JAN SINNREICH

3. kvě, 2019
Pro člověka žijícího ve střední Evropě bylo kácení soch a nekonečné změny názvů měst, ulic a památek historickou skutečností. Po rozpadu rakouského mocnářství se kácelo velmi mocně...
 
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, sochy generálů (Radeckého). Za německého protektorátu se sochy ukrývaly (prezidenta T.G.Masaryka), a krátce nato v r. 1945 zase stavěly zpět na místa. Pak se stavěly sochy dělnického prezidenta a velikého Stalina. Pak se zase kácely. Jako příklad poslouží třeba rušná, nic netušící a stále stejně krásná  třída pražských Vinohrad: Původně Černokostelecká. Pak Jungmannova (1884), pak Fochova (1922), dale Schwerinova (1940), pak samozřejmě Stalinova (1945), a posléze (a doufejme už naposledy) jednoduše Vinohradská (1962). 
 
Zdálo by se, že podobné výstřelky se vyhnou zemi známé svojí politickou stabilitou a pragmatismem, jako byly až do nedávna Spojené státy. Bohužel. Od zrodu aktivistické levice na universitách v 60. letech minulého století až do dnešní doby sílí společenský tlak na „opravy“ historie, ne nepodobný tomu, který známe z doby po komunistickém převratu v r. 1948 u nás.  Začne se opravami školních učebnic. Děti se dozvídají, že Shakespeare byl představitelem bílé utlačovatelské třídy, a že Marc Twain byl rovnou rasista. Tento trend a tlak zesílil především za poslední dvě prezidentská období Baracka Obamy.  Ale nezůstává už jenom u učebnic. Kdepak. Objevení Ameriky Krištofem Kolumbem byl zločin (bílých kolonialistů). A proto bude americký státní svátek na památku objevení Ameriky „Columbus Day“ (12. říjen) přejmenován na „Den domorodých lidí“ (Indegenous People Day) na oslavu vyhubených původních obyvatel. Tak tomu bude ale pouze ve státu Maine. Jinde to dopadlo hůř. Svátek se ruší, úplně. 
 
Ještě hůře to vypadá s památkami na občanskou válku.  Prakticky v každém větším městě na jihu Spojených států (bývalé Konfederace) stávaly sochy jižanských politiků, významných občanů, nebo vojenských velitelů, kteří se zapsali do historie země. Již nestojí. Pomníky byly a jsou dále vandalizovány a odstraňovány.  Zničena byla například socha generála Roberta  E. Lee v New Orleansu, stejně jako  (po bouřlivých protestech a srážkách mezi aktivisty za odstranění a odpůrci) jeho socha v Charlottesvillu, ve státě Virginia.  Vše probíhá hladce, za souhlasu místní správy a nečinnosti policie. Ve státě New Jersey pro změnu odstranili z památníku svobody, na kterém jsou vlajky všech států USA, vlajku Mississippi.  Proto, že trochu připomíná vlajku konfederační. 
 
Věci zde zašly ještě dál.  Na „černé listině“ se objevilo i jméno samotného otce nezávislých Spojených Států Amerických – George Washingtona. V San Francisku existuje malba – série panelů – „Život a dílo G. Washingtona“ o rozměrech 150m2.  Je instalovaná od r. 1936 v místní škole. Na jednom z panelů je zobrazen G.W.  stojící na poli na kterém pracují černí otroci, a on ukazuje k západu. (Zajímavost: autor malby, Victor Arnautoff, byl přítelem komunistického výtvarného umělce Diego Rivery.)  Ale zpět k malbě ve škole. Školská rada nazvala toto dílo urážlivé (offensive) a lidsky ponižující (dehumanizing).  Uráží současné americké černochy. A Indiány. Speciálně ustavená komise shledala, že toto dílo oslavuje otroctví, genocidu, kolonializaci a nadvládu bílého muže, a tím určitě traumatizuje studenty. Proč se nikdo ze studentů této školy za posledních 83 traumatizován necítil, to komise nezkoumala. Velkoryse přehlédla i ten fakt, že ačkoliv G.W. černé otroky vlastnil, neb tak v té době byla společnost uspořádána, už v r. 1783 prosazoval zakládání komunit pro propuštěné otroky.  Byl vlastně prototypem abolicionisty, což v té době byl zcela výjimečný, odvážný a humanitně pokrokový postoj. 
 
Podobná 80 let stará malba už byla odstraněna ze školy ve městě Oak Park, Kalifornie. Všechny děti na ní zpodobněné byly totiž bílé.  
Zapálení „aktivisté“ jsou přesvědčeni, že když fyzicky zlikvidují památníky naší historie, zničí tím samu historii, a že v takto vzniklém vakuu získají prostor pro uskutečnění své revoluce –  t.j. svržení nespravedlivého kapitalistického a opresivního řádu a nastolení řádu nového, jejich. 
 
Ptáte se, milí čtenáři (pokud jste ještě se mnou a toto ještě čtete):  Je něco takového, po tom všem čím si lidstvo v moderních dějinách prošlo, ještě možné?  Ano, většina z nás to prohlédla a s tímto ideologickým terorem nesouhlasí. Ale jenom v duchu.  Strach z obvinění z rasizmu, obava ze ztráty zaměstnání, vláčení tiskem, dokonce z fyzických útoků je pro většinu lidí ochromující. Že vám to milí čtenáři něco připomíná? Německo v letech 30tých?  Československo po roku 1948 a znovu po 1968?
 
Co dál? Začíná to být napínavé. Není nijak přehnaná představa přejmenování hlavního města USA. Nebo třeba presidentského sídla, Bílého domu. Co třeba Černý dům?  A nebo radši rovnou  Duhový dům?  Mezi „demokratickým socializmem“ , horlivě slibovaným všemi 22 momentálními demokratickými prezidentskými kandidáty (počítáno k dnešku, 19h a 32min místního času) a mezi svobodou a zdravým rozumem je tenká čára vedoucí klikatě mezi voliči zdejší společnosti. Většina z nich totiž naštěstí (nebo bohužel?) ten zaslíbený socializmus na vlastní kůži ještě nepoznala. 
 
Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA, 3.5.2019
26. bře, 2019
Většina čtenářů si vybaví jméno Harvey Weinsteina.  Ano je to ten vyvrhel společnosti, který svým odporným zacházením se ženami (většinou aspirujícími herečkami) odstartoval hnutí  #MeToo.  Byl obviněn nesčetnými oběťmi a čeká ho soud. Jak to v podobných případech bývá, obviněný si většinou vybere schopného právníka, který ho bude obhajovat...
 
Mr. Weinsteina bude obhajovat vynikající právník.  Jeho jméno je Ronald Sullivan, a je děkanem fakulty „Winthrop House“, což je jedna z 12 fakult prestižní university Harvard.  Mr. Sullivan je černé pleti. 
 
Následovala okamžitá reakce studentů.  Byla vytvořena internetová petice požadující vyloučení profesora Sullivana z fakulty, protože jeho rozhodnutí reprezentovat Harveyho Weinsteina vyvolalo u adolescentů psychické trauma (...was deeply trauma-inducing..).  Citace: „Člověk, který obhajuje tohoto zločince, necení bezpečnost studentů (doesn’t value safety of students)“.  Od takového člověka nebudeme přejímat jednou svoje diplomy. 
 
Oficiální místa Harvadru reagovala na tuto stížnost vyšetřováním, které vedla Kancelář pro prevenci sexuálních útoků (Office for Sexual Assault Prevention).  Před fakultou se pořádala protestní shromáždění.  Zdi historických budov byly vandalizovány sprejovanými slogany  #MeToo. K protestům se připojila i organizace „Female African Americans at Harvard“ s obviněním, že Mr. Sullivan kompromitoval všechny ženy, které nesou následky sexuálního traumatu. 
 
Je jenom škoda, že právnická fakulta Harvardu nevyužila této příležitosti aby studentům, budoucím právníkům, vysvětlila principy fungování západní demokracie.  To že právník obhajující zločince nemusí nutně schvalovat jeho činy. Dále, že v demokratickém systému mají všichni obvinění právo na legální obhajobu a mohou být potrestáni pouze pokud je jejich vina prokázána.  Tento fakt zřejmě unikl jak vedení fakulty tak i studentům. Místo toho je proti profesorovi vedena nenávistná kampaň, která připomíná pověstné převýchovné tábory za socializmu. 
 
Vzhledem ke skutečnosti, že Mr. Sullivan je černoch, je neuvěřitelné, že genderistické šílenství zde přebíjí i rasovou stránku věci.  Bude jistě zajímavé sledovat, zda si prof. Sullivan své postavení na Harvardu udrží. Nicméně celá záležitost je dokladem naprosté ignorace principů, které jsou zárukou fungování svobodné společnosti. Tyto principy si přece studenti práva odnášejí sebou do života a do své profese. 
 
Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA,  26.3.2019
18. bře, 2019
Ve svém článku (Wall Street Journal, 14. 3 2019) profesor ekonomie na Princetonské Universitě Alan S. Blinder varuje prezidentské kandidáty za Demokratickou stranu před přílišným zdůrazňováním toho, že jsou socialisté...
 
Pan profesor se obává, že slovo „socializmus“ nebo „socialista“ by mohlo postrašit a odradit starší a nerozhodnuté voliče.  Podobně asi jako mínil nadporučík Lukáš  ve Švejkovi: „Jsme všichni Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět“. Je pravda, že průměrný Američan si dovede pod slovem socializmus vybavit situaci ve Venezuele či na Kubě. Ale dál do historie, bývalého SSSR a zemí východní Evropy, toto povědomí nedosahuje. 
 
Demokratičtí kandidáti na prezidentskou funkci (už jich máme 12 a další utěšeně přibývají) mají sami pouze mlhavé představy. Jejich programy se prakticky v ničem neliší: zrušení sociální nerovnosti (jak na to o tom se moc nezmiňují, jenom že to udělají); vyšší daně pro bohaté; klimatické odpustky; státem zdarma poskytované zdravotnictví (o tom my z minula víme své); bezplatné vysokoškolské vzdělání; minimální mzda; minimální sociální dávky pro všechny, kdož nejsou schopni a nebo i ochotni pracovat. Zkrátka konečně spravedlnost a ráj na zemi.
 
Jak ovšem pan profesor zdůrazňuje, sama definice socializmu praví že to znamená systém ve kterém „stát vlastní veškeré výrobní prostředky, řídí a reguluje výrobu, určuje mzdy, diriguje distribuci výrobků a požitků a spravuje finanční hospodaření“. Samozřejmě že ani jeden ze zapálených propagátorů socializmu nemá na mysli faktické znárodnění veškerého hospodářství a jeho řízení. To by bylo moc práce. Ti nejhorlivější z ideologů přišli na to, že mnohem pohodlnější a výhodnější by bylo nechat kapitalisty provozovat svoje podniky, a pořádně socialisticky je danit.  Pak pouze rozdělovat plody toho, co někdo jiný vyrobil.  A rozdělovat a regulovat tak dlouho, až i ten kapitalistický systém přestane dříve nebo později efektivně fungovat. 
 
Zní to směšně, až absurdně, ale nebezpečí tady reálně existuje. Lidé, především ti mladí, rádi naslouchají a věří pohádkám. Podle průzkumů již více než 50% mladých lidí ve Spojených Státech by dalo přednost socializmu před kapitalizmem.  Není divu.  Je to výsledkem dlouhodobého působení škol a levicových medií. Tito lidé si představují stejné požitky, jaké jsou například ve Skandinávských zemích. Tam přece mají obyvatelé takové úžasné sociální výhody. Bezplatné zdravotnictví, nekonečné dovolené, shovívavé soudnictví, toleranci k pracovní neochotě. No tak – jak je vidět jde to, jenom to nějak u nás taky zařídit.  Možná že si ale nezjistili, jaké daně v těchto zemích platí ti, kdož pracují.  Nebo jaké jsou ceny elektrického proudu a pohonných hmot. Pokud by jim to někdo prozradil, jejich nadšení by zřejmě pohaslo. O tomto rubu, obrácené straně mince úžasných výhod, politici taktně mlčí a „angažovaná“ veřejnost nepátrá.
 
