LADISLAV VĚTVIČKA

21. čvc, 2021
Vzhledem k temu, že vlada ČFR ztižila cestovani ven a zpatky, sem došel k zavěru, že je na čase navštivit domaci mista, na kere nikdy nebyl čas...
 
A tak sem se ocitnul v pohoři Prdy, kaj se skryva tajemne misto,

kdysik plne jadernych hlavic pod plnu kontrolu Sovětske armady, kaj Česi neměli přistup. Bude to možna pro vas překvapive, ale stalo se tak na zakladě svobodně zjednane mezinarodni dohody dvuch statu. Starši možna pamatuju, jmenovaly se ČSSR a SSSR. A nestalo se tak v době normalizace, ale v době relatyvniho svobodneho rozkvětu Československa v lednu roku 1965 za prezidenta Tonyho.

Smluvni strana ČSSR se zavazala cely objekt určeny k uskladněni jadernych hlavic vybudovat a plně předat k uživani svemu spojencovi, což logicky předpokladalo stalu přitomnost cizi armady na našem uzemi. Stalo se tak o tři roky později, v lednu 1968, kdy objekt byl plně vybudovany, tehdejši prezident a šef strany Tony se ovšem k realizaci dalšich dohodnutych kroku neměl.

Aji proto se k němu postavil sudruh Leonid zadama a vzkazal československym sudruhum: "Eto vaše dělo".

(Poznamka pro neznale ruskeho jazyka - o děla tady fakt nešlo).

A tak byl nainstalovany do čela strany velky přitel Sovětskeho svazu Saša, kery ovšem neplnil ukoly dostatečně rychle, a tak byl vyměněny zanedluho tež.

Ale dost polityky. Objekt na okraju Prdskych hor služil jako uschovna smrtonosnych zbrani až do roka 1991. V nasledujicich rokach ho naštěsti nerozkradly hordy hnědo-bilych vykradaču kovovych materialu, od armady ho odkupil frajer, kery se o něho špičkově postaral a fčil služi k navštěvam malych děcek, kere ani netuši, že aji z našeho uzemi měly litat smrtonosne střely na zapadoevropska města.

Autor: Ladislav Větvička, Ostrava, ČR, 21.7.2021

Zdroj + fotogalerie: 

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=773360


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

14. čvc, 2021
Pařak na Lenince byl taky, že by se dal krajat a posilat do Gronska jako darek Eskymakum...
 
Staři haviři seděli na zahradce knajpy Na rožku a čuměli do blba. Tedy do mobila.

Bylo ticho, vypadalo to jak zahradka mrtvych, skloněnych hlav..

Prvni, kery ju zvednul od blba, byl Jarek. Pohlednul na oblohu, zorničky se mu roztahly jak teplickemu mladikovi po perniku a překvapeně hlesnul: "A kura, budeme muset dodom, bliži se cunilimbus."

Tato věta zapusobila jak bomba, bo skoro všeci chlopi zvedli hlavu od blba a podivali se směrem, kerym hleděl Jarek."

"Vidim tam enem jakysik mrak," protrhnul ticho Helmut, kery evidentně neznal cizi slova.

"No to je přesně ono," kyvnul Jarek, "když se bliži cunilimbus, stara už je nervozni a vsadim se, že za chvilu mě bude volat, abych už šel za ňu dodom."

"Cunilimbus je fajna věc, chlopi, vubec z teho nemějte strach," přidala se k hovoru zkušenych chlopu kelnerka Liba a položila zepar Ostravaru na stul.

"Ty si uplně blba! Vubec netušiš, jake škody može taky cunilimbus zrobit!" křiknul za ňu Helmut. Liba mavla ruku a zmizela v knajpě.

Helmut se odbyt nenechal: "Minuly tyden šly z teho cunilimbusu kule velke jak golfove mičky! Rozjebalo to cele Dolni Dunajovice! Viděl sem to na CNN Prima fejkňus!"

Rosťa od vedlejšiho stola se naklonil a polohlasem povida: "Ty, Jarek, to nebyly Dunajovice, ale Bojanovice. A s tym cunilimbusem si tež nesem jisty, jestli to vyslovuješ spravně."

"Mi jako chceš naznačit, že sem kokot? Však sem to viděl na vlastni oči v televizi!" rozčilil se Jarek. "Vite co, vyližte si všeci!" zvednul se, zaplatil a vydal se na cestu dodom.

"A to je jako dneska všechno?" křiknul na něho Vlastik.

"Jo, to je všechno," zabručel odchazajici Jarek, ostatni moudře pokyvali hlavama, sklonili je a zase potichu čuměli do blba.

Tento hlubokomyslny přiběh byl pravdivy, bo mi ho vypravjal T. Taxis Taylor, proto se stal současti noveho vydani knihy "Některe baby su všecky stejne."

Autor: Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, ČR, 14.7.2021

Zdroj:

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=772393


 

PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

17. čvn, 2021
Su vikendy, kdy se člověk ocitne v jakemsik kolotoču dějin, aniž by to planoval...
 
Su to zvlaštni okamžiky. Fajne, hezke a pěkne.

V roce 1964 byl zbaveny moci sudruh Kruščov a nastupil sudruh Břežněv. Cyp nahradil cypa. Štyry roky se Cyp č.2 snažil o dosazeni Rude armady do jedine středoevropske země, kaj Ruda armada nebyla. Veduci sudruh te země, jakysik sudruh Tony, ale nesmyslně odolaval. Že pry cosik takeho neni třa.

Proběhly dyskuze mezi sudruhama v jeho zavětři a jeden z nich, jakysik Dupček se vyjadřil, že by to snad zvladnul, bo od raneho věku štyrech let pobyval v Kyrgystanu a pak po valce studoval v Moskvě, tuž pry chapal dušu sověckeho aji československeho naroda.

Takže když přišla kriza do Prahy a sudruzi se ptali, jestli je dobre vyměnit Tonyho, sudruh Brežněv řekl "eto vaše dělo", bo věděl, že Dupček nebude robit problemy.

Spletl se.

Dupček problemy robil, vojska po dobrem pozvat nechtěl a když ta vojska přišla sama od sebe, tak plakal: "Prečo stě to zrobili pravě mně? Stačilo enem chvilu počkat..."

No ja, ale mocnosti nemaju čas čekat, až se loutka rozkyve a zrobili to po svojem. Loutku zahodili na smetiště dějin, vojska přesunuli tam, kde to považovali za vhodne a tym to pro ně skončilo, bo ukol byl splněny.

A to je tak asi všecko k prologu o dnešnich fotkach.

Tři roky pote, co sovětšti sudruzi obsadili to, co považovali za svoje, zjistili, že by bylo dobre zrobit jakesik podzemni utočiště, kaj by se mohli schovat, kdyby zapadoněmečti sudruzi zahajili jadernu valku. A tak hluboko pod zemi, bez vědomi svojich česko-slovenskych otroku, postavili bunker, odkud by mohli vest operace ozařenych vojaku jaderne valky. Bunker, vysoce utajeny, kam nikoho z česko-slovenskych otroku nepušťali, vydržel ve špičkovem stavu do roku 1990, kdy sovětšti sudruzi o jeho egzystenci informovali svoje česko-slovenske bratry a zeptali se, jestli by nechtěli převzat veškeru infrastrukturu teho baraka. Česko-slovenšti sudruzi se tvařili, že je to nezajima, a tak sovětšti sudruzi veškere technycke zařizeni odvezli a předali objekt slavne a hrdinne Československe lihove armadě. Ta si objekt prohlidla a po kratke době, kdy rozdychavala šok, že na jejim uzemi se nachaza cosik takeho, objekt zasypala několika kubikama hliny, aby se k temu nedostal zlodějsky lid teto země.

Jak bylo zjišťěne později, kubiky hliny nestačily k temu, aby jisti chlapci jiste barvy kože, o kere se nesmi hovořiti, aby člověk nebyl obviněny z rasizmu, během kratke doby nevyrabovali z podzemniho bunkra všecko kovove, co se tam nachazalo a ve spolupraci ze svojima bilyma zlodějskyma bratrama to nepředali do kladenskych huti.

