TOMÁŠ BŘICHÁČEK

27. kvě, 2018

Komise zahájila veřejnou konzultaci o budoucnosti EU. Pečlivě volené otázky a nabízené možnosti odpovědí podsouvají občanům volbu „více Unie“ a více doleva na 100 + 1 způsob.

Evropská komise 9. května zahájila veřejnou konzultaci o budoucnosti Evropy, s kterou se obrací na všechny „Evropany“. Ti se prý takto „mohou vyjádřit k tomu, jakým směrem by se podle nich měla Evropská unie ubírat v budoucnu“.

Tato „jedinečná konzultace“ má být součástí širší diskuse o budoucnosti Evropy. Vypracoval ji údajně panel 96 občanů z 27 členských států, kteří se společně dohodli na otázkách, jež svým evropským spoluobčanům položí.

Předseda Komise Juncker prohlásil: „Vzhledem k tomu, že se blíží volby do Evropského parlamentu, je na čase rozhodnout, jaká by měla Evropská unie tvořená 27 členskými státy být. V každém případě to musí být Evropa vytvořená Evropany. Průzkum, který dnes zahajujeme, se ptá všech Evropanů: Jakou budoucnost si přejeme pro sebe, pro naše děti a pro naši Unii? Právě nyní mohou dát Evropané jasně najevo, co je znepokojuje a co by měli vedoucí představitelé udělat, aby jejich obavy rozptýlili.“

Dotazník je dostupný jen anglicky, takže počet potenciálních respondentů se nám redukuje. Na ty, které nezastaví tato jazyková překážka, čeká tucet opatrně formulovaných otázek s předem připravenými možnostmi odpovědí. Ty podsouvají volbu „více Unie“ a více doleva na 100 + 1 způsob.

Ducha celého dotazníku dobře vystihuje už první otázka a nabízené možnosti (níže můj překlad):

Q1. Které z následujících možností by nejlépe popsaly ideální budoucnost pro Evropskou unii? Zvolte nejvýše 3 možnosti

  • Minimální úroveň zaručené zdravotní péče ve všech zemích Evropské unie

  • Omezení plýtvání potravinami

  • Vysoká úroveň bezpečnosti

  • Rozmach organického zemědělství

  • Stejné mzdy za stejnou práci v celé Evropské unii

  • Spravedlivý a rovný přístup ke vzdělání pro všechny v celé Evropě

  • Zaručené minimální starobní důchody v celé Evropské unii

  • Rovnost pohlaví zajištěná ve všech oblastech

  • Zvýšené využívání obnovitelných zdrojů energie

  • Skutečná vláda pro celou Evropskou unii

V otázce 10 se zase Komise ptá, co by mělo být učiněno, aby Evropanům byla poskytnuta „ekonomická bezpečnost“. Mezi nabízenými možnostmi stojí: Zvýšení sociálních dávek pro všechny osoby s finančními potížemi, vytvoření univerzálního základního příjmu, zajištění zaměstnání pro každého, boj s korupcí, stimulace hospodářského růstu, harmonizace sociálních práv a zaručení spravedlivé úrovně státních důchodů.

Moc pěkné, co říkáte? Tak co si vyberete Vy?

Pro zvlášť snaživé kverulanty ale dotazník úplně marný není. Jednak po jednotlivých možnostech následuje vždy volné pole, kam můžete doplnit vlastní odpověď. U otázky 2 můžete vyplnit volbu méně harmonizace v určitých oblastech. Navíc jsou zde i dvě otázky, které můžete vyplnit úplně po svém. Tak hned v úvodu jako jakési nulté téma stojí dotaz „Jaká rozhodnutí přijatá na úrovni EU by vás učinila hrdější na to, že patříte k Unii?“ Poslední otázka zní: „Je zde něco dalšího, co byste chtěli přidat, abyste vyjádřili vaše obavy, naděje a očekávání ohledně budoucnosti EU?“.

Kdo by si tedy chtěl napsat černou křídou do komína nějaké vlastní postřehy, má možnost. Já asi neodolám. Ať to nemají soudruzi s vyhodnocováním odpovědí tak jednoduché.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 27.5.2018

Zdroj:

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=663988


 

 

3. kvě, 2018
Potlačování „nenávistných projevů“ už Bruselu nestačí. Svobodu slova na internetu je třeba ještě více usměrnit pod hlavičkou „boje proti dezinformacím“. Je třeba zakročit proti „zavádějícím“ zprávám o EU, migraci, klimatu apod...
 
Evropská komise 26. dubna vydala sdělení Boj proti dezinformacím na internetu: evropský přístup. Volá v něm po komplexní reakci Unie na hrozbu „falešných zpráv“ („fake news“) šířených po internetu.

