TOMÁŠ BŘICHÁČEK

24. říj, 2018
První bojuje s aktuálními nepřáteli a skutečnými nebezpečími doby a nezřídka utrží rány. Druhý pohodlně vede minulé války a užívá si přízně mainstreamových médií...
 
Monsignor Petr Piťha dlouhodobě jasně a zřetelně vyslovuje názory, které bychom očekávali od katolického duchovního a konzervativce. Nečeká na vděčnost České televize, Mladé fronty, Respektu ani na laudatio od Halíka. Říká to, co musí říct, aby obstál před vlastním svědomím.
 
Velmi výrazně to ukázal i ve svatováclavském kázání 28. září v katedrále sv. Víta, kde upozornil na nebezpečí tzv. Istanbulské úmluvy. Tato mezinárodní smlouva je navzdory zaštítění chvályhodným cílem boje proti násilí na ženách ve skutečnosti radikálním ideologicky motivovaným nástrojem genderového feminismu, který směřuje k převýchově společnosti, honu na čarodějnice a represi.
 
Umění rozpoznat a pojmenovat aktuální bezprostřední zlo a bojovat proti němu – to je něco, co je prof. Piťhovi vlastní. Smutné je, že totéž nedokáže naše formálně pravicová a konzervativní politická reprezentace, která by jistě mohla udělat v této věci více než kněz při kázání.
 
Před několika měsíci jsem v článku ODS, vzpamatuj se! rozebíral některé závažné neduhy, kterými trpí naše hlavní nominálně pravicová strana. Jedním z nich bylo uvíznutí v minulosti, respektive orientace na vyhaslé ideový protivníky a války minulosti.
 
Všímal jsem si toho, že ODS jako by zamrzla v určitém dějinném úseku – v době komunistického režimu a studené války – s tehdy narýsovaným ideovým střetem a s tehdejšími hrozbami a nepřáteli. Tímto prizmatem se dívá na dnešní svět a zarputile odmítá pochopit, že doba už je někde jinde a že karty jsou rozdány úplně jinak. Historii si bere jako bič na politické soupeře, jako zdroj laciných a hlavně chybných paralel, jako pohodlné bitevní pole pro získání puncu „pravice“. Odtud všechen ten halasný antikomunismus, volání „Patříme na Západ, ne na Východ!“, vzývání transatlantické vazby a NATO, démonizace Ruska a Číny. Přitom kopnout si do Gottwalda nebo do Brežněva dnes vyžaduje asi tolik odvahy jako vymezit se proti Čingischánovi a je to politicky přibližně stejně aktuální. Co je horší, tento způsob uvažování zkresluje vnímání aktuální situace a snižuje rozlišovací schopnost, pokud jde o identifikaci „frontové linie“ nynějšího konfliktu, tj. kulturní války s neomarxisty.
 
Příznačné je, že v době kolem Piťhova kázání si předseda ODS Petr Fiala při svých veřejných vystoupeních dál jel svou obehranou písničku o komunistech, kteří se derou k moci (viz např. rozhovor pro Blesk nebo jeho novou knihu Jak uvařit demokracii - Od vládní agonie k polokomunistické vládě). Na obhajobu prof. Piťhy nevystoupil a o Istanbulské úmluvě prohlásil v jednom pozdějším interview na výslovný dotaz leda tolik, že v podobné dokumenty příliš nevěří a nemíní je podporovat.
 
Dva profesoři, dva životní přístupy. Jeden – přes svůj pokročilý věk – nastoluje ve veřejné diskusi aktuální, ožehavá témata a nebojí se křiku, který se pro to spustí ze strany nynějších mocných a vlivných. Druhý v klidu pluje s hlavním proudem a bojuje se stíny minulosti. Pokud má pravice u nás znovu za něco stát, potřebovali bychom osobnosti, jako je ten první.
 
Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 24.10.2018
 
Zdroj: 
 
17. říj, 2018
Jak skončí diskuse o budoucnosti EU? Evropští lídři nejspíš přijdou s dalším „Římským prohlášením“ plným frází a banalit, poplácají se po ramenou a bude vymalováno. Pojede se dál po vyjetých kolejích. Na změnu zapomeňte...
 

Od neděle za 200 dní se bude konat neformální zasedání Evropské rady v rumunském Sibiu, kterým by měla vyvrcholit diskuse o budoucnosti EU zahájená v červnu 2016 po britském referendu.

O této plánované akci, jejímž duchovním otcem je předseda Komise Jean-Claude Juncker, jsem psal v článkuEU na cestě do Sibiuv únoru. Řeč byla o velkém humbuku, který Komise kolem summitu dělá, i o tom, že je velkou hádankou, co vlastně bude výsledkem.

Uplynulé měsíce ze závoje tajemství mnoho neodstřihly. Dozvěděli jsme se, že zasedání se bude konat v budově radnice (Primăria Municipiului), a to je asi tak hlavní zpráva.

Čekal jsem v této souvislosti na Junckerův projev o stavu Unie 12. září 2018, ten ovšem vcelku nic zajímavého nepřinesl. Juncker prohlásil toliko:

[D]o voleb do Evropského parlamentu a do summitu, který se bude konat v rumunském Sibiu 9. května 2019, máme spoustu práce.

V Sibiu musíme přesvědčit naše spoluobčany o tom, že máme v zásadě stejnou představu o smyslu naší Unie. Evropané nemají rádi nejistotu a vágní cíle. Chtějí, aby věci byly jasné, ne nedotažené či polovičaté.

To vše je ve hře na cestě k Sibiu – summitu, který se bude konat šest týdnů po brexitu a jen dva týdny před volbami do Evropského parlamentu.

Juncker dále poznamenal, že do summitu v Sibiu musí být ratifikována dohoda o partnerství mezi EU a Japonskem, musí v zásadě dojít k dohodě o víceletém finančním rámci pro období 2021-2028, musí být posílena „mezinárodní úloha eura“ (musíme „zajistit, aby naše jednotná měna hrála plnohodnotnou úlohu na mezinárodní scéně“) a ve vybraných otázkách zahraniční politiky by mělo být namísto jednomyslnosti zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou.

Komise v tzv. prohlášení o záměru, které vždy doprovází poselství o stavu Unie, uvádí:

Abychom Evropské unii zajistili perspektivu do budoucna, měli bychom se dobře připravit na summit v Sibiu, který se uskuteční dne 9. května 2019. Tento summit se bude konat šest týdnů po brexitu a dva týdny před volbami do Evropského parlamentu. Půjde tedy o klíčový okamžik, kdy budou mít vedoucí představitelé EU příležitost obnovit důvěru v budoucnost nové Unie s 27 členy. Právě s ohledem na tuto skutečnost Komise v květnu předložila moderní, spravedlivý a vyvážený návrh příštího víceletého finančního rámce pro Unii 27 zemí. Navrhujeme jednodušší, racionalizovanější a pružnější rozpočet, který odráží politické priority dohodnuté v Bratislavském plánu a Římském prohlášení. Politická dohoda na celkovém rámci před volbami do Evropského parlamentu tak bude přesvědčivým prohlášením o záměru. Komise rovněž předloží iniciativu, jejímž cílem bude posílit mezinárodní úlohu eura, učinit z něj ochrannou a sjednocující sílu, jíž původně mělo být, a zajistit, aby naše jednotná měna působila na světové scéně pevnějším a jednotným dojmem. Aby Unie dokázala být efektivním a suverénním světovým hráčem, budeme potřebovat ty správné nástroje k rozhodování pro naši společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Komise proto v řadě cílených oblastí naší vnější činnosti v současnosti navrhuje intenzivnější využívání hlasování kvalifikovanou většinou. Iniciativy, jež mají Unii zajistit perspektivu do budoucna, dále zahrnují práci na budoucnosti našich politik v oblasti klimatu a energetiky a další posilování mechanismů ochrany a obrany právního státu ve všech našich členských státech.

