TOMÁŠ BŘICHÁČEK

18. zář, 2018
Podle Evropského parlamentu Maďarsko porušuje společné hodnoty Unie. Nechová se totiž dobře k migrantům, není uctivé k Sorosovi, nevyznává gender a má moc „úzkou“ definici rodiny...
 

Evropský parlament 12. září velkou většinou[1]rozhodl, že zahájí proti Maďarsku mimořádný postup upravený v článku 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU). Ten směřuje proti státům, které závažně porušují společné hodnoty Unie definované v článku 2 SEU.[2]

Na základě dnes schváleného návrhu (podle čl. 7 odst. 1 SEU) – který je oprávněna podat také Komise nebo nejméně jedna třetina členských států – může nyní Rada většinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasu EP rozhodnout, že existuje zřejmé nebezpečí, že Maďarsko závažně poruší hodnoty Unie a případně podat tomuto státu doporučení. (Rada má pravidelně přezkoumávat, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.)

Postih státu, který by se nepodřídil, by poté mohl dále gradovat. Na návrh nejméně jedné třetiny členských států nebo Komise a po obdržení souhlasu EP může Evropská rada jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot Unie ze strany členského státu. V návaznosti na to může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití Smluv, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena, přičemž jeho povinnosti vyplývající ze Smluv zůstávají nedotčeny. Později může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že změní nebo zruší taková opatření, jestliže se změní situace, která vedla k jejich přijetí.

Poprvé byl článek 7 SEU uplatněn vloni před Vánoci, když Komise podala obdobný návrh (podle čl. 7 odst. 1 SEU) proti Polsku. Rada zatím ve věci nijak nerozhodla.

Co je Maďarsku vytýkáno

Národně-konzervativní Maďarsko je levicovým pokrokářům, kteří ovládají Evropský parlament i Komisi, dlouhodobě trnem v oku. Zvláště to platí od doby migrační krize, kdy se Maďaři velmi rozhodně postavili jejich přístupu „uprchlíci vítáni“. Výčet údajných prohřešků v přijatém dokumentuje tak nepřekvapivě sáhodlouhý.

Problémy jsou spatřovány v těchto oblastech: a) fungování ústavního a volebního systému, b) nezávislost soudnictví a dalších institucí a práva soudců, c) korupce a střety zájmů, d) ochrana soukromí a údajů, e) svoboda projevu, f) akademická svoboda, g) svoboda náboženského vyznání, h) svoboda sdružování, ch) právo na rovné zacházení, i) práva osob patřících k menšinám, včetně Romů a Židů, a ochrana proti nenávistným výrokům namířeným proti těmto menšinám, j) základní práva migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků, k) hospodářská a sociální práva.

Jádro výtek se týká migrační politiky, respektive zacházení s migranty. Europoslancům se nelíbí, že ilegální migranti jsou internováni a rychle vyhošťováni, že většina žádostí o azyl je zamítnuta, že Maďarsko brání svoje hranice silou apod.

Europoslance dále mimo jiné trápí neuctivý přístup k Georgi Sorosovi. Maďarská vláda prý v květnu 2015 uskutečnila veřejné konzultace nazvané Migrace a terorismusa v říjnu roku 2017 konzultace namířené proti tzv. Sorosovu plánu. Tyto konzultace podle EP „poukazovaly na paralely mezi terorismem a migrací, vyvolávaly nenávist vůči migrantům a zaměřovaly se zejména na osobu George Sorose a Unii“. Maďarský premiér se údajně ve svém projevu předneseném dne 15. března 2018 v Budapešti „uchýlil ke sporným slovním útokům včetně jednoznačně stereotypních antisemitských útoků vůči Georgi Sorosovi, které by mohly být považovány za stíhatelné“.

Maďarsko také není dostatečně pokrokové, pokud jde o prosazování genderové ideologie. Stále zde prý „přetrvávají patriarchální stereotypní postoje k postavení žen ve společnosti“. V nových školních učebnicích se prý „stále objevují genderové stereotypy, podle kterých jsou ženy primárně matkami a manželkami“. Ženy jsou prý nadále „nedostatečně zastoupeny v politickém životě“ a „na rovnost žen a mužů v souvislosti s volbami se nevztahují žádné právní požadavky“. Maďarsko také doposud neratifikovalo Istanbulskou úmluvu.

