LADISLAV JAKL

16. dub, 2021

Jakl živě na XTV u Karolíny Stonjekové... 

Video zde:
 
 
Autor: XTV, Praha, ČR, 16.4.2021
 
Zdroj:
 
http://www.ladislavjakl.cz/?p=11889
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
 
9. bře, 2021

Tuto koláž jsem připravoval k Láďovým šedesátinám, ale hotova je nakonec až teď...

Velká většina obrázků pochází z let 2009 – 2019, s drobnými přesahy. Nejsou to jen fotky. Co obrázek, to příběh, to zážitek. Ano, je to hlavně obrazová kronika části Láďova hodně pestrého života, ale je to i dokument doby, kterou jsme my všichni žili a která nám mizí před očima. Díky všem fotografům, blízkým i vzdáleným, známým i neznámým, díky Folimance Blues za hudbu a hlavně díky všem, kdo jste spolu s Láďou psali toto vyprávění o světě a době.

Video zde:

https://www.youtube.com/watch?v=5P3WM4QTZYI

Autor: Václav Jakl, Ladislav Jakl, Praha, ČR, 9.3.2021

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11716#more-11716

29. led, 2021

Korespondenční volba pro krajany žijící v zahraničí? 

To je čisté zlo. Osudy naší republiky a životy nás, co zde žijeme, by měli spoluurčovat jen ti, kdo s námi sdílejí naše životy, kdo sdílejí poměry u nás v dobrém i ve zlém. 

Voleb ať se účastní jen ti, kdo tu pracují, dýchají s námi společenskou atmosféru, platí daně či se potýkají s fungováním státu a jeho orgánů, ti, na které každodenně dopadá kvalita našeho školství, policie, infrastruktury, sociálního systému, kdo prožívají naši míru svobody i nesvobody, kdo na vlastní kůži cítí všechna omezení či naopak možnosti života v naší domovině. 

Ne, že nám zavaří odněkud zdálky tací, co budou hlasovat leda podle svých sympatií, ale dopady volebních výsledků na ně pak už nedolehnou. Ne, ne, ne.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 29.1.2021

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11684#more-11684


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

20. led, 2021

Do sídla demokratické instituce vtrhne dav a znemožní zvoleným zástupcům lidu, aby řádně zasedli a ustanovili pro příští čtyři roky prvního občana... 

Platí na to rčení: kdo seje vítr, sklízí bouři? A co na to média? Odsuzují vpád davu? Tleskají mu?

Česko není Amerikou. Tady máme všechno menší a méně dramatické. Přesto jsme v některých věcech více než o deset let před Amerikou. I ten vpád ulice na půdu demokratické instituce jsme už tu měli. I když ne na půdě parlamentu, ale „jen„ pražského zastupitelstva. 

Vzpomínáte? V roce 2010 vyhrála pražské komunální volby TOP 09, za kterou kandidoval na místo primátora někdejší guvernér České národní banky Zdeněk Tůma. TOP 09 ale nesehnala pro vládnutí koaličního partnera, zatímco další strany v pořadí – ODS a ČSSD – se domluvily na koalici s tím, že primátorem bude kandidát ODS, někdejší prezident České lékařské komory Bohuslav Svoboda.

S tím se ale fanoušci TOP 09 nesmířili a rozhodli se, že ustavující schůzi pražského zastupitelstva silou zablokují. Sešli se ve velkém houfu, a pod vedením někdejšího prezidenta republiky Václava Havla vtrhli do zasedací síně, pískali, skandovali, pokřikovali, a tím hlasování o nové radě města a o primátorovi pro onu chvíli zmařili.

Zajímavým byl tehdy právě postoj Havlův. Jednak tím Havel jednou provždy vyřešil otázku, zda je vhodné, aby se bývalí prezidenti účastnili demonstrací, jednak požadoval vlastně úplně přesný opak toho, čeho se domáhal po poslaneckých volbách o 12 let dříve. V roce 1998 mu vadilo (a to natolik, že zvažoval ústavní žalobu, od které pak moudře ustoupil), že vládu sestavila vítězná ČSSD, a požadoval, aby se spojili poražení a vlády se místo vítěze ujali sami. V roce 2010 zas naopak brojil proti tomu, aby se dohodli poražení, a požadoval, aby nechali vládnout vítěze (tedy si vlastně vynucoval jakousi pražskou opoziční smlouvu). 

