ROZHOVORY

13. zář, 2018

Rozhovor pro Rukojmi.cz...

Docent Martin Konvička je docentem na Přírodovědecké fakultě Jihočeské university a v Entomologickém ústavu Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, přesto do Senátu kandidujete za obvod Ostrava - Jih za Nezávislé. Je také autor a spoluautor řady knih.

Kromě několika entomologických publikací, např. "Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management" (autoři Martin Konvička, Lukáš Čížek, Jiří Beneš, vydala Sagittaria, Olomouc, 1. vydání 2004, 2. vydání 2006), vyšla v roce 2014 Konvičkovi v nakladatelství Lukáše Lhoťana též knížka: "Sex, drogy a islám..."

Dovolím Vás za internetové noviny Rukojmi.cz požádat o rozhovor: Začněme od prapočátku; k iniciativě „Islám v České republice nechceme“ vznikl před třemi roky spolek „Blok proti islámu“, kterému jste předsedal. Jste docentem na Přírodovědecké fakultě Jihočeské university a v Entomologickém ústavu Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, přesto do Senátu kandidujete za obvod Ostrava - Jih za Nezávislé. Chcete dále prosazovat svůj odpor proti islamistům?

„Jistě! Jenže odpor k islámu a jeho praktickému politickému prosazování (islámismu) nestačí a nemůže stačit. Islám je, jak správně řekl prezident Zeman, "anticivilizace", která se roztahuje a sílí tam, kde selhala civilizace. Je to bytostně politické hnutí, maskované pravda náboženstvím, které nabízí svá řešení ve věcech, kde moderní konzumní společnost selhala.

Podnět ke stíhání Martina Konvičky  podala státní zástupkyně z Jablonce nad Nisou Věra Nováková... 

Mám na mysli cynismus bohatých vrstev, nezájem o ty nejslabší, selhávání sociálního systému, pokrytectví moralistů, ztrátu životních motivací, krizi rodiny. Islám na to vše říká, "my známe řešení", a především díky tomu získává otevřené i skryté příznivce. Jejich řešení jsou ovšem vražedná, jako v případě všech totalit. Chceme-li současnou expanzi islámu zastavit, nestačí říkat, "my to nechceme". Je třeba taky vědět, co chceme, a prosazovat to…“

Kromě Vás kandiduje za Ostravu - Jih také Jiří Paroubek, který tvrdí, že dokáže v Praze zviditelnit Ostravu. Doslova píše: „Ostraváci budou v Praze slyšet!“ Jaký nápis bude na Vašem billboardu?

„Těch billboardů už po senátním obvodů pár visí a je na nich prosté heslo, "Braňme se". Na plakátech pak to heslo upřesňuji do osmi bodů, protože mi vylosovali volební osmičku. Těch osm bodů pojmenovává bolesti moderní společnosti, od nadvlády bruselských byrokratů po novodobé stěhování národů.

Co se týká ctěného konkurenta Paroubka, to jeho heslo vlastně obsahuje jeden z problémů naší společnosti. Redukuje politiku na to, kdo je víc vidět a slyšet, a tím pádem více utrhne na úkor ostatních. Ostaváci mají být víc "slyšet" v Praze, Pražáci, předpokládám, v Bruselu nebo Berlíně. Jenže o tom přece politika nesmí být, ty ostatní jen přeřvat. Lidé ve městech a vesnicích by neměli přemýšlet, co kde si vykřičí, ale co vytvoří v místech, kde žijí. Centrum by jim pak mělo pomáhat, a především nepřekážet. Samozřejmě jsem přesvědčen, že pokud by mě občané z "Jihu" do Senátu dostali, bude o mně, a tím pádem i o nich, slyšet dost a dost.“

K Ostravě Vás to odjakživa táhne, asi proto, že s rodiči jste bydlel do svých 10 let na Nové Hrabůvce, chodil jste tam do školky i do školy, před Venuší nebo Budoucností (ze které se stala Broadway) jste si kupoval žvýkačky Pedro a točenou zmrzlinu. Jsou tyto okamžiky důvodem Vašeho návratu ke svým kořenům; jak tvrdíte „Jsou ale věci, které se nezapomínají. Tohle jsou "moji" lidé…“

„Trošku bych přeháněl, kdybych tvrdil, že mě to "odjakživa táhne". Spíše jsem širší Ostravsko nikdy tak úplně neopustil. Po Hrabůvce žila naše rodina ve Frýdku-Místku, kam jsem samozřejmě jezdil za rodiči i z Olomouce, kde jsem studoval, a z dalekých Českých Budějovic, kde jsem se usadil, založil rodinu a stal se vysokoškolským učitelem. Oba rodiče odešli nedávno, krátce po sobě. Pohřbeni jsou v Lískovci, zhruba na půli cesty mezi Frýdkem a Ostravou. Když jsme roku 2015 zahájili přednáškovou kampaň s Blokem proti islámu a Úsvitem, proběhla hned první akce v Ostravě-Hrabůvce. Neplánoval jsem to místo, od toho byli jiní. O to silnějším zážitkem bylo, přijít do míst, která jsem znal z dětství, jako známý opoziční rebel. Chytilo mě to za srdce…“

Vzpomínám na konec ne tak dávného „opičího procesu“ s Vámi jako pedagogem a bývalým předsedou Bloku proti islámu; na FB jen obrazně napsal: „Pokud vstoupíme do politiky, vyhrajeme volby, vás, muslimové, nameleme do masokostní moučky…“ Tento bonmot vyvolal mnoho zlé krve. Pak jste svůj "Blok proti islámu" přejmenoval na "Iniciativu Martina Konvičky" a s příznivci vjel na velbloudu s vojenským jeepem na Staroměstské náměstí za hluku zbraní typu D; podle svých slov mělo jít o komickou imitaci okupace islamisty... Jak dnes vzpomínáte na tyto své „názorné ukázky“ toho, co nás dle vás může čekat…?

„Možná bych začal tím "procesem". On z toho proces nikdy nebyl, případ se (přes dvě kolečka mezi policií, prokuraturou a soudem) nikdy nedostal až k soudnímu projednávání. Během té doby jsem musel vystřídat několik advokátů a všichni mi kladli na srdce, abych o okolnostech té věci neříkal nic zbytečného, a to ani přátelům, protože náš právní řád umí být natolik svévolný, že "cokoli řeknete, bude jednou použito proti Vám".

Proto raději mlčím - ale dodám, že těch všelijakých trestních stíhání a oznámení bylo v jednu dobu snad sedm(!), a týkaly se neuvěřitelných prkotin, od pořádání módní přehlídky před brněnskou mešitou po prohlášení na facebooku, že publicistu Pehe (což je známý pitomec) by měl někdo, použil jsem tehdy zobecněnou ostravštinu, "poškrábat na gulach". Vše bylo postupně smeteno ze stolu, označeno za věci nenaplňující skutkové podstaty, a podobně.“

Přesto byla doba, kdy to skoro vypadalo, že by mě mohli odsoudit - ať už "natvrdo", nebo k nějaké podmínce, což by ale zas znamenalo, že mě jako odsouzeného může zaměstnavatel vyhodit z práce. V tu dobu jsem začal mnohem víc takříkajíc "jít do sebe" a vážit si věcí, které většina z nás pokládá za tak obyčejné, že je nijak zvlášť neprožívá. Vycházky do přírody, nebo vyjížďky na kole s malou dcerkou. Obyčejných věcí, které přináší život. V tom mi to trestní stíhání paradoxně pomohlo.

No a velbloud na Staroměstském? K tomu snad tolik, že to bylo po rozpadu "antiislámského hnutí", když najednou naše myšlenky omílal úplně každý politik zleva doprava. Původním záměrem, nakonec ne moc podařeným, bylo připomenout, kdo s "antiislámem" ve skutečnosti začal a udělat si trochu legraci z "oslav" výročí 21.  srpna. Nezapomínejme, že předloni, stejně jako letos, média sborově nadávala Rusku a zapomínala, že moderní doba čelí úplně jiným nebezpečím. 

Jenže právě tam se ukázala síla propagandy. Na té akci nebyli žádní ranění, žádná panika - to vše potvrdilo i policejní vyšetřování. Jenže média přes týden mlela o "panice v Praze". No a mnoho lidí tomu uvěřilo. Nedalo se proti tomu bránit, nikam mě nezvali, krom policie se mě nikdo na nic neptal. Od té doby vím, že Česká televize a spol. nelžou jen trochu, oni lžou absolutně…“

(Dodejme ještě, že výše zmiňovaný Konvičkův "kostně-moučný semílací" soud navíc jako by z oka vypadl rovněž proslulému tzv. opičímu procesu; v červenci 1925 totiž bylo zahájeno v USA neobvyklé soudní jednání, v němž čelil obvinění středoškolský učitel John Thomas Scopes, že učil žáky evoluční teorii. Za soudem, který podobný postup zakazoval, stál poslanec státu Tennessee John Butler. A ten předložil zákon, který byl později i schválen, zakazující učitelům na státních školách „učit teorii popírající božské stvoření člověka“. Scopesův proces eskaloval bitvu mezi evolucionisty a kreacionisty a několik dalších států USA krátce poté přijalo zákon, jež zakazoval vyučovat evoluční teorii...)

Také ve Vašem procesu to trvalo několik let, než prokázal, že jím uvedené výroky byly dle soudu vytrženy z kontextu; u prvně zmiňovaného se přitom jedná o repliku sparťanského pokřiku: „Až vás, milí Sparťani, porazíme, nameleme vás do jitrnic...“? Pamatuje si někdo, že by někoho ze sparťanských rowdies obžalovali z podněcování k nenávisti, když každý ví, že zatímco Konvička se vyjadřoval pouze verbálně, Sparťané vyprovokovali už bezpočet rvaček a fyzických napadení svých soků včetně demolování stadionů s milionovými škodami? V podstatě beztrestně a bez teatrálních opičích procesů. Nešlo ve Vašem případě o politickou objednávku českých pokrytců pražské kavárny…?

„Odpověděl jste sám. Já jenom připomenu, že ty údajné výroky měly pocházet snad z roku 2013. Policie se o ně začala zajímat někdy v předjaří 2015 - to už bylo po prvních velkých protiislámských demonstracích v Praze či Brně. Pak se dlouho nedělo nic a pak byl 17. listopad 2015, ten slavný Albertov s prezidentem republiky. Obvinění mi policie doručila přesně 18. listopadu 2015 v poledne, tedy den po Albertovu, osobně do domu. A ve zprávách ČT ještě téhož dne povídali, že tam prezident stál s "obviněným" zločincem. Z čeho mě viní, věděla celá republika pomalu dříve, než já.

Ještě zajímavější bylo, co o okolnostech toho obvinění postupně vyčmuchali mí advokáti. Mezi vyslechnutými svědky se začala objevovat jména jako Michal Uhl, Jan Potměšil, Ingrid Romancová a další, momentálně si na všechny nevzpomenu, kteří dohromady tvořili docela hezké panoptikum tuzemského internetového (i praktického) "sluníčkaření". Vyšetřovatel, který nějakou "politickou objednávku" vehementně vylučoval, začal nakonec, po dvou letech vyšetřování, sám hovořit o "komplotu".“

Přitom před časem jste byl naprosto spokojeným, relativně úspěšným badatelem v oblasti ekologie a ochrany ohroženého hmyzu, hlavně motýlů. Ale pak jste se dozvěděl o strastiplných osudech mladých českých žen, které se zapletly s tuzemskou islámskou komunitou. Ty ženy zde, v českých a moravských městech, žily už tehdy v podstatě jako vězenkyně zločinné sekty. Co se tenkrát vlastně přihodilo, že Vás to přivedlo k radikálnímu odporu proti islámu? Je to podle Vás pro Česko stále aktuální téma?

„To "tenkrát", abychom to čtenářům přiblížili, se týkalo let 2009-2010. Stalo se toho víc. Už dávno jsem sledoval sílení islámu v západní Evropě, neschopnost tamních společností nějak se tomu postavit a hlavně nejapné reakce intelektuálů a akademiků. Překládal jsem texty pro portál eurabia.cz, což bylo tehdy jediné protiislámské médium v českém jazyce, sledoval dění a čekal, kdy se toho problému chopí nějaká domácí osobnost. Při tom jsem se - úplně náhodou, na internetové seznamce - setkal s dívkou z Brna. Byla to "muslimka", ale hledala přátele mimo islámskou komunitu.

