10. čvc, 2019

LADISLAV VĚTVIČKA: Bosna je nadherna

Bosna je nadherna. Nevim, k čemu bych ju přirovnal. Soryjako, Polsko je nudne. Slovensko vlastně tež. O Rakusku ani nemluvim a Sasko s Bavorskem tež nic moc. No a tym mame vlastně všechny naše susedy zmaknute...
 

Bosna je nadherna. Lidsky, přirodopisně, kulinarně aji alkoholově. Všecky předchozi zminěne země su fajne, ale... nudne. Bosna ma všecko, na co si vzpomenete. Po cestě do Sarajeva sem projižďal vesnice s minaretama, s pravoslavnyma aji katolickyma kostelama. Grylovalo se ovči aji praseči maso, chlastalo se vino, čača, rakija aji medovina.

Kdekoliv se zastavite a promluvite česky - samozřejmě musite mluvit pomalu, aby mistni stihli pochopit, že nepatřite k jihoslovanskemu narodu – pak vas obletuju jak ztraceneho synka. Nevim, čemu to je, ale Jugoši prostě maju Čechy radi. Vlastně zme jim nikdy nic zleho nezrobili, nikdy zme nezabijali jejich chlopy, nechtěli zme ukrast kusky jejich uzemi a pokud se naši lidi do jejich zemi přistěhovali, tak sice udržovali stare zvyky svoji puvodni vlasti, ale vždycky se naučili jazyk nove vlasti a nerobili vlny tajak dneska ti novi šašci z Afryky.

Pravda, ježděni na kole nema na uzemi Bosny ještě taku vybudovanu tradycu. Řidiči na vas trubi, jak kdybyste to byli vy, keři je ohrožuju, nikdo na vas nebere ohled, v každe vesnici, kde se zastavite a kupite si v obchodě pivko na doplněni jontu na vas všeci čumi, jak kdybyste byli Nyky Lauda nebo Emerson Fitypaldy, i když si spiš o vas mysli, že když jedete na kole, tak ste žebraci, bo bohaty chlop si přece kupi auto, aby nemusel jezdit na kole.

Ale to nevadi, to všecko je vyvažene tym, jaku krajinu projižďate, jak se ku vam lidi chovaju, když se zastavite na krajnici u babky, kera prodava syr, nebo u chlopa, kery prodava med. Ten je aji tak vstřicny, že by vas aji vlastnima fčelama nechal opichat, bo to pry zaručuje stolety věk. Tuž ale řekněte mi, čemu by mi byl stolety věk, když všeci okolo mě budu mrtvi a ja bysem měl psat pro ty hlupe mlade, keři už ani nerozumi ostravske dyjalektyce?

Dvě věci mě zaujaly. Když sem projižďal muslimsko-chorvackyma krajinama, naražal sem často na připominky stare, dobre Jugošky a fyrera Josipa Broza Tyta.

A když sem projižďal přes oblasti Republiky srbske, velice často sem naražal na připominky Gavrylo Pryncipa. Nebyly to připominky oficialni ideologie, noblesni cedule, sochy, muzea, pamatniky. Byly to připominky, kere evidentně vychazaly z aktyvit mistniho lidu. Tak mi to prostě připada, bo jinak by asi nebylo normalni, aby kdosik nasprejoval gzycht Gavrylo Pryncipa na zeď baraku.

Nebo vam přijde normalni, že by kdosik u nas sprejoval na zeď gzycht Masaryka, Beneša, Gottwalda, Dubčeka nebo Havla?

V Bosně to mladym nerobi problem, portret Gavrylo Pryncipa, symbola boja proti rakuskemu okupantovi, zdobi mnoho stěn...

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit pod timto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca.

Autor: Ladislav Větvička, Bosna & Hercegovina, 10.7.2019

Blog o Sarajevu zde:

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=716369

Zdroj: 

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=716365