JAN SINNREICH

23. úno, 2020

Zatím poslední televizní debata Demokratů. Vysílala ji MSNBC, nejvíce levicová stanice, téměř stalinsko-goebbelsovského střihu...

Účastnici:

Mike Bloomberg: 77 let. Newyorský miliardář, bývalý starosta NY. Působil nejvíce státnickým dojmem, ale pod tlakem"progresivtů" se omlouvá za to, že v NY zavedl policejní opatření (dnes považována za rasistická), která ovšem tehdy výrazně snížila kriminalitu. Malé postavy, Trump ho nazývá "Mini Mike", který si musí dávat při projevech bedničku pod nohy.

Bernie Sanders:  78 let. Komunista (byl členem Kom.strany USA dvakrát!). Svatbu měl v SSSR. Propaguje znárodněni, socialistické zdravotnictví, bezplatné školství... Miláček jurodivé universitní mládeže. Zatím má největší naděje na nominaci, ale vedeni Dem. strany se ho snaží zbavit, podobně jako v roce 2016, kdy mu podvodem odebrali nominaci a dali ji Clintonové. Proti Trumpovi nemá, ale šanci.

Elizbeth Warren: 77 let.  "Indiánka" (lživě o sobě tvrdila, že má indiánské předky, aby tím získala výhody na Harvardu). Hysterická, ječivá, s programem totožným se Sandersem, neodvažuje se uvádět, kolik by její socialistický program stál. Trump ji nazývá "Pocahontas".

Joe Biden: 78 let. Bývalý Obamův vice-prezident. Zkorumpovaný, podvodník, s počínajícím Alzheimerem spoléhající na hlasy úplně zblblých černochů. Plete si slova, naučené věty, občas i místo, kde se při kampani nachází , trapně agresivní , působí hrozným dojmem.

Pete Buttiegig: 30 let. Sezdaný homosexuál, bývalý starosta maloměsta South Bend v Indianě. Produkt progresivního školství. Všechno ví a zná, je humorný, program stejný jako Sanders, ale přece jenom to socialistické zdravotnictví by zaváděl postupně a ne hned.

Amy Klobuchar: 40 let. Tu si tam nechali jako jedinou mladou ženu, aby to vypadalo genderově. Vypadá a mluví jako trhovkyně. Je lidová a doufá , že to přes tu svoji ženskost dotáhne alespoň na vice-prezidentství.

Debata probíhala zmateně, většinou šlo o vzájemné obviňování z různých výroků, nebo činů, které protivník pronesl před 30 lety. Všichni společně jako supi proti Bloombergovi, protože ten si kupuje za miliony voliče, z čehož přece Demokrati obviňují Trumpa. Překřikují se, mávají rukama jako školáci, kteří se ve třídě hlásí ke slovu. Jejich program je naprosto nečitelný, až na jednu věc, musí porazit Trumpa.
jímá mě hrůza z toho, že by kterýkoli z teto bandy klaunů, měl šanci být prezidentem USA. Proti Trumpovi, ať je jaký je. ale nemají šanci. Jediná jejich možnost, je vyvolaní rasových nepokojů a následném anulování voleb. Nebo ho budou muset zabít.

Doplnění primárky v Nevadě 23.2.2020, 10:00 hod:

Podle průběžných výsledků se vítězem nominačního klání amerických demokratů stal v Nevadě vermontský senátor Bernie Sanders. Po sečtení poloviny volebních okrsků má Sanders podporu téměř 47 procent delegátů. Druhé místo drží s 19 procenty bývalý viceprezident Joe Biden, který dlouho platil za favorita volebního klání.Třetí v pořadí Pete Buttigieg, jenž je bývalým starostou města South Bend v Indianě, získal 15 procent a senátorka za Massachusetts Elizabeth Warrenová 10 procent hlasů. V souboji v Nevadě se rozdělí jen 36 demokratických delegátů na stranický sjezd z celkových 3979, kteří budou vybírat prezidentského kandidáta. Kromě toho však Nevada vyšle ještě 12 takzvaných superdelegátů, což jsou vysocí funkcionáři strany a členové Kongresu.

Autor: Jan Sinnreich, Florida, USA, 23.2.2020


 

27. led, 2020

Co to je „impeachement“?

