JAN SINNREICH

18. bře, 2019
Ve svém článku (Wall Street Journal, 14. 3 2019) profesor ekonomie na Princetonské Universitě Alan S. Blinder varuje prezidentské kandidáty za Demokratickou stranu před přílišným zdůrazňováním toho, že jsou socialisté...
 
Pan profesor se obává, že slovo „socializmus“ nebo „socialista“ by mohlo postrašit a odradit starší a nerozhodnuté voliče.  Podobně asi jako mínil nadporučík Lukáš  ve Švejkovi: „Jsme všichni Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět“. Je pravda, že průměrný Američan si dovede pod slovem socializmus vybavit situaci ve Venezuele či na Kubě. Ale dál do historie, bývalého SSSR a zemí východní Evropy, toto povědomí nedosahuje. 
 
Demokratičtí kandidáti na prezidentskou funkci (už jich máme 12 a další utěšeně přibývají) mají sami pouze mlhavé představy. Jejich programy se prakticky v ničem neliší: zrušení sociální nerovnosti (jak na to o tom se moc nezmiňují, jenom že to udělají); vyšší daně pro bohaté; klimatické odpustky; státem zdarma poskytované zdravotnictví (o tom my z minula víme své); bezplatné vysokoškolské vzdělání; minimální mzda; minimální sociální dávky pro všechny, kdož nejsou schopni a nebo i ochotni pracovat. Zkrátka konečně spravedlnost a ráj na zemi.
 
Jak ovšem pan profesor zdůrazňuje, sama definice socializmu praví že to znamená systém ve kterém „stát vlastní veškeré výrobní prostředky, řídí a reguluje výrobu, určuje mzdy, diriguje distribuci výrobků a požitků a spravuje finanční hospodaření“. Samozřejmě že ani jeden ze zapálených propagátorů socializmu nemá na mysli faktické znárodnění veškerého hospodářství a jeho řízení. To by bylo moc práce. Ti nejhorlivější z ideologů přišli na to, že mnohem pohodlnější a výhodnější by bylo nechat kapitalisty provozovat svoje podniky, a pořádně socialisticky je danit.  Pak pouze rozdělovat plody toho, co někdo jiný vyrobil.  A rozdělovat a regulovat tak dlouho, až i ten kapitalistický systém přestane dříve nebo později efektivně fungovat. 
 
Zní to směšně, až absurdně, ale nebezpečí tady reálně existuje. Lidé, především ti mladí, rádi naslouchají a věří pohádkám. Podle průzkumů již více než 50% mladých lidí ve Spojených Státech by dalo přednost socializmu před kapitalizmem.  Není divu.  Je to výsledkem dlouhodobého působení škol a levicových medií. Tito lidé si představují stejné požitky, jaké jsou například ve Skandinávských zemích. Tam přece mají obyvatelé takové úžasné sociální výhody. Bezplatné zdravotnictví, nekonečné dovolené, shovívavé soudnictví, toleranci k pracovní neochotě. No tak – jak je vidět jde to, jenom to nějak u nás taky zařídit.  Možná že si ale nezjistili, jaké daně v těchto zemích platí ti, kdož pracují.  Nebo jaké jsou ceny elektrického proudu a pohonných hmot. Pokud by jim to někdo prozradil, jejich nadšení by zřejmě pohaslo. O tomto rubu, obrácené straně mince úžasných výhod, politici taktně mlčí a „angažovaná“ veřejnost nepátrá.
 
Ovšem tu nejzásadnější věc pan profesor zapomněl uvést. Že socializmus je především ideologie. A ta sebou vždy přináší nekompromisní kontrolu nad všemi aspekty života, a tedy ztrátu svobody. Dříve nebo později se to projevuje ve všech takto postižených zemích, tedy i v těch s mírnější variantou socializmu, kterému říkají „sociální demokracie“. Nastane tvrdé prosazování multikulturalizmu, jehož výsledkem je nekontrolovaná migrace, genderizmu který podporuje a propaguje rozbití tradičních rodin, plně je ovládnuto školství, nastolena cenzura medií, pacifizmus, klimatická ideologie (byť nepodložená solidními důkazy a ignorující možné skutečné příčiny). Prohlubuje se postupné zabředávání do morálního marazmu a politické neschopnosti, čehož jsme v současné epoše svědky v celém evropském seskupení.  V tom je to největší nebezpečí. A zdejší voliči by si o tom měli popřemýšlet, než dají své hlasy našim „demokratickým socialistům“.
 
Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA, 17. 3. 2019
 
Zdroj:
 
 
 
 
11. bře, 2019
V podzimních volbách byly zvoleny do americké Sněmovny Reprezentantů (House of Representatives) dvě nové členky, muslimky. Jsou to Ilhan Omar (28 roků, narozená v Mogadishu, Somálsku) a Rashida Tlaib (43 roků, narozená v Detroitu palestinským imigrantům).  Ilhan Omar byla kromě toho také jmenována do důležitého výboru pro zahraniční otázky (Foreign Affairs Committee). Při nástupu do funkce obě dvě přísahaly na Korán...
 
Hned na počátku svého působení se obě dostaly do zájmu médií.  Rashida proslula těsně po zvolení výrokem „ ... a vsaďte se, že toho zkur.y syna Trumpa budeme soudit (impeachement)“.  Omar   zazářila svými nenávistnými výroky vůči židům a státu Izrael.  Obě jsou ultralevé, tzv. „demokratické socialistky“, nenávidí Izrael a především Donalda Trumpa.
 
Po tomto úvodu se Ilhan Omar dostala do další kontraverze, když v kongresu veřejně obvinila kolegy židovské kongresmany z toho, že jsou loyální k Izralei,  a že upřednostňují zájmy Izraele před zájmy USA. To už bylo hodně i na demokraticke vedení sněmovny. Mluvčí sněmovny, paní Nancy Pelosi (79, v politice celý život) si obě nové reprezentantky pozvala na „pohovor“.  Výsledkem bylo, že demokraté vypracovali rezoluci odsuzující projevy antisemitizmu,  která měla být předložena k hlasování. V tomto povšechně  laděném prohlášení nebyla (radši) Ilhan Omar vůbec uvedena jménem. I to ovšem vyvolalo palácovou revoluci v táboře mladých, čerstvě zvolených revolučních socialistů (pardon, demokratů), vedených nesmiřitelnou Alexandriou Ocasio-Cortéz (29, rovněž právě zvolena). Ohavná rezoluce byla okamžitě stažena a přepracována. Demokraté se polepšili. Text nové rezoluce   odsuzuje všeobecně jakoukoliv nenávist (rasovou, naboženskou  hlavne k Islámu, k LGBT komunitě, a když už to musí být no tak teda i ten antisemitizmus).
 
Na otázky novinářů Ilhan Omar odpovídá mlčením, podtrženým vítězoslavným úsměvem. Zdálo by se, že výroky bezvýznamné začínající političky nemohou mít vliv na zahraniční politiku USA, a na vztah ke státu Izrael. Až na to, že Ilhan Omar má, jako členka výboru pro zahraničí, přístup k tajným informacím. To je alarmující, ale ještě otřesnější je svědectví o naprosté morální vyčerpanosti a z ní pramenící zbabělosti dnešního vedení Demokratické strany. Z obavy ze ztráty popularity mezi mladými „revolucionáři“  a jejich voliči se podvolují nepokrytým projevům islámského antisemitismu.
 
Autor: Jan Sinnreich, Florida, USA, 11.3.2019
26. úno, 2019

Americký miliardář, zakladatel a šéf Amazonu Jeff Bezos, se rozhodl vybudovat nové firemní ústředí (headquarters) v New York City. O takovou příležitost soutěží mnohá města, která nabízejí zájemcům nejrůznější výhody, především v podobě daňových úlev. Je to pochopitelné, protože přítomnost světově zavedené firmy znamená nejenom prestiž, ale hlavně pracovní příležitosti...

 

V případě New Yorku by se jednalo o zhruba 40 000 nových pracovních míst. Míst nejenom pro kvalifikované a přímé zaměstnance Amazonu s průměrným ročním platem přes 2 miliony korun na osobu, ale i v návazných pracovních příležitostech v obchodech, restauracích, bydlení, službách, atd. S plánem souhlasily i politické špičky jako jsou guvernér sátu NY Andrew M. Cuomo, a starosta města New York Bill de Blasio. Oba jsou pokrokoví Demokraté, dbající o blaho lidu.

