LADISLAV JAKL

13. čvc, 2021
Na podzim nás čekají volby do Poslanecké sněmovny...
 
O všech nadcházejících volbách se vždy mluví jako o přelomových. A všechny do jisté míry v něčem přelomovými jsou.

Ale zároveň jsou každé z nich jen jedním z milníků dlouhé cesty, po které se ubírá společnost. A je nutno říci, že daleko více, než (jakýkoli) výsledek voleb „zamává“ se společností, je naopak výsledek voleb sám určen autonomním stavem společnosti. Volby tedy nejsou hybatelem společnosti, ale spíše naopak jedním z projevů, jedním z důsledků pohybu společnosti, který má svou vlastní, na volbách nezávislou dynamiku. 

Lze si položit tři otázky. Zaprvé: co je otevřeně deklarovaným tématem těchto voleb. O co se v nich hraje, pokud vycházíme z předvolební rétoriky, z volebních programů, z explicitních politických střetů. Zadruhé, o čem v nich jde implicitně, nepřiznaně, skrytě a potichu. K čemu by vedl různý výsledek voleb, jaké politické kroky by v tom či onom povolebním uspořádání mohly následovat, jaké změny či korekce politického kursu by mohly nastat. Ve vzduchu ale visí ještě otázka třetí: o čem nadcházející volby určitě nebudou, nebo přesněji řečeno v jakém smyslu bude jejich dopad nepodstatný.

Nejzajímavěji se kupodivu jeví otázka třetí, protože ta negativně vymezuje prostor, na kterém se bude volební a povolební politická soutěž hrát. Zároveň tato otázka obnažuje, jak plytká a umělá jsou všechna ta zástupná a stínová všude vytrubovaná témata, která pouze mají zakrýt fakt, že téměř všechny strany a kandidující formace chtějí vlastně totéž a rozdíly mezi nimi jsou v těch nejbazálnějších věcech zanedbatelné. Proto se v předvolební polemice tolik akcentují zdánlivě zásadní rozpory v nepodstatných technikáliích či v personáliích, aby se vytvořil dojem, že po vítězství jednoho se naše republika bude ubírat jedním směrem, zatímco po vítězství druhého se bude ubírat směrem úplně opačným. Kdepak. V obou případech nás čeká vývoj stejný. Protože na otázku „o čem tyto volby nebudou“ je nutno odpovědět, že bohužel nebudou o žádném ze všech důležitých politických témat, o která by ve volbách mělo jít. 

Především v těchto volbách nepůjde o žádný střet Východu se Západem. Takový střet u nás neexistuje, není žádná politická síla, která požaduje nějaký náš civilizační posun do Indie, Tibetu, Japonska nebo Kazachstánu. Jen jsou některé subjekty takto cejchovány zvenčí, svými soupeři, než že by se k něčemu takovému samy hlásily a něco takového požadovaly. Tato nálepka se používá nejen k ostrakizaci soupeřů, ale také coby náhražkové téma v momentě nouze o skutečné politické obsahy. Kulturně, civilizačně, geograficky i politicky jsme samozřejmou součástí Západu už po tisíc let, ať už můžeme význam Západ v různých dobách definovat různě. Nic a nikdo nás (naštěstí) nemůže připravit o civilizační bohatství, na kterém je celá naše společenská struktura vybudována. A nic a nikdo (bohužel) nás nemůže dostatečně uchránit od existenciálních otřesů, kterými nyní Západ prochází a v příštích desetiletích procházet bude. Nejsou to cizí problémy, dilemata, otřesy, devalvace, eroze, krize. Jsou to i naše problémy, dilemata, otřesy, devalvace, eroze, krize.

Někoho může v tomto smyslu napadnout, že projevy aktuálního „přeformátovávání“ západní civilizace se všemi zničujícími dopady na společnost, rodinu, vlastnictví a staré ctnosti jsou k nám vnášeny pouze ze zahraničí a vlastně by stačilo je sem nepouštět. Ono by to bylo nereálné, i kdyby východisko této teze bylo pravdivé. Hermeticky uzavřít svobodnou zemi nelze. Jenže východisko té teze navíc pravdivé není, lépe řečeno: neobsahuje zdaleka pravdu celou a pravda necelá je užitečná asi jako vědro bez dna.

