TURECKO

7. kvě, 2018

V Osmanské říši dojde brzy k „volbám“. Bude v nich kandidovat stávající islamistický
sultán Erdogan proti rádoby-opoziční alianci, která se zformovala. Pochopitelně je to předem prohraný boj, protože sultán už je absolutním vládcem neoosmanského impéria, ale v každém případě se hodí podívat se na tu alianci, a pochopit, proč není reálnou a relevantní alternativou vůči Erdoganově islámské diktatuře...

V předvečer prvních prezidentských a parlamentních voleb od Erdoganova puče v červenci
2016 a změny ústavy na jaře 2017, se zformovala aliance čtyř opozičních stran. Lidová republikánská strana Turecka, která byla stranou Mustafy Kemal Ataturka a dlouho se považovala za strážkyni sekulárního řádu v Turecku, se nyní spojila s cuckservativními partajemi „Dobrá strana“ a „Demokratická strana“ a radikálně islamistickou formací „Strana blaženosti“. Obskurní sešlost stejně obskurních a upadajících partají se nazvala „Národní aliancí“ a kandiduje proti „Lidové alianci“ sultána Erdogana, jeho strany AKP a extrémně nacionalistické a panturkické Strany nacionalistického hnutí.

Jedinou reálnou opozicí proti Erdoganově režimu je kurdská Lidově demokratická strana.
Ostatní jsou parodie na opozici. Mohou to myslet třeba vážně, ale jejich absurdní ideologie,
roztříštěnost a politické diletantství, jim zabrání ve vítězství nad Erdoganem. Lidově demokratická strana ze všech sil a vzdor perzekuci, které jsou vystaveni její poslanci, přežívá a bojuje proti Erdoganovu režimu z pozic reálné a radikální opozice.

Drtivá většina průzkumů přisuzuje Erdoganovi vítězství, takže je jen důležité, jak velké
vítězství to bude. Pokud vyhraje s velkou převahou, může ho to nakopnout k pokračování turecké imperialistické agrese proti Kurdům a syrské republice.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 7.5.2018