nedá mi, abych se nezeptal na nedávná slova Donalda Tuska, který hovořil o zvláštní sekci pekla pro architekty brexitu, kteří neměli plán, co bude po něm. Je to z jeho strany adekvátní slovník?

Myslím, že každé slovo, které pan Tusk vysloví, je nesmyslné. Proto nemůže být výjimkou ani tento výrok.

Nepodařilo se mu ale paradoxně to, o co se Evropská unie často marně snaží – totiž promluvit jednou jasně a srozumitelně?

Nevím. Pana Tuska prostě nemusím.

Malinko bych změnil téma. Jste v poslední době v kontaktu se Stevem Bannonem (někdejší hlavní stratég amerického prezidenta Donalda Trumpa), který před časem spustil iniciativu, v níž chtěl spojit různé nacionalistické subjekty napříč Evropou?

Když byste dal ve vaší otázce slovo nacionalistické do jistých uvozovek a nedal tomu negativní nádech, tak bych na ni odpověděl. Takhle nemohu. Myslím, že nazývat ambice celé řady lidí v­ Evropě nacionalismem, je pro mě naprosto nepřijatelné. Ale opakovaně říkám, že vím, že se jinak používá v angličtině slovo national, nationalism – od toho, jak my od Hitlera mluvíme o nacionalismu.

Nikdy nezapomenu na to, když jsem přijel v roce 1969 do USA na univerzitu a měl jsem tam přednášku. Popisoval jsem mimo jiné naše ambice 60. let zvolit si svou vlastní cestu. A kdosi z publika se ozval: „Ale to, co tady poslouchám, tak vy volíte nacionalismus.“ A my, kteří jsme byli zrovna obsazeni vojsky Varšavské smlouvy, tak pro mě označit to, co jsme tehdy chtěli, za nacionalismus, byla v podstatě urážka, kterou jsem nechtěl akceptovat. Ale pochopil jsem už tehdy před padesáti lety úplně jiné vyznění slova nacionální, nacionalistický v tamním světě a našem. Říkám to proto, že je hodně důležité, abychom si to uvědomili. Ale k otázce: další kontakt s Bannonem jsem neměl. Zase do té míry nejsem účastníkem takovýchto jednání. To se zeptejte pana Tomia Okamury. Ten to bude vědět daleko spíš.

Ještě k tomu Bannonovi. Několik hodin jsem s ním hovořil a­říkám, že má názory na Evropu a uspořádání světa, Trumpa a lidskou svobodu opravdu identické se mnou. Takže se od něj v žádném případě neodtahuji. Pouze nejsem v aktivní politice typu, že bych organizoval takováto setkání.

V jednu chvíli se hovořilo, že mezi politiky vytipovanými pro tuto spolupráci měl být i váš syn. Proto jsem se na to ptal.

Na to vám ostře odpovím, že to netuším. Nikdy jsem to neslyšel.

Pojďme domů. Vláda nejprve štědře rozdávala benefity, nyní začíná otáčet. Aktuálně hovoří o nutnosti ušetřit okolo padesáti miliard. Sledujete ten veletoč?

Nevím, jestli to je premiérův veletoč. Ekonomika evidentně zpomaluje. Dalo se to očekávat. Míra rychlosti toho zpomalování je samozřejmě neznámá. Názor na to se mění každý den. Všimli jste si, že se právě dělá první verze státního rozpočtu na rok 2020. Velmi hrubá. Neboli základní rozpočet na 2019 začal být sestavován loni na jaře. Na ministerstvu financí je hotový někdy v létě. Na podzim se odehrává politická bitva o rozpočet. To už je víceméně hraní si s malými čísly. Neboli odhadnout loni v létě, jak rychle bude probíhat ekonomické zpomalení Německa, Evropy a nás, je vážně obtížné. Za to nikomu nadávat nebudu.

Myslím, že byly veliké chyby, že jsme propásli možnost něco si ušetřit v době, kdy ekonomika neuvěřitelným způsobem pět let po sobě rostla. Teď se předhánět v tom, kdo je o kousek chytřejší, to je strašně laciné. Ono to totiž ani není žádné předhánění se. V dané chvíli, když je evidentní, že je pět let nepřetržitého ekonomického růstu, že nastane zpomalení, je triviální od pánů Kalousků a podobných sázet na to, že dojde k velkému ekonomickému zpomalení. To je laciná sázka. Tomu bych se nepoškleboval.

Jestli premiér Andrej Babiš dneska trochu brzdí, jestli jeho ministryně financí bude ještě důslednější, jestli se jim podaří zabrzdit šílené náměty paní ministryně Maláčové, jestli se ANO podaří prosadit svou sílu vůči svému velmi svéráznému politickému partnerovi ČSSD, který hraje vyloženě lacinou kartu dělat co největší blbosti a hlouposti a čekat na to, kdy už se Babiš vážně naštve a řekne: „Já už vás vyhodím, to není racionální chování pro naši zemi.“

Nemám žádné každodenní průzkumy. Nehraji si na to. Ale přece jen mám pocit, že k jistému zklidnění situace u nás došlo.

Myslíte v politice, nebo obecně ve společnosti?

Na politické scéně. Ale i v tom, jak se veřejnost dívá na politiku a ­věci kolem nás. Najednou není největší běs veřejnosti. Pokud ho někdo zase nerozpoutá vyhazováním květin prezidenta při státním svátku a nevyvolá mítink na Václavském náměstí, tak myslím, že v zemi je relativní klid. To je nepochybně něco pozitivního. Vidíme, že lidi nenaskakují na nonstop médii vytvářené a nafukované agendy, že jednou prezident dělá špatně tohle, podruhé ovlivňuje soudce, potřetí já nevím co. Jisté zklidnění vidím a tato země by to skutečně potřebovala.

Nevím, jestli ČSSD nechce hrát tu neklidnou kartu. Protože co dělá paní Maláčová... Možná ne záměrně, možná je natolik poblouzněně více než komunistická. Protože se mi zdá, že by KSČM měla problémy schvalovat její rozpočtové návrhy. Ale ji nepodceňuji, že to dělá z důvodu záměrné provokace svého koaličního partnera. U pana Petříčka už si tak nejsem jist. Myslím, že ten Pocheho maňásek je ve vládě jen proto, aby maximálně provokoval naprosto iracionálními výkony ministra zahraničí. Myslím, že se tím jenom má pořád demonstrovat slabost pozice premiéra Babiše. A zdá se, že on bude tak dlouho napínat tětivu luku... To vidím jako obrovský problém. My jsme nikdy neměli zahraniční politiku. Vždy jsme byli odmocnina politiky Evropské unie nebo přesněji Německa. Ale co dělá Petříček se svými pochvalami banderovcům a přijímáním krymských Tatarů... A co pan prezident přidává slovy, že chce pozvat nového venezuelského kvaziprezidenta, to jsou myslím naprosté hlouposti, které bychom snad jako rozumní lidé a rozumná země po sto letech existence dělat neměli.

Paní ministryně práce Maláčová a pan ministr zahraničí Petříček jsou podle vás v uvozovkách nejslabší kusy vlády?

Naopak jsou nejsilnější. Protože oni tu vládu determinují. O ostatních v podstatě skoro nic neslyšíte. Jedna osobnost v oblasti sociální a druhá v zahraniční politice dělají velice extrémní zásahy a návrhy. Myslím, že v cizině si nad panem Petříčkem musí ťukat na čelo.

Ještě bych se vrátil k vašemu předchozímu výroku o zklidnění situace ve společnosti. Je to dáno příznivou ekonomickou situací?

Lidé nepotřebují být nepřetržitě hnáni do nějakých konfliktních situací. Ekonomika přece jen dala jisté bohatství spoustě lidí. Téměř vynulováním nezaměstnanosti vytvořila situaci, která je neznámá v celé Evropě. V tomto smyslu jistý blahobyt není výzvou k zásadním soubojům.

V poslední době se hovoří o výměně některých členů Babišova kabinetu. Křeslo se prý opět kývá třeba pod ministrem dopravy Danem Ťokem. Sledujete víc jeho práci?

Tyto věci jsou pod mou rozlišovací úroveň. Že dálnice D1 je skandál nejen Ťokův, je naprosto jasné. Je pozoruhodné, jak se najednou přišlo na to, že by se tam mohly bariéry rozšířit a jak to najednou jezdí daleko snadněji. To je důkaz neschopnosti těchto lidí. Ale souhlasím s tím, že není úlohou ministra dopravy, aby měřil, kolik centimetrů se ještě dá posunout ta či ona bariéra na dálnici. Jestli své ministerstvo zvládá, to fakt nemám žádné hlubší informace, abych to posoudil.

Rýsuje se propuštění deseti procent státních zaměstnanců. Je to správná cesta, jak ušetřit a zároveň omezit byrokracii?

O tom, že jsme přehlušeni nekonečnou byrokracií, není sebemenších pochyb. Je z čeho krájet. A myslím, že řada státních institucí by ani nemrkla, kdyby desetina lidí musela odejít. Ale jinak dobře vím, že tak jak jsou nesmyslně nastaveny parametry naší legislativy, která nonstop bují a žádá více a více úředníků, aby na legislativu dohlíželi, tak mám strach, že spousta vládců státních úřadů dokáže, že oni prostě musejí mít ten a ten počet zaměstnanců, protože mají ty a ty úkoly dané našimi zákony. Začít je potřeba jinde. U té legislativy a tam, kde se mohou škrtnout různé instituce.

Premiér razí myšlenku zcela nové vládní čtvrti v Letňanech. Je potřebná?

Pro mě je to naprostá hloupost. Vůbec ani nemám důvod se k tomu nějak silněji vyjadřovat.

Ani z konzervativního pohledu, že tady máme nějakou tradici institucí, Strakovy akademie, jichž bychom se vzdali?

No jasně. Považuji to za takový nesmysl, že jsem zásadně proti. Navíc tedy kdybychom to chtěli úplně obrátit, tak bych řekl, že by se teprve ukázalo, v kolika budovách je státní aparát v Praze rozlezlý. Kolik by tady vzniklo budov k využití aktivistickým, zeleným, genderovým iniciativám typu žižkovská Klinika. Takže kdyby náhodou Babiš chtěl tohle vystěhovat, tak tady v Praze vyvolá sto Klinik a bude to bezvadný příspěvek k pohodě a klidu hlavního města. To by se centrum Prahy stalo Klinikou.

Autor: Lidové Noviny, Václav Klaus, Praha, ČR, TGM, 13.2.2019

(Tomáš Tománek, Lidové noviny, 11. února 2019)

Zdroj:

http://institutvk.cz/clanky/1282.html