Maďarsko není ani náležitě duhové. Problémem je mimo jiné, že „ústavní zákaz diskriminace mezi důvody diskriminace výslovně nezahrnuje sexuální orientaci ani genderovou identitu a že by jeho úzká definice rodiny mohla vést k diskriminaci, neboť nezahrnuje jisté druhy rodinného uspořádání, včetně párů stejného pohlaví“. V zemi jsou prý rozšířené negativní stereotypy a předsudky vůči lesbickým, gay, bisexuálním a transgender osobám, zejména v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání.

Skvělý Orbánův projev

Viktor Orbán se 11. září, v předvečer hlasování, dostavil na plenární zasedání Evropského parlamentu do Štrasburku, aby zde svou zemi hájil.

Úvodem řekl: „Stojím zde nyní a obhajuji svou vlast, protože pro Maďary jsou svoboda, demokracie, nezávislost a Evropa věcí cti.“

Konstatoval, že Evropský parlament svým postupem proti jeho zemi zneužívá moc, překračuje oblasti svých kompetencí a porušuje zakládací smlouvy EU. Europoslanci se vlastně snaží Maďarům říci, že nejsou dostatečně schopni posoudit, co je v jejich vlastním zájmu. „Myslíte si, že znáte potřeby maďarského lidu lépe, než je zná maďarský lid sám.“

Ohradil se proti snaze postihovat Maďarsko z důvodů ideových rozdílů. „Máme – a nadále budeme mít – spory: uvažujeme jinak o křesťanské povaze Evropy a o úloze národů a národních kultur, vykládáme různým způsobem podstatu a poslání rodiny a máme zcela protikladné pohledy na migraci. Pokud skutečně chceme jednotu v rozmanitosti, potom naše rozdíly nemohou být důvodem pro stigmatizaci kterékoli země nebo pro její vyloučení z příležitosti účastnit se na společném rozhodování. Nikdy bychom neklesli tak hluboko, abychom umlčovali ty, s kterými nesouhlasíme.“

Odmítl cizí vměšování do maďarské migrační politiky: „Každý národ a každý členský stát má právo rozhodnout o tom, jak si uspořádá svůj život ve své vlastní zemi. Budeme bránit naše hranice a my sami budeme rozhodovat o tom, s kým chceme žít. Postavili jsme plot a zamezili jsme vstupu stovek tisíc nelegálních imigrantů. Bránili jsme Maďarsko a bránili jsme Evropu. Dnes, poprvé v historii Evropské unie, vidíme společenství odsuzující svoje vlastní strážce hranic.“

Svůj projev zakončil slovy: „Mluvme otevřeně: Chcete odsoudit Maďarsko, protože maďarský lid rozhodl, že naše vlast se nestane přistěhovaleckou zemí. S náležitým respektem, ale co nejdůrazněji, odmítám hrozby, vydírání, pomluvy a falešná obvinění proti Maďarsku a maďarskému lidu promigračními silami v Evropském parlamentu. Zdvořile vás informuji, že ať dojdete k jakémukoli rozhodnutí, Maďarsko se neskloní před vydíráním. Maďarsko bude dál bránit svoje hranice, potlačovat nezákonné přistěhovalectví a hájit svoje práva – i proti vám, pokud to bude nutné. My Maďaři jsme připraveni na volby v příštím květnu, kdy lidé konečně budou mít šanci rozhodnout o budoucnosti Evropy, a budou mít příležitost znovu nastolit demokracii v evropské politice.“

Šikanované Maďarsko si zaslouží naši podporu

Maďarsko je na pranýři, ale je to právě ono, kdo si v této trapné šarádě zachovává důstojnost. S hrdostí a zásadovostí vzdoruje nehoráznému tlaku unijních orgánů a rudo-zeleného mainstreamu. Nenechá si líbit výhružky a osočování, neustupuje před zvůlí a arogancí bruselských a štrasburských ředitelů zeměkoule. Orbán potvrdil formát velkého státníka.