Dezinformace podle Komise představují pro Evropu velkou výzvu, neboť „nahlodávají důvěru v instituce a v digitální i tradiční média a poškozují naše demokratická zřízení, protože snižují schopnost občanů rozhodovat se na základě pravdivých informací“, „často podporují radikální a extremistické názory a činnosti“, mohou být využívány „k manipulaci politických a společenských debat a chování v oblastech jako změna klimatu, migrace, veřejná bezpečnost, zdravotnictví a finance“, mohou také „snižovat důvěru ve vědecký výzkum a empirické důkazy“. Masové online dezinformační kampaně prý „hojně využívá řada domácích i zahraničních aktérů, aby zaseli nedůvěru a vytvořili napětí ve společnosti, což může mít vážné důsledky pro naši bezpečnost“. Konečně, „častým cílem dezinformačních kampaní cílených na podkopávání jejích institucí, politik, projektů a hodnot“ je podle Komise Evropská unie.

Komise je přesvědčena, že přeshraniční rozměr online dezinformací „si vyžaduje společný evropský přístup, pokud má být zajištěna účinná a koordinovaná akce a ochrana EU, jejích občanů, politik a institucí“. Ve svém sdělení proto míní nastínit „komplexní přístup zaměřený na reakci na tyto vážné hrozby, jenž spočívá v podpoře digitálních ekosystémů založených na transparentnosti a upřednostňujících kvalitní informace, které vybavují občany proti dezinformacím a chrání naše demokracie a procesy politického rozhodování“.

První přišly na řadu „nenávistné projevy“

Nejde o první případ snah o usměrňování svobody slova na internetu. Jako první se dostaly do hledáčku unijních institucí tzv. „nenávistné projevy“ („hate speech“).

Před necelými dvěma lety Komise dojednala se společnostmi Facebook, Microsoft, Twitter a YouTube Kodex chování proti nezákonným nenávistným projevům online(31. 5. 2016). Tomuto velice spornému nástroji se věnuji v článku Bruselský náhubek kritikům migracea v knize Unie ve víru migrační krize. Na tomto místě postačí připomenout, že dotčené IT společnosti se především zavázaly zavést postupy pro přijímání oznámení o „nenávistných projevech“, v zásadě do 24 hodin je prověřit a v případě, že jsou opodstatněné, odstranit nebo deaktivovat přístup k dotčenému obsahu. Vznikl propracovaný systém honu na čarodějnice založený na mazání nevhodných názorů, blokování uživatelů, na síti udavačů, indoktrinaci a zapojení aktivistických NGO. Soukromé společnosti jsou v rozsáhlých oblastech on-line prostředí, které mají pod kontrolou, fakticky postaveny do role policistů, respektive arbitrů přípustnosti názorů a argumentace ve veřejné diskusi.

Dezinformace jako větší a šťavnatější sousto

Už definice „nenávistných projevů“ v unijním právu je dosti široká a vágní. Podle rámcového rozhodnutí Rady o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (č. 2008/913/SVV) jde o „veřejné podněcování k násilí nebo nenávisti namířené proti skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny vymezené podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu.Určení toho, co je a co není nenávistný projev, představuje oříšek pro soudy i pro úřady, a rozhodování je v každém jednotlivém případě velmi subjektivní. A co teprve, má-li takové posouzení provádět zaměstnanec (cenzor) Facebooku nebo YouTube?

Pojem dezinformace je ještě mnohem mlhavější a otevřenější rozmanitým interpretacím. V komentovaném sdělení Komise je vymezen jako „prokazatelně falešná nebo zavádějící informace, která vzniká, prezentuje se a šíří za účelem ekonomického prospěchu nebo úmyslného podvádění veřejnosti a může působit škody. Mezi veřejné škody patří ohrožení demokratických politických a rozhodovacích procesů a veřejných statků, jako např. ochrany zdraví občanů EU, životního prostředí nebo bezpečnosti. Mezi dezinformace nepatří chyby ve zpravodajství, satira a parodie ani předpojaté zprávy a komentáře, které se jako vyhraněné jasně identifikují.

Co je zásadní, zatímco „nenávistné projevy“ jsou nezákonné, u dezinformací tomu tak bez dalšího není. Unijním právem regulovány nejsou, a ve vnitrostátním právu bývají podchyceny jen určité krajní situace (u nás např. šíření poplašné zprávy či pomluvy). Komise si je tohoto rozdílu vědoma, nijak ji však od záměru zakročit proti dezinformacím neodrazuje. Existuje totiž prý „stále rozšířenější názor, že online platformy by nejen měly dodržovat zákonné povinnosti vyplývající z předpisů EU i jednotlivých států, ale také jednat odpovědně s ohledem na jejich ústřední roli a zajišťovat bezpečnost online prostředí, chránit uživatele před dezinformacemi a nabízet uživatelům přístup k různým politickým názorům.“

Opatření nastíněná ve sdělení

Komise se domnívá, že opatření proti dezinformacím by měla sledovat tyto zastřešující cíle:

  • zlepšit transparentnost procesu, ve kterém informace vznikají, jsou financovány, šířeny a zaměřovány, aby občané mohli vyhodnotit online obsah a odhalit možné pokusy o manipulaci s jejich názory;

  • podporovat diverzitu informací, aby se občané mohli informovaně rozhodovat na základě kritického myšlení, prostřednictvím podpory kvalitní žurnalistiky, mediální gramotnosti a obnovení rovnováhy mezi tvůrci a distributory informací;

  • posilovat věrohodnost informací uváděním údajů o jejich spolehlivosti, zejména s pomocí důvěryhodných partnerů označujících informace příznaky;

  • prosazovat inkluzivní řešení. Účinná dlouhodobá řešení vyžadují osvětovou činnost, vyšší mediální gramotnost, široké zapojení zainteresovaných subjektů a spolupráci veřejných orgánů, online platforem, reklamních agentur, důvěryhodných oznamovatelů škodlivého obsahu, novinářů a mediálních skupin.

Pokud jde o konkrétní kroky, Komise se především hodlá zaměřit na online platformy (sociální sítě, vyhledávače, apod.) a přimět je ke spolupráci podobně jako v případě „nenávistných projevů“. Komise platformy vyzývá, „aby významně zintenzivnily svoje snahy v boji proti dezinformacím na internetu. Má za to, že tomuto úsilí může pomoci samoregulace, bude-li účinně prováděna a monitorována.“ V tomto smyslu bude opět „podporovat vypracování ambiciózního kodexu chování“.

Nový kodex by měl sledovat mimo jiné tyto – dosti neurčitě a šroubovaně formulované – cíle:

  • významně zlepšit kontrolu zveřejňované reklamy;

  • zajistit transparentnost sponzorovaného obsahu, zejména politické a tematické reklamy zaměřené na aktuální problémy;

  • umožnit hodnocení obsahu uživateli s pomocí indikátorů věrohodnosti zdrojů obsahu, na základě objektivních kritérií, s pomocí mediálních zpravodajských sdružení, v souladu s principy a postupy novinářské práce, transparentnosti ohledně majitelů médií a ověřování identity;

  • snížit viditelnost dezinformací zlepšením dohledatelnosti věrohodného obsahu;

  • dát uživatelům nástroje, které jim umožní interaktivní používání internetu podle vlastních představ tak, aby mohli objevovat obsah a mít přístup k různým zdrojům zpráv prezentujícím alternativní názory;

  • poskytnout uživatelům snadno přístupné nástroje hlášení případů dezinformací;

  • poskytovat důvěryhodným organizacím ověřujícím fakta a akademické obci přístup k datům platformy.

    Z dalších opatření, která Komise předpokládá, uveďme:

  • pumpování financí do veřejnoprávních a dalších mainstreamových médií pod hlavičkou „podpory kvalitní žurnalistiky“ – Komise míní ještě letos zveřejnit výzvu k podávání nabídek na „produkci a šíření kvalitního zpravodajského obsahu ohledně záležitostí EU prostřednictvím datových zpravodajských médií“;

  • indoktrinační akce (pod hlavičkou osvětové činnosti a zvyšování mediální gramotnosti);

  • vytvoření evropské sítě „ověřovatelů faktů“, kteří budou posuzovat věrohodnost obsahu „na základě faktů a důkazů“ – „hustá síť spolehlivých a nezávislých ověřovatelů faktů“ je podle Komise „zásadním požadavkem pro zdravý digitální ekosystém“.

Svoboda projevu čím dál více na obtíž

Nová iniciativa Komise potvrzuje vzrůstající tendenci Bruselu a obecně evropského politického mainstreamu přistřihnout křídla svobodě projevu, respektive nepřipustit svobodnou soutěž myšlenek. To vše ve chvíli, kdy – na pozadí migrační krize a nejrůznějších dalších neduhů EU a evropských států – ve společnosti sílí nekonformní, politicky nekorektní názory.

