PETR ŠTĚPÁNEK

30. zář, 2019
Trikolóra volá ve svém programu po návratu normálního světa. Myslím, že by se to mělo týkat i novinařiny...
 
Možná už jsem trochu paranoidní, ale některé novinářské postupy opravdu nechápu. Třeba tu záhadnou potřebu zdůrazňovat, že Václav Klaus mladší neměl na ustavujícím sněmu Trikolóry při volbě předsedy soupeře. 
 
A proč by ho, proboha, měl mít? Proč by speciálně na ustavujícím sněmu měl mít soupeře někdo, kdo si nový politický subjekt vymyslel, vydupal ze země, vypiplal, založil, zaregistroval, prostě někdo, kdo ho přivedl na svět? Co je to za nesmysl? Pokud tedy ale pisatel nechce jaksi implicitně naznačit, podívejte se, co je to za ptáčky, ta Trikolóra, žádná demokracie tam není, ani nedostanou na výběr, koho si zvolit do čela. 
 
Existuje přece dávná politická, nebo spíše politologická poučka, možná přesněji bonmot, že lídr se nevolí, ten prostě je. Anebo není. V Trikolóře je! Tečka. Nebo spíš vykřičník!
 
Pokud hádáte, že takhle zareagovala Česká televize na svém zpravodajském kanálu ČT24, hádáte samozřejmě správně. Ustavující sněm Trikolóry víceméně ignorovala, ale zcela „zásadní“ informaci, že Klaus junior neměl soupeře, samozřejmě neopomenula zdůraznit. Viz první obrázek. 
 
Poněkud to nekoresponduje s jejím informováním o sjezdu nové slovenské strany Za ľudí, který proběhl ve stejný den. O tom, že ani bývalý slovenský prezident Andrej Kiska, jenž stanul v jejím čele, neměl coby její zakladatel žádného soupeře, nepadlo samozřejmě ani slovo. Viz druhý obrázek.
 
Dát do kraulujícího titulku zcela neutrální informaci, že: „Poslanec Václav Klaus mladší se stal předsedou nového hnutí Trikolóra,“ tedy obdobnou, jakou na Kavčích horách vypustili v případě slovenského exprezidenta, je zřejmě nad síly našich veřejnoprávních mistrů. Zato nenápadná manipulace jim jde skvěle.
 
Pozadu nezůstal ani Český rozhlas. Cestou z brněnského sněmu Trikolóry jsem se ze zpráv na Radiožurnálu dozvěděl, že bývalý slovenský prezident Kiska stanul v čele své nové strany. O novince na české politické scéně nic. 
 
A propos, pokud mě paměť neklame, a mě paměť obvykle neklame, vzpomínám, že když měla před časem sjezd neparlamentní Strana zelených, pokrývala ho Česká televize celodenním zpravodajstvím včetně přímých vstupů. Ale parlamentní Trikolóra je samozřejmě něco úplně jiného. Pro propagandisty z Kavčích hor zcela jistě.
 
A takhle my si tu s našimi novináři z hlavního proudu žijeme. A platíme je.
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 30. 9. 2019
26. zář, 2019

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch je hlupák, pokud tvrdí, že zákonem o nulové toleranci k alkoholu se podařilo zachovat nulu alkoholu v krvi vodáků a cyklistů...

Nic není vzdálenějšího pravdě! Vodáci i cyklisté budou na řekách, cyklostezkách i silnicích dál pít alkoholické nápoje úplně stejně, jako je pili dříve, ať už v době, kdy onen přitroublý zákon ještě neplatil či o něco později, kdy už vstoupil v platnost.

To, co ministr zdravotnictví Vojtěch spolu s dalšími popletenými poslanci spáchal, je jen a pouze další legislativní zločin. Proč zločin? Protože další a další zaplevelování naší legislativy normami, které lidé prostě nemohou brát vážně, a tedy se jimi ani nebudou řídit – a dodejme, že právem –, nic dobrého nepřináší. Naopak. Vede to pouze k vlažnému přístupu i k jiným zákonům, které bychom naopak vážně brát měli.

Pouze dokonalý ignorant si může namlouvat, že podobnými legislativními nesmysly bojuje proti alkoholismu. Cyklista, který si na vinařské cyklostezce dá dvojku vína, ani vodák, jenž v parném létě svlaží hrdlo půllitrem piva, prostě není alkoholik, nýbrž normální člověk. A že si někdo dá víc? To bylo, je a bude. Hloupý zákon na tom nic nezmění, pouze kriminalizuje i normální slušné lidi, kteří nic zavrženíhodného neprovádějí.