Tehdy Havel a všichni jemu blízcí moralizátoři (i v médiích) považovali za zcela legitimní demonstrací narušit schůzi zvolených zastupitelů, protože tito zastupitelé měli v úmyslu hlasovat jinak, než si moralizátoři a dav přál ( https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kdo-seje-vitr-sklizi-bouri-chvali-havel-protest-na-magistratu-proti-velke-koalici.A101130_120522_domaci_kop ). Havel vtrhnutí davu na zasedání voleného orgánu glosoval větou „kdo seje vítr, sklízí bouři.“

Tehdy byl virvál v demokratické instituci mnohými jemu blízkými považován za projev živoucí občanské společnosti.

Inu, Česko není Amerikou, a rok 2010 není rokem 2021.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 20.1.2021

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11682#more-11682


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

12. led, 2021

Před Vánoci jsem napsal článek o očkování...

Jeho hlavním sdělením bylo, že vakcinace proti SARS CoV-2 podle mého názoru nebude jednorázovou akcí, po které bude navždy pokoj od kovidu i od restrikcí a karantén, ale dlouhým, nejspíš několikaletým procesem, během něhož rozhodně nebudeme smět žít normálním životem. 

Coby argument jsem použil konstatování prostého a nezpochybnitelného faktu, že všechna dosud existující séra jsou nová, nevyzkoušená, nikdo nezná případné vedlejší účinky a také nikdo nezná dobu účinnosti, a to prostě proto, jelikož je brzo a nemáme a ani nemůžeme mít žádné zkušenosti s dlouhodobým účinkem vakcín. Možná bude nutno obyvatelstvo očkovat opakovaně, možná bude nutno vakcinaci ještě doladit, možná do věci zasáhnou případné mutace, které si vyžádají vývoj nových generací vakcín. Dosud přesvědčivě a autoritativně nezazněla ani tak principiální informace jako to, jestli očkovaný člověk bude, nebo nebude infekčním.

Proč jsem něco takového psal? Protože úvaha o tom, že očkovací operace může být dlouhodobým společenským fenoménem, dosud nezazněla. Už od léta slýcháme implicitní, ale mnohdy i explicitní predikce, naděje či očekávání, že brzy přijde vakcína, tu si napícháme, a vše bude jako dřív. Možná ano, říkám si. Kéž by, přeju si. Ale co když ne? 

Proč mi stojí za to vznášet obdobné otázky a pochybnosti? Protože přemýšlení o délce očkovací éry je zásadně nutné pro dnešní rozhodování každého z nás. Jinak se budeme chovat za situace, kdy uvěříme, že spása už je za dveřmi, teď jen chvíli zatneme zuby a záhy budeme vysvobozeni, a jinak za situace, kdy můžeme předpokládat, že se spásou to nebude tak horké, a že je tedy nutno nikoli jen sedět se zatnutými zuby, ale přizpůsobit své chování, rozhodování a plánování tomu, že nenormální situace bude po nějakou chvíli normou.

Je snadné některé věci odložit o pár týdnů. Je těžké, ale možné zakonzervovat některé aktivity, vztahy, podnikání či osobní projekty i na několik měsíců. Udělat toto vše na několik let ale nelze, s vidinou několikaletých restrikcí už je nutno přijmout některá opatření a v mezích možností prostě fungovat hned, byť v nějakém náhradním režimu. Firmy, rodiny i jednotlivci.

Je to jako s kamínkem v botě. Tlačí, bolí, ale komu by se chtělo rozšněrovávat pohorky, zouvat se, vytřepávat, když cíl cesty je prý už za rohem. Ale za rohem nám pak řeknou, že až za tím druhým rohem. Tak se zase nezujeme. A pak se těšíme na další nejbližší roh, zatímco bota je plná krve. Kdybychom od začátku připouštěli možnost, že cesta ještě asi chvíli potrvá, dáme si tu práci se šněrováním a kamínku se zbavíme včas. Už tomu rozumíte, pane Neffe?

Ano, Ondřeji Neffovi stálo za to, aby se na Neviditelném psu o tento můj jediný článek dokonce už třikrát otřel. Volí silná a hrubá slova, ale nemyslím, že mu došlo, o čem vlastně píši. Už titulkem první své polemiky (Dobře, že nadešla doba očkovací) mi vlastně dává zapravdu, když také mluví o „době“ nikoli o akci, nebo operaci, jak se dosud očkovací manévry běžně označují. Neff považuje za „absurditu“, že se o vakcinaci – o které myslí, mluví a píše v naší zemi skoro každý – vyjadřuje „odborník ve věci pivovarů a piva“. Milý pane Neffe, a když budu publikovat fejetony nikoli o pivu, ale třeba o chovu pejsků nebo o fotbale, to už o vakcinaci budu smět psát?

A co mi pan Neff vyčítá? Že jsem snesl argumenty „zpochybňující“ aktuálně aplikovanou vakcínu. No, já ji nijak nezpochybňuji (ale ani neadoruji coby zázračnou spásu), jen konstatuji všem známá fakta, především to, že nebyl čas zjistit, jak dlouho vakcína bude způsobit. Nicméně mým hříchem u Neffa je ono „zpochybňování“. Už o pár řádek níže ale vystřihne ukázkový kotrmelec a vyčítá mi naprostý opak, a to nedostatek „stínu pochybnosti“. To je věru veselé. Prý by se on bránil příkrému odsudku. Jakému, kde ho v mém textu našel? Vznáší dotaz: „Je vakcína opravdu taková ničemnost?“ A to v mém článku našel kde? Já nevím, jak se vakcíny projeví v dlouhodobém a masovém užití, pan Neff to neví také, proto bych si o žádné jejich ničemnosti, jak mi poťouchle Neff podsouvá, psát nedovolil. Neff na mě útočí, že prý něco zpochybňuji, a vzápětí mi vyčítá, že na své údajné barikádě pochybnosti mít prý nesmím. A že pochybovači na (údajně mé) barikády nepatří. Aby se v tom čtenář neztrácel: nejdřív jsem byl špatný, protože zpochybňuji, pak jsem špatný, protož prý nepochybuji, zatímco pro Neffa je lidské pochybovat. Aha, takže pochybovat se má, zpochybňovat se nemá.

To se panu Neffovi nějak vymklo. Nejdřív nepochopil, že varuji před naivní vírou, jak díky vakcíně vše rychle pomine, pak mi podsune, že prý očerňuji vakcínu coby „ničemnost“, a nakonec se zamotá v tom, jestli zpochybňuji či naopak nezpochybňuji, a zda pochybovat je dobře, nebo špatně.

Aby bylo všem čtenářům jasné, z čeho pana Neffa bolí žaludek, zašermuje několikrát jménem Václava Klause a jeho Institutu. Přitom šlo o text, o kterém nikdo z mých kolegů v IVK nevěděl, vyšel v IVK až 10 dnů po publikování na Neviditelném psu a o délce vakcinační operace jsme v IVK nikdy nemluvili. Balastu je v Neffově článku dost, ale pokud chtěl opravdu polemizovat, musel by napsat: „Jakl nemá pravdu, žádná dlouhá éra očkování nás nečeká, půjde o jednorázovou akci, po které bude pokoj, mám pro to tyto a tyto argumenty, a kdo o tom pochybuje, činí zlo.“ To bych bral. Ale to by musel Neff pochopit, že můj článek není proti vakcinaci, ale proti víře na velmi vratkých základech postavené, že cíl už je za rohem.

Klausováním a institutováním z nedostatku jiných zbraní šermuje i ve svém druhém článku, který věnoval mé „době očkovací“. Člověk by čekal, že si konečně ujasnil, jak je to s tím zpochybňováním a nezpochybňováním, on se ale rozjíždí na vyšší otáčky. Můj článek byl prý „nehorázný“. Doslova píše, že „Jakl útočí na vakcinaci…“. To si ale pan Neff vymyslel. Na vakcinaci neútočím (na restrikce ano, a to budu dělat i nadále). Nabádám snad někoho, aby se neočkoval? Požaduji zákaz vakcinace? Co to vlastně je „útok na vakcinaci“? Vždyť přece i člověk, který považuje nové vakcíny za geniální, bez vedlejších efektů a vysoce účinné, může klidně současně říkat, že vakcinace může trvat léta, protože délku její účinnosti dosud nemůžeme znát.

Neff nečte. Prostě si udělá názor, o čem asi článek je, vyvodí si, že „zapadá do propagandistické kampaně“, a pak válčí s tezemi, které v článku nejsou. Já že zpochybňuji smysl vakcinace? Ve které větě? Tím, že říkám, že se bude vakcinovat dlouho? To by stejně tak někdo mohl pochopit i jako apel na co nejrychlejší vakcinaci, ne? Prý „straším“ nedostatečným ověřením vakcíny v praxi. To je strašení? Není to náhodou konstatování faktu? Tyto vakcíny se vyvíjely v řádu týdnů, testovaly v řádu týdnů, schvalovaly v řádu týdnů. To lze vzhledem k situaci pochopit. Je ale strašením to napsat?

Neff už si stihl vyguglit a od řady diskutujících vyčíst, že při této vakcíně se obranyschopnost nezískává reakcí organismu na oslabený virus, ale že „princip této vakcíny je jiný“. A to má být argument proti mně? Naopak! Jestliže jde o úplně nový princip, tím více je neznámých kolem něj. Neff je ale na barikádě a tam se nepřipouštějí pochybnosti. Vakcinační akce bude podle něj dozajista krátká a po ní bude vše zase v pořádku. Hm. A jak to ví? Nevkrádá se mu stín pochybnosti? A jestliže vkrádá, proč se mnou polemizuje? 

Stejný motiv používá Neff ve své třetí polemice, inspirované mou „dobou očkovací“. Tady zase přitvrdí, a můj popis obecného principu očkování označuje za „dezinformaci“ (jeden neúnavný diskutér dokonce asi šedesátkrát za „lež“). To už je dnes něco jako kulturní zatykač. Víte, publicistika asi není k tomu, aby rozlišovala mezi imitací nákazy a slabou nákazou. Hlavní je, že tento argument hovoří spíše pro mne: nový, nevyzkoušení princip = neznámá doba účinnosti. Neff také trochu jihne, když píše, že „Jakl… zpívá stejnou (prý jako Aeronet) píseň … že jde o nevyzkoušenou vakcínu“. To už je fakt sci-fi. Když konstatujete prostou skutečnost, že vakcínu objektivně nebylo možné v časové tísni dostatečně vyzkoušet, a nevíte tedy, jak dlouho bude účinná, pak zpíváte s Aeronetem.

Neff zoufale chce být na té „správné straně“. Tak chvíli odsuzuje zpochybňování, pak zas odsuzuje údajnou absenci zpochybňování, kritizuje babišovský režim restrikcí a vzápětí (aby nebyl ve špatné partě) odsoudí kritiky restrikcí. Má to těžké. Není divu, že si nestačí pořádné přečíst text, proti němuž se třikrát vymezuje.

Tak pro jistotu ještě jednou: tvrdím, že není prozíravé podlehnout iluzi, že už vidíme světlo na konci tunelu a že cíl už je za rohem. Nestačí současné chvíle tak nějak přetrpět, než pominou. Nepominou. Je nutné vzít na vědomí, že podivné časy tu s námi budou žít nějakou dobu. Dobu delší než krátkou. A podle toho se chovat. Co má rychle pominout, to nestojí za to měnit. Jako ten kamínek. Co má rychle pominout, tomu není nutno se přizpůsobit, pozměnit své investování, chování, rozhodování, své životní osobní kroky. Ale pokud se jednotkou dočasnosti opět stane jeden furt, stává se ona dočasnost realitou, se kterou se musíme nějak potýkat. Nestačí zavřít oči, sevřít pěstičky a čekat, že se to rychle přežene. Ne, éra očkovací se podle mě hned tak nepřežene. A zásahy do našich životů tuto éru provázející také hned tak neskončí. Nezavírejme oči ani pěstičky, začněme se hlásit o život, něco s tím dělejme, něco se sebou dělejme. Ne v příštím životě po vakcínách, ještě v tomto životě. Vysypme ten kamínek.

 Tady bych mohl skončit, ale protože oněch reakcí na ten můj jediný článek bylo opravdu hodně (někteří autoři polemizovali opakovaně), zkusím ještě jeden polopatický příměr. Když to měl někdo na vojně za pár, strpěl stoicky kdejaký ústrk, službu či pakárnu s mávnutím: těch pár dnů to tu vydržím i s bodákem v zadku. Zatímco bažanti věděli, že do civilu je daleko, a usilovně proto hledali cestu, jak tu dlouhou dobu přežít a prožít co nejlíp.

Pane Neffe, vyndejte si ten bodák ze zadku. Nemáme to za pár. Hlasme se o život. Žijme.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 12.1.2021

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11673


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!