LADISLAV VĚTVIČKA

10. čvc, 2019
Bosna je nadherna. Nevim, k čemu bych ju přirovnal. Soryjako, Polsko je nudne. Slovensko vlastně tež. O Rakusku ani nemluvim a Sasko s Bavorskem tež nic moc. No a tym mame vlastně všechny naše susedy zmaknute...
 

Bosna je nadherna. Lidsky, přirodopisně, kulinarně aji alkoholově. Všecky předchozi zminěne země su fajne, ale... nudne. Bosna ma všecko, na co si vzpomenete. Po cestě do Sarajeva sem projižďal vesnice s minaretama, s pravoslavnyma aji katolickyma kostelama. Grylovalo se ovči aji praseči maso, chlastalo se vino, čača, rakija aji medovina.

Kdekoliv se zastavite a promluvite česky - samozřejmě musite mluvit pomalu, aby mistni stihli pochopit, že nepatřite k jihoslovanskemu narodu – pak vas obletuju jak ztraceneho synka. Nevim, čemu to je, ale Jugoši prostě maju Čechy radi. Vlastně zme jim nikdy nic zleho nezrobili, nikdy zme nezabijali jejich chlopy, nechtěli zme ukrast kusky jejich uzemi a pokud se naši lidi do jejich zemi přistěhovali, tak sice udržovali stare zvyky svoji puvodni vlasti, ale vždycky se naučili jazyk nove vlasti a nerobili vlny tajak dneska ti novi šašci z Afryky.

Pravda, ježděni na kole nema na uzemi Bosny ještě taku vybudovanu tradycu. Řidiči na vas trubi, jak kdybyste to byli vy, keři je ohrožuju, nikdo na vas nebere ohled, v každe vesnici, kde se zastavite a kupite si v obchodě pivko na doplněni jontu na vas všeci čumi, jak kdybyste byli Nyky Lauda nebo Emerson Fitypaldy, i když si spiš o vas mysli, že když jedete na kole, tak ste žebraci, bo bohaty chlop si přece kupi auto, aby nemusel jezdit na kole.

Ale to nevadi, to všecko je vyvažene tym, jaku krajinu projižďate, jak se ku vam lidi chovaju, když se zastavite na krajnici u babky, kera prodava syr, nebo u chlopa, kery prodava med. Ten je aji tak vstřicny, že by vas aji vlastnima fčelama nechal opichat, bo to pry zaručuje stolety věk. Tuž ale řekněte mi, čemu by mi byl stolety věk, když všeci okolo mě budu mrtvi a ja bysem měl psat pro ty hlupe mlade, keři už ani nerozumi ostravske dyjalektyce?

Dvě věci mě zaujaly. Když sem projižďal muslimsko-chorvackyma krajinama, naražal sem často na připominky stare, dobre Jugošky a fyrera Josipa Broza Tyta.

A když sem projižďal přes oblasti Republiky srbske, velice často sem naražal na připominky Gavrylo Pryncipa. Nebyly to připominky oficialni ideologie, noblesni cedule, sochy, muzea, pamatniky. Byly to připominky, kere evidentně vychazaly z aktyvit mistniho lidu. Tak mi to prostě připada, bo jinak by asi nebylo normalni, aby kdosik nasprejoval gzycht Gavrylo Pryncipa na zeď baraku.

Nebo vam přijde normalni, že by kdosik u nas sprejoval na zeď gzycht Masaryka, Beneša, Gottwalda, Dubčeka nebo Havla?

V Bosně to mladym nerobi problem, portret Gavrylo Pryncipa, symbola boja proti rakuskemu okupantovi, zdobi mnoho stěn...

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit pod timto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca.

Autor: Ladislav Větvička, Bosna & Hercegovina, 10.7.2019

Blog o Sarajevu zde:

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=716369

Zdroj: 

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=716365


 

25. čvn, 2019

Město Samara bylo po tydnu konečně zase mistem, kde sem se dostal zpatky do „civilizace“. Městske civilizace. Město Samara se do roku 1935 jmenovalo Samara...

Pak až do roku 1991 se jmenovalo Kujbyšev. A fčil zase Samara. To už je v Rusku taky zvyk, že města měni svoje nazvy, aby zmatla nepřitela. Když po prvnim letnim dnu roku 1941 porušil sudruh Hytler spojenectvi se sudruhem Stalinem a za tři měsice stal před Moskvu, v Kujbyševě na břehu Volhy už staly fabryky evakuovane z okupovanych zapadnich uzemi. Často ještě neměly ani střechy, ale už vyrabjaly tanky, kvery a kaťuše určene pro boj proti nedavnemu socialistyckemu partnerovi.

Kujbyšev se stal sidlem bolševicke vlady, nedaleko od řeky měl podzemni bunkr sudruh Stalin a byl připraveny vest odsud miliony svojich sovětskych sudruhu na smrt. Sudruh Hytler se ale přepočital, břehu Volhy sice dosahnul, ale dal už mu to nešlo. A utočici sovětska vojska ho dalši tři roky hnala zpatky až do Berlina a kdyby se ameryčti sudruzi včas nevzpamatovali, tak až do Calais. Ale to je zas jiny přiběh.

Fabryky, přesunute do Kubyševa ze zapadu se už pak ale nerozebiraly a nevezly zpatky do zapadnich oblasti SSSR. Zustaly tam a s nima aji dělnici a inženyři, keři projektovali nove zbraně a nove vymoženosti, keryma v padesatych a šedesatych rokach Sovětsky Svaz ohromoval svět, než ztratil dech a scypnul.

Pravě tady, na břehach Volhy, vyrobily mistni fabryky rakety a jejich přislušenstvi, kere pak lidstvo vyneslo do kosmu. Možna aji mama od Lajky počala maleho Lajku pravě tady v Kujbyševě. O tym ovšem hystorycke analy nic nepišu. Každopadně když stojite před obrovskym muzeem kosmonautyky, před kerym stoji raketa Sajuz na pozadi sovětskych panelaku, uvědomite si, jak je ta propaganda škodliva. Mistni člověk neměl hajzlpapir, ale zato byl prukopnikem letu do vesmiru. A to se vyplati.

A tak na tu raketu čumite, nedaleko od vas teče ta sama Volha tajak před padesati, sto aji tisici rokama a přemyšlate o tym, jak je všecko relatyvni.

Pokračování textu zde:

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=716487

Předcházející text:

Rusko vypada jinak, než nam ho popisuju v medyjach

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=716485

Autor: Ladislav Větvička, Rusko, 25.6.2019


 

14. čvn, 2019
Už par roku ten trend sleduju. Zakryvaju se stare rany, nemluvi se o Lidicach, nemluvi se o ukradeni našeho pohraniči, nemluvi se o obsazeni zbytku Československa německu armadu pote, co nas opustili bratia Slovaci...
 

A to je kura dobře. Nemožeme furt mluvit o tym, co nas rozděluje. Musime se zaměřovat na to, co nas spojuje! Copak je dneska pro někoho duležity trest pro lidicke provinilce, keři sice neskryvali tu vysilačku, jak se domnival přitel českeho naroda Karel Hynek Frank, ale stejně mezi sebu strpěli rodiče vlastizradca Horaka, kery uprchnul a zpoza oceana za pomoci plutokratyckych Angličanu zhazoval bomby na pokojna německa města?

Trest za to byl sice vyjimečny, ale taka byla doba, sudruzi. Byla valka, nebyl čas hledět kdo je kdo. To neni jako prace s buzolou mile děti. Ekologizace Lidic, kdy cela vesnica byla navracena puvodnimu stavu byla logickym vyvrcholenim celeho procesu, navic, podle prozkoumanych dokumentu nebylo při ekologizaci Lidic ubližene žadnym zviřatkum (to byl požadavek Arijcu z Tibetu), imigrantum nebo menšinam (to byl požadavek mladeho Maďara Šoroša) a byly minymalizovane emise CO2 (to byl požadavek Gréténů).

A tak sem si řek: "Ladik, musiš jit s dobou. Na srazy našich německych krajanu už jezdi minystři česke vlady v čele s Hermanem Gö... kura, malem sem se splet, no prostě minystři, a ty furt nic. Měl bys tež projevit trochu teho noveho myšleni a mezi naše přatele nejvěrnějši zajit."