Hrdinna Československa lihova armada, opuštěna svojim vedenim a ponechana napospas dyzydentum nasledně předala zdevastovany objekt obci, do jehož katastru podzemni barak patřil a v roce 2015 si obec oddechla, bo o pronajem požadal spolek, kery se chtěl o tento hystorycky skvost postarat.

Po pěti rokach nekonečne roboty, kdy se podařilo navratit mnoha objektum puvodni tvar a smysl, aby bylo možne děckam vysvětlit, jake svinstvo pro lidstvo znamena socialismus internacionalni, nacionalni aji multykulturni, se v objektu každym červnem pořadaju zajimave akce, kere se shodu okolnosti pořadaly pravě tento vikend.

Bylo to velice přijemne, poetycke odpoledne...

Autor: Ladislav Větvička, ČR, 17.6.2021

Zdroj: 

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=771996


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

4. čvn, 2021
Pokračovani z obrazove leportaže z navštěvy u sudruha Bandery...
 
V jeho rodne vesnici na vychodni Haliči (Rakusko-Uhersko, později Polsko, SSSR, Německo, SSSR, dnes Ukrajina).

Štefan se narodil symbolicky prvniho ledna v Rakusku-Uhersku, tedy jako naš krajan, v roce 1909.

Všimněte se, že ty devitky se mu staly osudove.

Vychodni Halič, v kere se narodil, měla podle anglickeho lorda Curzona připadnut po prvni světove podle narodnostniho složeni Rusum, připadně Ukrajincum. Nicmeně oblast si v roce 1919 přisvojili proti veškere narodnostni logice Polaci, do polskeho statu se tak dostaly oblasti s většinovym osidlenim Ukrajincu nebo Bělorusu. Zapad neprostestoval, bo byl rad, že občanska valka a vznikajici bolševicky stat bude posunuty vic na vychod. To bylo Štefanovi deset roku.

V roce 1929, když mu bylo dvacet, vstupil do Organyzace ukrajinskych nacionalistu (OUN), v kere aktyvně vystupoval proti polske nadvladě (okupaci?) na uzemi většinově osidlenem Ukrajincama, bojoval a vystupoval tajak Petr Bezruč proti polskemu vzdělavacimu systemu a polonyzaci. Na rozdil od teho chlopa bez ruky byla ovšem OUN aktyvnějši, o čemž svědči vražda zaměstnanca sovětskeho konzulata, ředitela lvovskeho gymnazia ve Lvově a hlavně polskeho minystra vnitřku. To už bylo aji na polsku spravu moc, tak mladeho, pětadvacetileteho Štefana spolu s dalšima sedmi členama OUN zatkly a Štefan dostal trest smrti. Ten byl na zakladě dohody mezi polskym vedenim a ukrajinsku stranu změněny na doživoti.

V roce 1939, když Štefanovi bylo třicet, nebyl velky vudce německe řiše spokojeny s polskym řešenim gdaňske otazky a na svojeho dluholeteho vychodniho spojenca zautočil. Nastaleho zmatku využil Štefan a buď byl propuštěny, spiše však po utěku polskych bachařu z brestskeho kriminalu zdrhnul. Jak pravi polske zdroje, okamžitě se pokusil o „akt obnovení Ukrajinského státu“, což byl pokus vytvořit územně větší a politicky významnější verzi ustašovského Chorvatska. Shrnutím Banderova postoje k této otázce může být čast jeho prohlášení: „Obnovený ukrajinský stát bude úzce spolupracovat s národně­-socialistickou velkoněmeckou říší, jež pod vedením Adolfa Hitlera zavádí nový pořádek v Evropě i na světě.“ Němci však s Banderou spolupracovat nechtěli, bo v danem prostoru byl plan na osidleni německyma sedlakama. A tak pote, co Štefan odmitnul vyhlašeni samostatnosti odvolat, byl převezeny do koncentračniho tabora Sachcenhausen, později Mauthausen, propuštěny byl až v roce 1944.

V te době mohl Štefan asi těžko ovlivňovat fungovani ukrajinskeho hnuti odporu, nicmeně aji v jeho jmenu byla provaděna zvěrstva, při kerych bylo přislušniky ukrajinske povstalecke armady (UPA) zmasakrovanych přes stopadesat tisic civilistu, včetně bab a děcek, většinou Polaku, ale třeba aji volyňskych Čechu.