Paradoxně – a jaksi po orwellovsku – je přitom boj proti „fake news“ vydáván za opatření, které má svobodu slova chránit. Komise ve sdělení uvádí, že dezinformace „narušují svobodu projevu, což je jedno ze základních práv podle Listiny základních práv Evropské unie“. Podobný přístup už jsme mohli zaznamenat v souvislosti s potíráním „nenávistných projevů“. Komisařka Jourová se např. na kolokviu o základních právech v říjnu 2015 nechala slyšet: „Pokud je svoboda projevu jedním ze stavebních kamenů demokratické společnosti, projevy nenávisti jsou na druhou stranu jejím do očí bijícím porušováním. Musí být přísně postihovány.“ Kodex chování proti nezákonným nenávistným projevům onlineje uveden tvrzením, že signatářské IT společnosti nesou „společnou odpovědnost za propagaci a podporu svobody projevu v celém světě online, na což jsou dostatečně hrdé“.

Těmito tvrzeními, a celým mnohomluvným odvoláváním se na ušlechtilé pohnutky, jimiž je unijní boj proti „hate speech“ a „fake news“ obalen, se nenechme zmást. Všechny tyto snahy směřují pouze a jen k umlčení nepohodlných názorů, k vytěsnění ideových protivníků z veřejné diskuse, k jejich převýchově a zastrašení.

Evropský levicově-liberální mainstream má ambici budovat „nového člověka“ a definovat novou „pravdu“ – pravdu o evropské integraci, o změnách klimatu, o migraci, multikulturalismu, „genderu“, LGBTI(...) apod. Kdo tuto novou pravdu zpochybňuje, musí být jako „hater“ nebo „dezinformátor“ nahlášen, diskvalifikován, zablokován, smazán, korigován „správným“ („pravdivým“) názorem.

Na tuto hru přistoupit nikdy nesmíme. Nenechme si vnutit progresivistické „pravdy“, jako ty jediné správné, o nichž se nediskutuje. Nepřestávejme pod nánosem líbivých frází ostře vidět snahy o prachobyčejnou cenzuru.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 3.5.2018

Zdroj: 

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=660925


 

 

1. kvě, 2018
Evropská komise navrhla novou směrnici o ochraně „oznamovatelů“ porušení unijního práva. Pokud bude přijata, v celé Unii bude vytvořen propracovaný systém kanálů pro donašečství a ochrany donašečů...
 

Evropská komise 23. dubna předložila návrh směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie. Touto regulací míní zaručit vysokou úroveň ochrany tzv. „oznamovatelů“ neboli „whistleblowerů“, kteří nahlásí porušování vybraných unijních předpisů a některých ustanovení zakládacích smluv, k němuž došlo v rámci organizace, pro kterou (v širokém slova smyslu) pracovali, pracují, či teprve mají pracovat (jako zaměstnanci, manažeři, stážisti, akcionáři apod.). V praxi by mělo jít typicky o situace, kdy zaměstnanec nahlásí nepravosti, jichž se dopouští jeho zaměstnavatel.

Dotčené unijní předpisy a ustanovení, o jejichž porušení jde, se týkají řady oblastí: mimo jiné ochrany životního prostředí, veřejných zakázek, pravidel hospodářské soutěže, poškozování finančních zájmů EU, předcházení praní peněz a financování terorismu, bezpečnosti výrobků, bezpečnosti dopravy, ochrany zvířat, veřejného zdraví, ochrany spotřebitele či ochrany osobních údajů.

Komise v tiskové zprávěuvádí: „Tímto novým předpisem se zřídí bezpečné kanály pro oznamování v rámci organizací i veřejným orgánům. Oznamovatelé budou rovněž chráněni před propuštěním, zařazením na nižší pozici a jinými formami odvetných opatření a vnitrostátní orgány budou mít povinnost informovat občany a proškolit veřejné orgány v tom, jak jednat s oznamovateli.“ Komisařka Věra Jourová prohlásila: „Nová pravidla na ochranu oznamovatelů představují zásadní obrat ve hře. V globalizovaném světě, kde je někdy pokušení maximalizovat svůj zisk na úkor práva reálné, musíme podporovat lidi, kteří jsou ochotni riskovat, aby odhalili závažná porušení práva EU. Dlužíme to všem čestným Evropanům.“

Porušení práva, které má být nahlašováno, je pojato velmi široce. Zatímco v ČR byla v minulosti navržena právní úprava ochrany oznamovatelů trestných činů, zde jde obecně o skutečné či potenciální nezákonné aktivity nebo zneužití práva(actual or potential unlawful activities or abuse of law).

