DANIELA KOVÁŘOVÁ

6. kvě, 2019
Ústavní soud to má těžké. Některá jeho rozhodnutí jsou nesrozumitelná, jiná moc dlouhá, prostým lidem neakceptovatelná a médii začasto zkreslovaná...
 

Je tak častější otvírat si na něj ústa namísto skládání poklon za hlas zdravého rozumu, který z Brna čas od času zazní. Oprávněnost své existence prokázal Ústavní soud opět 17. dubna 2019, kdy pod sp. zn. II. ÚS 3212/18 vydal nález k jednání ostravského hoteliéra. A protože zpráva o svolení k diskriminaci ihned začala žít vlastním životem, pojďme se na to rozhodnutí podívat trochu podrobněji. Doporučuji přitom každému, aby si podrobně přečetl celé odůvodnění (zde: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Vedouci_OVVP/Agenda_de_Portavoz/2-3212-18.pdf) a zohlednil přitom, že navzdory obecnému přesvědčení nejsme precedenční jurisdikcí a závěry soudního rozhodnutí lze v jiném řízení použít jen výjimečně.

Psal se rok 2014, Rusko anektovalo Krym a v době bezprostředně následující se ostravský hoteliér rozhodl ubytovat jen takové ruské hosty, kteří podpisem stvrdí, že s okupací Krymu Ruskem nesouhlasí. Česká obchodní inspekce o měsíc později jednání posoudila jako diskriminaci a ocenila pokutou 50.000 Kč, již následně zrušil Nejvyšší správní soud. Následoval justiční ping pong mezi soudy, zakončený loni v létě novou pokutou, tentokrát jen desetinovou. Majitel hotelu podal úspěšnou ústavní stížnost, ve které namítal porušení práva svobody projevu.

Co je a co není diskriminace

Pojďme se nyní podrobně podívat na argumentaci Ústavního soudu, k níž přistupujme s otevřenou myslí, neb je čtivá, vyšperkovaná popkulturními odkazy a plná pokory a úcty k občanům tohoto státu. „Lidský život je založen na rozdílných preferencích, vkusu a na vzájemném odlišování... Odlišnost je imanentním rysem lidské podstaty; lidé se různí v názorech na umění, odlišně se oblékají, upřednostňují jiné barvy, děti mají své oblíbené školní předměty a sportovní fanoušci se neshodnou, zda je lepší cyklistika anebo košíková, zda hraje lépe fotbal Baník Ostrava anebo Sparta Praha... Podnikání nelze redukovat jen na získávání prostředků pro životní potřeby samotného podnikatele, neboť je také prostorem pro autonomii jednotlivce a jeho seberealizaci. Podnikatel si svou činností nejen vydělává na živobytí, ale zároveň chce vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných. Provozovatel penzionu či hotelu se tak snaží potenciální zákazníky zaujmout cenou, dobrou kuchyní, možností ubytování „domácích mazlíčků“, chráněným parkovištěm, bazénem a saunou, tichou polohou místa či zaměřením na rodiny s malými dětmi apod. Ústavní soud, který setrvale zdůrazňuje prioritu jedince před státem a respekt k jeho autonomii, proto vychází z premisy, že regulace těchto aktivit státem by měla být pokud možno zdrženlivá...Přece i státy rozlišují ve svém přístupu ke státním příslušníkům, například při zaměstnání v jejich administrativě... Důvody, pro které si ubytovatel sám omezí potenciální klientelu, přitom mohou být různé a mohou se pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím. Podivínským byl určitě hostinský v Cimrmanově Hospodě na mýtince, který vždy toužil mít hospodu, ale nechtěl, aby tam chodili lidi. Racionálním může být naopak zaměření restaurace či hotelu na určitý typ klientely. O diskriminaci by se jednalo jen tehdy, pokud by důvod odepření ubytovací služby stěžovatele byl nenávistný, zjevně svévolný či zasahující do důstojnosti jeho spotřebitele. Některá restaurace bude třeba „fanouškovská“ a její provozovatel bude dopředu avizovat, že si nepřeje, aby tam chodili příznivci jiných klubů, neboť se pochopitelně obává střetů mezi nimi, a tedy hrozby škod. Přirozená je rovněž stylizace pohostinského zařízení určitým způsobem – např. časově (třicátá léta), regionálně (irský pub), genderově (kluby gentlemanů či dámské kluby), podle stravovacích návyků či přesvědčení provozovatele (veganská restaurace) nebo věkově (kavárna pro mírně pokročilé). V těchto případech je logické, že podnikatel cílí na určitý „segment trhu“ a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že se návštěvou zařízení dostanou do specifického prostředí... Vždy je třeba si položit otázku, zda důvod pozitivní preference či negativního „odrazování“ hostů je racionální a třeba i ekonomicky odůvodněný a není motivován primárně nenávistí. Ústavní soud má za to, že toto odlišování není tak náročné, jak se může na první pohled jevit, jelikož i pro průměrného pozorovatele jsou tyto hranice zpravidla očividné.

Ústavní soud rozumí obavě Nejvyššího správního soudu z „ukládání pražců“ k urychlování nevraživosti až nenávisti ve společnosti. Zakrýváním shora naznačených odlišností a možností je prakticky vyjadřovat i prostřednictvím podnikatelské činnosti tato potenciální nevraživost a nenávist nebude eliminována, nýbrž naopak spíše stupňována.Ve svobodné demokratické společnosti je totiž nutno politické názory veřejně diskutovat a potýkat se s názorovými protivníky, nikoliv je omezovat a případně i sankcionovat. V tomto případě nešlo o službu základní ani monopolní, protože v Ostravě jsou jiných hotelů desítky... Navíc anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem, což potvrdila nejen rezoluce OSN, ale i sama ČR odsouzením vyvěšeným na stránkách Ministerstva zahraničních věcí... Povaha poskytované služby byla taková, že zájemce o ni objektivně neměl problém najít si odpovídající alternativu, navíc jeho zájmy nebyly existenciální, takže jejich neposkytnutím stěžovatel nemohl nikoho zásadněji ohrozit...“

Jinými slovy – diskriminace je přece v lidském světě přirozená, a tvrdit něco jiného by bylo popíráním objektivní reality, již lze prostým okem pozorovat kolem sebe. A vše je vždy otázkou individuálního posouzení, motivace, souvislostí a hlavně míry. V posuzované věci nikdo nedošel k úhoně a hoteliér své prohlášení brzy zrušil. Trestat ho pokutou již bylo nadbytečné. Víc zdrženlivosti ze strany státu... Neměl by právě takto rozumně a bez emocí vždy postupovat?

Psáno pro Lidové noviny

Autor: Daniela Kovářová, Plzeňsko, ČR, 6.5.2019

Zdroj: 

https://danielakovarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=712278


 

21. dub, 2019
Matky, jež kojí na veřejnosti, nejsou v naší zemi novým fenoménem. Vídáme je na pískovištích, v obchodech, v kavárnách i v restauracích. Jednotlivě, ve dvojicích, v hloučcích i ve skupinách. Decentně zahalené i brutálně exhibující. A nyní má jedna banka z aféry polízanici, ale i reklamu k nezaplacení...
 

Veřejný prostor v minulých dnech bobtnal debatou o kojení na veřejnosti, a kdo má oči, uši, internet či profil na sociální síti, neměl šanci názorům uniknout. Mezitím jsme se dověděli názory klidné i útočné, rozčilené i racionální. Na jedné straně šlo o jednání normální, běžné, lidské a pochopitelné, protože už je jiná doba, v níž se matky nemusejí skrývat, děťátko hladovělo a maminka neměla jinou možnost, a kdo s ní nesouhlasí, je osobou netolerantní, protože kojit kdekoliv je základní lidské právo. Na straně druhé šlo o jednání nevhodné v prostorách banky, kojení je přece intimní záležitostí, s níž má matka vyhledat ústraní, a navíc se dá činit decentně a takřka neviditelně.

Co je normální, správné či přirozené, ponechám stranou, protože to je spor bez výsledku. Každý má totiž normu jinak nastavenou, podobně jako je průměrný Čech jen statistickou veličinou, reálně neexistující. Právní norma kojení na veřejnosti neupravuje, právo kojit venku žádným právem není, tím spíše nemůže být právem lidským ani ústavním. Člověk smí činit vše, co není zakázáno, a veřejně kojit zákon nezakazuje. Chce-li tak maminka činit na místě přístupném, smí, podobně jako chce-li si zpívat nebo chodit bez bot.

Chtěla jsem si v reakcích udělat trochu jasno, a tak jsem položila svému okolí, na Twitteru a na Facebooku otázku: Líbí se vám kojení na veřejnosti?Kdo volá po toleranci, zajisté akceptuje reakci, již vlastním přičiněním v druhých vyvolává. Výsledek? Třetině se kojení líbí, dvěma třetinám nikoliv. Rychlý průzkum lze shrnout v následující odporučení: Kojte si, kde chcete, milé matky, stejně se málokdo odváží slovem se ohradit, přesto važte, jaké reakce v okolí vyvoláváte. Jako vždy platí: čiň, co musíš, člověče. Jen nevnucuj ostatním, co si o tom mají myslet.

Psáno pro MF Dnes

Autor: Daniela Kovářová, Praha, ČR, 21.4.2019

Zdroj: 

https://danielakovarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=709723


 

 

26. bře, 2019
Advokát ve své praxi potkává celou řadu obtížně komunikujících jedinců. Do této skupiny zcela jistě patří zarputilé matky. Zarputilá matka se vyznačuje pevně semknutými rty, zanícením pro věc a neschopností akceptovat jiný názor...
 

Zarputilá matka je přesvědčena, že její pohled na výchovu dětí je jediný a správný a nehodlá o něm s nikým diskutovat. Kamarádí se výlučně s jinými podobně postiženými matkami, které se ve své bublině vzájemně utvrzují v oprávněnosti svého pohledu na věc. Zarputilost se léty nezmenšuje, ale naopak koncentruje, proto muži zarputilé matky opouštějí, čímž se rodinný problém přesouvá do advokátních kanceláří a před opatrovnický soud.

A v tu chvíli teprve nastává ten správný mazec. Matka zarputilka je totiž přesvědčena, že jejím životním posláním je eliminovat negativní otcův vliv, proto zuřivě odmítá střídavou péči či návrhy na styk jen trochu větší než jen minimální. Jakmile se dítě vrátí od otce, je třeba zahájit intenzivní převýchovu, protože nic na světě není horší než otcovo nicnedělání, hranolky k obědu, televize, počítačové hry, volnost, svoboda, sport nebo chvíle bez programu.

Dítě totiž nezbytně vyžaduje každou vteřinu vyplněnou přípravou do školy, volnočasovou aktivitou nebo kontakty nabitými inspirací. Zodpovědná matka dítě nepřetržitě pozoruje, výsledky jeho konání podrobně zaznamenává, vynáší do grafů, srovnává s dětmi ostatních zarputilých matek a výsledky pravidelně vyhodnocuje. Drobnější zaváhání či zpoždění oproti jiným dětem či doporučeným tabulkám je hodno zvýšeného zájmu, konzultace s odborníkem, zpracování znaleckého posudku a s vysokou mírou pravděpodobnosti k podání návrhu na omezení styku s otcem. Z uvedeného je totiž nad slunce jasné, že otec děťátko nevratně poškozuje!

Zarputilá matka je ochotna přiznat dítěti právo na vlastní názor, až přijde čas a nastane vhodná doba a ona sama laskavě dítěti udělí příslušné povolení. Výchova dítěte je totiž dle jejího nezvratného přesvědčení značně sofistikované povolání, proto vyžaduje plné nasazení a absolutní a zcela vážné soustředění. Humor, nadsázka či vtip jsou zločinné instrumenty, jimž je třeba se ve výchově jednoznačně vyhnout.

Dítě je třeba nenechat ani na okamžik vydechnout, protože pokud by bylo ponecháno chvíli bez aktivit, zvlčilo by a návrat k normálnosti by vyžadoval ještě větší práci. Hlavním úkolem zarputilé matky je totiž minimalizovat nevhodný otcův vliv, jeho indoktrinaci, názory, pohledy na svět a zejména dohnat učební látku, jejíž vštěpování tatínek v době svého styku trestuhodně a naprosto nepochopitelně zanedbává.

S matkou zarputilou se nedá mluvit, žít ani existovat, proto je otázkou, kde se zarputilé matky berou, rostou, množí nebo prodávají. Matkou zarputilou se žena nerodí a proti nákaze zarputilostí je prevence dosud minimálně dokumentovaná. Profesně bývají matky zarputitelky učitelkami, kteréžto povolání bývá signifikantní, jelikož matka se s dítětem každodenně učí, aby dosáhlo na dobré známkování, protože jedině dobrý prospěch ho dovede na lepší školu, jež mu zase umožní dosáhnout na lepší zaměstnání, což je alfa a omega výchovy v přesvědčení matek, jimiž se v tomto pojednání zabýváme. Některé matky ovšem natolik ztratí důvěru v české školství, že ve své zarputilosti tendují k alternativě a v menších městech zakládají Montessoriho nebo jinou lesní verzi škol, kterýžto boj je však jenom utvrdí v jejich zarputilosti.

