KAZACHSTÁN

21. bře, 2019

V Kazachstánu došlo ke zlomové události. Po dlouhých třiceti letech skončila vláda autoritativního presidenta Nursultána Abiževiče Nazarbájeva, který vedl Kazachstán od rozpadu Sovětského svazu. Je to muž a státník, který si určitě zaslouží svůj článek, ať už pro své úspěchy a kladné stránky, či i pro ty záporné...

Nazarbájev se narodil v roce 1940 do rodiny chudého dělníka, který v době kolektivizace vzal svou rodinu do hor žít nomádským turkickým životem. Rodina sama se hlásila a Nazarbájev též, k sunnitskému islámu. Po II. světové válce se jejich rodina vrátila do rodné vsi Čemolgany, kde se Nursultan Nazarbájev naučil rusky. V mládí působil v karagandských železárnách a ocelárnách v Dněprodzeržinsku (dnes Kamjansk). Aktivně působil v Komsomolu a od roku 1962 byl členem komunistické strany, načež se stal pracovníkem Karagandského polytechnického institutu. V roce 1972 se stal tajemníkem výboru komunistické strany při Karagandském metalurgickém kombinátu a od roku 1976 byl druhým tajemníkem karagandského regionálního výboru komunistické strany. Nazarbájev jako místní stranický předák a byrokrat viděl problémy Sovětského svazu i v samotných podnicích a ve stížnostech dělníků. Přes kritiku se stal titulárním premiérem Kazašské sovětské socialistické republiky v roce 1984. Po střetu v důsledku kritiky místního vedení byli do čela kazašské komunistické strany dosazeni Rusové.

V této době se situace zhoršila, když došlo k rozsáhlým protestům v prosinci 1986, při kterých během zásahu sovětských jednotek bylo zabito 168 civilistů a 200 zraněno. Šlo o reakci na dosazení Rusa Kolbina do vedení Kazašské SSR.

Navzdory tomu se Nazarbájevovi podařilo 22. června 1989 získat pozici stranického vůdce a od února do dubna 1990 byl předsedou Nejvyššího sovětu Kazašské SSR. V březnu 1991 proběhlo referendum o budoucnosti SSSR a navzdory separatistickým náladám a prosincovému masakru z roku 1986, 95% obyvatel Kazachstánu se vyslovilo pro setrvání v reformovaném Sovětském svazu, který se měl změnit na Svaz suverénních republik. Z toho sešlo po Srpnovém puči 1991, který zavdal příčinu k definitivnímu odtržení Kazachstánu a nástupu vlády president a Nazarbájeva. 16. prosince 1991 se Kazachstán stal poslední z odchozích republik Sovětského svazu, přesto si i z přičinění Nazarbájeva, udržel velice úzké politické a ekonomické vztahy s Ruskem.

V prvních presidentských volbách v Kazachstánu 1. prosince 1991 byl Nazarbájev jediným kandidátem a získal 91,5% hlasů. S pomocí svých spojenců, zejména na ministerstvu obrany, Nazarbájev předložil ústavu se silnými pravomocemi presidenta a centrální vlády na úkor možností a pravomocí případně rozhádaného a nejednotného parlamentu, který by mohl sklouznout do parlamentního kretenismu. Referendum z dubna 1995 prodloužilo Nazarbájevův mandát do roku 2000.

Roku 1997 došlo k jedné z nejviditelnějších změn provedených Nazarbájevem. Hlavní město se přesunulo z tradiční Alma-Aty do Astany, která bude nejspíše brzy přejmenována na Nursultan. Astana sice nedosáhla významu Alma-Aty, nicméně se rozrostla v bohaté miliónové město.

