KAROLÍNA STONJEKOVÁ

15. pro, 2020

ROZHOVOR..

Koronavirová horská dráha, tak Karolina Stonjeková komentuje neustálé vládní otevírání a následné zavírání všemožných podniků. Cena, kterou zaplatíme, bude vysoká. A jak reálný je úspěch Mikuláše Mináře ve volbách? Podle Stonjekové velmi záleží na definici úspěchu. Zatím na transparentním účtu můžeme pozorovat spíše nepříliš transparentní odsátí 210 tisíc korun...
 
Hospodám nadšení příliš dlouho nevydrželo. Vláda jim minulý týden ve čtvrtek sice umožnila vcelku normální provoz, ale hned od úterý si to rozmyslela a nařídila všem provozovnám zavírat už ve 20 hodin. Tím efektivně znemožnila, aby byl provoz většiny z nich výdělečný. Dává vám takové přeskakování smysl?
 
Myslím, že stále více postrádá smysl, hledat ještě nějaký smysl v nařízeních vlády. Je to nesystémový chaos, chvilkové povolování následované dalším zakazováním a jakýkoli efekt nikde. Tedy až na efekty, které nám do budoucna přinese naprosté zdecimování ekonomiky. Už minule jsem tu říkala, že si vláda měla vybrat buď, anebo. Buď jen důsledná ochrana rizikových skupin a zbytek společnosti nechat žít, nebo lockdown. Dneska už je jasné, že ani ten nenáviděný lockdown by nebyl pro vládu z hlediska veřejné podpory tak smrtící, jako neustálé rozvolňování, střídané dalším neustálým utahováním šroubů, u kterého je konec v nedohlednu. Tahle koronavirová horská dráha, na kterou nás vláda posadila, nás v konečném výsledku přijde draho, přijde draho i tu vládu a efekt nepřinese…

Předák Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek ještě přitvrdil. O víkendu restauratérům a hoteliérům vzkázal, že by se měli překvalifikovat na dělnické profese. Podle Dufka je prostě lepší podporovat výrobu než služby. Jak se k těmto slovům stavíte?

Já jen doufám, že se pan Dufek nebude muset časem překvalifikovat na kadeřníka, až se někdo, nedej bože, rozhodne, že mu za jeho nehorázné výroky načechrá vlásky. Navíc bych od Dufka očekávala alespoň elementární znalost ekonomických souvislostí. Kdyby ji měl, věděl by, že sektor služeb tvoří dominantní podíl na HDP. Takže radovat se, že tento sektor teď dostává jednu facku za druhou a radit, aby ti, kteří v něm pracují, šli do výroby – jinými slovy, abychom ještě více byli levnou montovnou – může jen naprostý bloud.

Mikuláš Minář spouští svůj politický pokus. Hnutí Lidé PRO cílí především na opozičního voliče. Má podle vás šanci uspět?

To záleží na tom, co nazýváme úspěchem. Pokud za úspěch považujeme zisk v rozmezí dvou až čtyř procent, pak bych dokonce řekla, že má šanci na úspěch dopředu zaručenou. Pokud oním úspěchem má být odsátí malinké části hlasů Pirátů, STANu nebo TOP 09, pak i zde by se o úspěchu dalo hovořit. Jestli se ovšem úspěchem rozumí vstup do Sněmovny nebo dokonce účast na vládě, tak tady je dopředu jasné, že má Mikýsek Minář smůlu jak vzrostlá borovice.

Zlé jazyky tvrdí, že Minářovi prostě došly peníze, a proto je zde opět další projekt s transparentním účtem, kam mohou lidé poslat své peníze, ale zato bez uceleného programu. Připomeňme i státní příspěvky, které jsou finančně zajímavé už od hranice zisku 3 % ve volbách. Může hrát jistou roli i tato motivace?

Jestli došly peníze, není až tak důležité. To hlavní, co Minářovi došlo – a to tak, že úplně – je kouzlo okamžiku. Po roce ve veřejném prostoru už nikoho příliš nezajímá, už to není nové, tím méně originální, už to zkrátka netáhne. V rozhovoru pro XTV jsem řekla, že s Minářem je to stejné jako s vánočním cukrovím, které po roce najdete při úklidu někde ve skříni. Jasně, před rokem to byl velký šlágr, spoustě lidí to cukroví chutnalo, až měli boule za ušima. Ale teď? Po roce? Kdo by to ještě chtěl jíst? 

Toho nebohého hocha tak vlastně potkal stejný či přinejmenším dost podobný osud, jaký potkal Václava Klause mladšího po odchodu z ODS. V tom promeškání správného momentu, který se už nikdy nevrátí, si mohou oba muži podat ruku. A proto je a bude zhruba stejný i výsledek, kterého (ne)dosáhnou jejich politické projekty.

Ad transparentní účet – pokud se na něj podíváme a vidíme například odchozí platbu 210 tisíc Kč za „finišování příprav startu kampaně“, jde skutečně o průhledný a přehledný tok peněz, nebo se ze slova „transparentní“ stává pouhá floskule?

„Finišování příprav startu“, to je ovšem parádní výraz! A neméně parádní je i sám fakt, že finišovat start kampaně už může něco, co ještě nemá ani jasně danou strukturu, program, prostě nic… To je vypovídající už samo o sobě, bez ohledu na to, kam a komu reálně těch 210 tisíc šlo.

Někteří zastánci liberální politiky Minářův vstup na scénu kritizují. Podle nich nové hnutí trhá potenciál a soudržnost opozice a dále ubírá možné hlasy dvěma nedávno vzniklým volebním koalicím, tvořeným stranami opozice. Máme tyto námitky brát vážně?

Tyto námitky jsou principiálně správné, ale notně přehnané. Ano, komu jinému by měl Minářův nový subjekt vzít voliče, než právě opozici. Nebo si snad někdo vážně myslel, že přitáhne hlasy Babiše? To ani ve snu!

