PETR ŠTĚPÁNEK

23. dub, 2019

Kouzlo zastupitelské demokracie je v tom, přesněji – by mělo být v tom, že zástupci nás občanů-voličů, kteří nás v zastupitelských sborech reprezentují, tam zasedají, přesněji – by měli zasedat, v poměru, který alespoň přibližně odpovídá názorovému rozložení mezi námi občany-voliči. Jak z tohoto hlediska vypadá naše zastupitelská demokracie? Podívejme se třeba na náš parlament, na jeho obě komory...

Do dolní komory Parlamentu České republiky, Poslanecké sněmovny, se volí poměrným systémem, do komory horní, Senátu, systémem většinovým. Je vcelku logické, že každý ze systémů generuje odlišné výsledky, možná se ale shodneme na tom, že ať tak, či tak, výsledky by alespoň trochu měly korespondovat s vůlí obyvatelstva. To ovšem v našem parlamentu neplatí. Minimálně co se týče jeho horní komory, výsledky jsou značně pokřivené.

Hezky to ilustruje tento příklad. Zatímco ve Směnovně má politické hnutí STAN nejmenší poslanecký klub, čítající pouhých 6 osob z celkového počtu 200 poslanců, v Senátů toto marginální politické uskupení disponuje zdaleka největším senátorským klubem, čítajícím 19 senátorů z celkového počtu 81. Skutečně právě hnutí STAN disponuje jedinci, kteří se mezi občany těší zdaleka největší důvěře?

Odkud se tahle disproporce bere? Kdyby to pramenilo ze samotného systému, bylo by to v pořádku, skutečný důvod ale leží jinde. Občané naší země druhou komoru parlamentu nikdy nepřijali, považují ji za zbytečnou a svůj názor demonstrují nohama. K volbám do Senátu zkrátka nechodí. Naposledy při doplňovacích volbách na Praze 9 se namáhalo k volebním urnám pouhých 11 procent oprávněných voličů. Výsledek pak určuje žalostně nereprezentativní menšina.

Jistě, výsledek je platný, i kdyby se k urně dostavil byť jen jeden jediný volič. I takový výsledek je legální. O legitimitě podobných výsledků ovšem můžeme s úspěchem pochybovat. Srovnejme to kupříkladu s referendy. Podmínkou platnosti jakéhokoli referenda bývá předepsané minimální procento voličů, kteří se musí dostavit. U voleb něco podobného neplatí. Právem se můžeme ptát: Proč? Jsou snad volby méně důležité než referenda?

Výsledek podobně pojatého klání se pak daleko více než skutečné volbě podobá tahání králíků z klobouku. Ale ani to není zcela přesné. Výsledkem tahání z klobouku by byl náhodný králičí výběr, zatímco senátní volební realita generuje pouze králíky podobného typu. Vzhledem k neúčasti naprosté většiny občanů, dominuje pouze jeden názorový proud. Námitka, že si za to voliči mohou sami, neboť nevolí, neobstojí. Volí nohama. Demonstrují, co nechtějí.

Má to nějaké řešení? Podobu parlamentu určuje Ústava. Odhlasovat zrušení Senátu by musely obě komory parlamentu, a to nikoli prostou, nýbrž ústavní většinou. Kapři si ale rybník nevypustí. Zvláště pak, když v horní komoře dominují ty politické síly, které z její existence nadstandardně profitují. Vlivem, mocí, mediálním prostorem i penězi.

Ale řešení přece jenom existuje. A nemusí to být zrovna revoluce. Přímo v Ústavě máme napsáno, že zdrojem veškeré moci ve státě je lid. Co se tak toho lidu zeptat v právně závazném referendu? Otázka se přímo nabízí: Lide, chceš, nebo nechceš dvoukomorový parlament?
Jednoduché to ale nebude v žádném případě. Žijeme totiž v prapodivné době. Právě ti, kteří mají za všech okolností demokracie plná ústa, a také v Senátu hřadují v množství větším než malém, se referend, rozuměj – lidí, bojí jako čert kříže.

Závěr? Senát, takto nereprezentativně generovaný, není pojistkou demokracie, jak se nám už léta kdekdo snaží namluvit, nýbrž jejím deformátorem. Změňme to!


Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 23. 4. 2019


 

17. dub, 2019

Pařížská katedrála Notre Dame ještě vesele plápolá, ale z obrazovky veřejnoprávní České televize už jsme ubezpečováni, že požár nijak nesouvisí. S čím že nesouvisí, ani není třeba dodávat...

Nic nového. Děje se tak pokaždé, dá se to přímo zobecnit. Ať se v Evropě či jinde přihodí prakticky cokoli, někoho zamordují, někoho zastřelí, někoho podřežou, někoho znásilní, zblázní se náklaďáky, vybuchuje metro, vybuchují autobusy, vybuchují kavárny, padají letadla, a tak dále a tak podobně, seznam možno libovolně doplňovat, téměř vždy jsem ubezpečování, že to nesouvisí. A to i v případech, kdy to evidentně souvisí.

Obrázky či videa rozradostněných obyvatel jistých zemí, jistých etnik, jistých národů a vyznavačů jistého náboženství, kteří naopak po pádu dvojčat, během požáru Notre Dame či při kterékoli z výše zmiňovaných událostí, propukají v nadšení a na sociálních sítích vítají neštěstí bezpočtem smajlíků, nám oficiální média raději nikdy neukazují.

To ale neznamená, že ty obrázky a videa neexistují. To neznamená, že po sociálních sítích i jinde nekolují. To neznamená, že si lidé souvislosti nedomýšlejí, že o souvislostech nepřemýšlejí, ba že si někdy – ano, je to lidská přirozenost, zvláště pak v reakci na „nesouvisí“ – souvislosti nepřidávají. A hlavně, že někteří lidé prostě mají strach. Oprávněný.

Odbýt tuhle realitu našeho světa, že to jsou všechno fake news, je podvod. Novinářský podvod. Seriózní novinařina si nemůže dle svých vlastních sympatií či antipatií nasazovat klapky na oči. Povinností seriózních médií je i tyhle věci ukázat, rozebrat a případně odsoudit. Nikoli je selektovat a zatajovat.

Střih. Ten samý den, ten samý večer, co hoří Notre Dame. Na ČT1 běží Reportéři ČT a v nich reportáž o důchodci-teroristovi, o pomateném staříkovi s berlí, který pokácel na trať stromy a kolem rozházel infantilní letáky předstírající, že jde o akt migrantů. Důchodce před soudem vypovídá, že motivací jeho činu byl strach. Strach z migrantů a jejich věrouky. Jinými slovy, jeho čin souvisí.

Tuhle souvislost ovšem reportáž víceméně pomíjí. O to úporněji ale hledá, ba přímo vytváří souvislost jinou. Totiž, že ruku pomatenému staříkovi vedlo jisté politické hnutí. Co na tom, že hnutí se od staříka i jeho činu distancuje, co na tom, že žádný důkaz, přímý ani nepřímý, že by kdokoli z hnutí pomateného staříka inspiroval, naváděl či úkoloval, neexistuje.

Proč ta úporná snaha vytvořit souvislost tam, kde ve skutečnosti není? Přece proto, že ono hnutí, na rozdíl od propagandistické veřejnoprávní televize, před souvislostmi onoho mordování, znásilňování, ničení, zapalování a odpalování oči nezavírá.

Záměrně neuvádím konkrétní národnosti, vyznání ani jméno onoho politického subjektu, ostatně každý si je umí domyslet. To vše je vedlejší. Můj text je o něčem jiném. O mizerné práci redakce publicistiky, kterou musíme spolu s celou veřejnoprávní televizí povinně financovat.

Redaktor, který natočí podobný paskvil, by měl chodit kanálama, taková je to ostuda. Dramaturg, jenž to pustí do vysílání, by měl raději míchat povidla, neb to je práce, na kterou stačí. Generální ředitel, který je za to za všechno zodpovědný, by měl být neprodleně odvolán. A Rada České televize, jež nad onou permanentní propagandou a manipulací, jichž se nám namísto seriózní novinařiny z veřejnoprávní obrazovky dostává, drží ochranou ruku, jakbysmet.

Proč? Protože zamlčovat souvislosti tam, kde evidentně jsou, a naopak vytvářet je tam, kde chybějí, je prostě zločin. Propagandistický zločin. Neexistuje jediný důvod, proč bychom měli financovat zločince.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 17. 4. 2019


 

11. dub, 2019
V neděli odpoledne jsem lepil píchlou duši a při té příležitosti také měnil oba pláště u kola. U této bohulibé činnosti jsem měl puštěnou televizi, pročež jsem coby vedlejší produkt naprosto nebohulibě vyslechnul takřka celé Otázky Václava Moravce. To jindy z psychických, hygienických i jiných důvodů takhle komplexně a spojitě nedávám...
 
