19. úno, 2019

TOMÁŠ BŘICHÁČEK: ODS k Bruselu čelem, k voličům zády?

Marasmus v ODS pokračuje. Už i rozumná linie vůči EU se kácí. Do čela Fialovy sestavy pro volby do Evropského parlamentu se dostali prounijní „srdcaři“. Kde se programové vyčpívání zastaví? Zbude z ušlechtilého vína řídký střik?
 

Před necelým rokem mě neblahé poměry ve Fialově ODS přiměly k napsání článku ODS, vzpamatuj se!. Od té doby mám pocit, že všechny problémy, na kterém jsem v něm upozorňoval, se jen dále prohlubují a že moje doporučení jako by vesměs sloužila za návod pro učinění přesně pravého opaku.

Potom, co přejmenovali Pravý břeh na Institut Petra Fialy, a když se pak 18. listopadu 2018 objevila na facebookovém profilu ODS fotografie Havla s poznámkou „Pan Prezident“, myslel jsem si, že mě už nic nemůže překvapit. A přece se stalo.

O co jde? O dva čelné kandidáty občanských demokratů pro volby do Evropského parlamentu, Ondřeje Krutílka a Evu Decroix.

Krutílkovo obrácení aneb z Pavla na Šavla

Ondřej Krutílek, kandidát č. 4, by mi ještě před časem připadal jako vynikající volba. Býval to velmi poučený a bystrý analytik i komentátor dění na půdě EU. Léta výborně vedl časopis Revue Politika při brněnském Centru pro studium demokracie a kultury (CDK), do kterého jsem rád přispíval, a který měl vysokou úroveň.

Krutílek býval tvrdým kritikem současného modelu evropské integrace a uměl dobře pojmenovat jeho hlavní neduhy. Dokladem toho jsou třeba jeho starší texty v archivu Revue Politika nebo v Reflexu.

Co tenkrát třeba psal o obecném směřování integrace a naší roli v Unii?

Co říkal o nálepce euroskeptika?

A jak se vyjadřoval o Václavu Klausovi a jeho pohledu na evropskou integraci?

Krutílkovou tvorbou se také dlouhodobě vinula otázka eura, proti jehož přijetí Českou republikou se vždy vymezoval a hledal možnosti úniku z této naší povinnosti. Připomeňme třeba starší text Jak se vyhnout euru?(Revue Politika 3/2007) nebo i docela nedávný text Vykašleme se na euro, soustřeďme se na jednotný trh(Pravý břeh, 25. 10. 2018). Byl také editorem pěkného sborníku Euro v Česku. Ano, či ne? (2013).

Z dalších textů mohu připomenout a doporučit např. Proč je Evropský parlament neviditelný?(Revue Politika 9/2009) nebo Kde dělají soudruzi z EU (také) chybu?(Revue Politika 11/2009).

Starého Krutílka jsem měl rád a považoval jsem si ho. Proto se mi ani nechtělo příliš si ho spojovat s negativními trendy v dnešní ODS. S jistou ostražitostí jsem k němu ale přistupoval. Nebylo přeci možné pominout, že je ve vedení Pravého břehu – Institutu Petra Fialy, který představuje de factostranický think-tank, a má významný podíl na ideovém přerodu strany a na nedůstojné spolupráci s tupě propagandistickým médiem Forum24 (o něm podrobněji zde). Přesto jsem měl ještě při oznámení kandidátů dojem, že by v Bruselu a Štrasburku přínosem být mohl.

Z tohoto omylu mě vyvedl rozhovor Kandidát na europoslance Krutílek: EU má problémy. Radikální euroskepticismus je nebezpečný, který vyšel 1. února na Forum24. Když jsem se jím prokousával, dobře jsem si uvědomil, že do voleb nenastoupil starý dobrý Krutílek, ale někdo jiný.