Návrh předpokládá mimo jiné, že

  • v rámci velkých obchodních společností a veřejných orgánů budou vytvořeny kanály pro přijímání oznámení („interní kanály“) a postupy pro prošetřování těchto oznámení;
  • budou určeny příslušné veřejné orgány pro přijímání a vyšetřování oznámení;
  • budou vytvořeny kanály pro podávání oznámení příslušným veřejným orgánům („externí kanály“);
  • oznamovatelé budou chráněni před odvetnými kroky ze strany organizace (důkazní břemeno bude v takových případech obráceno tak, že zaměstnavatel musí prokázat, že jeho jednání nepředstavuje odvetná opatření proti oznamovateli);
  • oznamovatelům se dostane různých forem podpory (např. bezplatného poradenství, opravných prostředků aj.);
  • členské státy budou každoročně dodávat Komisi podrobné statistiky, mj. ohledně počtu obdržených oznámení a počtu zahájených šetření.

Komentář

Veřejná moc samozřejmě musí chránit osoby, které upozorňují na trestnou činnost nebo jiné nezákonné jednání. Ptejme se ovšem, kde jsou rozumné hranice, a na jaké úrovni by tato otázka měla být regulována.

Zaprvé, návrh zamýšlenou institucionalizací „whistleblowera“, jeho glorifikací, vyhroceným akcentováním jeho ochrany, jakož i stanovením pevných rámců pro podávání a vyřizování oznámení, směřuje v podstatě k vytvoření kultu a kultury udavačství. To je velmi nebezpečné novum. Zavání to orwellovským, všeprostupujícím, fízlovským totalitarismem.

Zadruhé, není vůbec zřejmé, proč by tato otázka měla být regulována na úrovni EU. Logicky tato problematika naopak zapadá do rámce vnitrostátního procesního práva a organizace veřejné moci. Nedává také smysl zaměřit ochranu výlučně na porušení unijního práva. Právo EU není oproti tomu vnitrostátnímu čímsi posvátným, čemu bychom se měli zdaleka klanět.

Nesmíme se smířit, ani s jedním, ani s druhým. Donašečský stát je zlem. Donašečská Unie, kde práskači pracují pro Brusel, je zlem tuplovaným.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 1.5.2018

Zdroj: 

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog/blog.aspx?c=660361&x=socialky_facebook_c


 

27. dub, 2018

Vážení, výhledově bych moc rád rozšířil svoje aktivity o přednáškovou / lektorskou činnost (na soukromých VŠ, pro vzdělávací agentury apod.)...

Témata: právo EU, obecné otázky evropské integrace, mezinárodní právo soukromé a vše, co znáte z mojí publikační činnosti. Už se mi zdá, že pomalu dorůstám do věku, kdy se to docela hodí .Pokud byste měli nějaké dobré tipy (nabídky), napište mi, prosím,na e-mail t.brichacek@seznam.cz

Pár let jsem učil na Panevropské vysoké škole mezinárodní právo soukromé, dokud v ČR tak nějak neutlumila svoje aktivity. Dále jsem měl spoustu jednotlivých přednášek - v IVK, v CEVRu apod. Už se mi po tom docela stýská. Základní informace o mně včetně CV najdete na

http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 27.4.2018


 

 

 

22. dub, 2018

Dokončil jsem delší odborný článek o Evropském pilíři sociálních práv...

Závěr je následující:

"Evropský pilíř sociálních práv je z právního i politického hlediska velmi problematický projekt. Jeho význam a potenciální dopady by neměly být bagatelizovány poukazem na jeho povahu soft law. Precedens Listiny základních práv EU, jakož i silné nástroje, které mají v rukou unijní orgány pro jeho prosazování (tvorba sekundárního práva EU, rozhodovací praxe Soudního dvora EU, strukturální fondy, monitoring členských států v rámci evropského semestru aj.) z EPSP činí dokument, s nímž by mělo být vážně počítáno.

Proti samotné základní myšlence, jež stojí v pozadí projektu, i proti způsobu jejího uchopení je třeba zřetelně se vymezit. Nelze se smířit se záměrem sjednocovat sociální politiku napříč kontinentem podle jednotné šablony, jehož uskutečnění by vedlo k postupnému přesunu rozhodování o dotčených citlivých a bytostně politických tématech, úzce spjatých s místními socioekonomickými podmínkami, daleko od občanů do nadnárodního centra. Nelze se smířit s obsahem této šablony, který je silně zideologizovaný, respektive představuje promítnutí určitého vyhraněného politického programu. Konečně nelze se smířit s tím, že tento akt byl přijat zcela mimo rozhodovací postupy stanovené zakládacími smlouvami EU a bez ohledu na rozsah pravomocí Unie." 

Teď bych se zase rád vrhnul na román na pokračování. Uznávám, že už je to delší čas, co vyšel poslední díl.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 22.4.2018

Zdroj: