27. bře, 2020

DANIELA KOVÁŘOVÁ: 10 vlídných doporučení do korokrize

Během posledních dní jsem se naučila mýt ruce, nedotýkat se madel v tramvaji a nesahat si na obličej. Přečetla jsem tisíc depresivních zpráv a ze všech stran se mě valí další. Výtky a spílání...
 

Čísla nemocných i vyšetřených rostou a kdekdo se obává o své blízké. Dříve či později přijde i první smrt. Dříve či později přijde i první smrt. Co postrádám, je optimismus, odhodlání a vlídné rady, jak překonat nadcházejících několik dnů, z nichž může být i pár týdnů. Cosi jako Desatero nikoliv technických rad, jak na očistu rukou. Spíš vlídná doporučení, jak přežít doma, v karanténě a bez větších šrámů tyto náročné dny. Zkusila jsem je vytvořit pro sebe, pro můj domov, pro své nejbližší. Visí na lednici, a kdo jde kolem, tomu na něm na moment utkví zrak. Má nadpis Mé vlídné desatero:

  1. Klid. Konečně můžu zpomalit. Celé roky si stěžuju na spěch a s ním spojený stres. Nestíhala jsem a doháněla resty. Najednou nikam nemusím. Můžu si vydechnout.
  2. Příležitost. Možnost změnit svůj život. To jsem si přece v hloubi srdci přála, jen jsem k tomu nikdy dřív nenašla odvahu. Teď ji mám. Budu dělat věci, o kterých jsem snila, ale neměla jsem na ně čas. Vylepším svou nevalnou angličtinu nebo prořežu třešeň na zahradě. Na YouTube lze najít stovky návodů. Na cokoliv, beze slov, anglicky, ale i v češtině.
  3. Hry. Pro dva nebo pro tři. S dětmi. S celou rodinou. Někde na půdě nebo ve sklepě, možná vzadu ve skříni máme šachy, Člověče, nezlob se, Monopoly. Jiné hry jsou k mání na internetu. Můžu si vyrobit vlastní. Pexeso. Čtverečkovaný papír se dá jako kdysi použít na lodě nebo na piškvorky. Pro dospělé je tu ještě sex. Hra, kterou lze hrát v jakémkoliv věku. Nejúspěšnější hráči tu za devět měsíců vypustí nový život, koronarovou generaci. Děti, které naše země akutně potřebuje.
  4. Vztahy. Ty lze neustále vylepšovat. Řeknu svým drahým, co na nich obdivuju nebo proč je vlastně mám ráda. Zavolám kamarádům z dětství, spolužákům, příbuzným. Pošlu jim dlouhý a přívětivý mail. Sousedy pozvu na panáka nebo na první jarní grilování. Vždyť i počasí k tomu vyzývá.
  5. Humor. Úsměv a vtip. Jsme přece národ, co se pořád směje. Některé situace k tomu vybízejí. Mouka stokrát jinak. Nebo těstoviny. Pes přijde na řadu později. A pochopitelně je třeba si přitom usmívání pořád mýt ruce.
  6. Resty. Pokud možno všechny ze seznamu. Album s fotkami. Slíbené články. Knihu, co jsem vždycky chtěla napsat. Vymalovat celý byt nebo uklidit sklep.
  7. Inspirace. Zjistit u přátel, čím se baví. Mám teď čas je v klidu vyslechnout. Není kam spěchat. Nic nám neuteče.
  8. Pohyb. Zlehka se pohybovat i trochu cvičit se dá i doma. Dřepy, kroky, sedy a lehy, protahování, jóga, strečink. Na posteli nebo přes opěradlo. Stejně si lékaři stěžují, že nám atrofují svaly. Odvážlivci zkusí vylézt na židli či se položit na stůl a plavat. Vzpomínám si, jak jsem jako dítě skákala panáka nebo gumu. Kdo může vyjít ven nebo do práce, by zase mohl co nejvíce chodit. Nebo může zkusit házet míčem. Přes zahradu. Z koupelny do pokoje. Na cíl. Třeba pomerančem.
  9. Blízkost. Samota zabíjí, blízkost posiluje. Nechci být úplně sama. V krizových okamžicích mají lidé tendenci i potřebu sdílet, vyměňovat si zkušenosti. Hle, jakou výhodou jsou tolik kritizované sociální sítě a telefony. Díky za ně.
  10. Odvaha. Bojím se jako všichni. Strach je přirozený, nemusím ho popírat ani potlačovat. Co nejhoršího se mi může stát? Umřu. Jenomže to mě čeká jednou docela jistě, podobně jako všechny mé blízké. Ale teď ještě nenastal můj ani jejich čas. Nečekala jsem, co přijde, ale bomby mi na hlavy nepadají, hlady neumírám. Nikdo mě nebude mučit. A taky vím, že to brzy skončí.

A ještě jedna vlídnost jako bonus. V krizi se národ semkne, což se o víkendu hezky ukázalo. Unie rodinných advokátů shromáždila odborníky z řad advokátů i jiných profesí, vytvořila mailovou adresu pro akutní dotazy (koroporadna@uracr.cz), které průběžně publikuje na svých stránkách. Ohlas ze všech stran přesahuje mé očekávání. Hlásí se nám další odborníci, hodní lidé z celé republiky. Nabízejí rady, cvičení online, duševní pomoc, uklidnění. Ani v krizi nejsem prostě sami. Tisíceré díky všem.

Většina, naprostá většina z nás přežije. Člověk je silný tvor, jinak by tady stále nebyl, stejně jako náš národ a naše země. Přežijeme. Nebojím se. O sebe, o svou rodinu a přátele, o tuto zemi ani o vás.

Psáno pro MF Dnes

Autor: Daniela Kovářová. Plzeňsko, ČR, 27.3.2020

Zdroj: 

https://danielakovarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=747811