Evropský parlament má plná ústa společných hodnot a právního státu, ve skutečnosti rozehrál mocenskou hru, v níž se neomarxistická většina snaží prosadit svoje dogmata proti státu, který její „hodnoty“ nesdílí. Toto „levičácké pařeniště“, jak jej příhodně pojmenoval dr. Aleš Valenta, se ukázalo v nejhorším světle. Čest budiž jednotlivým europoslancům, kteří aktivně vystoupili proti tomuto jednání.

Unijní orgány nacházejí v postupu podle článku 7 SEU klíč k proniknutí Unie do oblastí, které stojí mimo její pravomoc. Na tomto mechanismu je pro evropské centralisty přitažlivé to, že se pro členské státy uplatní obecně bez dalšího omezení, bez jiné vazby na právo EU. (V tom je rozdíl oproti Listině základních práv EU, která se použije ve vztahu k členským státům jen v situacích, kdy se pohybují v rozsahu působnosti unijního práva). Poslední tance Komise a europarlamentu kolem tohoto mechanismu ukazují vzrůstající choutky těchto orgánů pro přetvoření daného mechanismu v bič na členské státy, který umožní Bruselu (a Štrasburku) obecně vstupovat do vnitrostátní politiky a prosazovat jeho politickou linii.

Tento přístup nesmíme přijmout. Článek 7 je zde k řešení zcela mimořádných situací, ne k rozšiřování kompetencí Unie a k usnadnění jejího vměšování do každodenních záležitostí členských států. Maďarsko si zaslouží naši úctu a podporu. Nejen proto, že je v právu, ale i proto, že příště bychom mohli být na jeho místě i my.

--------------------------------------------

[1]Z 693 přítomných pro návrh hlasovalo 448, zatímco proti návrhu bylo jen 197 a zdrželo se 48. Pro přijetí návrhu bylo třeba dosáhnout dvoutřetinové většinou odevzdaných hlasů, které představují většinu všech členů EP (751).

[2]Podle článku 2 SEU platí, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovnosti žen a mužů.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 18.9.2018

Zdroj:

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=678825


 

6. zář, 2018
Válku s nimi prohráli, teď účtují s jejich ostatky. Španělští socialisté vykopávají svoje někdejší protivníky z hrobů. Po generálech Sanjurjovi a Molovi je teď na řadě sám Francisco Franco...
 

Nenávist až za hrob! – Málokde nabírá toto okřídlené spojení tak doslovné podoby jako v dnešním Španělsku. Bezmála 80 let od konce občanské války a 43 roky po smrti generála Franciska Franka španělská levice dnes a denně žije plamenným revanšismem.

Dlouhá léta po přechodu k demokracii Španělsko bylo na cestě smíření a hledění do budoucna. Socialisté za časů Felipe Gonzálese byli, celkem vzato, konstruktivní státotvornou silou. Za Zapaterových vlád (2004–2011) se ovšem roztočila spirála oživování nenávisti a rozdrásávání starých ran, kterou už nezastavil ani konec Zapaterovy éry. Došlo na oficiální výklad minulosti zakotvený formou zákona (Ley de Memoria Histórica), boření pomníků, masivní přejmenovávání veřejných prostranství a nakonec i na vykopávání mrtvých z hrobů! Po nenadálém návratu levice k moci v podobě vlády Pedra Sáncheze dostupuje toto řádění vrcholu.

Před dvěma lety nařídily úřady v Pamploně odstranění ostatků generálů Sanjurja a Moly - dvou čelných iniciátorů povstání proti chaosu a rozvratu rudé republiky v roce 1936 - z tamního památníku padlým. Došlo nebo má dojít na řadu dalších čelných postav pravicového tábora, jako např. na generála Queipo de Llano. Tento týden Sánchezova vláda „konečně“ rozhodlao vykopání svého arcinepřítele generála Franciska Franka z katedrály v Údolí padlých (Valle de los Caídos).

Mstít se na mrtvých je hanebnost. Jde o projev nejnižších pudů - nechce se říkat „zvířecích“, neboť by šlo o urážku zvířat -, hysterie a vlastní malosti. Jde o ryzí příklad snah o uplatňování orwellovského „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“ v praxi. Jde o kaskadérsky nebezpečný politický akt, který může narušit rovnováhu a soudržnost ve španělské společnosti právě v době, kdy je země - s ohledem na hrozbu separatismu v Katalánsku (i dalších regionech) a nápor migrantů na jihu - v bezprostředním ohrožení.

S ďábelskou pomstychtivostí pohrobků někdejších „rudých“ kontrastují důstojná slova generála Franka, který ve své politické závěti mimo jiné uvedl: „Žádám všechny z celého srdce o odpuštění. Odpouštím těm, kteří se prohlašovali mými nepřáteli, aniž bych je já měl za takové. Věřím a přeji si, abych nebyl míval jiné [nepřátele] než ty, kteří byli nepřáteli Španělska, kteréžto miluji do posledního okamžiku a jemuž jsem slíbil sloužit do posledního vydechnutí svého života...“ („Pido perdón a todos de todo corazón, perdono a cuantos se declararon mis enemigos sin que yo los tuviera como tales. Creo y deseo no haber tenido otros que aquellos que lo fueron de España, a la que amo hasta el último momento y a la que prometí servir hasta el último aliento de mi vida ...“)

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 6.9.2018

Zdroj: 

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676413


 

23. srp, 2018
Co nás čeká v Unii po prázdninách? Junckerovo poselství o stavu Unie, další řečnění o principu subsidiarity, snahy o využití pasarel, pletení biče na členské státy pod zástěrkou ochrany právního státu a leccos dalšího.
 

Brzy skončí prázdniny a i unijní orgány se znovu probudí k životu. (Tedy, ne že by úplně spaly. Zrovna včera Komise posunula do dalšího kolasvou nehoráznou šikanu Polska, prováděnou pod zástěrkou ochrany „právního státu“.) Znovu se tak rozproudí i probíhající diskuse o budoucnosti EU, zvaná též „cesta do Sibiu“ nebo proces reflexe, které jsem se na tomto blogu obecně věnoval např. zdenebo zde.

Udělejme si už dnes – během příjemné okurkové sezóny – stručný přehled nejdůležitějších událostí, které můžeme v posledních čtyřech měsících tohoto roku očekávat.

Poznamenejte si tedy do kalendářů:

12. září – Junckerovo poselství o stavu Unie

12. září předseda Komise Jean-Claude Juncker přednese své výroční poselství o stavu Unie. Minulý proslov s podtitulem „Chytit vítr do plachet“ stál opravdu za to (obšírně jsem o něm psal zde). Letos se můžeme těšit mimo jiné na to, jaké závěry Juncker vyvodil z nedávné zprávy Timmermansovy pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitu.

20. září – neformální summit v Salcburku

20. září se v Salcburku bude konat neformální zasedání Evropské rady. Podle Agendy lídrůje na programu: vnitřní bezpečnost: kontroly na vnějších hranicích, výměna informací, operativní spolupráce, bezpečnost a trestní spravedlnost v kyberprostoru, předcházení radikalizaci (určení směru budoucí práce). Důležitým tématem, na kterém záleží rakouskému předsednictví, by měl být boj proti nezákonné imigraci.

Říjen (přesné datum neurčeno) – sprška špatných nápadů Komise

Někdy v průběhu října hodlá Komise předložit

  • „iniciativu k posílení vymáhání právního státu v EU“ a
  • sdělení o používání kvalifikované většiny v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky a vnitřního trhu a o možném rozšíření pravomocí Úřadu Evropského veřejného žalobce na boj proti terorismu.

To jsou počiny, které avizoval Juncker již v loňském poselství, respektive v přiloženém Plánu na vybudování jednotnější, silnější a demokratičtější Unie.

Od iniciativy týkající se ochrany právního státu můžeme čekat snahy o další posílení biče, který Komise plete na členské státy za účelem vměšování se do jejich vnitřních věcí. Počátkům těchto snah jsem se věnoval v článku „Rule of law“, nebo „rule of Brussels“?(2014), publikovaném ještě ve staré dobré Revue Politika. O tom, jak Komise začala tímto způsobem šikanovat Polsko, jsem psal zdena blogu.

Pokud jde o snahy o využití pasarel za účelem rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v různých oblastech, kde se zatím uplatňuje jednomyslnost, těm jsem věnoval jeden dílsérie o špatných nápadech v diskusi o budoucnosti EU.

