PETR ŠTĚPÁNEK

12. bře, 2020

Poslouchal jsem rozpravu, co probíhala ve sněmovně před volbou členů Rady České televize...

A dojal jsem se nad vystoupeními opozičních poslanců, jak se pohoršovali nad jedním mailem, který hodnotil kandidáty. Jen nevím, kde všichni tihle svatouškové byli, když jim Milion chvilek před volbou do Rady pro vysílání rozeslal hnusný, nactiutrhačský, denunciační, podpásový, dezinformační mail, který se týkal mojí osoby. Inu, stáli v pozoru a sráželi paty. Můj závěr? Banda pokryteckých kašparů! 
 
Stále platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Když píše Berkovec, je to špatně. Když píše Milion chvilek, je to dobře. Zajímavé! 
 
Generální ředitel České televize Petr Dvořák se nyní také pohoršoval nad tím, že předseda mediálního výboru poslanecké sněmovny Stanislav Berkovec z ANO před volbou rozeslal svým spolustraníkům mail se svým hodnocením kandidátů do Rady České televize. 
 
Inu, i to je velmi zajímavé. Proč? Protože ten samý Petr Dvořák se kupodivu před časem naopak vůbec nepohoršoval nad tím, když Milion chvilek před volbou do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání rozeslal VŠEM poslancům denunciační mail, aby v žádném případě nevolili Petra Štěpánka, protože je to pěknej ptáček. A vůbec mu nevadilo, že polovina informací v onom mailu byla lživá a druhá všelijak překroucená. Ale kdyby jen to. Dvořák i Česká televize se na oné protištěpánkovské denunciační kampani spolupodíleli. 
 
A můj závěr? Radu České televize sice považuju za nepříliš významný a přeceňovaný orgán, ale o jedné podstatné věci skutečně hlasuje. A to o tom, kdo v tom zakletém baráku na Kavčí hoře bude generálním ředitelem. Pročež není tak úplně jedno, kdo v Radě ČT bude sedět. Zdali přátelé starých kavárenských pořádků, ve kterých jsou udržovány zaběhlé penězovody a veřejná televize je za peníze všech hlásnou troubou jednoho jediného správného názoru na cokoli, nebo čerstvá krev, která ten zakletý hrad provětrá a otevře všem názorovým proudům. 
 
To, že podvodníček a rodinkář Dvořák stále ještě stojí v čele České televize a za svoji mizernou práci si se svými věrnými dělí kořist, kterou mu přihrávají spřátelení radní, je ostuda jak Rady České televize, tak i poslanců, kterým Rada ČT skládá účty a kteří nenašli dostatek odvahy, aby výroční zprávy ČT neschválili a nastartovali tím proces, který Dvořáka odešle tam, kam patří. Když už ne do šatlavy, tak aspoň do propadliště dějin. Pokud by toho byla schopná převolená rada, bude to jen a jen dobře. 
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 12. 3. 2020
5. bře, 2020
Už dlouho mě něco takhle nevytočilo...
 
Nepíše se rok 1935 a nejsme v nacistickém Německu, nepíše ani rok 1950 či 1970 a nejsme v socialistickém Československu. Nacházíme se v České republice a píše se rok 2020. Od sametové revoluce, která prý do naší země vrátila svobodu, uplynulo pouhých 30 let.
 
A v tento čas přicházejí do parlamentu Piráti s materiálem, který má z běžného pracovního, úřednického, manažerského, funkcionářské a politického provozu vyřadit osoby, které nesdílejí ten jediný správný pohled na svět.
 
Nic jiného se v jejich manuálu nazvaném Vyhodnocení důvěryhodnosti právnických a fyzických osob, jehož autory jsou pirátští aktivisté Janusz Konieczny a Petr Fojtík, neskrývá. Za spoustou vznešených frází a rádoby odborného blábolení jak péro z gauče vykukuje tradiční bolševická, v tomto případě neobolševická ideová nenávist k lidem s odlišným nazíráním na svět.  
 
Stačí, že máte špatné, rozuměj ideově závadné, přátele, že čtete špatné, rozuměj alternativní, severy či na nich snad nedejbože publikujete, že se účastníte závadných, rozuměj k současnému režimu kritických, akcí, zkrátka a dobře, že nejste ten správný eurosoudruh, ohýbající pětkrát denně hřbet směrem k Bruselu. Je třeba vás eliminovat, vyřadit, vyselektovat.
 
I tohle je jeden z důvodů, proč jsou k smíchu všechny ty třicet let opožděné iniciativy bojující proti komunismu. Ten je totiž ve své tradiční podobě už dávno mrtvý. Ale vstali noví bojovníci, noví totalitáři. Nad jejich hlavami už nevlají rudé prapory, nýbrž zelené, duhové a u nás především ty černé s bílou lebkou a zkříženými hnáty.
 