Ovšem tu nejzásadnější věc pan profesor zapomněl uvést. Že socializmus je především ideologie. A ta sebou vždy přináší nekompromisní kontrolu nad všemi aspekty života, a tedy ztrátu svobody. Dříve nebo později se to projevuje ve všech takto postižených zemích, tedy i v těch s mírnější variantou socializmu, kterému říkají „sociální demokracie“. Nastane tvrdé prosazování multikulturalizmu, jehož výsledkem je nekontrolovaná migrace, genderizmu který podporuje a propaguje rozbití tradičních rodin, plně je ovládnuto školství, nastolena cenzura medií, pacifizmus, klimatická ideologie (byť nepodložená solidními důkazy a ignorující možné skutečné příčiny). Prohlubuje se postupné zabředávání do morálního marazmu a politické neschopnosti, čehož jsme v současné epoše svědky v celém evropském seskupení.  V tom je to největší nebezpečí. A zdejší voliči by si o tom měli popřemýšlet, než dají své hlasy našim „demokratickým socialistům“.
 
Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA, 17. 3. 2019
 
Zdroj:
 
 
 
 
11. bře, 2019
V podzimních volbách byly zvoleny do americké Sněmovny Reprezentantů (House of Representatives) dvě nové členky, muslimky. Jsou to Ilhan Omar (28 roků, narozená v Mogadishu, Somálsku) a Rashida Tlaib (43 roků, narozená v Detroitu palestinským imigrantům).  Ilhan Omar byla kromě toho také jmenována do důležitého výboru pro zahraniční otázky (Foreign Affairs Committee). Při nástupu do funkce obě dvě přísahaly na Korán...
 
Hned na počátku svého působení se obě dostaly do zájmu médií.  Rashida proslula těsně po zvolení výrokem „ ... a vsaďte se, že toho zkur.y syna Trumpa budeme soudit (impeachement)“.  Omar   zazářila svými nenávistnými výroky vůči židům a státu Izrael.  Obě jsou ultralevé, tzv. „demokratické socialistky“, nenávidí Izrael a především Donalda Trumpa.
 
Po tomto úvodu se Ilhan Omar dostala do další kontraverze, když v kongresu veřejně obvinila kolegy židovské kongresmany z toho, že jsou loyální k Izralei,  a že upřednostňují zájmy Izraele před zájmy USA. To už bylo hodně i na demokraticke vedení sněmovny. Mluvčí sněmovny, paní Nancy Pelosi (79, v politice celý život) si obě nové reprezentantky pozvala na „pohovor“.  Výsledkem bylo, že demokraté vypracovali rezoluci odsuzující projevy antisemitizmu,  která měla být předložena k hlasování. V tomto povšechně  laděném prohlášení nebyla (radši) Ilhan Omar vůbec uvedena jménem. I to ovšem vyvolalo palácovou revoluci v táboře mladých, čerstvě zvolených revolučních socialistů (pardon, demokratů), vedených nesmiřitelnou Alexandriou Ocasio-Cortéz (29, rovněž právě zvolena). Ohavná rezoluce byla okamžitě stažena a přepracována. Demokraté se polepšili. Text nové rezoluce   odsuzuje všeobecně jakoukoliv nenávist (rasovou, naboženskou  hlavne k Islámu, k LGBT komunitě, a když už to musí být no tak teda i ten antisemitizmus).
 
Na otázky novinářů Ilhan Omar odpovídá mlčením, podtrženým vítězoslavným úsměvem. Zdálo by se, že výroky bezvýznamné začínající političky nemohou mít vliv na zahraniční politiku USA, a na vztah ke státu Izrael. Až na to, že Ilhan Omar má, jako členka výboru pro zahraničí, přístup k tajným informacím. To je alarmující, ale ještě otřesnější je svědectví o naprosté morální vyčerpanosti a z ní pramenící zbabělosti dnešního vedení Demokratické strany. Z obavy ze ztráty popularity mezi mladými „revolucionáři“  a jejich voliči se podvolují nepokrytým projevům islámského antisemitismu.
 