Všichni známe jistě oprávněný postřeh, že postup militantního extremistického progresivismu, který lze pozorovat na Západě od 60. let, k nám za socialismu úplně naplno nedolehl, protože jsme žili v jakémsi skleníku, v nenormálních podmínkách izolace. Mnozí z nás si malovali individualistický Západ někdy z roku 1958, jenže ten už dávno neexistoval. A když byl komunistický skleník zbourán, vtrhl sem Západ nikoli vzor 58, ale kolektivistický Západ devadesátých let. Jenže žít ve skleníku trvale nelze, je to stav nenormální, mrzačící, degenerující. Musíme žít v počasí, jaké je. A to také žijeme. A protože naše původní civilizační „západní“ základy nemohlo rozbít ani několik desítek let komunismu, proděláváme stejné bolesti a nemoci jako ostatní Západ. Ne pouze kvůli importu (to také, pochopitelně), ale protože máme podobnou civilizační živnou půdu, na které se daří podobné květeně, jakou obrůstá celý Západ. Vše, s čím se v rámci sebedestrukce Západ potýká, má i naše zcela původní, domácí zdroje. Tím hůř.

Progresivismus ale kupodivu není hlavním, ba ani vedlejším tématem podzimních voleb. Přitom společností hýbe zdaleka nejvíce, mění ji mnohem podstatněji než třeba aktuální výše státního dluhu. Progresivisté totiž dobře vědí, že svou agendu nemohou protlačovat otevřeně v rámci soutěže idejí. Ve společnosti stojící (pořád ještě) na staletých osvědčených tradicích by s ní pohořeli. Proto nemají zájem tuto svou agendu explikovat. Volí raději salámovou metodu, metodu vařené žáby, prostě postupují neustále krůček za krůčkem, prosakují institucemi, školstvím, kulturou. Boj za normální svět se sice v programech některých menších stran objevuje, ale nastolit ho coby ústřední motiv doby se nepodařilo a už asi nepodaří. Bohužel.

Nejvíce společností v posledních dvou letech zahýbala vládní opatření proti šíření viru způsobujícího nemoc Covid – 19. Přes drtivé dopady těchto opatření na svobody lidí, na prosperitu hospodářství, na veřejné finance ba i na mezilidské klima nejsou nadcházející volby zápasem zcela odlišných přístupů státu k epidemii, jak by možná někdo logicky očekával. Zásadně odmítavý postoj vůči restrikcím si (snad s výjimkou SPD a Svobodných) nikdo nedovolí, a tak se za hlavní střet vydávají náhradní dílčí technická témata ve stylu, jestli je lepší očkovat v pátek a testovat v pondělí, nebo obráceně. Plamenně se strany tepají za naprosté malichernosti, nevybočující z celkového katastrofálního restriktivního postoje státu k epidemii.

Když už jsme se dotkli veřejných financí: ani ty nejsou ústředním tématem předvolebního politického diskursu. Ne každý je takový fiskálně expanzívní extremista, jakým je ministryně Maláčová, ale navrhovat citelné řezy do výdajů státu a do rozsahu státní agendy se bojí vesměs všichni. Takže střet je jen o různé varianty „mírného pokroku v mezích zákona“ 

Zrůdné přitvrzování extremistické ekoagendy nechává naši politickou scénu také v klidu. Bez povšimnutí pomalu realizujeme reálnou transformaci tržní ekonomiky na ekonomiku coby nástroj boje s podnebím. Green Deal a Great Reset nemusí nikdo dávat do volebních či vládních programů, stejně poslušně přejímáme jeho největší nesmysly, protože nechceme být zlobivými žáky v bruselské škole.

A když už jsme u Bruselu, ani ohromné téma budoucnosti evropské integrace není motivem těchto voleb. Opatrnými kritiky eurocentralismu jsou jen malé okrajové strany, zatímco jednotlivé součásti hlavního politického proudu se předhánějí, kdo bude ochotnějším vykonavačem pokynů bruselské vrchnosti. Z mnoha možností směřování evropské integrace je ta vedoucí k co nejtužší unifikaci považována za jedinou možnou, za samozřejmost, stojící mimo politickou debatu.

Tak o čem ty volby tedy vlastně budou? Jen o tom, kdo z kariéristů skončí po volbách v kravatě a kdo v teplákách? A není to málo? Je, ale je to realita dnešních dnů. České společnosti jsou nadcházející volby v zásadě ukradené. Vše je stejně rozhodnuto a dávno běží. Nejsilnější motivací pro většinu voličů k tomu, aby zvedli zadek a šli navštívit volební místnost, tak zůstává jen to, že nesnášejí nějakého politika. Nebo se jim líbí účes jiného.

Budou tedy ještě někdy nějaké příští volby vůbec o něčem? Začnou lidem přece jen chybět skutečná politická témata? Pokud si to někdo myslí, pokud si to někdo přeje, měl by začít být hodně slyšet.

Autor: ladislav Jakl, Praha, ČR, 13.7.2021

Zdroj:

https://www.ladislavjakl.cz/?p=12053


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

2. čvc, 2021

Nelíbilo by se mi to, práce už má moc...

Václav Klaus aktivní politiku neplánuje, už tak má příliš hodně práce a měl by naopak zvolnit. Myslí si to Ladislav Jakl, jeho letitý spolupracovník a současný ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause. Představa, že by se exprezident znovu stal hlavou českého státu, by se mu „asi moc nelíbila“, řekl v pořadu K věci na CNN Prima NEWS. 

Jakl nemá pocit, že by někdejší prezident i premiér plánoval velkolepý návrat do aktivní politiky. V jistém ohledu totiž stále je součástí politického života. „Cítí se být účastníkem veřejného dění – mluví, přednáší, jezdí po světě, vydává knihy. Včera vydal pět knih, to se mi nezdá jako role glosátora,“ vysvětlil svůj pohled Klausův dlouholetý spolupracovník. Podle něj opravdu aktivní politika není na pořadu dne a přinejmenším nebyl svědkem žádného plánování či hlasitých úvah.

Jako příklad, co by se mohlo stát impulsem pro návrat do politiky, uvedl zásadní změnu ve společenském uspořádání nebo „vědomí vážného ohrožení“. Na něco takového má ale Klaus až příliš hodně práce.

„Už měl dávno zvolnit, trošku víc se nadechnout a porozhlédnout, užít si života. Pořád je zasažen svojí hyperaktivitou, pořád má pocit, jako kdyby byl padesátiletý,“ pokračoval v pořadu K věci. Míra pracovního nasazení tak někdejšího pracovníka Kanceláře prezidenta republiky není příliš v souladu s tím, jaké možnosti mu nabízí současná politická scéna.

„Mám pocit, že dělá důležitější věci, než aby se snažil vecpat do Poslanecké sněmovny a jako člověk, který už v politice dosáhl všeho, se ze šesté řady hlásil o slovo. To si neumím moc představit,“ rozvedl dále Jakl na CNN Prima NEWS, čímž také vyjádřil pochybnosti nad spekulacemi, že by exprezident plánoval kandidovat do podzimních voleb za hnutí Trikolóra.

Stejně tak si nemyslí, že by byla v plánu účast v nadcházejících prezidentských volbách. Na otázku, zda by rád viděl Václava Klause jako staronovou hlavu státu, odpověděl po chvilce přemýšlení. „Asi by se mi to moc nelíbilo,“ řekl nakonec Jakl.

Jakl s Václavem Klausem dle svých slov aktivně spolupracoval až od konce roku 1997, chvilku po tzv. sarajevském atentátu. Coby předseda dolní komory měl možnost sedět v Lánech jak s Klausem, tak s tehdejším prezidentem Václavem Havlem.

„Jejich názory byly diametrálně odlišné. Václav Havel byl klasický levicově-liberální intelektuál, který měl pocit, že je společnost třeba řídit směrem k nějakému ideálu. Václav Klaus vždycky vsázel na lidskou svobodu,“ zavzpomínal v pořadu K věci.

Odmítl, že by Havel zastával stejnou ideu o svobodě ve společnosti. „Odjakživa se vymezoval vůči soukromému vlastnictví a soukromé iniciativě. Měl své ideje o společnosti řízené a regulované, vychází to i ze všech jeho projevů,“ pokračoval Jakl. I přes různé pohledy na svět ale dokázali oba politici spolupracovat v zájmu České republiky a nedělali si žádné naschvály.

„Ta ideologie byla velmi odlišná, ale nebránila tomu – a v tom je třeba poděkovat oběma – aby probíhala pragmatická spolupráce. Oba si byli vědomi, že nebyli Venca a Venca, ale představitelé ústavních institucí, a že by v zájmu země nebylo správné napětí mezi nimi. Myslím, že po jejich odchodu jsme mnohokrát byli svědky mnohem vyhrocenějších vztahů nejvyšších ústavních institucí, než to bylo za těchto dvou Václavů,“ konstatoval ve vysílání CNN Prima NEWS.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 2.7.2021 

Zdroj:

https://cnn.iprima.cz/jakl-vaclav-klaus-jako-prezident-asi-by-se-mi-to-nelibilo-prace-ma-uz-moc-27755

http://www.ladislavjakl.cz/?p=12043#more-12043


 

PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

13. kvě, 2021

Současné dění kolem České televize lze popsat jednoduchými slovy...

Síly a zájmové skupiny, které onu instituci monopolně drží po celé věky jako svou hračku, jsou zvyklí vyhrávat pouze deset nula. Pokud zničehonic vyhrají „jenom“ devět jedna, považují to za porušení pravidel a požadují anulování výsledku zápasu.
 