Moje zjištění? Vše při starém. Názorově jednobarevné obsazení, všichni spolu souhlasí, hosté i moderátor, jiný názor se nepřipouští, to by mohlo diváka zmást. Kdo v té nové studiové atleticko-kladivářské dekoraci účinkoval tentokrát? 
 
Politolog Jacques Rupnik se mýlí takřka vždy a ve všem, takže není divu, že je u Moravce pravidelným frekventantem. Souhlasit s ním se do studia tentokrát dostavil dříve bolševický a nyní eurobolševický generál ve výslužbě Petr Pavel a na dálku ze Slovenska jedinou správnou Pravdu stvrzoval končící prezident Andrej Kiska. 
 
Názor, že by snad Evropská unie něco dělala špatně, a právě proto, že ji mnozí kritizují, a právě proto, že se od ní mnozí odtahují, se v podání těchto myslitelů nepřipouští. Za všechno můžou alternativní média, Putin a nesystémoví politici. Ti mají navíc tu drzost, že se před evropskými volbami houfují. Proč by ti, co kritizují, měli být nesystémoví, zatímco ti druzí, co se vším tupě souhlasí, jsou údajně systémoví, se nedozvíme, o to víc se ale tento termín v poslední době používá. Naposledy na Slovensku. Kandidátka neparlamentní strany je z nějakých důvodů systémová, zatímco kandidát parlamentní opoziční strany je z nějakých – mně neznámých – důvodů nesystémový. Což z veřejnoprávní obrazovky omílají do nekonečna. Prase aby se v tom vyznalo.
 
Kiska jde ještě dál. Ti, co nesouhlasí, jsou jaksi automaticky fašisté. Je to přímo odzbrojující, s jakou lehkostí tihle EUrofilní potentáti a jejich fans nakládají se slovy. Nacionalisté už jsou málo, nálepkuje se přímo fašisty. Asi je to v jejich politicky korektním newspeaku nyní systémové.
 
Kiska je vůbec expert. Normální politik, skoro by se mi chtělo po staru říct systémový politik – ale takhle to tihle noví myslitelé nemyslí –, nejdříve prožije normální politickou kariéru, tzn. že stupínek za stupínkem stoupá v politické hierarchii, to vše nejlépe v nějakém transparentním politickém dresu, přičemž získává další a další zkušenosti, což posléze zúročí ve funkci nejvyšší, rozuměj prezidentské, což je vyvrcholením jeho politické kariéry. Ne tak novosystémový Kiska. Ten to bere obráceně. Zase by se mi chtělo po staru napsat nesystémově, ale to by bylo v rámci nového systému nesystémové. Politickou kariéru zahájil coby prezident a teprve po jejím ukončení se chystá sbírat zkušenosti z normální politické kariéry, pročež oznámil, že zakládá novou politickou stranu a bude s ní kandidovat do parlamentu. 
 
Před pěti lety Kiska kandidoval coby změna, letos jako změna kandidovala pro změnu Čaputová. V součtu je to prostě taková změna změny, změna na druhou. Už tomu rozumíte?
 
A ještě jednou Kiska. Podle něj prý na Slovensku nemají rádi, když jim někdo z Česka radí, co mají dělat. Reagoval tak na skutečnost, že český prezident Miloš Zeman během slovenské předvolební kampaně přijal, a tím nepřímo podpořil, Maroše Šefčoviče, protikandidáta později vítězné Zuzany Čaputové. Jo jo, to má logiku. To, že Čaputovou nikoli nepřímo, nýbrž zcela přímo – dokonce na Slovensko jezdili – pro změnu podporovali kupříkladu Schwarzenberg, Halík, Kocáb a další naši kavárenští výtečníci, ovšem na závadu evidentně nebylo a není. Ale asi není podpora jako podpora. 
 
Je to prostě všechno takový nový postdemokratický systém, v systému newspeaku možná přímo prosystémový systém. Zřejmě v rámci něho budoucí prezidentka promptně vyrazila do Česka navštívit Havlovu knihovnu a povečeřet se Schwarzenbergem, což samozřejmě žádné zasahování do našich politických záležitostí není. To dá rozum.
 
Ale to všechno je nedůležité. Důležité je, že duše již neutíká a kolo s novými plášti frčí jako nové.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 10.4. 2019 
7. dub, 2019
Je vcelku jedno, zda levičák je socan, zelený, pirát či eurobolševik. V hlavě mu to funguje stejně. A jak to funguje, když jde kupříkladu o byty?
 
Napřed vytvoří atmosféru, že výraz "developer" je takřka sprosté slovo, neboť každý developer je přece zločinec. Proč? Protože chce vydělávat. A protože chce vydělávat, chce investovat a stavět, čímž ale ohrožuje čolky, chřástaly a žáby, rozuměj krajinu a přírodu obecně, což je nutné mu v zájmu záchrany světa a klimatu zatrhnout.
 
Výsledek? Nestaví se. A když se nestaví, nejsou byty. Důsledek? Nájmy letí nahoru. Proč? Protože je jich nedostatek. A když je něčeho nedostatek, cena stoupá. Cena domů, bytů i nájemního bydlení. Čolci, chřástalové a žáby to neregistrují, lidé ano. Klima si dál dělá, co chce. 
 
A jak reaguje správný levičák? Myslíte, že přehodnotí přeregulovaná pravidla a kriminalizaci developerů? Kdepak. Vymyslí další regulaci. Nepřestane buzerovat developery, nýbrž začne buzerovat také majitele domů a vlastníky bytů. Takhle se na ty zbohatlíky musí! Vždyť co si to dovolují, že se svým majetkem nakládají, jak se jim zlíbí.
 
Teď naposledy piráti. Vyrazí kontrolovat elektroměry, jestli náhodou některé byty nejsou prázdné. Pamětníka komunistických časů hnedle ovane vzpomínka na staré pořádky. Máte moc velký byt? Šup, přidělíme vám podnájemníka. Máte prázdný byt? Tu máte romské nájemníky. A buďte rádi, že vám byt či celý dům nevyvlastníme. 
 
Pokrok nezastavíš. V dnešní progresivní terminologii se to nazývá demokratizace vlastnictví. Jak praví komunistický klasik: Vstanou noví bojovníci! Co na tom, že na Klinice.
 
Takže si to zobecněme. Levičák je prostě člověk, jenž s neutuchajícím entuziasmem řeší problémy, které by nevznikly a neexistovaly, kdyby je předtím sám nevytvořil. Nedosti na tom. Od občanů a voličů za své pokrokové aktivity vyžaduje vděk a hlasy. Má to neochvějnou logiku. Proč? Přece proto, že vaši důvěru, rozuměj – ty hlasy, potřebuje, aby vám mohl pomáhat. Ale nejenom hlasy. Potřebuje i vaše peníze. Proč? Inu, to je hloupá otázka. Přece proto, že taková pomoc něco stojí. Kdo by taky dobro páchal zadarmo, že?
 
Již z dávných dob víme, že socialismus je budoucnost lidstva. Moskvě se ta budoucnost v minulosti sice moc nepovedla, ale Brusel na tom nyní pracuje ještě usilovněji. Výsledek bude stejný. Proč?
 
Kdosi to definoval již přede mnou. Protože socialista je člověk, který žije z toho, že vám z vašich peněz nabídne výpomoc pro případ nouze, do které byste se ovšem nebyli dostali, kdyby vám peníze nesebral, aby vám tu výpomoc mohl aspoň slíbit, což v žádném případě neznamená, že ji určitě dostanete. 
 
Už tomu rozumíte? 
 
A propos. Lidová tvořivost bývá geniální. Víte, kdo to jsou Piráti? Mladí bolševici, jejichž hlavní programovou náplní je boj za to, aby v gulazích byla wifina zadarmo.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 7.4.2019 
6. dub, 2019
Politici a média hlavního proudu na běžné občany kašlou. Hájí zájmy elit a ukřičených menšin...
 
Výsledkem je, že normální lidé se od nich odpojili. Když chce prezident Trump něco sdělit, nepotřebuje k tomu kdysi mocná média, postačí mu Twitter. Podobně uvažují i další lidé. Kašlete na nás, namistrovaní novináři hlavního proudu? Vaše věc, váš problém. Nepotřebujeme vás. Dnes už existují i jiné cesty, jak komunikovat, kde hledat informace, co číst, co poslouchat, na co se koukat.
 