Podle americké ústavy je to prostředek, kterým může úřadující prezident být vyšetřován, obviněn, souzen a dokonce i zbaven úřadu pro závazná provinění (high crimes and misdemeanors). Mezi ně patří: velezrada, korupce, vražda, nezákonné přivlastnění si moci. Z této definice vyplývá, že proces impeachementu by měl postihnout pouze ta nejzávažnější provinění ale NEMÁ být prostředkem politického manévrování, manipulace nebo msty.

A zde jsme právě u současné situace. Podle všech ukazatelů je současná snaha o impeachement vyvrcholením protiústavního puče, kterým se snaží Demokraté, pod vlivem a ve vleku svého ultralevicového křídla, odstranit nenáviděného prezidenta. Jsou přesvědčeni že v roce 2016 neměl co vyhrávat volby, protože v jejich očích je nevhodný coby prezident.

Volby prezidenta ve 2016 mely podle Demokratů pevný scénář, měli režii, měla je vyhrát demokratická kandidátka Hillary Clinton a výsledkem měla být velkolepá oslava, cosi jako korunovace jejího veličenstva. Vítězství Donalda J. Trumpa, vnímaného jako politického outsidera a směšného klauna, bylo naprosto nečekané. Ale souběhem událostí (neoblíbenost arogantní Hillary, její četné přešlapy a skandály a zkorumpovaná volební kampaň) došlo k šoku – volbu vyhrál Trump. To Demokraté až do dnešního dne nejsou schopni spolknout.

Trumpovo heslo v kampani bylo „America First“. Přeloženo znamená – slib prosazování takové politiky, která zbaví Spojené Státy role okopávaného viníka všech světových špatností, a umožní odstoupit od nevýhodných hospodářských (Čína, Mexiko, Kanada) a politických (Irán) smluv vzniklých za Obamovy éry. Trumpův program by se dal shrnout: snížení daní (osobních i podnikatelských), odstranění nesmyslných regulací, podpora energetické nezávislosti země, uzavření hranic a tím omezení nelegální masové imigrace, posílení obranyschopnosti země. Přes dílčí nedostatky tato politika slaví obrovské úspěchy. Hospodářské ukazatele (HDP, nezaměstnanost) jsou nejlepší za posledních 50 let. Amerika je poprvé energeticky soběstačná, a energii vyváží.

Demokratické straně je ale tento vývoj solí do rány. Od samého počátku „vědí“ a tvrdí že Trump na úřad prezidenta prostě nemá schopnosti. Začali tedy manévrovat. Nejprve přišlo obvinění že volby vyhrál podvodem, s pomocí Moskvy, a že je vlastně ruským agentem, Putiovou loutkou. Vyšetřování tohoto vyfabrikovaného obvinění zabralo zvláštní komisi (Muellerova komise) více než dva roky, a pohltilo desítky miliónů Dollarů. S nulovým výsledkem.

Pote, ve volbách v listopadu r. 2018, získali Demokraté malou ale přece jenom většinu ve sněmovně reprezentantů (House of Representatives). Okamžitě začali hledat jinou skulinu jak se Trumpa zbavit, když předchozí pokus selhal. Jako záminka posloužil tentokrát telefonický rozhovor prezidenta Trumpa nově zvolenému prezidentovi Ukrajiny Volodymírovi Zelenskému. Je červen 2019. Při tomto rozhovoru Trump nejenom Zelenskému pogratuloval, ale vyjádřil také naději, že nyní, pod Zelenského novým vedením, nebude Ukrajina nadále ignorovat předpokládanou velkoformátovou korupci v ukrajinské naftové společnosti BURISMA, tak jak tomu bylo za jeho předchůdce. S tím (Trumpovým antikorupčním povzbuzením) nelze než souhlasit, pravda? Až na to že do dozorčí rady Burismy byl jmenován Hunter Biden, syn bývalého Obamova Vice-prezidenta Joe Bidena a v současné době jednoho z kandidátů na funkci prezidenta, Demokrata. Hunter, ač nemá nejmenší odbornou kvalifikaci, za fiktivní fungování v radě dostával měsíčně plat 80 tisíc dolarů po dobu zhruba 5 let. Už jednou se Ukrajina pokusila Burismu vyšetřovat, ale tehdy byl otec Joe Biden ještě ve funkci pod Obamou, takže zaletěl do Kijeva a bleskově (a údajně dost nevybíravým způsobem) vyšetřování Ukrajincům zatrhnul. Trump spojil ukrajinské vyšetřování s krátkodobým pozastavením vojenské a finanční pomoci pro Ukrajinu, ale během pár dní pomoc uvolnil.

Podrobný obsah gratulačního telefonického hovoru nějaký záhadný a dosud veřejnosti nezjevený člověk sdělil Demokratům. Ti se toho radostně chopili a nařkli (ne, ne Joe nebo Hunter Bidena, kdepak) Trumpa. Prý jednal nečestně, ve svůj prospěch. Snažil se totiž pošpinit protivníka poukazováním na jeho zkorumpovanost hodnou mafiáka.

Nastalo vyšetřování, jehož cílem je zbavit se Trumpa ještě před vypršením jeho období. Znemožnit ho natolik, aby – i kdyby i přesto i nadále kandidoval znovu na funkci – neměl šanci. Vyšetřování probíhalo v pod taktovkou demokratického kongresmana Adama Schiffa, a bylo prováděno Zpravodajskou komisí (Intelligence Commitee). Byla to ukázka zběsilé stranické nenávisti, cirkus podobný komunistickým procesům v Československu v 50-tých letech. Jednalo se výhradně za zavřenými dveřmi, připouštěni byli pouze „vhodní“ svědkové, a do horlivě levicových médií „unikaly“ ucelove informace“. Výsledkem asi 3-měsíčního bubnování a válečných pokřiků bylo obvinění Trumpa ze dvou zločinů:

1/ zneužití moci (abuse of power)
2/ obstrukce Kongresu (obstruction of Congress)

Soupis obžaloby, těchto dvou článků, byl po zdlouhavém a vykalkulovaném odkládání, teatrálně až směšně obřadně jako nejdrahocennější poklad, konečně předán vyššímu orgánu, senátu. Senát má nyní obě obvinění zvážit, má možnost vyslechnout i další (doposud demokraty blokované) svědky, a rozhodnout. Pokud shledá prezidenta vinným, může potom (ale také nemusí) na základě závažnosti provinění prezidenta zbavit funkce, neboli „impeachovat“.

Takový výsledek je ovšem jenom sen, kterým se opájí aktivistická extrémně levicová frakce uvnitř Demokratické strany. K odsouzení je podle Ústavy zapotřebí dvoutřetinová většina hlasů v Senátu. Vzhledem k tomu, že ale v Senátu mají Republikáni 53 hlasů oproti 47 hlasům Demokratů, muselo by pro odsouzení prezidenta hlasovat (přeběhnout) 20 republikánů. Ale vzhledem k tomu, že většina Republikánů je touto fraškou hluboce znechucena a odsuzuje ji, zdá se takový výsledek být téměř nemožný. Vyčkejme ale času. Závěrečné hlasování by mělo proběhnout někdy během února.

Závěrem je nutno dodat, že celý složitý mechanizmus „impeachementu“, který má být vyhrazen pro skutečně nejstrašnější, vlastizrádné a nemorální jednání nebo totální zblbnuti a neschopnost prezidenta zastávat funkci, byl trestuhodně zneužit stranickými aparátčíky levicových aktivistů, kteří dnes terorizují a de-facto ovládají Demokratickou stranu.

Výsledek letošních listopadových prezidentských voleb tedy rozhodne nejenom kdo bude prezidentem na příští 4 roky, ale tak zda tento pokus o státní převrat Demokratům vyjde.

Autor: Jan Sinnreich, Florida, USA, 27.1.2020


 

 

23. čvn, 2019
Rakouský konzervativní ekonom Joseph Schumpeter předvídal konec kapitalismu. Podobně jako Marx, a přitom trochu jinak. Podnikatelství se stane zastaralým stejně, jako zastarali obrnění bojovníci na koních, předpověděl v roce 1942...
 
A vývoj mu dává za pravdu. Jako bychom se společensky vraceli před průmyslovou revoluci. Svět znovu připomíná středověké uspořádání, kdy fungovala symbióza mezi ideology (církví) a feudálními vládci. Poddaní do toho neměli co mluvit. V dnešní podobě jde o symbiózu nadnárodních korporací s rudozelenými neomarxisty v nadnárodních vládách (např. EU, ale i OSN) a nadnárodních neziskovkách. Právě oni, a nikoliv skuteční podnikatelé, určují trendy v průmyslu (např. elektromobilitu). Mizí konkurence, soutěživost, inovativnost. 
 
V USA právě došlo ke spojení dvou gigantických dodavatelů vojenských technologií. United Technologies (UTC) vyrábí např. motory do tryskových letadel Pratt & Whitney, a Raytheon je zase známý střelami Tomahawk a Patriot. Jedná o giganty,  jejichž cena se pohybuje ve stovkách miliard dolarů a jejichž spojením vzniká celek s dosud nepředstavitelnou silou.
 
Za druhé světové války kupovala americká vláda vojenská letadla od desítek různých firem. Dnes probíhá výběrové řízení v podstatě jen mezi dvěma firmami, případně o zakázku soutěží ještě Boeing, ale to je vše. Manažeři dostávají (resp. sami si přidělují) neskutečné prémie) a „zlaté padáky“ (odstupné v případě propuštění) se pohybují ve stovkách milionů dolarů. Zaměstnanci musí platit nucené příspěvky odborovým organizacím (i když nejsou členy), odbory podporují levicové poslance v Kongresu a kruh se uzavírá. Na pracovištích probíhají povinná školení proti rasové nenávisti, o genderismu, pohlavním obtěžování a na podobná témata. 
 
Vznik gigantických firem také ovlivňuje politickou situaci. Může-li si být firma téměř jista, že zbrojní zakázky dostane právě ona, je pro ni výhodné investovat do vyvolávání válečných konfliktů. Čím více, tím lépe. Bylo by zajímavé pozorovat, co by zbylo z neokonzervatismu, kdyby zbrojovky přestaly  tento směr podporovat. 
 
To vše v Americe, kde se ekonomice celkem daří, díky Trumpově politice snižování daní a odstranění nesmyslných předpisů a zákazů, které dusily energetiku. To je něco úplně jiného než Francie, kde velké firmy fakticky řídí vláda, státní rozpočet je časovou bombou a formu vlády lze nejvýstižněji označit jako korporátní fašismus. 
 
Joseph Schumpeter viděl dvě možné cesty od demokratického kapitalismu k totalitářskému socialismu. Prvním z nich je marxistická revoluce, druhým převládnutím korporací v ekonomice. Pokud někomu záleží na uhájení svobody, musí obě hrozby považovat za stejně vážné. 
 
Jak by hodnotil dnešní svět?
 
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, Jan Sinnreich, Florida, USA, 22.6.2019
 
29. kvě, 2019
V roce 2016 se v USA schylovalo k prezidentským volbám. Ve vnitrostranickém výběru (primárkách) za stranu Republikánů zvítězil, k nemalému překvapení a nelibosti establišované politické hierarchie , politický nováček a amatér Donald J.Trump...
 
V demokratickém táboře nominaci  získala Hillary Clinton.   Sice ji v té době poškozovala vlastním přičiněním způsobená aféra s e-maily*), tak závažná, že u jiné osoby by vedla k trestnímu stíhání, ale zkušená Hillary aféru ustála. Pomocí zákulisních  machinací pak ještě   vyšachovala svého největšího demokratického soupeře, socialistu Bernieho Sanderse. “Bernie“  byl miláčkem mladých a vzhledem k všeobecné neoblíbenosti Clintonové mel šanci vyhrát nad ní,  a možná by býval byl  porazil i Trumpa. V každém případě ale Demokraté očekávali jasné vítězství proti neznámému a nepředvídatelnému republikánskému protivníkovi. Už předem ohlašovali že prezidentská funkce Clintonové bude její „korunovací“ .  Aby vítězství bylo stoprocentně pojištěno, uchýlil se tábor Clintonové k následující strategii: 
 
Byla objednána a z peněz volebního fondu zaplacena zpráva, tzv. „dossier“. Měl to být souhrn  faktů, které  vylíčí Trumpa jako placenou loutku ruské KGB. Jejím uveřejněním demokraté doufali ovlivnit americké volby. "Dossier" měl, za honorář, vypracovat bývalý agent britské tajné služby Christopher Steele. Vypracoval. Snůšku nikoliv fakt, ale dezinformaci a úplných výmyslů, takových, aby vyhovovaly očekávání a záměrům těch, kdož si to u něj objednali.  
 
Slavný „dossier“ byl podstrčen americké FBI, která velice ochotně a BEZ SCHVÁLENÍ KONGRESEM  zahájila vyšetřování Trumpovy kampaně, Trumpa a jeho spolupracovníků. Jak se ukázalo později, vyšetřování vedli FBI agenti kteří se nijak netajili nenávistí vůči Trumpovi. Všichni svorně napevno počítali s vítězstvím Clintonové, pod jejímž velením by se potom všechny nesrovnalosti a špína zametly tiše pod koberec.
 
Stalo se ale, jak víme, něco naprosto nečekaného a neslýchaného. Volbu prezidenta Spojených Států Amerických  vyhrál Donald Trump. Šok pro Demokratickou stranu se rovnal zemětřesení, reakce výbuchu sopky. Okamžitě nastoupili do útoku s tím, že Trump, cestou podplácení, díky vlivným stykům a s ruskou pomocí, volby zfalšoval a de facto UKRADL.  Aby toto tvrzení mohli konkretizovat a dokázat, byla ustavena vyšetřovací komise pod vedením bývalého ředitele FBI Roberta Muellera.  Trump s vyšetřováním souhlasil,  od počátku spolupracoval, ale netajil se názorem že se jedná nikoliv o hledání pravdy ale o politický útok mstících se Demokratů, o nečestný pokus o převrat, popírající veškeré demokratické zásady. 
 
Muellerova komise dostala volnou ruku a neomezené finanční prostředky i čas. Měla k dispozici stovky právníků, agentů FBI a dalšího personálu. Úkolem bylo vypátrat Trumpovo napojení na Rusko během volební kampaně v roce 2016 (Trump „collusion“). Důkladné vyšetřování široko, daleko, vysoko a do hloubky.   Byly vyslechnuty stovky svědků, včetně prezidenta Trumpa. Bylo vypátráno několik provinění osob z jeho okolí, ovšem provinění které dane osoby spáchaly buď dávno před volbami, a nebo které s Trumpem neměly vůbec nic společného (např. jejich osobní daňové úniky, atp.). Asi tři z těchto lidí byli po odhalení obviněni, souzeni, a jsou ve vězení.  Celé toto divadlo se táhlo dva a půl roku a stálo přes 30 milionů dolarů.
 
Konečně Muellerova komise vydala demokraty kýženou a už netrpělivě očekávanou zprávu (https://en.wikipedia.org/wiki/MuellerReport) . Je březen 2019. Po celé dva roky byla media, tisk a TV, plná přesvědčivých ba nepochybných „důkazů“ o Trumpově vině. A slibů že jen co se to pomocí Muellerovy zprávy potvrdí, bude ze své funkce odstraněn (bude na něm vykonán „impeachement“). K jejich zděšení Muellerova zpráva jednoznačně vyloučila jakékoliv Trumpovo „collusion“ , t.j. spolčování se s Ruskem za účelem manipulace s volebním procesem nebo výsledky, a nepotvrdila ani to, že by Trump či jeho tým vyšetřování bránili. Rozhořčení v řadách demokratů snad přesahovalo i povolební šok.
 
Ale to ještě není konec špatných zpráv pro Demokratickou stranu a její špičky. Ministr spravedlnosti (Attorney General) William Barr oznámil, že teď, když Trumpův případ je vyjasněn, je čas začít vyšetřovat jakýmže způsobem cela tato vyfabrikovaná aféra vlastně vznikla? Kdo a co si objednal a proč? Kdo to financoval a z jakých fondů? Kdo výsledky lživého "dossier" podstrčil FBI? Jak to že FBI začala vyšetřovat Trumpa a jeho spolupracovníky bez řádného pověření?  Není ani třeba dodávat: v řadách demokratických stratégů a spolupracovníků Clintonové se zvedla vlna paniky**).
 
Člověk by řekl:  vyšetřování bylo velmi důkladné, vedl ho člověk prověřený a vážený pro svou nestrannost, nic se neprokázalo. Takže nezbývá než si počkat jak dopadnou volby v roce 2020, kdy svými hlasy dají najevo názor voliči. Ne tak Demokraté. Ti nebudou čekat, nehodlají se s nepříjemnou situací smířit. Od roku 2018 mají početní převahu ve sněmovně (nikoliv v senátu), a tak bleskově vytvořili několik dalších „komisí“ a vyvíjejí bezprecedentní útok na úřadujícího prezidenta. Denně ho veřejně osočují a urážejí, a touží se pomstít take Muellerovi. Hodlají ho začít důkladně vyšetřovat. Ano. Ale hlavně a především chtějí  vyšetřovat a nějak odstranit Attorney General Williama Barra, od něhož jim hrozí skutečné nebezpečí, totiž že pravda o tom co dělali a dělají vyjde na veřejnost. Od Trumpa požadují předložení daňových výkazů zpětně za 10 let, výpisy z jeho soukromých i obchodních bankovních účtů. K výslechům jsou hlava nehlava předvoláváni členové rodiny, blízcí spolupracovníci. Bouře nenávisti a běsnění. 
 