Nějakou dobu jsme si psali, já ji přesvědčoval, že islám je nebezpečná hloupost. Pak jsme se sešli, stále jsem netušil, jaká je její životní situace a jak se staví ke mně. Postupně to z ní vypadlo. Byla u nich přibližně 4 roky, ale brzy po konverzi zjistila, že islám není ta krásná idylka, které naletěla, ale naopak šílená sekta, kde dochází k věcem, při nichž stydla krev v žilách. Mám na mysli zastrašování mladých žen a klasické "mytí mozků". Hledala někoho, komu se svěřit, a při tom hledání oslovila (vedle sociálních pracovnic a podobně) i tak zvučná jména, jako páter Halík a religionista Doc. Odilo Štampach. Ti všichni ji ale odmítli vyslechnout, přece "to nemůže být pravda, islám je krásný". Potom narazila na mě.“

Radil jsem jí, že jediná cesta ven je ta radikální: Ať se pokusí zachránit ještě pár děvčat (jedno odtamtud nakonec dostala), a pokusí se svou zkušenost popsat veřejně. Slíbil jsem ji veškerou možnou pomoc a věřil jsem, že pokud okolo sebe bude mít dobré lidi, tak ti ji nakonec ochrání.

Úplně ve stejnou dobu vznikla na internetu skupina „Islám v České republice nechceme“. Nejprve šlo o diskusní platformu, ale diskutéři se postupně začali setkávat i osobně a plánovat veřejné propagační akce. Pavlína - tak se ta nyní už exmuslimka jmenuje - se v té malé komunitě brzy stala hvězdou, protože mohla teoretické znalosti tuzemských antiislámistů doplnit o lidskou zkušenost. Postupně se ke skupině připojili další odpadlíci od islámu, třeba Lukáš Lhoťan, který činnost místních islamistických skupin dokonce zdokumentoval.

Pořád jsem ale doufal, že nějaké "politické" vystoupení nebude nutné, že se toho ujmou zavedené politické strany. Ten názor jsem změnil až v letech 2014-15, kdy nám vypukla migrační krize. Tehdejší návrh Německa na "uprchlické kvóty" by znamenal zaplavení dosud nezasažených zemí takovou masou muslimů, že by další kritika, odpadlictví atd. nemusely být možné - staly by se příliš nebezpečnými. V roce 2015 jsme uspořádali velkou petici  proti islámské migraci. Tehdejší politické strany v Parlamentu, včetně dnes "protimigračního" ANO, se nám vysmály do očí. Proto tehdejší vstup do politiky, který nebyl příliš šťastný, ale v posledku aspoň donutil většinu politických stran vzít problém na vědomí a nějak se jím zabývat.

A zda je věc pořád aktuální? Podívejte, ani situace v islámských zemích, ani připravenost vedení EU čelit současným výzvám, a nakonec ani domácí politika se od té doby příliš nezměnily. Máme, věru, prezidenta, který (spolu s částí opozice) tlačí premiéra Babiše do protimigračních pozic, a máme skvělé spojence v Polsku, Maďarsku, nyní i v Rakousku a Itálii. Vztyčili jsme jakousi pomyslnou hráz, ale tu hráz teď musíme vyztužit nápravou poměrů v zemi. Jinak nevydrží.“

Jak hodnotíte výsledky víkendových voleb ve Švédsku; změna v chování této severské země k běžencům nastala s faktem, že v průměru s osmi běženeckých žadatelů o azyl na 1000 obyvatel zaujímá Švédsko první příčku v Evropě a je v tomto ohledu ještě přeplněnější než Německo v počtu přijatých azylantů na 10 tisíc obyvatel v poměru 57 ku 15… Švédsko se  proto chce zbavit image, že je nejatraktivnější zemí v Evropě pro migranty; v minulosti proslulo liberální přistěhovaleckou politikou, což vyústilo ve skutečnost, že z 9, 5 milionu švédského obyvatelstva tvoří dnes imigranti přes 15 procent. Jde hlavně o Íránce, Afghánce, Kurdy, Chilany a lidi z východní a jižní Afriky. Potvrzují se tím Vaše slova o hrozbě islámu…?

„Hodnotím ty volby tak, že Švédští Demokraté, kteří na rizika nekontrolované migrace upozorňují přes 10 let, jsou za to nazývání nacisty, rasisty a xenofoby, se sice stali druhou či třetí nejsilnější parlamentní stranou, ale ostatní strany, které zčásti Švédským demokratům ukradli předvolební hesla, proti nim vytvoří velkou koalici. Ta bude dál nadávat voličům a členům Švédských demokratů, v politice provede pár kosmetických změn - a bude pokračovat ve vítačsko - multikulturním kursu. Italský nebo rakouský zázrak se nekoná.

On problém Švédska bude, že vzdor katastrofální bezpečnostní situaci, všemu vraždění, znásilňování a loupežím, dokáže většině svých obyvatel pořád zajistit velmi solidní prosperitu. Ti, kdo prosperují, se bojí riskovat s radikály a raději se drží zavedeného modelu, i když tím zaprodávají budoucnost svých dětí. Pak tam máme těch 15 procent "novošvédů" - a tyto počty asi stačí. Od určitého počtu „přišels“ už je asi pozdě na volební změnu, oni se stanou pomyslným jazýčkem na váhách. Až budou příští volby, bude jich 20 procent, nebo možná 25 procent. No a pak budeme mít první islámskou zemi v arktickém podnebném pásu."

Kamery v tramvaji zachytily, že se s ní pokusil navázat kontakt etiopský imigrant Ephrem Tadele Yohannes (1987), ale ona jej ignorovala. Když pak z ní Elin na zastávce Temperaturgatan vystoupila, tak ji následoval a vystoupil také. Co už kamery nezachytily bylo, že ji poté přepadl, zatáhl do lesoparku v Länsmansgården a jedním z nejbrutálnějších způsobů, co si lze představit, ji znásilnil a zavraždil. Byla zasažena a zkopána takovou silou, že její mozek utrpěl permanentní poškození. Podle prokurátora byla během znásilnění silně škrcena a nakonec zasypána hromadou kamení. Její tělo pak bylo nalezeno na druhý den kolem osmé hodiny večer...

Konec švédských sexuálních trojek? http://www.rukojmi.cz/clanky/5102-kde-jsou-ty-casy-kdy-bylo-svedsko-jednickou-demokracie-svobody-a-volne-lasky-statnici-chodili-po-ulicich-bez-ochranky-a-socialni-vyhody-nemely-konkurenci

Zůstaňme ještě v Evropě; minulý týden se k protestům v německém Chemnitzu generálmajor vyjádřil Hynek Blaško. Je prý přesvědčen, že většinu podobných události se ani nedozvíme. Situaci v Německu označuje za rozbušku, která se může vymknout kontrole a varuje, že demonstrující ze stran obyvatel i migrantů se mohou nakonec pustit sami do sebe. Podivuje se nad tím, že podle tvrzení politiků v České republice sice žádné migranty nemáme, ale přesto se zvyšuje počet modliteben a mešit. Doslova řekl: „Abych šel večer ven a ohrožoval mě někdo na životě, tak na takový život se mohu vykašlat. Samozřejmě se seberu a půjdu demonstrovat, protože čeho je moc, toho je příliš…“ Co na to říkáte? 