Na konci své velké slávy se Minářův původní projekt, Milion chvilek, posouval stále více a více doleva, takže je nasnadě, že ubere hlasy především levicově liberálních voličů, tedy, jak jsem už uvedla, Pirátů, STANu a TOPky. Těm určitě z volebního koláče něco málo ukousne, ale – abych parafrázovala oblíbenou tuzemskou komedii, „na funkci to nebude mít vliv“. Jinými slovy, ani jeden z těch opozičních subjektů na tom nevykrvácí, protože půjde o jednotky procent.Jestli došly peníze, není až tak důležité. To hlavní, co Minářovi došlo – a to tak, že úplně – je kouzlo okamžiku. Po roce ve veřejném prostoru už nikoho příliš nezajímá, už to není nové, tím méně originální, už to zkrátka netáhne. V rozhovoru pro XTV jsem řekla, že s Minářem je to stejné jako s vánočním cukrovím, které po roce najdete při úklidu někde ve skříni. Jasně, před rokem to byl velký šlágr, spoustě lidí to cukroví chutnalo, až měli boule za ušima. Ale teď? Po roce? Kdo by to ještě chtěl jíst? 

Toho nebohého hocha tak vlastně potkal stejný či přinejmenším dost podobný osud, jaký potkal Václava Klause mladšího po odchodu z ODS. V tom promeškání správného momentu, který se už nikdy nevrátí, si mohou oba muži podat ruku. A proto je a bude zhruba stejný i výsledek, kterého (ne)dosáhnou jejich politické projekty.

Ad transparentní účet – pokud se na něj podíváme a vidíme například odchozí platbu 210 tisíc Kč za „finišování příprav startu kampaně“, jde skutečně o průhledný a přehledný tok peněz, nebo se ze slova „transparentní“ stává pouhá floskule?

„Finišování příprav startu“, to je ovšem parádní výraz! A neméně parádní je i sám fakt, že finišovat start kampaně už může něco, co ještě nemá ani jasně danou strukturu, program, prostě nic… To je vypovídající už samo o sobě, bez ohledu na to, kam a komu reálně těch 210 tisíc šlo.

Někteří zastánci liberální politiky Minářův vstup na scénu kritizují. Podle nich nové hnutí trhá potenciál a soudržnost opozice a dále ubírá možné hlasy dvěma nedávno vzniklým volebním koalicím, tvořeným stranami opozice. Máme tyto námitky brát vážně?

Tyto námitky jsou principiálně správné, ale notně přehnané. Ano, komu jinému by měl Minářův nový subjekt vzít voliče, než právě opozici. Nebo si snad někdo vážně myslel, že přitáhne hlasy Babiše? To ani ve snu!

Na konci své velké slávy se Minářův původní projekt, Milion chvilek, posouval stále více a více doleva, takže je nasnadě, že ubere hlasy především levicově liberálních voličů, tedy, jak jsem už uvedla, Pirátů, STANu a TOPky. Těm určitě z volebního koláče něco málo ukousne, ale – abych parafrázovala oblíbenou tuzemskou komedii, „na funkci to nebude mít vliv“. Jinými slovy, ani jeden z těch opozičních subjektů na tom nevykrvácí, protože půjde o jednotky procent.

Daleko zajímavější ale bude sledovat, jak se k Minářovu pokusu postaví mainstreamová média. Ta si z něho celkem nepokrytě udělala svého miláčka, ovšem v době, kdy stál proti Babišovi. Když teď bude stát jako politický konkurent proti jinému miláčkovi médií – Pirátům, bude hodně zajímavé pozorovat, jak se média vyrovnají s nelehkou situací, kdy si budou muset vybrat, který z jejich miláčků je teď ten miláčkovatější.

Za nové Minářovo hnutí se v úvodním videu postavili např. bývalá senátorka a někdejší ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, odcházející ředitel Transparency International David Ondráčka, expremiér Petr Pithart a další. To jsou ovšem osobnosti, které už podpořily mnoho projektů – k čemu to všechno je? A nevystavují Minářovi svou podporou hnutí, které ještě nemá ucelený program, tak trochu bianco šek?

Nám se to může zdát jako bianco šek, ale ve skutečnosti je to trochu jinak. Těmto lidem fakticky nejde o politiku, respektive o to, něčeho reálně politicky dosáhnout. Pithartům, Wagnerovým a dalším jde o ten záměr. O to, „myslet to dobře“ – ať už tím ‚to‘ rozumíme cokoli. Pro ně je alfou a omegou, aby si mohli říct, „sice jsme zase dopadli jako sedláci u Chlumce, ale dali jsme do toho srdíčko, a teď z toho máme takový hřejivoučký pociteček na dušičce“.

Pro ně není důležitá politika, ale právě ten hřejivý pocit na duši, který je palivem jejich politického spasitelství. Tohle, a nic jiného, je jejich představa politiky a do té Minář dokonale zapadá. Proto od něho ani nepotřebují žádný politický program. Už teď je jim každému jasné, že to dopadne na vlas stejně, jako už mockrát předtím (a i mockrát potom), ale to je o dobrý pocit ze sebe samých nemůže připravit.

Autor: Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 15.12.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Odsavac-Mikulas-Minar-Co-na-to-Pirati-Karolina-Stonjekova-ma-jasno-sestrelila-i-Klause-ml-647040


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

10. srp, 2020

Never waste a good crisis, oblíbené heslo soudobých elit opět na scéně...  

A tak koronavirus posloužil jako další vítaná záminka pro utahování šroubů na sociálních sítích (o jiných oblastech ani nemluvě). Přitom právě na koronaviru je krásně vidět, že odlišit fake news od nefake news prostě není tak easy, jak by si nositelé jediné správné pravdy přáli. 

Jen se stačí podívat jak po celou dobu tápali sami odborníci: Světová zdravotnická organizace se svým noste roušky, nenoste roušky připomínala spíš dětskou hru má mě rád, nemá mě rád;
epidemiologové sváděli boj s imunology, každý tvrdil něco docela jiného a co chvíli se objevovaly informace, které byly v zápětí zase dementovány, atp., atd... Přitom to celý nebylo o nějakých úmyslně šířených nepravdách, ale prostě o tom, že koronavirus je nová choroba a všechno se zkoumalo a dělo za pochodu. 