Jsou ale stejně zákeřní, bezskrupulózní a nebezpeční, jako byli jejich němečtí nacističtí či českoslovenští komunističtí předchůdci.
 
Ten šílený pirátský manuál si můžete přečíst zde: 
 
 
Autor: Petr Štěpánek, Pradubicko, ČR, 5. 3. 2020
2. bře, 2020

Všichni mají plná ústa změny, ale na Slovensku se toho po volbách mnoho nezmění...

Jistě, proběhnou standardní „škatulata, hejbejte se“, spojená s výměnou kádrů na ministerstvech, v parlamentu i jinde, ale to je asi tak všechno. Zůstane tradiční slovenská společnost, se svými prorostlými vazbami i rodinkařením. Na to bude i rebel Matovič krátký.

Ostatně, když Fico střídal Dzurindu, respektive Radičovou, také se toho mnoho nezměnilo. Dzurindova garnitura se sice kvůli korupci odporoučela s ostudou a Fico měl také plná ústa změny, ale nakonec prakticky všechno zůstalo při starém. To pozitivní, třeba rovná daň a další Dzurindovy reformy, i to negativní.

Nijak výrazně se nezmění ani směřování Slovenska. Nadále bude součástí Evropské unie i Visegrádské čtyřky, nadále bude opatrné vůči multikulturalismu, migraci i islámu. Největším poraženým těchto voleb totiž není Fico, nýbrž prezidentka Čaputová. Její ultraliberální multikulturní pokrokáři z koalice Progresívné Slovensko / Spolu do parlamentu vůbec nepronikli, což je jen a jen dobře.

Jistě, Fico je poražený, ale není poražený na hlavu. Od voleb neodchází jako spráskaný pes, jak si to u nás v roce 2013 zažila ODS či o čtyři roky později ČSSD. Jeho Směr – Sociální demokracie sice zamíří do opozice, což po tolika letech vládnutí není nic zahanbujícího ani nestandardního, ale osmnáct procent je solidní výsledek, jenž ze Směru dělá druhou nejsilnější stranu. To Dzurindova SNDK se kdysi pakovala v jiném stylu. Úplně vysublimovala.

Kiskova nová strana Za ľudí se sice do parlamentu s mizernými pěti procenty prosmýkla, ale její výsledek je ostudný. Kiska každopádně zůstává novátorem evropské i světové politiky. Obvykle se totiž v prezidentské funkci politická kariéra končí, Kiska ji naopak pojal jako přípravku. Připravil se ale, jak vidno, dost mizerně. Výsledek obou prezidentských stran, Kiskovy Za ľudí i Čaputové Progresívného Slovenska, je jedním slovem tristní. I to má jistou vypovídací hodnotu. Možná právě o slovenských prezidentech.

Klidnit hormony by měli také všichni natěšení liberální demokraté, naši, unijní i slovenští, kteří ve skutečnosti nejsou ani liberální ani demokraté. Vítězný Matovič není žádný jejich bratříček. Naopak je to konzervativec a katolík. O sňatcích homosexuálů a jiných genderových novotách nechce ani slyšet a na multikulti, respektive kvóty ho také neužije. Milovníkem Evropské unie, respektive dalšího utahování unijních šroubů, není ani jeho bývalý poslanecký kolega a budoucí koaliční partner Sulík a jeho Svoboda a Solidarita. Takže klídek, natěšení neomarxisté!

Ruku v ruce ze slovenského parlamentu vyfičeli „národňári“. Slovenští i maďarští. Zvláště pak ti binární maďarští by si měli zopakovat počty z obecné školy, neboť jejich čtyři plus dva není šest, nýbrž nula.

Slovenskou hru o trůny tentokrát vyhrálo Matovičovo OĽaNO. Prosím neplést s Olennou z jiné Hry o trůny. To byla babička z rodu Tyrellů, jak víme my, milovníci písní ledu a ohně. Žádná pohoda na čerstvě vybojovaném železnému trůnu ale nečeká ani Matoviče. Již zítra propuknou nové boje. Hra o trůny totiž nikdy nekončí.

Jedna obrovská změna ale Slovensko přece jenom čeká. Týká se nebohého Jána a jeho snoubenky Martiny. Jejich nechtěné angažmá ve slovenské politice pomalu končí. Během vítězné noci jich měl Matovič i mnozí další ještě plná ústa, ale bude třeba přijít s něčím novým. Nejlepší by bylo začít dělat obyčejnou politiku. Třeba to obyčejní lidé i Obyčejní lidé pochopí.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 2. 3. 2020


 

29. úno, 2020

Chtít zakázat zveřejňování průzkumů volebních preferencí 50 dnů před volbami byl možná druhý extrém, ale z aktuálního dění je přinejmenším jasné, jaká byla motivace těch, kteří to navrhovali, a že důvody byly oprávněné...

Vzpomínáte? Tenhle pokus proběhl na Slovensku, v parlamentu to prošlo, ale prezidentka Čaputová zákon vetovala, nakonec to celé spadlo pod stůl a zůstalo obvyklých 14 dní.
U průzkumů volebních preferencí, a zvláště pak u těch, které jsou zveřejňovány krátce před volbami, si totiž nikdy nemůžeme být zcela jisti, zdali zobrazují skutečný stav, nebo naopak cíl, kterého má být dosaženo. Jinými slovy, zdali jsou pro voliče strohou informací, či jej postrkují, aby volil, jak mu cinknutý průzkum napovídá. 

Tihle nemají šanci, tihle jsou nadějní, když budete volit tyhle, váš hlas propadne, tihle zvítězí, když je budete volit, ocitnete se i vy na vítězné straně. Politologie pro to má hezký termín „bandwagon effect“, čili stádový efekt. Nerozhodnutí voliči totiž rádi na poslední chvíli naskakují k vítězům.

Přesně z těchto důvodů má většina zemí ve své volební legislativě nějaká omezení, kolik dní před volbami se průzkumy preferencí už nesmějí zveřejňovat. Ale jako se vším, i s tímhle lze vydrbat, lze to obejít. Jinými slovy, lze si se zákonem vytřít zadek. Aktuálně nám to předvedla veřejnoprávní Česká televize.

Když to nejde zveřejňovat na Slovensku, navalíme to lidem do hlav přes Prahu. A tak Česká televize, která je na Slovensku běžně dostupná, masírovala slovenské voliče dle zadání tamních protivládních „píárových“ agentur. Scénář je jednoduchý. Podívejte se jak dosavadní favorit taje, zatímco nová hvězda roste.

Suma sumárum: Česká televize opět naprosto skandálním způsobem porušuje povinnosti, které jí ukládá zákon o České televizi, totiž nestrannost, objektivitu, vyváženost a pluralitu názorů. Zcela nehorázným způsobem podporuje některé politické subjekty a jiné naopak poškozuje. A činí tak nejen ve zpravodajství a publicistice, ale dokonce i v upoutávkách. Je to o to horší, že tentokrát svým nezákonným politickým aktivismem narušuje nezávislost parlamentních voleb v sousední zemi, na Slovensku.

Co na to Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a Rada České televize?

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, napsáno 29. 2. 2020 dopoledne


 

23. úno, 2020

Víte, co nejvíc vadí většině členů všech těch našich mediálních rad, co jich jen máme? 

Když se o nich mluví. Byli zvyklí, že si v poklidu zašli jednou za čtrnáct dní pokecat na zasedání a mohli se u toho ještě naparovat, jak jsou důležití, a zároveň jim na účtu měsíc co měsíc přibylo nějakých třicet až padesát litrů, v případě členů Rady pro vysílání ještě mnohem mnohem víc.

A teď jim tam najednou poslanci navolili několik kazisvětů, kteří jejich klid narušují. No, představte si tu drzost. Tihle kazisvěti a narušitelé kruhů dokonce o mediální problematice píší a upozorňují na problémy a nešvary našeho mediálního světa, ba dokonce nežádají kolegy z příslušné rady předem o souhlas, natož aby si své myšlenky a sdělení nechali kolektivně odhlasovat.

Vadim Petrov a Ladislav Jakl zlobí v Radě pro vysílání, Tomáš Kňourek v Radě Českého rozhlasu, Petr Žantovský v Radě České tiskové kanceláře a teď dokonce hrozí, že by snad Xaver Veselý mohl usednout v Radě České televize.

Taková nezodpovědnost! Však už se hledají protiopatření. Zcela jistě není náhodou, že v několika mediálních radách chtějí tamní líní kapři aktuálně zavést etické kodexy. Etické kodexy, co radní může a co ne. Jejich smysl je jediný. Zavřít upovídaným kolegům ústa.

Má to samozřejmě neochvějnou logiku. Neviditelní členové mediálních rad přece potřebují klid na práci. A ne, aby na sebe upozorňovali, a někdo se pak nakonec ještě šťoural v tom, v jaké kvalitě svoji práci odvádějí a za co jim vlastně my, daňoví poplatníci, měsíc co měsíc posíláme na účet to příjemné kapesné.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 23. 2. 2020