PETR ŠTĚPÁNEK

16. srp, 2019
Něco tak příšerného jsem neviděl, ani nepamatuju....
 
Pokud by tohle mělo být jakýmsi koncentrátem výsledku třiceti let budování demokracie v České republice, pak jsme těmi klíči zvonili naprosto zbytečně. To jsme zrovna mohli u moci ponechat starou bolševickou gardu. Tihle výtečníci totiž všechny Bilaky, Fojtíky, Jambory a jiné bolševické ideology hravě trumfují.
 
Podívejte se sami. Těch patnáct minut, které tomu věnujete, opravdu stojí za to. Uvidíte čtvrthodinový výlev čistokrevné totality. (https://www.youtube.com/watch?v=puVOwizzlHs)
 
Dvě individua, jež si sama o sobě myslí, že snědla veškerou moudrost světa, mudrují nad stavem naší společnosti, mistrují média, pomlouvají, urážejí, nadávají. A zároveň se navzájem ubezpečují, že jejich totalitní praktiky jsou přesně to, bez čeho náš svět nemůže existovat. Prostě ukázkoví majitelé jediné pravdy. Vše ostatní, co se nenachází v koridoru jejich totalitního nazírání na svět, je dle jejich scestného uvažování třeba vyeliminovat, zcenzurovat, zakázat.
 
Budovatelé nové totality
 
Drzost a sprostota, s jakou Jan Čulík a Bohumil Kartous konkrétní lidi vykazují z veřejného prostoru, a to jen proto, že tito lidé mají na svět a jeho fungování jiné názory než oni, je bezmezná. Kouzelné zároveň je, že názoru ostatních se bojí tak moc, že pod videem ani nepřipouštějí obvyklou diskusi. Nepochybuji, že vědí, že by se se zlou potázali. Byla by to smršť. Ale to jejich samolibou bohorovností nikterak neotřásá.
Někdo může namítnout, že jejich deklarované úsilí upozorňovat na lži či, jak se dnes říká, na fake news, je chvályhodné, jenže ono to takhle ve skutečnosti vůbec není. Onen boj proti fake news se totiž už dávno zvrhnul v potírání odlišných názorů. A tihle výtečníci se rozhodli, že právě oni a jen a jen oni mají právo rozhodovat, který názor je správný a který ne. 
 
Nemají na to právo! A tuhle větu třikrát podtrhávám. V demokracii mají právo vést polemiku. Ale nemají právo jiné názory eliminovat, odstraňovat, zakazovat.
Pokud dovolíme, aby podobná individua ovládla náš veřejný prostor, bude to znamenat konec demokracie. A jsme tomu blíž, než si možná uvědomujeme. Lidé tohoto totalitního ustrojení již dávno řádí na sociálních sítích, ve státní správě i v Bruselu. Mažou, cenzurují, blokují, banují, ba dokonce kriminalizují s takovým nasazením, že ve svém odporném nadšení vysoce překonávají i uvědomělé úderníky a modrokošilaté svazáky ze staveb socialismu.
 
Jana Čulíka osobně znám. Kdysi to býval zajímavý, originální, pracovitý chlapík a jeho Britské listy zajímavé alternativní médium, jež poskytovalo prostor nejrůznějším názorům. Kdysi jsem tam také občas psal. Ale to už je dávno. Mezitím se Čulík zacyklil uvnitř sebe samého, své názory povýšil na jediné správné, lidi jiných názorů vypudil a z Britských listů učinil doupě levicových pokrokářů.
 
Záměna příčiny a následku
 
A propos. Proč se lidé od médií hlavního proudu odvracejí? Proč jim nevěří? Protože se v nich svobodná diskuse a polemika nevede. Hlavní proud dnes nešíří informace, nýbrž propagandu. Stejně jako za komunistů. Proto lidé utíkají jinam. Sledujeme klasickou záměnu příčiny a následku. Řešením není potírání alternativních médií, nýbrž náprava hlavního proudu. Největší desinformační médium naší současnosti je Česká televize, nikoli alternativní weby, kam se zklamaní lidé uchylují. Kupříkladu takové Parlamentní listy, které dávají prostor všem názorům, odprava doleva, odshora až dolů, a ještě jednou zdůrazňuji slovo všem, leč které si nejrůznější Čulíkové a Kartousové přesto berou nejčastěji do úst, jsou na rozdíl od České televize otevřeným, vyváženým, všestranným, svobodomyslným, demokratickým médiem. 
Nějakou tu skutečnou lež či fake news náš svět přežije, ostatně lidé občas lžou či si vymýšlejí od úsvitu věků. Pravda je totiž jako olej a vždycky nakonec vyplave na povrch, i kdyby se sedmilháři celého světa sebevíc snažili. Žádné samozvané elfy, Čulíky, Kartouse a jiné cenzory k tomu ale nepotřebujeme. Co svobodnou společnost zabíjí a co demokracie nepřežije, je, když se jeden názorový proud prohlásí za jediný správný a jeho praporečníci svobodnou výměnu názorů a soutěž idejí potírají a likvidují.
 
Elfové & Milion chvilek
 
Elfové jsou v Tolkienových románech popisováni jako nejsličnější a nejmoudřejší ze všech ras. Česká realita je ovšem jiná. Čulík, Kartous a další elfové, jak si samozvaní, namistrovaní majitelé jediné pravdy říkají, jsou to nejodpornější, co nová doba, vykloubená ze svých tradic, přináší. Právě oni představují skutečnou hrozbu pro svobodu slova i svobodu jako takovou. 
 
Proč? Protože spíše než elfy připomínají Výbor pro veřejné blaho. Malé připomenutí historie: Tento výbor byl za francouzské revoluce odpovědný za tisíce poprav. Nejčastějším důvodem byla nedostatečná podpora nového režimu. Vláda výboru vešla do dějin jako vláda teroru. Tak daleko ještě nejsme, ale našlápnuto už máme.
 
Nemělo by nám v této souvislosti unikat, že právě Kartouse si svazáci z Milionu chvilek pro demokracii, přesněji spíše Milionu chvilek pro demagogii, pozvali jako jednoho z hlavních řečníků na letenskou demonstraci. Čtvrt milionů letenských demonstrantů by se proto možná mělo zamyslet nad tím, čemu dělají kompars. V tomto případě likvidaci svobody slova. 
 
Nalejme si proto čistého vína. Likvidace svobody slova ve svém důsledku znamená likvidaci demokracie. Nemyslím, že právě tohle většina z lidí, kteří přišli na Letnou protestovat proti Babišovi a jeho praktikám, chce. Ve skutečnosti to ale dělají. Někdo je k tomu totiž zneužívá. Asi by měli vědět, u čeho asistují. Babiš dříve či později zmizí, svobodu zničenou samozvanými bojovníky za jediný správný pohled na svět ale něco hned tak nevzkřísí. Minule nás opustila téměř na půl století.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 16. 8. 2019 
 
13. srp, 2019

Stále stejná parta, stále stejná jména, můžeme jim říkat havloidi, pravdoláskaři, pražská kavárna, věční petenti nebo jinak...

Na tom nesejde. Považují se za majitele jedné jediné správné pravdy, aktuálně se navíc stavějí do role jediných majitelů Listopadu 1989. Sami sebe považují za demokraty, ale běda, když není po jejich nebo když někdo vidí věci jinak. Třeba teď, když i jiní aktéři Velké sametové vzpomínají, co prožili, ba dokonce si dovolují poskytovat rozhovory a MF Dnes má tu drzost, že je tiskne.

Jednoho z těch, proti kterým protestují, docela dobře znám. Pavel Chalupa je herec, dabér, novinář, producent, organizátor festivalů, zakladatel světového romského festivalu Khamoro a festivalu židovské kultury Devět bran. V době Velké sametové byl studentem DAMU a členem stávkového výboru. Byl to právě on, kdo na jevištích Realistického a Národního divadla četl prohlášení studentů. Proč na něj mají pravdoláskaři pifku? Určitě také proto, že později v době televizní spacákové krize nestál na jejich straně, nýbrž na té správné, totiž na straně práva. To znamená proti všem těm zpovykancům, redaktorským, hereckým, politickým i jiným, co si sami pro sebe ukradli veřejnou televizi, která má být (a dodnes není) nás všech.

Jeho rozhovor na vrátnici České televizi, který tenkrát vedl s Martinem Mejstříkem, kdysi také studentským vůdcem, později senátorem i lůzrem a v době spacákového třeštění jedním ze zpovykanců, by měl vstoupit do dějin žurnalistiky. Režisér Radim Špaček svůj dokumentární film Bezesné noci, který televizní krizi zaznamenává, určitě netočil jako podporu Hodače, Bobošíkové a dalších, přesto tak dnes vyznívá. Proč? Přestože si Špaček zachoval profesionální odstup a děje na obou stranách barikády nijak nekomentuje, pouze zaznamenává, zpovykanost a svévole vzbouřenců z natočeného materiálu tak bije do očí, až je člověku stydno. A onen rozhovor, který spolu na vrátnici vedli dva bývalí spolužáci a sametoví revolucionáři, kteří už ale stáli na opačných stranách, opravdu stojí za to. Mejstřík v roli namistrovaného demagoga a majitele jediné pravdy, skromný Chalupa nikoli v roli, nýbrž jen jako bytostný demokrat, skoro se mi chce napsat galénovský.

Toho druhého, proti kterému petenti protestují, dnešního galeristu Jiřího Jaskmanického, neznám. Nicméně právě jemu se podařilo nachytat samozvané majitele Listopadu dokonale. To když obratem po jejich protestech zveřejnil dopis, jenž dokazuje, že mluví pravdu, když říká, že demonstraci na Albertově z titulu předsedy Městské vysokoškolské rady SSM organizoval právě on.

A kdo jsou ti věční petenti? Pořád ti samí, novinkou je jen zvýšená frekvence občanských demokratů, ale ani to u nové, fialové, „krajně středové“ ODS nepřekvapuje. Tentokrát jsou to tihle:

Michael Žantovský, Monika MacDonagh-Pajerová, Pavel Žáček, Ivan M. Havel, Dagmar Havlová, Daniel Kroupa, Marta Kubišová, Jan Ruml, Vladimír Mišík, Jiřina Šiklová, Jaroslav Hutka, Olga Sommerová, Fedor Gál, Michael Kocáb, Marek Benda, Jan A. Dus, Zuzana Roithová, Jan Hřebejk, Petr Zahradník, Petr Jarchovský, Andrea Sedláčková, Petr Hlaváček, Noemi Zárubová-Pfeffermannová, Marek Tomin, Jan Štern, Jiří Oberfalzer, Nataša Dudínská, Leoš Rousek, Vratislav Doubek, Ilona Knitlová, Jan Horník, Jindřich Štreit, Ondřej Zach, Petr Kolář, Josef Lustig, Eva Lustigová, Věra Roubalová Kostlánová, František Kostlán, Ivan Fišera, Jitka Vodňanská, Jan Vodňanský.
Nejhorší, co se může každému stát, je, že je směšný. Tihle komici na tom pracují vskutku usilovně.

A ještě dvě jedovaté poznámky:

Coby čtenáře, který si s opravdovým zájmem přečetl skvělou autobiografickou knihu Jitky Vodňanské Voda, která hoří, v níž autorka mimo jiné s velkou otevřeností vzpomíná na svůj dlouholetý partnerský vztah s Václavem Havlem i jeho razantní konec, opravdu pobavilo, když její podpis vidím na jednom papíru právě spolu se jménem Dagmar Havlové. (Ale teď mě napadá, že to snad přece jenom bude stejnojmenná manželka Ivanova, nikoli ta druhá Václavova. To by bylo opravdu pikantní.)

A propos. Kdovíjak by to v Listopadu asi dopadlo, kdybychom o pravdoláskařích už tenkrát věděli, co o nich víme dnes.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 13. 8. 2019


 

3. srp, 2019

Ještě před čtyřmi pěti lety to byl Facebook normální komunikační platforma, kde se spolu lidé normálně bavili, někdy hádali, občas si zanadávali...

Prostě normální život. Pak ovšem přišla migrační krize a islamizace starého kontinentu a eurounijní politické elity zavelely k boji proti fake news, rozuměj k cenzuře. A poslušný mopslík Zuckerberg panáčkuje. A jeho biřicové spolu s ním. Mažou, banují, blokují, cenzurují. Dokonce ani bolševici neblahé paměti nebyli tak výkonní.

„Jedno z největších dilemat, které řešíme, je, co na Facebooku dovolíme – a řešením tohoto problému trávíme hodně času. Jedná se o opravdový a velice důležitý oříšek. Chceme, aby Facebook byl místem, kde se můžete svobodně vyjadřovat a otevřeně sdílet s přáteli a rodinou. Zároveň, když jsou lidé na Facebooku, chceme, aby se vždy cítili vítáni a v bezpečí,“ dojímají se sami nad sebou správci Facebooku. Ve skutečnosti dělají pravý opak. Svobodnému vyjadřování brání, čímž štvou lidi proti sobě i bruselským politickým elitám.

Najde se politik, který se se vší svojí možnou váhou a odpovědností postaví na stranu svých spoluobčanů, kteří jsou dnes a denně uráženi nesmyslnými a hloupými, ale o to víc nebezpečnými cenzorskými zásahy osob spravujících zdejší Facebook? Co takhle pohnat tuhle firmu k soudu za pohrdání základními principy demokratické společnosti? Jsou k smíchu všichni ti troubové, kteří tuto zcela nepřijatelnou praxi omlouvají skutečností, že Facebook je soukromá firma. Ústava České republiky zaručuje svobodu slova, nikoli svobodu svévolného cenzorského řádění.

Facebooku se povedlo jediné. Dokonale zesměšnil sám sebe. Uplatňovat cenzuru, a ještě tak hloupým způsobem, jak to aktuálně provozuje, může pouze někdo, kdo to nemá v hlavě úplně v pořádku. Nevím, zda jsou facebookoví biřicové tak mimo realitu, že žijí v představě, že svým pokryteckým uplatňováním směšně idiotských, protože gumových a selektivních tzv. pravidel komunity něčeho dosáhnou, každopádně výsledky se již dostavily. Jejich boj proti „nenávisti“ plodí jediné: skutečnou nenávist. Nenávist k hloupým, směšným cenzorům i nenávist k celé pseudoliberální politické garnituře, jež si tohle nedůstojné, směšné běsnění objednala.
Nevím proč, ale nějak mi v téhle souvislosti asociuje dávná báseň Jiřího Wolkera U rentgenu. Zde je jen mírně aktualizovaný úryvek:

„I tuto tíhu, lékaři, já znám.
Však hlouběj, ke dnu, tělo prosvěťte mi!
Nejtěžší břímě naleznete tam.
Sotva je unáším. A jsem si jist,
až vypadne, že rozkymácí zemi.“

„Nejhlouběj, banovaný, vidím nenávist.“

Ano, takhle to dopadá, když svět řídí hloupí, směšní manipulátoři. Jejich idiotské snažení je zcela kontraproduktivní.

Básník, jenž miloval svět, měl a stále má pravdu.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 3. 8. 2019


 

13. čvc, 2019
Média hlavního proudu nás bombardují, jak je jejich stádovitým zvykem, jedním jediným správným pohledem na věc. Ale existují také jiné úhly pohledu...
 
Jimi oslovení právníci, politici, novináři a další vykladači Ústavy se předhánějí v tvrzení, že prezident musí při výměně ministra, jako je ta aktuální, obratem konat. Bez zbytečného odkladu. Fajn, takový výklad je jistě správný. Za normálních okolností. Jenže, co když okolnosti nejsou úplně normální a prezidentův odklad není zbytečný? Z prosté logiky plyne, že prezident pak neodkladně jednat nemusí.
 
Zrekapitulujme si stručně kauzu Staněk/Šmarda, tedy výměny ministra kultury za ČSSD. Předesílám, že žádný z aktérů této frašky, o kterých bude řeč, nepatří mezi mé politické favority. První, na co narazíme, je fakt, že tato bouře ve sklenici vody by se spíše měla jmenovat kauza Fajt, neb na jejím prvopočátku bylo odvolání generálního ředitele Národní galerie Fajta. Moc pěkně o tom píše Ladislav Jakl v článku nazvaném Případ Fajt hýbe českou politikou.
 
Když Staněk odvolal Fajta, udělal správnou věc. Fajtovo šafářování v Národní galerii a jeho finanční čachry nic jiného nezasluhovaly. Staňkova rodná strana však namísto toho, aby jej za to pochválila, se rozhodla, že ho zlikviduje. Proč? Protože jde na ruku vlivné kavárenské mediálně-kulturní frontě, jež Fajtovo odvolání považuje za útok na své pozice. A ČSSD jí populisticky nadbíhá.
 
Staněk se podvolil tlaku předsedy ČSSD Hamáčka a sám podal rezignaci. Prezident Zeman ji ale nepřijal. Proč? Jistě také proto, že ji Staněk evidentně nepodal z vlastní vůle, a především proto, že Fajtovo odvolání prezident chápe jako pozitivní krok, nikoli za důvod k likvidaci ministra.
 
Následně se tlaku sociálních demokratů podvolil také předseda vlády Babiš a prezidentovi podal návrh na Staňkovo odvolání. Prezident se ovšem ani tomuto aktu nepodvolil. Proč? Jistě také proto, že ani Babiš neodvolává Staňka z vlastní vůle. Ostatní důvody přetrvávají.
Sečteno, podtrženo: odejít z postu ministra ve skutečnosti nechce ani Staněk, odvolat jej ve skutečnosti netouží ani Babiš, vše se děje pouze pod tlakem a z plezíru ČSSD, jež bojuje o své vlastní přežití nad čarou pětiprocentního ponoru.
 
Tohle všechno vidí a samozřejmě také bere v potaz prezident republiky. Přičtěme k tomu, koho ČSSD hodlá namísto Staňka nominovat, totiž středoškoláka Šmardu bez jakýchkoli zkušeností s fungováním příslušného resortu, a je jasné, jaké jsou příčiny a důvody, proč prezident váhá, vyjednává, konzultuje, ale zatím nekoná.
 
Je Babiš povinen hnát prezidenta k Ústavnímu soudu kompetenční žalobou? Není. A není se ani co divit, že za těchto okolností se mu do toho nechce. Co měl udělat podle koaliční smlouvy, udělal. Návrh na odvolání podal. Dál si po pilátovsku myje ruce. Proč? Tohle není jeho boj. Popletové z opozice to sice prohlašují za jeho slabost, ale přání je tu evidentně otcem myšlenky. Navíc, nic nového by se Babiš nedozvěděl. Ústavní soud by shledal, že prezident má konat bez zbytečného odkladu. Ale to víme i dnes.  
 
Výše zmiňovaní právníci, politici, novináři a další vykladači Ústavy v zásadě tvrdí, že prezident je jakýsi automat na podpis, jenž nesmí koukat napravo ani nalevo a musí vykonat, oč jej žádá předseda vlády. Jenže kdyby to mělo být takhle, tedy že prezident nemá vůbec žádný prostor pro své vlastní uvážení, pak by přece zákonodárci do Ústavy napsali, že ministra odvolává předseda vlády, a prezidenta by do toho vůbec nezatahovali. Plyne z toho jediné: nějaký prostor pro své uvážení prezident má.
 
Jak velký? Všeobecná shoda panuje na tom, že má konat bez zbytečného odkladu. Pročež jsme zpátky u slova „zbytečný“. Je tenhle odklad zbytečný? Prezident si evidentně myslí, že není.
 
Aktuálně pokerový hráč Zeman upustil trochu páry z papiňáku, když oznámil, že Staňka z vlády odvolá k 31. červenci, což ovšem vůbec neznamená, že jmenuje Šmardu. Ale jestli se tak opravdu stane, teprve uvidíme, neb v mezidobí se může přihodit ještě ledacos, včetně toho, že ČSSD už tou dobou nebude vládní stranou. Což by vůbec nebyla špatná zpráva. Každopádně nás ještě čeká veselé léto.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 13. 7. 2019
4. čvc, 2019
„Kreténi ubozí, košťata rasistická, do hoven Afriky vás na měsíc strčit, ony by vás ty kecy přešly, fuj tajksl… 
 
Ahoj kundo, jsou to Rusové, ukrajinští dělníci jsou mí přátelé, píčo, a jsou mi vděční za zlepšení jejich podmínek životních, zdechlý, bezcenný debile, jinak už jsem deklaroval, že Řeporyje by několik uprchlíků bez problémů zvládly, vypíčená nulo, takže no problém. Pěkný den, mrdko.“ 
 
Tímto způsobem na Facebooku komunikuje Pavel Novotný, nová hvězda nové fialové ODS, starosta Řeporyjí. Správcům, zakazovatelům, dohlížitelům, biřicům, elfům, odstřelovačům – nevím, jak přesně je pojmenovat – Facebooku to ale evidentně nevadí, neb je to asi v souladu se zásadami komunity, na které se provozovatelé Facebooku v jiných případech při každé příležitosti odvolávají.
 
Proč některé excesy nevadí, zatímco jiné, častokrát namnoze spíše směšné, ba přímo vymyšlené než skutečné, Facebook nemilosrdně trestá? Musíte mít ty správné názory. Musíte být sluníčkář a vítač, musíte masovou migraci považovat za pozitivní věc, musíte plíživou islamizaci velebit jako obohacení Evropy, musíte spolu se svatou Gretou třeštit o klimatické apokalypse, musíte být eurohujer, musíte tradiční rodinu a dvě pohlaví považovat za přežitek popletené minulosti a tak dále a tak dále… 
 
Pokud tuhle víru nevyznáváte, má na vás Facebook jiný metr. Cosi utrousíte, ani to nemusí být něco zásadně nepatřičného a už vás mažou a nádavkem vám napaří 30 dní ban. Prostě vám zavřou ústa. Dovolání není prakticky žádné. Sice se snažíte komunikovat, ale je to, jako když mluvíte do zdi. Reakce žádná. Velký facebookový bratr se s vámi zásadně nebaví. Vlastně ani nevím, jak to ve střevech Facebooku funguje. Do jaké míry vás odstřeluje nějaký automat či kde sedí a bdí nějaký živý člověk. Ale nějací konkrétní lidé, kteří tuhle jednostrannou cenzuru praktikují, někde, i tady v České republice, nepochybně existují a netřeba pochybovat, z jakých kruhů se rekrutují.
 
Když za pomoci sociálních sítí zvítězil Obama, byl to šikovný chlapík, jenž jde s dobou. Když také za pomoci sociálních sítí zvítězil Trump, byl to prý podvod, pročež se vymýšlejí způsoby, jak tomu příště zabránit. Samozřejmě, ve skutečnosti je to o trochu složitější, ale i takhle ve zkratce se dá vyjádřit nové paradigma, jež ovlivňuje fungování současného Facebooku.
 
Před čtyřmi pěti lety to ještě bylo docela svobodné médium. Pak na něj mocipáni, možná přesněji mocisoudruzi současného hlavního liberálně demokratického proudu, co není ani liberální ani demokratický, zaklekli a vynucují si, aby si nasadil roubík. Respektive, aby někomu nasadil roubík. Selektivně. Oficiálně se tak děje pod záminkou boje proti fake news, jenže ve skutečnosti se jedná o cenzuru pouze jistých názorů. Je to geniálně jednoduché. Jiné názory na svět a jeho fungování sluníčkáři a s nimi spojení politici a novináři prostě označí za fejky. Fejky se mažou, lidé banují. „Není člověk, není problém,“ říkal už jistý Stalin.
 
Už slyším ty tradiční hlasy. Facebook je soukromý podnik, může si dělat, co chce. Hloupější věta snad ani neexistuje. Restaurace jsou také soukromé podniky, železniční dopravci jsou také soukromníci, poštovní přepravci také, hotely, prodejny, supermarkety jakbysmet, a přesto si žádný z nich nemůže dělat, co chce.
 
Sociální sítě se staly fenoménem současné společnosti. Facebook už dávno není platformou, kde si lidé povídají pouze o tom, kdo s kým chodí, kde byli na výletě, kam pojedou na dovolenou či co měli k obědu. Řeší se tu také politika, vede se tu politická soutěž a někdy doslova politický boj. 
 
Jestliže všechny názorové proudy nemají stejné podmínky, není ta soutěž férová. Naopak je to cesta zpět do totality. Přesně tohle dělali komunisté i nacisté. Zavírali lidem ústa. A když to nestačilo, zavírali i lidi. Přesně tam i Facebook opět míří.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 4.7.2019