PETR ŠTĚPÁNEK

15. úno, 2020

S kolegou Josefem Provazníkem jsme poslali Marku Hilšerovi výzvu, aby rezignoval na mandát senátora...

Marek Hilšer je ostuda Senátu, ostuda parlamentu, ostuda Prahy 2, ostuda České republiky, ostuda demokracie. Jeho jednání je zavrženíhodné, nebezpečné, nedemokratické, totalitní, prostě ostudné.

Abyste tomu rozuměli. Ani na vteřinu nežiju v iluzi, že by člověk s tak pokřiveným charakterem, jako má senátor Marek Hilšer, snad naši výzvu vyslyšel. Ale myslím si, že podobným týpkům je třeba dávat ochutnat medicínu, kterou oni tak rádi ordinují jiným.

A co jsme Marku Hilšerovi napsali? Zde je plné znění našeho otevřeného dopisu.

(Ne)vážený pane Hilšere,

jako zvolený senátor jste se zavázal k následujícímu slibu: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Svůj senátorský slib jste však jako iniciátor petice 19 senátorů porušil, když jste bránil veřejně se angažovat jednomu z občanů, právě v jehož zájmu jste se přitom zavázal svůj mandát vykonávat.

A není to poprvé, kdy jste takto vážně pochybil.

Již při své kandidatuře do Senátu jste se vydával za nezávislého kandidáta, zatímco jste si založil politické hnutí Marek Hilšer do Senátu. Takže nyní inkasujete roční řádově milionový státní příspěvek za mandát prakticky do své vlastní kapsy. 

(Více ZDE: https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/glosa-marek-hilser-vydrbal-se-zakony.A181024_163727_p_politika_wag?)

Pane Hilšere, dopustil jste se tedy nejprve podvodu na voličích a poté jste prostřednictvím petice 19 senátorů vážně ohrozil fungování demokracie.

Jelikož jste se od svých antidemokratických aktivit nedistancoval, vyzýváme vás tímto k okamžité rezignaci a odchodu ze Senátu.

V Praze dne 12. 2. 2020

Autor:Petr Štěpánek, Praha, ČR, 15.2.2020


 

4. úno, 2020

Je 31. ledna Léta Páně 2020 pár minut před půlnocí...

Historický den, historické okamžiky. Opět se píší dějiny světa. Spojené království Velké Británie a Severního Irska po 47 letech opouští Evropskou unii. Opravdu nastává brexit. Na Parlamentním náměstí v Londýně se koná oslavný mítink. Davy nadšených lidí, moře vlajek, především těch britských, projevy, hudba, zpěv, mimo jiné We Are The Champions, šampaňské, trocha pyrotechniky, zvony. Na sídlo britského předsedy vlády v Downing Street 10 se na pozadí britských národních barev, modré, červené a bílé – mimochodem, stejných jako máme my – promítá odpočítávání času, kolik minut a sekund do brexitu ještě zbývá. Final Countdown, tahle píseň také zní.

Zpravodajský kanál veřejnoprávní České televize ČT24 je na přenos z Londýna také připojený, fakticky z něho ale téměř nic neukazuje. Pouze sem tam nějaký prostřih. Namísto toho ve studiu plkají bezejmenní jednobarevní hosté. Na Kavčích horách je celý den smutek, jsou potaženy černým flórem, chybí snad už jen černé stužky na klopách redaktorů. Objektivní nestranné zpravodajství? Zapomeňte!

Z příznivců a podporovatelů brexitu není do studia pozván nikdo. Ostatně kupříkladu česko-britského politologa Alexandra Tomského či česko-britského spisovatele a dramatika Benjamina Kurase jsem na obrazovce České televize neviděl ani nepamatuju, tak proč by tam měli být ausgerechnet teď, že? To přece dá (veřejnoprávní) rozum.

Těsně před půlnocí mluví na londýnském Parlamentním náměstí za bouřlivých ovací Nigel Farage, končící europoslanec, předseda Brexit Party a bývalý předseda UKIP, plamenný řečník, člověk, který svůj život zasvětil nezávislosti Velké Británie, muž, který právě slaví svůj životní triumf. Nic z jeho slov ale nesmějí diváci České televize slyšet. Namísto něho v ten čas pouští Česká televize ze záznamu promluvy Jeremy Corbyna, jenž se svojí Labour Party drtivě prohrál nedávné volby, irského (!) premiéra Lea Varadkara a předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, politické nuly, kterou si do svého čela může postavit snad právě jen takové společenství, ze kterého zrovna Velká Británie utíká.

Pokud chcete vědět, co se ten den v Londýně dělo a co kupříkladu říkal ten již zmiňovaný Nigel Farage, nesmíte se koukat na Českou televizi, kterou si povinně platíte, aby vás o všem zcela nezávisle, nestranně a objektivně informovala, nýbrž musíte na internet, kupříkladu na údajně dezinformační TV Raptor. Kvalita je sice nic moc, ale autenticita dokonalá. A Farage skvělý.

A propos, kdo o TV Raptor říká, že je dezinformační? Ano, odpovídáte správně. Mimo jiných čučkařů také Česká televize. Tak, a teď honem na poštu. Je třeba poslat na Kavčí hory dalších každoměsíčních 135 korun.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 4. 2. 2020


 

3. úno, 2020

Zapamatujte si těchto devatenáct jmen a vzpomeňte si na ně, až zase ve svém senátním obvodě půjdete volit:

Miroslav Adámek (Šumperk), Miroslav Balatka (Sokolov), Mikuláš Bek (Brno – město), Alena Dernerová (Most), Jiří Dientsbier (Kladno), Tomáš Goláň (Zlín), Marek Hilšer (Praha 2), Jan Horník (Karlovy Vary), Václav Chaloupek (Plzeň – město), Ladislav Kos (Praha 11), Václav Láska (Praha 5), Miroslav Nenutil (Cheb), Petr Orel (Nový Jičín), Zdeněk Papoušek (Brno – město), Přemysl Rabas (Chomutov), David Smoljak (Praha 9), Jan Sobotka (Trutnov), Jiří Vosecký (Česká Lípa) a Lukáš Wagenknecht (Praha 8).

Těchto devatenáct senátorských výtečníků vyzvalo dopisem Českou biskupskou konferenci, aby stáhla svoji nominaci Ing. Hany Lipovské do Rady České televize. Kdo je Hana Lipovská? Ekonomka a vysokoškolská učitelka, mladá, chytrá, charakterní žena s pevným konzervativním světonázorem. Vyzná se v číslech, umí argumentovat, publikuje. Učí na Masarykově univerzitě a externě spolupracuje s Institutem Václava Klause. Do Rady ČT ji nenavrhuje žádný legrační spolek z Horní Dolní, nýbrž ctihodná a vážená instituce.

Proč Lipovská vadí? Protože je kritická jak k České televizi, tak k samotné podstatě tzv. veřejnoprávnosti. Jinými slovy: Těch devatenáct senátorů nám říká, že povinností nás, kteří jsme vůči praxi či existenci České televize kritičtí, je platit povinné televizní poplatky, ale jinak musíme držet ústa, natož kandidovat do nějaké mediální rady, jež na Českou televizi dohlíží.

Je mi to nějak povědomé. Už Stalin říkal, není člověk, není problém. Takže když je problém s Českou televizí, nepustíme do rady žádné její kritiky, čáry máry, a je po problému. Asi tak nějak si to těch devatenáct sekerníků představuje.

Senátoři o sobě rádi mluví jako o pojistce demokracie. Jenže těchhle devatenáct kousků – a obavám se, že takových týpků hřaduje v Senátu víc, jen se pod tuhle lumpárnu nestihli spolupodepsat – spíš předvádí, že Senát je spolkem neobolševických zoufalců, kteří se skutečné demokracie, skutečné svobody slova a skutečné diskuse bojí jako čert kříže.

Co bude následovat? Dnes chtějí určovat, kdo smí a kdo nesmí kandidovat do mediální rady, zítra rozdají žluté hvězdy těm, kdo nesmějí chodit po chodníku a kandidovat do parlamentu. Kde tohle končí, už z historie známe.

Proti lidské hlouposti je nelepší bojovat s vtipem. A tak proti skandálnímu dopisu 19 senátorů, vystoupilo 19 synátorů. Mám tu čest patřit mezi ně. I vy můžete k našemu otevřenému dopisu, adresovanému zákonodárcům horní komory našeho parlamentu, svůj podpis připojit.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 3. 2. 2020


 

16. led, 2020
Trikolóra, zabydlující se na české politické scéně, asi začíná někomu setsakra vadit...
 
To se pak nelze divit, že se dějí věci. Ale začněme odjinud. Trend je obvykle důležitější než samotné číslo. To vám potvrdí každý analytik, který se zabývá průzkumy volebních preferencí. A jaké jsou trendy v případě volebních preferencí našich politických stran?
 
U Babišova ANO je stav setrvalý. Navzdory všem aktivitám spolku Milion chvilek včetně velkých protibabišovských demonstrací na Letné jeho předpokládaný volební zisk stále osciluje okolo 30 procent. Obdobně je tomu u ODS a Pirátů. Střídají se na pozici druhého na pásce, ale jejich preference se příliš nemění. A když, tak oproti volebnímu výsledku z roku 2017 spíše maličko dolů. Stále se drží kousek nad 10 procenty. Mohutná chvilkařská podpora není nic platná ani TOP09, STAN a Lidovcům. Dlouhodobě se pohybují těsně nad a někdy i pod 5 procenty. 
 
Plyne z toho ze všeho zajímavý závěr. Celé to chvilkařské třeštění včetně čtvrtmilionových letenských demonstrací, navíc mohutně medializovaných, ba přímo podporovaných především veřejnoprávní Českou televizí, nemá na preference politických stran prakticky žádný vliv.
 
Ale zpátky k Trikolóře. Jaký je trend u tohoto nováčka na české politické scéně? Od června její preference měsíc po měsíci dle nejrůznějších průzkumů pomaličku stoupají. Na přelomu listopadu a prosince prorazila poprvé pětiprocentní hranici. Je v tom úplně obyčejná logika. V červnu poslanci Václav Klaus ml. a Zuzana Majerová na tiskové konferenci oznámili vznik nového subjektu. V záři se konal ustavující sněm. Následně se ustavily krajské organizace a vznikly desítky místních organizací. Klaus s Majerovou poctivě objíždějí republiku, absolvovali desítky setkání a besed s občany. Publikují. Mluví. Argumentují. K Trikolóře se postupně přidávají další osobnosti. Zaznamenala raketový nárůst příznivců na sociálních sítích. Dle říjnového průzkumu CVVM je Klaus junior se 42 procenty nejdůvěryhodnějším českým politikem.
 
V opakovaných komunálních volbách ve Strakonicích se Trikolóra poprvé účastnila skutečného volebního klání. Jistě, její výsledek 3,32 není bůhvíjak oslnivý, ale do úvahy je třeba vzít svéráz těchto voleb. Bylo to spíše referendum o zdejším oblíbeném, leč dosti podpásovým způsobem odstaveném starostovi. Jeho formace v opakovaných volbách získala 65 procent, 10 procent utržila další místní uskupení. Všichni ostatní paběrkovali, neboť se mohli podělit pouze o zbývajících 25 procent. Zajímavé je jiné srovnání. Trikolóra ve Strakonicích dostala více hlasů než hegemon české politické scény ANO.
 
A teď najednou bác! Lednový průzkum agentury STEM Trikolóře z ničeho nic přisoudil 0,5 procenta? Co se v mezidobí odehrálo? Nic. Byly Vánoce.
 
Laskavý čtenář má proto na výběr ze dvou variant. Buď je to tak, že všechny ty teorie o trendech jsou naprostý nesmysl, anebo jsou výzkumníci z některých agentur prodejné děvky, které za peníze „vyzkoumají“ cokoli si objednatel zadá. A platí-li druhá varianta, můžeme také popřemýšlet, kolikpak asi tak náhlých 0,5 procenta pro nadějného politického konkurenta stojí? A kdopak si je objednává? No nic. Jak jsem napsal už na začátku, Trikolóra leckomu vadí. Proč? Protože je alternativou jak k Babišovi, tak ke stagnujícímu demobloku. A roste.
 
Možná ještě jedna drobná poznámka. Asi jste zaznamenali pokus slovenských poslanců zakázat zveřejňování volebních průzkumů 50 dnů před volbami. Opět máme na výběr. Buď to byl pokus o omezení informací, na které má volič právo, jak křičí Čaputová a její neziskovkářská kamarila, nebo to byl způsob, jak alespoň trochu přibrzdit nepoctivé agentury, jež cinknutými průzkumy, rozuměj dezinformacemi, deformují politickou scénu. Nezobrazují totiž realitu, nýbrž tlačí realitu tam a tak, jak si někdo zaplatil.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 16. 1. 2020
 
(Autor je členem Trikolóry.)
16. pro, 2019

Britové brexit nechtějí. To, že si ho odhlasovali v referendu, byl jen takový omyl...

Ve skutečnosti jsou proti brexitu, o čemž svědčí mohutné demonstrace na podporu setrvání Velké Británie v Evropské unii. Však také spousta Britů již prohlédla, že se nechali zmást tím mluvkou Faragem, který sice se svojí Brexit Party vyhrál evropské volby, ale to se stejně nepočítá, protože se to nepočítá. Vždyť ho v tom Evropském parlamentu nikdo nebere vážně, vždyť jen vyhrál volby. A pak se také nechali zmást neschopným Borisem, který neumí nic jiného než lhát. A navíc je to zmatkař.

Že si lidé odhlasovali brexit, vůbec nic neznamená, protože osvícený parlament zcela správně a oprávněně skutečný odchod Velké Británie účinně blokoval, protože to je ta správná demokracie, a ne, že si popletení lidé, kteří se nechali zmást nezodpovědným mluvkou a prolhaným zmatkařem, něco odhlasovali.

Moudrý vůdce opozice Corbyn sice kdysi byl pro brexit, a kromě toho je to ještě pomatený zapálený komunista, no co, každý se může někdy mýlit, ale nakonec se postavil na správnou stranu, takže vše je odpuštěno, kupředu, levá. Referendum je přece potřeba verifikovat jiným referendem, a když by náhodou zase nedopadlo tak, jak má správně dopadnout, bude třeba znovu masově protestovat, protože referenda nesmějí dopadat špatně. To má přece logiku.

A proto výsledek referenda nic neznamená, protože demonstrující příznivci setrvání Británie v Unii přece požadují úplně jiné referendum, vždyť vám to na obrazovkách ukazujeme den co den, referendum, které dopadne správně, a ne špatně, jako to referendum, které nedopadlo tak, jak by si přála Evropská unie, Brusel a Angela, která to s námi se všemi myslí dobře, protože wir schaffen das. A měli bychom proto přijmout i těch padesát syrských sirotků z Afghánistánu.

To, že se Boris stal premiérem a předsedou konzervativců, je jen takový historický omyl, protože ani jeho nikdo nebere vážně. Vždyť také v parlamentu úplně všechno prohrál, takže je vidět, jak je neschopný. A ty volby, co teď drtivě vyhrál, také nic neznamenají. Mnohem důležitější je Skotsko, protože moudří Skotové se zcela správně chtějí od Británie trhnout, aby mohli zůstat v Evropské unii, co na tom, že by pak teprve museli zahájit přístupové rozhovory, přičemž je naprosto jasné, že tenhle separatismus vůbec není separatismus, jako třeba ten katalánský, který si zaslouží obušky, protože tohle je správný separatismus, neboť prostě není separatismus jako separatismus.

A kdyby jen Skotové. Taky Irové. Ty severní. Tam také skoro všichni touží po Evropské unii, pročež se chtějí trhnout od Británie a sloučit se se zbytkem ostrova, aby mohli zůstat v Evropské unii. Z čehož ze všeho plyne, že ten Boris vlastně vůbec nic nevyhrál, protože ho čeká pěkná polízanice, a navíc je to zmatkař a lhář, ostatně mluví s ním už jenom ten už skoro odvolaný Trump, což je pro všechny ostatní ponaučení, že z Evropské unie se nevystupuje, protože stále platí stará léty i nejrůznějšími režimy prověřená a osvědčená hesla a nejvíc to „S Evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak!“

Z Londýna, Edinburghu a Belfastu zpravodajové ČT 09.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 16. 12. 2019