TURECKO

3. dub, 2019

Ač došlo k některým výraznějším změnám, volby jen potvrzují roztříštěnost země mezi panturkickým islámem reprezentovaným Erdoganem a eurohujerským islámem reprezentovaným opozicí. Ani jedno není dobrá cesta pro Evropu...

V komunálních volbách proti sobě stálo více stran, ale sdružených do tří aliancí.
Lidová aliance Strany pokroku a spravedlnosti Recepa Ergodana s Bahceliho Stranou
nacionalistického hnutí. Proti nim dvě opoziční aliance, Národní aliance levicově
orientované Lidové republikánské strany a proevropské liberální „Dobré strany“ a
neformální aliance kurdských stran Lidově demokratické strany a Strany míru a
demokracie. Tyto tři aliance bojovaly o hlasy více, než 43 miliónů zúčastněných voličů.
Během předvolebního boje Erdogan nezřídka zneužíval událostí v Christchurch,
aby vybičoval své voliče k dalšímu hlasování, ale zdá se, že jeho voličský potenciál už se
blíží konci.

Strana AKP oproti minulým volbám posílila o 1,45% a nedobyla Istanbul,
Ankaru, ani Izmir, byť v prvních dvou případech šlo o těsný souboj. Hlavní vyzyvatel
AKP, Lidová republikánská strana Turecka, oficiálně se hlásící k Ataturkovi, avšak
následující hodnoty liberalismu a prosazující vstup do EU, posílila o 3,77% a z rukou
AKP získala Istanbul i Ankaru. Poprvé kandidující „Dobrá strana“ obdržela 7,45% hlasů,
zatímco Erdoganova spojenecká strana MHP utrpěla těžkou porážku a přišla o 10%
hlasů, propadaje se na 7,31%, byť se jí podařilo získat, některé provincie, viz níže.
Poslední z větších stran skončila kurdská strana HDP a její spojenci, kteří obdrželi 4,2%.
Počet voličů jednotlivých stran, ale není to určující, to nejdůležitější, v komunálních
volbách, a tak MHP přišla o 10% voličů, a zároveň získala 4 nové provincie, které dosud
neovládala. Dohromady ovládá 11 provincií.

AKP posílila, zároveň přicházeje o 9 provinčních oblastí a skončila s 39
provinciemi. Lidová republikánská strana posílila o 7 provincií na 21 provincií. Lidově
demokratická strana, dosud neovládající žádnou provincii, obsadila 8 provincií, ale
zástupci „Dobré strany“, již dříve jednu provincii ovládali, ale přišli o ni a nemají žádnou.
Zbývající dvě provincie ovládají nezávislí kandidáti.

Celková volební účast byla 84%, ale byla o něco málo nižší, než při posledních
presidentských a parlamentních volbách.

Volby, doprovázené podvody a fakevoliči, přebíháním provinčních předáků a
vzájemným obviňováním z falšování hlasů, jen ukazují na polarizaci turecké společnosti.
Krom kurdských stran, jejichž vzestup kvitujeme, pro nás není žádná jiná alternativa.
Erdogan chce Evropu dobýt silou, liberální turečtí muslimové zase diplomacií a
obchodem. Obojímu musíme zabránit, ale zároveň musíme sledovat dění v těchto
zemích, abychom byli připraveni na všechny eventuality.

P.S. Ústřední volební komise v Turecku ve středu rozhodla, že se musí přepočítat výsledky nedělních místních voleb v sedmi okrscích Istanbulu. Nejvyšší volební instance tak částečně vyhověla stížnosti vládní strany, jejíž kandidát v Istanbulu podle neoficiálních výsledků těsně prohrál se zástupcem opozice.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 3.4.2019


 

25. čvn, 2018

Nedělní volby definitivně potvrdily, že součástí Severoatlantické aliance NATO je islamistický režim, sekulární ideje Mustafy Kemal Ataturka jsou ty tam a  Osmanský sultanát v čele se sultánem Erdoganem I. je zpět...

Dlouho očekávané volby jsou prvními parlamentními a prezidentskými volbami od „puče“
z roku 2016 a ústavní reformy z roku 2017. Jsou to poslední volby v rámci parlamentní republiky Turecko a první volby prezidentské republiky Turecko. Volby, ve kterých proti sobě stáli triumfální osmanský sultán Erdogan a jeho nohsledi, proti roztříštěné liberálně-demokraticko-islamistické opozici. Hnůj proti hnoji. Světlým bodem v celém volebním marasmu se stala jen kurdská Lidově demokratická strana.

Při účasti 85% opět zvítězil sultán Erdogan, který obdržel 52,5% a nemusí se tak obávat
druhého kola. Na druhém místě, s obrovským odstupem, se umístil sociální demokrat Muhareem Ínce s 31%. Třetí místo získal kurdský kandidát Selahattin Demirtas, který obdržel 8,34%. Čtvrté místo získala jediná žena, Meral Aksener zastupující proevropský liberální směr. Ta obdržela 7,34%. Páté místo získal radikálně islamistický kandidát Temel Karamollaoglu s 0,9% a na chvostu skončil marxistický kandidát Dogu Perincek s 0,2% hlasů.

V parlamentních volbách proti sobě kandidovala Lidová aliance Erdoganovi strany Rozvoje
a spravedlnosti AKP a panturkických ultranacionalistů ze Strany národní akce. Ta získala celkem 343 poslanců. Erdoganova strana oslabila o 23 poslanců, ale panturkičtí nacionalisté posílili o 15 poslanců. Národní aliance stojící proti Erdoganovi získala 190 poslanců, z toho socani 146 poslanců a zbytek proevropští liberálové. Islamistická opozice nic nezískala. Kurdští lidoví demokraté získali 67 poslanců a jejich vstup do parlamentu oslabil ostatní strany. Erdogan sice nemá ústavní většinu v parlamentu, ale má pohodlnou většinu se svými nacionalistickými spojenci, ovšem na parlament už nemusí brát zřetel s novým prezidentským systémem.

Turecké volby se nesly ve znamení řady témat. Turecké vojenské invaze do Sýrie a Iráku,
palestinských teroristických nepokojů na hranicích Gazy, stejně jako prudkého oslabení turecké liry a kritiky přesunu amerického velvyslanectví do Jeruzaléma. Všechna tato témata rezonovala a byla podtržena násilnostmi a zastrašováním ze strany Erdoganových stoupenců.

Tyto volby byly posledním hřebíkem do rakve tureckého sekularismu a završením znovuzrození Osmanského impéria, které nyní expanduje do Sýrie a Iráku. Je jen otázkou času, kdy osmanský sultán upře svůj zrak k rozervané a upadající Evropské unii, ale ne, aby do ní vstoupil, nýbrž aby zničil její členské státy a uvrhl je pod okovy a útisk nové islámské despocie. V souvislosti s tím Vás budeme v nejbližších dnech informovat o reakci středomořských států na expanzivní choutky Turecka.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 25.6.2018


 

7. kvě, 2018

V Osmanské říši dojde brzy k „volbám“. Bude v nich kandidovat stávající islamistický
sultán Erdogan proti rádoby-opoziční alianci, která se zformovala. Pochopitelně je to předem prohraný boj, protože sultán už je absolutním vládcem neoosmanského impéria, ale v každém případě se hodí podívat se na tu alianci, a pochopit, proč není reálnou a relevantní alternativou vůči Erdoganově islámské diktatuře...

V předvečer prvních prezidentských a parlamentních voleb od Erdoganova puče v červenci
2016 a změny ústavy na jaře 2017, se zformovala aliance čtyř opozičních stran. Lidová republikánská strana Turecka, která byla stranou Mustafy Kemal Ataturka a dlouho se považovala za strážkyni sekulárního řádu v Turecku, se nyní spojila s cuckservativními partajemi „Dobrá strana“ a „Demokratická strana“ a radikálně islamistickou formací „Strana blaženosti“. Obskurní sešlost stejně obskurních a upadajících partají se nazvala „Národní aliancí“ a kandiduje proti „Lidové alianci“ sultána Erdogana, jeho strany AKP a extrémně nacionalistické a panturkické Strany nacionalistického hnutí.

Jedinou reálnou opozicí proti Erdoganově režimu je kurdská Lidově demokratická strana.
Ostatní jsou parodie na opozici. Mohou to myslet třeba vážně, ale jejich absurdní ideologie,
roztříštěnost a politické diletantství, jim zabrání ve vítězství nad Erdoganem. Lidově demokratická strana ze všech sil a vzdor perzekuci, které jsou vystaveni její poslanci, přežívá a bojuje proti Erdoganovu režimu z pozic reálné a radikální opozice.

Drtivá většina průzkumů přisuzuje Erdoganovi vítězství, takže je jen důležité, jak velké
vítězství to bude. Pokud vyhraje s velkou převahou, může ho to nakopnout k pokračování turecké imperialistické agrese proti Kurdům a syrské republice.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 7.5.2018