Co že nám to nový Krutílek vzkázal? Tak třeba, že radikální euroskepticismus je nebezpečný a hloupý, že neumíme dobře využívat evropské peníze, že EU sice má své problémy i negativní stránky, ale co je proboha nemá?! „Musíme vidět především pozitiva, a těch není málo: volný pohyb v rámci schengenského prostoru, společný evropský trh a rozšiřování obchodních příležitostí, budování společné dopravní, energetické a komunikační infrastruktury, financování vědy, výzkumu a vzdělávání...“ „Měli bychom se soustředit hlavně na projekty, které přirozeně vyrostly zezdola a osvědčily se v praxi. Příkladem může být Schengen.“

Unii přidal Krutílek k dobru, že nás prý nakonec možná zachrání před Babišem, „protože půjde tvrdě proti jeho střetu zájmů a dotačním podvodům. Doma si to Babiš ohlídá, má na to dostatečnou moc, ale v EU už ne.“

K poznámce, že ODS je veřejností vnímána jako euroskeptická, prohlásil: „Promiňte, ale to je úplná hloupost a dezinterpretace. Něco takového možná občas utrousí Václav Klaus ml., ale to je v rámci ODS osamocený hlas, který nesmíte brát vážně. Klaus ml. je pouhý řadový člen ODS, jakýsi její disident, řekl bych, že tak trochu i klaun. Nemá žádnou funkci ani vliv na politiku strany, v oblasti EU už vůbec ne, ale média mu věnují velkou pozornost, protože se jmenuje, jak se jmenuje. Nahrává tomu i jeho otec se svou radikálně protievropskou agendou. Oba ale jsou, nezlobte se, úplně mimo.“

Sám prý samozřejmě euroskeptikem není. Má naopak obavy, aby nespokojení voliči ve velkém nepodpořili radikály, kteří nebudou umět EU rozumně reformovat, ale spíše se ji pokusí rozložit. „To by byla katastrofa. Evropská unie potřebuje uměřenou, vyváženou a rozumnou politiku, nikoli střet dvou nesmiřitelných extrémů. Proto se mi zdá pozice ODS – být v EU hlasem rozumu mezi dvěma extrémy, protiunijními radikály a proevropskými fanatiky – tou nejlepší odpovědí na současné problémy.“

A jak se vyjádřil ke svému oblíbenému tématu eura a jeho zavedení u nás? Zde sice nepopřel své předchozí názory, ale mluvil velmi mírně. Přijetí eura podle něj musí být v jednotlivých členských státech dobrovolné. A k tomu jestli má být zavedeno u nás poznamenal: „Nejsem věštec, možná někdy, ale nyní určitě ne. Nedokážu předpovědět, zda bude v České republice někdy výhodné zavést euro, záleží na tom, kam se bude eurozóna dále ubírat, od krize v roce 2008 se radikálně proměnila. V každém případě musí jít o racionální a především naše svobodné rozhodnutí.“

Co k tomu dodat? Odpověď tentokrát raději nechám na čtenářích. Za sebe jen říkám, že nad Krutílkem kroutím hlavou a že toho někdejšího kvalitního analytika je škoda.

Evropská srdcovka

Eva Decroix, kandidátka č. 6, o sobě na Facebooku říká: „Jsem dítě Evropy. Evropa mě formovala, dala mi šanci, vzdělání i rodinu.“ A na téma rodiny dodává, že stejně jako každý z nás do nějaké patříme a ta určuje naše směřování a je to místo, kde víme, že můžeme požádat o pomocnou ruku, stejně tak prý „my jako republika patříme do rodiny Evropské unie a máme tu odpovědnost a štěstí pracovat na jejím dalším rozvoji a směřování“.

Roli evropského poslance vnímá „jako roli věrozvěsta, který přináší vysvětlení a pochopení toho, co se na obrovské Evropské úrovni děje, zpět do krajů a k lidem.“

A proč vlastně kandiduje?

K tomu dodává:

Eva Decroix navíc otevřeně podpořila lednový manifest 30 blouznivých prounijních intelektuálů, který nedávno trefně okomentovali Jiří Weigl a Ivo Strejček v textu Intelektuálové opět selhali. Kandidátka č. 6 k tomu uvedla: „Kunderu čtu česky i francouzsky. Láska na první stránku a zásah rovnou do duše. Lévy mě pobuřuje a posouvá za hranice chtěného. Nikdy by mě ale nenapadlo, že tito dva budou podepsáni pod manifestem, který lépe, než cokoliv na světě a já sama vyjádří, co mě vedlo ke kandidatuře do voleb!“

Zády ke kořenům a k pravicovým voličům

Je to smutný pohled, jen co je pravda – jak na Krutílka vykrucujícího se ze sebe sama, tak na angažovanou evropskou srdcovku, která by se správně měla vyjímat někde na kandidátce ČSSD, TOP 09 nebo Pirátů (jak správně poznamenala i Karolina Stonjeková). Ještě před pár lety by si něco podobného sotvakdo dokázal představit.

Jestli mi bylo u občanských demokratů při všech jejich vzrůstajících neduzích něco sympatického, pak to byl relativně kritický přístup k EU. Často v něm mohla být kolísání a nedotaženosti, ale základní směr byl nezpochybnitelný. Byla to také jedna z mála oblastí, kde se blednoucí ODS ještě jakžtakž odlišovala od stran typu TOP 09, KDU-ČSL nebo STAN.

Tento kurz se držel od dob Václava Klause jakožto otce zakladatele a byl součástí ideových kořenů strany. Od těchto kořenů se bohužel strana v posledních letech obecně vzdaluje a odstřihává. Pokud si původní pravicový program připodobníme k prvotřídnímu vínu, pak již celá léta dochází k jeho ředění vodou, v horším případě i přimíchávání pochybných patoků. Jak se zdá, i v přístupu vůči Unii nám nyní Fialovo vedení z ušlechtilého rýnského ryzlinku chystá řídký střik.

To vše patrně v zájmu sblížení s táborem Pravdy a lásky a lovení hlasů v jejím revíru. Jak už jsem ale psal v úvodním článku ODS, vzpamatuj se!, nic dobrého z toho vzejít nemůže. Možná v těchto kalných vodách Fiala uloví několik hlasů, ale mnohem víc voličů odradí. Ti pak budou hledat spásu u živelných, chaotických politických subjektů nebo se k volbám ani nebudou obtěžovat..

Měknutí ODS přichází ve špatnou dobu. Právě nyní bychom víc, než kdy dřív, potřebovali silnou a jasně profilovanou národně-konzervativní opozici vůči evropské centralizaci. Jestliže Ondřej Krutílek před deseti lety v době protlačování Lisabonské smlouvy správně hovořil o tom, že EU je bez brzd na cestě z kopce, dnes můžeme mluvit o jízdě z kopce z pedálem plynu až na podlaze. (Aktuálnímu vývoji se podrobněji věnuji např. v článku Kam směřuje diskuse o budoucnosti EU?)

Odpor k pokračování nynějšího modelu evropské integrace a nastoupeným trendům je dnes nezbytnou součástí programu každého subjektu, který si troufá nazývat se pravicovým. Jde o podmínku sine qua non. Už sama postupující centralizace, demontáž národního státu, internacionalismus a kosmopolitismus jsou v zásadním protikladu s konzervativními hodnotami a jsou bytostně levicové. Navíc v rámci procesu centralizace dochází v unijním právu k trvalé expanzi a zabetonovávání levicových postulátů. Příkladem z poslední doby budiž Evropský pilíř sociálních práv a navazující iniciativy. Dnešní integrace sleduje kurz více Unie – více doleva a tudíž je s pravicovým pohledem na svět v totálním rozporu.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 18.2.2019

Zdroj: 

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=700506