20. zář, 2018

KONVIČKA do SENÁTU! Sirotci

Europoslankyně Šojdrová je nesrovnatelně chytřejší, než říšská kancléřka Merkel. Kancléřka 4 roky kvoká o "kvótách", a je akorát pro srandu. Europoslankyně vyřkne magické slůvko "sirotci" a oko nezůstane suché. Třetina senátorů, včetně ostravského obhájce postu Leopolda "Poldy" Sulovského, se najednou předhání ve vítačství. Jeho volební soupeř, pravidelným cvičením omládlý "Jyrka" Paroubek, utírá slzu zpod víčka. Kdyby to Merkel od začátku hrála přes "sirotky", dávno bychom v zemích V4 předehnali Německo - v počtu vražd a atentátů...

Snad jediní, kdo nemohou Šojdrové přijít na jméno, jsou - vedle antiislámistů - autentičtí humanitární pracovníci. Ne ti, které znáte z televize, ale ti, kteří poměry v utečeneckých táborech skutečně znají. 

Pokud nevnímáte přes první signální, a sledujete věc do hloubky, dojde vám především, že nejde o nějaká batolata, či dítka mateřinkového věku, okatá a ňuňatá a zralá k adopci: "Podívejte, sousede, letos jsme si místo činčily pořídili malého Arabáčka". Má jít o "osoby bez doprovodu", mužského pohlaví, ve věku 13-17 let. Zkoumat věk je, jak známo, zakázáno, doklady také nemají. Případy třicetiletých "syrských školáků", šikanujících a znásilňujících spolužačky a spolužáky na německých základních a středních školách, netřeba připomínat. 

Šojdrová tudíž udělala "sirotky" z hochů v teenagerovském věku, neznámého původu a záměrů. Kdo jí to nakukal, jen alláh ví. Pak se to celé všelijak zamotalo a dnes i ona přiznává, že pokud to nepůjde s puberťáky, tak nějaká ta batolata v řeckých uprchlických táborech najde - "Určitě tam nějaká jsou". 

Inu, jsou, ne že ne. Takzvanou "Egejskou cestou" (přes Turecko a řecké ostrovy) přichází do Evropy mnohem víc rodin a neúplných rodin, než cestou "Africkou" - přes Libyi a Itálii. A některé ty děti jsou fakt nemocné, nebo jen s mámou, nebo nevědí, kde se nachází zbytek rodiny. 
 
Jenže uvažujme dál. Kdybychom je nakrásně "vyhledali" a "přijali" - co by to znamenalo a co s nimi budeme dělat? 

Především by to znamenalo únos. V Sýrii skončila válka, legitimní syrská vláda nějaké zavlékání svých nezletilých občanů do ciziny odmítá. Jistě, rodiče či příbuzní mnoha z těch dětí zpátky do Sýrie nechtějí. Proč, to je logické - oni či jejich rodiny patřily k mnoha z poražených stran konfliktu (tedy k džihádistům) a Assadovy vlády se bojí. V lágrech se říká, že syrská vláda všechny internuje až na 3 měsíce, aby vyšetřila jejich chování za války a že ta internace není žádná Lambáda. Ovšem ty lágry na řeckých ostrovech též nejsou žádná Lambáda, migranti tam hnijí měsíce, možná roky, a čekají na azylové řízení. Dobrá, tak tedy mezi nimi najdeme nějakou omladinu, která nikde nemá žádné příbuzné a tu "zachráníme" tím, že je přivezeme k nám. 

Co se bude dít dál? Budeme je vychovávat v jejich rodné řeči (arabsky) a kultuře (islámu) - nebo se je pokusíme "počeštit", to jest přivést k naší postkřesťansko-konzumní ideologii? A budeme je vychovávat v nějakých internátech (tedy v podmínkách lepších, než mají v lágrech, ale pořád v "sirotčinci"), nebo je rozdělíme do sluníčkových rodin? Bude na ty rodiny někdo, třeba pražská mešita, dohlížet, aby respektovaly "kulturní identitu" svých svěřenců, nebo příslušné pěstouny rovnou donutíme přejít k islámu? To nejsou bizarní otázky. Naprosto stejné otázky řešila např. vláda socialistického Československa, když po řecké občanské válce přijala tisíce skutečných sirotků z rodin tamních komunistických partyzánů. Najali se řečtí učitele ... zřídily dětské domovy se smíšenou česko-řeckou výukou … ta dítka dostávala na dnešní dobu netušenou ideologickou masáž. Přemýšlela o těch věcech poslankyně Šojdrová?
'
Jistěže nepřemýšlela. Stejně jako nepřemýšlela o tom, co dělat, až se o některá z těch dítek přihlásí příbuzní. Nebo přímo syrská vláda. Nebo, kdyby se to nestalo a my ta dítka nějak vychovali, jak se zachováme, až v pubertě začnou "hledat identitu", sblíží se s radikálně islámskými skupinami, a naštvou se na své pěstouny. 

 Nic z toho se naštěstí nestane - protože nejde o žádná batolata, ale o teenagery a adolescenty, a to nejspíše takové, kteří tají své příbuzenské i jiné vazby. Proč, na to si čtenář odpoví sám. 

Mezitím batolata v těch lágrech - jež jsou tam s maminkami, raněnými tatíky či jinými příbuznými - opravdu postrádají sušené mléko, vitamíny, čerstvé ovoce, léky. Ne, aby je někdo někam "přijímal", ale aby přežila, než dostaneme rozum a deportujeme je domů. Za měsíční plat té slavné "třetiny senátorů" by se těch věcí dal pořídit vagón. Ale to ne … žvanit o nesmyslech je přece lacinější. 
 
Autor: Martin Konvička, kandidát do senátu Ostrava - Jih, ČR, 20.9.2018