Křičeli ve všech případech, kdy se zjevila sebemenší naděje, že by do jejich secvičené harmonie mohl zaznít nějaký odlišný hlásek. Ale to, co zkoušejí nyní, je už projevem naprostého zoufalství. To nás všechny mají za nesvéprávné negramoty? Nějaký advokát jménem Kučera, kterého si najali ti politici, jimž dosud Česká televize slouží, tvrdí, že někteří kandidáti na člena Rady české televize nesplňují požadavky dané zákonem o ČT.
 
Problémem je totiž to, že prý nejsou navrženi dostatečně prokádrovanými organizacemi a sdruženími, protože navrhující sdružení údajně nereprezentují významné názorové proudy ve společnosti. Vůbec nejde o tahanici, který spolek reprezentuje či nereprezentuje významnou část veřejnosti. Každý, kdo umí číst a není líný si najít příslušnou pasáž zákona, zjistí, jak se věci ve skutečnosti mají.

Druhý odstavec čtvrtého paragrafu Zákona o České televizi zní: „Návrhy kandidátů na členy Rady předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy.“ Nikde se nepíše, že tyto organizace mají reprezentovat významné názorové a jiné proudy, ale pouze různé zájmy, což reprezentuje úplně každá registrovaná organizace.

Novodobí kádrováci nás naivně chtějí splést zněním prvního odstavce téhož paragrafu, kde se o významných proudech opravdu mluví: „…Členy Rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky … tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.“

Zákon ale nepožaduje, aby už navrhující organizace a sdružení zastupovaly významné proudy. Nepožaduje po nich vůbec nic. Snad kromě toho, že mají představovat nejrůznější zájmy. Požaduje však po Poslanecké sněmovně, aby ona sama volila složení Rady tak, aby v ní (nikoli už v navrhujících organizacích) byly ony významné proudy zastoupeny. Jediným suverénem, který rozhodne o tom, že Rada ČT bude mít takové složení, aby v ní byly zastoupeny významné společenské proudy, je tedy sama Poslanecká sněmovna svou volbou.

Zákon neříká, že už jen kandidátem na členství v Radě se může stát pouze ten, koho navrhne organizace, která zastupuje významný společenský proud. Může ho navrhnout kdokoli. Zákon říká, že z takových kandidátů Poslanecká sněmovna volí takaby ve výsledku rada tyto významné proudy reprezentovala. To, že jisté složení rady reflektuje významné názorové a jiné proudy, se prostě pozná podle toho, že bylo zvoleno. Protože Poslanecká sněmovna takto Radu zvolila. To chce někdo tvrdit, že pokud zákonodárce, který má mandát od všech voličů, navolí to či ono složení Rady, pak tato Rada dostatečně nereprezentuje společnost? Kdo zastupuje společnost lépe, než zvolení poslanci? A kdo je jimi volen, reprezentuje i jejich voliče, to je snad jasné.

Pokud některého kandidáta navrhne kupříkladu Sdružení křesťanských myslivců obce Bílsko, vůbec to přece nemusí znamenat, že takový kandidát bude reprezentovat jen pět členů onoho sdružení. Možná bude představitelem širokého venkovského konzervativního proudu. A kdo o tom rozhodně, zda takovým představitelem je? Poslanecká sněmovna svou volbou.

Krkolomná právní argumentace, nehodná dospělých lidí, prozrazuje, co všechno jsou schopni použít ti, jejichž prsty po celá desetiletí tahaly za drátky, ti, které vysílání České televize vždy hladilo po srsti, ti kteří přímo či nepřímo žili z miliardového rozpočtu této nekontrolované pevnosti.

Po celá léta zobala Rada managementu České televize z ruky. Nechala se jím zvát na různé akce, televize si ji chovala jak v bavlnce. A takoví radní pak místo toho, aby zastupovali veřejnost, diváky i plátce televizního poplatku, a kontrolovali, zda management televize tyto zájmy dostatečně naplňuje, naopak televizní management zuřivě bránili před kritikou veřejnosti. A někdo si myslí, že to tak musí být na věky. A ten někdo se nyní může pominout, když několik radních skutečně dělá svou kontrolní práci.

A kdo teď nejhlasitěji křičí, že je ohrožena „nezávislost České televize“? Přeci ten, na kom je tato „nezávislá“ televize závislá nyní. Svým pokřikem říkají: tato televize je výhradně naše a pouze naše musí zůstat. Vy ostatní ji jen plaťte, ne že nám do toho budete mluvit.

Autor: Ladislav Jakl, Praha, ČR, 13.5.2021

Zdroj:

http://www.ladislavjakl.cz/?p=11977#more-11977


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

16. dub, 2021

Jakl živě na XTV u Karolíny Stonjekové... 

Video zde:
 
 
Autor: XTV, Praha, ČR, 16.4.2021
 
Zdroj:
 
http://www.ladislavjakl.cz/?p=11889
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!