KAROLÍNA STONJEKOVÁ

26. bře, 2020

A pak se vyvalí bahno...o šíleném výpadu Etzlera, ale i o skutečném „přátelství“ v EU...

ROZHOVOR „Evropská unie umí dělat jen jednu jedinou věc, a to je rozdělovat peníze, které ale napřed od členských států musí vybrat,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz komentátorka Karolína Stonjeková a navrhuje EU přejmenovat na „Přerozdělovací unii“. Zhodnotila též kritiku, jež se snáší na prezidenta Miloše Zemana za jeho projev k národu či úvahy senátora Pavla Fischera o tom, že je děkování Číně za zdravotnický materiál vlastizradou. Nechyběla ani její slova opovržení vůči výrokům europoslance Jaromíra Štětiny ohledně ruské pomoci v Itálii. „Nechtěla bych se dožít okamžiku, kdy budu něco vidět podobně jako tento pán,“ pronesla.

Prezident Miloš Zeman v projevu na televizi Prima vyzval Čechy k odvaze v době krize způsobené koronavirem. Lidé ale podle něj nemají epidemii zlehčovat. Zeman podrobil kritice zejména herce a novináře, a naopak poděkoval Číně za pomoc se získáním zdravotnického materiálu. Byl to správVelmi rozhořčený byl ze Zemanova projevu dřívější zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzler. „Vytočilo. Troska opovrhovaná všemi s mozkem v hlavě. Protoplasma, držená při životě veksláky, ruskými agenty a fašisty. Proč mu nepomůže jeho dcera, manželka? Podle pohybů se pochcal i posral,“ nebral si Etzler servítky. Je již takovéto vyjádření přes čáru? 

Tuším, že to byl francouzský básník a filozof Paul Valéry, který kdysi řekl: „Všechno, co říkáš, říkáš o sobě. Zvláště když mluvíš o druhých.“ Optikou Valéryho citátu by se tedy dalo říci, že o prezidentovi nám pan Etzler neřekl zhola nic, zato ale vydal zcela vyčerpávající svědectví o sobě samém. Mimochodem je zajímavé, jak Miloš Zeman dokáže své odpůrce vyprovokovat k tomu, aby zcela veřejně odhalili to nejodpudivější bahno, které se v jejich nitru skrývá. Možná že i to je jeden z důvodů, proč Zemana tolik lidí tak hluboce nenávidí… tito lidé by chtěli za každou cenu ukázat, že oni jsou ta elita, ti lepší. Ale díky prezidentovi se vždycky v plné nahotě ukáže, že žádnou elitou v pravém slova smyslu nejsou, nikdy nebyli a nebudou! Takže si se Zemanem, striktně vzato, nemají naprosto co vyčítat.

Itálii pomohlo Rusko, do země přiletěli tamní doktoři, co si o tom myslet? Máme v rámci EU přehodnotit vztah k Rusku?

Přehodnocování vztahu k Rusku už přece v Evropské unii dávno probíhá bez ohledu na to, co se aktuálně děje v Itálii… a je třeba říci, že postoj k Rusku se u různých členů EU poměrně zásadně liší. Jiný postoj k němu mají třeba pobaltské státy, docela jiný postoj mají například Německo nebo Francie. Stačí si jen vzpomenout na nedávná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že vztahy s Ruskem je třeba narovnat i za cenu toho, že některé státy EU (například i Česká republika) budou ostře proti, a že je třeba tak učinit i přes jejich nesouhlas. Přitom když zapátráme v paměti, zjistíme, že na začátku své prezidentské kariéry začínal Macron na velmi protiruských pozicích. Leč reálpolitika a byznysové zájmy ho donutily celkem zásadně změnit názor. A když k tomu přičtete prostý historický fakt, že tradičním spojencem Ruska v Evropě bylo vždy Německo – to samé Německo, které hraje v unijní politice dominantní roli –, je jasné, že žádný bratrovražedný konflikt s Ruskem tu probíhat nebude, byť by si ho řada domácích i zahraničních intelektuálů přála sebevíc. 

Prezident Miloš Zeman v projevu na televizi Prima vyzval Čechy k odvaze v době krize způsobené koronavirem. Lidé ale podle něj nemají epidemii zlehčovat. Zeman podrobil kritice zejména herce a novináře, a naopak poděkoval Číně za pomoc se získáním zdravotnického materiálu. Byl to správný krok? A neměl se Zeman v této době zdržet kritiky?

Nepatřím k lidem, kteří potřebují za každou cenu kritizovat Miloše Zemana za všechno, co udělá. A nepatřím k nim především proto, že si moc dobře uvědomuji, že touto dobou mohl na Hradě sedět někdo daleko horší a méně schopný než on. Na druhou stranu je ale třeba férově uznat i to, že prezidentův projev zkrátka své slabiny měl. Tou první bylo načasování. Prezident se k nějakému státnickému aktu měl bezpochyby odhodlat daleko dříve, což by jeho předchůdce Václav Klaus zcela jistě udělal a nečekal by, až po jeho vystoupení bude volat veřejnost. Je pravda, že je tu velká skupina lidí, kteří čekají na každý Zemanův krok jen proto, aby ho následně mohli náležitě zkritizovat, ale tím zbytečným otálením jim Zeman (rovněž zbytečně) nahrál. Druhou slabinou jeho projevu pak bylo to, co už jste zmínil ve své otázce, tedy kritika některých umělců a veřejně známých osob. Myslím, že tohle si Zeman mohl a měl jednoduše ušetřit. Například proti slovům Jana Hrušínského se vzedmula taková vlna kritiky, že se herec následně musel omluvit, a tím si zaslouženě vypil do dna kalich hořkosti, který si vlastně sám nalil. Nebylo třeba, aby Zeman umělce koupal v jejich hloupých výrocích. Měl se spíše řídit heslem „orel much nelapá“ a nechat tyto mouchy, ať si bzučí bez jeho pozornosti. Jenže to Zeman, bohužel, neumí…   

Velmi rozhořčený byl ze Zemanova projevu dřívější zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzler. „Vytočilo. Troska opovrhovaná všemi s mozkem v hlavě. Protoplasma, držená při životě veksláky, ruskými agenty a fašisty. Proč mu nepomůže jeho dcera, manželka? Podle pohybů se pochcal i posral,“ nebral si Etzler servítky. Je již takovéto vyjádření přes čáru? 

Tuším, že to byl francouzský básník a filozof Paul Valéry, který kdysi řekl: „Všechno, co říkáš, říkáš o sobě. Zvláště když mluvíš o druhých.“ Optikou Valéryho citátu by se tedy dalo říci, že o prezidentovi nám pan Etzler neřekl zhola nic, zato ale vydal zcela vyčerpávající svědectví o sobě samém. Mimochodem je zajímavé, jak Miloš Zeman dokáže své odpůrce vyprovokovat k tomu, aby zcela veřejně odhalili to nejodpudivější bahno, které se v jejich nitru skrývá. Možná že i to je jeden z důvodů, proč Zemana tolik lidí tak hluboce nenávidí… tito lidé by chtěli za každou cenu ukázat, že oni jsou ta elita, ti lepší. Ale díky prezidentovi se vždycky v plné nahotě ukáže, že žádnou elitou v pravém slova smyslu nejsou, nikdy nebyli a nebudou! Takže si se Zemanem, striktně vzato, nemají naprosto co vyčítat.

Itálii pomohlo Rusko, do země přiletěli tamní doktoři, co si o tom myslet? Máme v rámci EU přehodnotit vztah k Rusku?

Přehodnocování vztahu k Rusku už přece v Evropské unii dávno probíhá bez ohledu na to, co se aktuálně děje v Itálii… a je třeba říci, že postoj k Rusku se u různých členů EU poměrně zásadně liší. Jiný postoj k němu mají třeba pobaltské státy, docela jiný postoj mají například Německo nebo Francie. Stačí si jen vzpomenout na nedávná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že vztahy s Ruskem je třeba narovnat i za cenu toho, že některé státy EU (například i Česká republika) budou ostře proti, a že je třeba tak učinit i přes jejich nesouhlas. Přitom když zapátráme v paměti, zjistíme, že na začátku své prezidentské kariéry začínal Macron na velmi protiruských pozicích. Leč reálpolitika a byznysové zájmy ho donutily celkem zásadně změnit názor. A když k tomu přičtete prostý historický fakt, že tradičním spojencem Ruska v Evropě bylo vždy Německo – to samé Německo, které hraje v unijní politice dominantní roli –, je jasné, že žádný bratrovražedný konflikt s Ruskem tu probíhat nebude, byť by si ho řada domácích i zahraničních intelektuálů přála sebevíc. 

Co ta ruská pomoc znamená? Jde o snahu Ruska vrazit klín do soudržnosti států EU? Lze očekávat, že například Itálie, které je pomáháno, bude nyní více prosazovat ruská stanoviska?

V symbolické rovině se možná může jednat o lehký ruský štulec do žeber Evropské unie, tím spíš, že EU se v těchto kritických momentech opět prokázala jako nefunkční mechanismus. Například nářky Ursuly von der Leyenové nad tím, že se v době rychlého šíření koronaviru začaly uzavírat vnitřní hranice mezi některými státy, působily v dané situaci až neuvěřitelně groteskně a zcela mimo realitu. Zdravotnictví (naštěstí) nepatří do kompetencí EU, ale je v režii národních států. Ty tak Evropskou unii zcela upozadily a Brusel jako by v době koronaviru téměř přestal existovat…

 Nad ruskou pomocí pro Itálii se už stihl pohoršit bývalý europoslanec Jaromír Štětina slovy: „Ruská armáda pošle do Itálie svou jednotku. Bojovat proti koronaviru. Je to stejně rafinované jako metoda zelených mužíčků. Bude to první jednotka ruské armády na území Evropské unie.“ Vidíte to podobně?

Nevidím a asi bych se ani nechtěla dožít okamžiku, kdy budu něco vidět podobně jako tento pán…

Podle předsedy senátního zahraničního výboru Pavla Fischera se mají ochranné prostředky pro boj s koronavirem vyrábět v Evropě. Fischer chce toto téma otevřít v horní komoře. Děkování českých vládních činitelů Číně za to, že umožnila nákup prostředků, hraničí podle senátora s vlastizradou. Souhlasíte? A ono budování soběstačnosti v rámci společné Evropy, je to reálná úvaha? Představa o evropské solidaritě dostala trhliny s tím, jak si jednotlivé státy zabavují zdravotnický materiál.

Já tuhle úvahu nechápu. Podle mého názoru žijeme v tržním hospodářství. V tržním hospodářství to, co se vyrábí, určuje trh, a nikoli nějaký senátor. A kde se to vyrábí, si pak zase určuje ten, kdo vyrábí. Takže mi není jasné, co a jak chce pan senátor v horní komoře otevírat a jak chce iniciovat, aby se něco vyrábělo na místě A, nikoli na místě B. Navíc trh funguje spolehlivě – takže pokud budou mít výrobci pocit, že výroba ochranných prostředků je pro ně ekonomicky zajímavá, tak je jistě vyrábět budou i bez pana Fischera. Pokud budou mít pocit opačný, pak ani deset Fischerů nepomůže. A pokud jde o páně senátorova slova o vlastizrádcích, možná by bylo fajn, kdyby je šel povyprávět těm lidem, kteří na ochranné pomůcky čekali jako na smilování boží. Ti si takové zábavné senátorské historky zaručeně rádi poslechnou!

Česko dostane z rozpočtu Evropské unie více než miliardu eur (přes 25,5 miliardy korun) na pomoc v boji s následky koronaviru. Máme za to být vděční? Dokazuje to, že EU v řešení krize zvládne obstát?

Nikoli. Dokazuje to, že Evropská unie umí dělat jen jednu jedinou věc, a to je rozdělovat peníze, které ale napřed od členských států musí vybrat. Možná místo Evropská unie bychom ji mohli nazvat jako Přerozdělovací unie, protože tento výraz rozhodně sedí daleko lépe. A je také třeba nazývat tyto prostředky pravým jménem – my od EU nic nedostáváme. Nám se pouze vrací část prostředků, které jsme do EU odvedli. Pokud se nemýlím, tak za rok 2018 a 2019 jsme do společné eurokasy poslali téměř sto miliard…

Jistou kaňkou na unijních vztazích je současný boj o zdravotnické potřeby. Jednotlivé členské státy si totiž nyní navzájem zabavují zdravotnický materiál. Kromě Čechů se toho již měli dopustit například Němci, Nizozemci, Francouzi, Maďaři a další. Nevnáší to jisté pochyby do představ o jednotné Evropě?

Tak pro mě jakožto člověka, který si o jednotnosti Evropy žádné iluze nedělal, to nikam žádné pochybnosti nevnáší a vlastně ani vnášet nemůže. Řeči o jednotné Evropě totiž nejsou nic jiného, než jen takový závoj, který má zakrýt fakt, že ve skutečnosti se každý stát řídí primárně svými vlastními zájmy a že vládne tvrdý národní pragmatismus. Jasné je i to, že různé státy EU mají v Evropě různou sílu a různou pozici, takže u některých hráčů, jako je třeba Německo nebo Francie, jde posilování jejich národního zájmu ruku v ruce s posilováním Evropské unie. Protože silnější EU je pro ně cestou, jak zcela nenásilně prosadit to, co prosadit potřebují/chtějí.

Ve skutečnosti ale každá krize ukáže, že když dojde na lámání chleba, je pokaždé bližší národní košile než modrý kabát se žlutými hvězdami. A současná epidemie koronaviru v tomto rozhodně nebude žádnou výjimkou…

Autor: Karolína Stonjeková, Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 26.3.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Chteji-ukazat-ze-jsou-ta-elita-A-pak-se-vyvali-bahno-Karolina-Stonjekova-o-silenem-vypadu-Etzlera-ale-i-o-skutecnem-pratelstvi-v-EU-618304


 

 

 

13. bře, 2020
ROZHOVOR pro Parlamentnilisty.cz...
 
Jít si za svůj výrok sednout? Karolina Stonjeková v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz rozebírá aktuální hon na poslankyni SPD Karlu Maříkovou pro její názor na migranty. Současnou katastrofu na řecko-turecké hranici pak Stonjeková vnímá jako důsledek nešikovných kroků Angely Merkelové a připomíná, že Tureckem vypovězená migrační dohoda s EU je právě z dílny německé kancléřky. Důležitou otázku Stonjeková pokládá Martinu Fendrychovi, který Česku oznámil, že bychom zvládli přijmout 50 tisíc těchto uprchlíků.
 

Poslankyně SPD Karla Maříková má problém – policie žádá o její vydání kvůli výrokům o migrantech, které Maříková zveřejnila na sociálních sítích. Je to podle vás v pořádku?

Nedá se říci, že by ten výrok poslankyně Maříkové byl zrovna nejšťastnější nebo nejchytřejší. Na druhou stranu ale nijak nevybočuje z toho, co si na sociálních sítích můžeme na téma migrace číst dnes a denně a co se rozhodně nedá brát jako trestný čin. Paní Maříková je poslankyně, to znamená politik. A v demokracii se má politik za své výroky zpovídat primárně voličům, nikoli policii. Pokud by tedy poslanci rozhodli o vydání Maříkové, rozhodně by to dobrá zpráva o stavu současné politiky nebyla – a o stavu svobody slova už vůbec ne.

Podle ředitele BIS Michala Koudelky jsou v ČR velmi činné ruské dezinformační weby – často prý také doslova překrucují původní informace. Jde podle vás o skutečné ohrožení bezpečnosti českého státu?