A pak nahle jak zjeveni z čisteho nebe - ku mě do hospody Na rožku se dostavila delegace v koženych galatach a bilych podkolenkach a dobru češtinu mi povidaju: "Herr Zweig(nesmějte se, to je v překladu Větvička, vy idyjoti, to přece každy vi), dostavte se dobrovolně na jubilejni, 70. sraz našeho krajanskeho sdruženi, nic se vam nestane. Je to roskas!"

Byl sem přijemně potěšeny. Chudaka Hermana vyprali z vlady, strykovi ani medajlu nedali, žaden z minystru tam letos projev nepřednese - je to na tobě, Ladik, abys zahajil novu etapu v sužiti narodu, pomyslel sem si.

Tuž a tady mate muj projev:

Moji milí bývalí krajané,

Děkuji vám za pozvání na váš jubilejní, už sedmdesátý sraz krajanského spolku osob, narozených na Moravě, ve Slezsku a v Čechách, jejich potomků a přátel. Jsem rád, že jsem mohl mezi vás zavítat.

(potlesk)

Stalo se tak díky úspěchu mé knihy „Osudové setkání 1913“, nedávno přeložené do německého jazyka. Nebudu skromný – očekával jsem to. Koho jiného by měl zajímat obsah hovorů, které spolu vedli třiadvacetiletý malíř Adolf a čtyřiatřicetiletý uprchlík ze Sibiře Josef Džugašvili při svém náhodném setkání ve vídeňském Café Central, než právě vás – Němce pocházející z bývalého Rakouska-Uherska. Vždyť vy jste jeho soukmenovci a my všichni ze zemí Rakouska-Uherska jsme jeho krajani.

(silnější potlesk, asi nepochopili narážku)

Tito dva mladí lidé se potkali v době, kdy Vídeň byla městem, kde žil největší počet Čechů a Moravanů, a na druhé straně v mnoha pohraničních městech Moravy a Čech člověk češtinu neslyšel, protože byly osídleny našimi Němci, tedy vašimi předky. Byla to krásná doba.

(bouřlivý, dlouhotrvající potlesk)

Tato doba ovšem jednou musela skončit. Nebylo naší, ani vaší chybou, co se stalo mezi léty 1918-1948. Muselo to přijít dříve nebo později. Jak napsal významný moravský spisovatel a pravicový politik Miroslav Macek: „... pokud jsou na jednom území dva kmeny, které nejsou ochotny se sloučit, pak dříve nebo později dojde k bodu zlomu, životaschopnější a silnější kmen přebere a asimiluje ženy a děti, vyžene nebo vyvraždí muže slabšího kmene a zničí všechny vzpomínky a památky, které slabší kmen připomínají.“

To je historický jev platný po tisíciletí a je naše chyba, že se z něj pořád nedokážeme poučit. Platí pro národy, které můžeme nadřazeně považovat za zaostalé, jako Húty a Tútsie v Africe nebo Tamily a Sinhálce na Cejlonu, ale platí i pro národy, které stejně nadřazeně považujeme za kulturní a ostatním nadřazené, jako Iry a Angličany ve Spojeném království nebo právě Čechy a Němce ve střední Evropě.

Zatímco my jsme ve Vídni po první válce splynuli s místním německým obyvatelstvem a dnes už nikdo z našich bývalých krajanů ve Vidni česky nemluví, vy jste v pohraničí Čech a Moravy žili stovky let, přesto jste se česky (obvykle)nenaučili a hlavně jste si nikdy nepřestali myslet, že jste někým lepším, který má na naše území nárok . Bod zlomu tedy musel přijít, taková je historická nutnost.

(ticho)

Životaschopnějším kmenem, který chtěl asimilovat naše ženy a děti a vyhnat muže, jste byli vy, Němci v Čechách a na Moravě. Zneužili jste našich chyb a začali prohlašovat, že země, do které jste byli pozváni, je vaše a patří jen vám. Chtěli jste nám ukrást naše historická sídla, naši zem a také se vám povedlo dílo dokonat a opravdu ji ukrást a vyhnat všechny, kteří se nehlásili k vaší germánské rase. Ukradli jste nám nejprve takzvaně legálně, za pomocí konference mocností, pohraniční oblasti, které byly po tisíc let hranicí Českého království, Moravského markrabství a toho, co zbylo ze slezských vévodství. Půl roku nato jste bezostyšně ukradli zbytek. Stalo se ovšem něco, s čím jste nepočítali, a co se ve světových dějinách snad nikdy neopakovalo.

(mrazivé ticho)

Po bodu zlomu, kterým se stala konference mocností v krásném městě Mnichově, jste sice ovládli území, po kterém jste toužili, ale slabší národ se nevzdal. Zlikvidoval představitele okupační moci přímo ve starém městě českých králů a přestože mstitelé nakonec raději zvolili smrt nežli podvolení se, nedlouho předtím z podzemí pražského kostela se ozvalo jejich nesmrtelné heslo: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme! Slyšíte? Nikdy!“

(ruch v sále a nesouhlasné výkřiky)

Poprvé v historii se slabší kmen vrátil, ruku v ruce s ruským medvědem, anglickým gentlemanem, americkým orlem a francouzským žabožroutem a provedl to, co muselo zákonitě přijít. Vyhnal toho, kdo předtím ukradl něco, na co neměl nárok a stal se opět pánem svého území.

(pískot)

Ne, nejsme na to hrdí. Přestože jsme nevyvraždili muže toho druhého kmene a nepřivlastnili si jeho ženy a děti, nemůžeme být hrdi na to, co se stalo. Je vždycky smutné, když odchází kmen, který toho na našem území mnoho dokázal, mnoho vybudoval a zasloužil se o zkulturnění drsných pohraničních hvozdů. Musíme si přiznat, že (i díky čtyřiceti létům nadvlády bolševismu) jsme dodnes nedokázali zacelit ztrátu a odchod tří milionů vzdělaných a pracovitých krajanů – vašich předků.

(slabý potlesk)

Bylo to však nezbytné a nutné. Nejste tomu na vině vy, Němci, nejsme tomu na vině ani my, Slezané, Češi a Moravané. Vinen byl ten, který dopustil, že když už jste do našich zemí přišli, nenaučili jste se náš jazyk a nestali jste se jedněmi z nás. Vinen je ten multikulturní zločinec, který to kdysi připustil, pozval cizí kmeny k nám a tím zapříčinil to, co se dříve nebo později muselo zákonitě stát a také se stalo.

Dnes žijete vy tady, v zemi předků, po které jste tolik toužili a my žijeme tam, za pohraničními horami, které přes tisíc let dělily hranice našich zemí. Dnes jsme přátelé a prožíváme nejklidnější období našich vztahů právě díky tomu, že vy jste tady v Bavorsku, my v našich zemích, mezi námi je jasně daná hranice a nikdo se neplete do záležitostí toho druhého kmene. Alespoň na první pohled. Už zase u vás vidím multikulturní zločince.

Dnes do vaší země přichází statisíce a miliony lidí z jiných kmenů. Mají jiné zvyky, jinou kulturu a jiný jazyk. Nechtějí se učit váš jazyk, nechtějí přijmout vaše zvyky a nechtějí se vzdát svého boha a to vše se vám dokonce pokoušejí vnucovat. Není to jejich vina. Multikulturním zločincem je ten, kdo je tady pozval a připustil, že se nechtějí stát Němci. Příslušníci nových kmenů postupují podle staletí ověřeného scénáře při dobývání jiných zemí. Množí se třikrát rychleji než vy, jsou životaschopnější a je jen otázkou času, kdy situace dospěje k bodu zlomu. Může to trvat stovky let, než bod zlomu přijde, tak jako tomu bylo v pohraničních oblastech Moravy a Čech. Ale dnešní mladí jsou nedočkaví a chtějí všechno hned. Buďte ve střehu a pohlídejte si, aby se vám to nevymklo z rukou a někdo vás zase nevyhnal, nebo neudělal cizince ve vaší vlastní zemi.

Vy, potomci Němců z Moravy, Čech a Slezska víte, o čem mluvím.

(rozpačitý potlesk)

Právě vy byste si měli hlídat, aby se Němci zase nemuseli bát na svých ulicích a ve svých domech a stydět se za to, že pijete pivo, jíte vepřové, modlíte se k tomu bohu, k jakému uznáte za vhodné a vaše ženy nemusí chodit tři metry za vámi zabalené jak matrjošky. Nevěřte svému současnému vedení, že tragédii let 1938 – 45 způsobil německý a český nacionalismus. Současné vedení vašeho Spolku zastává názor, že je třeba přijímat nové příchozí a starat se o to, aby si zachovali své zvyky, svůj jazyk, svou kulturu a svého boha. To je přesně to, co vás, naše bývalé krajany, kteří s námi žili v našich zemích, přivedlo na okraj propasti a nakonec i na dno propasti samotné.

V roce 1938 to nebyl německý nacionalismus, který způsobil katastrofu Čechů, Moravanů a Slezanů v našem pohraničí. Byla to loupeživá ideologie multikulturalismu, která vám sugerovala, že v našem pohraničí máte svá jazyková, kulturní a jiná práva a dokonce máte právo si ukrást území, které jste díky vyšší natalitě ovládli.

A v roce 1945 to nebyl český nacionalismus, který způsobil katastrofu Němců z našeho pohraničí. Byl to obyčejný pud sebezáchovy po sedmi letech hrůz, kdy jsme si uvědomili, že dva kmeny na jednom území opravdu žít nemohou.

(pískot)

Dnes jsme opět přátelé. Rádi vás u nás uvidíme. Přijeďte, uspořádejte si toto krásné setkání bývalých krajanů kdekoliv v místech, kam jsme kdysi v dobré víře pozvali vaše předky. Jen si uvědomte, že ta místa už se nejmenují Eger, Troppau a Wagstadt, ale Cheb, Opava a Bílovec. Přijeďte, popijte, pojezte, pobesedujte a ...vraťte se do dom, do svých měst Regensburg, Nürnberg a München. A lidé moji němečtí, bděte, aby jednou ve vašich krásných městech nepochodovaly nedávno pozvané kmeny a netvrdili, že jim to tady patří.

Pokud byste potřebovali poradit, kde uspořádat nějaký příští sraz, tak pokud byste to chtěli mít v přírodě, pak severně od Sedlčan je krásný prostor, bývalo tam cvičiště pro mladé německé chlapce. A pokud byste nechtěli marnit čas ve velkých městech, máme i hezká předměstí nebo vesničky... třeba nedaleko od centra Prahy jsou Kobylisy ...nedaleko od Chrudimi jsou Ležáky ...a nedaleko od Kladna je taková fajná, malá, nově postavená vesnička...

(silný pískot, na podium létají předměty... projev byl přerušeny...)

PS pro hlupe : Na žadnem srazu sem nebyl, nic sem tam nepřednašal a Osudove setkani 1913 sem tež nenapsal a ten rok tež nesuhlasi.

Ovšem atmosferu ma to setkani neopakovatelnu. Doporučuju všeckym, keři maju radi hystoryju, par fotek z krajanskeho setkani tady:

https://www.youtube.com/watch?v=0J24vj8eBUw

Autor: Ladislav Větvička, Ostrava, ČR? 14.6.2019

Zdroj: 

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=717012


 

10. čvn, 2019
Socialistyčti poslanci ANO, socanu a bolševiku rozhodli o tym, že nefunkčni system, zvany EET se jak mor rozšiři aji do zbytku organyzmu maleho podnikani, kery zatim nebyl zasaženy...
 

Když už jim ty slibovane milijardy nepřipluly z těch "zlodějskych" hospod a ubytovani, pokušaju se zničit aji ten zbytek – řemeslniky a ty, na kere to zlo ještě nedosahlo.

Když se EET zavaďalo, očekavali jeho strujci kromě většiho vyběru dani větši spravedlnost, bo všeci na tym měli byt stejně a měli byt šťastnějši a vysmatějši, bo pry zmizi neplatiči dani. Odpurci tvrdili, že na daně to nebude mět pozityvni vliv, zniči to male provozovny, zdraži to ceny a všeci se budu mět stejně blbě, bo to bude enem obtěžovat.

Po dvuch rokach vidime, že pravdu měli ti druzi. Přinos do statni pokladny nedokaže spočitat ani ten, kdo to zavedl, spravedlnosti zme nedosahli, bo nepamatuju, kdy by mi Van Ťong kdy nabidnul listek, na vesnicach skončili mali provozovatele ubytovani a hospod a kurevsky to zvedlo ceny.

Zatimco před dvěma rokama sem se v okoli většich měst jako je Brno nebo Budějice ubytovaval za ceny do 400,-Kč, dneska ceny začinaju na 800,- korunach. A to se bavim o vesnicach, o městach ani nemluvim. Stare babky totiž z baraku sundaly cedulky Zimmer Frei a vykašlaly se na to. Když dostaly při třech ubytovanych za měsic jakychsik 1200 korun, bylo to pro ně slušne přilepšeni duchodu. Ale kdo by se otravoval s tiskarňu a placenim poplatku a navic s těma internetama, že? Zimmer Frei po cele republice zmizely a ti, keři zbyli, zvedli ceny.

Aji ten hlupy Franta z porubske knajpy Lidovka přestal vychvalovat EET. Před nim platil za dvanactku 24 korun, fčil se pod třicet nedostane. A třicetiprocentni narust už taky alkoholik na koncu měsica pozna v peněžence. Sice fčil mrmle cosik o zkurvenych zlodějach, ale socany voli furt, bo ta jeho vypita hlava si suvislost mezi EET, třicetiprocentnim narustem ceny a volbama neumi dat dohromady.

A přesto se tento mor poslednim rozhodnutim poslancu rozšiři aji na řemeslniky. Vysledkem nebude nic jineho, než menši počet řemeslniku a větši ceny. Koho ste si zvolili, toho mate, tak si to vyžerte.

Jedine, co mi dava naděju, že bude lip, bylo prohlašeni sudružky Schillerove, minystryně děrave pokladny, kera prohlasila, že EET tu už zustane nafurt. A to mě potěšilo, bo o relatyvizaci času my Česi už cosik vime.

Vime, že když se řekne na věčne časy, tak to znamena 41 roku. Když někdo mluvi o dočasnem umistěni, pak vime, že to je na 23 roku a pokud kdosik vola po tisicilete řiši, pak vime, že trva 12 roku.

Pokud tedy budeme sledovat tento trend, pak vyrok, že EET už nikdo nezruši, by měl znamenat, že tato prasarna tu vydrži šest roku. Tři už mame za sebu. Takže vydržme, EET bude zrušene v roce 2022.

Ladislav Větvička, stinovy Minyster za Komunystycku stranu Slezska

PS: Rozhodnutim socialistycko-estebacke bandy bude nefunkčni a likvidačni morovy system EET rozšiřeny na instalatery, doktory, pravniky, učetni, veterynaře, kadeřniky, pedykury, manykury, prodavače parku v rohliku, zmrzlin a tak dale. Aby se v zemi Haška a Kafky zrobilo aspoň cosik, čemu se nam za sto roku budu moct pravnuci smat, byli ze systemu vyjmuti prodavači vanočnich kapru (netyka se to samozřejmě prodavaču povanočnich, velikonočnich ani letnich kapru).

Autor: Ladislav Větvička, Ostrava, ČR, 10.6.2019

Zdroj: 

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=716824


 

 

7. čvn, 2019
Čim byly kdysik ve středověku klaštery, tym su dneska pro českeho cestovatela pivovary. A nejenom v Čechach, na Moravě a ve Slezsku, ale všude, kde česky pocestny dorazi v prachu cest...
 
Když česky cestovatel na sve strastiplne pouti nalezne cedulu značici, že se nachaza v blizkosti pivovaru, chova se tak, jak se chovaju ocelove špony nezvratně přitahovane k magnetu. Dokonce sem se všimnul, že i když cestovatel neni z informačnich zdroju zpraveny o tym, že se na jeho trase nachaza misto, kde sladci vaři z nakličeneho zrni a šištic polevku, keru pak zaměrně kontaminuju kvasnicama, aby zpusobili tvurči proces zvany kvašeni, i tak je podvědomě přitahovany do takychto mist.
 
Do pivovaru se tak stahuju všeci keři dychti po potravě tělesne i duševni. Je symbolicke, že pravě v takych mistach, kere je možne považovat za naprosty opak duševně vyprahleho mista zvaneho mešita, su hlavnimi vudci sladci ze zemi Koruny česke. Českeho sladka najde cestovatel všude. Když Kollar pěl, že Slovani su od Šumavy k Tatram, od Krkonoš k Uralu, byl na omylu. To ne Slovani, ale češti sladci su tak rozšiřeni. A nejenom od Beskyd ke Kavkazu, ale aji daleko za Ural na vychod všechny pivovary v Čině maju češti sladci v rukach.
 
V Kantoně žije sladek Veverka, v Pekingu Hrazdira a všeci ti sladci češti vynikaju svoju pohostinnosťu měru neobyčejnu. A fčil si představte, že k takemu sladkovi v cizině přijde Čech rodu moravskeho. Každy česky sladek ma dobre srdce aji vuči cizimu. Tuž jakpak by ho neměl ku svojim krajanum, kteří nelitujice několika tisic kilometru, přichazaju k němu, aby viděli jeho milu tvař a zručne ruky, aby si s ním pohovořili a pověděli mu co možna podrobně, co je v doma noveho.
 
A tak možete přijemně hovořiti se sladkem Puchalkum, plešatym, tlustym a fusatym samoukem pivovarnickym, kery se řemesla sladkovskeho sam sobě si doma naučil, bo mu imponovala znalost mistru tohoto řemesla. Dnes vyrabi nadherny mok z tych šištic a nakličeneho zrni ve slezskem Martinově, ale potkat ho možete aji u svojich přatel v moravskych pivovarach, kaj se Štverku a jinyma odbornikama dyskutuju, jestli už to kvašeni zarazit a nechat ležak dozrat.

Potkat ho možete aji v pivovarach maloruskych, kaj na uzemi dnešni Ukrajiny spřatelil se s ředitelem pivovaru volyňskeho, šašlik okoštoval se sladkama pivovaru mukačevskeho, kaj se podavaju obři hamburgery, kere člověk musi žrat v černych gumovych rukavicach, kere origynalně podavaju vam ke každemu takemu platku masa ve sladke žemli, abyste si nezkypali košulu, kravatu a gatě a nevypadali pak na cestach jak švajnehundi.

Když navštivite pana sladka Znojemskeho ve Velke Kanydži, on vam radostně povypravi osudy toho nešťastneho města a pak se vas otaže, co noveho na Moravě a jak se lidem u nas daři a zdali pořad uřednici z parlamentu pražskeho lid česky tak hanebně prudi.

Zvlaštnim ukazem jest sladek pivovaru žitomirskeho a kyjevskeho, pan Vaša. Cely svět sjezdil, v Japonsku, Čině i v Siamu pivovary vařici česke pivo stavjal. A jako stary, padesatilety kmet zakotvil na Malorusi v malebnem městečku Žitomir, kde ma svoju laboratoř a kromě nadherneho piva vyrabi gořalku z mrtvych fčel, což je obecně neznamy lek, kery ma mnohe lečebne učinky – vysoky tlak snižuje, nizky tlak zvyšuje, velky cholesterol omezuje, male sebevědomi napravuje, male penysy prodlužuje a dluhe zkracuje.

Aji mnohe jine pozityvni učinky ma tento podmor, ale nesmim o tom hovořiti, jelikož dopustil bych se podle předpisu Unyje evropske, takzvaneho Euro Sajuzu velice nebezpečneho a trestneho činu, bo Sajuz podporuje mafiju lekarnicku, kera zakazuje řikat o tym, že čaj z listu lipovych ma dobry vliv na kašel a problemy plicni.

Pokračování textu:

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=715162

Autor: Ladislav Větvička, Ostrava, ČR, 7.6.2019