Přičtěme k tomu ještě, že ve většině civilizovaných zemí je tolerovanou hranicí hladiny alkoholu v krvi 0,5 promile, že to platí nikoli pro vodáky či cyklisty, ale přímo pro řidiče motorových vozidel, a že to k žádným alkoholickým masakrům na silnicích nevede, a naše svatouškovské neštěstí je hotovo, neboť společenské pokrytectví pak doslova kvete.

Staré známé „dura lex, sed lex“, tedy „tvrdý zákon, ale zákon“, tu neplatí. Platí „blbý zákon, žádný zákon“.

Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 26. 9. 2019


 

14. zář, 2019
V normální zemi obvykle řídí zahraniční politiku ministr zahraničních věcí. Jenže my nemáme ministra zahraničních věcí, nýbrž Pocheho podržtašku Petříčka, jehož kdokoli svéprávný nemůže brát vážně...
 
A tak naši zahraniční politiku a vztahy k jiným státům formují samozvaní, hloupí, ale o to více namistrovaní starostové.
„Pusťte nás na ně!“ křičeli ve své předvolební reklamě Piráti. A na koho vyrazil pražský primátor Hřib? Na Čínu! A výsledek? Symfonikové a další muzikanti jsou v důsledku jeho bezmezné nadutosti a arogance bez práce. 
 
Stateční zastupitelští rekové z Prahy 6 na čele s hrdinným starostou Kolářem pro změnu vyrazili na zteč proti neexistujícímu Sovětskému svazu, jejž s nadstandardní prostomyslností zaměňují za Rusko, personifikované sošným stařičkým maršálem. Co na tom, že tu nebývalou „odvahu“ nabrali jaksi až s 30letým zpožděním, ba dokonce 50 let po maršálově instalaci.
 
A kdo že si to Petříčka a další podobné socanské týpky nabral do vlády?
 
Předseda vlády se doma tváří jako velký vlastenec, ale jeho europoslanci se v Bruselu bratříčkují s těmi nejumanutějšími eurobolševiky. S těmi, kteří všem, co svět a jeho budoucnost vidí jinak, chtějí hezky po bolševicku zavřít ústa. A aby to bylo dokonalé, do funkce nejvyšší cenzorky, pardon, komisařky pro evropské hodnoty, jež ale nejsou ani evropské, ani hodnoty, dosadili Andrejovu Věrku.
 
Jablko ovšem nepadá daleko od stromu. Zatímco maminka bude velet novodobým unijním Koniášům, její dcerka spolu s dalšími podobně stiženými eurosvazáky bdí nad čistotou sociálních sítí, jinými slovy ve jménu jediné Pravdy a nejspíš i genderově vyvážené Lásky nahlašuje, nahlašuje a nahlašuje. Co na tom, že podobným lidem se dříve říkalo udavači či konfidenti.
 
Pokrokáři všech zemí, spojte se! Kupředu, levá!
 
A takhle my si tady žijeme.
 
------------------------------
 
Když se druhý nejbohatší člověk v zemi na chvilku převlékne za malého či středního podnikatele, aby na Čapák zinkasoval 50 dotačních mega, není pochyb o tom, že je to hanebné šméčko. 
 
Ještě větší šmé ovšem je, když orgánům činným v trestním řízení trvá nekonečné čtyři roky, aby rozhodly, zda ono morální šméčko je či není také v rozporu se zákonem. Zamořit kvůli oné nekonečnosti politickou atmosféru země na několik let až k nesnesitelnosti, ba dokonce ovlivnit tím několikery volby je totiž zločin úplně největší. 
 
A tihle hlemýždí státní zástupci by chtěli být neodvolatelní, nekontrolovatelní a totálně nezávislí, nejspíš i na zákonech.
Běs!
 
A propos, Pavle Zemane, pane nejvyšší! Hic Rhodus, hic salta!
 
Nejvíc líto je mi ovšem eurosvazáků z Miliónu chvilek a propagandistů z České televize. Teď aby narychlo přepisovali všechny listopadové scénáře.
 
Autor: Petr Štěpánek, Praha, ČR, 14. 9. 2019
13. zář, 2019

Rozhovor pro Blue TV o Radě pro vysílání, o České televizi, o prohrané arbitráži, o politicích i o lecčems jiném...

Video zde:
 
 
Autor: Blue TV, ČR, 13.9.2019
9. zář, 2019
Bývalá britská premiérka Theresa Mayová vyjednala s Bruselem dohodu o odchodu Velké Británie z Evropské unie, která ovšem v britském parlamentu třikrát neprošla. Mayová padla, nastoupil Boris Johnson. Má snad jít se stejnou dohodou do parlamentu počtvrté? To snad nikdo nemůže myslet vážně.
 
Bruselští papaláši říkají, že chtějí, aby Británie odešla z Evropské unie s dohodou, ve skutečnosti se ale zabetonovali v neústupné pozici. K čemu to vede? Výsledkem může být přesně to, o čem tvrdí, že to nechtějí, totiž tvrdý brexit. Jenže tvrdý brexit není výhodný ani pro občany států Evropské unie. Proč se bruselští lháři zabetonovali? Protože nehledají dohodu, respektive oboustranně přijatelný kompromis, nýbrž chtějí odchod Británie znemožnit. A když to nepůjde, tak aspoň Británii pořádně ztrestat. Proč? Aby odradili další nespokojence, kteří by se snad chtěli trhnout. 
 
Ještě větší pakárna se ovšem aktuálně odehrává v britském parlamentu. Hrozba tvrdého brexitu je největší britskou pákou pro další vyjednávání s Unií. Proč? Protože tvrdý brexit by byl tvrdý, rozuměj bolestivý a nevýhodný, nejen pro Británii, nýbrž i pro Evropskou unii. Z čehož plyne jediné: V zájmu všech, pokud tím tedy myslíme obyvatelstvo Británie i EU, je najít kompromisní řešení. Jinými slovy: Jde o to dotlačit bruselské pohlaváry k tomu, aby opustili svůj beton a aby i oni ušli svůj kus cesty k dohodě. 
 
Jenže co v ten okamžik udělala většina poslanců britského parlamentu? Odhlasovali zákaz tvrdého brexitu. Má to nějakou logiku? Jistě. Ale pouze tu zvrácenou. Premiéru Johnsonovi to výrazně oslabuje jeho vyjednávací pozici. Nezbláznili se ti poslanci? Ale vůbec ne. Vždyť přece 70 procent z nich brexit vůbec nechtělo a nechce. Takže dělají vše pro to, aby brexitu zabránili. Kecy o tom, že jen nechtějí tvrdý brexit, nechť si nechají na koledu. 
 
Jenže premiér Boris Johnson je střelec jinšího ražení než Mayová. Stále dokola a navzdory tomu, že opoziční i někteří vlastní poslanci mu házejí klacky pod nohy, opakuje, že Británie z EU odejde k 31. říjnu. Ať už s dohodou, nebo bez ní. Samozřejmě, že preferuje dohodu, neboť brexit s dohodou je lepší jak pro Británii, tak pro Evropskou unii. Nicméně alternativa tvrdého brexitu je jeho největší vyjednávací pákou. Právě proto mu ale vlastní poslanci tenhle trumf sebrali.
 
Má to nějaké poctivé řešení? Samozřejmě, že ano. Nové volby. Ještě před koncem října. Ať lidé rozhodnou, kdo a jak má s Bruselem vyjednávat. Johnson takové volby chce. Asi se jich nebojí. Opozice, jež po nich neustále volala, je nyní nechce. Asi se jich bojí. Že prý až poté, co definitivně zabrání tvrdému brexitu. Tak určitě! Poznámku o kecech na koledu netřeba opakovat.
 
K čemu to všechno, pokud i Brusel neujde svůj kus cesty k nové dohodě, směřuje? Možná k tomto scénáři: Nové volby nebudou, Johnson bude nadále premiérem, ale o prodloužení odkladu brexitu nepožádá. A nikdo jiný to udělat nemůže. Jaksi automaticky pak 31. října nastane to, čemu všichni údajně chtějí zabránit, totiž tvrdý brexit. Opravňuje něco Johnsona k takovému postupu? Jistěže ano. Britští občané si brexit odhlasovali v referendu. A povinností politiků je to realizovat, ne to nekonečně oddalovat a potměšile vymýšlet, proč to nejde.
 
Suma sumárum: Je to tragikomická podívaná, kterak politici, eurounijní i britští, kašlou na vůli a zájmy občanů a namísto toho, aby opravdu hledali poctivou kompromisní dohodu, hrají své mocenské hry, u čehož si poměřují délku svých pindíků. Má to nějaké řešení? Ano. Vzít vidle a hnát celou tuhle garnituru samolibých, namistrovaných panáků, kteří evropský kontinent vedou „zugrund“, svinským krokem. 
 
Nebo vám se snad líbí Evropská unie coby žalář národů?
 
Autor: Petr Štěpánek, Pardubicko, ČR, 9. 9. 2019