KAROLÍNA STONJEKOVÁ

10. srp, 2020

Never waste a good crisis, oblíbené heslo soudobých elit opět na scéně...  

A tak koronavirus posloužil jako další vítaná záminka pro utahování šroubů na sociálních sítích (o jiných oblastech ani nemluvě). Přitom právě na koronaviru je krásně vidět, že odlišit fake news od nefake news prostě není tak easy, jak by si nositelé jediné správné pravdy přáli. 

Jen se stačí podívat jak po celou dobu tápali sami odborníci: Světová zdravotnická organizace se svým noste roušky, nenoste roušky připomínala spíš dětskou hru má mě rád, nemá mě rád;
epidemiologové sváděli boj s imunology, každý tvrdil něco docela jiného a co chvíli se objevovaly informace, které byly v zápětí zase dementovány, atp., atd... Přitom to celý nebylo o nějakých úmyslně šířených nepravdách, ale prostě o tom, že koronavirus je nová choroba a všechno se zkoumalo a dělo za pochodu. 

Zrovna v tomto případě je tedy mimořádně obdivuhodný, že tam, kde tápe i odborník, má jakejsi cenzor amatér naprosto dokonale jasno, co je a co není fake...
 
Autor: Karolína Stonjeková, Praha, ČR, 10.8.2020
 
Zdroj:
 
https://echoprime.cz/a/SCLUM/facebook-smazal-trumpovi-prispevek-o-covidu-vedci-pritom-rikaji-temer-totez-co-prezident
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
 
 
16. kvě, 2020

ROZHOVOR...

„Dvě vyhlášená česká novinářská esa shodně „vyinvestigovala“ šokující informaci, že agent přicestoval s kufříkem,“ říká pobaveně komentátorka Karolina Stonjeková ke zjištěním, která provázejí kauzu ricin. Připomíná, co už má za sebou novinář Ondřej Kundra, který je původcem zprávy o aktuální hrozbě pro komunální politiky Hřiba, Koláře a Novotného. A přidává poznatek o posledně jmenovaném. Ten totiž veřejnosti sdělil, že o tom, jak vážné hrozbě čelí, mu do duše promlouval vysoce postavený člen vlády.

Sledujete kauzu ruského agenta s ricinem, kterou otevřel novinář Ondřej Kundra z Respektu? Investigativec Janek Kroupa zjistil, že dotyčný Rus do Prahy přicestoval s kufříkem, což prý potvrzuje Kundrovu verzi, neboť tam se o kufříku hovořilo také. Někteří se tomu zjištění smějí, jiní ho berou se vší vážností. Jak se k tomu stavíte vy?

Aha…takže dvě vyhlášená česká novinářská esa shodně „vyinvestigovala“ šokující informaci, že agent přicestoval s kufříkem. Zatímco běžně se podle pánů Kundry a Kroupy cestuje s čím – s igelitkou, lodním vakem nebo s chlebníčkem přes rameno? Upřímně řečeno, zjištění o kufříku je samo o sobě asi stejně průlomové, jako kdyby oba zmiňovaní novináři přišli s informací, že lyžař měl na nohách lyže.

Obvykle mám po ironickém úvodu ve zvyku dodat i něco vážného. Ale zrovna v tomto případě se mi seriózní tón hledá jen velmi těžko. Protože celá tato kauza je jedno velké absurdní divadlo od A až do Z – ať už tím, co ji v prvopočátku spustilo, nebo tím, jak nyní pokračuje. Jediné, co zatím nevíme, je, kolik dějství bude toto divadlo mít.

Navíc těm, kteří mají krátkou paměť, jen připomenu, že Ondřej Kundra je ten samý pán, který před časem šířil fake news o vraždě ruského novináře Babčenka, který vůbec zavražděn nebyl a hystericky obviňoval politiky z toho, že u nás Babčenkovi nebyl udělen azyl – o který přitom Babčenko nikdy nežádal. Už proto je třeba brát páně Kundrova zjištění s patřičnou rezervou.

Podle článku Lidových novin varoval kontrarozvědku anonym. Není tedy od koho zjišťovat další podrobnosti. Činí podle vás tato skutečnost celou kauzu méně uvěřitelnou?

Nečiní ji to méně uvěřitelnou, jen to do už tak dost neuvěřitelného příběhu přináší další neuvěřitelnost. Jen si vezměte hlavní údajnou pointu příběhu: Rusové pošlou do Čech agenta, který má prý zlikvidovat dva naprosto nevýznamné komunální politiky plus jednoho o něco méně nevýznamného primátora, a na tuto akci zvolí naprostého diletanta, o jehož příjezdu i obsahu zavazadla (!!!) ví během chvíle polovina republiky. Jestli tohle podle někoho nese rukopis rafinované tajné služby, jestli tohle je ta autentická ruská hrozba, tak si všichni můžeme zhluboka oddechnout. Protože v takovém případě proti nám nestojí žádný geniální James Bond, ale naopak inspektor Clouseau ve své nejčistší podobě.

Jak vnímáte to, že o celé věci informoval novinář? A pokud takovou informaci měl, nemohl jejím zveřejněním „propálit“ jistě cenný zdroj mezi Rusy?

Vnímám to tak, že blízkost vazeb mezi některými novináři i politiky a některými lidmi z tajných služeb, je minimálně předmětem k vážnému zamyšlení. Ovšem, není to nic nového. Cílené úniky informací nebo naopak dezinformací do médií, jsou něčím, co jsme v minulosti zažili už mnohokrát a bezpochyby ještě i zažijeme.

Vedení BIS podalo kvůli úniku informací trestní oznámení. Jde o další indicii, že je celá kauza skutečná?

To je jedna možnost. Druhá možnost nicméně je, že se jedná jen o kouřovou clonu, která má zakrýt právě onu „blízkost vazeb“, o které jsem mluvila v předchozí odpovědi. Víc k tomu asi nemá smysl dodávat.

