VENEZUELA

24. kvě, 2018

Ve Venezuele právě proběhly dlouho očekávané presidentské volby, ve kterých Nicolas Maduro za velice nízké účasti, dost nepřesvědčivě porazil opozici. Což o to, že falšuje volby je jeho věc. Ať si každý stát a vláda dělají, co chtějí, ale důvody, proč jsme proti Madurovi jsou jiné a uvedeme je zde, hned jak rozebereme výsledky a průběh voleb...

Voleb se zúčastnilo buď 17, 25 nebo 45% voličů, podle toho, koho se ptáte. První odhad je od nezávislých pozorovatelů, druhý od opozice a třetí je oficiální číslo vládních statistik. Pravděpodobná účast se pohybuje, někde mezi prvním a druhým číslem. Ať už to bylo, jakkoliv, volební účast byla nejnižší od pádu vojenských diktatur v padesátých letech. Nikdy dřív nebyla tak nízká volební účast jako právě nyní, a přesto Nicolas Maduro od posledních voleb ztratil 1,3 miliónu voličů.

Loni Nejvyšší soud ve Venezuele zakázal sjednocené opozici vyslat jednotného kandidáta do voleb. Na to opozice reagovala oznámením bojkotu nadcházejících prezidentských voleb, a tak bylo vítězství Madura de facto jisté. Teprve pár měsíců před konáním voleb se objevila naděje pro obyčejné Venezuelce, že se dostanou z totálního socialistického marasmu, do kterého je uvrhla diletantská ekonomická politika Nicolase Madura. Tou nadějí byl bývalý chávezovec a chávezovský guvernér a nyní opozičník Henri Falcón, který s levicovým protichávezovským hnutím Avanzada Progresista stanul v boji proti Nicolasi Madurovi. Dalšími kandidáty byl podnikatel a evangelík Javier Bertucci, radikální chávezovec Reinaldo Quijada a chávezovský podnikatel Luis Ratti.

Většina předvolebních průzkumů ukazovala na vítězství Falcóna, který získal na svou stranu část opozice, včetně těch voličů, kteří původně chtěli bojkotovat volby, ale získal i část nespokojených umírněných chávezovců. Přesto byl poražen.

Nicolas Maduro obdržel 67,8% hlasů, Henri Falcón 21% hlasů, Javier Bertucci 10,8% hlasů a Quijada asi 0,4% hlasů. Většina zemí světa okamžitě odmítla uznat tyto výsledky, ale například Irán a Turecko uznali tyto volby jako legitimní.

Nyní, proč jsme proti Madurovi a odmítáme jeho vítězství ve volbách. Maduro a jeho ekonomická politika přivedla bohatou a úrodnou Venezuelu na pokraj hladomoru a bídy, jaký zažila málokterá země. Sebral lidem zbytky ekonomických a sociálních svobod ve prospěch masivního byrokratického státního aparátu a izoloval zemi. Udržel se jen díky neshodám opozice, a tomu, že utrápil venezuelské lidi tak, až si na jeho mizernou vládu zvykli. Druhý, mnohem palčivější důvod, proč odmítat Madura je v podobě jeho vicepresidenta Tarecka al Aissamiho, sponzora Hamásu a Hizballáhu napojeného na Irán a narkoteroristické aktivity. Al-Aissamiho otec byl obdivovatelem Usámy bin Ladina, a přestože děti by neměly být viněny ze zločinů svých rodičů, tak Tareck al- Aissami je významným sponzorem islámského terorismu, verbířem početné komunity venezuelských Arabů pro Hamás a Hizballáh a donorem těchto teroristických hnutí.

Pokud by Maduro byl jen diktátorem falšujícím volby, budiž, byla by to jeho záležitost, ale jeho napojení na islámský terorismus a radikalismus, propojení jeho vlády s těmito skupinami, z něhodělá našeho nepřítele.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 24.5.2018