K tomu jedním dechem dodává, že summit by se měl stát „okamžikem splněných slibů“.

K poselství o stavu Unie vydala Komise rovněž jednostránkový materiál pro veřejnost nazvanýMožnosti summitu v Sibiu přinést výsledky.Zde poznamenává, že „[š]est týdnů po vystoupení Spojeného království z Evropské unie a dva týdny před volbami do Evropského parlamentu se vedoucí představitelé EU setkají v rumunském Sibiu, aby spolu prodiskutovali novou strategickou agendu, kterou se má řídit činnost Evropské unie v příštích pěti letech.“ Poté bez dalšího vysvětlení toho, co by mělo s nimi být v Sibiu učiněno, uvádí čtyři oblasti, o kterých mluvil Juncker (Dohoda o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem, víceletý finanční rámec, inciativa k posílení mezinárodní úlohy eura a rozšíření většinového hlasování ve věcech zahraniční politiky).

Kromě toho Komise vydala ještě rozsáhlou publikaciStav Unie v roce 2018.Zde říká, že „[j]eště než proběhne summit v Sibiu (před volbami do Evropského parlamentu), musí Unie ukázat svým občanům a okolnímu světu, že je schopna splnit svou pozitivní agendu pro EU s 27 členy. Do té doby by také již mělo být dosaženo rychlého pokroku ohledně víceletého finančního rámce na období 2021–2027. Rychlá politická dohoda o novém, moderním rozpočtu EU jasně ukáže, že Unie je připravena plnit své závazky. Je na čase, aby vedoucí představitelé EU předložili vizi modernizované EU, která má pro evropské občany význam a je pro ně atraktivní.“ Dále uvádí: „Očekává se, že na summitu v Sibiu dne 9. května 2019 zváží vedoucí představitelé novou strategickou agendu, která bude určovat priority a koordinovat činnost Evropské unie v příštích pěti letech.“ V časové ose se pak u summitu v Sibiu píše:

Summit v Sibiu a prohlášení ze Sibiu
První zasedání vedoucích představitelů EU po vystoupení Spojeného království a poslední zasedání před volbami do Evropského parlamentu

Komentář

Že z toho všeho nejste moudří? Ani já ne. Nedávné poselství o stavu Unie a navazující dokumenty cíle květnového setkání spíše zamlžily.

Nejpevnějším bodem se jeví být to, že zde bude patrně předjednána tzv. strategická agenda na další pětileté období. Jeden takový dokument byl přijat Evropskou radou už v roce 2014. Jmenoval seStrategická agenda pro Evropu v čase změn. Odkazuje na ní pár dokumentů Komise a Rady, jinak jde o naprosto zapomenutý dokument, o kterém pět let prakticky nikdo neslyšel.

Dále si povšimněme, že brožura hovoří o prohlášení (deklaraci). To je poprvé, kdy ve vyjádřeních Komise ve vztahu k Sibiu narážím na přiznání tak málo ambiciózního cíle. Bude tedy výsledkem všeho snažení pouze další politický dokument typuŘímského prohlášení, které jsem rozebíral v článku s výmluvným názvemŘímské slivky ze stokrát recyklovaných frází?

A jaký je vztah mezi strategickou agendou a prohlášením? Má být strategická agenda vtělena do onoho prohlášení? Nebo půjde o dva dokumenty?

A jak s tím vším souvisí Dohoda EU-Japonsko, víceletý finanční rámec, mezinárodní postavení eura či rozšiřování kvalifikované většiny v rozhodování o zahraniční politice? Proč Komise najednou vytáhla dvě zcela nové položky – Dohoda s Japonskem, mezinárodní role eura –, o nichž dříve v souvislosti s diskusí o budoucnosti EU nebyla vůbec řeč? Troufl bych si hádat, že do května 2019 se nebude završena ani jedna z těchto agend a iniciativa k rozšíření většinového hlasování v zahraniční politice nemá šanci ani v budoucnu.