Policie nyní hlídá primátora Zdeňka Hřiba, starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře a starostu Řeporyjí Pavla Novotného. Důvody mají úzce souviset právě s kauzou ruského agenta s ricinem. Starosta Novotný v rozhovoru s Čestmírem Strakatým pro Reflex uvedl, že byl „vysoce postaveným členem vlády“ varován, aby tuto bezpečnostní hrozbu bral opravdu vážně. Pokud má vláda indicie o vážné hrozbě, neměla by vůči Rusům přijít tvrdá reakce?

Ano, všichni tři jsou pod policejní ochranou, což jim ale paradoxně vůbec nepřekáží v čilé komunikaci s médii a v dalším budování jejich osobního „píár“. Jestli je toto typické chování člověka, který má oprávněnou obavu o svůj život, na to nechť už si odpoví každý sám…

Pokud jde o Pavla Novotného, to je známý provokatér a recesista a tudíž vše, co tento člověk do veřejného prostoru vypouští, je třeba brát s rezervou. Jestliže tvrdí, že ho varoval vysoce postavený člen vlády, pak má taková informace úplně stejnou relevanci, jako kdyby řekl, že ho varoval třeba Limonádový Joe, kačer Donald nebo hoši od Bobří řeky. Představa, že ruské tajné služby nemají na práci nic lepšího, než se zabývat nějakým starostou nějakých Řeporyjí, je mimo realitu. Zvláště, když jde o starostu, který ze sebe před časem v ruské televizi dobrovolně udělal kašpárka a de facto posloužil ruské domácí propagandě.  

Zaznívají i spekulace, že informace o agentovi s ricinem byla vypuštěna záměrně, aby došlo ke zhoršení česko-ruských vztahů. Je to podle vás možné?

Jisté je, že tu existuje určitá skupina politiků, kteří mají eminentní zájem na tom, dělat z česko-ruských vztahů větší téma, než jaké ve skutečnosti je. Do značné míry je to dáno tím, že tito politici ani žádné jiné téma nemají, a tak hrají s jedinou kartou, kterou mají v ruce a která jim dává alespoň nějakou šanci na oslovení alespoň nějaké části elektorátu.

Proto jsme svědky obskurní situace kdy se každý bezvýznamný komunální politik snaží dělat zahraniční politiku, která přitom náleží vládě a prezidentovi. Tím neříkám, že máme být nadšení z ruské vnitřní nebo zahraniční politiky, že z ní máme plesat štěstím. Ovšem situace, kdy si tady každý nazdárek málem vyhlašuje Rusku válku, je zase druhý extrém. Místo pragmatismu a racionality, o které má v zahraniční politice jít především, tu zuří emoce a touha budovat si image na tom, kdo se vůči Rusku více vymezí. Přitom je celkem evidentní, že o Rusko tu zase až tolik nejde, stejně jako při bourání pomníku Koněva ve skutečnosti vůbec nešlo o Koněva. Obojí je pouze prostředek, jak si pěkně načechrat peříčka před domácím publikem.

A do značné míry je to dáno i vnitropolitickou situací v některých stranách. Podívejte se třeba na Novotného a ODS nebo na Koláře a jeho TOP 09. Oba dva jsou už nějakou dobu daleko mediálně aktivnější, než předsedové jejich stran, tedy Fiala a Pekarová Adamová. Do značné míry své předsedy o parník mediálně převyšují a oba si jedou svojí osobní politickou kampaň. Navíc Kolář aktuálně čelí snaze Pirátů o odvolání z funkce starosty Prahy 6, takže se brzy může ukázat, že by se tento pán měl skutečně věnovat úplně jiným věcem, než je česká zahraniční politika.

V případě Pavla Novotného je zase veřejným tajemstvím, že tento chlapec je vlastně jen taková sladká pomsta bývalé první místopředsedkyně ODS, Alexandry Udženije, která na Novotném roztomile demonstruje, jak je Fialovské vedení neschopné a bezzubé. A ruku na srdce, demonstruje to zatraceně dobře!!! Schopný lídr by Novotného šmahem srovnal do latě a nedovolil by, aby se z tak obskurní figurky stala v současnosti nejviditelnější tvář občanských demokratů. Petr Fiala ale žádný lídr není, a tak vrcholem jeho „rovnání do latě“ je to, že si s Novotným udělá veselé selfíčko na Facebook. Tím pan předseda ukazuje nejenom to, že není žádný lídr, ale i to, že vůbec nechápe, o co Novotného loutkovodičům ve skutečnosti jde…

Autor: Karolína Stonjeková, Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 16.5.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Kundra-Fake-news-uz-siril-Zavrazdeny-novinar-rok-2018-A-je-toho-vic-Verit-Novotnemu-Karolina-Stonjekova-o-tom-co-je-prekryto-konfliktem-s-Ruskem-623856


 

 

17. dub, 2020
Dezinformace? Ale ne...
 
„Jim se ta informace líbila a hodila proti panu Babišovi, a proto ji prostě použili. To by na jejich místě udělal každý politik a i oni sami to bezpochyby udělají ještě několikrát, dokud je voliči nepošlou do politického důchodu,“ hodnotí Karolina Stonjeková kauzu s nepravdivou informací, kterou šířili politici TOP 09. Kriticky se staví i k návrhu Václava Klause mladšího, aby poslanci půl roku nebrali plat. A vrací se i k odstranění sochy maršála Koněva. Podle Stonjekové se namísto činů nyní v politice bojuje především pomocí gest. „Pan Kolář si teď možná připadá jako velký a neohrožený bojovník proti Rusku, jako druhý Pavel Novotný. Cítí se jako hrdina nebo novodobý odbojář proti „cizí mocnosti“ a možná se mu ten pocit i líbí,“ komentuje počínání starosty Prahy 6. A má pro něj doporučení.
 