Autor: Jan Sinnreich, Florida, USA, 11.3.2019
26. úno, 2019

Americký miliardář, zakladatel a šéf Amazonu Jeff Bezos, se rozhodl vybudovat nové firemní ústředí (headquarters) v New York City. O takovou příležitost soutěží mnohá města, která nabízejí zájemcům nejrůznější výhody, především v podobě daňových úlev. Je to pochopitelné, protože přítomnost světově zavedené firmy znamená nejenom prestiž, ale hlavně pracovní příležitosti...

 

V případě New Yorku by se jednalo o zhruba 40 000 nových pracovních míst. Míst nejenom pro kvalifikované a přímé zaměstnance Amazonu s průměrným ročním platem přes 2 miliony korun na osobu, ale i v návazných pracovních příležitostech v obchodech, restauracích, bydlení, službách, atd. S plánem souhlasily i politické špičky jako jsou guvernér sátu NY Andrew M. Cuomo, a starosta města New York Bill de Blasio. Oba jsou pokrokoví Demokraté, dbající o blaho lidu.

 

Vše šlo pěkně podle plánu až do – ouha – momentu kdy se do toho obula ještě více pokroková a o blaho lidu dbající sekce Demokratické strany vedená čerstvě zvolenou kongresmankou za čtvrť Bronx, Alexandrou Ocasio-Cortez. Energická 29letá slečna AOC, jak svého nového miláčka nazývají příznivci z řad socialisticky poblázněných voličů, se přes noc stala hvězdou levicových medií. Okamžitě byla zorganizována bojová protestní shromáždění, s cílem zamezit příchod vykořisťovatele. AOC bojovala hlavně proti tomu, že by město NY mělo Amazonu poskytnout daňovou úlevu ve výši 3 miliard dolarů. Jeff Bezos je podle jejiho názoru už beztak dost úspěšný a tudíž bohatý, a to by se mu mělo zatrhnout. „Nebudeme dávat peníze miliardářovi“ , „Amazon neplatí daně“, „Amazon je kriminální“ – tak a podobně hlásaly plakáty spravedlivě rozhořčených v ulicích NY. Jiným, ovšemže už méně zmiňovaným, ale možná skutečným a také hlavním důvodem, byla neochota Amazonu umožnit ve firmě existenci odborů (rozuměj podvolit se předem a dobrovolně jejich budoucímu vydírání). Ona si totiž každá organizace, která hodlá prosperovat, musí rozmyslet, jestli by jí k prosperitě postačilo, aby zaměstnanci pracovali pouze v krátkých a nečetných přestávkách mezi stávkami. A nejde jenom o Amazon. Také ostatní zájemci o rozvoj v podnikání se nejspíš po dlouhá leta budou radši New Yorku vyhýbat.

 

Inu – dobrá věc se podařila. Obyvatelé New Yorku ve svém městě prosperitu nestrpí. Jeff Bezos, vystaven bezprecedentnímu nátlaku medií, z připravené dohody vycouval a oznámil, že ústředí Amazonu bude jinde, v příznivějším prostředí. Zbývá otázka, co si opravdu myslí New Yorčané - potencionální zaměstnanci Amazonu, obchodníci, nezaměstnaní hledající možnost výdělku. Pro všechny se jako pára nad hrncem rozplynula příležitost ke stálé a výborně placené práci. Také daně z obchodní činnosti a z příjmů, které by tito lidé odevzdávali, nejsou zanedbatelná částka. Podle odhadů publikovaných ve Wall Street Journal přišlo město NY o 14 miliard dolarů ročně. Ouvej.

 

Dík patří socialistickým ideologům, pro které je kapitalizmus nepřijatelnou formou fungování lidské společnosti.

 

Autor: Jan Sinnreich, Miami, Florida, USA, 26.2.2019