Mám z toho všeho dojem, že Komise se na své „cestě do Sibiu“ nějak ztratila a sama už neví, co by lídři měli svým ovečkám (pardon tzv. občanům Unie) v Transylvánii nabídnout. A její to už celkem jedno. Základní směr byl dán. Unie pojede dál ve vyjetých kolejích! To už potvrdilo Bratislavské i Římské prohlášení, Agenda lídrů, vyhlášení Evropského pilíře sociálních práv i navázání strukturované spolupráce v oblasti obrany. Vše podstatné již bylo rozhodnuto, nyní jde jen o to, jak nepříjemné období otázek a debat po britském referendu formálně uzavřít.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 17.10.2018

Zdroj:

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683284


 

18. zář, 2018
Podle Evropského parlamentu Maďarsko porušuje společné hodnoty Unie. Nechová se totiž dobře k migrantům, není uctivé k Sorosovi, nevyznává gender a má moc „úzkou“ definici rodiny...
 

Evropský parlament 12. září velkou většinou[1]rozhodl, že zahájí proti Maďarsku mimořádný postup upravený v článku 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU). Ten směřuje proti státům, které závažně porušují společné hodnoty Unie definované v článku 2 SEU.[2]

Na základě dnes schváleného návrhu (podle čl. 7 odst. 1 SEU) – který je oprávněna podat také Komise nebo nejméně jedna třetina členských států – může nyní Rada většinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasu EP rozhodnout, že existuje zřejmé nebezpečí, že Maďarsko závažně poruší hodnoty Unie a případně podat tomuto státu doporučení. (Rada má pravidelně přezkoumávat, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.)

Postih státu, který by se nepodřídil, by poté mohl dále gradovat. Na návrh nejméně jedné třetiny členských států nebo Komise a po obdržení souhlasu EP může Evropská rada jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot Unie ze strany členského státu. V návaznosti na to může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití Smluv, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena, přičemž jeho povinnosti vyplývající ze Smluv zůstávají nedotčeny. Později může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že změní nebo zruší taková opatření, jestliže se změní situace, která vedla k jejich přijetí.

Poprvé byl článek 7 SEU uplatněn vloni před Vánoci, když Komise podala obdobný návrh (podle čl. 7 odst. 1 SEU) proti Polsku. Rada zatím ve věci nijak nerozhodla.

Co je Maďarsku vytýkáno

Národně-konzervativní Maďarsko je levicovým pokrokářům, kteří ovládají Evropský parlament i Komisi, dlouhodobě trnem v oku. Zvláště to platí od doby migrační krize, kdy se Maďaři velmi rozhodně postavili jejich přístupu „uprchlíci vítáni“. Výčet údajných prohřešků v přijatém dokumentuje tak nepřekvapivě sáhodlouhý.

Problémy jsou spatřovány v těchto oblastech: a) fungování ústavního a volebního systému, b) nezávislost soudnictví a dalších institucí a práva soudců, c) korupce a střety zájmů, d) ochrana soukromí a údajů, e) svoboda projevu, f) akademická svoboda, g) svoboda náboženského vyznání, h) svoboda sdružování, ch) právo na rovné zacházení, i) práva osob patřících k menšinám, včetně Romů a Židů, a ochrana proti nenávistným výrokům namířeným proti těmto menšinám, j) základní práva migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků, k) hospodářská a sociální práva.

Jádro výtek se týká migrační politiky, respektive zacházení s migranty. Europoslancům se nelíbí, že ilegální migranti jsou internováni a rychle vyhošťováni, že většina žádostí o azyl je zamítnuta, že Maďarsko brání svoje hranice silou apod.