Nově se profilující a do popředí deroucí radikálně levicové křídlo Demokratické strany dál požaduje zahájení jednání o Trumpově „impeachement“.  Byl by to akt pouze symbolický. K impeachementu, t.j. odstranění prezidenta z funkce pro podvádění, zradu, nebo podobně závažné a dokázané provinění, je totiž zapotřebí dvoutřetinový souhlas členů Senátu. Tam mají ale Republikáni v nadpoloviční většinu.
 
Zkušenější a trochu umírněnější demokratičtí členové sněmovny kličkují, snaží se tomu vyhnout. Dobře vědí, že "impeachement", bez naděje na úspěch, by Demokraty zcela jistě poškodil v celkem ne moc vzdálených  prezidentských volbách (listopad 2020). Balancují, snaží se udržovat pozornost tím že vrší další a další nesmyslná obviňování. Donalda Trumpa tedy prozatím, než najdou lepší řešení,  alespoň veřejně nazývají lhářem a podvodníkem, zrádcem, člověkem který by měl být okamžitě zavřen do ústavu pro duševně nemocné. Tvrzení o duševní poruše se radostně chytily levicové TV stanice CNN, MSNBC a další, které tuto „informaci“ horlivě šíří. Ale vystrašené a opatrnické vedení Demokratů se radši nevyjadřuje ani pro ani proti návrhu na" impeachement". Tento stav vtipně komentoval republikánský senátor John Neely Kennedy.  Na adresu demokratů vzkázal:  „Tak buďto už se vy...., nebo slezte z toho nočníku.“
 
Trump po tom všem před několika dny prohlásil, že s lidmi, kteří ho i přes ukončené vyšetřování nadále osočují, urážejí a obviňují z tyranských aspirací pramenících z jeho duševní poruchy, nebude jednat, dokud se budou takto veřejně projevovat. Není divu. Oba tábory jsou zakopány na nesmiřitelných pozicích. Jakákoliv legislativní činnost je znemožněna, předem odsouzena ke krachu. Ke škodě celé země.
Situaci snad mohou opravdu vyřešit pouze příští volby. Zatím to ale nevypadá pro Trumpa vůbec špatně. Programy, předkládané všemi 23 demokratickými uchazeči o funkci příštího prezidenta, se liší pouze v tom, jak daleko si tito lidé troufají zajít v příslibech socialistického ráje. Jen namátkou:  Zelená revoluce (s fantasmagorickými roky dokončení).  Minimální zaručený příjem pro všechny včetně těch, kteří se rozhodli že pracovat nechtějí.  Všem zaručená zdravotní péče zcela a úplně bezplatně – včetně ilegálních lidí kteří zde žijí a pracují na černo a do systému tudíž nepřispívají daněmi. Samozřejmě také pro  tvrdé kriminálníky z jejich řad, kterých je mezi lidmi žijícími ve stínu, statisticky vzato, víc než dost. Podstatné zvýšení daní všem ostatním troubům, kteří budou nadále něco podnikat nebo chodit do práce. 
 
Hranice naprosto otevřené, žádné už kontroly, všichni jsme bratři a sestry. Zákaz vlastnění střelných zbraní. Cenzura internetu. Genderové kvóty v zaměstnání. Znárodnění či rozkouskování velkých korporací, firem, bank.  Reparace za křivdy otroctví všem obyvatelům kteří jsou (nebo prohlásí o sobe že jsou) černé pleti.  Snížení volebního věku na 16 let.  Volební právo všem včetně ilegálně pobývajících. Zvýhodňování etnických menšin při přijímaní na vysoké školy a do zaměstnání (samozřejmě že etnické menšiny Asijské zvýhodňovati se nebudou – těm naopak zatípneme tipec, jsou už tak dost pilní a tudíž úspěšní). A tak dále a tak podobně.  Čtenář nechť si sám vymyslí jakoukoliv absurditu – dostalo by se mu nadšeného souhlasu davů demonstrujících za lepší zítřky.
 
Záležet bude hodně na tom, do jaké míry je již levicově přemýšlející americká společnost nakažena  virem socialistického smýšlení. Kterého z demokratických uchazečů už za nedlouho, v primárních volbách, vyberou a postaví  jako Trumpova protikandidáta. Jestli to bude někdo pro celoamerickou voličskou veřejnost  v roce 2020 přece jenom příliš radikální, hrozí, že ho Trump hladce porazí. V tom případě se budou muset Demokraté dál snažit Trumpa odstranit buď soudní cestou, nebo snad násilím, radši hned teď rovnou, než bude pozdě.  Za jakoukoliv cenu.  Třeba i za cenu rizika   ozbrojeného střetnutí – občanské války.  Pnutí mezi znepřátelenými tábory narůstá každým týdnem.
 
Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA, 29. 5. 2019
 
Zdroj:
 
*) V době Obamovy administrativy, kdy Hillary Clintonová byla ministryní zahraničí, pořídila si svůj soukromý komputer server. Utajovaný, instalovaný v suterénu jejího domu. Když tento podezření vzbuzující fakt vyšel během předvolební kampaně najevo, tvrdila že ho používala pouze a striktně pro účely své osobní emailové komunikace, například rodinné záležitosti ohledně chystané svatby dcery.  Kadeřník, švadlena, yoga, a tak. Při bližším pohledu na dohledatelné z jejích emailů se ale ukázalo,  že tomu zdaleka tak nebylo. Přes utajovaný soukromý server, naprosto nezabezpečený,  komunikovala se zahraničními spojenci i odpůrci na vysokých státních postech. Co si psali? Jestli opravdu Rusko šťourá do cizích záležitostí (čemuž rád věřím), pak měli u Clintonových ve sklepě bohatou sklizeň. Jenom nepatrna část emailů se našla.  Asi 30 tisíc z nich, o jejichž adresátech a obsahu se nic neví, se náhle a záhadně  „nějak ztratilo“. Vyšetřovatelé požadovali po Hillary Clintonové předání celého serveru.  Paní Clintonová bez rozmýšlení celý milý server nechala fyzicky zničit (tvrdí se že ho po rozmlácení pro jistotu nechala ještě hodit do místního jezírka). Vyšetřování probíhající ještě za Obamy pochopitelně vyšumělo do ztracena. 
 
**) V současné době dal prezident Trump souhlas k odtajnění příslušných dokumentů a k oficielnímu zahájení tohoto vyšetřování.

 

3. kvě, 2019
Pro člověka žijícího ve střední Evropě bylo kácení soch a nekonečné změny názvů měst, ulic a památek historickou skutečností. Po rozpadu rakouského mocnářství se kácelo velmi mocně...
 
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, sochy generálů (Radeckého). Za německého protektorátu se sochy ukrývaly (prezidenta T.G.Masaryka), a krátce nato v r. 1945 zase stavěly zpět na místa. Pak se stavěly sochy dělnického prezidenta a velikého Stalina. Pak se zase kácely. Jako příklad poslouží třeba rušná, nic netušící a stále stejně krásná  třída pražských Vinohrad: Původně Černokostelecká. Pak Jungmannova (1884), pak Fochova (1922), dale Schwerinova (1940), pak samozřejmě Stalinova (1945), a posléze (a doufejme už naposledy) jednoduše Vinohradská (1962). 
 
Zdálo by se, že podobné výstřelky se vyhnou zemi známé svojí politickou stabilitou a pragmatismem, jako byly až do nedávna Spojené státy. Bohužel. Od zrodu aktivistické levice na universitách v 60. letech minulého století až do dnešní doby sílí společenský tlak na „opravy“ historie, ne nepodobný tomu, který známe z doby po komunistickém převratu v r. 1948 u nás.  Začne se opravami školních učebnic. Děti se dozvídají, že Shakespeare byl představitelem bílé utlačovatelské třídy, a že Marc Twain byl rovnou rasista. Tento trend a tlak zesílil především za poslední dvě prezidentská období Baracka Obamy.  Ale nezůstává už jenom u učebnic. Kdepak. Objevení Ameriky Krištofem Kolumbem byl zločin (bílých kolonialistů). A proto bude americký státní svátek na památku objevení Ameriky „Columbus Day“ (12. říjen) přejmenován na „Den domorodých lidí“ (Indegenous People Day) na oslavu vyhubených původních obyvatel. Tak tomu bude ale pouze ve státu Maine. Jinde to dopadlo hůř. Svátek se ruší, úplně. 
 
Ještě hůře to vypadá s památkami na občanskou válku.  Prakticky v každém větším městě na jihu Spojených států (bývalé Konfederace) stávaly sochy jižanských politiků, významných občanů, nebo vojenských velitelů, kteří se zapsali do historie země. Již nestojí. Pomníky byly a jsou dále vandalizovány a odstraňovány.  Zničena byla například socha generála Roberta  E. Lee v New Orleansu, stejně jako  (po bouřlivých protestech a srážkách mezi aktivisty za odstranění a odpůrci) jeho socha v Charlottesvillu, ve státě Virginia.  Vše probíhá hladce, za souhlasu místní správy a nečinnosti policie. Ve státě New Jersey pro změnu odstranili z památníku svobody, na kterém jsou vlajky všech států USA, vlajku Mississippi.  Proto, že trochu připomíná vlajku konfederační. 
 
Věci zde zašly ještě dál.  Na „černé listině“ se objevilo i jméno samotného otce nezávislých Spojených Států Amerických – George Washingtona. V San Francisku existuje malba – série panelů – „Život a dílo G. Washingtona“ o rozměrech 150m2.  Je instalovaná od r. 1936 v místní škole. Na jednom z panelů je zobrazen G.W.  stojící na poli na kterém pracují černí otroci, a on ukazuje k západu. (Zajímavost: autor malby, Victor Arnautoff, byl přítelem komunistického výtvarného umělce Diego Rivery.)  Ale zpět k malbě ve škole. Školská rada nazvala toto dílo urážlivé (offensive) a lidsky ponižující (dehumanizing).  Uráží současné americké černochy. A Indiány. Speciálně ustavená komise shledala, že toto dílo oslavuje otroctví, genocidu, kolonializaci a nadvládu bílého muže, a tím určitě traumatizuje studenty. Proč se nikdo ze studentů této školy za posledních 83 traumatizován necítil, to komise nezkoumala. Velkoryse přehlédla i ten fakt, že ačkoliv G.W. černé otroky vlastnil, neb tak v té době byla společnost uspořádána, už v r. 1783 prosazoval zakládání komunit pro propuštěné otroky.  Byl vlastně prototypem abolicionisty, což v té době byl zcela výjimečný, odvážný a humanitně pokrokový postoj. 
 
Podobná 80 let stará malba už byla odstraněna ze školy ve městě Oak Park, Kalifornie. Všechny děti na ní zpodobněné byly totiž bílé.  
Zapálení „aktivisté“ jsou přesvědčeni, že když fyzicky zlikvidují památníky naší historie, zničí tím samu historii, a že v takto vzniklém vakuu získají prostor pro uskutečnění své revoluce –  t.j. svržení nespravedlivého kapitalistického a opresivního řádu a nastolení řádu nového, jejich. 
 
Ptáte se, milí čtenáři (pokud jste ještě se mnou a toto ještě čtete):  Je něco takového, po tom všem čím si lidstvo v moderních dějinách prošlo, ještě možné?  Ano, většina z nás to prohlédla a s tímto ideologickým terorem nesouhlasí. Ale jenom v duchu.  Strach z obvinění z rasizmu, obava ze ztráty zaměstnání, vláčení tiskem, dokonce z fyzických útoků je pro většinu lidí ochromující. Že vám to milí čtenáři něco připomíná? Německo v letech 30tých?  Československo po roku 1948 a znovu po 1968?
 
Co dál? Začíná to být napínavé. Není nijak přehnaná představa přejmenování hlavního města USA. Nebo třeba presidentského sídla, Bílého domu. Co třeba Černý dům?  A nebo radši rovnou  Duhový dům?  Mezi „demokratickým socializmem“ , horlivě slibovaným všemi 22 momentálními demokratickými prezidentskými kandidáty (počítáno k dnešku, 19h a 32min místního času) a mezi svobodou a zdravým rozumem je tenká čára vedoucí klikatě mezi voliči zdejší společnosti. Většina z nich totiž naštěstí (nebo bohužel?) ten zaslíbený socializmus na vlastní kůži ještě nepoznala. 
 
Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA, 3.5.2019