 

Vše šlo pěkně podle plánu až do – ouha – momentu kdy se do toho obula ještě více pokroková a o blaho lidu dbající sekce Demokratické strany vedená čerstvě zvolenou kongresmankou za čtvrť Bronx, Alexandrou Ocasio-Cortez. Energická 29letá slečna AOC, jak svého nového miláčka nazývají příznivci z řad socialisticky poblázněných voličů, se přes noc stala hvězdou levicových medií. Okamžitě byla zorganizována bojová protestní shromáždění, s cílem zamezit příchod vykořisťovatele. AOC bojovala hlavně proti tomu, že by město NY mělo Amazonu poskytnout daňovou úlevu ve výši 3 miliard dolarů. Jeff Bezos je podle jejiho názoru už beztak dost úspěšný a tudíž bohatý, a to by se mu mělo zatrhnout. „Nebudeme dávat peníze miliardářovi“ , „Amazon neplatí daně“, „Amazon je kriminální“ – tak a podobně hlásaly plakáty spravedlivě rozhořčených v ulicích NY. Jiným, ovšemže už méně zmiňovaným, ale možná skutečným a také hlavním důvodem, byla neochota Amazonu umožnit ve firmě existenci odborů (rozuměj podvolit se předem a dobrovolně jejich budoucímu vydírání). Ona si totiž každá organizace, která hodlá prosperovat, musí rozmyslet, jestli by jí k prosperitě postačilo, aby zaměstnanci pracovali pouze v krátkých a nečetných přestávkách mezi stávkami. A nejde jenom o Amazon. Také ostatní zájemci o rozvoj v podnikání se nejspíš po dlouhá leta budou radši New Yorku vyhýbat.

 

Inu – dobrá věc se podařila. Obyvatelé New Yorku ve svém městě prosperitu nestrpí. Jeff Bezos, vystaven bezprecedentnímu nátlaku medií, z připravené dohody vycouval a oznámil, že ústředí Amazonu bude jinde, v příznivějším prostředí. Zbývá otázka, co si opravdu myslí New Yorčané - potencionální zaměstnanci Amazonu, obchodníci, nezaměstnaní hledající možnost výdělku. Pro všechny se jako pára nad hrncem rozplynula příležitost ke stálé a výborně placené práci. Také daně z obchodní činnosti a z příjmů, které by tito lidé odevzdávali, nejsou zanedbatelná částka. Podle odhadů publikovaných ve Wall Street Journal přišlo město NY o 14 miliard dolarů ročně. Ouvej.

 

Dík patří socialistickým ideologům, pro které je kapitalizmus nepřijatelnou formou fungování lidské společnosti.

 

Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA, 26.2.2019


 

21. úno, 2019
O Jihoafrické republice se v mainstreamovém tisku téměř nepíše. Přestalo se o ní psát poté, co vládu v zemi převzala černošská většina (podle názvosloví americké politické korektnosti African Africans)...
 
Přitom by rozhodně bylo o čem psát. Nejde jen o vyhánění a vraždy bílých farmářů. Kdysi neúspěšnější stát afrického kontinentu se propadá a stává se z ní obdoba Venezuely. 
 
Jedním z příkladů toho, co v JAR probíhá, je téměř úplné zhroucení výroby elektrické energie. Nikoliv ovšem kvůli zásahům zelených environmentalistů, ale z daleka prostšího důvodu: korupce a dlouhodobé zanedbání údržby zastaralých hnědouhelných elektráren. Ty jsou ve vlastnictví státního podniku Escom, který vyrábí 90% energie v zemi. 
 
Celkově si energetika vede tak, že výpadky trvají až 9 hodin denně. To vede k vážnému narušení průmyslové výroby, kolapsům v dopravě a mizernému životu normálního lidí. To je ale jen začátek. Vedení firmy nedávno pohrozilo vyhlášením bankrotu, pokud stát nezaplatí dluhy ve výši 420 miliard Randů (30 miliard dolarů). Prezident Cyril Ramaphosa obvinil svého předchůdce Jacoba Zumu a celé vedení Escomu z podvodů a korupce a prosazuje rozdělení společnosti do tří nezávislých celků (výroba energie, přenosová soustava a prodej). To by však znamenalo ztrátu pracovních míst pro asi třetinu ze 48 000 zaměstnanců společnosti. V zemi, kde je 27% nezaměstnanost, to znamená nepřekonatelnou překážku. Odbory Congres of South African Trade Unions již zahájily výstražnou stávku. Situaci navíc komplikují blížící se volby. 
 