Úvahy o rozšíření pravomocí čerstvě ustavené europrokuratury potvrzují moje někdejší obavy, že tento orgán se zdánlivě omezenou působností bude mít velký potenciál k budoucímu růstu a mohl by posloužit jako trojský kůň pro prosazení expanze unijních justičních struktur a harmonizace trestního práva.

18.–19. října – zasedání Evropské rady

V Bruselu proběhne pravidelné zasedání Evropské rady. Podle Agendy lídrů má být na programu vnitřní bezpečnost: činnost navazující na neformální zasedání; migrace; obchod: budoucí obchodní politika, úloha EU v mnohostranném obchodním systému.

15.–16. listopadu – konference o principu subsidiarity v Bregenzu

Rakousko jako předsedající země pořádá v Bregenzu konferenci o principu subsidiarity. Ta naváže na činnost pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitua zřejmě zde bude projednávána mimo jiné závěrečná zpráva této skupiny. Žádné zázraky od této akce nečekejme. O subsidiaritě se bude jako obvykle planě teoretizovat. Na tom, že tento koncept je naprosto prázdný a při praktickém fungování rozhodovacích mechanismů má nulovou roli, se však sotva co změní.

13.–14. prosince – zasedání Evropské rady

V Bruselu proběhne pravidelné zasedání Evropské rady. Podle Agendy lídrů má být na programu víceletý finanční rámec (zpráva o pokroku)a jednotný trh (určení směru do budoucnosti pro období po roce 2018).

Komise avizovala, že na tomto summitu předloží o průběžnou zprávu o procesu zahájeném Bílou knihou o budoucnosti Evropyz 1. března 2017. Patrně tedy uvede určité první závěry ohledně variant dalšího vývoje EU předestřených v uvedeném dokumentu.

Je toho poměrně dost. Podzim v Unii bude jak vidno pestrý. K řadě těchto očekávaných událostí se na tomto blogu vrátím - v první řadě k Junckerovu poselství.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 23.8.2018

Zdroj: 

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=674984


 

18. čvc, 2018
V Bruselu se zvláštní pracovní skupina půl roku zamýšlela nad principem subsidiarity a nad tím, které oblasti by Unie mohla vyklidit a vrátit k rozhodování členským státům. Výsledek: nebyla nalezena ani jedna taková oblast...
 

Junckerovo zadání

Ve svém loňském poselství o stavu Unie předneseném 13. září 2017 předseda Komise Jean-Claude Juncker rozumoval o tom, že Unie by se měla více zaměřit na skutečně podstatné věci.Regulace by prý měla být úměrná důležitosti daných oblastí. EU by neměla produkovat záplavu nových iniciativ nebo usilovat o stále větší pravomoci. Měla by vrátit pravomoci členským státům v oblastech, kde to má smysl. Juncker avizoval, že pro tento účel ustaví pracovní skupinu pro subsidiaritu a proporcionalitupod vedením prvního místopředsedy Komise Franse Timmermanse. Ta by měla „velmi kriticky“ přezkoumat všechny oblasti činnosti EU, aby bylo zajištěno, že Unie bude jednat pouze v případech, kdy přináší přidanou hodnotu. Za rok by měla podat zprávu.

Pracovní skupina byla oficiálně ustanovena 14. listopadu 2017. Jejím úkolem mělo být připravit do 15. července 2018 písemnou zprávu předsedovi Komise s doporučeními, „jak by Evropská unie měla lépe zohledňovat principy subsidiarity a proporcionality, jak pokud o přidělení pravomocí, tak o jejich výkon“.

Konkrétně se měla skupina zaměřit na tři okruhy problematiky:

  • jak lépe uplatňovat zásady subsidiarity a proporcionality v práci institucí Unie, zvláště pokud jde o přípravu a provádění unijní legislativy a unijních politik;

  • identifikace oblastí správy věcí veřejných, ve kterých by časem politické rozhodování a/nebo provádění rozhodnutí mohlo být přeneseno zcela nebo zčásti na členské státy nebo definitivně navráceno do rukou členských států;

  • identifikace způsobů, jak by mohly být do tvorby a realizace politik EU lépe zapojeny regionální a místní orgány.

