29. srp, 2018

KONVIČKA do SENÁTU! BITVA O CHEMNITZ

Ze Ostravy se to možná zdá být daleko. Jenže to je zatraceně blízko – slabých 50 kilometrů od Chomutova, hodinku jízdy přes Krušné hory. To čtvrtmilionové krajské město, česky zvané Saská Kamenice, bychom měli znát jako národní centrum Lužických Srbů, poledního z přežívajících kmenů tzv. Polabských Slovanů, který si navzdory velkoněmectví i nacistům (a trochu s pomocí národnostní politiky NDR) dodnes udržel svébytnost. V tom světle působí mainstreamová lež, že „u nás žádní nejsou“, obzvláště drze. Saská Kamenice totiž JE u nás...

Vypuklo to jako podle kopíráku: Při jakýchsi městských slavnostech bandy přišelců obtěžovaly místní děvčata. Jako předloni v Kolíně nad Rýnem, jako o posledním Silvestru v Hamburku, jako každou chvíli v Berlíně, jako na kdejakém německém či švédském hudebním festivalu. Jenže v tom kraji nežijí vykastrovaní Wessis čili Západoněmci, ne jako Berlíňané nebo Švédi. Místní kluci se svých děvčat zastali, přišelci vytáhli nože. Jeden místní se už nezvedl, dva jsou v život ohrožujícím stavu. Zpráva se rozšířila jako požár a místní vyšli do ulic. Ne s ufňukanými nářky o „semknutí“, ale bojovně, se zvučným heslem „Merkel muss Weg“. Bojovým heslem Pegidy, válečným pokřikem rozzuřených Ossis. Město se pro „migranty“ – tudíž, předpokládám, každého, kdo vypadá jako Arab či Afričan a obléká se jako mohamedán – stalo horkou půdou. Těžkooděnci a vodní děla jsou nasazena – proti místním. Česká televize hysterčí o „tisících neonacistů“, terorizujících poklidné německé město.

A kde se v tom ospalém krajském městě vzaly „davy neonacistů“, chce se člověk zeptat redaktorek ČT. Nebyli naši západní sousedé ještě včera těmi nejvzornějšími Evropany? Jistěže byli – v Chemnitz neprotestují žádní neonacisté, fotbaloví chuligáni, holé hlavy. Do ulic vyšli občané, kteří toho mají akorát tak dost.

Chápu, proč si mediální vítači lámou hloupé hlavičky, cože tak ostré protesty vypukají na relativně nezamusleném východě Německa. (S důrazem na relativně – Drážďany či Chemnitz jsou mnohem zamuslenější, než Brno nebo Ostrava, pořád však méně než Hamburk, Berlín nebo Mnichov). Není to tak dávno, co podobně protestovali obyvatelé ještě východnějšího Budyšína (Bautzen). Centrem aktivit Pegidy jsou saské Drážďany. Východoněmce, ty legrační „Dederóny“, kteří za mého dětství každoročně vyráželi v trabantech na Máchovo jezero nebo slovenskou Šíravu, ty vysmívané Ossis, o nichž za mého dětství Respekt psával jako o zaostalejších a nedokvašených Němcích závislých na finančních darech svých Wessis bratrů, spojuje prožitek vzpoury proti vrchnosti. Stejně jako sen, který tu vzpouru poháněl a který jim Merkel vzala.

Mám na mysli pád Berlínské zdi, provázený protesty s heslem „Wir sind das Volk“. Západoněmci se museli trochu děsit – příliš se to rýmovalo s „ein Volk“, které je ve školách učili spojovat s nacistickou érou. Pádu Zdi předcházel v NDR prožitek totality, sdílené sny, spojované s vytouženou svobodou a Sjednocením. Sny o tom, že se připojí ke svým západním bratrům, doženou jejich hospodářskou prosperitu, budou spolu s nimi cestovat, užívat si a krapet se vytahovat nad zbytek Evropanů (s tím nic nenaděláme: Němci jsou už takoví), vychovávat děti bez ideologické masírky a povinné přetvářky. Západoněmci nic z toho nechápou. Oni svou svobodu a prosperitu dostali tak trochu „diktátem“ od západních vítězů nad nacismem a poválečných liberálních vlád. Nezasloužili se, tak trochu se stydí. Ossis tenkrát, když protestovali proti Honeckerovi, netušili, že se sjednocují s národem bez hrdosti.

Merkel, která je také Ossis, ale to nyní není podstatné, svým spoluobčanům jejich sen vzala. Udělala však něco ještě horšího.

Sleduji dění v Chemnitz a myslím na kamarádku R., která se nedávno provdala za křesťana z Kamerunu, na ex-studenta H., který se během přírodovědných cest oženil s kráskou ze Senegalu, na kolegyni K., jejíž manžel pochází až z daleké Melanésie. Úřady města Chemnitz nedoporučují „barevným“ vstupovat do centra města … Požár, který vypuká, si nebude vybírat. Občané, kteří toho mají akorát tak dost, to budou brát hopem. Africký křesťan, kurdský ateista, Rom, homosexuální aktivista. To kvůli Merkel nyní trpí všichni.

Přemýšlím o nepsaných zásadách, které partneři těch R. a H. a K. přirozeně dodržují a které dodržovali „exotičtí“ cizinci od začátku věků, chtěli-li zapadnout do nové země. Snažit se maximálně sžít s místními, naučit se jejich zvykům a humoru a být v tom všem, stejně jako třeba v práci, pokud možno lepší než místní. Svou výlučnost dávat ve společnosti k dobru, proč ne, ale nikdy ne jako přednost, spíš jako zvláštnost. Když už chci oslovit děvče (či chlapce) z té nové země, udělám to až po přijetí ze strany její party, sourozenců, rodiny. Dojde-li ke konfliktní situaci, rozhodně neeskaluji a v žádném, žádném případě nesahám po zbrani.

Muslimská prchla nic z toho nechápou. Úřady jim říkají, že jsou vážení hosté. Nevládky, že mají právo na výlučnost. Islám, že obyvatelé té nové země jsou podlidi. Nůž je pak logickým řešením. Neintegrovatelní…

Vzpomínám na rozhovor s chlapíkem, který znal soužití s „neintergrovatelnými“ ze své země – údajně vzorně multikulturní Indie. „Bloody psychopathic brahmani bastard“, nazýval sám sebe, když mi vyprávěl, kterak v jeho rodném města, severoindickém Lakhnaú, „z času na čas, když vypukl muslim riot“ patrolovalo celé osazenstvo šlechtického domu, zakleknuti u oken, s nabitými ručnicemi. „Jako hodně malý kluk jsem měl za úkol nabíjet“, říkal. A taky – „v téhle fázi už islám nelze zastavit, ale lze ho držet na uzdě“. „Ale jak?“ vyzvídal jsem. „Typicky to vypukne tak, že jim otrne a někde znásilní, unesou nebo jinak zneuctí nějaké hindi děvče. Pak vypukne brajgl a státní orgány – policajti, úředníci, hasiči – na pár dní naprosto zmizí. Není je vidět. To, co se děje, je messy (špinavé) a bloody (krvavé), no ale nás hinduistů je víc a na konci je zas na pět, deset let klid. Oni to mezitím zkusí v jiném městě…

Přesně tak vypadá „ideální“ soužití s islámem v zemi, kde se islám roztahuje už 1000 let. A přesně tohle nejspíš čeká Chemnitz, stejně jako jiná německá města. Tohle udělala Merkelová, ale nejen ona, z poklidné a svobodomyslné Evropy.

Skutečně netoužím hraničit se zemí, jejíž původní obyvatelé jsou zabodáváni jako podsvinčata, ani se zemí, kde se ti obyvatelé musí bránit občasným pogromem – který, krom neintegrovatelných, nutně odnesou i nevinní. Přemýšlím, jaké má Německo možnosti (poté, co Merkel definitivně půjde) a které z těch možností by byly nejvýhodnější pro nás. Obecně platí, že islámská přítomnost vždy vede ke ztrátě svobod. Buď je neislámcům vezmou islámci (jako v dnešním Německu), nebo je, v zájmu udržení pořádku, vezme všem centrální sekulární vláda (to je případ postsovětských středoasijských republik, ale třeba i Assadovy Sýrie, severní Číny nebo některých oblastí Ruska). Pro Osssis, Němce kteří neztratili hrdost, by možná bylo nejlepší vykopat „migranty“ na západ, vyhradit nějakou část Německa mohamedánům a jejich vítačským fanouškům, oplotit a dobře hlídat. Raději ztratit kus země, než zemi celou a raději se na čas zříci části svobod, než žít navěky v policejně-pogromistickém režimu. Ten scénář se neobejde bez transferů obyvatel – dávné německé národní zábavy, kterou si dnes nikdo netroufne ani vyslovit. Nebo se možná najde jiné řešení, budoucnost je vždy otevřená, nevím.

Vím však, že jakékoli řešení stojí na jedné podmínce. Té, jež se stala heslem obyvatel Chemnitz.

Merkel muss Weg!
(a imbecilní redaktoři České televize taky)

Autor: Martin Konvička, kandidát do senátu Ostrava - Jih, ČR, 29.8.2018