PETR ŠTĚPÁNEK

16. říj, 2019

Nedávno jsem napsal: „Nikoli podle řečí, ale podle skutků poznáte je"...

Tento týden se mají v poslanecké sněmovně schvalovat výroční zprávy Rady České televize. Jedině jejich neschválení může vést k personálním změnám jak v managementu České televize, tak v Radě ČT.

Jak myslíte, že se zachová Babiš a ANO? Spadne mu zase srdce do kalhot, jako když na něj Česká televize loni zadupala v souvislosti s mojí nominací do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání?“

A už je to tady! Zástupci koaličních stran ANO a ČSSD oznámili, že se dohodli, že schválení výročních zpráv podpoří. Co k tomu říct?

Že schválení zpráv podpoří TOP 09, jíž ta televize prakticky patří, že ji podpoří pokrevní bratři Topky ze STAN, ODS či KDU-ČSL, že ji podpoří eurohujerští Piráti či že ji podpoří zoufale podměreční a Českou televizí protežovaní sociální demokraté, na tom není nic nelogického. Vrána k vráně sedá, tak proč nepřikrýt zoufalou jednostrannost zpravodajství a publicistky z Kavčích hor, proč nepřikrýt českotelevizní finanční čachry, proč nepřikrýt šílený střet zájmů generálního ředitele Dvořáka, třeba z toho zase něco kápne. Ale že schválení zpráv hodlá podpořit rovněž Babišovo ANO, jež tím zrazuje nejen prakticky všechny své voliče, nýbrž popírá i samo sebe, tak to mi hlava opravdu nebere. Takhle bezzásadově se politika prostě dělat nemá.

No jo no, jak říkám. Nikoli podle řečí, nýbrž podle skutků poznáte je. Je třeba si to zapamatovat.

A propos. Vidět, jak se na tiskové konferenci za zoufale nehospodárnou a zoufale jednostrannou Českou televizi bijí ausgerechnet političtí zoufalci se sociálním cítěním za peníze druhých, v tomto případě za peníze nebohých, protože nedobrovolných televizních poplatníků, totiž Maláčová, Dolínek a Valachová, je nejen zábavné, ale hovoří to prakticky za vše.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 16. 10. 2019


 

12. říj, 2019
Tohle nevymyslíš!
 
ODS nazvala svůj nový program Země, která vítězí. To je vskutku mimořádně legrační. Skoro to vypadá, jako by občanští demokraté velebili éru Andreje Babiše. Oni to tak samozřejmě nemyslí, ale tahle marketingová zmatenost je fakt kouzelná.
 
Stejně tak zoufalý je ideový posun, který občanští demokraté, kteří už dnes nejsou ani občanští ani demokraté, pod vedením Petra Fialy v posledních letech nastoupili. Kdysi pravicová strana, jež vyznávala trh bez přívlastků, kdysi euroskeptická strana, jež tvrdě kritizovala deficit demokracie v Evropské unii, a kdysi ideově pevná strana, jež se vysmívala všem těm genderismům, enviromentalismům, homosexualismům, feminismům i jiným šíleným ismům, tak nějak zpravdoláskovnatěla, zezelenala a zeurohujerovatěla.
 
Petr Hájek kdysi napsal knížku nazvanou Smrt ve středu. Smrt nikoli uprostřed týdne, nýbrž smrt ve středu politického spektra. Přesně tam dnes současná ODS, jež postupně opustila principy, na kterých byla založena, míří. Prostě zprava doleva. Nic překvapivého. To je osud všech, kteří zapomenou na svoji někdejší svobodymyslnost.
 
Aktuálně k tomu můžeme ještě přičíst návštěvu předsedy ODS Petra Fialy v Řeporyjích, kam přijel podpořit místního hulváta Pavla Novotného, svého povedeného spolustraníka a toho času zdejšího starostu, novou hvězdu nové ODS, který chce své politické protivníky hezky po bolševicku věšet, a je vymalováno. Na fialovo.
 
Vlastně je to docela logické. Od modré k červené vede cesta přes fialovou.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 12. 10. 2019
8. říj, 2019

Kdyby předtím nezemřel Gott a neběžela ta trapná debata o státním pohřbu, nikoho by ani ve snu nenapadlo pohřbívat i Vlastu Chramostovou se státními poctami...

Dozajista by se jí dostalo zaslouženého i důstojného rozloučení v Národním divadle, zavzpomínali by kolegové i vděční diváci, kteří ji měli rádi. Dělat z ní uměleckou či morální ikonu je však poněkud nepřípadné, protože dvojsečné.

Hodnotový svět některých lidí je opravdu podivný. Ti samí lidé, kteří se můžou zvencnout z toho, že státní pohřeb či něco podobného by měl mít člověk, jenž se bez jakékoli nadsázky stal neopakovatelným fenoménem, národním symbolem a jedinečnou legendou – však se stačí podívat na to nekonečné moře svíček a květin na Bertramce –, a neúnavně vytahují jeho podpis pod něčím, pod co se z existenčních důvodů podepsal téměř každý, kdo tehdy v kumštu něco znamenal, tak ti samí lidé bez mrknutí oka prosazují stejnou poctu pro herečku, jejíž podpis sice pod Antichartou nenajdeme, neboť hrát nemohla, protože jedna parta komunistů po osmašedesátém zlikvidovala jinou partu komunistů a ona holt patřila do té druhé party, leč najdeme jej nejen na přihlášce do KSČ, nýbrž dokonce i na vázacím aktu k StB, přičemž to, že se se svojí problematickou minulostí později čestně vyrovnala, na věci jaksi nic nemění.

Nebo teď snad budeme každého napraveného komunistu z padesátých let pohřbívat se státními poctami?

A jsme u jádra věci. To je přesně důvod, proč tolik lidí nemá rádo osmašedesátníky. Ze všeho nejvíc milují sami sebe, pročež se už padesát let sami nad sebou dojímají. Leč ani to jim nestačí. Ještě se navzájem vyznamenávají, protežují a adorují. Naposledy Rychetský. Realita je ovšem taková, že na co sáhli, to zkazili.

Ano, hodnotový svět ne některých, nýbrž zcela přesně definovatelných lidí je opravdu podivný. Zajímavé!

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 8. 10. 2019


 

4. říj, 2019
Jak už to tak bývá, i všechno zlé a smutné je k něčemu dobré... 
 
Teď aktuálně smrt Karla Gotta. Definitivně prasklo, co je celá jedna zdejší společenská a politická garnitura zač. A je úplně jedno, zda jí říkáme kavárna, pravdoláska, havlérka či jinak.
 
Snad u žádné jiné skupiny lidí neexistuje tak propastný rozdíl mezi tím, jak vysoké mínění sami o sobě mají, a tím, jací ve skutečnosti jsou.
 
Stěžují si, že společnost je rozdělená, ale sami neúnavně kopou další a další příkopy. Zaklínají se pravdou a láskou, ale prýští z nich jen a jen lež a nenávist. Takže na sociálních sítích i jinde to aktuálně vypadá, jako by na těle společnosti prasknul vřed, z něhož se valí spousta hnisu.
Nevěříte? Tak mrkněte na Twitter nebo nakoukněte do Šafrovy pseudonovinářské nálevny.
 
Blíží se 30. výročí sametového Listopadu. Havlovo nejznámější heslo mají tihle elitářští týpci stále na rtech, ale svými skutky z něj vypouštějí jedno slůvko. Předložku „nad“. Pročež nejznámější Havlův bonmot dnes zní takhle: „Pravda a láska musí zvítězit lží a nenávistí!“ 
 
Ale ještě je třeba dodat, že ta jejich pravda a láska už dávno nemá se skutečnou pravdou a láskou vůbec nic společného. Dokonale tahle krásná slova zprofanovali. 
 
Jsou pouze dvě možnosti. Buď odkaz posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla vůbec nepochopili, anebo je ten odkaz jiný.
 
Zda je to tak, či tak, nechť si každý odpoví sám. Každopádně je to ale špatná a smutná zpráva.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 4. 10. 2019
 
 
30. zář, 2019
Trikolóra volá ve svém programu po návratu normálního světa. Myslím, že by se to mělo týkat i novinařiny...
 
Možná už jsem trochu paranoidní, ale některé novinářské postupy opravdu nechápu. Třeba tu záhadnou potřebu zdůrazňovat, že Václav Klaus mladší neměl na ustavujícím sněmu Trikolóry při volbě předsedy soupeře. 
 
A proč by ho, proboha, měl mít? Proč by speciálně na ustavujícím sněmu měl mít soupeře někdo, kdo si nový politický subjekt vymyslel, vydupal ze země, vypiplal, založil, zaregistroval, prostě někdo, kdo ho přivedl na svět? Co je to za nesmysl? Pokud tedy ale pisatel nechce jaksi implicitně naznačit, podívejte se, co je to za ptáčky, ta Trikolóra, žádná demokracie tam není, ani nedostanou na výběr, koho si zvolit do čela. 
 
Existuje přece dávná politická, nebo spíše politologická poučka, možná přesněji bonmot, že lídr se nevolí, ten prostě je. Anebo není. V Trikolóře je! Tečka. Nebo spíš vykřičník!
 
Pokud hádáte, že takhle zareagovala Česká televize na svém zpravodajském kanálu ČT24, hádáte samozřejmě správně. Ustavující sněm Trikolóry víceméně ignorovala, ale zcela „zásadní“ informaci, že Klaus junior neměl soupeře, samozřejmě neopomenula zdůraznit. Viz první obrázek. 
 
Poněkud to nekoresponduje s jejím informováním o sjezdu nové slovenské strany Za ľudí, který proběhl ve stejný den. O tom, že ani bývalý slovenský prezident Andrej Kiska, jenž stanul v jejím čele, neměl coby její zakladatel žádného soupeře, nepadlo samozřejmě ani slovo. Viz druhý obrázek.
 
Dát do kraulujícího titulku zcela neutrální informaci, že: „Poslanec Václav Klaus mladší se stal předsedou nového hnutí Trikolóra,“ tedy obdobnou, jakou na Kavčích horách vypustili v případě slovenského exprezidenta, je zřejmě nad síly našich veřejnoprávních mistrů. Zato nenápadná manipulace jim jde skvěle.
 
Pozadu nezůstal ani Český rozhlas. Cestou z brněnského sněmu Trikolóry jsem se ze zpráv na Radiožurnálu dozvěděl, že bývalý slovenský prezident Kiska stanul v čele své nové strany. O novince na české politické scéně nic. 
 
A propos, pokud mě paměť neklame, a mě paměť obvykle neklame, vzpomínám, že když měla před časem sjezd neparlamentní Strana zelených, pokrývala ho Česká televize celodenním zpravodajstvím včetně přímých vstupů. Ale parlamentní Trikolóra je samozřejmě něco úplně jiného. Pro propagandisty z Kavčích hor zcela jistě.
 
A takhle my si tu s našimi novináři z hlavního proudu žijeme. A platíme je.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 30. 9. 2019