V hospodářské sféře byl Kazachstán za Nazarbájevovi vlády jednou z méně postižených postsovětských republik, a již v roce 2000 dosáhl před rokem 1993. Nazarbájevova politika vedla k velice solidní diverzifikaci zahraničních obchodních partnerů i s překvapivým zaměřením. Největším exportním partnerem Kazachstánu je Itálie s 11% podílem na kazašském exportu. Rusko je, až na 4. místě s 9,3% po Číně a Nizozemsku. Od roku 1995 do roku 1997 probíhala hlavní vlna privatizací. Další vlna nastala, až v roce 2016 a bude p okračovat do roku 2020.

Přestože je muslimem, kritizuje zahalování žen, byť z poměrně odlišných pozic. A to z pozice kulturního dědictví turkického národa a odsouzení Arabů.

Kontroverzní a možná dlouhodobě problematické rozhodnutí se událo po rozpadu SSSR, kdy Kazachstán zdědil obrovské množství jaderných zbraní po Sovětském svazu, ale Nazarbájev rozhodl o jejich zničení, kteréžto mělo být gestem dobré vůle. Američané výměnou za toto gesto poskytli Kazachstánu 800 miliónů dolarů.

V roce 2012 představil Nazarbájev dlouholetou strategii „Kazachstán 2050“, jejímž cílem má být dosažení Čtvrté průmyslové revoluce, maximální digitalizace, ekologicky šetrného průmyslu, snížení nákladů a byrokracie, modernizace vzdělávání, posílení přímé demokracie a růst soukromého sektoru.

Pravděpodobně vůbec nejsilnější stránkou Nazarbájevovi vlády je zahraniční politika. Málokomu se podařilo dosáhnout tak silných a kvalitních vztahů se všemi světovými velmocemi a různými, často i velice protichůdnými názorovými a mocenskými proudy, jako se to podařilo Nazarbájevovi.

Přes nešťastné členství Kazachstánu v Organizaci islámské spolupráce je Kazachstán strategickým partnerem Izraele ve střední Asii. Nazarbájev navštívil Izrael v letech 1995 a 2000. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu navštívil Kazachstán v roce 2016 a podepsal dohody o ekonomické spolupráci. Export a import mezi Kazachstánem a Izraelem dosahuje miliard dolarů.

Kazachstán je důležitým partnerem Ruska, Číny i USA, byť v posledních letech vztahy mezi Ruskem a Kazachstánem ochladli v důsledku zpochybňování historicity Kazachstánu ze strany Vladimíra Putina a zákazu užívání ruštiny na vládním jednání ze strany Nazarbájeva.

Dalším, asi největším geopolitickým úspěchem Nazarbájeva, byl vznik Eurasijské unie, jejíž ideu předestřel v roce 1994 na přednášce Moskevské státní univerzity. O dvacet let později, 29. května 2014, Rusko, Kazachstán a Bělorusko podepsalo zakládající dohodu Eurasijské ekonomické unie, ke které se později připojil Kyrgyzstán a Arménie. Jestli se tento ambiciózní projekt vyplatí, nebo ne, to se teprve uvidí, ale už jeho samotný vznik je úspěchem Nazarbájeva.

Vláda Nursultana Abiževiče Nazarbájeva skončila 19. března 2019. 20. března Nazarbájev prohlásil, že je nutné nových vůdců nové generace pro rozvoj Kazachstánu. Téhož dne podle ústavy byl jmenován předseda parlamentu Kassym-Jomart Tokájev novým presidentem, aby dosloužil Nazarbájevovo volební období do roku 2020. Na počest „otce národa“, jak je Nazarbájev titulován, bylo hlavní město Astana přejmenována na Nursultan. Sám Nazarbájev je doživotním členem Bezpečnostní rady státu a vůdcem vládní strany Nur Otan.

Mezi potenciálními budoucími presidentskými kandidáty je nyní, jak Tokájev, tak Nazarbájevova dcera Dariga, která už dříve byla v pozici vicepremiérky a nyní převzala pozici předsedkyně Senátu Kazachstánu. Možná se Kazachstán stane dědičnou republikou.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 21.3.2019