IRÁK

23. kvě, 2018

Před týdnem, krátce po libanonských volbách, jsme mohli zažít další blízkovýchodní volby.
Tentokrát v Iráku. První volby po porážce Islámského státu přinesly neočekávaného vítěze, kterým je mocný a obávaný šíitský klerik Muktada al-Sadr. Ale nejprve k samotným volbám...

Koalice Muktada al-Sadra získala 1,5 miliónu hlasů a tím 54 poslanců z 329. Druhé místo získala Aliance Fatah, která je prodlouženou rukou Iránu. Ta dosáhla 47 poslanců. Třetí místo má „Vítězná aliance“ současného premiéra al-Abadiho, který je taky proiránsky orientovaný. Vítězná aliance získala 42 poslanců. Jestli je někdo smolařem a poraženým v Iráku, tak je to „Koalice státu práva“ bývalého premiéra al-Malíkiho, která spadla z 92 poslanců na 26. Páté místo mají Kurdové z Demokratické strany Kurdistánu a jejich 25 poslanců. Liberálové z Irácké národní dohody získali 22 poslanců. 19 poslanců obdrželo Hnutí národní moudrosti, šíitské a proiránské hnutí. 18 poslanců získala kurdská levice a 14 poslanců sunnitská strana al-Hadba.

Irácké volby se nesly na vlně všeobecné nespokojenosti Iráčanů s vládnoucí elitou, stejně
jako s všudypřítomnou korupcí, zločinností a náboženským sektářstvím, které pustoší Irák v zájmové hře Iránu a Saúdské Arábie. Irák se bude, ještě celé roky vzpamatovávat z pustošení Islámským státem, ale všem v Iráku je jasné, že sunnitsko-šíitské boje mezi Iránem a Saúdskou Arábií, vměšování těchto sousedních velmocí, k ničemu dobrému nepovede. Iráčani jsou nespokojení především s Iránem, protože už řadu let je Irák fakticky protektorátem Iránu, ale z tohoto vztahu nemá vůbec nic. Irán, který sám zápasí s vlastními hospodářskými a společenskými problémy, nedokázal zlepšit pozici zbídačených Iráčanů ani o chlup.

Muktada al-Sadr je vlivný šíitský teolog, vůdce padesátitisícové dobře ozbrojené a vycvičené
milice „Mírových brigád“, jedna z nejvlivnějších figur na pozadí irácké politiky, člověk, který kdysi vedl vítězná povstání proti americkým jednotkám v Iráku, a který je dnes nenáviděný Iránem. Al-Sadr aktivně bojoval proti Saddámu Hussajnovi, jeho otec, irácký ajatolláh, byl popraven Hussajnem. V roce 2003 Sadrovi stoupenci v Bagdádu zlikvidovali sídla strany Baas a ustanovili povstaleckou „Mahdího armádu“. Mahdího armáda se účastnila řady bitev, ale nakonec byla politicky poražena a v roce 2008 odzbrojena. Na scéně se opět objevila, tentokrát pod názvem Mírové brigády, v roce 2014, kdy byla povolána iráckou vládou k boji proti Islámskému státu.

V dubnu 2017, Muktada al-Sadr jako jediný šíitský vůdce vyzval Bašára Assada k rezignaci
a odchodu ze Sýrie. Ve stejnou dobu kritizoval působení Iránu v Iráku a stal se nekompromisním
bojovníkem s korupcí a sektářstvím. Odsoudil náboženské kvóty v parlamentu jako nástroj korupce, a k dalšímu velkému překvapení všech, nechal v roce 2016 zastavit zabíjení a perzekuci homosexuálů ze strany svých milicí.

V překvapeních nepřestal, když letos ustanovil novou volební koalici, „Aliance
revolucionářů za reformy“ ve složení svého šíitského hnutí, Irácké komunistické strany a liberálních demokratů různých odstínů a frakcí. Vznik této koalice nikdo nečekal, a je to i historické vítězství pro irácké komunisty, kteří byli brutálně likvidováni Hussajnovským režimem a po pádu Hussajna velice marginalizováni, přestože ve své době měli stotisícovou milici a silnou podporu obyvatel. Za komunisty se navíc do parlamentu dostala i žena.

Hodnotit můžeme Muktada al-Sadra jen z geopolitického hlediska. Je to islámský vůdce a
prosazuje vražednou ideologii. Může třeba úspěšně reformovat Irák, vymýtit korupci, oslabit vliv Iránu a Saúdské Arábie, ale kořeny zla v podobě islámu nikdy neopustí. Pouze zlomení moci Iránu a Saúdské Arábie nad Irákem může být skutečně kvalitativním přínosem případného Sadrova podílu na moci.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 23.5.2018