18. čvc, 2018

TOMÁŠ BŘICHÁČEK: Mlácení prázdné subsidiarity

V Bruselu se zvláštní pracovní skupina půl roku zamýšlela nad principem subsidiarity a nad tím, které oblasti by Unie mohla vyklidit a vrátit k rozhodování členským státům. Výsledek: nebyla nalezena ani jedna taková oblast...
 

Junckerovo zadání

Ve svém loňském poselství o stavu Unie předneseném 13. září 2017 předseda Komise Jean-Claude Juncker rozumoval o tom, že Unie by se měla více zaměřit na skutečně podstatné věci.Regulace by prý měla být úměrná důležitosti daných oblastí. EU by neměla produkovat záplavu nových iniciativ nebo usilovat o stále větší pravomoci. Měla by vrátit pravomoci členským státům v oblastech, kde to má smysl. Juncker avizoval, že pro tento účel ustaví pracovní skupinu pro subsidiaritu a proporcionalitupod vedením prvního místopředsedy Komise Franse Timmermanse. Ta by měla „velmi kriticky“ přezkoumat všechny oblasti činnosti EU, aby bylo zajištěno, že Unie bude jednat pouze v případech, kdy přináší přidanou hodnotu. Za rok by měla podat zprávu.

Pracovní skupina byla oficiálně ustanovena 14. listopadu 2017. Jejím úkolem mělo být připravit do 15. července 2018 písemnou zprávu předsedovi Komise s doporučeními, „jak by Evropská unie měla lépe zohledňovat principy subsidiarity a proporcionality, jak pokud o přidělení pravomocí, tak o jejich výkon“.

Konkrétně se měla skupina zaměřit na tři okruhy problematiky:

  • jak lépe uplatňovat zásady subsidiarity a proporcionality v práci institucí Unie, zvláště pokud jde o přípravu a provádění unijní legislativy a unijních politik;

  • identifikace oblastí správy věcí veřejných, ve kterých by časem politické rozhodování a/nebo provádění rozhodnutí mohlo být přeneseno zcela nebo zčásti na členské státy nebo definitivně navráceno do rukou členských států;

  • identifikace způsobů, jak by mohly být do tvorby a realizace politik EU lépe zapojeny regionální a místní orgány.

    Členové byli jmenování 18. ledna 2018. Vedle předsedy Timmermanse to byli tři zástupci vnitrostátních parlamentů a tři členové Výboru regionů, což je unijní poradní orgán. Původně zde měli zasednout ještě tři zástupci Evropského parlamentu, který ale k nominaci nepřistoupil. Pracovní skupina měla tedy celkem sedm členů.

Výsledek

Pracovní skupina se scházela od ledna do července. 10. července představila svoji závěrečnou zprávu.

Pokud Vás zajímá, kde skupina navrhla útlum činnosti Unie či navrácení pravomocí členským státům, tak si přečtete její vyjádření doslova a v originále:

„There is EU value added in all existing areas of activity and the Task Force did not, therefore, identify any Treaty competences or policy areas that should be re-delegated definitively, in whole or in part, to the Member States.“

Přeloženo do češtiny: „Ve všech existujících oblastech činnosti EU je přidaná hodnota a pracovní skupina proto neidentifikovala žádné pravomoci ve Smlouvě nebo oblasti politiky, které by měly být zcela nebo částečně znovu přeneseny na členské státy.“

Tolik tedy základní verdikt. Jinak zpráva obsahuje spoustu mudrování o tom, jak zlepšit uplatňování subsidiarity v praxi a jak zapojit do rozhodování regionální a místní orgány. Tisková zpráva v tomto smyslu cituje prohlášení pracovní skupiny: „Prosazujeme nový způsob práce, který poskytuje silnější hlas místním, regionálním a vnitrostátním orgánům při tvorbě politiky EU s cílem zlepšit kvalitu a účinnost právních předpisů. To znamená plné respektování úlohy jednotlivých orgánů EU, vnitrostátních, regionálních a místních orgánů i vnitrostátních parlamentů. Jako nový přístup navrhujeme „aktivní subsidiaritu“, která zajistí přidanou hodnotou právních předpisů EU i přínos občanům a v členských státech povede k většímu ztotožnění se s rozhodnutími Unie. Svou zprávu jsme předložili předsedovi Junckerovi, který nás ujistil, že bude spolupracovat s ostatními orgány, aby naše doporučení nezůstala jen na papíře“.

A co že je to ta aktivní subsidiarita? To by mě taky zajímalo. Nic moc v textu nad rámec toho, že se všichni musí víc snažit a všichni musí subsidiaritu brát opravdu vážně, jsem se nedozvěděl. Slova, slova, slova, fráze, apely, ale obsah mi nějak uniká.

Subsidiarita zůstává mrtvým konceptem

Stalo se už pravidlem, že kdykoli se jedná o dalším posilování Unie nebo když je třeba uklidnit obavy lidí z přemíry centralizace nebo jen ukázat Unii v lepším světle, zvedají unijní orgány prapor subsidiarity. Tento přístup se uplatnil v době jednání o Maastrichtu, Amsterodamské smlouvě, euroústavě i Lisabonské smlouvě a naposledy při přípravě tzv. Renegotiation deal s Velkou Británií, kterým chtěl David Cameron uspokojit Brity před referendem. Nepřekvapí tedy, že téma subsidiarity ožilo i v rámci nynější diskuse o budoucnosti EU.

Jak je zřejmé, bylo opět uchopeno („použito“) tak, aby integraci nezpůsobilo nejmenší potíže a vše mohlo nerušeně pokračovat v dosavadním směru a tempu.

Subsidiaritě se věnuji ve svých textech často. Opakovaně přitom upozorňuji na to, že tento koncept v podobě, v jaké je nyní vymezen a aplikován, nemá žádný hmatatelný normativní obsah a žádný praktický význam. Definice principu je postavena na velice vágních, neurčitých kritériích. Za situace, kdy tato kritéria nebyla doplněna přesnějšími právními vodítky ani uchopena a rozvinuta judikaturou, si je může každý vyložit po svém. Subsidiarita proto zůstává toliko abstraktním politickým apelem, který je velmi ohebný. Uvážení evropského normotvůrce co do uskutečnění té které činnosti v oblasti nevýlučných pravomocí EU není tímto konceptem omezeno. Ani tentokrát se na tom nic nezmění.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 18.7.2018

Zdroj: 

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=670975