„S panem generálem mohu jen souhlasit. A to jak ve věci zatajování "událostí" (do médií se ze všech vražd, loupežných přepadení a podobně dostane jen hrstka) tak v té věci, že stačí ještě pár Chemnitzů a v Německu se může zhroutit policejně-bezpečnostní systém, který už nyní beztak jen odděluje demonstrující od sebe a vybírá pokuty za špatné parkování. Pak to může být velmi škaredé a bude zajímavé sledovat naše média, pro něž bylo Německo do včerejška velkým vzorem a starším bráškou…“

Pročpak mi jako křesťanovi připadá křesťanství v podání trapného preláta Jeho Svatosti – Monsignora 2. stupně Tomáše Halíka stejně radikální a fundamentální jako nelítostný islám, který on sám na každém kroku označuje za mírumilovné náboženství…? Hlavně když zaútočil do nekonečna omílaným 17. listopadem 2016, kdy si tribuně na Albertově vedle sebe stoupli Konvička a Zeman. Ten se prý „ukazuje s těmi lidmi, co jsou hlavními nositeli rakoviny extremismu, a sám pomáhá a povzbuzuje toto rakovinové bujení“ řekl v  rozhovoru pro ČT, aniž by mu redakce z vrozené submisivity oponovala. Připomenu; prezident Zeman byl obviňován, že chtěl „zastřelit premiéra Sobotku kalašnikovem…“ Pomohlo Vám, že jste stál na Albertově vedle Miloše Zemana?
 

„Prezidenta Zemana i lžipreláta Halíka jsem zmínil už v předchozích odpovědích. Halík je podle mého soudu "chrislamista" (z anglických výrazů pro křesťanství - christianity a islám - islam), což je těžko definovaný směr, snící o spojení zbytků křesťanů s "dynamickým" islámem. Dovedu si představit že k kněží, kteří zejména v katolické  církvi podléhají přísné disciplíně, sní o pozici muslimských imámů, kterým naopak není zapovězeno vůbec nic.

Alternativně může snít o pozici křesťanských kolaborantů třeba v Osmanské říši. Hlavní patriarcha tam měl postavení vezíra - ministra na sultánově dvoře - a zodpovídal za všechny vnitřní záležitosti křesťanských poddaných, včetně třeba odvodů daní. Snad si ani nepředstavujme, jakým lákadlem ta moc musí být pro toho samolibce.“

(Nyní jen připomínka „kauzy Zeman a kalašnikov“: Přepis dotazu studentky na setkání prezidenta Miloše Zemana s občany 26. ledna 2016 v jihomoravském Tišnové a prezidentova odpověď: Otázka studentky z publika:

"Dobrý večer, pane prezidente, já bych Vám chtěla poděkovat za všechny občany České republiky, určitě všechny, protože někteří ani neví, kdo vůbec na Hradě sedí, jaká osobnost. Chtěla bych Vám poděkovat, jakým způsobem vlastně svoji funkci vedete, a měla bych na Vás otázku. Určitě víte, že se projednávala petice za odstoupení pana (předsedy vlády Bohuslava, pozn. ČTK) Sobotky a petice byla shrnuta ze stolu. Chtěla bych se zeptat, jakým způsobem vlastně mají čeští občané postupovat, protože jak víme, pan Sobotka určitě nestojí za českým národem, ale proti němu."

Potlesk v sále.

Odpověď prezidenta Miloše Zemana:

"Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta - a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta - a ta se jmenuje kalašnikov."

Smích a potlesk v sále.)

Znám se osobně s místopředsedkyní Nezávislých Lianou Janáčkovou, která prošla podobným martýriem jako Vy; byla v médiích opakovaně vykreslována jako strašná rasistka - přitom v "jejích" Mariánských Horách Romové žijí a svou starostku respektují. Může být nyní pro Vás zdrojem nových zkušeností…?

„Určitě. Liana není jen starostkou důležité ostravské městské části, ona byla i senátorkou. A její Nezávislí dobře znají problémy Ostravanů. Oba předpokládáme, že zkušenosti Nezávislých z Ostravska mi pomohou v senátorské práci pro vlastní senátní obvod a Lianiny zkušenosti ze Senátu mi umožní co nejlépe zúročit senátorský post pro celou republiku.“

Budete dál docentem Přírodovědecké fakultě Jihočeské university v Českých Budějovicích; už se šéfové smířili s Vašimi názory, kdysi jimi kritizovanými...?

„Ono to není tak, že by moje názory někdy kritizovala fakulta jako celek. Mám mezi kolegy příznivce, neutrály i odpůrce, ale to patří k politickému i akademickému životu.“

Děkuji za rozhovor a přeji úspěch nejen v senátních volbách, ale též v pracovním a osobním životě…

Autor: Martin Konvička, kandidát do senátu Ostrava - Jih, ČR, 13.9.2018

Zdroj:

http://www.rukojmi.cz/clanky/6810-s-docentem-martinem-konvickou-nejen-o-riziku-islamu-jako-anticivilizaci-kostni-moucce-muslimskych-bezencich-a-jejich-znasilnovani-ve-svedsku-ale-tez-o-kalasnikovu-prezidenta-zemana


 

 

13. srp, 2018

Ostravský hlas vám každé pondělí v průběhu následujících týdnů nabízí rozhovory s kandidáty do Senátu za volební obvod č. 71 – Ostrava-město, zahrnující městské části Ostrava-Jih, Proskovice a Polanka nad Odrou. Druhým představeným je entomolog Martin Konvička, kandidující pod hlavičkou hnutí NEZÁVISLÍ.

Jak byste sebe, jako osobu, charakterizoval? 
Někdo, jehož mediální obraz se naprosto liší od reality. Skromný chlapík, táta a oblíbený (trochu legrační) vysokoškolský učitel, který by mohl dávno být váženým profesorem v nepříliš váženém oboru (ekologie motýlů), kdyby nebyl přibližně před 10 lety konfrontován s osudy českých dívek a žen, které se zapletly s islámským náboženstvím. Od pomoci pár konkrétním ženám v nesnázích jsem se dostal k přehodnocení celého fungování naší politiky a společnosti. Chviličku jsem byl oblíbený a obávaný – záhy jsem ale pochopil, že 90 procent toho, co se děje „v politice“, je fligna na lidi, hnusárna a lež. Dokud ale „elity“ nebudou dělat politiku pro lidi, nebude v naší zemi dobře.