Sociální sítě zaplavila informace, že česká armáda do několika domovů důchodců rozvezla místo ochranných pomůcek perníčky z firmy Penam z koncernu Agrofert. Informaci stranického kolegy a starosty Loun Michala Kučery sdíleli Markéta Pekarová Adamová a Miroslav Kalousek z TOP 09, kteří se nad celou věcí také výrazně pohoršili. Generál Opata se ovšem ohradil, že nic takového není pravda, což doložila i ředitelka předmětného domova důchodců. Ti, kteří tak často chtějí bojovat proti dezinformacím, tedy sami šíří nepodloženou informaci. Co na to říci?

Mě to ani v nejmenším nepřekvapuje... Žijeme v době, kdy dochází k velkému zmatení pojmů a slova ztrácejí svůj původní význam. A tak dnes dezinformace fakticky neznamená nepravdivou informaci, ale informaci, která se mi prostě jen nelíbí, či lidově řečeno nehodí se mi do krámu. Cokoli, co nezapadá do mého vidění světa, co se neslučuje s určitou škatulkou, je možné šmahem odmítnout a označit za dezinformaci jen proto, že se mi to nelíbí. Případně se za dezinformaci dá označit i to, na co nemám věcný argument, s čím nedokážu nebo nechci polemizovat. Všechno, co odmítám, co si nechci připouštět, se dnes dá olepit módní nálepkou „dezinformace“. Takové je, bohužel, dnešní vnímání tohoto pojmu.

Z pohledu pana Kalouska a paní Pekarové se tedy v případě kauzy perníčky nejednalo o dezinformaci. Jim se ta informace líbila a hodila proti panu Babišovi, a proto ji prostě použili. To by na jejich místě udělal každý politik a i oni sami to bezpochyby udělají ještě několikrát, dokud je voliči nepošlou do politického důchodu… De facto by se dalo říci, že slovo „dezinformace“ se stalo synonymem pro výraz „účel světí prostředky“.

V souvislosti s kauzou „perníčky“ padl i názor, že jistá část společnosti Babiše nesnáší tak moc, že je schopna věřit čemukoli, co se objeví, hlavně když to potvrdí jejich názor. Je to podle vás tak?

To, že dnes řada lidí posuzuje nějaký výrok primárně podle osoby řečníka, namísto aby se zamýšleli nad věcnou stránkou sdělení, je bohužel holý fakt. Stejně jako je faktem, že máme obecně větší tendenci věřit tomu, co zapadá do našeho vidění světa, a naopak spíše nevěřit tomu, co je s tímto viděním v rozporu. Když k tomu ještě připočtete fakt, že Andrej Babiš je stejně silně milován jako nenáviděn, není divu, že ti, kteří ho milují, apriori odmítají každou negativní informaci o něm. A naopak ti, kdož ho nenávidí, stejně vděčně přijímají všechno, co zapadá do jejich představy Babiše jako největšího a nejhoršího gaunera pod sluncem.

Oba tyhle extrémní přístupy jsou založeny primárně na emocích, a nikoli na rozumu. Ten jde totiž zcela stranou. I proto působí tak humorně, když se druhý tábor rozumu a kritického uvažování tolik dovolává a obviňuje první tábor z toho, že kritického myšlení údajně není schopen… Přitom kritické myšlení se tu neodehrává ani na jedné straně – všechno drtí emoce!

Podle marketéra Martina Jaroše je tato krize i příležitostí některé věci vylepšit. Jaroš sepsal 12 bodů, mezi kterými je na 2. místě uveden návrh, aby bohatí platili výrazně větší daně (i procentuálně, nejen absolutně). On sám se k tomu prý hlásí. Je to dobrý a realizovatelný nápad? A ti bohatí, nevzali by pak spíše „kramle“ jinam? Pro ně nebude problém si zařídit občanství v daňovém ráji.

Všech 12 bodů jsem si přečetla velmi pozorně, a abych parafrázovala slova matky Šebkové z filmu Pelíšky: „Muselo to dát strašnou práci, a přitom je to taková blbost!“ V podstatě nejde o nic jiného než o pelmel ryzí utopie a ještě ryzejšího socialismu, chybí tam snad jen větší důraz na všeobjímající mantru snižování CO2, či pár hřejivých slov o skvělosti a nezbytnosti EU. Pak by byl páně Jarošův návrh už zcela rudo-zeleně dokonalý!

Upřímně řečeno, různé socialisticko-utopické vize o ideálním uspořádání společnosti se v historii objevovaly poměrně často. Ale nikdo se nikdy nezapsal do historie tak výrazně, jako v 16. století Thomas More a jeho Utopia nebo Tommaso Campanella se svým Slunečním státem. Vše, co přišlo od té doby, už bylo daleko méně originální a pozornosti hodné. A nejinak je tomu i v případě 12 bodů pana Jaroše. Jediné, co by možná pomohlo, kdyby pan Jaroš své teze po vzoru Martina Luthera přibil na dveře nikoli kostela, ale spíše nějaké LGBT neziskovky nebo sídla protijaderných aktivistů. Tam by jistě sklidily úspěch!

Ale realisticky hodnoceno, co je novátorského a spásného na Jarošově přání, aby bohatí platili vyšší daně – neděje se to snad už dávno? Jaký má smysl, akcentovat ve třetím bodu dětské bezdomovectví – plete si snad pan marketér Českou republiku s Nepálem? Body o „profukování tepen“, „dobré karmě“ nebo „konstituční monarchii“ pak už vysloveně vzbuzují dojem, že je autor snad tvořil pod vlivem něčeho, co s vysokou pravděpodobností nemělo zrovna zdraví příznivé chemické složení…

S nápady nyní přicházejí i poslanci. Předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus ml. předložil svým kolegům ve Sněmovně radikální návrh. Rozhodl se totiž poslancům sebrat platy po dobu půl roku, přičemž by kolegům ponechal jen náhrady. Podle něj by i státní správa měla udělat gesto v době, kdy si všichni musejí utahovat opasky. Nastavil Klaus kolegům zrcadlo, nebo jde o laciný populismus? A co myslíte, má takový návrh šanci projít?

Václava Klause staršího jsem si vždycky vážila a vážím mimo jiné i proto, že to byl velmi realistický politik, který si na hloupá gesta v politice nepotrpěl. Věčná škoda, že jeho syn po něm tento přístup nezdědil. Ona vůbec koronavirová krize místy působí jako notně obskurní soutěž o to, kdo navrhne větší nesmysl. Je to samozřejmě do značné míry dáno tím, že koronavirus je tak dominantní téma, že politici si jen velmi obtížně hledají skulinku, jak za současné situace do mediálního prostoru proniknout. A když jste navíc předseda subjektu, který má sice velké ambice, ale reálnou podporu asi tak tří procent voličů, potřebujete do mediálního prostoru vniknout o to silněji. Protože volby se blíží...

Tak přijdete s nápadem, ze kterého sice populismus stříká jak z požární hadice, ale je tu šance, že pár voličů mu přece jen zatleská. Vždyť sebrat těm zlosynům ze Sněmovní ulice prachy, je přece „dobře“, zaslouží si to! Navíc si můžete s přehledem dovolit takový návrh podat už proto, že dopředu moc dobře víte, že stejně nikdy neprojde. Na druhou stranu je ale pozitivní, že poslanci Trikolóry se klidně mohou vzdát půlročního platu, i když jejich návrh neprojde, protože dobročinnosti se žádné meze nekladou! A bude dobré bedlivě sledovat, zda tak skutečně učiní, či nikoli…   

Mnozí Češi vyjeli na Velikonoce na chaty nebo na nákupy do znovuotevřených hobbymarketů. Někteří lidé už zvolnili v ostražitosti, policie musela řešit spoustu přestupků. Dochází Čechům trpělivost, nebo jde o nějakou menšinu a není to reálný problém?

To je celé dáno tím, že prostě nejsme zvyklí dlouhodobě fungovat v režimu nějakých výrazných omezení. Pro řadu z nás je to nová situace, kterou jsme nikdy předtím nezažili, a naopak jsme spoléhali na to, že není problém dojet si kdykoli kamkoli a sehnat či zařídit cokoli. V březnu tohle přestalo platit, mimořádná situace trvá už dlouhé týdny a je jasné, že všichni toužebně očekáváme brzký návrat k normálu bez limitů.

Je ale pravda i to, že řada lidí pojala bojkot vládních nařízení jako jakousi novou trendy formu disidentství, jako „cool“ boj proti vládě. Řekla bych ale, že extrémně lehkovážných lidí je zhruba stejně málo, jako těch extrémně vyděšených. Jeden extrém tu kompenzuje druhý a naprostá většina teď zatne zuby a mimořádnou situaci nějak vydrží, protože jiná možnost tu stejně není.

Praha 6 odstranila sochu maršála I. S. Koněva. Starosta Ondřej Kolář nechal sochu odvézt do depozitáře. Jak se k tomuto kroku stavíte? Hraje v tom nějakou roli to, že nyní v zemi platí nouzový stav? Měl třeba Kolář počkat?

Odstraňování soch ex post, s odstupem desítek let, mi vždycky připadalo směšné a zbytečné. Jen si vzpomeňme, jak před pár lety levicová mládež v některých státech USA demolovala sochy konfederačních vojevůdců. Pomohlo to něčemu? Změnilo to něco k lepšímu? Ne! Jen to zbytečně rozvířilo emoce, které vůbec nebylo třeba vířit.

Dokážu pochopit ničení symbolů starého režimu v okamžiku, kdy je starý režim svrháván a na jeho troskách se etabluje režim nový, když děláte tlustou čáru za minulostí. To ano.

Ale takové chování s odstupem desetiletí nebo dokonce staletí, už zůstává jenom prázdným a hloupým gestem bez jakéhokoli efektu, natož efektu pozitivního. Na druhou stranu, gesta – hloupá, prázdná i nesmyslná – jsou pro dnešní politiku typická. Gesta nahradila činy a stala se velmi vhodným způsobem, jak zakrýt fakt, že žádné činy vlastně nejsou nebo jsou, ale jejich dopad je mizerný. Gesta mají ušlechtilým pláštíkem zahalit naprosté politické diletantství. Ale abychom tu panu Kolářovi nekřivdili, není sám, kdo to tak dělá. Naprostý primát v gestech na úkor činů má v tuzemské komunální politice pražský primátor Zdeněk Hřib.

Socha je ale pryč a pan Kolář si teď možná připadá jako velký a neohrožený bojovník proti Rusku, jako druhý Pavel Novotný. Cítí se jako hrdina nebo novodobý odbojář proti „cizí mocnosti“ a možná se mu ten pocit i líbí. Ale starosta městské části by se při výkonu svého mandátu měl přece jen řídit jinými kritérii, než jen dobrým pocitem, z toho, „že jsem to tomu Rusku ale parádně nandal“. Protože upřímně řečeno, nandávat něco nějakému státu, do kompetencí starosty fakt nepatří. Starosta má dbát na rozvoj své městské části a ne dělat zahraniční politiku!

Autor: Karolína Stonjeková, Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 17.4.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Jako-Pavel-Novotny-Neohrozeny-bojovnik-proti-Rusku-starosta-Prahy-6-A-predpoved-pro-Kalouska-Karolina-Stonjekova-pekne-od-podlahy-620784


 

26. bře, 2020

A pak se vyvalí bahno...o šíleném výpadu Etzlera, ale i o skutečném „přátelství“ v EU...

ROZHOVOR „Evropská unie umí dělat jen jednu jedinou věc, a to je rozdělovat peníze, které ale napřed od členských států musí vybrat,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz komentátorka Karolína Stonjeková a navrhuje EU přejmenovat na „Přerozdělovací unii“. Zhodnotila též kritiku, jež se snáší na prezidenta Miloše Zemana za jeho projev k národu či úvahy senátora Pavla Fischera o tom, že je děkování Číně za zdravotnický materiál vlastizradou. Nechyběla ani její slova opovržení vůči výrokům europoslance Jaromíra Štětiny ohledně ruské pomoci v Itálii. „Nechtěla bych se dožít okamžiku, kdy budu něco vidět podobně jako tento pán,“ pronesla.

