TURECKO

25. čvn, 2018

Nedělní volby definitivně potvrdily, že součástí Severoatlantické aliance NATO je islamistický režim, sekulární ideje Mustafy Kemal Ataturka jsou ty tam a  Osmanský sultanát v čele se sultánem Erdoganem I. je zpět...

Dlouho očekávané volby jsou prvními parlamentními a prezidentskými volbami od „puče“
z roku 2016 a ústavní reformy z roku 2017. Jsou to poslední volby v rámci parlamentní republiky Turecko a první volby prezidentské republiky Turecko. Volby, ve kterých proti sobě stáli triumfální osmanský sultán Erdogan a jeho nohsledi, proti roztříštěné liberálně-demokraticko-islamistické opozici. Hnůj proti hnoji. Světlým bodem v celém volebním marasmu se stala jen kurdská Lidově demokratická strana.

Při účasti 85% opět zvítězil sultán Erdogan, který obdržel 52,5% a nemusí se tak obávat
druhého kola. Na druhém místě, s obrovským odstupem, se umístil sociální demokrat Muhareem Ínce s 31%. Třetí místo získal kurdský kandidát Selahattin Demirtas, který obdržel 8,34%. Čtvrté místo získala jediná žena, Meral Aksener zastupující proevropský liberální směr. Ta obdržela 7,34%. Páté místo získal radikálně islamistický kandidát Temel Karamollaoglu s 0,9% a na chvostu skončil marxistický kandidát Dogu Perincek s 0,2% hlasů.

V parlamentních volbách proti sobě kandidovala Lidová aliance Erdoganovi strany Rozvoje
a spravedlnosti AKP a panturkických ultranacionalistů ze Strany národní akce. Ta získala celkem 343 poslanců. Erdoganova strana oslabila o 23 poslanců, ale panturkičtí nacionalisté posílili o 15 poslanců. Národní aliance stojící proti Erdoganovi získala 190 poslanců, z toho socani 146 poslanců a zbytek proevropští liberálové. Islamistická opozice nic nezískala. Kurdští lidoví demokraté získali 67 poslanců a jejich vstup do parlamentu oslabil ostatní strany. Erdogan sice nemá ústavní většinu v parlamentu, ale má pohodlnou většinu se svými nacionalistickými spojenci, ovšem na parlament už nemusí brát zřetel s novým prezidentským systémem.

Turecké volby se nesly ve znamení řady témat. Turecké vojenské invaze do Sýrie a Iráku,
palestinských teroristických nepokojů na hranicích Gazy, stejně jako prudkého oslabení turecké liry a kritiky přesunu amerického velvyslanectví do Jeruzaléma. Všechna tato témata rezonovala a byla podtržena násilnostmi a zastrašováním ze strany Erdoganových stoupenců.

Tyto volby byly posledním hřebíkem do rakve tureckého sekularismu a završením znovuzrození Osmanského impéria, které nyní expanduje do Sýrie a Iráku. Je jen otázkou času, kdy osmanský sultán upře svůj zrak k rozervané a upadající Evropské unii, ale ne, aby do ní vstoupil, nýbrž aby zničil její členské státy a uvrhl je pod okovy a útisk nové islámské despocie. V souvislosti s tím Vás budeme v nejbližších dnech informovat o reakci středomořských států na expanzivní choutky Turecka.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 25.6.2018


 

7. kvě, 2018

V Osmanské říši dojde brzy k „volbám“. Bude v nich kandidovat stávající islamistický
sultán Erdogan proti rádoby-opoziční alianci, která se zformovala. Pochopitelně je to předem prohraný boj, protože sultán už je absolutním vládcem neoosmanského impéria, ale v každém případě se hodí podívat se na tu alianci, a pochopit, proč není reálnou a relevantní alternativou vůči Erdoganově islámské diktatuře...

V předvečer prvních prezidentských a parlamentních voleb od Erdoganova puče v červenci
2016 a změny ústavy na jaře 2017, se zformovala aliance čtyř opozičních stran. Lidová republikánská strana Turecka, která byla stranou Mustafy Kemal Ataturka a dlouho se považovala za strážkyni sekulárního řádu v Turecku, se nyní spojila s cuckservativními partajemi „Dobrá strana“ a „Demokratická strana“ a radikálně islamistickou formací „Strana blaženosti“. Obskurní sešlost stejně obskurních a upadajících partají se nazvala „Národní aliancí“ a kandiduje proti „Lidové alianci“ sultána Erdogana, jeho strany AKP a extrémně nacionalistické a panturkické Strany nacionalistického hnutí.

Jedinou reálnou opozicí proti Erdoganově režimu je kurdská Lidově demokratická strana.
Ostatní jsou parodie na opozici. Mohou to myslet třeba vážně, ale jejich absurdní ideologie,
roztříštěnost a politické diletantství, jim zabrání ve vítězství nad Erdoganem. Lidově demokratická strana ze všech sil a vzdor perzekuci, které jsou vystaveni její poslanci, přežívá a bojuje proti Erdoganovu režimu z pozic reálné a radikální opozice.

Drtivá většina průzkumů přisuzuje Erdoganovi vítězství, takže je jen důležité, jak velké
vítězství to bude. Pokud vyhraje s velkou převahou, může ho to nakopnout k pokračování turecké imperialistické agrese proti Kurdům a syrské republice.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 7.5.2018