25. čvn, 2018

TURECKO: Turecké volby – triumf islamismu

Nedělní volby definitivně potvrdily, že součástí Severoatlantické aliance NATO je islamistický režim, sekulární ideje Mustafy Kemal Ataturka jsou ty tam a  Osmanský sultanát v čele se sultánem Erdoganem I. je zpět...

Dlouho očekávané volby jsou prvními parlamentními a prezidentskými volbami od „puče“
z roku 2016 a ústavní reformy z roku 2017. Jsou to poslední volby v rámci parlamentní republiky Turecko a první volby prezidentské republiky Turecko. Volby, ve kterých proti sobě stáli triumfální osmanský sultán Erdogan a jeho nohsledi, proti roztříštěné liberálně-demokraticko-islamistické opozici. Hnůj proti hnoji. Světlým bodem v celém volebním marasmu se stala jen kurdská Lidově demokratická strana.

Při účasti 85% opět zvítězil sultán Erdogan, který obdržel 52,5% a nemusí se tak obávat
druhého kola. Na druhém místě, s obrovským odstupem, se umístil sociální demokrat Muhareem Ínce s 31%. Třetí místo získal kurdský kandidát Selahattin Demirtas, který obdržel 8,34%. Čtvrté místo získala jediná žena, Meral Aksener zastupující proevropský liberální směr. Ta obdržela 7,34%. Páté místo získal radikálně islamistický kandidát Temel Karamollaoglu s 0,9% a na chvostu skončil marxistický kandidát Dogu Perincek s 0,2% hlasů.

V parlamentních volbách proti sobě kandidovala Lidová aliance Erdoganovi strany Rozvoje
a spravedlnosti AKP a panturkických ultranacionalistů ze Strany národní akce. Ta získala celkem 343 poslanců. Erdoganova strana oslabila o 23 poslanců, ale panturkičtí nacionalisté posílili o 15 poslanců. Národní aliance stojící proti Erdoganovi získala 190 poslanců, z toho socani 146 poslanců a zbytek proevropští liberálové. Islamistická opozice nic nezískala. Kurdští lidoví demokraté získali 67 poslanců a jejich vstup do parlamentu oslabil ostatní strany. Erdogan sice nemá ústavní většinu v parlamentu, ale má pohodlnou většinu se svými nacionalistickými spojenci, ovšem na parlament už nemusí brát zřetel s novým prezidentským systémem.

Turecké volby se nesly ve znamení řady témat. Turecké vojenské invaze do Sýrie a Iráku,
palestinských teroristických nepokojů na hranicích Gazy, stejně jako prudkého oslabení turecké liry a kritiky přesunu amerického velvyslanectví do Jeruzaléma. Všechna tato témata rezonovala a byla podtržena násilnostmi a zastrašováním ze strany Erdoganových stoupenců.

Tyto volby byly posledním hřebíkem do rakve tureckého sekularismu a završením znovuzrození Osmanského impéria, které nyní expanduje do Sýrie a Iráku. Je jen otázkou času, kdy osmanský sultán upře svůj zrak k rozervané a upadající Evropské unii, ale ne, aby do ní vstoupil, nýbrž aby zničil její členské státy a uvrhl je pod okovy a útisk nové islámské despocie. V souvislosti s tím Vás budeme v nejbližších dnech informovat o reakci středomořských států na expanzivní choutky Turecka.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 25.6.2018