A jaká je reakce hlavního proudu? Přemýšlí, co dělá špatně? Nikoli. Vymýšlí, jak svobodný tok informací zastavit, jak alternativní média omezit. A tak i na kdysi zcela svobodný internet, respektive do kdysi zcela svobodných sociálních sítí vtrhla cenzura. Eufemisticky se to ale vydává za boj s fake news. Pročež se tu maže, banuje a blokuje. Hlavně na Facebooku, tedy na té úplně největší sociální síti. Mám s tím osobní zkušenost. Zrovna mi skončil 30denní nedobrovolný facebookový arest. Za co jsem ho vyfasoval, jsem už před měsícem popsal ZDE. (http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-nova-totalita-na-pochodu-d75-/p_spolecnost.aspx)
 
Ale nenechme se mýlit. Facebook a další sociální sítě jsou sice vykonavatelem, ale dělají to na objednávku současných mocenských elit. Proto také má tahle cenzura své politické znaménko. Pod záminkou všeobecné očisty a vynucované krasomluvy jsou cenzurovány jen některé názory.
 
Zavřít můžou, pustit musej. Nedá mi to, nemůžu se s vámi nepodělit o to, co jsem napsal Marku Zuckerbegovi a jeho poskokům. V iluzi, že si to přečtou, natož že se nad tím zamyslí, samozřejmě nežiju. Ostatně není to určeno pouze jim. Třeba se zamyslí jiní.
 
Milý Marku! 
 
Píšu Tobě a Tvým cenzorským pacholkům a elfím práskačům u příležitosti svého návratu z 30denního naprosto nesmyslného banu, 30denní blokace za obyčejný sarkasmus. Promiň, ale chováš se jako idiot. Nestačí Ti, že v České republice vyděláváš miliardy, ale daně tu neplatíš, ještě se v trojjediné roli prokurátora, soudce a kata povyšuješ nad naše zákony. Tím, že ve službách nové totality lidem bereš to nejcennější, totiž svobodu, konkrétně svobodu slova, ale nedosáhneš ničeho. Stejně jako tím ničeho nedosáhnou noví totalitáři, kterým posluhuješ. Stane se pravý opak. Lidé se ještě víc naštvou. Tohle nemůže dopadnout dobře. Také Tvojí vinou.
 
Tvoje zásady komunity, na které se alibisticky odvoláváš, uplatňované navíc naprosto hloupým a nesmyslným způsobem, rozhodně nemají vyšší sílu či platnost než zákony a Ústava naší země. 
 
Ústava České republiky, Listina základní práv a svobod, článek 17: (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná.
 
Milý Marku! Tím, že posluhuješ nové totalitě, ničemu dobrému nepomáháš. Jen a jen škodíš. Vyhrát ale nemůžeš. Ty ani všichni cenzoři světa. Svoboda je totiž jako mokrý jíl. Čím víc se mačká v dlaních, tím víc prokluzuje mezi prsty.
 
Polepši se. Ahoj!
 
Petr 
 
PS: Víš vůbec, Marku, jak idiotským způsobem Tvůj Facebook funguje? Když mi napaříš ban, nejen že nemůžu psát na svůj osobní profil, komentovat příspěvky druhých ani používat Messenger, ale hlavně (!!!) nemůžu obsluhovat ani své další fb-stránky, ty byznysové, na kterých jsem správcem či editorem. Fajn. Proč mě ale pak po celý měsíc, ty popleto, zároveň bombarduješ upomínkami a maily, že už jsem na nich dlouho nic nepostoval, ba dokonce, že jsem si na nich už dlouho nezadal žádnou reklamu a že to mám napravit? Nejsi Ty trochu na palici? Když mě blokuješ, ono to opravdu, ale opravdu nejde. Vzhledem k tomu, že u Tebe občas inzeruju, jsem vlastně Tvůj obchodní partner. Měl bys proto vědět, že solidní byznysmen se takhle hloupě a navíc prasácky ke svým obchodním partnerům nechová. 
 
PPS: Twl, Marku, teď mě to trklo. :) Jsi Ty vůbec solidní byznysmen?
 
Autor: Petr Štěpánek, Parubicko, ČR, 6.4.2019
 
Zdroj: