22. lis, 2017

DĚJINY OKEM ALTRIGHT: CHE GUEVARA - KONEC JEDNOHO RASISTY

Konec jednoho rasisty, xenofoba, šovinisty a homofóba.

Letos je to 50 let od smrti obávaného xenofoba, rasisty, šovinisty a homofóba, násilníka a teroristy Ernesta Guevary, známého jako „Che“. Před 50 lety byl Che Guevara zabit oddíly bolivijské armády, které vedl nacistický válečný zločinec Klaus Barbie jako agent CIA. V tomto článku budeme pojednávat o tom, proč my jako breitbartovská škola alt-rightu odmítáme Guevarův šovinismus, rasismus, xenofobii a homofobii, jak se projevovali, a proč jsou pro nás nepřijatelné.

Ernesto Che Guevara se narodil, podobně jako mnozí marxističtí revolucionáři a idealisté, do bohaté a prosperující argentinské rodiny v Rosariu. K levičáctví přičichl už doma, když jeho otec byl stoupencem španělské republiky a umožnil azyl řadě veteránů republiky. Guevara podobně jako jiní kavárenští levičáci vyhlašoval svou sounáležitost s chudými. Nelze popřít, že Guevara byl inteligentní a ambiciózní muž s velkým rozsahem zájmů, strategickým a taktickým myšlením a mocichtivostí. Guevara začal v mládí cestovat po Latinské Americe, z čehož vznikli jeho legendární deníky. To se stalo v roce 1948. Che Guevara mezitím vystudoval medicínu a stal se lékařem.

V roce 1953 opět vyrazil na cesty, a tentokrát ho zastavili tragické události v Guatemale. Nepříliš šťastné rozhodnutí Spojených států amerických svrhnout umírněně levicovou vládu plukovníka Árbenza vedlo k radikalizaci Che Guevary. Che Guevara se pokusil zapojit do levicových milicí organizovaných na pomoc guatemalské vládě, ale ty byly neakceschopné a tak se vrátil k lékařství. Od září 54 pracoval na alergologickém oddělení Ústřední nemocnice v Mexico City. V červnu 1955 se seznámil se skupinou kubánských buržoazních emigrantů a exulantů vedených podobně ambiciózním mužem, Fidelem Castrem, rovněž pocházejícím z bohatého prostředí. Buržoazně-nacionalistické Hnutí 26. Července se začalo připravovat k útoku na Kubu a svržení loutkového diktátora a zkorumpovaného vládce Batisty.

Od roku 53 do ledna 59 vedl Castro a Guevara partyzánskou válku v kubánských lesích. Jejich fanatismus, odhodlanost a odvaha vynahrazovali absolutní nedostatek výcviku a výzbroje, které třeba měla kubánská vládní vojska, ale ta byla zkorumpovaná a demoralizovaná. Často byla porážena mnohem slabšími partyzánskými jednotkami. Při protipartyzánské operaci Verano, které se účastnilo 12 tisíc vládních vojáků bojujících proti 300 partyzánům, byla tato vládní vojska poražena, měla stovky mrtvých, zajatých a raněných, zatímco partyzáni jen 27 mrtvých. Závěrem tzv. Kubánské revoluce byla bitva o Santa Clara, kde se kubánská armáda definitivně zhroutila a strategické město padlo do rukou povstaleckých sil. 340 rebelů útočících na Santa Claru porazilo 4,000 vojáků místní posádky a většinu z nich vzalo do zajetí. Američané na svržení Batisty reagovali vlažně. Batista byl problematická loutka a zpočátku se zdálo, že nový režim bude nakloněn Američanům, ostatně většina revolucionářů pocházela z buržoazního a intelektuálního prostředí, spíše než s dělnicko-rolnických mas.

To se, ale nestalo. Na nátlak Ernesta Che Guevary se kubánští revolucionáři rozhodli zařadit tvrdý prosovětský kurz. Guevara se stal ministrem průmyslu, agrárním reformátorem a popravčím v jednom. V pevnosti Cabańa zřídil popraviště pro nepřátele nového režimu a povraždil 105 zajatců. Jako ministr průmyslu a guvernér národní banky úspěšně přivedl kubánské hospodářství na pokraj kolapsu, hladu a bídy, když nařídil, aby se agrární Kuba změnila na zemi těžkého průmyslu po vzoru SSSR. Na univerzitě v Las Villas vyhlásil, že univerzita musí patřit „černým, mulatům, dělníkům a rolníkům“, a že už nesmí patřit „privilegované bílé střední vrstvě“, ze které on sám pocházel. Během kubánské raketové krize byl zastáncem nejtvrdších postojů a postupů. Žádal jaderné bombardování Spojených států amerických, ač sám odsuzoval americké bombardování Japonska jadernými zbraněmi. Fidél Castro začínal nad svým soudruhem ztrácet kontrolu, a když Rusové prohráli v kubánské raketové krizi, Guevara pochopil, že pro něho už není na Kubě místo, a že musí opět vyrazit do svého revolučního boje.

Sám Guevara v této době prohlásil, že usiluje o vytvoření „nového člověka“. Bezpohlavního, altruistického, nematerialistického a anti-imperialistického, prostě v naprostém opaku vůči lidské přirozenosti.

A teď k Che Guevarově pokrytectví.

Che Guevara vyhlašoval, že miluje lidskou svobodu, ale nechal tvrdě stíhat kritiky režimu. Vyhlašoval vznik bezpohlavního, dnes se říká „gender-blind“ člověka, ale zavedl teror a pronásledování proti homosexuálům, které odsuzoval jako dekadentní kulturu. On sám se ho přímo neúčastnil, ale jeho militaristický a šovinistický naturel, který se stal obrazem kubánské revoluce, k tomu dopomohl. Jsme kritici rozšiřování práv LGBTQ, ale nikdy bychom je nevěznili, nemučili a nezabíjeli, jak to dělal Che Guevara a kubánští revolucionáři. Che Guevara měl menší podíl i na zřízení „Vojenských jednotek podpůrné produkce“, což byla kubánská verze PTP, ale ještě ostřejší a brutálnější.

Che Guevara vyhlašoval, že chce dát práva černochům a umožnit černochům studovat, ale v dubnu 1965 odcestoval do Konga a vzal sebou oddíly tzv. Afrokubánců, Kubánců afrického původu. Stovku těchto Afrokubánců zneužil jako náboje pro děla ve své bojové expedici do Konga, kde podpořil budoucího diktátoru Kabilu. V souvislosti s černochy taky oslavoval ve svých denících jejich „rasovou čistotu“. Oslavoval, že černoši propíjejí své výplaty, a že jsou snílci.

Roku 1967 je Che Guevara zabit a po jeho smrti bohužel vzniká extrémně nešťastný
fotografický snímek, kdy je mrtvola revolucionáře nechtěně naaranžována takovým způsobem, že připomíná umučeného Krista. Z Che Guevary se stala ikona světové revoluce, mučedník socialismu a maskot na stovkách triček a různých firemních značek. Represivní režim, který pomohl založit, se dnes už pomalu hroutí a liberalizuje, ale jeho falešný mýtus o dobrodinci a osvíceném liberálním levičákovi přetrvává v myslích mladých ultralevičáků. Dnes ho nosí na tričkách, mají ho na vlajkách a propagují myšlenky, které jsou v naprostém rozporu s jeho vlastní praxí.

Che Guevara by dnes spíše patřil na nejextrémnější směry alt-rightu, než na levici.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 22.11.2017