    Členové byli jmenování 18. ledna 2018. Vedle předsedy Timmermanse to byli tři zástupci vnitrostátních parlamentů a tři členové Výboru regionů, což je unijní poradní orgán. Původně zde měli zasednout ještě tři zástupci Evropského parlamentu, který ale k nominaci nepřistoupil. Pracovní skupina měla tedy celkem sedm členů.

Výsledek

Pracovní skupina se scházela od ledna do července. 10. července představila svoji závěrečnou zprávu.

Pokud Vás zajímá, kde skupina navrhla útlum činnosti Unie či navrácení pravomocí členským státům, tak si přečtete její vyjádření doslova a v originále:

„There is EU value added in all existing areas of activity and the Task Force did not, therefore, identify any Treaty competences or policy areas that should be re-delegated definitively, in whole or in part, to the Member States.“

Přeloženo do češtiny: „Ve všech existujících oblastech činnosti EU je přidaná hodnota a pracovní skupina proto neidentifikovala žádné pravomoci ve Smlouvě nebo oblasti politiky, které by měly být zcela nebo částečně znovu přeneseny na členské státy.“

Tolik tedy základní verdikt. Jinak zpráva obsahuje spoustu mudrování o tom, jak zlepšit uplatňování subsidiarity v praxi a jak zapojit do rozhodování regionální a místní orgány. Tisková zpráva v tomto smyslu cituje prohlášení pracovní skupiny: „Prosazujeme nový způsob práce, který poskytuje silnější hlas místním, regionálním a vnitrostátním orgánům při tvorbě politiky EU s cílem zlepšit kvalitu a účinnost právních předpisů. To znamená plné respektování úlohy jednotlivých orgánů EU, vnitrostátních, regionálních a místních orgánů i vnitrostátních parlamentů. Jako nový přístup navrhujeme „aktivní subsidiaritu“, která zajistí přidanou hodnotou právních předpisů EU i přínos občanům a v členských státech povede k většímu ztotožnění se s rozhodnutími Unie. Svou zprávu jsme předložili předsedovi Junckerovi, který nás ujistil, že bude spolupracovat s ostatními orgány, aby naše doporučení nezůstala jen na papíře“.

A co že je to ta aktivní subsidiarita? To by mě taky zajímalo. Nic moc v textu nad rámec toho, že se všichni musí víc snažit a všichni musí subsidiaritu brát opravdu vážně, jsem se nedozvěděl. Slova, slova, slova, fráze, apely, ale obsah mi nějak uniká.

Subsidiarita zůstává mrtvým konceptem

Stalo se už pravidlem, že kdykoli se jedná o dalším posilování Unie nebo když je třeba uklidnit obavy lidí z přemíry centralizace nebo jen ukázat Unii v lepším světle, zvedají unijní orgány prapor subsidiarity. Tento přístup se uplatnil v době jednání o Maastrichtu, Amsterodamské smlouvě, euroústavě i Lisabonské smlouvě a naposledy při přípravě tzv. Renegotiation deal s Velkou Británií, kterým chtěl David Cameron uspokojit Brity před referendem. Nepřekvapí tedy, že téma subsidiarity ožilo i v rámci nynější diskuse o budoucnosti EU.

Jak je zřejmé, bylo opět uchopeno („použito“) tak, aby integraci nezpůsobilo nejmenší potíže a vše mohlo nerušeně pokračovat v dosavadním směru a tempu.

Subsidiaritě se věnuji ve svých textech často. Opakovaně přitom upozorňuji na to, že tento koncept v podobě, v jaké je nyní vymezen a aplikován, nemá žádný hmatatelný normativní obsah a žádný praktický význam. Definice principu je postavena na velice vágních, neurčitých kritériích. Za situace, kdy tato kritéria nebyla doplněna přesnějšími právními vodítky ani uchopena a rozvinuta judikaturou, si je může každý vyložit po svém. Subsidiarita proto zůstává toliko abstraktním politickým apelem, který je velmi ohebný. Uvážení evropského normotvůrce co do uskutečnění té které činnosti v oblasti nevýlučných pravomocí EU není tímto konceptem omezeno. Ani tentokrát se na tom nic nezmění.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 18.7.2018

Zdroj: 

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=670975


 

27. kvě, 2018

Komise zahájila veřejnou konzultaci o budoucnosti EU. Pečlivě volené otázky a nabízené možnosti odpovědí podsouvají občanům volbu „více Unie“ a více doleva na 100 + 1 způsob.

Evropská komise 9. května zahájila veřejnou konzultaci o budoucnosti Evropy, s kterou se obrací na všechny „Evropany“. Ti se prý takto „mohou vyjádřit k tomu, jakým směrem by se podle nich měla Evropská unie ubírat v budoucnu“.

Tato „jedinečná konzultace“ má být součástí širší diskuse o budoucnosti Evropy. Vypracoval ji údajně panel 96 občanů z 27 členských států, kteří se společně dohodli na otázkách, jež svým evropským spoluobčanům položí.

Předseda Komise Juncker prohlásil: „Vzhledem k tomu, že se blíží volby do Evropského parlamentu, je na čase rozhodnout, jaká by měla Evropská unie tvořená 27 členskými státy být. V každém případě to musí být Evropa vytvořená Evropany. Průzkum, který dnes zahajujeme, se ptá všech Evropanů: Jakou budoucnost si přejeme pro sebe, pro naše děti a pro naši Unii? Právě nyní mohou dát Evropané jasně najevo, co je znepokojuje a co by měli vedoucí představitelé udělat, aby jejich obavy rozptýlili.“

Dotazník je dostupný jen anglicky, takže počet potenciálních respondentů se nám redukuje. Na ty, které nezastaví tato jazyková překážka, čeká tucet opatrně formulovaných otázek s předem připravenými možnostmi odpovědí. Ty podsouvají volbu „více Unie“ a více doleva na 100 + 1 způsob.

Ducha celého dotazníku dobře vystihuje už první otázka a nabízené možnosti (níže můj překlad):

Q1. Které z následujících možností by nejlépe popsaly ideální budoucnost pro Evropskou unii? Zvolte nejvýše 3 možnosti

  • Minimální úroveň zaručené zdravotní péče ve všech zemích Evropské unie

  • Omezení plýtvání potravinami

  • Vysoká úroveň bezpečnosti

  • Rozmach organického zemědělství

  • Stejné mzdy za stejnou práci v celé Evropské unii

  • Spravedlivý a rovný přístup ke vzdělání pro všechny v celé Evropě

  • Zaručené minimální starobní důchody v celé Evropské unii

  • Rovnost pohlaví zajištěná ve všech oblastech

  • Zvýšené využívání obnovitelných zdrojů energie

  • Skutečná vláda pro celou Evropskou unii

V otázce 10 se zase Komise ptá, co by mělo být učiněno, aby Evropanům byla poskytnuta „ekonomická bezpečnost“. Mezi nabízenými možnostmi stojí: Zvýšení sociálních dávek pro všechny osoby s finančními potížemi, vytvoření univerzálního základního příjmu, zajištění zaměstnání pro každého, boj s korupcí, stimulace hospodářského růstu, harmonizace sociálních práv a zaručení spravedlivé úrovně státních důchodů.

Moc pěkné, co říkáte? Tak co si vyberete Vy?

Pro zvlášť snaživé kverulanty ale dotazník úplně marný není. Jednak po jednotlivých možnostech následuje vždy volné pole, kam můžete doplnit vlastní odpověď. U otázky 2 můžete vyplnit volbu méně harmonizace v určitých oblastech. Navíc jsou zde i dvě otázky, které můžete vyplnit úplně po svém. Tak hned v úvodu jako jakési nulté téma stojí dotaz „Jaká rozhodnutí přijatá na úrovni EU by vás učinila hrdější na to, že patříte k Unii?“ Poslední otázka zní: „Je zde něco dalšího, co byste chtěli přidat, abyste vyjádřili vaše obavy, naděje a očekávání ohledně budoucnosti EU?“.

Kdo by si tedy chtěl napsat černou křídou do komína nějaké vlastní postřehy, má možnost. Já asi neodolám. Ať to nemají soudruzi s vyhodnocováním odpovědí tak jednoduché.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 27.5.2018

Zdroj:

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=663988