Zrovna v tomto případě je tedy mimořádně obdivuhodný, že tam, kde tápe i odborník, má jakejsi cenzor amatér naprosto dokonale jasno, co je a co není fake...
 
Autor: Karolína Stonjeková, Praha, ČR, 10.8.2020
 
Zdroj:
 
https://echoprime.cz/a/SCLUM/facebook-smazal-trumpovi-prispevek-o-covidu-vedci-pritom-rikaji-temer-totez-co-prezident
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
 
 
16. kvě, 2020

ROZHOVOR...

„Dvě vyhlášená česká novinářská esa shodně „vyinvestigovala“ šokující informaci, že agent přicestoval s kufříkem,“ říká pobaveně komentátorka Karolina Stonjeková ke zjištěním, která provázejí kauzu ricin. Připomíná, co už má za sebou novinář Ondřej Kundra, který je původcem zprávy o aktuální hrozbě pro komunální politiky Hřiba, Koláře a Novotného. A přidává poznatek o posledně jmenovaném. Ten totiž veřejnosti sdělil, že o tom, jak vážné hrozbě čelí, mu do duše promlouval vysoce postavený člen vlády.

Sledujete kauzu ruského agenta s ricinem, kterou otevřel novinář Ondřej Kundra z Respektu? Investigativec Janek Kroupa zjistil, že dotyčný Rus do Prahy přicestoval s kufříkem, což prý potvrzuje Kundrovu verzi, neboť tam se o kufříku hovořilo také. Někteří se tomu zjištění smějí, jiní ho berou se vší vážností. Jak se k tomu stavíte vy?

Aha…takže dvě vyhlášená česká novinářská esa shodně „vyinvestigovala“ šokující informaci, že agent přicestoval s kufříkem. Zatímco běžně se podle pánů Kundry a Kroupy cestuje s čím – s igelitkou, lodním vakem nebo s chlebníčkem přes rameno? Upřímně řečeno, zjištění o kufříku je samo o sobě asi stejně průlomové, jako kdyby oba zmiňovaní novináři přišli s informací, že lyžař měl na nohách lyže.

Obvykle mám po ironickém úvodu ve zvyku dodat i něco vážného. Ale zrovna v tomto případě se mi seriózní tón hledá jen velmi těžko. Protože celá tato kauza je jedno velké absurdní divadlo od A až do Z – ať už tím, co ji v prvopočátku spustilo, nebo tím, jak nyní pokračuje. Jediné, co zatím nevíme, je, kolik dějství bude toto divadlo mít.

Navíc těm, kteří mají krátkou paměť, jen připomenu, že Ondřej Kundra je ten samý pán, který před časem šířil fake news o vraždě ruského novináře Babčenka, který vůbec zavražděn nebyl a hystericky obviňoval politiky z toho, že u nás Babčenkovi nebyl udělen azyl – o který přitom Babčenko nikdy nežádal. Už proto je třeba brát páně Kundrova zjištění s patřičnou rezervou.

Podle článku Lidových novin varoval kontrarozvědku anonym. Není tedy od koho zjišťovat další podrobnosti. Činí podle vás tato skutečnost celou kauzu méně uvěřitelnou?

Nečiní ji to méně uvěřitelnou, jen to do už tak dost neuvěřitelného příběhu přináší další neuvěřitelnost. Jen si vezměte hlavní údajnou pointu příběhu: Rusové pošlou do Čech agenta, který má prý zlikvidovat dva naprosto nevýznamné komunální politiky plus jednoho o něco méně nevýznamného primátora, a na tuto akci zvolí naprostého diletanta, o jehož příjezdu i obsahu zavazadla (!!!) ví během chvíle polovina republiky. Jestli tohle podle někoho nese rukopis rafinované tajné služby, jestli tohle je ta autentická ruská hrozba, tak si všichni můžeme zhluboka oddechnout. Protože v takovém případě proti nám nestojí žádný geniální James Bond, ale naopak inspektor Clouseau ve své nejčistší podobě.

Jak vnímáte to, že o celé věci informoval novinář? A pokud takovou informaci měl, nemohl jejím zveřejněním „propálit“ jistě cenný zdroj mezi Rusy?

Vnímám to tak, že blízkost vazeb mezi některými novináři i politiky a některými lidmi z tajných služeb, je minimálně předmětem k vážnému zamyšlení. Ovšem, není to nic nového. Cílené úniky informací nebo naopak dezinformací do médií, jsou něčím, co jsme v minulosti zažili už mnohokrát a bezpochyby ještě i zažijeme.

Vedení BIS podalo kvůli úniku informací trestní oznámení. Jde o další indicii, že je celá kauza skutečná?

To je jedna možnost. Druhá možnost nicméně je, že se jedná jen o kouřovou clonu, která má zakrýt právě onu „blízkost vazeb“, o které jsem mluvila v předchozí odpovědi. Víc k tomu asi nemá smysl dodávat.

Policie nyní hlídá primátora Zdeňka Hřiba, starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře a starostu Řeporyjí Pavla Novotného. Důvody mají úzce souviset právě s kauzou ruského agenta s ricinem. Starosta Novotný v rozhovoru s Čestmírem Strakatým pro Reflex uvedl, že byl „vysoce postaveným členem vlády“ varován, aby tuto bezpečnostní hrozbu bral opravdu vážně. Pokud má vláda indicie o vážné hrozbě, neměla by vůči Rusům přijít tvrdá reakce?

Ano, všichni tři jsou pod policejní ochranou, což jim ale paradoxně vůbec nepřekáží v čilé komunikaci s médii a v dalším budování jejich osobního „píár“. Jestli je toto typické chování člověka, který má oprávněnou obavu o svůj život, na to nechť už si odpoví každý sám…

Pokud jde o Pavla Novotného, to je známý provokatér a recesista a tudíž vše, co tento člověk do veřejného prostoru vypouští, je třeba brát s rezervou. Jestliže tvrdí, že ho varoval vysoce postavený člen vlády, pak má taková informace úplně stejnou relevanci, jako kdyby řekl, že ho varoval třeba Limonádový Joe, kačer Donald nebo hoši od Bobří řeky. Představa, že ruské tajné služby nemají na práci nic lepšího, než se zabývat nějakým starostou nějakých Řeporyjí, je mimo realitu. Zvláště, když jde o starostu, který ze sebe před časem v ruské televizi dobrovolně udělal kašpárka a de facto posloužil ruské domácí propagandě.  

Zaznívají i spekulace, že informace o agentovi s ricinem byla vypuštěna záměrně, aby došlo ke zhoršení česko-ruských vztahů. Je to podle vás možné?

Jisté je, že tu existuje určitá skupina politiků, kteří mají eminentní zájem na tom, dělat z česko-ruských vztahů větší téma, než jaké ve skutečnosti je. Do značné míry je to dáno tím, že tito politici ani žádné jiné téma nemají, a tak hrají s jedinou kartou, kterou mají v ruce a která jim dává alespoň nějakou šanci na oslovení alespoň nějaké části elektorátu.

Proto jsme svědky obskurní situace kdy se každý bezvýznamný komunální politik snaží dělat zahraniční politiku, která přitom náleží vládě a prezidentovi. Tím neříkám, že máme být nadšení z ruské vnitřní nebo zahraniční politiky, že z ní máme plesat štěstím. Ovšem situace, kdy si tady každý nazdárek málem vyhlašuje Rusku válku, je zase druhý extrém. Místo pragmatismu a racionality, o které má v zahraniční politice jít především, tu zuří emoce a touha budovat si image na tom, kdo se vůči Rusku více vymezí. Přitom je celkem evidentní, že o Rusko tu zase až tolik nejde, stejně jako při bourání pomníku Koněva ve skutečnosti vůbec nešlo o Koněva. Obojí je pouze prostředek, jak si pěkně načechrat peříčka před domácím publikem.

A do značné míry je to dáno i vnitropolitickou situací v některých stranách. Podívejte se třeba na Novotného a ODS nebo na Koláře a jeho TOP 09. Oba dva jsou už nějakou dobu daleko mediálně aktivnější, než předsedové jejich stran, tedy Fiala a Pekarová Adamová. Do značné míry své předsedy o parník mediálně převyšují a oba si jedou svojí osobní politickou kampaň. Navíc Kolář aktuálně čelí snaze Pirátů o odvolání z funkce starosty Prahy 6, takže se brzy může ukázat, že by se tento pán měl skutečně věnovat úplně jiným věcem, než je česká zahraniční politika.

V případě Pavla Novotného je zase veřejným tajemstvím, že tento chlapec je vlastně jen taková sladká pomsta bývalé první místopředsedkyně ODS, Alexandry Udženije, která na Novotném roztomile demonstruje, jak je Fialovské vedení neschopné a bezzubé. A ruku na srdce, demonstruje to zatraceně dobře!!! Schopný lídr by Novotného šmahem srovnal do latě a nedovolil by, aby se z tak obskurní figurky stala v současnosti nejviditelnější tvář občanských demokratů. Petr Fiala ale žádný lídr není, a tak vrcholem jeho „rovnání do latě“ je to, že si s Novotným udělá veselé selfíčko na Facebook. Tím pan předseda ukazuje nejenom to, že není žádný lídr, ale i to, že vůbec nechápe, o co Novotného loutkovodičům ve skutečnosti jde…

Autor: Karolína Stonjeková, Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 16.5.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Kundra-Fake-news-uz-siril-Zavrazdeny-novinar-rok-2018-A-je-toho-vic-Verit-Novotnemu-Karolina-Stonjekova-o-tom-co-je-prekryto-konfliktem-s-Ruskem-623856


 

 

17. dub, 2020
Dezinformace? Ale ne...
 
„Jim se ta informace líbila a hodila proti panu Babišovi, a proto ji prostě použili. To by na jejich místě udělal každý politik a i oni sami to bezpochyby udělají ještě několikrát, dokud je voliči nepošlou do politického důchodu,“ hodnotí Karolina Stonjeková kauzu s nepravdivou informací, kterou šířili politici TOP 09. Kriticky se staví i k návrhu Václava Klause mladšího, aby poslanci půl roku nebrali plat. A vrací se i k odstranění sochy maršála Koněva. Podle Stonjekové se namísto činů nyní v politice bojuje především pomocí gest. „Pan Kolář si teď možná připadá jako velký a neohrožený bojovník proti Rusku, jako druhý Pavel Novotný. Cítí se jako hrdina nebo novodobý odbojář proti „cizí mocnosti“ a možná se mu ten pocit i líbí,“ komentuje počínání starosty Prahy 6. A má pro něj doporučení.
 
Sociální sítě zaplavila informace, že česká armáda do několika domovů důchodců rozvezla místo ochranných pomůcek perníčky z firmy Penam z koncernu Agrofert. Informaci stranického kolegy a starosty Loun Michala Kučery sdíleli Markéta Pekarová Adamová a Miroslav Kalousek z TOP 09, kteří se nad celou věcí také výrazně pohoršili. Generál Opata se ovšem ohradil, že nic takového není pravda, což doložila i ředitelka předmětného domova důchodců. Ti, kteří tak často chtějí bojovat proti dezinformacím, tedy sami šíří nepodloženou informaci. Co na to říci?

Mě to ani v nejmenším nepřekvapuje... Žijeme v době, kdy dochází k velkému zmatení pojmů a slova ztrácejí svůj původní význam. A tak dnes dezinformace fakticky neznamená nepravdivou informaci, ale informaci, která se mi prostě jen nelíbí, či lidově řečeno nehodí se mi do krámu. Cokoli, co nezapadá do mého vidění světa, co se neslučuje s určitou škatulkou, je možné šmahem odmítnout a označit za dezinformaci jen proto, že se mi to nelíbí. Případně se za dezinformaci dá označit i to, na co nemám věcný argument, s čím nedokážu nebo nechci polemizovat. Všechno, co odmítám, co si nechci připouštět, se dnes dá olepit módní nálepkou „dezinformace“. Takové je, bohužel, dnešní vnímání tohoto pojmu.

Z pohledu pana Kalouska a paní Pekarové se tedy v případě kauzy perníčky nejednalo o dezinformaci. Jim se ta informace líbila a hodila proti panu Babišovi, a proto ji prostě použili. To by na jejich místě udělal každý politik a i oni sami to bezpochyby udělají ještě několikrát, dokud je voliči nepošlou do politického důchodu… De facto by se dalo říci, že slovo „dezinformace“ se stalo synonymem pro výraz „účel světí prostředky“.

V souvislosti s kauzou „perníčky“ padl i názor, že jistá část společnosti Babiše nesnáší tak moc, že je schopna věřit čemukoli, co se objeví, hlavně když to potvrdí jejich názor. Je to podle vás tak?

To, že dnes řada lidí posuzuje nějaký výrok primárně podle osoby řečníka, namísto aby se zamýšleli nad věcnou stránkou sdělení, je bohužel holý fakt. Stejně jako je faktem, že máme obecně větší tendenci věřit tomu, co zapadá do našeho vidění světa, a naopak spíše nevěřit tomu, co je s tímto viděním v rozporu. Když k tomu ještě připočtete fakt, že Andrej Babiš je stejně silně milován jako nenáviděn, není divu, že ti, kteří ho milují, apriori odmítají každou negativní informaci o něm. A naopak ti, kdož ho nenávidí, stejně vděčně přijímají všechno, co zapadá do jejich představy Babiše jako největšího a nejhoršího gaunera pod sluncem.

Oba tyhle extrémní přístupy jsou založeny primárně na emocích, a nikoli na rozumu. Ten jde totiž zcela stranou. I proto působí tak humorně, když se druhý tábor rozumu a kritického uvažování tolik dovolává a obviňuje první tábor z toho, že kritického myšlení údajně není schopen… Přitom kritické myšlení se tu neodehrává ani na jedné straně – všechno drtí emoce!

Podle marketéra Martina Jaroše je tato krize i příležitostí některé věci vylepšit. Jaroš sepsal 12 bodů, mezi kterými je na 2. místě uveden návrh, aby bohatí platili výrazně větší daně (i procentuálně, nejen absolutně). On sám se k tomu prý hlásí. Je to dobrý a realizovatelný nápad? A ti bohatí, nevzali by pak spíše „kramle“ jinam? Pro ně nebude problém si zařídit občanství v daňovém ráji.

Všech 12 bodů jsem si přečetla velmi pozorně, a abych parafrázovala slova matky Šebkové z filmu Pelíšky: „Muselo to dát strašnou práci, a přitom je to taková blbost!“ V podstatě nejde o nic jiného než o pelmel ryzí utopie a ještě ryzejšího socialismu, chybí tam snad jen větší důraz na všeobjímající mantru snižování CO2, či pár hřejivých slov o skvělosti a nezbytnosti EU. Pak by byl páně Jarošův návrh už zcela rudo-zeleně dokonalý!

Upřímně řečeno, různé socialisticko-utopické vize o ideálním uspořádání společnosti se v historii objevovaly poměrně často. Ale nikdo se nikdy nezapsal do historie tak výrazně, jako v 16. století Thomas More a jeho Utopia nebo Tommaso Campanella se svým Slunečním státem. Vše, co přišlo od té doby, už bylo daleko méně originální a pozornosti hodné. A nejinak je tomu i v případě 12 bodů pana Jaroše. Jediné, co by možná pomohlo, kdyby pan Jaroš své teze po vzoru Martina Luthera přibil na dveře nikoli kostela, ale spíše nějaké LGBT neziskovky nebo sídla protijaderných aktivistů. Tam by jistě sklidily úspěch!

Ale realisticky hodnoceno, co je novátorského a spásného na Jarošově přání, aby bohatí platili vyšší daně – neděje se to snad už dávno? Jaký má smysl, akcentovat ve třetím bodu dětské bezdomovectví – plete si snad pan marketér Českou republiku s Nepálem? Body o „profukování tepen“, „dobré karmě“ nebo „konstituční monarchii“ pak už vysloveně vzbuzují dojem, že je autor snad tvořil pod vlivem něčeho, co s vysokou pravděpodobností nemělo zrovna zdraví příznivé chemické složení…

S nápady nyní přicházejí i poslanci. Předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus ml. předložil svým kolegům ve Sněmovně radikální návrh. Rozhodl se totiž poslancům sebrat platy po dobu půl roku, přičemž by kolegům ponechal jen náhrady. Podle něj by i státní správa měla udělat gesto v době, kdy si všichni musejí utahovat opasky. Nastavil Klaus kolegům zrcadlo, nebo jde o laciný populismus? A co myslíte, má takový návrh šanci projít?

Václava Klause staršího jsem si vždycky vážila a vážím mimo jiné i proto, že to byl velmi realistický politik, který si na hloupá gesta v politice nepotrpěl. Věčná škoda, že jeho syn po něm tento přístup nezdědil. Ona vůbec koronavirová krize místy působí jako notně obskurní soutěž o to, kdo navrhne větší nesmysl. Je to samozřejmě do značné míry dáno tím, že koronavirus je tak dominantní téma, že politici si jen velmi obtížně hledají skulinku, jak za současné situace do mediálního prostoru proniknout. A když jste navíc předseda subjektu, který má sice velké ambice, ale reálnou podporu asi tak tří procent voličů, potřebujete do mediálního prostoru vniknout o to silněji. Protože volby se blíží...