Z jakého důvodu jste se rozhodl kandidovat do Senátu? 
Senát je někdy pokládán za „odkladiště“ zasloužilých a neschopných politiků, zbytečný a drahý orgán. Je to ale tak trochu škoda. Senátoři jsou – na rozdíl od poslanců – voleni přímou volbou a je to možnost, jak mohou občané „nahoru“ poslat lidi, kterým věří. A je jen na jednotlivých senátorech, co s tou důvěrou udělají.

Proč jste se rozhodl kandidovat za volební obvod č. 71 – Ostrava – město?
Měl jsem v tomto roce na výběr mezi dvěma obvody. Českými Budějovicemi, kde už 25 let žiji, kde vychovávám dcerku, kde mi kdysi dávno na fakultě nabídli práci, díky níž jsem si začal budovat kariéru a kde jsem šťastný. Nebo Ostravou – městem, přesněji „jihem“, kde jsem vyrůstal od miminka do deseti let, kterou mám spojenou s dětstvím, s prvními kamarády, výlety s rodiči do „dubiny“ (tehdy to ještě nebylo sídliště Dubina), do Bělského a Polaneckého lesa. Jak byste na mém místě volili Vy?

O co se, v případě zvolení, chcete v Senátu zasadit?
O to, aby česká politika přestala být byznysem k obelhávání a okrádání občanů, a stala se službou pro lidi. O to, aby se politici znovu naučili říkat lidem pravdu. O to, aby v zákonodárných orgánech neseděli „papaláši“, ale zaměstnanci a kamarádi svých voličů.

Autor: Martin Konvička, kandidát do senátu Ostrava - Jih, ČR, 13.8.2018

Zdroj:

http://ostravskyhlas.cz/hlavni-zpravy/90-procent-toho-co-se-deje-v-politice-je-fligna-na-lidi-hnusarna-a-lez-rika-kandidat-na-senatora-martin-konvicka/


 

 

26. čvc, 2018
Rozhovor pro Parlamentnilisty.cz
 
Českou vládu nazývá vládou z milosti prezidenta Miloše Zemana, které může kdykoliv podtrhnout stoličku. Kritiky setkání prezidentů Ruska a Spojených států staví na úroveň komunistických válečných štváčů konce padesátých let. Aktivista Martin Konvička komentuje českou i zahraniční politiku v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. V něm současně pochybuje o odbornosti amerických tajných služeb. Mezinárodní dění podle něj vždy logicky ovlivňuje volby.
 
Jaký je váš pohled na hlasování ve Sněmovně o důvěře vládě složené z hnutí ANO, ČSSD s podporou komunistů?
 
Zrovna tento proces jsem velice bedlivě sledoval. Proces ve Sněmovně byla naprostá komedie, protože tam vlastně po sobě štěkaly dvě party, které ale zastávají úplně stejný nebo prakticky totožný politický program, co se týče těch opravdu důležitých věcí – jako je třeba postoj k Evropské unii, postoj k Rusku, postoj k islámské expanzi a podobně. V tom není nějaký zásadní rozdíl mezi postoji koalice, kterou bychom mohli prozatím nazvat Babiš–Hamáček, a druhé party z Demokratického bloku plus Piráti. Takže jsme viděli stínové divadlo, kde si dva bloky v podstatě vyměňovaly naprosto uměle problémy, umělé výtky, hodně se tam strašilo komunisty, přitom samozřejmě bývalí komunisté jsou v obou těch uskupeních. Hodně se mluvilo nesmyslně o Rusku, protože Rusko nebylo a není v tuto dobu hrozbou pro naši zemi. Zkrátka o důležitých věcech se tam vůbec nemluvilo.
 
Poslanci jsou kritizováni právě za chování během diskuze, která hlasování předcházela… Oprávněně? Překvapilo vás jejich chování?
 
Řeknu to jinak. Protože se tam nedělala žádná opravdová ani konstruktivní, ani opoziční politika, protože se plácalo o nesmyslech, protože oba bloky jsou totožné a jediné, co chtějí, je být u koryt, u dotací, mít prsty v rozdělování veřejných peněz, případně evropských peněz. Právě proto se členové Sněmovny nemohli chovat jinak, protože je známá věc, že když se nemůžete takříkajíc dohadovat nebo diskutovat o podstatě, o tom, co je opravdu důležité, tak se exhibuje na nepodstatných věcech, osobních útocích a výtkách z minulosti, takže mě to vůbec nepřekvapilo.

Bylo to úplně normální chování řekněme stáda opičích samců i samic. Bylo to chování dvou stád opic, které našly jenom jeden strom s plody. Ten strom není dost velký pro všechny a obě stáda se k němu chtějí dostat, ale ani jedna skupina nemá chytrý nápad, jak to udělat. Například posunout se k nějakému jinému stromu. Kdybyste stejný experiment udělala se dvěma skupinami šimpanzů v zoo, zavřete dvířka, hodíte hromadu mrkve, otevřete dvířka a uvidíte totéž. Kdyby mezi nimi byla opice inteligentnější, co já vím, třeba gorila, ta by se možná vykašlala na tu mrkev a jala by se pojídat listy pampelišek. Ale nikdo takový tam nebyl.

Nakolik je vláda vládou prezidenta Miloše Zemana?
 
To nedovedu posoudit, protože je to opravdu situace, do níž nevidím do nejhlubších tajů hradní politiky, ale ono je to asi tak: je to vláda z milosti Miloše Zemana. Nedovedu si představit, že by třeba Miloš Zeman a Andrej Babiš byli nějak extra dobří přátelé, že by měli mnoho shod. Vlastně jsem přesvědčen, že i to Hamáčkovo křídlo v sociální demokracii nejsou lidé, kteří by byli v úplné shodě s Milošem Zemanem alespoň po té inteligenční stránce. Na druhou stranu vědí, že vládnou z milosti Miloše Zemana a Miloš Zeman jim může v kteroukoliv chvíli takříkajíc podtrhnout stoličku. Není to tak obtížné. Není to ani tolik vláda Miloše Zemana, ale vláda, které vystavuje poměrně silné nebo ostré mantinely zejména v té mezinárodní a migrační politice. Pánbůh za to zaplať a pánbůh mu dej v této činnosti dlouhé zdraví.
 
To ovšem není nic výjimečného, v podstatě všichni prezidenti mohli takovým způsobem vlády kontrolovat a držet pod krkem. Oni to i dělali, dělal to i Václav Havel, nedělal to tolik Václav Klaus. Miloš Zeman tohle nedělá ani tak proto, že je vláda taková či maková, ale nezapomínejme, že má ze všech našich politiků díky přímé volbě nejsilnější mandát. Když budeme mít prezidenta s takto silným mandátem, tak vždy bude schopen kontrolovat vlády, jinak by přímá volba byla k ničemu.
 
Americký prezident Donald Trump se v Helsinkách sešel se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem. Trump čelí kritice, že byl na Putina příliš mírný, choval se podřízeně a podobně. Choval?
 
Já ji samozřejmě hodnotím jako obrovsky dobrou věc, protože je skvělé, když se hlavy dvou jaderných velmocí scházejí, podávají si ruce a žertují spolu. Je to nekonečně skvělejší, než kdyby se chovali jako dvě uražené žačky nedělní školy. Případně lepší, než kdyby po sobě stříleli jadernými raketami. Pokud si někdo neuvědomuje tuto naprosto jednoduchou aritmetiku, patří možná ne do blázince, ale do nedělní školy. Mnohem zajímavější než schůzka samotná je obsah médií, a to jak v našich, tak západoevropských a pravděpodobně i amerických. Já jsem tohle na rozdíl od jednání vlády pozoroval zpovzdálí a skutečně jsem kroutil hlavou a říkal jsem si, co ta děcka z televizí a novin vlastně chtějí. Oni by opravdu chtěli, aby se svět vrátil do půlky osmdesátých let, kdy se zejména mladí lidé ještě neotrlí a děti opravdu báli každého rána a války a že svět, jak ho známe, může každou chvíli skončit? To si opravdu všichni takzvaní západní intelektuálové neuvědomují, že klesli kamsi na úroveň komunistických válečných štváčů konce padesátých let?
 

A co Trumpův výrok o tom, že pochybuje o výsledku šetření amerických tajných služeb, že Rusko ovlivňovalo americké volby?

Tohle už je opravdu absurdní drama. Zahraničněpolitická situace vždy ovlivňuje výsledky voleb v jiných zemích, zejména v zemích, které jsou zahraničně exponované, jako jsou jaderné velmoci. Nemůžeme si představit, že by se volby v Americe, Rusku nebo kdekoliv jinde konaly v nějakém vakuu. Určitě vývoj v Rusku ovlivnil americké volby a určitě vývoj v Americe ovlivnil ruské volby. Stejně jako vývoj v Německu ovlivnil české volby, to je realita. Ale jinak představa, že by nějaké placení inzerátů na Facebooku nebo nějací novináři mohli skutečně ovlivnit chování voličů, to si buď americké tajné služby myslí, že mají idioty voliče, nebo jsou idioti v amerických tajných službách, protože Američanů je přeci jenom několik set milionů. A představa několika set milionů idiotů je hůře udržitelná než několika tisíc idiotů v tajných službách, tak se holt nedá nic dělat. Trumpovi předchůdci mu nechali tajné služby složené z idiotů a jemu nezbývá nic jiného než udělat vše v lidských i nelidských silách, aby tam udělal pořádek.

Ještě jsme se spolu od těch událostí nebavili. Rakouský kancléř Sebastian Kurz jasně vystoupil s odporem k migraci i způsobu, jakým to Evropská unie řeší. Itálie začala odmítat migranty na lodích, s Maltou se dohadují a sílí cesta přes Španělsko. Je to taková předzvěst těch změn, po kterých už tak dlouho voláte?

Myslím, že ano. Přiznám se, že jsem ten vývoj zejména v zemích, jako je Rakousko a Itálie, neočekával, ale to nás bylo více, kteří jsme tím byli velice příjemně překvapení a museli jsme uznat, že se věci naštěstí obracejí k dobrému alespoň v části Evropy. Samozřejmě do budoucna není zdaleka jedno, zda ztratíme celou západní Evropu, nebo jen naprosto nešťastné státy, jako je Francie nebo Velká Británie. To, že zrovna v Itálii a Rakousku došlo k realistickému vývoji a že patriotické realistické strany získaly v podstatě moc, protože nám to překresluje mapu Evropy. Visegrádská čtyřka už není sama, ale má velmi silné spojence.

Najednou vidíme, že jde nepřijímat migranty, a vidíme najednou, že ti evropští arcivítači jako Merkelová nebo bruselské vedení, jsou zcela izolováni a nemohou si počít vůbec nic. Všechno to jejich strašení proti Rakousku, Polsku a proti nám je bezzubé, Protože mohli zastrašit jednu dvě země, ale těžko mohou zastrašovat obry, jako je Itálie, ale i takové, jako je Rakousko. Zahraničněpolitická situace se během posledních týdnů změnila. Jiná věc je, že když se někde objeví realisté a spojenci, tak se vždy objeví i podrazáci a zrádci. To vidíme na chování španělského premiéra Pedra Sáncheze, který nejen podráží nohy Itálii s jejím jasně principiálním postojem, když vlastně vítá lodě, které Itálie odmítla, ale vidíme to i v naší republice.

Tady bych připomněl, že Sánchez se krátce předtím osobně sešel s Georgem Sorosem, což je zvláštní a na něco to ukazuje. Ale nemusí to být jen španělský premiér, podobné komedianty vidíme i u nás. Zrovna uskupení Žít Brno, což je koaliční strana na brněnském magistrátu, oznámilo, že přijme ty migranty, které naše vláda přijmout odmítá. Oni samozřejmě nemají tu pravomoc, ale situace je zajímavá tím, že jsou v koalici s hnutím ANO. Pokud je ANO opravdu realistické, tak by mělo s koaličními partnery Žít Brno vyrazit dveře, protože do komunálních voleb už bez koaličního partnera nějak dovládne. Velice zajímavý je postoj, proč to Žít Brno dělá. Všichni víme, že Brno má problém s islámskou komunitou už léta, z Brna přišly první znepokojivé zprávy. Člověk jen kroutí hlavou, co to Žít Brno je za uskupení; a předsedkyni Barboře Antonové, mám pocit, současní brněnští mohamedáni nestačí, asi ji neuspokojili.

Autor: Parlamentnilisty.cz, Martin Konvička, Praha, ČR, 26.7.2018
 
Zdroj:
 
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Prijmeme-uprchliky-vyzvalo-Zit-Brno-A-Martin-Konvicka-je-nekompromisni-Predsedkyni-uskupeni-asi-soucasni-brnensti-mohamedani-neuspokojili-545015

 

17. čvn, 2018

Rozhovor pro ostravský magazín Patriot!

