22. led, 2021

LADISLAV VĚTVIČKA: Mrtvy eletrykař Don Pepe

Byl to lepši pajzl než všecky ostatni, už enem proto, že měl dvě patra...
 
Čemu se tam koncentrovalo take množstvi kurev, netušim.

Na celem patře u Dona Pepeho byly dvě servirky, pět hostu, padesat kurev a ja. Nemožu řict, že by mi to vadilo. Citil sem se tajak v Praze. Tam byvalo tež mnoho kurev. Obzvlaště v okoli štemberskeho palaca a chramu svateho Mikulaša. Tam je snad vic kurev jak na cele Prajzke.

"Kijeres masache?" zeptala se mě nejstarši, asi pětadvacetileta černoška a aniž by počkala na odpověď, začala mi masirovat krk a hlavu. Usadil sem se pohodlně v mojem luksusnim, ružovem, plastykovem křesle a sledoval pohyb dole na ulici. Během minuty projelo pět kamijonu s nakladem čehosik, co asi bylo pro hispaňolsku ekonomiku duležite. Pak přijel pikap s honosnym nazvem "Eletrico", z něho vystupil chlop v unyformě s napisem "Eletrico", z korby vytahnul kufer s napisem "Eletrico" a začal stupat po žebřiku s napisem "Eletrico" na jakysik divny slup.

Tušil sem, že tu coš něgra, bo slup neměl napis "Eletrico".

Ne nadarmo sem dluhe roky studoval slaboprud na vitkovicke prumyslovce a silnoprud na porubske baňske, abysem nepochopil, že to nemože dopadnut dobře.

Cyp v unyformě vylezl až na vrch, naraz cosik zajiskřilo kolem jeho hlavy, cyp se zatřepal, jak kdyby se mu zrobilo nedobře z vařunky, roztahnul ruky a z vyšky deseti metru spadnul na beton.

"Ty kokot, on jest zraněn, musim mu jit dolu pomoct!" vykřiknul sem a pokusil se vymanit z ruk černošky, kera mi masirovala zada. Všechny kurvy z pajzlu Don Pepe se zeběhly k terase a čuměly na cypa v unyformě "Eletrico", jak leži na chodniku a z hlavy mu teče krev.

"Nikam nechoď, gringo, ten muž jest mrtev," pravila mi ta stara, pětadvacetileta černoška, kera mi robila masaž mezi třetim až třinactym obratlem. "Mimochodem, odkud pocházíš a jaké číslo má systém PES ve vaší zemi?" zeptala se nečekaně.

"Jsem z republiky české, systém PES je fčil na šestce," odpověděl sem neobezřetně. Okamžitě sem ucitil, jak jeji prsty ztuhly.

"Šest?"

"Ano, šest," odpověděl sem.

Seňoras, seňoras! Šest! Ten hajzl je ze země, kde je PES na hodnotě šest!" vykřikla ta dobra žena, zebrala si taštičku s prezervatyvama pro bohate amerycke turysty a zeběhla z Dona Pepeho po schodach pryč.

"Šest? Seis?" mezi kurvama to zašumělo. Achtung! Je tu kdosik ze země, kaj je PES na hodnotě seis!

Během minuty sem byl u Dona Pepe sam.

Dole ležel mrtvy eletrykař. U bazena s ružovyma luksusnima plastovyma křesilkama s ružovym plastovym nafukovacim kolcem ležel znaveny pes se zvednutu pravu zadni. Hubeni řidiči kamijonu a motorek je oba dva objižďali a tlusta kelnerka mi přinesla učet na osumdesat pesos, štitivě mi ho podala na stul. 

"Mohl byste zaplatit kartou, seňore? Je to bezpečnějši. Řikali to v naši hispaňolske televizi..."

"Nikoliv, nehraju karty," odpověděl sem te dobre ženě, podal sem ji stopesosovku a sledoval, jak dole na ulici chlopa v unyformě "Eletrico" nakladaju do auta s napisem "Buen funeral" a padesat kurev z pajzla Don Papa, postavajicich okolo plakalo.

Znaveneho čokla se zvednutu pravu zadni to nedojimalo vubec. Neni PES jako pes. Žadnemu ale věřit nemožete, bo laždy si z vas robi prdel.

Autor: Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Hispaňola, 22.1.2021 

Zdroj:

https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=764302


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!