TURECKO

24. říj, 2020

V nikým, vyjma Turecka, neuznané Kyperské turecké republice, proběhla volba presidenta... 

Vítězem se stal podle očekávání Erdoganův kandidát Ersin Tatar. Ten proti levicovému kandidátovi a dosavadnímu presidentovi Mustafovi Akincimu získal 51.69% a 67,322 hlasů. 
 
Akinci získal 48.31% a 62,910 hlasů. Nový president Tatar, bývalý účetní mezinárodní sítě poradenských společností PwC, se dal slyšet, že kyperští Turci budou vždy stát na straně Turecka, a již dříve podpořil tureckou okupaci severní Sýrie. Je zastáncem tzv. dvou-státního řešení, tedy toho, aby Turci ukradli Řekům kus ostrova ve svůj prospěch. Podobně jako v případě někdejšího konfliktu Izraele a palestinských Arabů, který pozvolna končí s nedávnou normalizací izraelsko-arabských vztahů. 
 
Na rozdíl od bohatého řeckého Kypru je Kyperská turecká republika chudým protektorátem Turecka. Má jen pětinu obyvatel, šestinu HDP a je navázán na turecko-arabský ekonomický prostor, zatímco Kypr je řecký a evropský. A taky strategický. Právě chudý protektorát Kyperské turecké republiky může sehrát svou nebezpečnou roli v Erdoganových plánech. Erdogan narušuje suverenitu Řecka a Kypru svými plány na těžbu ve východním Středomoří a protizákonnými dohodami s tripolskou vzdorovládou v Libyi. Stabilní Kyperská turecká republika, jejíž pozice bude silná, otevírá manévrovací prostor osmanskému sultánovi při dosažení jeho ambicí ve Středomoří. 
 
Kyperská opoziční Pokroková strana pracujícího lidu označila výsledek voleb za „negativní vývoj“ a Hnutí sociální demokracie upozornilo Kypřany, že skutečným činitelem v severním Kypru je Ankara, a že by se měli vzdát iluzí o tom, co se děje. Sultán dál upevňuje moc. 
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 23.10.2020
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
3. dub, 2019

Ač došlo k některým výraznějším změnám, volby jen potvrzují roztříštěnost země mezi panturkickým islámem reprezentovaným Erdoganem a eurohujerským islámem reprezentovaným opozicí. Ani jedno není dobrá cesta pro Evropu...

V komunálních volbách proti sobě stálo více stran, ale sdružených do tří aliancí.
Lidová aliance Strany pokroku a spravedlnosti Recepa Ergodana s Bahceliho Stranou
nacionalistického hnutí. Proti nim dvě opoziční aliance, Národní aliance levicově
orientované Lidové republikánské strany a proevropské liberální „Dobré strany“ a
neformální aliance kurdských stran Lidově demokratické strany a Strany míru a
demokracie. Tyto tři aliance bojovaly o hlasy více, než 43 miliónů zúčastněných voličů.
Během předvolebního boje Erdogan nezřídka zneužíval událostí v Christchurch,
aby vybičoval své voliče k dalšímu hlasování, ale zdá se, že jeho voličský potenciál už se
blíží konci.

Strana AKP oproti minulým volbám posílila o 1,45% a nedobyla Istanbul,
Ankaru, ani Izmir, byť v prvních dvou případech šlo o těsný souboj. Hlavní vyzyvatel
AKP, Lidová republikánská strana Turecka, oficiálně se hlásící k Ataturkovi, avšak
následující hodnoty liberalismu a prosazující vstup do EU, posílila o 3,77% a z rukou
AKP získala Istanbul i Ankaru. Poprvé kandidující „Dobrá strana“ obdržela 7,45% hlasů,
zatímco Erdoganova spojenecká strana MHP utrpěla těžkou porážku a přišla o 10%
hlasů, propadaje se na 7,31%, byť se jí podařilo získat, některé provincie, viz níže.
Poslední z větších stran skončila kurdská strana HDP a její spojenci, kteří obdrželi 4,2%.
Počet voličů jednotlivých stran, ale není to určující, to nejdůležitější, v komunálních
volbách, a tak MHP přišla o 10% voličů, a zároveň získala 4 nové provincie, které dosud
neovládala. Dohromady ovládá 11 provincií.

AKP posílila, zároveň přicházeje o 9 provinčních oblastí a skončila s 39
provinciemi. Lidová republikánská strana posílila o 7 provincií na 21 provincií. Lidově
demokratická strana, dosud neovládající žádnou provincii, obsadila 8 provincií, ale
zástupci „Dobré strany“, již dříve jednu provincii ovládali, ale přišli o ni a nemají žádnou.
Zbývající dvě provincie ovládají nezávislí kandidáti.

Celková volební účast byla 84%, ale byla o něco málo nižší, než při posledních
presidentských a parlamentních volbách.

Volby, doprovázené podvody a fakevoliči, přebíháním provinčních předáků a
vzájemným obviňováním z falšování hlasů, jen ukazují na polarizaci turecké společnosti.
Krom kurdských stran, jejichž vzestup kvitujeme, pro nás není žádná jiná alternativa.
Erdogan chce Evropu dobýt silou, liberální turečtí muslimové zase diplomacií a
obchodem. Obojímu musíme zabránit, ale zároveň musíme sledovat dění v těchto
zemích, abychom byli připraveni na všechny eventuality.