"​Většina čtenářů mě asi bude znát jako radikálního odmítače islamizace Evropy a současné pro-imigrační politiky některých států EU. Než jsem se ale tím vším stal, byl jsem poměrně usedlým docentem na Přírodovědecké fakultě Jihočeské university a v Entomologickém ústavu Akademie věd ČR v Českých Budějovicích," říká v rozhovoru pro Magazín PATRIOT kontroverzní osobnost českého politického dění Martin Konvička...
 
"Před deseti lety jsem byl naprosto spokojeným, relativně úspěšným badatelem v oblasti ekologie a ochrany ohroženého hmyzu, hlavně motýlů. Jenže pak jsem se - spíše náhodou - dozvěděl o strastiplných osudech mladých českých žen, které se zapletly s tuzemskou islámskou komunitou. Ty ženy zde, v českých a moravských městech, žily už tehdy v podstatě jako vězenkyně zločinné sekty. Několika z nich jsem pomáhal najít cestu ven. Při tom jsem si uvědomil, že v naší společnosti začínají bujet stejné neduhy, které přivedly země na západ od našich hranic k současnému bezpečnostními, kulturnímu a morálnímu rozvratu. Pochopil jsem nemalý podíl viny akademických intelektuálů na tomto vývoji a začal jsem burcovat, varovat a hledat řešení. Léta jsem se angažoval v iniciativě Islám v České republice nechceme, z níž roku 2015 vznikl spolek Blok proti islámu, kterému jsem předsedal. Možná neskromně si přiznávám část zásluh na tom, že se u nás podařilo včas varovat lidi před neslučitelností islámu se svobodami, které pokládáme za samozřejmé. Pomocí demonstrací a petičních akcí jsme tlačili minulou vládu k tomu, aby nepřistupovala na požadavky Bruselu a Berlína ohledně přerozdělování takzvaných uprchlíků. Vedle úspěchů přišly i pády: Podrazy a intriky politických šíbrů, mediální štvanice, kdy se ze mě snažili udělat vyvrhele společnosti, nesmyslná trestní stíhání. Tím vším jsem si prošel, cítím se poučen před opakováním začátečnických chyb," říká Martin Konvička.

Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu právě v Ostravě-Jihu? Co vás s tímto místem spojuje?

Jedním slovem - dětství. Tatínek vyrůstal se svými rodiči v Ostravě - Hrabové. Já se sice narodil v Opavě, ale s rodiči jsme bydleli od "miminka" do mých 10 let na Nové Hrabůvce, v malém paneláčku v Krestově ulici, ve stínu všech těch věžáků a hokejek. Tady jsem chodil do školky i do školy, hrál si na pískovištích, naučil se jezdit na kole, měl poprvé rozbitou hlavu šutrákem, tajně miloval dceru paní soudružky učitelky, před Venuší nebo Budoucností (ze které se stala Broadway) si kupoval žvýkačky Pedro a točenou zmrzlinu. Rodiče se pak několikrát stěhovali, žili jsme v Opavě, Hradci nad Moravicí a Frýdku-Místku. Práce mě zavedla na opačnou stranu republiky, kde s manželkou Hankou vychováváme malou Sofinku. Jenže do toho všeho přišel politický aktivismus, který se sešel s úmrtím obou rodičů a já se stále častěji ptal: "Kdybych měl v politice pokračovat, ucházet se o veřejný úřad, podpoří mě spíš lidé v Budějovicích, kam jsem přišel až jako dospělý chlap, nebo lidé v Hrabůvce, Zábřehu či Vyškovicích?" Mezi těmi lidmi jsem vyrůstal, tam jsme s rodiči chovali po návštěvách, tam jsem podnikal výpravy na kole do Bělského lesa a na žaludy do lesíka Dubiny, kolem něhož pak postavili stejnojmenné sídliště. Přátelé mých rodičů, ke kterým jsem si chodíval hrát, jsou v důchodovém věku; spolužačky, po kterých jsem jako capart koukal, mají odrostlé děti, některé jsou už babičkami. Jsou ale věci, které se nezapomínají. Tohle jsou "moji" lidé.

Jste znám jako velký kritik proimigrantské politiky - myslíte, že je to pro Českou republiku stále aktuální téma?

Zaneřádit naši zemi muslimskými migranty se nepodařilo jen díky občanskému vzepětí z let 2015-16 a následnému zvolení Miloše Zemana prezidentem republiky. Jenže bych rád upozornil, že současný relativní klid je klidem před bouří. Síly, které si přejí rozpuštění evropských národů a jejich specifických zvláštností v beztvaré uniformní mase, se nevzdávají, naopak. Současně většina politiků myslí na vlastní prospěch, odmítá vidět dopředu a chová se, jako by se nic nedělo. Hlavním nebezpečím je snaha změnit pár škrty pera ilegální imigraci za legální - ministr vnitra Metnar nedávno podepsal takzvanou Marakéšskou deklaraci o podpoře migrace z Afriky. Brusel chystá takzvaný Dublin IV, nařízení, které má vzít státům EU právo rozhodovat o azylové politice. Současně máme uvnitř EU mnohamilionovou mohamedánskou populaci, která se netají se záměrem Evropu ovládnout. Západoevropské mešity a modlitebny fungují jako jádra paralelní společnosti. Ta odmítá evropské zákony a zvyky. Místo nich pěstuje nucené sňatky, mnohoženství, dovoz nezletilých "manželek", faktickou segregaci od domorodé majority. Ruku v ruce s tím jde pronikání ekonomické. Ve školách a v médiích jsou nám vnucovány politická korektnost a multikulturalismus, který je jen zástěrkou pro postupnou náhradu naší kultury středověkým tmářstvím. Elitám to vyhovuje, protože to vynáší a protože bohatí a mocní věří, že s případnou islamizací nějak vydrbou. Vše, před čímž jsme před pěti lety varovali, je v západní Evropě realitou. Postupně to přiznávají i politici a novináři, kteří mě ještě včera označovali za extrémistu. Francie a Německo jsou skoro ztraceny. Myslíte, že až přišelci rozvrátí tyto prosperující země, jejich roztahování se zastaví?

Víme, že se obecně zabýváte bezpečností - jak chcete toto téma v Senátu reflektovat?