Europoslance dále mimo jiné trápí neuctivý přístup k Georgi Sorosovi. Maďarská vláda prý v květnu 2015 uskutečnila veřejné konzultace nazvané Migrace a terorismusa v říjnu roku 2017 konzultace namířené proti tzv. Sorosovu plánu. Tyto konzultace podle EP „poukazovaly na paralely mezi terorismem a migrací, vyvolávaly nenávist vůči migrantům a zaměřovaly se zejména na osobu George Sorose a Unii“. Maďarský premiér se údajně ve svém projevu předneseném dne 15. března 2018 v Budapešti „uchýlil ke sporným slovním útokům včetně jednoznačně stereotypních antisemitských útoků vůči Georgi Sorosovi, které by mohly být považovány za stíhatelné“.

Maďarsko také není dostatečně pokrokové, pokud jde o prosazování genderové ideologie. Stále zde prý „přetrvávají patriarchální stereotypní postoje k postavení žen ve společnosti“. V nových školních učebnicích se prý „stále objevují genderové stereotypy, podle kterých jsou ženy primárně matkami a manželkami“. Ženy jsou prý nadále „nedostatečně zastoupeny v politickém životě“ a „na rovnost žen a mužů v souvislosti s volbami se nevztahují žádné právní požadavky“. Maďarsko také doposud neratifikovalo Istanbulskou úmluvu.

Maďarsko není ani náležitě duhové. Problémem je mimo jiné, že „ústavní zákaz diskriminace mezi důvody diskriminace výslovně nezahrnuje sexuální orientaci ani genderovou identitu a že by jeho úzká definice rodiny mohla vést k diskriminaci, neboť nezahrnuje jisté druhy rodinného uspořádání, včetně párů stejného pohlaví“. V zemi jsou prý rozšířené negativní stereotypy a předsudky vůči lesbickým, gay, bisexuálním a transgender osobám, zejména v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání.

Skvělý Orbánův projev

Viktor Orbán se 11. září, v předvečer hlasování, dostavil na plenární zasedání Evropského parlamentu do Štrasburku, aby zde svou zemi hájil.

Úvodem řekl: „Stojím zde nyní a obhajuji svou vlast, protože pro Maďary jsou svoboda, demokracie, nezávislost a Evropa věcí cti.“

Konstatoval, že Evropský parlament svým postupem proti jeho zemi zneužívá moc, překračuje oblasti svých kompetencí a porušuje zakládací smlouvy EU. Europoslanci se vlastně snaží Maďarům říci, že nejsou dostatečně schopni posoudit, co je v jejich vlastním zájmu. „Myslíte si, že znáte potřeby maďarského lidu lépe, než je zná maďarský lid sám.“

Ohradil se proti snaze postihovat Maďarsko z důvodů ideových rozdílů. „Máme – a nadále budeme mít – spory: uvažujeme jinak o křesťanské povaze Evropy a o úloze národů a národních kultur, vykládáme různým způsobem podstatu a poslání rodiny a máme zcela protikladné pohledy na migraci. Pokud skutečně chceme jednotu v rozmanitosti, potom naše rozdíly nemohou být důvodem pro stigmatizaci kterékoli země nebo pro její vyloučení z příležitosti účastnit se na společném rozhodování. Nikdy bychom neklesli tak hluboko, abychom umlčovali ty, s kterými nesouhlasíme.“

Odmítl cizí vměšování do maďarské migrační politiky: „Každý národ a každý členský stát má právo rozhodnout o tom, jak si uspořádá svůj život ve své vlastní zemi. Budeme bránit naše hranice a my sami budeme rozhodovat o tom, s kým chceme žít. Postavili jsme plot a zamezili jsme vstupu stovek tisíc nelegálních imigrantů. Bránili jsme Maďarsko a bránili jsme Evropu. Dnes, poprvé v historii Evropské unie, vidíme společenství odsuzující svoje vlastní strážce hranic.“

Svůj projev zakončil slovy: „Mluvme otevřeně: Chcete odsoudit Maďarsko, protože maďarský lid rozhodl, že naše vlast se nestane přistěhovaleckou zemí. S náležitým respektem, ale co nejdůrazněji, odmítám hrozby, vydírání, pomluvy a falešná obvinění proti Maďarsku a maďarskému lidu promigračními silami v Evropském parlamentu. Zdvořile vás informuji, že ať dojdete k jakémukoli rozhodnutí, Maďarsko se neskloní před vydíráním. Maďarsko bude dál bránit svoje hranice, potlačovat nezákonné přistěhovalectví a hájit svoje práva – i proti vám, pokud to bude nutné. My Maďaři jsme připraveni na volby v příštím květnu, kdy lidé konečně budou mít šanci rozhodnout o budoucnosti Evropy, a budou mít příležitost znovu nastolit demokracii v evropské politice.“

Šikanované Maďarsko si zaslouží naši podporu

Maďarsko je na pranýři, ale je to právě ono, kdo si v této trapné šarádě zachovává důstojnost. S hrdostí a zásadovostí vzdoruje nehoráznému tlaku unijních orgánů a rudo-zeleného mainstreamu. Nenechá si líbit výhružky a osočování, neustupuje před zvůlí a arogancí bruselských a štrasburských ředitelů zeměkoule. Orbán potvrdil formát velkého státníka.

Evropský parlament má plná ústa společných hodnot a právního státu, ve skutečnosti rozehrál mocenskou hru, v níž se neomarxistická většina snaží prosadit svoje dogmata proti státu, který její „hodnoty“ nesdílí. Toto „levičácké pařeniště“, jak jej příhodně pojmenoval dr. Aleš Valenta, se ukázalo v nejhorším světle. Čest budiž jednotlivým europoslancům, kteří aktivně vystoupili proti tomuto jednání.

Unijní orgány nacházejí v postupu podle článku 7 SEU klíč k proniknutí Unie do oblastí, které stojí mimo její pravomoc. Na tomto mechanismu je pro evropské centralisty přitažlivé to, že se pro členské státy uplatní obecně bez dalšího omezení, bez jiné vazby na právo EU. (V tom je rozdíl oproti Listině základních práv EU, která se použije ve vztahu k členským státům jen v situacích, kdy se pohybují v rozsahu působnosti unijního práva). Poslední tance Komise a europarlamentu kolem tohoto mechanismu ukazují vzrůstající choutky těchto orgánů pro přetvoření daného mechanismu v bič na členské státy, který umožní Bruselu (a Štrasburku) obecně vstupovat do vnitrostátní politiky a prosazovat jeho politickou linii.

Tento přístup nesmíme přijmout. Článek 7 je zde k řešení zcela mimořádných situací, ne k rozšiřování kompetencí Unie a k usnadnění jejího vměšování do každodenních záležitostí členských států. Maďarsko si zaslouží naši úctu a podporu. Nejen proto, že je v právu, ale i proto, že příště bychom mohli být na jeho místě i my.

--------------------------------------------

[1]Z 693 přítomných pro návrh hlasovalo 448, zatímco proti návrhu bylo jen 197 a zdrželo se 48. Pro přijetí návrhu bylo třeba dosáhnout dvoutřetinové většinou odevzdaných hlasů, které představují většinu všech členů EP (751).

[2]Podle článku 2 SEU platí, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovnosti žen a mužů.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 18.9.2018

Zdroj:

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=678825


 

6. zář, 2018
Válku s nimi prohráli, teď účtují s jejich ostatky. Španělští socialisté vykopávají svoje někdejší protivníky z hrobů. Po generálech Sanjurjovi a Molovi je teď na řadě sám Francisco Franco...
 

Nenávist až za hrob! – Málokde nabírá toto okřídlené spojení tak doslovné podoby jako v dnešním Španělsku. Bezmála 80 let od konce občanské války a 43 roky po smrti generála Franciska Franka španělská levice dnes a denně žije plamenným revanšismem.

