KOLUMBIE

19. čvn, 2018

V Kolumbii proběhlo druhé kolo prezidentských voleb, které jsou zároveň prvními volbami od konce kolumbijské občanské války trvající desítky let. První volby od doby, kdy většina narkolevicových jednotek Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) složila zbraně a podřídila se centrální vládě...

V prvním kole doprovázeném taky parlamentními volbami, kandidovalo osm skupin.
Vítězná „Velká aliance za Kolumbii“ Ivána Márqueze, levicový humanista Gustava Petra, zelená
„Kolumbijská koalice“ Sergia Fajarda, liberální pravičák Germán Lleras, socialistický liberál
Humberto De la Calle, Jorge Trujillo jako zástupce skupiny „My jsme Kolumbie“, dále Strana etnické rekultivace a nakonec Viviane Hoyos zastupující regionalisty. Druhé kolo nakonec vyhrál Iván Márquez, který získal 54% proti liberálnímu levičákovi Petrovi s 41%. Relativně velké množství (přes 4%) hlasů bylo neplatných.

Iván Márquez a jeho vítězství jsou projevem nespokojenosti kolumbijského národa s tím, že
nedošlo k definitivnímu vyřešení situace okolo ultralevicových bojůvek sponzorovaných Venezuelou a Kubou. Nemluvě o tom, že od skupiny FARC se odštěpili disidentské jednotky odmítající mírovou smlouvu s vládou. Kromě těchto disidentů bojuje nadále proti vládě levicová Národní osvobozenecká armáda Kolumbie, stalinistická Lidová osvobozenecká armáda, indiánské Revoluční ozbrojené síly Pacifiku a pár dalších narkoteroristických skupin.

Již během mírových jednání došlo k uspořádání celonárodního referenda, ve kterém
Kolumbijci odmítli mírové řešení a plány, které umožnili amnestii a ochranu řadě zločinců a vrahů z řad FARC, kteří unášeli lidi pro výkupné, zabíjeli, vydírali rolníky a pustošili vesnice a venkov. Iván Márquez je reprezentantem tzv. uribismu a členem jeho hnutí je jmenovatel Alváro Uribe. Radikálně konzervativní ex-prezident Kolumbie, který podobně jako Alberto Fujimori v Peru, dokázal zasadit tvrdé rány povstaleckým skupinám. Nekompromisní a brutální postup vůči rebelům a jejich spojencům, doprovázený likvidací důležitých cílů a velitelských kádrů povstalců, vedl nakonec k paralýze odbojové činnosti.

Nejde, ale jen o boj proti rebelům. Iván Márquez během předchozího působení jako senátor
protlačil řadu sociálních zákonů zlepšujících postavení matek a rodin s dětmi, aby se předešlo
interrupcím a sociálnímu úpadku. Ač zkušený politik, bude mít Márquez před sebou důležité období definitivní porážky a rozdrcení rebelů, stabilizace země a oslabení narkoterorismu, který je již pomaluna ústupu.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 19.6.2018