P.S. Ústřední volební komise v Turecku ve středu rozhodla, že se musí přepočítat výsledky nedělních místních voleb v sedmi okrscích Istanbulu. Nejvyšší volební instance tak částečně vyhověla stížnosti vládní strany, jejíž kandidát v Istanbulu podle neoficiálních výsledků těsně prohrál se zástupcem opozice.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 3.4.2019


 

25. čvn, 2018

Nedělní volby definitivně potvrdily, že součástí Severoatlantické aliance NATO je islamistický režim, sekulární ideje Mustafy Kemal Ataturka jsou ty tam a  Osmanský sultanát v čele se sultánem Erdoganem I. je zpět...

Dlouho očekávané volby jsou prvními parlamentními a prezidentskými volbami od „puče“
z roku 2016 a ústavní reformy z roku 2017. Jsou to poslední volby v rámci parlamentní republiky Turecko a první volby prezidentské republiky Turecko. Volby, ve kterých proti sobě stáli triumfální osmanský sultán Erdogan a jeho nohsledi, proti roztříštěné liberálně-demokraticko-islamistické opozici. Hnůj proti hnoji. Světlým bodem v celém volebním marasmu se stala jen kurdská Lidově demokratická strana.

Při účasti 85% opět zvítězil sultán Erdogan, který obdržel 52,5% a nemusí se tak obávat
druhého kola. Na druhém místě, s obrovským odstupem, se umístil sociální demokrat Muhareem Ínce s 31%. Třetí místo získal kurdský kandidát Selahattin Demirtas, který obdržel 8,34%. Čtvrté místo získala jediná žena, Meral Aksener zastupující proevropský liberální směr. Ta obdržela 7,34%. Páté místo získal radikálně islamistický kandidát Temel Karamollaoglu s 0,9% a na chvostu skončil marxistický kandidát Dogu Perincek s 0,2% hlasů.

V parlamentních volbách proti sobě kandidovala Lidová aliance Erdoganovi strany Rozvoje
a spravedlnosti AKP a panturkických ultranacionalistů ze Strany národní akce. Ta získala celkem 343 poslanců. Erdoganova strana oslabila o 23 poslanců, ale panturkičtí nacionalisté posílili o 15 poslanců. Národní aliance stojící proti Erdoganovi získala 190 poslanců, z toho socani 146 poslanců a zbytek proevropští liberálové. Islamistická opozice nic nezískala. Kurdští lidoví demokraté získali 67 poslanců a jejich vstup do parlamentu oslabil ostatní strany. Erdogan sice nemá ústavní většinu v parlamentu, ale má pohodlnou většinu se svými nacionalistickými spojenci, ovšem na parlament už nemusí brát zřetel s novým prezidentským systémem.

Turecké volby se nesly ve znamení řady témat. Turecké vojenské invaze do Sýrie a Iráku,
palestinských teroristických nepokojů na hranicích Gazy, stejně jako prudkého oslabení turecké liry a kritiky přesunu amerického velvyslanectví do Jeruzaléma. Všechna tato témata rezonovala a byla podtržena násilnostmi a zastrašováním ze strany Erdoganových stoupenců.

Tyto volby byly posledním hřebíkem do rakve tureckého sekularismu a završením znovuzrození Osmanského impéria, které nyní expanduje do Sýrie a Iráku. Je jen otázkou času, kdy osmanský sultán upře svůj zrak k rozervané a upadající Evropské unii, ale ne, aby do ní vstoupil, nýbrž aby zničil její členské státy a uvrhl je pod okovy a útisk nové islámské despocie. V souvislosti s tím Vás budeme v nejbližších dnech informovat o reakci středomořských států na expanzivní choutky Turecka.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 25.6.2018


 

7. kvě, 2018

V Osmanské říši dojde brzy k „volbám“. Bude v nich kandidovat stávající islamistický
sultán Erdogan proti rádoby-opoziční alianci, která se zformovala. Pochopitelně je to předem prohraný boj, protože sultán už je absolutním vládcem neoosmanského impéria, ale v každém případě se hodí podívat se na tu alianci, a pochopit, proč není reálnou a relevantní alternativou vůči Erdoganově islámské diktatuře...

V předvečer prvních prezidentských a parlamentních voleb od Erdoganova puče v červenci
2016 a změny ústavy na jaře 2017, se zformovala aliance čtyř opozičních stran. Lidová republikánská strana Turecka, která byla stranou Mustafy Kemal Ataturka a dlouho se považovala za strážkyni sekulárního řádu v Turecku, se nyní spojila s cuckservativními partajemi „Dobrá strana“ a „Demokratická strana“ a radikálně islamistickou formací „Strana blaženosti“. Obskurní sešlost stejně obskurních a upadajících partají se nazvala „Národní aliancí“ a kandiduje proti „Lidové alianci“ sultána Erdogana, jeho strany AKP a extrémně nacionalistické a panturkické Strany nacionalistického hnutí.

Jedinou reálnou opozicí proti Erdoganově režimu je kurdská Lidově demokratická strana.
Ostatní jsou parodie na opozici. Mohou to myslet třeba vážně, ale jejich absurdní ideologie,
roztříštěnost a politické diletantství, jim zabrání ve vítězství nad Erdoganem. Lidově demokratická strana ze všech sil a vzdor perzekuci, které jsou vystaveni její poslanci, přežívá a bojuje proti Erdoganovu režimu z pozic reálné a radikální opozice.

Drtivá většina průzkumů přisuzuje Erdoganovi vítězství, takže je jen důležité, jak velké
vítězství to bude. Pokud vyhraje s velkou převahou, může ho to nakopnout k pokračování turecké imperialistické agrese proti Kurdům a syrské republice.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 7.5.2018