Prezident Miloš Zeman v projevu na televizi Prima vyzval Čechy k odvaze v době krize způsobené koronavirem. Lidé ale podle něj nemají epidemii zlehčovat. Zeman podrobil kritice zejména herce a novináře, a naopak poděkoval Číně za pomoc se získáním zdravotnického materiálu. Byl to správVelmi rozhořčený byl ze Zemanova projevu dřívější zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzler. „Vytočilo. Troska opovrhovaná všemi s mozkem v hlavě. Protoplasma, držená při životě veksláky, ruskými agenty a fašisty. Proč mu nepomůže jeho dcera, manželka? Podle pohybů se pochcal i posral,“ nebral si Etzler servítky. Je již takovéto vyjádření přes čáru? 

Tuším, že to byl francouzský básník a filozof Paul Valéry, který kdysi řekl: „Všechno, co říkáš, říkáš o sobě. Zvláště když mluvíš o druhých.“ Optikou Valéryho citátu by se tedy dalo říci, že o prezidentovi nám pan Etzler neřekl zhola nic, zato ale vydal zcela vyčerpávající svědectví o sobě samém. Mimochodem je zajímavé, jak Miloš Zeman dokáže své odpůrce vyprovokovat k tomu, aby zcela veřejně odhalili to nejodpudivější bahno, které se v jejich nitru skrývá. Možná že i to je jeden z důvodů, proč Zemana tolik lidí tak hluboce nenávidí… tito lidé by chtěli za každou cenu ukázat, že oni jsou ta elita, ti lepší. Ale díky prezidentovi se vždycky v plné nahotě ukáže, že žádnou elitou v pravém slova smyslu nejsou, nikdy nebyli a nebudou! Takže si se Zemanem, striktně vzato, nemají naprosto co vyčítat.

Itálii pomohlo Rusko, do země přiletěli tamní doktoři, co si o tom myslet? Máme v rámci EU přehodnotit vztah k Rusku?

Přehodnocování vztahu k Rusku už přece v Evropské unii dávno probíhá bez ohledu na to, co se aktuálně děje v Itálii… a je třeba říci, že postoj k Rusku se u různých členů EU poměrně zásadně liší. Jiný postoj k němu mají třeba pobaltské státy, docela jiný postoj mají například Německo nebo Francie. Stačí si jen vzpomenout na nedávná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že vztahy s Ruskem je třeba narovnat i za cenu toho, že některé státy EU (například i Česká republika) budou ostře proti, a že je třeba tak učinit i přes jejich nesouhlas. Přitom když zapátráme v paměti, zjistíme, že na začátku své prezidentské kariéry začínal Macron na velmi protiruských pozicích. Leč reálpolitika a byznysové zájmy ho donutily celkem zásadně změnit názor. A když k tomu přičtete prostý historický fakt, že tradičním spojencem Ruska v Evropě bylo vždy Německo – to samé Německo, které hraje v unijní politice dominantní roli –, je jasné, že žádný bratrovražedný konflikt s Ruskem tu probíhat nebude, byť by si ho řada domácích i zahraničních intelektuálů přála sebevíc. 

Prezident Miloš Zeman v projevu na televizi Prima vyzval Čechy k odvaze v době krize způsobené koronavirem. Lidé ale podle něj nemají epidemii zlehčovat. Zeman podrobil kritice zejména herce a novináře, a naopak poděkoval Číně za pomoc se získáním zdravotnického materiálu. Byl to správný krok? A neměl se Zeman v této době zdržet kritiky?

Nepatřím k lidem, kteří potřebují za každou cenu kritizovat Miloše Zemana za všechno, co udělá. A nepatřím k nim především proto, že si moc dobře uvědomuji, že touto dobou mohl na Hradě sedět někdo daleko horší a méně schopný než on. Na druhou stranu je ale třeba férově uznat i to, že prezidentův projev zkrátka své slabiny měl. Tou první bylo načasování. Prezident se k nějakému státnickému aktu měl bezpochyby odhodlat daleko dříve, což by jeho předchůdce Václav Klaus zcela jistě udělal a nečekal by, až po jeho vystoupení bude volat veřejnost. Je pravda, že je tu velká skupina lidí, kteří čekají na každý Zemanův krok jen proto, aby ho následně mohli náležitě zkritizovat, ale tím zbytečným otálením jim Zeman (rovněž zbytečně) nahrál. Druhou slabinou jeho projevu pak bylo to, co už jste zmínil ve své otázce, tedy kritika některých umělců a veřejně známých osob. Myslím, že tohle si Zeman mohl a měl jednoduše ušetřit. Například proti slovům Jana Hrušínského se vzedmula taková vlna kritiky, že se herec následně musel omluvit, a tím si zaslouženě vypil do dna kalich hořkosti, který si vlastně sám nalil. Nebylo třeba, aby Zeman umělce koupal v jejich hloupých výrocích. Měl se spíše řídit heslem „orel much nelapá“ a nechat tyto mouchy, ať si bzučí bez jeho pozornosti. Jenže to Zeman, bohužel, neumí…   

Velmi rozhořčený byl ze Zemanova projevu dřívější zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzler. „Vytočilo. Troska opovrhovaná všemi s mozkem v hlavě. Protoplasma, držená při životě veksláky, ruskými agenty a fašisty. Proč mu nepomůže jeho dcera, manželka? Podle pohybů se pochcal i posral,“ nebral si Etzler servítky. Je již takovéto vyjádření přes čáru? 

Tuším, že to byl francouzský básník a filozof Paul Valéry, který kdysi řekl: „Všechno, co říkáš, říkáš o sobě. Zvláště když mluvíš o druhých.“ Optikou Valéryho citátu by se tedy dalo říci, že o prezidentovi nám pan Etzler neřekl zhola nic, zato ale vydal zcela vyčerpávající svědectví o sobě samém. Mimochodem je zajímavé, jak Miloš Zeman dokáže své odpůrce vyprovokovat k tomu, aby zcela veřejně odhalili to nejodpudivější bahno, které se v jejich nitru skrývá. Možná že i to je jeden z důvodů, proč Zemana tolik lidí tak hluboce nenávidí… tito lidé by chtěli za každou cenu ukázat, že oni jsou ta elita, ti lepší. Ale díky prezidentovi se vždycky v plné nahotě ukáže, že žádnou elitou v pravém slova smyslu nejsou, nikdy nebyli a nebudou! Takže si se Zemanem, striktně vzato, nemají naprosto co vyčítat.

Itálii pomohlo Rusko, do země přiletěli tamní doktoři, co si o tom myslet? Máme v rámci EU přehodnotit vztah k Rusku?

Přehodnocování vztahu k Rusku už přece v Evropské unii dávno probíhá bez ohledu na to, co se aktuálně děje v Itálii… a je třeba říci, že postoj k Rusku se u různých členů EU poměrně zásadně liší. Jiný postoj k němu mají třeba pobaltské státy, docela jiný postoj mají například Německo nebo Francie. Stačí si jen vzpomenout na nedávná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že vztahy s Ruskem je třeba narovnat i za cenu toho, že některé státy EU (například i Česká republika) budou ostře proti, a že je třeba tak učinit i přes jejich nesouhlas. Přitom když zapátráme v paměti, zjistíme, že na začátku své prezidentské kariéry začínal Macron na velmi protiruských pozicích. Leč reálpolitika a byznysové zájmy ho donutily celkem zásadně změnit názor. A když k tomu přičtete prostý historický fakt, že tradičním spojencem Ruska v Evropě bylo vždy Německo – to samé Německo, které hraje v unijní politice dominantní roli –, je jasné, že žádný bratrovražedný konflikt s Ruskem tu probíhat nebude, byť by si ho řada domácích i zahraničních intelektuálů přála sebevíc. 

Co ta ruská pomoc znamená? Jde o snahu Ruska vrazit klín do soudržnosti států EU? Lze očekávat, že například Itálie, které je pomáháno, bude nyní více prosazovat ruská stanoviska?

V symbolické rovině se možná může jednat o lehký ruský štulec do žeber Evropské unie, tím spíš, že EU se v těchto kritických momentech opět prokázala jako nefunkční mechanismus. Například nářky Ursuly von der Leyenové nad tím, že se v době rychlého šíření koronaviru začaly uzavírat vnitřní hranice mezi některými státy, působily v dané situaci až neuvěřitelně groteskně a zcela mimo realitu. Zdravotnictví (naštěstí) nepatří do kompetencí EU, ale je v režii národních států. Ty tak Evropskou unii zcela upozadily a Brusel jako by v době koronaviru téměř přestal existovat…

 Nad ruskou pomocí pro Itálii se už stihl pohoršit bývalý europoslanec Jaromír Štětina slovy: „Ruská armáda pošle do Itálie svou jednotku. Bojovat proti koronaviru. Je to stejně rafinované jako metoda zelených mužíčků. Bude to první jednotka ruské armády na území Evropské unie.“ Vidíte to podobně?

Nevidím a asi bych se ani nechtěla dožít okamžiku, kdy budu něco vidět podobně jako tento pán…

Podle předsedy senátního zahraničního výboru Pavla Fischera se mají ochranné prostředky pro boj s koronavirem vyrábět v Evropě. Fischer chce toto téma otevřít v horní komoře. Děkování českých vládních činitelů Číně za to, že umožnila nákup prostředků, hraničí podle senátora s vlastizradou. Souhlasíte? A ono budování soběstačnosti v rámci společné Evropy, je to reálná úvaha? Představa o evropské solidaritě dostala trhliny s tím, jak si jednotlivé státy zabavují zdravotnický materiál.

Já tuhle úvahu nechápu. Podle mého názoru žijeme v tržním hospodářství. V tržním hospodářství to, co se vyrábí, určuje trh, a nikoli nějaký senátor. A kde se to vyrábí, si pak zase určuje ten, kdo vyrábí. Takže mi není jasné, co a jak chce pan senátor v horní komoře otevírat a jak chce iniciovat, aby se něco vyrábělo na místě A, nikoli na místě B. Navíc trh funguje spolehlivě – takže pokud budou mít výrobci pocit, že výroba ochranných prostředků je pro ně ekonomicky zajímavá, tak je jistě vyrábět budou i bez pana Fischera. Pokud budou mít pocit opačný, pak ani deset Fischerů nepomůže. A pokud jde o páně senátorova slova o vlastizrádcích, možná by bylo fajn, kdyby je šel povyprávět těm lidem, kteří na ochranné pomůcky čekali jako na smilování boží. Ti si takové zábavné senátorské historky zaručeně rádi poslechnou!

Česko dostane z rozpočtu Evropské unie více než miliardu eur (přes 25,5 miliardy korun) na pomoc v boji s následky koronaviru. Máme za to být vděční? Dokazuje to, že EU v řešení krize zvládne obstát?

Nikoli. Dokazuje to, že Evropská unie umí dělat jen jednu jedinou věc, a to je rozdělovat peníze, které ale napřed od členských států musí vybrat. Možná místo Evropská unie bychom ji mohli nazvat jako Přerozdělovací unie, protože tento výraz rozhodně sedí daleko lépe. A je také třeba nazývat tyto prostředky pravým jménem – my od EU nic nedostáváme. Nám se pouze vrací část prostředků, které jsme do EU odvedli. Pokud se nemýlím, tak za rok 2018 a 2019 jsme do společné eurokasy poslali téměř sto miliard…

Jistou kaňkou na unijních vztazích je současný boj o zdravotnické potřeby. Jednotlivé členské státy si totiž nyní navzájem zabavují zdravotnický materiál. Kromě Čechů se toho již měli dopustit například Němci, Nizozemci, Francouzi, Maďaři a další. Nevnáší to jisté pochyby do představ o jednotné Evropě?

Tak pro mě jakožto člověka, který si o jednotnosti Evropy žádné iluze nedělal, to nikam žádné pochybnosti nevnáší a vlastně ani vnášet nemůže. Řeči o jednotné Evropě totiž nejsou nic jiného, než jen takový závoj, který má zakrýt fakt, že ve skutečnosti se každý stát řídí primárně svými vlastními zájmy a že vládne tvrdý národní pragmatismus. Jasné je i to, že různé státy EU mají v Evropě různou sílu a různou pozici, takže u některých hráčů, jako je třeba Německo nebo Francie, jde posilování jejich národního zájmu ruku v ruce s posilováním Evropské unie. Protože silnější EU je pro ně cestou, jak zcela nenásilně prosadit to, co prosadit potřebují/chtějí.

Ve skutečnosti ale každá krize ukáže, že když dojde na lámání chleba, je pokaždé bližší národní košile než modrý kabát se žlutými hvězdami. A současná epidemie koronaviru v tomto rozhodně nebude žádnou výjimkou…

Autor: Karolína Stonjeková, Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 26.3.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Chteji-ukazat-ze-jsou-ta-elita-A-pak-se-vyvali-bahno-Karolina-Stonjekova-o-silenem-vypadu-Etzlera-ale-i-o-skutecnem-pratelstvi-v-EU-618304


 

 

 

13. bře, 2020
ROZHOVOR pro Parlamentnilisty.cz...
 
Jít si za svůj výrok sednout? Karolina Stonjeková v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz rozebírá aktuální hon na poslankyni SPD Karlu Maříkovou pro její názor na migranty. Současnou katastrofu na řecko-turecké hranici pak Stonjeková vnímá jako důsledek nešikovných kroků Angely Merkelové a připomíná, že Tureckem vypovězená migrační dohoda s EU je právě z dílny německé kancléřky. Důležitou otázku Stonjeková pokládá Martinu Fendrychovi, který Česku oznámil, že bychom zvládli přijmout 50 tisíc těchto uprchlíků.
 

Poslankyně SPD Karla Maříková má problém – policie žádá o její vydání kvůli výrokům o migrantech, které Maříková zveřejnila na sociálních sítích. Je to podle vás v pořádku?

Nedá se říci, že by ten výrok poslankyně Maříkové byl zrovna nejšťastnější nebo nejchytřejší. Na druhou stranu ale nijak nevybočuje z toho, co si na sociálních sítích můžeme na téma migrace číst dnes a denně a co se rozhodně nedá brát jako trestný čin. Paní Maříková je poslankyně, to znamená politik. A v demokracii se má politik za své výroky zpovídat primárně voličům, nikoli policii. Pokud by tedy poslanci rozhodli o vydání Maříkové, rozhodně by to dobrá zpráva o stavu současné politiky nebyla – a o stavu svobody slova už vůbec ne.

Podle ředitele BIS Michala Koudelky jsou v ČR velmi činné ruské dezinformační weby – často prý také doslova překrucují původní informace. Jde podle vás o skutečné ohrožení bezpečnosti českého státu?

Už poměrně dlouhou dobu tvrdím, že skutečným ohrožením nejsou nějaké dezinformace, ale naopak informace, které jsou zcela reálné a zakládají se na pravdě. Uveďme příklad z poslední doby – to, že v Evropském parlamentu se s poslanci, a dokonce i se šéfkou Komise van der Leyenovou setkala Greta Thunbergová, to není dezinformace. To je fakt! To, že evropští politici přijímají dalekosáhlá a extrémně drahá zelená opatření, motivovaná Gretinými aktivitami, to rovněž není dezinformace, ale další fakt. Že se evropští politici vůbec nestarají o své voliče a jejich zájmy a namísto toho naslouchají 17letému psychicky nemocnému teenagerovi, zase není dezinformace. Že si navíc Leyenová i europoslanci nechají od Grety vynadat, že nic nedělají, a ještě jí za to ve stoje zatleskají… ne, ani to není dezinformace, ale další z absurdních faktů dnešní doby. Faktů, u kterých by si člověk vlastně přál, aby to dezinformace byla. Jedno jediné setkání s touto aktivistkou vydá o současném stavu Evropy a jejích představitelích horší obrázek než tisíc ruských dezinformačních webů. Jedno jediné takové setkání otřese důvěrou v establishment víc, než by to zvládla jakákoli fejková zpráva.

V tom boji s domnělými fake news, údajnými dezinformačními weby atd. je třeba mít na paměti jednu zásadní věc: žádná dezinformace nemá tak zničující dopad jako informace zcela pravdivá, u které by si ovšem každý člověk přál, aby to snad raději dezinformace byla. A že jsme v poslední době takovými zprávami obklopeni ze všech stran!

Všude samý koronavirus, alespoň tedy v médiích. Jak podle vás premiér Babiš doposud zvládá koronavirus a s ním spojenou paniku?

Tohle je těžká věc na posouzení, protože v době jakékoli podobné krize se veřejnost vždycky rozdělí na dva tábory. Jeden, který vládu pranýřuje proto, že šíří paniku a přijímá zbytečná opatření, a druhý, který vládu kritizuje za to, že nedělá buď nic, anebo jen velmi málo. Najít balanc mezi těmito dvěma extrémními polohami, kdy jedni by chtěli zavírat hranice a druzí mají pocit, že o nic nejde, je nesmírně těžké, ne-li zhola nemožné. Na jednu stranu je pravda, že některé kroky působí vysloveně chaoticky a jsou v rozporu se zdravým rozumem – napřed posíláme roušky do Číny, abychom následně zjistili, že jich sami máme málo a nedostává se ani pro onkologické pacienty. Nebo to, že Čechy přijíždějící z Itálie uvrhneme do karantény, zato Italové k nám mohou stále cestovat prakticky bez omezení. Ale abych odpověděla na vaši otázku – jakkoli některé konkrétní kroky vlády mohou vzbuzovat pochybnosti a zaslouží si přinejmenším kroucení hlavou, celkově bych řekla, že by si tato vláda klidně mohla vést ještě i daleko hůř.