To není úplně přesné, že "bezpečností". Zabývám se obecně riziky, která by mohla - pokud si nedáme pozor - velice rychle, a možná nevratně, změnit k horšímu pořád ještě pohodové a bezpečné poměry v naší zemi. A zde je třeba zdůraznit, že zdaleka nejde jen o migraci jako takovou. Jde i o závislost na státech, které se zbláznily do sebevražedné politiky vítačství, politické korektnosti a multikulturalismu. O armádu, která se cvičí na zahraniční tažení, ale není schopna bránit území vlastního státu. O stárnutí populace a skutečnost, že se nám rodí méně dětí, než by mohlo. O to, že bohatí a mocní veřejně pohrdají méně šťastnými spoluobčany, veřejně je ponížují a lžou jim do očí. To samozřejmě vyvolává protiakci a zvyšuje nedůvěru a napětí mezi různými vrstvami společnosti. Přibývá policejní a právní šikany proti kritikům současného režimu, pod záminkou boje s tzv. "fake news" je omezována svoboda slova a další ústavní práva. A jak bych to vše chtěl reflektovat? Senát je často pokládán za zbytečný orgán, odkladiště vysloužilých politiků. Přitom nám ale socialisty ovládaný Senát v poslední době shazoval jeden dobrý nápad Sněmovny za druhým - zmíním jen návrh na zahrnutí práva držet zbraň mezi ústavní práva, což by nás ochránilo před snahou EU odzbrojit naše občany. Kdyby v Senátu zasedalo víc patriotů a méně politických vysloužilců, už bychom ústavní právo držet zbraň měli.

Migranti a bezpečnost jsou jistě závažná témata, ale jistě ne jediná, která místní obyvatele trápí - co ještě jim chcete nabídnout, že byste v Senátu hájil a prosazoval?

Budu podporovat vše, co přispěje k lepšímu a hlavně důstojnějšímu životu našich občanů, protože to je nakonec základem bezpečnosti země. Naopak budu proti všemu, co naši zemi a naše lidi ničí, ať je to neustálá novelizace zákonů, v nichž už se nevyznají ani právníci, neustálé překážky drobným podnikatelům a živnostníkům, různé skryté daně v podobě "ekologických" poplatků a certifikací a podobně. Ti, kdo stojí v čele země, nemají lidi dusit a šlapat jim po hlavách. Mají buď pomáhat, nebo je alespoň nechat volně dýchat. Příkladem mi může být nová rakouská vláda. Ta nastoupila v bezpečnostně mnohem složitější situaci, než je ta naše, ale spíš, než aby navrhovala nové a nové zákony, tlačí na skutečné prosazování těch stávajících, stejně jako na zjednodušení změti různých podzákonných norem a vyhlášek.

A nějaké ostravské téma nemáte?

Jedním z témat, které je specifické pro volební Ostravu-Jih, je takzvaný etnobyznys či byznys s chudobou. Mám na mysli zanedbané objekty, kam jejich majitelé sestěhovávají občany v sociální nouzi, často nepřizpůsobivé, za jejich ubytování shrabují nehorázné částky přímo od státu, přičemž z ubytoven se stávají ghetta a místa hrůzy. Tento typ "sociální pomoci", která pomáhá jen lichvářským ubytovatelům, musí skončit, starost o sociálně slabé občany se musí přesunout přímo na obce a městské části, které si se svými lidmi nejlépe udělají pořádek. Jiným příkladem byznysu s chudobou jsou přepálené exekuční poplatky, špinavé triky soukromých exekutorů, lichvářské praktiky půjčovatelů peněz. Kdejaký politik o tom mluví, ale nikdo nic nedělá, protože nejchudší občané, občané se skutečnými existenčními potížemi, často nechodí k volbám a už vůbec nepřispívají do pokladen politických stran. Stát tady ovšem nemá být pro silné a úspěšné - ti si poradí sami. Má se starat o bezpečnost, práci a důstojnost těch nejslabších.

Kandidujete s podporou Nezávislých, co vás k tomu vede?

Potřeba uchovat si nezávislost. To, co chci v Senátu prosazovat, zvedá mandle zavedeným politikům z většiny partají. Naopak Nezávislí si na svobodě rozhodování svých kandidátů zakládají, odmítají chodit kolem problémů po špičkách. Díky tomu jsou dlouhodobě úspěšní v komunální politice a když člověk navštíví obce a obvody, kde "vládnou", je za nimi vidět práce. Místopředsedkyně nezávislých Liana Janáčková byla v médiích opakovaně vykreslována jako strašná rasistka - přitom v "jejích" Mariánských Horách Romové žijí a svou starostku respektují. Díky své práci byla zvolena senátorkou a já rád využiji jejích rad a zkušeností.

Jak hodnotíte své soupeře, například bývalého předsedu ČSSD a premiéra Paroubka?

Od začátku si říkám, že nebudu hodnotit, pomlouvat ani špinit soupeře - což neznamená, že bych se mínil vyhýbat třeba veřejným debatám. K panu Paroubkovi si ale malou poznámku neodpustím. Jednou už jsme totiž "soupeři" byli. Bylo ro roku 2005 a jednalo se o nechvalně proslulý zátah těžkooděnců proti techno party v Mlýnci na Tachovsku. Já tehdy o "technařích" vůbec nic nevěděl, ale několik účastníků té party byli mí studenti a mladší kolegové. Ten zátah mi přišel nesmyslně přehnaný. Ještě podivnější mi přišlo, jak se tehdejší premiér a ministr vnitra Bublan v následujících dnech zapírali, ani jeden nechtěl přijmout odpovědnost. Začal jsem se trochu zajímat, cože mí kolegové na celonočním poskakování na louce vidí - a tak jsem "poodhalil" kulturní fenomén, který by mi jinak zůstal utajen. Není bez zajímavosti, že šéf-vnitrák Bublan, kterému tolik vadila krapet divočejší zábava mládeže, se později ukázal jako jeden z nejaktivnějších stoupenců islámu v rámci ČSSD.

Kdy zahájíte svou kampaň a jak bude vypadat?

Zahájil jsem ji ve středu 13. června neformálním posezením s příznivci v restauraci Broadway v Ostravě-Hrabůvce. Nesázím na fanfáry a nabubřelost, ale na uvolněnou, přátelskou a dělnou atmosféru. Na Ostravsko se párkrát zastavím i v létě, ale ostrou kampaň zahájíme až v září, nemíním voliče v létě otravovat s politikou. Zářijové a říjnové týdny ovšem strávím se svými voliči, mezi břehy Ostravice a Odry.

Autor: Magazín Patriot, Martin Konvička, Ostrava, ČR, 14.6.2018

Zdroj:

http://www.patriotmagazin.cz/v-ostrave-jihu-kandiduje-do-senatu-bojovnik-proti-migraci-konvicka