Nejde však jen o jednorázovou obrovskou kapitálovou injekci. Ay bylo možné modernizovat stávající provozy, musela by v příštích letech stoupat cena elektřiny každý rok o 15%. To by znamenalo, že 95% těžby zlata by se stalo nerentabilním (podle odhadu Minerals Council Group), což by v důsledku vedlo ke ztrátě dalších 136 tisíc pracovních míst. 
Většina drobných spotřebitelů se s nedostatkem vypořádává tak, že podle starého obyčeje připravuje jídlo na otevřeném ohništi před domem. Hospodyně Masacheba Tsoai z provincie Východní Kapsko řekla redaktorovi Wall Street Journal: „Život přece nezačíná ani nekončí tím, jestli elektřina funguje nebo nefunguje.“ 
 
Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA, 21.2.2019
16. úno, 2019

Na americké politické scéně probíhá v posledních dnech fraška, jakou by těžko vymyslel i lecjaký komediální autor...

Guvernér státu (Commonwelth) Virginie, Demokrat Ralph Northam, byl obviněn z rasismu poté, co si někdo všimnul výročního alba školních fotografií z lékařské fakulty, kde tehdy budoucí guvernér v 80. letech studoval. Pod jeho jménem se totiž objevil snímek dvou postav. Jedna se začerněným obličejem a představující černocha. Druhá v bílé kápi Ku-Klux-Klanu. Z hlediska dnešní rasové a multikulturní korektnosti se jedná o smrtelný hřích. Však se také okamžitě zvedly hlasy požadující jeho odstoupení, v médiích i uvnitř jeho vlastní Demokratické strany.

Northam se nejprve omluvil a potom popřel, že by na snímku vůbec byl on. Nicméně kampaň za jeho odstoupení pokračuje. Pokud by ale tato kampaň byla úspěšná, měl by guvernéra Northama nahradit tzv. Lieutenant Governor Justin Fairfax. Pan Fairfax je rasově nezpochybnitelný, protože je černý. Ale ouha! Ve stejnou dobu, kdy Northam čelil obvinění z rasismu, byl Fairfax zase obviněn dvěma ženami ze znásilnění. Bez důkazů. Ale kdo by v době „MeToo“ hledal důkazy. A kdo by přikládal sluch tomu, že podle obviněného se jednalo o oboustranně naprosto dobrovolnou záležitost. Tedy další bouře, a další kampaň za odstoupení.

Další v pořadí je podle pravidel Attorney General Mark Herring, rovněž Demokrat. Ani jeho pozice ovšem není příliš silná. Aby předešel případným obviněním, nedávno se sám přiznal, že si při nějaké oslavě barvil tvář na černo. Tedy další „rasista“ a vážný kandidát na rezignaci.

Tím se dostáváme ke komické stránce této tragédie. Pokud by všichni tři politici byli pod tlakem médií, spolustraníků, neziskovek a pochopitelně Republikánů rezignovat, dostal by se na pozici guvernéra státu Virginie mluvčí tamníhokongresu, což je Republikán.

Demokratická strana tedy stojí před nesnadným rozhodnutím. Buď bude striktně uplatňovat svá pravidla boje proti rasismu a mužskému šovinismu, a potom fakticky prosadí do klíčové pozice Republikána. Nebo trochu sleví, a vystaví se tím nařčením z pokrytectví a z uplatňování dvojího metru. Těžké rozhodování.

Situaci komplikuje skutečnost, že se blíží prezidentské volby 2020 a potenciální demokratičtí kandidáti, který jsou už dvě desítky, se oprávněně bojí, že případný mírný postup použijí Trump a jeho Republikáni jako zbraň proti nim.

Guvernér Northam a jeho zástupce Fairfax zatím volí osvědčenou Clintonovu taktiku. Všechno popírají. Když to není možné, tak se omlouvají. A přitom spoléhají, že přijde další aféra a levicová média, která jim jsou dlouhodobě nakloněna, si najdou jinou oběť. Northam v televizním interview prohlásil, že rezignovat nehodlá, protože lid Virginie nemá na toto místo nikoho lepšího. Je docela možné, že nakonec vše půjde do ztracena a oba pánové na svých místech zůstanou.

Nicméně problémem Demokratů zůstává, že ideologie rasismu, genderismu a třídního boje je v progresivistickém pokrokovém křídle zakořeněna tak hluboko, že se jí nikdo neodváží kritizovat, natož jí odporovat. Pokud by to někdo z demokratických kandidátů udělal, vystavuje se obrovskému riziku. Použití rasy, pohlaví a sociálního statusu jako politické zbraně je totiž nebezpečné. Velmi snadno se může obrátit proti těm, kteří ho začali používat jako první.

Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA, 16.2.2019