Co říci na propírané extempore s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem, kterého Babiš na živě přenášené tiskové konferenci v podstatě vyslýchal? Co měl ministr Vojtěch udělat?

To byl bezpochyby největší trapas představitele vlády od doby, kdy Miloš Zeman na společné tiskovce vysvětloval Bohuslavu Sobotkovi, kde má mikrofon a jak si ho má nastavit. Vojtěch v tu chvíli vypadal, jako že by tam raději nebyl, a je nad slunce jasné, že mu byla celá situace příjemná zhruba stejně, jako kdyby stál po kolena v mraveništi. Upřímně řečeno se dost divím, že pár minut po tiskovce neodevzdal premiérovi demisi a klíče od ministerstva.

Je ale potřeba si uvědomit jednu věc: do téhle situace se Adam Vojtěch dostal sám. V době krize, kdy se kvůli nákaze schází i Bezpečnostní rada státu, platí jednoduché pravidlo: pečlivě vážit na lékárnických vahách každý výrok před tím, než ho vypustím na veřejnost. A to ministr zdravotnictví neudělal. Naopak vyslal do světa neověřenou informaci, ba co víc – informaci, kterou vůbec říkat nemusel! Pokud nebyla ověřená, nebylo absolutně nutné ji říkat. Tím spíš, že informace vyzněla jen jako snaha poškodit soukromé zařízení, ale jinak žádný praktický význam neměla a nepřinesla.

Tohle byla zásadní chyba v komunikaci, za kterou si pak ministr vysloužil onen trapný okamžik na tiskovce. Babiš to sice v danou chvíli myslel se svým ministrem dobře, ale v zásadě to celé působilo, jako když se učitel snaží před tabulí vypáčit ze žáka informaci o tom, kdo rozbil okno ve sborovně.

Uprchlíci na řecko-turecké hranici podávají svědectví o metodách řeckých bezpečnostních složek. Ty je prý během jejich opakovaných pokusů o přechod hranic chytají a posléze mlátí a okrádají. Řekové podobné zprávy odmítají. Jak se k tomu stavět, dochází podle vás k násilí na migrantech?

Především je třeba mít na paměti, že současná situace je jen dalším z řady „migračních selhání“ německé kancléřky Angely Merkelové. Byla to ona, kdo jako jediné řešení migrační krize dojednal dohodu s Tureckem, které je z celé řady důvodů velmi nespolehlivý partner – kterým ostatně Turecko bylo už v roce 2016, kdy k této dohodě došlo. Je třeba si vzpomenout i na to, jak Merkelová po dohodě hýřila optimismem a tvrdila, že nikoli ploty, ale právě pakt s Erdoganem je tím pravým a funkčním řešením. Co z tohoto pravého a funkčního řešení zbylo teď, v roce 2020, vidíme v médiích každý den. Ostatně jasné signály o tom, že Turecko svou část dohody neplní, tu byly už na začátku roku 2019. V zásadě jde tedy o takové typicky evropské řešení: namísto tvrdého a jasného postoje zvolíme dočasné a navíc drahé rádoby řešení, kterým jen docílíme toho, že se nám po pár letech vrátí celý problém zpět jako bumerang.

Aktuálně migrační nápor dopadá nejsilněji na Řecko, které stráží vnější hranici EU, a nemám pochyb o tom, že řecké bezpečnostní složky dělají maximum pro to, aby zabránily nelegálnímu přechodu této hranice. Že to není ani jednoduché, ani poklidné, je v celku logické. Zvláště za situace, kdy migranti si ve snaze dostat se do Evropy také žádné servítky neberou.

Česko by přitom podle komentátora Martina Fendrycha zvládlo přijmout 50 tisíc uprchlíků. Uvítala byste takový projev solidarity? Podle Fendrycha bychom na situaci měli alespoň na moment nahlížet očima uprchlíků.

Migrační krize nás provází už pět let a za těchto pět let jsme od různých pánů Fendrychů slyšeli apely na přijímání migrantů tolikrát, že už se z nich stala notně obehraná písnička. Písnička, kterou nikoho moc nebaví poslouchat dokola a dokola stále znovu. Všechny emocionální argumenty PRO přijímání už byly několikrát jasně vyvráceny nezpochybnitelnými fakty PROTI a žádné nové argumenty zastánci přijímání nemají a mít nebudou.

Nevím, jak pan Fendrych přišel zrovna k číslu 50 tisíc, o co tohle číslo opírá. Jestli má k číslovce padesát nějaký zvláštní vztah nebo se mu jen líbí, že je tak pěkně kulatá… bůh suď. Každopádně operovat čísly, která jsou vycucaná z prstu, má nulovou relevanci – zvláště za situace, kdy nám pan Fendrych ve svém komentáři zapomněl sdělit, kolik z těchto 50 tisíc je připraven přijmout a zabezpečit on sám osobně. Jisté je, že pokud chce nyní kdokoli nahlížet na situaci očima migrantů, není Česká republika tím pravým místem, kde se takový pohled dá získat. Tím pravým místem jsou uprchlické tábory, případně v současnosti řecko-turecká hranice, kde se mohou páni Fendrychové náležitě altruisticky realizovat a být migrantům opravdu užiteční. Sebehezčí komentář na Aktuálně.cz totiž situaci migrantů reálně nezlepší ani o půl milimetru! Ale možná že tu o žádné zlepšování ve skutečnosti nejde. Možná tu jde jen o to, vypadat jako velký filantrop, protože filantropie a altruismus jsou v současnosti nezbytným módním doplňkem každého správného intelektuála. Bohužel zpravidla vždy jen v rovině verbální a teoretické, nikoli praktické.

Autor: Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 13.3.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/A-pane-Fendrychu-tech-50-tisic-uprchliku-pro-Cesko-Karolina-Stonjekova-klade-zasadni-otazku-616365