15. led, 2020

TOMÁŠ BŘICHÁČEK: Únos Európy

Antická báj, která se promítla do názvu našeho kontinentu, pojednává o únosu půvabné princezny Európy bohem Diem proměněným do podoby býka...

Tento výjev od nepaměti inspiroval malíře a sochaře; jedno hezké ztvárnění najdeme také ve Vinohradské nemocnici v Praze. Co je zásadní, a často to připomínám, jde také vhodný příměr pro politickou situaci v dnešní EU. Evropa je znovu obětí únosu. Její jméno si bez ustání nárokují ti, kteří ho ztotožňují se spojením evropských zemí do jednoho nadstátního útvaru, s vládou z jednoho centra, s mocí společných institucí, s expanzí jednotné regulace. Pod touto hlavičkou si Unii projektují jako supervelmoc („Europe puissance“) s jednotnou zahraniční a obrannou politikou, jako globálního hráče, který udává směr, a funguje jako protipól Spojených států, Ruska nebo Číny. S tímto zabarvením pak používají také odvozená slova a koncepty jako „proevropský“ (rozuměj prointegrační, prounijní), „Evropan“ nebo „více Evropy“ (ve smyslu více integrace, více moci pro unijní orgány, bujení unijních struktur apod.). „Protievropský“, „euroskeptik“, nebo „eurofob“ je v tomto manipulativním jazyce potom ten, kdo s takovým politickým programem nesouhlasí.

Proti tomuto neoprávněnému přivlastňování si jména Evropy ze strany unijních centralistů, se kdysi velmi případně ohradila Margaret Thatcherová. Ta v jednom svém projevu v dolní sněmovně britského parlamentu v roce 1991 prohlásila: „Neměli bychom nechat ty, kteří podporují myšlenku federativní Evropy, předstírat, že jsou jaksi více evropští než my ostatní. To nejsou; jsou jen více federalističtí. Na federativní struktuře není nic specificky evropského – je tomu ve skutečnosti naopak: jestli je něco evropské, pak je to národní stát.“

Pojem „Evropy“ nesmíme zuřivému býku unijního centralismu bez boje vydat, stejně jako Evropu samu a svébytnost jejích zemí. Platí to obzvlášť v době, kdy se ukazuje, že centralismus přivedl celý integrační projekt do havárie. Dluhová a migrační krize, stejně jako nebezpečné plány unijních institucí zahrnuté pod tzv. evropský zelený úděl, jsou nejflagrantnější projevy toho, že stále a bezhlavě se zrychlující motor integrace se zavařil a vytváří dnes více problémů než užitku. Unie se stala prostorem hospodářské stagnace, nezaměstnanosti, sdílených dluhů, snížené úrovně bezpečnosti, těžkopádné regulace, byrokracie, klimatického třeštění, sociálního inženýrství a řady dalších neduhů. Tam, kde jsme, nás přivedlo právě volání po „více Evropy“ v onom pokřiveném smyslu.

Chraňme vznešené jméno Evropy před těmi, kdo si je svévolně usurpují, a budují pod touto osvědčenou značkou něco, co se starou Evropou nemá nic společného.
 
Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 15.1.2020
 
Zdroj: