PETR ŠTĚPÁNEK

8. říj, 2019

Kdyby předtím nezemřel Gott a neběžela ta trapná debata o státním pohřbu, nikoho by ani ve snu nenapadlo pohřbívat i Vlastu Chramostovou se státními poctami...

Dozajista by se jí dostalo zaslouženého i důstojného rozloučení v Národním divadle, zavzpomínali by kolegové i vděční diváci, kteří ji měli rádi. Dělat z ní uměleckou či morální ikonu je však poněkud nepřípadné, protože dvojsečné.

Hodnotový svět některých lidí je opravdu podivný. Ti samí lidé, kteří se můžou zvencnout z toho, že státní pohřeb či něco podobného by měl mít člověk, jenž se bez jakékoli nadsázky stal neopakovatelným fenoménem, národním symbolem a jedinečnou legendou – však se stačí podívat na to nekonečné moře svíček a květin na Bertramce –, a neúnavně vytahují jeho podpis pod něčím, pod co se z existenčních důvodů podepsal téměř každý, kdo tehdy v kumštu něco znamenal, tak ti samí lidé bez mrknutí oka prosazují stejnou poctu pro herečku, jejíž podpis sice pod Antichartou nenajdeme, neboť hrát nemohla, protože jedna parta komunistů po osmašedesátém zlikvidovala jinou partu komunistů a ona holt patřila do té druhé party, leč najdeme jej nejen na přihlášce do KSČ, nýbrž dokonce i na vázacím aktu k StB, přičemž to, že se se svojí problematickou minulostí později čestně vyrovnala, na věci jaksi nic nemění.

Nebo teď snad budeme každého napraveného komunistu z padesátých let pohřbívat se státními poctami?

A jsme u jádra věci. To je přesně důvod, proč tolik lidí nemá rádo osmašedesátníky. Ze všeho nejvíc milují sami sebe, pročež se už padesát let sami nad sebou dojímají. Leč ani to jim nestačí. Ještě se navzájem vyznamenávají, protežují a adorují. Naposledy Rychetský. Realita je ovšem taková, že na co sáhli, to zkazili.

Ano, hodnotový svět ne některých, nýbrž zcela přesně definovatelných lidí je opravdu podivný. Zajímavé!

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 8. 10. 2019


 

4. říj, 2019
Jak už to tak bývá, i všechno zlé a smutné je k něčemu dobré... 
 
Teď aktuálně smrt Karla Gotta. Definitivně prasklo, co je celá jedna zdejší společenská a politická garnitura zač. A je úplně jedno, zda jí říkáme kavárna, pravdoláska, havlérka či jinak.
 
Snad u žádné jiné skupiny lidí neexistuje tak propastný rozdíl mezi tím, jak vysoké mínění sami o sobě mají, a tím, jací ve skutečnosti jsou.
 
Stěžují si, že společnost je rozdělená, ale sami neúnavně kopou další a další příkopy. Zaklínají se pravdou a láskou, ale prýští z nich jen a jen lež a nenávist. Takže na sociálních sítích i jinde to aktuálně vypadá, jako by na těle společnosti prasknul vřed, z něhož se valí spousta hnisu.
Nevěříte? Tak mrkněte na Twitter nebo nakoukněte do Šafrovy pseudonovinářské nálevny.
 
Blíží se 30. výročí sametového Listopadu. Havlovo nejznámější heslo mají tihle elitářští týpci stále na rtech, ale svými skutky z něj vypouštějí jedno slůvko. Předložku „nad“. Pročež nejznámější Havlův bonmot dnes zní takhle: „Pravda a láska musí zvítězit lží a nenávistí!“ 
 
Ale ještě je třeba dodat, že ta jejich pravda a láska už dávno nemá se skutečnou pravdou a láskou vůbec nic společného. Dokonale tahle krásná slova zprofanovali. 
 
Jsou pouze dvě možnosti. Buď odkaz posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla vůbec nepochopili, anebo je ten odkaz jiný.
 
Zda je to tak, či tak, nechť si každý odpoví sám. Každopádně je to ale špatná a smutná zpráva.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 4. 10. 2019
 
 
30. zář, 2019
Trikolóra volá ve svém programu po návratu normálního světa. Myslím, že by se to mělo týkat i novinařiny...
 
Možná už jsem trochu paranoidní, ale některé novinářské postupy opravdu nechápu. Třeba tu záhadnou potřebu zdůrazňovat, že Václav Klaus mladší neměl na ustavujícím sněmu Trikolóry při volbě předsedy soupeře. 
 
A proč by ho, proboha, měl mít? Proč by speciálně na ustavujícím sněmu měl mít soupeře někdo, kdo si nový politický subjekt vymyslel, vydupal ze země, vypiplal, založil, zaregistroval, prostě někdo, kdo ho přivedl na svět? Co je to za nesmysl? Pokud tedy ale pisatel nechce jaksi implicitně naznačit, podívejte se, co je to za ptáčky, ta Trikolóra, žádná demokracie tam není, ani nedostanou na výběr, koho si zvolit do čela. 
 
Existuje přece dávná politická, nebo spíše politologická poučka, možná přesněji bonmot, že lídr se nevolí, ten prostě je. Anebo není. V Trikolóře je! Tečka. Nebo spíš vykřičník!
 
Pokud hádáte, že takhle zareagovala Česká televize na svém zpravodajském kanálu ČT24, hádáte samozřejmě správně. Ustavující sněm Trikolóry víceméně ignorovala, ale zcela „zásadní“ informaci, že Klaus junior neměl soupeře, samozřejmě neopomenula zdůraznit. Viz první obrázek. 
 
Poněkud to nekoresponduje s jejím informováním o sjezdu nové slovenské strany Za ľudí, který proběhl ve stejný den. O tom, že ani bývalý slovenský prezident Andrej Kiska, jenž stanul v jejím čele, neměl coby její zakladatel žádného soupeře, nepadlo samozřejmě ani slovo. Viz druhý obrázek.
 
Dát do kraulujícího titulku zcela neutrální informaci, že: „Poslanec Václav Klaus mladší se stal předsedou nového hnutí Trikolóra,“ tedy obdobnou, jakou na Kavčích horách vypustili v případě slovenského exprezidenta, je zřejmě nad síly našich veřejnoprávních mistrů. Zato nenápadná manipulace jim jde skvěle.
 
Pozadu nezůstal ani Český rozhlas. Cestou z brněnského sněmu Trikolóry jsem se ze zpráv na Radiožurnálu dozvěděl, že bývalý slovenský prezident Kiska stanul v čele své nové strany. O novince na české politické scéně nic. 
 
A propos, pokud mě paměť neklame, a mě paměť obvykle neklame, vzpomínám, že když měla před časem sjezd neparlamentní Strana zelených, pokrývala ho Česká televize celodenním zpravodajstvím včetně přímých vstupů. Ale parlamentní Trikolóra je samozřejmě něco úplně jiného. Pro propagandisty z Kavčích hor zcela jistě.
 
A takhle my si tu s našimi novináři z hlavního proudu žijeme. A platíme je.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 30. 9. 2019
26. zář, 2019

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch je hlupák, pokud tvrdí, že zákonem o nulové toleranci k alkoholu se podařilo zachovat nulu alkoholu v krvi vodáků a cyklistů...

Nic není vzdálenějšího pravdě! Vodáci i cyklisté budou na řekách, cyklostezkách i silnicích dál pít alkoholické nápoje úplně stejně, jako je pili dříve, ať už v době, kdy onen přitroublý zákon ještě neplatil či o něco později, kdy už vstoupil v platnost.

To, co ministr zdravotnictví Vojtěch spolu s dalšími popletenými poslanci spáchal, je jen a pouze další legislativní zločin. Proč zločin? Protože další a další zaplevelování naší legislativy normami, které lidé prostě nemohou brát vážně, a tedy se jimi ani nebudou řídit – a dodejme, že právem –, nic dobrého nepřináší. Naopak. Vede to pouze k vlažnému přístupu i k jiným zákonům, které bychom naopak vážně brát měli.

Pouze dokonalý ignorant si může namlouvat, že podobnými legislativními nesmysly bojuje proti alkoholismu. Cyklista, který si na vinařské cyklostezce dá dvojku vína, ani vodák, jenž v parném létě svlaží hrdlo půllitrem piva, prostě není alkoholik, nýbrž normální člověk. A že si někdo dá víc? To bylo, je a bude. Hloupý zákon na tom nic nezmění, pouze kriminalizuje i normální slušné lidi, kteří nic zavrženíhodného neprovádějí.

Přičtěme k tomu ještě, že ve většině civilizovaných zemí je tolerovanou hranicí hladiny alkoholu v krvi 0,5 promile, že to platí nikoli pro vodáky či cyklisty, ale přímo pro řidiče motorových vozidel, a že to k žádným alkoholickým masakrům na silnicích nevede, a naše svatouškovské neštěstí je hotovo, neboť společenské pokrytectví pak doslova kvete.

Staré známé „dura lex, sed lex“, tedy „tvrdý zákon, ale zákon“, tu neplatí. Platí „blbý zákon, žádný zákon“.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 26. 9. 2019


 

14. zář, 2019
V normální zemi obvykle řídí zahraniční politiku ministr zahraničních věcí. Jenže my nemáme ministra zahraničních věcí, nýbrž Pocheho podržtašku Petříčka, jehož kdokoli svéprávný nemůže brát vážně...
 
A tak naši zahraniční politiku a vztahy k jiným státům formují samozvaní, hloupí, ale o to více namistrovaní starostové.
„Pusťte nás na ně!“ křičeli ve své předvolební reklamě Piráti. A na koho vyrazil pražský primátor Hřib? Na Čínu! A výsledek? Symfonikové a další muzikanti jsou v důsledku jeho bezmezné nadutosti a arogance bez práce. 
 
Stateční zastupitelští rekové z Prahy 6 na čele s hrdinným starostou Kolářem pro změnu vyrazili na zteč proti neexistujícímu Sovětskému svazu, jejž s nadstandardní prostomyslností zaměňují za Rusko, personifikované sošným stařičkým maršálem. Co na tom, že tu nebývalou „odvahu“ nabrali jaksi až s 30letým zpožděním, ba dokonce 50 let po maršálově instalaci.
 
A kdo že si to Petříčka a další podobné socanské týpky nabral do vlády?
 
Předseda vlády se doma tváří jako velký vlastenec, ale jeho europoslanci se v Bruselu bratříčkují s těmi nejumanutějšími eurobolševiky. S těmi, kteří všem, co svět a jeho budoucnost vidí jinak, chtějí hezky po bolševicku zavřít ústa. A aby to bylo dokonalé, do funkce nejvyšší cenzorky, pardon, komisařky pro evropské hodnoty, jež ale nejsou ani evropské, ani hodnoty, dosadili Andrejovu Věrku.
 
Jablko ovšem nepadá daleko od stromu. Zatímco maminka bude velet novodobým unijním Koniášům, její dcerka spolu s dalšími podobně stiženými eurosvazáky bdí nad čistotou sociálních sítí, jinými slovy ve jménu jediné Pravdy a nejspíš i genderově vyvážené Lásky nahlašuje, nahlašuje a nahlašuje. Co na tom, že podobným lidem se dříve říkalo udavači či konfidenti.
 
Pokrokáři všech zemí, spojte se! Kupředu, levá!
 
A takhle my si tady žijeme.
 
------------------------------
 
Když se druhý nejbohatší člověk v zemi na chvilku převlékne za malého či středního podnikatele, aby na Čapák zinkasoval 50 dotačních mega, není pochyb o tom, že je to hanebné šméčko. 
 
Ještě větší šmé ovšem je, když orgánům činným v trestním řízení trvá nekonečné čtyři roky, aby rozhodly, zda ono morální šméčko je či není také v rozporu se zákonem. Zamořit kvůli oné nekonečnosti politickou atmosféru země na několik let až k nesnesitelnosti, ba dokonce ovlivnit tím několikery volby je totiž zločin úplně největší. 
 
A tihle hlemýždí státní zástupci by chtěli být neodvolatelní, nekontrolovatelní a totálně nezávislí, nejspíš i na zákonech.
Běs!
 
A propos, Pavle Zemane, pane nejvyšší! Hic Rhodus, hic salta!
 
Nejvíc líto je mi ovšem eurosvazáků z Miliónu chvilek a propagandistů z České televize. Teď aby narychlo přepisovali všechny listopadové scénáře.
 
Autor: Petr Štěpánek, Praha, ČR, 14. 9. 2019