Dlouhá léta po přechodu k demokracii Španělsko bylo na cestě smíření a hledění do budoucna. Socialisté za časů Felipe Gonzálese byli, celkem vzato, konstruktivní státotvornou silou. Za Zapaterových vlád (2004–2011) se ovšem roztočila spirála oživování nenávisti a rozdrásávání starých ran, kterou už nezastavil ani konec Zapaterovy éry. Došlo na oficiální výklad minulosti zakotvený formou zákona (Ley de Memoria Histórica), boření pomníků, masivní přejmenovávání veřejných prostranství a nakonec i na vykopávání mrtvých z hrobů! Po nenadálém návratu levice k moci v podobě vlády Pedra Sáncheze dostupuje toto řádění vrcholu.

Před dvěma lety nařídily úřady v Pamploně odstranění ostatků generálů Sanjurja a Moly - dvou čelných iniciátorů povstání proti chaosu a rozvratu rudé republiky v roce 1936 - z tamního památníku padlým. Došlo nebo má dojít na řadu dalších čelných postav pravicového tábora, jako např. na generála Queipo de Llano. Tento týden Sánchezova vláda „konečně“ rozhodlao vykopání svého arcinepřítele generála Franciska Franka z katedrály v Údolí padlých (Valle de los Caídos).

Mstít se na mrtvých je hanebnost. Jde o projev nejnižších pudů - nechce se říkat „zvířecích“, neboť by šlo o urážku zvířat -, hysterie a vlastní malosti. Jde o ryzí příklad snah o uplatňování orwellovského „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“ v praxi. Jde o kaskadérsky nebezpečný politický akt, který může narušit rovnováhu a soudržnost ve španělské společnosti právě v době, kdy je země - s ohledem na hrozbu separatismu v Katalánsku (i dalších regionech) a nápor migrantů na jihu - v bezprostředním ohrožení.

S ďábelskou pomstychtivostí pohrobků někdejších „rudých“ kontrastují důstojná slova generála Franka, který ve své politické závěti mimo jiné uvedl: „Žádám všechny z celého srdce o odpuštění. Odpouštím těm, kteří se prohlašovali mými nepřáteli, aniž bych je já měl za takové. Věřím a přeji si, abych nebyl míval jiné [nepřátele] než ty, kteří byli nepřáteli Španělska, kteréžto miluji do posledního okamžiku a jemuž jsem slíbil sloužit do posledního vydechnutí svého života...“ („Pido perdón a todos de todo corazón, perdono a cuantos se declararon mis enemigos sin que yo los tuviera como tales. Creo y deseo no haber tenido otros que aquellos que lo fueron de España, a la que amo hasta el último momento y a la que prometí servir hasta el último aliento de mi vida ...“)

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 6.9.2018

Zdroj: 

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676413


 

23. srp, 2018
Co nás čeká v Unii po prázdninách? Junckerovo poselství o stavu Unie, další řečnění o principu subsidiarity, snahy o využití pasarel, pletení biče na členské státy pod zástěrkou ochrany právního státu a leccos dalšího.
 

Brzy skončí prázdniny a i unijní orgány se znovu probudí k životu. (Tedy, ne že by úplně spaly. Zrovna včera Komise posunula do dalšího kolasvou nehoráznou šikanu Polska, prováděnou pod zástěrkou ochrany „právního státu“.) Znovu se tak rozproudí i probíhající diskuse o budoucnosti EU, zvaná též „cesta do Sibiu“ nebo proces reflexe, které jsem se na tomto blogu obecně věnoval např. zdenebo zde.

Udělejme si už dnes – během příjemné okurkové sezóny – stručný přehled nejdůležitějších událostí, které můžeme v posledních čtyřech měsících tohoto roku očekávat.

Poznamenejte si tedy do kalendářů:

12. září – Junckerovo poselství o stavu Unie

12. září předseda Komise Jean-Claude Juncker přednese své výroční poselství o stavu Unie. Minulý proslov s podtitulem „Chytit vítr do plachet“ stál opravdu za to (obšírně jsem o něm psal zde). Letos se můžeme těšit mimo jiné na to, jaké závěry Juncker vyvodil z nedávné zprávy Timmermansovy pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitu.

20. září – neformální summit v Salcburku

20. září se v Salcburku bude konat neformální zasedání Evropské rady. Podle Agendy lídrůje na programu: vnitřní bezpečnost: kontroly na vnějších hranicích, výměna informací, operativní spolupráce, bezpečnost a trestní spravedlnost v kyberprostoru, předcházení radikalizaci (určení směru budoucí práce). Důležitým tématem, na kterém záleží rakouskému předsednictví, by měl být boj proti nezákonné imigraci.

Říjen (přesné datum neurčeno) – sprška špatných nápadů Komise

Někdy v průběhu října hodlá Komise předložit

  • „iniciativu k posílení vymáhání právního státu v EU“ a
  • sdělení o používání kvalifikované většiny v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky a vnitřního trhu a o možném rozšíření pravomocí Úřadu Evropského veřejného žalobce na boj proti terorismu.

To jsou počiny, které avizoval Juncker již v loňském poselství, respektive v přiloženém Plánu na vybudování jednotnější, silnější a demokratičtější Unie.

Od iniciativy týkající se ochrany právního státu můžeme čekat snahy o další posílení biče, který Komise plete na členské státy za účelem vměšování se do jejich vnitřních věcí. Počátkům těchto snah jsem se věnoval v článku „Rule of law“, nebo „rule of Brussels“?(2014), publikovaném ještě ve staré dobré Revue Politika. O tom, jak Komise začala tímto způsobem šikanovat Polsko, jsem psal zdena blogu.

Pokud jde o snahy o využití pasarel za účelem rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v různých oblastech, kde se zatím uplatňuje jednomyslnost, těm jsem věnoval jeden dílsérie o špatných nápadech v diskusi o budoucnosti EU.

Úvahy o rozšíření pravomocí čerstvě ustavené europrokuratury potvrzují moje někdejší obavy, že tento orgán se zdánlivě omezenou působností bude mít velký potenciál k budoucímu růstu a mohl by posloužit jako trojský kůň pro prosazení expanze unijních justičních struktur a harmonizace trestního práva.

18.–19. října – zasedání Evropské rady

V Bruselu proběhne pravidelné zasedání Evropské rady. Podle Agendy lídrů má být na programu vnitřní bezpečnost: činnost navazující na neformální zasedání; migrace; obchod: budoucí obchodní politika, úloha EU v mnohostranném obchodním systému.

15.–16. listopadu – konference o principu subsidiarity v Bregenzu

Rakousko jako předsedající země pořádá v Bregenzu konferenci o principu subsidiarity. Ta naváže na činnost pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitua zřejmě zde bude projednávána mimo jiné závěrečná zpráva této skupiny. Žádné zázraky od této akce nečekejme. O subsidiaritě se bude jako obvykle planě teoretizovat. Na tom, že tento koncept je naprosto prázdný a při praktickém fungování rozhodovacích mechanismů má nulovou roli, se však sotva co změní.

13.–14. prosince – zasedání Evropské rady

V Bruselu proběhne pravidelné zasedání Evropské rady. Podle Agendy lídrů má být na programu víceletý finanční rámec (zpráva o pokroku)a jednotný trh (určení směru do budoucnosti pro období po roce 2018).

Komise avizovala, že na tomto summitu předloží o průběžnou zprávu o procesu zahájeném Bílou knihou o budoucnosti Evropyz 1. března 2017. Patrně tedy uvede určité první závěry ohledně variant dalšího vývoje EU předestřených v uvedeném dokumentu.

Je toho poměrně dost. Podzim v Unii bude jak vidno pestrý. K řadě těchto očekávaných událostí se na tomto blogu vrátím - v první řadě k Junckerovu poselství.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 23.8.2018

Zdroj: 

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=674984