Se zarputilými matkami se nevyjednává, od podobných žen se jen prchá v dál, což také obvykle činí nejenom jejich milenci, manželé, druhové a jiní blízcí nemajíce sklony k zarputilosti, ale též milá dítka, jakmile je to možné či proveditelné. Úprk zarputilých žen naopak směřuje k orgánům sociálně právní ochrany dětí, k opatrovnickým soudů a k rodinným advokátům, v naivní víře, že na těchto místech jim přisvědčíme v jejich umanutosti a postižení.

Drahé ženy a milé klientky, dejte si velmi dobrý pozor, aby se z vás během výchovy neviňátek nestaly právě zarputilé matky. Zarputilost vám totiž nepřinese štěstí, odežene od vás vaše muže a potomky unaví a znechutí. U soudu vám žádná zarputilost nepomůže. Obvykle je totiž v přímém rozporu se zájmem nezletilých dětí, jimiž se tolik oháníte.

Autor: Daniela Kovářová, Plzeňsko, ČR, 26.3.2019

Zdroj:

https://www.info.cz/pravo/kovarova-zarputile-matky-ktere-od-sebe-odhaneji-muze-i-deti-versus-advokatka-40947.html


 

 

 

15. bře, 2019
Milá Vereno Brunschweigerová, právě ty, která odmítáš mít děti pro jejich dopad na životní prostředí, vlastně Tě chápu a rozumím Ti. Jsi spisovatelka, feministka a aktivistka...
 

Tvá prohlášení tedy musí být konfrontační a provokující, protože nic jiného Tě dostatečně nezviditelní. Věz ovšem, že se krutě mýlíš.

Každý má právo hledat své štěstí na tomto světě a pochopitelně každého naplňuje štěstím odlišný cíl a jiná aktivita. Někdo ho nachází v čtení knih, jiný v jejich psaní a někdo další v jejich pálení. Někdo miluje zeleninu, jiný šlehačkové dorty, a protože dnes nikoho pro jeho názory nelze diskriminovat, byť celé zástupy se o to každodenně snaží, zajisté má každá žena právo rozhodnout se, že vlastní děti tomuto světu neporodí. Jenomže přání, sny, touhy a štěstí jednotlivců se v průběhu jejich života prudce mění, a Ty si to možná dnes neuvědomuješ. Jenomže já pak pozůstatky Tvých špatných voleb řeším.

Tři desítky let do mé advokátní kanceláře docházejí stovky lidí, jež v honbě za svým vlastním štěstím zjišťují, jak špatné byly jejich dávné volby, jejich kroky a jejich minulá rozhodnutí. Mou specializací je rodina, a tak jsem během těch let rozvedla či vyslechla pět tisíc klientů a poznala tužby a přání většiny přátel, známých, kolegů či spolupracovníků. Mnohé průběžně a mnohé opakovaně. Řada žen se v mládí rozhodla nemít děti, přičemž důvody nebyly a nejsou rozhodující. Některá jen nechtěla počít právě teď, a dobu „právě vhodnou“ nikdy neobjevila. Jiná šla cílevědomě za kariérou. Další nenašla vhodného muže. A ještě jinou klientku děti obtěžovaly, neměla peníze, neměla čas, neměla byt či příležitosti. Důvody nejsou rozhodující a v průběhu času se mohou měnit. Život bez dětí zajisté je možná jednodušší, snad i zajímavější a určitě je lehčí logistika a plánování. Nakonec však vždycky přijde stáří, protože vyhnout se mu a žít bez něj se dosud nikomu na tomto světě nepodařilo. A člověk bez dětí je najednou sám. Zajisté může být přes den profesně úspěšný a možná i finančně zajištěný, pak se však vysoce postavené manažerky každý večer vracejí do svých moderní bytů v dobrých čtvrtích a z velkých skleněných oken shlížejí na město naprosto samy.

Znám jich mnoho, těch úspěšných žen, jimž Bůh splnil všechna jejich přání, jež kdysi před sebe postavily v naivní víře, že usilovnou prací žena může naplnit svůj život. Všechny na prahu stáří či na sklonku svého života hloupého rozhodnutí litovaly. Na tomto světě nechce být nikdo sám, a samota ve třiceti vypadá docela jinak než samota v důchodovém věku. Ne že by v rodinách vždycky panovaly idylické vztahy, ale se vztahy vůbec život rychleji a zajímavěji utíká, zatímco o samotě se čas vleče k nevydržení. Podobně většina umírajících lituje pochroumaných rodinných a mezilidských vztahů a ze všeho nejvíc vzpomíná nikoliv na hmotné statky, ocenění, vítězství či pracovní úspěchy, ale cení si právě vztahů mezi nejbližšími. Ve své složitosti jsou nakonec nejjednodušší, protože vždycky na nich může zapracovat a vylepšovat je každý z nás.

Milá Vereno, člověk se mění a vyvíjí a věř, že nastane čas, kdy se Ti Tvůj boj za záchranu planety bude zdát stejně směšný a malicherný jako boje jiných o moc, o principy, o hmotné statky, funkce, o ideje a ideály či proti všemi. Až ten čas nastane, budeš vděčná za každého, kdo bude Tvým blízkým a bude s Tebou. Přála bych Ti i Tobě podobným, aby to byly vlastní děti a vlastní rodina.

Autor: Daniela Kovářová, Plzeňsko, 15.3.2019

Psáno pro Lidové noviny

Zdroj: 

https://danielakovarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=704796


 

29. led, 2019
Má se urychlit rozvodové řízení? Manželé, jež jsou mocni dohody o majetku, o bydlení a o dětech, by možná nově nemuseli k soudu...
 

Propříště jim bude stačit návštěva advokáta, jenž dohodu připraví, a pak je bez dalších komplikací, dotazů a pokusů o smír rozvede každý notář v České republice. O této možnosti, nad níž se od září minulého roku vášnivě pře odborná veřejnost, minulý týden přinesl informaci právě tento list.

Návrh je součástí prorodinného balíčku, který předkládá ministryně práce a sociálních věcí, v němž se objevuje i zálohové výživné za neplatiče. Chápu politické souvislosti i snahu vlády naplnit programové prohlášení, rozumím i nadšené podpoře laické veřejnosti. Kdo by si svobodně vybral cestu delší a složitější, tedy rozvod před soudcem, který má ze zákona povinnost alespoň zkusit, aby by si manželé rozvod přece jenom ještě rozmysleli? Slušný člověk má totiž i dnes v jednací síni z taláru respekt. Změna bezpochyby sníží počet soudních sporů. Ročně se u nás rozvede více než 20000 dvojic, navzdory tvrzením o rostoucí konfliktnosti se dvě třetiny rozvádějících jsou schopny dohodnout. Jak znám notáře i advokáty, brzy se s novinkou naučí pracovat a učiní z ní standardní nabídku právních služeb. Rozvody u notáře se stanou běžnou součástí právní praxe a za pár let možná nikdo neuvěří, že léta fungoval systém, v němž soudci manželům rozvody rozmlouvali.

Nezáleží na subjektivním hodnocení, zda se nám změny líbí, či nelíbí, které právní profesi vyhovují či pomáhají, ba ani argument přízemně ekonomický. Jistě je jedna návštěva u advokáta a druhá u notáře pro náš stát finančně méně zatěžující než vytápění soudních budov, placení soudců a zapisovatelek, odůvodňování rozsudků a doručování soudních rozhodnutí, což za rozvádějící nakonec platí všichni daňoví poplatníci, tedy i ti z nás, kteří se nikdy nesezdali nebo nerozváděli. Tyto otázky a odpovědi na ně nakonec nejsou nejdůležitější. Jako advokát změnu vítám, jako strážce zájmu dítěte v manželství počatého věřím, že si ze všech možností poslanci nakonec vyberou variantu, která co nejvíc ochrání nezletilé dítě (třeba i tím, že srovná právní postavení nesezdaných se sezdanými a předmětem soudních sporů učiní jen takové případy, na nichž se rodiče obojího druhu nebudou schopni sami dohodnout, což je čerstvý návrh, který se ještě neobjevil v paragrafovém znění).

Ve skutečnosti by si náš stát měl ujasnit, koho chce chránit a koho podporovat. Balíček prorodinných opatření je zajisté pojmem chvályhodným, názvem však svému obsahu spíše odporuje. Věci nejsou tím, čím se zdají být, což ani nejlepší reklamní slogan nezmění. Od lidské nepaměti platí, že dobrá rodina drží pospolu, dbá na dobré vztahy a navzájem se podporuje. Co člověk dostane zadarmo, to ho nevychová. A známkou dospělosti a samostatnosti je schopnost převzít odpovědnost za své kroky. Placení alimentů za neplatiče (podobně jako odpuštění dluhů), podpora jednočlenných domácností či rozvod drive in o nic podobného ani neusiluje.

Psáno pro Lidové noviny

Autor: Daniela Kovářová, Plzeňsko, ČR, 29.1.2019

Zdroj:

https://danielakovarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=697357