17. říj, 2018

TOMÁŠ BŘICHÁČEK: 200 dnů do Junckerova summitu v Sibiu

Jak skončí diskuse o budoucnosti EU? Evropští lídři nejspíš přijdou s dalším „Římským prohlášením“ plným frází a banalit, poplácají se po ramenou a bude vymalováno. Pojede se dál po vyjetých kolejích. Na změnu zapomeňte...
 

Od neděle za 200 dní se bude konat neformální zasedání Evropské rady v rumunském Sibiu, kterým by měla vyvrcholit diskuse o budoucnosti EU zahájená v červnu 2016 po britském referendu.

O této plánované akci, jejímž duchovním otcem je předseda Komise Jean-Claude Juncker, jsem psal v článkuEU na cestě do Sibiuv únoru. Řeč byla o velkém humbuku, který Komise kolem summitu dělá, i o tom, že je velkou hádankou, co vlastně bude výsledkem.

Uplynulé měsíce ze závoje tajemství mnoho neodstřihly. Dozvěděli jsme se, že zasedání se bude konat v budově radnice (Primăria Municipiului), a to je asi tak hlavní zpráva.

Čekal jsem v této souvislosti na Junckerův projev o stavu Unie 12. září 2018, ten ovšem vcelku nic zajímavého nepřinesl. Juncker prohlásil toliko:

Juncker dále poznamenal, že do summitu v Sibiu musí být ratifikována dohoda o partnerství mezi EU a Japonskem, musí v zásadě dojít k dohodě o víceletém finančním rámci pro období 2021-2028, musí být posílena „mezinárodní úloha eura“ (musíme „zajistit, aby naše jednotná měna hrála plnohodnotnou úlohu na mezinárodní scéně“) a ve vybraných otázkách zahraniční politiky by mělo být namísto jednomyslnosti zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou.

Komise v tzv. prohlášení o záměru, které vždy doprovází poselství o stavu Unie, uvádí:

K tomu jedním dechem dodává, že summit by se měl stát „okamžikem splněných slibů“.

K poselství o stavu Unie vydala Komise rovněž jednostránkový materiál pro veřejnost nazvanýMožnosti summitu v Sibiu přinést výsledky.Zde poznamenává, že „[š]est týdnů po vystoupení Spojeného království z Evropské unie a dva týdny před volbami do Evropského parlamentu se vedoucí představitelé EU setkají v rumunském Sibiu, aby spolu prodiskutovali novou strategickou agendu, kterou se má řídit činnost Evropské unie v příštích pěti letech.“ Poté bez dalšího vysvětlení toho, co by mělo s nimi být v Sibiu učiněno, uvádí čtyři oblasti, o kterých mluvil Juncker (Dohoda o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem, víceletý finanční rámec, inciativa k posílení mezinárodní úlohy eura a rozšíření většinového hlasování ve věcech zahraniční politiky).

Kromě toho Komise vydala ještě rozsáhlou publikaciStav Unie v roce 2018.Zde říká, že „[j]eště než proběhne summit v Sibiu (před volbami do Evropského parlamentu), musí Unie ukázat svým občanům a okolnímu světu, že je schopna splnit svou pozitivní agendu pro EU s 27 členy. Do té doby by také již mělo být dosaženo rychlého pokroku ohledně víceletého finančního rámce na období 2021–2027. Rychlá politická dohoda o novém, moderním rozpočtu EU jasně ukáže, že Unie je připravena plnit své závazky. Je na čase, aby vedoucí představitelé EU předložili vizi modernizované EU, která má pro evropské občany význam a je pro ně atraktivní.“ Dále uvádí: „Očekává se, že na summitu v Sibiu dne 9. května 2019 zváží vedoucí představitelé novou strategickou agendu, která bude určovat priority a koordinovat činnost Evropské unie v příštích pěti letech.“ V časové ose se pak u summitu v Sibiu píše:

Komentář

Že z toho všeho nejste moudří? Ani já ne. Nedávné poselství o stavu Unie a navazující dokumenty cíle květnového setkání spíše zamlžily.

Nejpevnějším bodem se jeví být to, že zde bude patrně předjednána tzv. strategická agenda na další pětileté období. Jeden takový dokument byl přijat Evropskou radou už v roce 2014. Jmenoval seStrategická agenda pro Evropu v čase změn. Odkazuje na ní pár dokumentů Komise a Rady, jinak jde o naprosto zapomenutý dokument, o kterém pět let prakticky nikdo neslyšel.

Dále si povšimněme, že brožura hovoří o prohlášení (deklaraci). To je poprvé, kdy ve vyjádřeních Komise ve vztahu k Sibiu narážím na přiznání tak málo ambiciózního cíle. Bude tedy výsledkem všeho snažení pouze další politický dokument typuŘímského prohlášení, které jsem rozebíral v článku s výmluvným názvemŘímské slivky ze stokrát recyklovaných frází?

A jaký je vztah mezi strategickou agendou a prohlášením? Má být strategická agenda vtělena do onoho prohlášení? Nebo půjde o dva dokumenty?

A jak s tím vším souvisí Dohoda EU-Japonsko, víceletý finanční rámec, mezinárodní postavení eura či rozšiřování kvalifikované většiny v rozhodování o zahraniční politice? Proč Komise najednou vytáhla dvě zcela nové položky – Dohoda s Japonskem, mezinárodní role eura –, o nichž dříve v souvislosti s diskusí o budoucnosti EU nebyla vůbec řeč? Troufl bych si hádat, že do května 2019 se nebude završena ani jedna z těchto agend a iniciativa k rozšíření většinového hlasování v zahraniční politice nemá šanci ani v budoucnu.

Mám z toho všeho dojem, že Komise se na své „cestě do Sibiu“ nějak ztratila a sama už neví, co by lídři měli svým ovečkám (pardon tzv. občanům Unie) v Transylvánii nabídnout. A její to už celkem jedno. Základní směr byl dán. Unie pojede dál ve vyjetých kolejích! To už potvrdilo Bratislavské i Římské prohlášení, Agenda lídrů, vyhlášení Evropského pilíře sociálních práv i navázání strukturované spolupráce v oblasti obrany. Vše podstatné již bylo rozhodnuto, nyní jde jen o to, jak nepříjemné období otázek a debat po britském referendu formálně uzavřít.

Autor: Tomáš Břicháček, Praha, ČR, 17.10.2018

Zdroj:

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683284