V roce 1949, když Štefanovi bylo štyrycet, fungoval už v amerycke okupačni zoně pod tajnym jmenem a řidil pokračujici odpor UPA proti sovětskemu režimu. Odpor na Ukrajině se bolševikum podařilo zlomit až koncem padesatych roku.

V roce 1959, když Štefanovi bylo padesat, seznamil se ve svojem mnichovskem egzylu s ukrajinskym nacionalistu Bogdanem Stašinskym, což byla ovšem chyba. Bogdan byl agentem KGB a Štefana zavraždil kyanydem na chodbě baraku, kde Štefan byval. To už je u agentu KGB taky zvyk. Agent se k činu přiznal pote, co se odmitnul vratit do SSSR. Po padu sovětskeho režimu se potvrdilo, že vražda proběhla po schvaleni sudruhem Chruščovem. Nicmeně agent Stašinsky byl za vraždu Štefana soudem Německe spolkove republiky odsouzeny na 8 roku kriminalu. Trest sice nastupil, ale na přani CIA byl propuštěny a jeho stopa na počatku šedesatek mizi kajsik v USA...

V roce 2009, kdy by Štefan oslavil sto roku, byl prezidentem Juščenkem oceněny medajlu "Hrdina Ukrajiny" za "obranu narodni ideje a boj za nezavisly ukrajinsky stat". Oceněni bylo tvrdě krityzovane Ruskem, EuroParlamentem, představiteli slovenskych protifašistyckych bojovniku, Centrem Simona Wiesenthala, Unyji francuskych Židu a mnoha dalšima organyzacema. Naopak předsedkyňa česke Konfederace polityckych vězňu Kavalirova medajlu pro Štefana přivitala.

Oceněni bylo později soudně zrušene, po roce 2015 však ukrajinsky parlament schvalil zakon, kery Štefanovi a bojovnikum UPA přiznal status "bojovniku za svobodu Ukrajiny". Prezident Porošenko je pak označil za "přiklad hrdinstvi a vlastenectvi.

Autor: Ladislav Větvička, bojovnik za svobodu, Ostrava, ČR, 4.6.2021

Zdroj: 

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=771467


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

29. kvě, 2021
Jak symbolicke...
 
Byla středa 27. kwětna 1942 a proti silnějšimu protivnikovi zme prohravali 0:2. Všecko vypadalo ztraceně. Nebyl nikdo, kdo by se postavil do čela odporu.

Vudce lapěl na střidačce, nepil, nekuřil, nehnul ani obočim. Byl to taky nemastny, neslany cyp. Co tež chcete od chlopa, kery nekuři, nepije, nema děcka a neřekne sproste slovo? Byt Mirkem Dušinem je fajne v komiksu, ale ni v opravdovem životě.

Nikdo nevěřil, že by se ve zlomenem mužstvu našla jiskra odporu. Ani velky, škaredy chlop s frňakem jak židovsky klakson temu nevěřil. Proto jezdil v odevřenem kabryju, bo to byl velky frajer. Jeho mise byla splněna. Vyhraval 2:0 a těšil se na setkani s vudcem, s kerym měl probirat dalši plany proti dalšimu tymu. Netušil, že neni nic horšiho, než naštvat cyklistu, kery se nahoře naoko hrbi, ale dole furt šlape.

A tak překvapivě misto teho, aby šlapnul na plyn a zdrhnul, tak zastavil, odkryl branku a myslel si, že to zvladne.

Nezvladnul.

Netušil, že nasrany cyklista dokaže nevidane věci...

Neni radno podceňovat narod, kaj děckam zakazuju chodit do školy a chlopum na pivo.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil

PS: Text je pochopitelně o sportu, nikoliv o střilani polityku EuroSajuza a nema nic společneho s vybizenim k nasili...

I když... nevěřte blogařum, že...

Autor: Ladislav Větvička, Ostrava, ČR, 29.5.2021

Zdroj: 

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=771334


 

PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!