Tak přijdete s nápadem, ze kterého sice populismus stříká jak z požární hadice, ale je tu šance, že pár voličů mu přece jen zatleská. Vždyť sebrat těm zlosynům ze Sněmovní ulice prachy, je přece „dobře“, zaslouží si to! Navíc si můžete s přehledem dovolit takový návrh podat už proto, že dopředu moc dobře víte, že stejně nikdy neprojde. Na druhou stranu je ale pozitivní, že poslanci Trikolóry se klidně mohou vzdát půlročního platu, i když jejich návrh neprojde, protože dobročinnosti se žádné meze nekladou! A bude dobré bedlivě sledovat, zda tak skutečně učiní, či nikoli…   

Mnozí Češi vyjeli na Velikonoce na chaty nebo na nákupy do znovuotevřených hobbymarketů. Někteří lidé už zvolnili v ostražitosti, policie musela řešit spoustu přestupků. Dochází Čechům trpělivost, nebo jde o nějakou menšinu a není to reálný problém?

To je celé dáno tím, že prostě nejsme zvyklí dlouhodobě fungovat v režimu nějakých výrazných omezení. Pro řadu z nás je to nová situace, kterou jsme nikdy předtím nezažili, a naopak jsme spoléhali na to, že není problém dojet si kdykoli kamkoli a sehnat či zařídit cokoli. V březnu tohle přestalo platit, mimořádná situace trvá už dlouhé týdny a je jasné, že všichni toužebně očekáváme brzký návrat k normálu bez limitů.

Je ale pravda i to, že řada lidí pojala bojkot vládních nařízení jako jakousi novou trendy formu disidentství, jako „cool“ boj proti vládě. Řekla bych ale, že extrémně lehkovážných lidí je zhruba stejně málo, jako těch extrémně vyděšených. Jeden extrém tu kompenzuje druhý a naprostá většina teď zatne zuby a mimořádnou situaci nějak vydrží, protože jiná možnost tu stejně není.

Praha 6 odstranila sochu maršála I. S. Koněva. Starosta Ondřej Kolář nechal sochu odvézt do depozitáře. Jak se k tomuto kroku stavíte? Hraje v tom nějakou roli to, že nyní v zemi platí nouzový stav? Měl třeba Kolář počkat?

Odstraňování soch ex post, s odstupem desítek let, mi vždycky připadalo směšné a zbytečné. Jen si vzpomeňme, jak před pár lety levicová mládež v některých státech USA demolovala sochy konfederačních vojevůdců. Pomohlo to něčemu? Změnilo to něco k lepšímu? Ne! Jen to zbytečně rozvířilo emoce, které vůbec nebylo třeba vířit.

Dokážu pochopit ničení symbolů starého režimu v okamžiku, kdy je starý režim svrháván a na jeho troskách se etabluje režim nový, když děláte tlustou čáru za minulostí. To ano.

Ale takové chování s odstupem desetiletí nebo dokonce staletí, už zůstává jenom prázdným a hloupým gestem bez jakéhokoli efektu, natož efektu pozitivního. Na druhou stranu, gesta – hloupá, prázdná i nesmyslná – jsou pro dnešní politiku typická. Gesta nahradila činy a stala se velmi vhodným způsobem, jak zakrýt fakt, že žádné činy vlastně nejsou nebo jsou, ale jejich dopad je mizerný. Gesta mají ušlechtilým pláštíkem zahalit naprosté politické diletantství. Ale abychom tu panu Kolářovi nekřivdili, není sám, kdo to tak dělá. Naprostý primát v gestech na úkor činů má v tuzemské komunální politice pražský primátor Zdeněk Hřib.

Socha je ale pryč a pan Kolář si teď možná připadá jako velký a neohrožený bojovník proti Rusku, jako druhý Pavel Novotný. Cítí se jako hrdina nebo novodobý odbojář proti „cizí mocnosti“ a možná se mu ten pocit i líbí. Ale starosta městské části by se při výkonu svého mandátu měl přece jen řídit jinými kritérii, než jen dobrým pocitem, z toho, „že jsem to tomu Rusku ale parádně nandal“. Protože upřímně řečeno, nandávat něco nějakému státu, do kompetencí starosty fakt nepatří. Starosta má dbát na rozvoj své městské části a ne dělat zahraniční politiku!

Autor: Karolína Stonjeková, Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 17.4.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Jako-Pavel-Novotny-Neohrozeny-bojovnik-proti-Rusku-starosta-Prahy-6-A-predpoved-pro-Kalouska-Karolina-Stonjekova-pekne-od-podlahy-620784


 

26. bře, 2020

A pak se vyvalí bahno...o šíleném výpadu Etzlera, ale i o skutečném „přátelství“ v EU...

ROZHOVOR „Evropská unie umí dělat jen jednu jedinou věc, a to je rozdělovat peníze, které ale napřed od členských států musí vybrat,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz komentátorka Karolína Stonjeková a navrhuje EU přejmenovat na „Přerozdělovací unii“. Zhodnotila též kritiku, jež se snáší na prezidenta Miloše Zemana za jeho projev k národu či úvahy senátora Pavla Fischera o tom, že je děkování Číně za zdravotnický materiál vlastizradou. Nechyběla ani její slova opovržení vůči výrokům europoslance Jaromíra Štětiny ohledně ruské pomoci v Itálii. „Nechtěla bych se dožít okamžiku, kdy budu něco vidět podobně jako tento pán,“ pronesla.

Prezident Miloš Zeman v projevu na televizi Prima vyzval Čechy k odvaze v době krize způsobené koronavirem. Lidé ale podle něj nemají epidemii zlehčovat. Zeman podrobil kritice zejména herce a novináře, a naopak poděkoval Číně za pomoc se získáním zdravotnického materiálu. Byl to správVelmi rozhořčený byl ze Zemanova projevu dřívější zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzler. „Vytočilo. Troska opovrhovaná všemi s mozkem v hlavě. Protoplasma, držená při životě veksláky, ruskými agenty a fašisty. Proč mu nepomůže jeho dcera, manželka? Podle pohybů se pochcal i posral,“ nebral si Etzler servítky. Je již takovéto vyjádření přes čáru? 

Tuším, že to byl francouzský básník a filozof Paul Valéry, který kdysi řekl: „Všechno, co říkáš, říkáš o sobě. Zvláště když mluvíš o druhých.“ Optikou Valéryho citátu by se tedy dalo říci, že o prezidentovi nám pan Etzler neřekl zhola nic, zato ale vydal zcela vyčerpávající svědectví o sobě samém. Mimochodem je zajímavé, jak Miloš Zeman dokáže své odpůrce vyprovokovat k tomu, aby zcela veřejně odhalili to nejodpudivější bahno, které se v jejich nitru skrývá. Možná že i to je jeden z důvodů, proč Zemana tolik lidí tak hluboce nenávidí… tito lidé by chtěli za každou cenu ukázat, že oni jsou ta elita, ti lepší. Ale díky prezidentovi se vždycky v plné nahotě ukáže, že žádnou elitou v pravém slova smyslu nejsou, nikdy nebyli a nebudou! Takže si se Zemanem, striktně vzato, nemají naprosto co vyčítat.

Itálii pomohlo Rusko, do země přiletěli tamní doktoři, co si o tom myslet? Máme v rámci EU přehodnotit vztah k Rusku?

Přehodnocování vztahu k Rusku už přece v Evropské unii dávno probíhá bez ohledu na to, co se aktuálně děje v Itálii… a je třeba říci, že postoj k Rusku se u různých členů EU poměrně zásadně liší. Jiný postoj k němu mají třeba pobaltské státy, docela jiný postoj mají například Německo nebo Francie. Stačí si jen vzpomenout na nedávná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že vztahy s Ruskem je třeba narovnat i za cenu toho, že některé státy EU (například i Česká republika) budou ostře proti, a že je třeba tak učinit i přes jejich nesouhlas. Přitom když zapátráme v paměti, zjistíme, že na začátku své prezidentské kariéry začínal Macron na velmi protiruských pozicích. Leč reálpolitika a byznysové zájmy ho donutily celkem zásadně změnit názor. A když k tomu přičtete prostý historický fakt, že tradičním spojencem Ruska v Evropě bylo vždy Německo – to samé Německo, které hraje v unijní politice dominantní roli –, je jasné, že žádný bratrovražedný konflikt s Ruskem tu probíhat nebude, byť by si ho řada domácích i zahraničních intelektuálů přála sebevíc. 

Prezident Miloš Zeman v projevu na televizi Prima vyzval Čechy k odvaze v době krize způsobené koronavirem. Lidé ale podle něj nemají epidemii zlehčovat. Zeman podrobil kritice zejména herce a novináře, a naopak poděkoval Číně za pomoc se získáním zdravotnického materiálu. Byl to správný krok? A neměl se Zeman v této době zdržet kritiky?

Nepatřím k lidem, kteří potřebují za každou cenu kritizovat Miloše Zemana za všechno, co udělá. A nepatřím k nim především proto, že si moc dobře uvědomuji, že touto dobou mohl na Hradě sedět někdo daleko horší a méně schopný než on. Na druhou stranu je ale třeba férově uznat i to, že prezidentův projev zkrátka své slabiny měl. Tou první bylo načasování. Prezident se k nějakému státnickému aktu měl bezpochyby odhodlat daleko dříve, což by jeho předchůdce Václav Klaus zcela jistě udělal a nečekal by, až po jeho vystoupení bude volat veřejnost. Je pravda, že je tu velká skupina lidí, kteří čekají na každý Zemanův krok jen proto, aby ho následně mohli náležitě zkritizovat, ale tím zbytečným otálením jim Zeman (rovněž zbytečně) nahrál. Druhou slabinou jeho projevu pak bylo to, co už jste zmínil ve své otázce, tedy kritika některých umělců a veřejně známých osob. Myslím, že tohle si Zeman mohl a měl jednoduše ušetřit. Například proti slovům Jana Hrušínského se vzedmula taková vlna kritiky, že se herec následně musel omluvit, a tím si zaslouženě vypil do dna kalich hořkosti, který si vlastně sám nalil. Nebylo třeba, aby Zeman umělce koupal v jejich hloupých výrocích. Měl se spíše řídit heslem „orel much nelapá“ a nechat tyto mouchy, ať si bzučí bez jeho pozornosti. Jenže to Zeman, bohužel, neumí…   

Velmi rozhořčený byl ze Zemanova projevu dřívější zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzler. „Vytočilo. Troska opovrhovaná všemi s mozkem v hlavě. Protoplasma, držená při životě veksláky, ruskými agenty a fašisty. Proč mu nepomůže jeho dcera, manželka? Podle pohybů se pochcal i posral,“ nebral si Etzler servítky. Je již takovéto vyjádření přes čáru? 

Tuším, že to byl francouzský básník a filozof Paul Valéry, který kdysi řekl: „Všechno, co říkáš, říkáš o sobě. Zvláště když mluvíš o druhých.“ Optikou Valéryho citátu by se tedy dalo říci, že o prezidentovi nám pan Etzler neřekl zhola nic, zato ale vydal zcela vyčerpávající svědectví o sobě samém. Mimochodem je zajímavé, jak Miloš Zeman dokáže své odpůrce vyprovokovat k tomu, aby zcela veřejně odhalili to nejodpudivější bahno, které se v jejich nitru skrývá. Možná že i to je jeden z důvodů, proč Zemana tolik lidí tak hluboce nenávidí… tito lidé by chtěli za každou cenu ukázat, že oni jsou ta elita, ti lepší. Ale díky prezidentovi se vždycky v plné nahotě ukáže, že žádnou elitou v pravém slova smyslu nejsou, nikdy nebyli a nebudou! Takže si se Zemanem, striktně vzato, nemají naprosto co vyčítat.

Itálii pomohlo Rusko, do země přiletěli tamní doktoři, co si o tom myslet? Máme v rámci EU přehodnotit vztah k Rusku?