Už poměrně dlouhou dobu tvrdím, že skutečným ohrožením nejsou nějaké dezinformace, ale naopak informace, které jsou zcela reálné a zakládají se na pravdě. Uveďme příklad z poslední doby – to, že v Evropském parlamentu se s poslanci, a dokonce i se šéfkou Komise van der Leyenovou setkala Greta Thunbergová, to není dezinformace. To je fakt! To, že evropští politici přijímají dalekosáhlá a extrémně drahá zelená opatření, motivovaná Gretinými aktivitami, to rovněž není dezinformace, ale další fakt. Že se evropští politici vůbec nestarají o své voliče a jejich zájmy a namísto toho naslouchají 17letému psychicky nemocnému teenagerovi, zase není dezinformace. Že si navíc Leyenová i europoslanci nechají od Grety vynadat, že nic nedělají, a ještě jí za to ve stoje zatleskají… ne, ani to není dezinformace, ale další z absurdních faktů dnešní doby. Faktů, u kterých by si člověk vlastně přál, aby to dezinformace byla. Jedno jediné setkání s touto aktivistkou vydá o současném stavu Evropy a jejích představitelích horší obrázek než tisíc ruských dezinformačních webů. Jedno jediné takové setkání otřese důvěrou v establishment víc, než by to zvládla jakákoli fejková zpráva.

V tom boji s domnělými fake news, údajnými dezinformačními weby atd. je třeba mít na paměti jednu zásadní věc: žádná dezinformace nemá tak zničující dopad jako informace zcela pravdivá, u které by si ovšem každý člověk přál, aby to snad raději dezinformace byla. A že jsme v poslední době takovými zprávami obklopeni ze všech stran!

Všude samý koronavirus, alespoň tedy v médiích. Jak podle vás premiér Babiš doposud zvládá koronavirus a s ním spojenou paniku?

Tohle je těžká věc na posouzení, protože v době jakékoli podobné krize se veřejnost vždycky rozdělí na dva tábory. Jeden, který vládu pranýřuje proto, že šíří paniku a přijímá zbytečná opatření, a druhý, který vládu kritizuje za to, že nedělá buď nic, anebo jen velmi málo. Najít balanc mezi těmito dvěma extrémními polohami, kdy jedni by chtěli zavírat hranice a druzí mají pocit, že o nic nejde, je nesmírně těžké, ne-li zhola nemožné. Na jednu stranu je pravda, že některé kroky působí vysloveně chaoticky a jsou v rozporu se zdravým rozumem – napřed posíláme roušky do Číny, abychom následně zjistili, že jich sami máme málo a nedostává se ani pro onkologické pacienty. Nebo to, že Čechy přijíždějící z Itálie uvrhneme do karantény, zato Italové k nám mohou stále cestovat prakticky bez omezení. Ale abych odpověděla na vaši otázku – jakkoli některé konkrétní kroky vlády mohou vzbuzovat pochybnosti a zaslouží si přinejmenším kroucení hlavou, celkově bych řekla, že by si tato vláda klidně mohla vést ještě i daleko hůř.

Co říci na propírané extempore s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem, kterého Babiš na živě přenášené tiskové konferenci v podstatě vyslýchal? Co měl ministr Vojtěch udělat?

To byl bezpochyby největší trapas představitele vlády od doby, kdy Miloš Zeman na společné tiskovce vysvětloval Bohuslavu Sobotkovi, kde má mikrofon a jak si ho má nastavit. Vojtěch v tu chvíli vypadal, jako že by tam raději nebyl, a je nad slunce jasné, že mu byla celá situace příjemná zhruba stejně, jako kdyby stál po kolena v mraveništi. Upřímně řečeno se dost divím, že pár minut po tiskovce neodevzdal premiérovi demisi a klíče od ministerstva.

Je ale potřeba si uvědomit jednu věc: do téhle situace se Adam Vojtěch dostal sám. V době krize, kdy se kvůli nákaze schází i Bezpečnostní rada státu, platí jednoduché pravidlo: pečlivě vážit na lékárnických vahách každý výrok před tím, než ho vypustím na veřejnost. A to ministr zdravotnictví neudělal. Naopak vyslal do světa neověřenou informaci, ba co víc – informaci, kterou vůbec říkat nemusel! Pokud nebyla ověřená, nebylo absolutně nutné ji říkat. Tím spíš, že informace vyzněla jen jako snaha poškodit soukromé zařízení, ale jinak žádný praktický význam neměla a nepřinesla.

Tohle byla zásadní chyba v komunikaci, za kterou si pak ministr vysloužil onen trapný okamžik na tiskovce. Babiš to sice v danou chvíli myslel se svým ministrem dobře, ale v zásadě to celé působilo, jako když se učitel snaží před tabulí vypáčit ze žáka informaci o tom, kdo rozbil okno ve sborovně.

Uprchlíci na řecko-turecké hranici podávají svědectví o metodách řeckých bezpečnostních složek. Ty je prý během jejich opakovaných pokusů o přechod hranic chytají a posléze mlátí a okrádají. Řekové podobné zprávy odmítají. Jak se k tomu stavět, dochází podle vás k násilí na migrantech?

Především je třeba mít na paměti, že současná situace je jen dalším z řady „migračních selhání“ německé kancléřky Angely Merkelové. Byla to ona, kdo jako jediné řešení migrační krize dojednal dohodu s Tureckem, které je z celé řady důvodů velmi nespolehlivý partner – kterým ostatně Turecko bylo už v roce 2016, kdy k této dohodě došlo. Je třeba si vzpomenout i na to, jak Merkelová po dohodě hýřila optimismem a tvrdila, že nikoli ploty, ale právě pakt s Erdoganem je tím pravým a funkčním řešením. Co z tohoto pravého a funkčního řešení zbylo teď, v roce 2020, vidíme v médiích každý den. Ostatně jasné signály o tom, že Turecko svou část dohody neplní, tu byly už na začátku roku 2019. V zásadě jde tedy o takové typicky evropské řešení: namísto tvrdého a jasného postoje zvolíme dočasné a navíc drahé rádoby řešení, kterým jen docílíme toho, že se nám po pár letech vrátí celý problém zpět jako bumerang.

Aktuálně migrační nápor dopadá nejsilněji na Řecko, které stráží vnější hranici EU, a nemám pochyb o tom, že řecké bezpečnostní složky dělají maximum pro to, aby zabránily nelegálnímu přechodu této hranice. Že to není ani jednoduché, ani poklidné, je v celku logické. Zvláště za situace, kdy migranti si ve snaze dostat se do Evropy také žádné servítky neberou.

Česko by přitom podle komentátora Martina Fendrycha zvládlo přijmout 50 tisíc uprchlíků. Uvítala byste takový projev solidarity? Podle Fendrycha bychom na situaci měli alespoň na moment nahlížet očima uprchlíků.

Migrační krize nás provází už pět let a za těchto pět let jsme od různých pánů Fendrychů slyšeli apely na přijímání migrantů tolikrát, že už se z nich stala notně obehraná písnička. Písnička, kterou nikoho moc nebaví poslouchat dokola a dokola stále znovu. Všechny emocionální argumenty PRO přijímání už byly několikrát jasně vyvráceny nezpochybnitelnými fakty PROTI a žádné nové argumenty zastánci přijímání nemají a mít nebudou.

Nevím, jak pan Fendrych přišel zrovna k číslu 50 tisíc, o co tohle číslo opírá. Jestli má k číslovce padesát nějaký zvláštní vztah nebo se mu jen líbí, že je tak pěkně kulatá… bůh suď. Každopádně operovat čísly, která jsou vycucaná z prstu, má nulovou relevanci – zvláště za situace, kdy nám pan Fendrych ve svém komentáři zapomněl sdělit, kolik z těchto 50 tisíc je připraven přijmout a zabezpečit on sám osobně. Jisté je, že pokud chce nyní kdokoli nahlížet na situaci očima migrantů, není Česká republika tím pravým místem, kde se takový pohled dá získat. Tím pravým místem jsou uprchlické tábory, případně v současnosti řecko-turecká hranice, kde se mohou páni Fendrychové náležitě altruisticky realizovat a být migrantům opravdu užiteční. Sebehezčí komentář na Aktuálně.cz totiž situaci migrantů reálně nezlepší ani o půl milimetru! Ale možná že tu o žádné zlepšování ve skutečnosti nejde. Možná tu jde jen o to, vypadat jako velký filantrop, protože filantropie a altruismus jsou v současnosti nezbytným módním doplňkem každého správného intelektuála. Bohužel zpravidla vždy jen v rovině verbální a teoretické, nikoli praktické.

Autor: Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 13.3.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/A-pane-Fendrychu-tech-50-tisic-uprchliku-pro-Cesko-Karolina-Stonjekova-klade-zasadni-otazku-616365