Přehodnocování vztahu k Rusku už přece v Evropské unii dávno probíhá bez ohledu na to, co se aktuálně děje v Itálii… a je třeba říci, že postoj k Rusku se u různých členů EU poměrně zásadně liší. Jiný postoj k němu mají třeba pobaltské státy, docela jiný postoj mají například Německo nebo Francie. Stačí si jen vzpomenout na nedávná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že vztahy s Ruskem je třeba narovnat i za cenu toho, že některé státy EU (například i Česká republika) budou ostře proti, a že je třeba tak učinit i přes jejich nesouhlas. Přitom když zapátráme v paměti, zjistíme, že na začátku své prezidentské kariéry začínal Macron na velmi protiruských pozicích. Leč reálpolitika a byznysové zájmy ho donutily celkem zásadně změnit názor. A když k tomu přičtete prostý historický fakt, že tradičním spojencem Ruska v Evropě bylo vždy Německo – to samé Německo, které hraje v unijní politice dominantní roli –, je jasné, že žádný bratrovražedný konflikt s Ruskem tu probíhat nebude, byť by si ho řada domácích i zahraničních intelektuálů přála sebevíc. 

Co ta ruská pomoc znamená? Jde o snahu Ruska vrazit klín do soudržnosti států EU? Lze očekávat, že například Itálie, které je pomáháno, bude nyní více prosazovat ruská stanoviska?

V symbolické rovině se možná může jednat o lehký ruský štulec do žeber Evropské unie, tím spíš, že EU se v těchto kritických momentech opět prokázala jako nefunkční mechanismus. Například nářky Ursuly von der Leyenové nad tím, že se v době rychlého šíření koronaviru začaly uzavírat vnitřní hranice mezi některými státy, působily v dané situaci až neuvěřitelně groteskně a zcela mimo realitu. Zdravotnictví (naštěstí) nepatří do kompetencí EU, ale je v režii národních států. Ty tak Evropskou unii zcela upozadily a Brusel jako by v době koronaviru téměř přestal existovat…

 Nad ruskou pomocí pro Itálii se už stihl pohoršit bývalý europoslanec Jaromír Štětina slovy: „Ruská armáda pošle do Itálie svou jednotku. Bojovat proti koronaviru. Je to stejně rafinované jako metoda zelených mužíčků. Bude to první jednotka ruské armády na území Evropské unie.“ Vidíte to podobně?

Nevidím a asi bych se ani nechtěla dožít okamžiku, kdy budu něco vidět podobně jako tento pán…

Podle předsedy senátního zahraničního výboru Pavla Fischera se mají ochranné prostředky pro boj s koronavirem vyrábět v Evropě. Fischer chce toto téma otevřít v horní komoře. Děkování českých vládních činitelů Číně za to, že umožnila nákup prostředků, hraničí podle senátora s vlastizradou. Souhlasíte? A ono budování soběstačnosti v rámci společné Evropy, je to reálná úvaha? Představa o evropské solidaritě dostala trhliny s tím, jak si jednotlivé státy zabavují zdravotnický materiál.

Já tuhle úvahu nechápu. Podle mého názoru žijeme v tržním hospodářství. V tržním hospodářství to, co se vyrábí, určuje trh, a nikoli nějaký senátor. A kde se to vyrábí, si pak zase určuje ten, kdo vyrábí. Takže mi není jasné, co a jak chce pan senátor v horní komoře otevírat a jak chce iniciovat, aby se něco vyrábělo na místě A, nikoli na místě B. Navíc trh funguje spolehlivě – takže pokud budou mít výrobci pocit, že výroba ochranných prostředků je pro ně ekonomicky zajímavá, tak je jistě vyrábět budou i bez pana Fischera. Pokud budou mít pocit opačný, pak ani deset Fischerů nepomůže. A pokud jde o páně senátorova slova o vlastizrádcích, možná by bylo fajn, kdyby je šel povyprávět těm lidem, kteří na ochranné pomůcky čekali jako na smilování boží. Ti si takové zábavné senátorské historky zaručeně rádi poslechnou!

Česko dostane z rozpočtu Evropské unie více než miliardu eur (přes 25,5 miliardy korun) na pomoc v boji s následky koronaviru. Máme za to být vděční? Dokazuje to, že EU v řešení krize zvládne obstát?

Nikoli. Dokazuje to, že Evropská unie umí dělat jen jednu jedinou věc, a to je rozdělovat peníze, které ale napřed od členských států musí vybrat. Možná místo Evropská unie bychom ji mohli nazvat jako Přerozdělovací unie, protože tento výraz rozhodně sedí daleko lépe. A je také třeba nazývat tyto prostředky pravým jménem – my od EU nic nedostáváme. Nám se pouze vrací část prostředků, které jsme do EU odvedli. Pokud se nemýlím, tak za rok 2018 a 2019 jsme do společné eurokasy poslali téměř sto miliard…

Jistou kaňkou na unijních vztazích je současný boj o zdravotnické potřeby. Jednotlivé členské státy si totiž nyní navzájem zabavují zdravotnický materiál. Kromě Čechů se toho již měli dopustit například Němci, Nizozemci, Francouzi, Maďaři a další. Nevnáší to jisté pochyby do představ o jednotné Evropě?

Tak pro mě jakožto člověka, který si o jednotnosti Evropy žádné iluze nedělal, to nikam žádné pochybnosti nevnáší a vlastně ani vnášet nemůže. Řeči o jednotné Evropě totiž nejsou nic jiného, než jen takový závoj, který má zakrýt fakt, že ve skutečnosti se každý stát řídí primárně svými vlastními zájmy a že vládne tvrdý národní pragmatismus. Jasné je i to, že různé státy EU mají v Evropě různou sílu a různou pozici, takže u některých hráčů, jako je třeba Německo nebo Francie, jde posilování jejich národního zájmu ruku v ruce s posilováním Evropské unie. Protože silnější EU je pro ně cestou, jak zcela nenásilně prosadit to, co prosadit potřebují/chtějí.

Ve skutečnosti ale každá krize ukáže, že když dojde na lámání chleba, je pokaždé bližší národní košile než modrý kabát se žlutými hvězdami. A současná epidemie koronaviru v tomto rozhodně nebude žádnou výjimkou…

Autor: Karolína Stonjeková, Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 26.3.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Chteji-ukazat-ze-jsou-ta-elita-A-pak-se-vyvali-bahno-Karolina-Stonjekova-o-silenem-vypadu-Etzlera-ale-i-o-skutecnem-pratelstvi-v-EU-618304